Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr dr. Dérer.

Ministr školství a národní osvěty dr. Dérer: Slavný senáte! V průběhu rozpočtové debaty dotkli se někteří páni senátoři také brněnského procesu Volkssportu. V zastoupení nepřítomného pana ministra spravedlnosti dr. Meissnera považuji za svou povinnost citovati stanovisko, které k tomu pan ministr spravedlnosti zaujal v rozpočtovém výboru senátu dne 14. února. Ministr dr. Meissner pravil:

"Nejde o žádné inscenování politických procesů justiční správou. Nelze mluviti o tom, jakoby šlo o proces pro smýšlení a dokonce o proces proti celému německému národu. Návrh na stíhání byl učiněn jenom ohledně oněch členů Národního shromáždění, ohledně nichž bylo ve spisech obsaženo určité faktum. Justiční správa a orgány veřejné obžaloby přesně rozlišují a také budou rozlišovati mezi jednotlivými obviněnými podle toho, co se zjistilo, nebo zjistí. Justiční správa a orgány veřejné obžaloby budou postupovati velmi objektivně. Justiční správa postupovala korektně a bude postupovati korektně."

Musím v této souvislosti dotknouti se také části řeči, kterou v plenu senátu pronesl předevčírem pan sen. dr. Heller. Nemohu ovšem reagovati na jeho kritiku brněnského rozsudku, a to proto, že jde o rozsudek, který není ještě pravoplatný. Naproti tomu smím však prohlásiti, že to, co pan ministr spravedlnosti dr. Meissner řeklo procesu proti příslušníkům Volkssportu, platí stejně i pro posuzování žádostí trestního soudu o vydání poslanců Krebse a společníků. Úplně souhlasím s myšlenkou, že je dobrou tradicí nevydávati trestnímu stíhání politické odpůrce jen pro jejich odchylné politické přesvědčení. Dovolávám se však také jeho myšlenky, že lze vydati i politického odpůrce tenkráte, je-li podezření, že jeho jednáním byly ohroženy demokracie nebo stát.

V daném případě jde o to, aby bylo zjištěno a soudem rozhodnuto, zda a pokud jsou trestně zodpovědni také vůdcové a vedoucí funkcionáři téže organisace, a to v tom směru, zda prostřednictvím nedovolené organisace jednali tak, že tím podle ustanovení zákonů státu a demokracie byly ohroženy.

Justiční správa ve výkonu své pravomoci nečiní a nemůže činiti rozdílu podle národností, jedná-li se o stíhání trestných činů. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Další slovo má pan sen. Fr. Scholz.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Přes velikou nouzi neshledává vláda nutným dáti přiměřenou odpověď včas. Nežli počnu se svým referátem, chtěl bych si dovoliti podati nejdříve zprávu v jisté osobní věci. Podal jsem dne 29. října 1930 návrh na změnu některých ustanovení zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státní starobní podpoře. Chtěl bych konstatovati, že jsem do dnešního dne od vlády na tento návrh odpovědi neobdržel a že návrh sám také nebyl projednáván v příslušném výboru. Proto považoval jsem za svou povinnost podati dne 15. prosince 1932 interpelaci na veškerou vládu stran státní starobní podpory, ježto zhoršená hospodářská situace a vzmáhající se nezaměstnanost dnes již nepochybně projevuje dalekosáhlé účinky také na ty, kteří béřou státní starobní podporu. Konstatuji nyní, že vláda dodnes také na tuto interpelaci neodpověděla. Myslím, že by vláda jakožto sociální vláda se zřením na velkou hospodářskou nouzi musila si v prvé řadě stanoviti za povinnost, právě v této příčině pracovati s přiměřeným urychlením a vyřizovati takovéto případy. Bohužel musím konstatovati, že se veškeré vládě patrně nedostává hlubokého sociálního cítění, které jsme předpokládali, jinak bylo by musilo již dávno dojíti k odpovědi anebo projednávání tohoto návrhu. Doufám, že po této, zde veřejně přednesené stížnosti, vláda přece zaujme stanovisko k tomuto mému návrhu a k podané interpelaci a že se usnese na uspokojivém vyřízení.

Nouze a nezaměstnanost, ve které se nyní nalézá dělnictvo, na mzdu odkázané, nabyly podle statistických výkazů obzvláště v sudetsko-německém území tak velikých forem, že účinky toho nelze dosud dohlédnouti. V poslední době, tedy v době, ve které se radíme o státním rozpočtu, zaznamenati je rapidní vzrůst nezaměstnanosti. Jsou to zarážející cifry, které nám zde hlasitě a zřetelně před oči předvádějí úřady pro zprostředkování práce. Tak na příklad v měsících listopadu a prosinci stoupl počet nezaměstnaných na Moravě a ve Slezsku ze 160.000 na 209.000. Při tom nejsou počítáni členové rodiny a také ti, kteří z nějakého důvodu, jako na příklad dělníci se zkrácenou dobou pracovní, jsou ještě několik hodin zaměstnáni. Tato statistika nám však přesně ukazuje, že obzvláště v německých okresech od Bruntálu a Krnova, Nového Jičína, Šumperku až do Znojma nezaměstnanost je mnohem větší, nežli tomu bylo ve velkých českých průmyslových městech. V 35 českých okresech čítáme asi 141.000 nezaměstnaných, to je 67%, kdežto v německých okresech 68.000 nezaměstnaných, tj. 33%. Srovnáme-li tyto cifry, které jsou ještě potvrzeny měsíčními výkazy o přidělování lístků na potraviny, pak se tím konstatuje, že nouze a hlad v německých krajinách jsou vzrušující obžalobou dnešního systému. Již dávno podán jest jasný důkaz, že dnešní nezaměstnanost a jí způsobená nouze, kterou nalézti lze nejen vždy v kruzích lidí, kteří béřou mzdu a plat, nýbrž která také zachvátila již dílny řemeslníků, nemovitosti malých a středních zemědělců, je následkem chorobné, pochybené politiky. Tento zárodek choroby chová v sobě také letošní státní rozpočet. Je pochybeno pomýšleti stále jen na snížení potřebných výdajů, nýbrž je potřebí se snažiti, aby se pro státní hospodářství vytvořily příjmy, a to vytvořily na zdravém podkladě, jako na přiklad zdravým vývozem zboží u nás vyráběného do států, které pro československý stát přicházejí v úvahu jako odběratelé; a tu je to zajisté v prvé řadě Německá říše, se kterou by se vláda anebo pan ministr věcí zahraničních musili snažiti dojíti přátelství a zahraniční politiky. Bohužel musíme konstatovati, že se zde dělá jedna chyba za druhou a že se přátelský poměr s Německou říší z národnostních důvodů, na které zde nechci obzvláště poukazovati, které však jsou známy, a styky, přinášející hospodářský prospěch, staví do pozadí. Dále je vnitřní správa obzvláště u státních podniků s výjimkou tabákové režie vedena špatně a neobchodnicky. Vládě málo prospěje, jestliže doufá, že drakonickým zákonem, který přijat byl proti soukromé autodopravě, dosáhne zvýšení železniční dopravy a tím větších příjmů. Výsledek bude opakem toho, co pan ministr financí očekával. Technika nedá se zatlačiti zpět násilnými opatřeními. Bylo by jen možno docíliti zlepšení v oboru železnic, kdyby se také v tomto oboru rozumnými opatřeními doprava urychlila a zjednodušila. Cestující, který dnes navštěvuje své zákazníky, chce pokud možno rychle dojeti k svému cíli, aby svou práci v konal. Tím, že nutno po celé hodiny čekati ve stanicích na připojení, tím že vlaky na místních drahách mají předepsánu příliš dlouhou jízdní dobu, tím že na tratích místních drah posunování vlaků zdržuje jízdu a citelně ruší pohodlí cestujícího, nepomáhá se frekvenci na železnicích. Bylo by proto motorisování jednotlivých tratí místních drah, jako na příklad trati Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou, již dávno obzvláště nutné. Bohužel musíme konstatovati, že přes mnohé intervence, zástupcové obcí, které přicházejí v úvahu, nikdy u ředitelství státních drah v Olomouci nenalezli porozumění. Co jsem zde řekl o jedné trati, mohlo by se uvésti také u mnohých jiných tratí místních drah.

S politováním musíme zde konstatovati, že také úsporná opatření jsou pronikavá u těch ministerstev, která zajisté v prvé řadě jsou povolána, aby se jim dostalo přiměřených prostředků, aby národnímu hospodářství konala prospěšnou práci, aby zprostředkovala možnost pracovati a zmenšovala nezaměstnanost.

.S ministerstvem průmyslu, obchodu a živností jedná se úplně macešsky, poněvadž právě toto ministerstvo je povoláno k zvýšené činnosti v zájmu veškerého národního hospodářství. Neboť jest jisto: Jestliže průmysl je přiměřeně chráněn, obchod všude se může rozvíjeti a živnost jakožto vyrovnávací činitel středního stavu je dobře fundována, je tím celému národnímu hospodářství více pomoženo nežli zahraniční propagandou, která pohlcuje miliony daňových peněz, ale podpory v oboru průmyslu a živností nikdy nedocílila.

Dále je to ministerstvo veřejných prací, pro které jevíme zvláštní zájem, poněvadž jeho prostřednictvím se poskytují prostředky, které jsou velmi důležity pro investiční a nouzové práce. Bohužel musíme také zde konstatovati, že tím, že také zde prostředky byly omezeny, dáno je zmenšení potřebné výkonnosti a že nouzové práce zemí nebo okresů jsou a zůstanou prázdnou frází. Tím není v nejmenším poslouženo obyvatelstvu, jež hledá práci.

Ministerstvo sociální péče vyvázlo ve státním rozpočtu poměrně ještě dosti šťastně. Dlužno však přece litovati, že v době, ve které právě toto ministerstvo má vykonati důležité a sociální práce, doznalo zkrácení, byť také jen 11 milionů. Budeme přece ještě během roku míti příležitost poukázati na chyby, které se zde staly.

Také ministerstvo veřejného zdravotnictví zaznamenává značné škrty. Máme za to, že právě tato položka v nynější době nebude zmenšena, poněvadž zřizování nemocnic, jejich rozšiřování a podobně je dnes nutné více než kdy jindy. Bylo by mnohem prospěšnější nestavěti tak veliké ministerské a školní paláce, které jsou nad naše poměry a často stojí prázdny, a raději rozšiřovati a přiměřeně vypraviti nemocnice a ústavy sociální péče. Neuznáváme také nikterak nutnost toho, že se zřizují obrazárny a že se tam zakupují pak drahé obrazy, 35.000 Kč za jeden obraz, jak se posledně stalo. Má-li v tomto rozpočtu býti základem šetrnost, pak spořiti tam, kde to je na pravém místě, ale nikoli tam, kde se tím brání hospodářskému vývoji a kde se nouze lidu zvětšuje.

V přítomné době platí veliká starost všem těm, kteří jsou bez práce a bez zaměstnání. Státní statistický úřad vykazuje nyní 86.477 nešťastných lidí, kteří jsou bez práce. Je tudíž první starostí vlády, jakož i všech zodpovědných činitelů, zjednati přiměřenou pomoc těmto lidem. Bylo by obzvláště na místě, kdyby devisové potíže, které znovu poškozují náš vývozní průmysl, pokud možno byly zrušeny a odstraněny. Neboť není přípustno, aby se suroviny pro tyto potíže o celé týdny nemohly dovážeti, aby tedy ležely v pohraničních stanicích a tím dělnictvo příslušných závodů bylo nuceno zaháleti. Proto nechť se v tomto oboru zjedná naléhavá náprava, abychom tím způsobem zase mohli prodávati a vyvážeti, čímž by také určitě klesl ihned počet nezaměstnaných. Z neudržitelné situace vyvedeme hospodářství a stát nikoli trpělivým vyčkáváním a nečinnou nadějí, nýbrž siným zasáhnutím, tím že vláda opatří práci, aby nezaměstnaní a napolo zaměstnaní zase plně vydělávali a se svými rodinami byli zase do hospodářství zařazeni jako spotřebitelé. Příkazem doby je vytvořiti práci, ze které plyne výdělek, který posiluje kupní sílu, a čímž zase hospodářství oživí. Čím více se zvýší domácí spotřeba, tím více se tím upevní základ státu. Vedle oživení hospodářství uvnitř země je povinností státu pěstovati zdravou obchodní politiku navenek se sousedními a spřátelenými státy bez rozdílu národnosti. Tím zařadíme zase statisíce nezaměstnaných do hospodářského procesu.

Prostředkem k tomuto zdravému vybudování je podporovati stavbu malých bytů se zřením ke kolonisaci venkova, čímž možno ročně plánovitě vytvořiti sta malých bytů a také na celou řadu let zabezpečiti práci. To prováděti je možno ovšem jem tehdy, když to stát přiměřeně zahájí a podporuje. Podporovati stavbu malých bytů možno zajisté v každé obci anebo v každé vesnici podle potřeby domů s malými byty. Při tom musilo by se ovšem také přihlédnouti k tomu, aby stát poskytl obcím stavební projekty a aby se přísně dohlíželo na lichvu a spekulaci s půdou a stavebními hmotami, a aby se foto spekulace trestala. Právě posléze zmíněné věci jsou příčinou toho, že stavby stojí často dvojnásob tolik, a nelze je prováděti.

Dále poukazujeme na státní práce, které zamýšlí vláda, pokud jde o budování údolních přehrad. Zde dovoluji si naléhavě upozorniti a poukázati na vybudování údolní přehrady na Moravici v Kružberku, politický okres Opava. Je přece známo, že v průmyslovém území moravsko-ostravském, opavském a krnovském, že nezaměstnanost výjimečně veliká. Tím, že zamýšlené dílo by mohla býti co nejdříve zahájeno, nalezlo by mnoho set lidí zaměstnání a byla by na několik let nezaměstnanost v této krajině přece částečně zmenšena. Mimo to byla by stavbu této údolní přehrady na Moravici již proto naléhavě nutná, aby tato krajina byla ušetřena dalších povodní, které tam často bývají, a aby bylo zabezpečeno zásobování vodou pro četné okolní obce. Žádám vládu, aby v nejbližší době věnovala největší pozornost stavbě údolní přehrady na Moravici.

Připouštíme, že v době nejtěžší hospodářské deprese staví se uskutečnění mnohých sociálně politických požadavků do cesty překážky, ale právě v této hospodářské krisi vzrůstají vládě důležité úkoly. Dovolím si jen zcela krátce na některé z nich poukázati. Dodnes nejsou v zemědělství a lesnictví dělníci pojištěni proti úrazu. Statistika nám však zcela jasně ukazuje, že právě v lesnictví jsou zaměstnanci vydáni mnohému nebezpečí. Proto je naléhavě potřebí pojmouti zemědělské a lesní dělníky do zákonitého pojištění úrazového.

Rovněž poukazu ji na novelisaci zákona o závodních výborech. Také tento zákon ukázal v praxi mezery, a když dnes již zaměstnavatelé a zaměstnanci v tomto oboru nasbírali praktické zkušenosti, bylo by novelisací tohoto zákona teprve dáno jeho zdokonalení. Rozšíření zákonité dovolené pro provdané ženy, jakož i pro mladistvé, patří mezi nové úkoly sociální reformy. Jest jasno, že základ hospodářského života, součinnost zaměstnavatelských a zaměstnaneckých organisací ve všech oborech povolání je podmíněnou nutností. Tuto součinnost společné práce musí vláda velice podporovati.

Při tom poukazuji k tomu, že by určitě blahodárné účinky měla zostřená kontrola peněžních ústavů a pojišťoven, které svou zvrácenou kapitálovou politikou vždy znovu přispívají ke krisi a tím dohánějí k úpadku v hospodářském životě. Tím by se zamezilo mnohému neštěstí a nespravedlnosti a obnovila by se důvěra k veřejnému hospodářskému životu, které je přece tolik potřebí.

Dosud provedly odborové organisace ve státě vzorným způsobem velké úkoly, pokud jde o podporu a péči o nezaměstnané. Nyní však organisace nemohou nésti další břemena péče o nezaměstnané ze svých prostředku. Obzvláště letošní zima těžké doby krise vyčerpala poslední prostředky organisací, pročež stát má nyní povinnost podporovati organisace v jejich kulturní a sociální činnosti. Také otázku zavedení čtyřicetihodinového týdne v průmyslu, tedy zkrácení pracovní doby, bude nutno v nejbližší době naléhavě pro jednati. Jsme přesvědčeni, že čtyřicetihodinového týdne nelze použíti ve všech povoláních. Stejně však jsme pevně přesvědčeni, že zkrácením pracovní doby pro všeobecnost a obzvláště proti nezaměstnanosti toto zavedení znamená účinný prostředek. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Stran sociálního pojištění bylo by se ještě zmíniti o tom, že nutno vzíti v úvahu snížení stáří pro muže ze 65 na 60 a pro ženy ze 65 na 55 roků.

To bylo by několik návrhů, které považujeme za část, následkem které, kdyby prakticky v hospodářském životě byly zavedeny, budoucnost našeho lidu mohla by očekávati zlepšení. Ovšem nesmí nadvláda jednotlivých stran ve vládě býti výhradně směrodatnou, nýbrž musila by nastati solidární spolupráce ve vládě, ba solidární spolupráce všech skupin stran, tedy také těch, které nejsou ve vládě. Jest jasno, že doba krise má vždy za následek vyšší sociální výdaje. Při tom chci zdůrazniti, že tyto zvýšené výdaje jsou přece znamením hospodářské tísně, a že proto nemá snad sociální politika býti za to činěna zodpovědnou. Máme všichni zájem, abychom hospodářsky, politicky a národnostně stáli pohromadě a máme povinnost navzájem se podporovati, nikoli potírati. Při tom musím ovšem zdůrazniti, že obzvláště národnostně náš německý lid velmi tvrdě a často úmyslně bývá postižen.

Daleko přes 35 mil. lidí to je, kteří ochotně nabízejí své ruce a mozek ke službám, aniž by mohli býti zaměstnáni. Z toho připadá asi 1 mil. nezaměstnaných, jak jsem se již zmínil, na Československou republiku. Z těch připadá zase většina na sudetské Němce. Alespoň každý osmý sudetský Němec je bez zaměstnání. Při tom nesmí se přehlížeti, že nouze mimo dělnictvo postihla své oběti také již v jiných vrstvách obyvatelstva.

Vedle této velké hospodářské nouze je zde nyní ještě nepochybně mravní a duševní nouze lidu. Stát je povinen vytvořiti zaopatření všech svých občanů pro pozemský život, jakož i pro věčné časy. Veliký dělnický papež Lev XIII. učí nás ve své dělnické encyklice Rerum Novarum znáti zase mravní hodnotu a důstojnost práce. Pracujeme, praví, abychom měli možnost, založením rodiny kulturní vývoj a další vytváření království Božího na světě příštími generacemi zabezpečiti. Pracujeme, abychom tím sloužili veškerenstvu. Jen taková práce má mravní cenu, a je vysoká nebo nízká, taková práce je podmínkou lidské důstojnosti. Zasluhuje ochrany veškerenstva. Podle těchto slov a nauk nechť také stát a vláda ve všech sociálních a hospodářských otázkách posuzuje a projednává práva dělnického stavu.

Ze všech státních podniků jest, jak již řečeno, tabáková režie podnikem, který zase vykazuje velmi vysoký čistý výnos pro r. 1933. Ale zkušenost učí, že požadavků na tabákovou režii, které se rok od roku neustále zvyšují, tak na r. 1933 1.528;897.100 Kč, sotva bude již správně dosaženo, když se tyto příjmy stále zvyšují. Jde to určitě zase buď na úkor kvality tabákového zboží, anebo, čehož ještě více dlužno se obávati, na útraty dělnictva. Proti tomu musíme se již rozhodně brániti. Opětně tak jako loňského roku naléhavě upozorňuji na požadavek dělnictva tabákové režie, jenž obsahuje odstranění § 7 mzdové úpravy. Malé zlepšení, které v této příčině bylo přiznáno, není podle nynějších poměrů žádným zlepšením. Očekáváme, že tento požadavek veškerého dělnictva tabákové režie bude konečně splněn. Další požadavek, zavedení hospodářského přídavku dělníkům tabákové režie, byl vznesen již loňského roku a v poslanecké sněmovně podán v té příčině návrh. Dodnes se tento návrh neprojednával. Myslím, že dělníci tabákové režie mají přece nepopíratelné právo, ježto přece celý čistý výtěžek, kterého se v tomto podniku dociluje, musí býti získán prací dělnictva. Hospodářské prémie platí dokonce chudé Rakousko a v Československu, kde podle výroku pana ministra věcí zahraničních dr. Beneše žijeme v konsolidovaných poměrech, dělníkům se tento hospodářský přídavek neposkytuje.

Eminentním požadavkem jest obnovení dvojitých svátků. Zákonem tato otázka upravena není. Jen na základě výnosu ministerstva financí se ve státních úřadech a podnicích o dvojitých svátcích nepracuje, což zároveň znamená nejistý stav, že závisí od milosti tohoto výnosu, zdali se nemá pracovati. Dělníci tabákové režie žádají, a to plným právem, zákonité obnovení dvojitých svátků. Dále musím ještě poukázati k tomu, že žádosti za přídavky podle zákona příslušející a pod. zůstávají velmi dlouho nevyřízeny. Zde zdá se býti úřední šiml již úplně sláb a vyčerpán, poněvadž vyřízení dává tak dlouho na sebe čekati. Také zde žádá dělnictvo tabákové režie, aby budoucně nastalo rychlejší vyřizování jeho žádostí. To jest jen krátce několik přání a požadavků dělnictva tabákové režie, jež při trochu dobré vůle lze povoliti kdykoli těmto dělníkům, kteří státu vydělávají tak veliký čistý zisk. Doufejme, že se vláda vzchopí, aby vážně uvážila přednesené zde požadavky a návrhy, aby tím státu samému přinesla širší možnost životní, hospodářství úrodnou budoucnost a dělnictvu a všem interesovaným stavům zlepšení. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Pocisk.

Sen. Pocisk: Slávny senát! Poslední dobu zaoberali sa takmer všetky naše noviny a niektorí politikovia s parlamentnej tribúny otázkou dvoch návrhov zákona o reforme, poťažne unifikácii nášho národného školstva, ktoré minister školstva a nár. osvety súdr. dr. Dérer predložil verejnosti k diskusii. Je len pochopiteľné, že každý ten žurnál a každý politik zaujal k týmto 2 návrhom svoje stranícke stanovisko. Je však treba zdôrazniť, že minister dr. Dérer bol už r. 1930 vyzvaný ministerskou radou, aby tieto dva zákony o školskej reforme čím skôr vypracovať a predložil parlamentu. Teda československá verejnosť nemohla byť po tejto stránke ani v najmenšom prekvapená, ba naopak jak v odborných kruhoch, tak i v kruhoch laických, a to hlavne na Slovensku, sa na tieto 2 návrhy zákona čakalo s netrpezlivosťou, poneváč pomery, aké jestvujú v našich ľudových školách na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, hlavne v cirkevných školách, sú naďalej neudržiteľné. Nielen že budovy týchto cirkevných škôl sú v tak dezolátnom stave, že je pod ľudskou dôstojnosťou v týchto školách nechať i naďalej našu budúcu generáciu telesne zákrňovať, ale i výchova v týchto školách je naďalej neudržiteľné jak pre žiactvo, tak aj pre učiteľov. Uvážíme-li ale, že na tieto školy platí štát 96% vecných a osobných nákladov, pri čom nemá žiadnej zákonitej právomoci zasahovať ani do spravovania, ani do výučby v týchto školách a keď ďalej uvážime roztrieštenosť slovenského cirkevného školstva, pochopíme potom tento dezolátny stav, ktorý minister dr. Dérer svojimi dvoma návrhmi chce po stupne odstrániť. Rodičia, inak dobrí katolíci, ktorým záleží na tom, aby ich deťom dostalo sa riadnej školskej výchovy, posielajú radšej, svoje deti na miesto do cirkevných škôl do škôl štátnych a jestli v obci štátnej školy niet, ale je tam židovská, tak radšej posielajú svoje deti do tejto židovskej školy. Preto z týchto a iných dôvodov bol už zvrchovaný čas, že minister školstva a národnej osvety dr. Dérer predložil verejnosti tieto svoje dva návrhy, ktorými síce len postupne budú môcť byť odstránené všetky tieto nedostatky, ktorými ešte dnes slovenské národné školstvo oproti školstvu ahistorických zemiach trpí, a to na škodu našej budúcej generácie a celého štátu.

Čo chce docieliť dr. Dérer týmito dvoma zákonmi? - Chce odstrániť v prvom rade dvojaký školský systém a chce zaviesť jednotnú demokratickú správu a jednotnú výučbu v našom národnom školstve, ako to naše štátne a demokratické zriadenia vyžadujú.

Návrh zákona o úprave školskej správy odlučuje školskí správu od správy politickej. Predsedovia zemských a okresných školských rád nebudú podľa tohoto zákona úradníci politickej správy, ako je to doteraz, ale predseda zemskej školskej rady bude na návrh ministra školstva a národnej osvety, resp. vlády prezidentom vymenovaný. Predsedom okresnej školskej rady bude školský okresný inšpektor. Politické úrady budú v školských radách zastúpené len poradnými hlasmi. V obecných, okresných a zemský ch školských radách bude zastúpené učiteľstvo svojimi zvolenými dôverníkmi a taktiež občianstvo, ktoré bude ale mať dvakráť toľko zástupcov ako učiteľstvo. Taktiež politické úrady budú v týchto školských radách mat svojich zástupcov, a to zástupca zemského úradu, zástupca zemského finančného riaditeľstva, úradný lekár, ustanovený pri zemskom úrade a technický úradní, ustanovený pri zemskom úrade. Všetci títo zástupcovia politických úradov budú určení svojimi predstavenými. Celá školská rada bude organizovaná podľa tohoto zákona na podklade demokratickom. Novota podľa tohoto zákona bude v zemských a okresných radách trojčlenný senát, pozostávajúci zo zástupcov učiteľstva, občianstva, a predsedom týchto senátov bude zástupca školského úradu. Týmto senátorom bude podľa zákona vyhradený obor pôsobnosti, ktorá bola doteraz v rukách byrokracie. Hlavne bude mu náležať menovanie učiteľstva. Tiež národne menšiny budú mať v školskej správe zabezpečené pomerné zastúpenie.

Druhý návrh zákona týka sa zriadenia a vydržovania národného školstva. Aj po tejto stránke sú naše školské pomery nejednotné a nevyhovujú ani dnešným zákonitým predpisom. Je predsa všeobecne známe, že učiteľov platí štát, ačkoľvek by ich maly platiť zeme, poťažne na Slovensku v cirkevných školách účinkujúcich učiteľov cirkvi samotné. Cez to, že štát platí týchto cirkevných učiteľov, nemá na nich žiadneho vlivu a podliehajú úplne cirkevnej školskej stolici, poťažne farárom. Toto sú v demokratickom štáte neudržateľné, ba nezdravé pomery, a preto je zvrchovaný čas, aby sa po tejto stránke stala napráva. Preto má tento návrh zákona, a to hlavne pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, eminentný štátny význam, poneváč odstráni z nášho ľudového školstva chaos a anarchiu. Podľa tohoto návrhu zákona dostane naše národné školstvo jednotný charakter a jednotný učebný plán. V obciach, kde je viac škôl, ostanú podľa tohoto z ona i naďalej školy cirkevné, ale len keď majú zákonom predpísaný počet žiactva. Nemajú-li tento počet, budú tieto školy považované za obytné, nebudú požívať štátnej podpory, ale môžu byť cirkvami naďalej udržiavané, ako súkromné školy s právom verejnosti. Že tieto dve osnovy zákona narazily v kruhoch našich reakcionárov a konzervatívcov, ale hlavne v kruhoch našich klerikálnych strán na odpor, je len pochopiteľné, poneváč tieto chcú i naďalej na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vychovávať pracujúcu triedu ako za starého uhorského režimu v otrockej poslušnosti, chcú, aby slovenský a podkarpatoruský ľud ostal i naďalej lacným pracovným materiálom, ktorý bude od svitu do súmraku za 6, 8 Kč dennej mzdy robotovať na cirkevných a ostatných veľkostatkoch, aby v priemysle a obchode bol i naďalej lacným, nekvalifikovaným pomocným robotníkom, akým bol za starého maďarského feudálneho režimu. Tieto reakcionárske a konzervatívne kruhy žijú ešte dnes v duchu starého feudálneho Uhorska a preto chcú ešte i naďalej na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vychovávať náš slovenský dorast podľa uhorského školského zákona z r. 1868 a Apponyiho školského zákona, ktorým sa pripravoval hrob slovenskému národu. Všetky tieto zákony býv. Uhorska boly produktom maďarskej feudálnej kasty, ktorá vládla nad osudom miliónov pracujúce triedy v býv. Uhorsku a ktorá určovala tiež s politického hľadiska a podľa vlastnej potreby aj školskú výchovu tejto pracujúcej triedy.

Je nezmyslom a demagógiou, keď Hlinkov "Slovák" už niekoľkými článkami trúbi na poplach, že uzákonením dr. Dérerovej predlohy budú sa z cirkevných škôl vyhadzovať kríže a bude sa zavádzať na miesto vyučovania náboženstva laická mravouka a tým že utrpí katolíctvo v jeho náboženskej výchove. Pravdou je, že i podľa tohoto návrhu budú mať cirkvi možnosť vyposlať svojich zástupcov do školských rád všade tam, kde sa o to samy postarajú v dohode s volenými zástupcami občianstva.

Považujem pri tejto príležitosti za potrebné zmieniť sa o veci, o ktorej ani "Slovák", ani Šrámkova "Ľudová politika" a ostatné klerikálne časopisy nepísaly, že totižto v mnohých našich slovenských rímsko-katolíckych ľudových školách na miesto našich štátnych hymien je umiestnená pápežská hymna. (Slyšte!) A preto sa pýtam, slávny senát: Je Slovensko vazalom Vatikánu, alebo je suverénnou súčiastkou Československej republiky?

Tento smutný fakt musí každý občan, ktorému záleží na prestýži Československej republiky, čo najrozhodnejšie odsúdiť. Je to priamo provokácia od vedúcich činiteľov rímskokatolíckych ľudových škôl a je len dôkazom, že im ešte dnes tento štát neprirástol k srdcu. Že potom i niektorý vysokí hodnostári katolíckej cirkvi sa chovajú takýmto spôsobom oproti Československej republike, je dôkazom toho cesta biskupov Bubniča a Vojtašáka do Ostrihomu, kde konferovali o vnútorných cirkevných veciach slovenských s najvyšším cirkevným a štát. hodnostárom, s kniežaťom prímasom Maďarska, s ostrihomskom arcibiskupom Serédim, známym nepriateľom naše, republiky a Slovákov, s vodcom habsburského legitimistického hnutia, renegátom slovenskej matky, ktorý si svoje poctivé slovenské meno zo Sapučka pomaďarčil na Serédiho. A tento serédiovský duch chcú udržať páni naďalej na cirkevných školách. Dérerovské osnovy nezbavujú cirkevné školstvo ducha opravdu náboženského, ale zmeniť chci tento ostrihomský duch duchom československým a štátnym.

Všetky tieto údaje náležito odhaľujú rafinovane skrytú tendenciu i v školskej politike na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktorá sa skrýva za otázku náboženskú, ktorá je ale diabolsky premyslená. Že pán posl. Hlinka a jeho verný chcú pre svoju politiku zneužiť Dérerových návrhov zákona i za cenu rozvírenia náboženskej otázky a tým vyvolania kultúrneho boja aj v historických zemiach je vecou ostatných katolíckych strán, čoby bolo iste len poľutovaniahodné, jestli by podľahly tejto demagogickej politike p. posl. Hlinku. Sme ale pevne presvedčení, že žiadny poctivý a rozumný človek v Československej republike nebude túto ich politiku schvaľovať. Ale i tá čiastka slovenského ľudu, ktorá si je ešte dnes nie vedomá toho, čo znamenajú pre národ dobre vybudované školy, príde skôr či neskôr k presvedčeniu, že bola na vlastnú škodu oklamaná a že náboženstvo i pri tejto otázke školskej bolo nevážnym spôsobom k nepoctivej, straníckej politike zneužité.

Nech je mi dovolené; slávny senát, niekoľkými štatistickými dátami ilustrovať slovenské ľudové školstvo pred prevratom.

Dľa maďarskej školskej štatistiky bolo v Uhorsku v školskom roku 1888-89 úhrnom 13.948 ľudových škôl a z týchto 2.158 s vyučovacím jazykom slovenským. Ale už v školskom roku 1907-8 bolo už len 502 a v školskom roku 1917-18 už len 158 s vyučovacím jazykom slovenským a 253 s vyučovacím jazykom slovenským a maďarským. Aký maďarizačný účinok mal Apponyiho školský zákon na učiteľstvo slovenských cirkevných škôl, je najlepším dôkazom dľa tejto maďarskej štatistiky ten smutný fakt, že keď v r. 1907-8 priznalo materinský jazyk slovenský 2.9% učiteľov na cirkevných ľudových školách, priznalo v školskom roku 1917-18 už ani nie celé 1%, t. j. 310 učiteľov. Z týchto niekoľkých štatistických dát môžeme najlepšie vidieť, že maďarizácia v slovenských ľudových školách prevádzala sa cieľavedome a že na Slovensku za niekoľko rokov by nebolo ostalo ani jednej slovenskej školy a ani jedného učiteľa Slováka.

Nielen slovenské ľudové školstvo bolo pod úrovňou ostatných škôl západných štátov, ale v obec celé ľudové školstvo v bývalom Uhorsku bolo pod každú úroveň a preto a výchova mládeže dľa toho vyzerala. Hoci bolo v bývalom Uhorsku r. 1913 13.360 takých hospodárstiev, ktoré boly väčšie ako 200 jutár, to je približne 10. mil. ha pôdy bolo v školskom roku 1912 - 1913 na vyšších zemedelských školách zapísaných iba 400 poslucháčov a z týchto skončilo svoje štúdium len 123. Lesov malo bývalé Uhorsko približne 9 mil. ha a na lesníckej akadémii študovalo v tom samom školskom roku 369 poslucháčov, z ktorých končilo svoje štúdium len 109. Ale ani na ostatných zemedelských školách nebol tento pomer lepší, takže ku príkladu v r. 1912 - 1913 musela byť vyššia vinohradnícka škola v Budapešti zatvorená, poneváč sa neprihlásil na ňu dostatočný počet žiactva. Zato ale bolo v r. 1912 - 1913 na právnických fakultách zapísaných 6000 poslucháčov, z čoho je vidno, že v bývalom Uhorsku na miesto toho, aby mládež bola pomerne študovala na odborných školách, vrhla sa na advokátske povolanie, ktoré sa jej pozdávalo byť výnosnejším. Preto sa všeobecne hovorilo, že Uhorsko zo všetkých európskych štátov má najviac advokátov. Následky tejto nerovnomernej školskej výchovy obyvateľstva bývalého Uhorska musely sa samozrejme objaviť. Dôkazom toho je, že za jeden rok, a síce dľa štatistiky Uhorskej z r. 1910, prišlo v Uhorsku 15.625 väčších - menších hospodárstiev do dražby, kým v tej samej dobe v Nemecku iba 2134 hospodárstiev menilo svojho majiteľa. Je len samozrejmé, že tieto dražby v Uhorsku boly po väčšine prácou advokátov, ktorí z nich ťažili.

Každému rozumnému človekovi je to samozrejmou vecou, že v dnešnej modernej obe už aj ľudové školy - obecné a meštianky - musia poskytnúť občianstvu náležitú výchovu pre praktický život. A preto bol už zvrchovaný čas, že minister dr. Dérer prišiel s týmito 2 návrhmi, ktorými chce odstrániť nerovnomernú výchovu v Československej republike. Obyvateľstvo Slovenska bez rozdielu rečového je povďačné za to, čo sa od prevratu a hlavne poslednú dobu v záujme školstva na Slovensku vykonalo, a je si tiež vedomé toho, že aj do budúcna, jestli bude naše školstvo v rukách pokrokových ľudí, odstrániť všetky nedostatky, ktoré ešte dnes v našom národnom školstve jestvujú.

Nech mi je dovolené, slávny senát, ešte k vôli zaujímavosti uviesť niekoľko štatistických dát zo správy štátneho úradu štatistického republiky Československej, ročník 13 čís. 35 až 43, vydané v r. 1932 ohľadne nášho školstva. Dľa tejto štatistiky študovalo v školskom roku 1930-31 na stredných školách v Čechách, na Morave a v Sliezsku úhrnom 71.175 žiakov, na Slovensku a Podkarpatskej Rusi úhrnom 23.151 žiakov, teda asi jedna tretina slovenskej mládeže študovala na slovenských stredných školách. Na školách odborných študovalo v Čechách, na Morave a v Sliezsku v tom samom školskom roku 88.197 žiakov, kým na Slovensku a Podkarpatskej Rusi študovalo iba 9.746 žiakov, čo robí asi 11%. Tento nepomer sa nám javí ešte viac v zemedelských školách, hoci Slovensko je v prevažnej väčšine zemedelské. Kým v Čechách, na Morave a v Sliezsku študovalo v školskom roku 1930-31 na zemedelských školách 8.443 žiakov, študovalo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi iba 930 žiakov, čo robí asi tiež 11%.

O niečo lepší sa nám javí pomer na meštiankach, kde bol počet žiactva v Čechách, na Morave a v Sliezsku 198.574, na Slovensku a Podkarpatskej Rusi 5328 žiakov, čo urobí asi 16.7%. Príčina, že prečo práve na odborných a zemedelských školách na Slovensku a Podkarpatskej Rusi pomerne tak malý počet žiactva študuje, som toho názoru, že je to pričinia nedostatočnej výchovy žiactva v našom roztrieštenom ľudovom cirkevnom školstve, ktoré tvorí na Slovensku a Podkarpatskej Rusi ešte dnes asi 60%.

Dnešná moderná doba vyžaduje tiež aj v školstve racionalizáciu. Je predsa nadmieru neracionálne udržovať v jednej obci tri až päť ľudových škôl jednotriedok. Máme na Slovensku celí spustu obcí, v ktorých sú rímsko-katolícka škola, evenjelická, štátna, židovská teologická a židovská orthodoxná. Na všetky tieto jednotriedky musí štát platiť vecné a osobné náklady a výsledok výchovy našej mládeže v týchto školách je z veľkej väčšiny pod každou úrovňou modernej školskej výchovy. A preto dr. Dérerove osnovy chcú všetky tieto nedostatky odstrániť a chcú z našich ľudových škôl urobiť moderné školy, chcú naše školstvo zdemokratizovať, a čo je tiež veľmi dôležité, chcú zaviesť do školskej správy zemskú autonómiu. Samozrejme, že nie takú autonómiu, akú si praje pán posl. Hlinka, ktorá by mala i naďalej ponechať naše ľudové školstvo prevážne v rukách cirkevných vlivov.

Žijeme v dobe najväčšej hospodárskej krízy, akej dejiny ľudskej spoločnosti nám nezaznamenávajú. Desiatky miliónov pracujúcej triedy v pravom zmysle slova hladujú. Odborníci národohospodárski a finanční, politikovia a štátnici svetového mena zaoberajú sa vedecky a prakticky vyriešiť tento problém, ale posl. Hlinka nemá pre všetko toto iného lieku ako pittsburgskú dohodu, ktorú slovenskému pracujúcemu ľudu v svojom novoročnom článku, ktorý má titul "Herodesi nad nami panovať nebudú" znova servíroval, pri čom, ako obyčajne, namáčal svoje pero na miesto do atramentu, do žlči. Vytýka totižto v tomto článku senátorovi dr. Šrobárovi, že ako minister pre správu Slovenska vymenoval do revolučného Národného zhromaždenia mnoho socialistov a pokrokárov a preto nemohla by ť pittsburská dohoda pojatá do našich ústavných zákonov, a ďalej sa pýta v tomto svojom článku, že ako príde za Slovákov hlasovať za ústavný zákon Pocisk, Benda, Hrušovský atď., ktorí nemali na Slovensku žiadnej minulosti.

Dľa poslanca Hlinku Slováci do r. 1918 nepoznali socialistické alebo argalášské štvanice atď. Nuž za moju osobu bych sa stydeľ, keď by mi pán posl. Hlinka mal vystavovať svedectvo o mojej predprevratovej slovenskosti. V jednom ale musím dať posl. Hlinkovi za pravdu, že totižto Slováci nepoznali do r. 1918 socialistické štvanice na Slovensku a žiaden z vedúcich činiteľov sociálne demokratickej strany v býv. Uhorsku neštval z ješitnosti slovenský ľud pred maďarské žandárske bodáky a pušky, ako to robil pán katolícky farár Hlinka, ale vychovával slovenský pracujúci ľud na uvedomelých socialistov a Slovákov, čoho dôkazom je 30 ročná doba jestvovania "Robotníckych novín". Táto výchova slovenskej sociálnej demokracie pred prevratom sa najlepšie ukázala v Lipt. sv. Mikuláši na prvého mája r. 1918, kde bola odhlasovaná známa rezolúcia za samostatnosť československého národa.

Slávny senát! Nech je mi dovolené s tohoto miesta v súvislosti s touto Hlinkovou demagógiou konštatovať, že ani jeden dr. Šrobárom vymenovaný socialista nespreneveril sa slovenskému národu, ako to urobil najlepší priateľ Hlinkov, katolícky farár Jehlicska, člen revolučného Národného shromaždenia, ktorého Hiinka navrhoval a ktorý sa stal renegátom a ktorý zapredal slovenský národ oko Judáš Krista. Tento Jehlicska vstúpil do služieb maďarskej iredenty a pracuje všetkými prostriedkami za odtrhnutie Slovenska od Československej republiky a pripojenie k Maďarsku, aby slovenský národ i naďalej bol kultúrne, oko bol pred prevratom, zotročený.

Ako sociálny demokrat a republikán, budem pomocou mojej strany a ostatných pokrokových strán pracovať neochvejne za povznesenie kultúrnej a hospodárskej úrovne slovenského pracujúceho ľudu, aby čím skôr kultúrne a hospodársky mohol sa vyrovnať historickým zemiam, čoho bude možné docieliť postupne po uzákonení dr. Dérerových návrhov.

S tým presvedčením a nádejou, že tieto dva dr. Dérerové návrhy zákona budú čím skôr v zákonodarných sboroch pojednávané a stanú sa zákonmi, budeme za rozpočet hlasovať. (Potlesk.)