Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Podíváme-li se do německých krajin, nejen v severních, nýbrž také ve východních a západních Čechách, můžeme konstatovati, že celé německé území je již jen jediným průmyslovým hřbitovem, že vzkvétající kdysi průmysl jest úplně hotov, že dvě třetiny průmyslu stojí a že dvě třetiny dělníků trpí hlad.

Podívejme se nejdříve na textilní průmysl, a to v německém území v Čechách. Z 857 podniků stojí dodnes 301 podniků s 68.000 dělníků úplně, částečně zaměstnáno jest ještě 45 podniků se 43.000 dělníků, úplně zaměstnáno jest jen ještě 98 podniků s 22.000 dělníků. Z 857 podniků, ve kterých r. 1927 bylo zaměstnáno 190.000 dělníků, jest nyní plně zaměstnáno ještě 98 podniků s 22.000 dělníků.

Podíváme-li se na sklářský průmysl, vypadá to ještě mnohem hůře. Vývoz činí nyní již jen půl miliardy, ještě r. 1929 byl třikrát větší. Podíváme-li se jen na Kamenický Šenov a Bor, odkud ještě přednedávnem bylo ročně vyváženo za 300 milionů, shledáme, že se nyní nevyváží ani jedna šestina této sumy. Z 35.000 sklářů jest asi 22.000 bez práce, jen ještě 13.000 zaměstnáno a ti všichni pracují jen omezeně. Žádný sklář není plně zaměstnán.

Chtěl bych nyní vyjmenovati několik obcí, kde můžeme zjistiti, co tato nezaměstnanost znamená. V Harrachově v Rudohoří bylo 400 sklářů. Továrna stojí, všichni jsou bez práce. Jiné práce není. 250 z těchto 400 jest organisováno podle gentského systému, 150 bralo stravovací lístky a z nich bylo ještě četnictvem na základě šetření škrtnuto 75, protože prý netrpí dostatečně nouzí. Firma Harrach, která má sídlo v Praze, neostýchala se dát v době zastavení práce v továrně řadu dělníků vystěhovati. Uvádím jména těchto lidí, kteří již po celé desetiletí bydleli v továrních domech a nyní byli vystěhováni, byly to rodiny Satrapa, Veith, Haba a Gottwald. Jejich byty, ze kterých byli vyhozeni, stojí ještě dnes prázdny.

Harrachov poskytuje také zvláštní obraz národnostního útisku. Má 1.731 obyvatelů, z nichž je 1.172 Němců. Tito mají dvoutřídní obecnou školu, dříve byla pětitřídní, kdežto pro 554 Čechů je zde dvoutřídní obecná škola a trojtřídní měšťanská škola, takže náklady pro českou menšinu jsou pětkrát větší nežli pro Němce, kteří co počtu jsou dvakrát silnější nežli Češi.

V Albrechticích činí dluhy dělníků 70.000 Kč malorolníkům za mléko a obuvníkům, dluhy z nájemného nejsou započítány. V posledních třech letech bylo v této malé horské vesnici provedeno přes 200 exekucí. 10 rodin nemá žádného bytu a musí žíti s rodiči nebo sourozenci, takže v mnohých bytech je namačkáno 6 - 7 osob v jednom pokoji. V malé obci je přes 700 nezaměstnaných, obec nemůže dáti ani haléře pro nezaměstnané, nedostává povolenu žádnou výpůjčku ani od okresu, ani od vlády.

V Nové Vsi u Jablonce je z 3.000 obyvatelů 2.000 nezaměstnaných.

Ve Smržovce je 1.700 nezaměstnaných, obec má mnoho milionů dluhů, je to úplný úpadek. Obec musí žádati za moratorium, poněvadž nemůže více dostáti svým závazkům.

V této krajině je zvláště domovem domácká práce. Domácký dělník vydělá, má-li práci, při 16 hodinové práci 8 Kč za den, tj. 50 hal. za hodinu. Máme nyní zákon na ochranu domáckých dělníků z r. 1921, který stanoví, že nejmenší mzda při plné práci má činiti 120 Kč. Místo toho vydělávají tito lidé při 16 hodinové práci nejvýše 40 - 50 Kč týdně. Jdeme-li nyní k soudu a chceme-li mzdy zažalovati podle zákona na ochranu domáckých dělníků, řekne nám soudce, že nebylo dosud vydáno prováděcí nařízení k zákonu, z kteréžto příčiny nepotřebuje vydati rozsudek. Při tom trvá zákon již 11 roků. Ve Smržovce je 16 městských domů, které jsou obydleny dělníky, a jejich dluh z nájemného činí již přes 60.000 Kč. Nemohou dále platiti. Tři domy patří spořitelně, v nichž jest umístěno 25 rodin s 82 osobami; z toho je 23 bytů jen s jedním pokojem a stojí 32 Kč měsíčně, dvě rodiny mají po dvou pokojích a platí 50 Kč měsíčně. V těchto 23 pokojích bydlí řada rodin 6 - 7 osob na prostoře 10 - 12 čtverečních metrů. Každý chlívek pro kozy a prasata poskytuje více místa. V těchto budovách není ani pitné vody. Spořitelna nepovažovala za nutné zříditi k nim studny.

V Dolním Maxově je přes 600 nezaměstnaných. Tam chodí dělníci již částečně žebrati. Válečné vdově, která je na 100% k výdělku neschopná, vzat byl důchod, prý proto, že žije v konkubinátu. Dokázal jsem až k nejvyšší instanci, že to není pravda; četnictvo zjistilo, že tato žena nežije v konkubinátu, přes to byl do dnešního dne důchod válečné vdovy odňat, takže tato žena, která je duševně méněcenná, musí choditi žebrotou. Její domácí pán chodí s sebou žebrati. Tak daleko to dospělo v Pojizeří se sklářským průmyslem. Johannesbergu máme 800, v Josefodole 700, v Polubném, kde až na jednu sklárnu všechny ostatní stojí, přes 2.000 nezaměstnaných. Lidé v českých krajinách nemohou si přece o tom učiniti představu, co to znamená, když v některé vesnici jest přes 2.000 nezaměstnaných. V Horním Maxově je 400 nezaměstnaných. Přes tuto nesmírnou bídu prodává se nyní mnohým malorolníkům jejich domek. Jen ve své obci vím o 5, 6 malodomkářích, kterým během 3 měsíců byly prodány jejich domy, poněvadž nemohli více sehnati na úroky a amortisaci.

Jestliže však dělnictvo chce pořádati slavnost nebo schůzi, tu je hned pohotově zákaz, teror a pod. Dělnická třída ve Smržovce chtěla dne 23. listopadu pořádati revoluční slavnost, a ta byla také povolena. Zástupce vlády vykázal přítomné dítky ze sálu. Když dítky nemohly ihned vyjíti - soudruzi vzali děti do zvláštního pokoje a bavili je - když tedy děti sál ihned neopustily; chtěl zástupce vlády slavnost rozpustiti. Dělníci proti tomu protestovali, došlo ke srážce, a vládní zástupce udeřil jednoho dělníka do obličeje. Vládní zástupce ovšem věc obrátil a řekl, že byl udeřen. Mezi 500 přítomnými nenalezl se však ani jediný svědek, který by to byl potvrdil, všichni naopak viděli, že zástupce vlády udeřil dělníka do obličeje. Vládní zástupce je trochu nervosní člověk. Ale přes to byla řada dělníků zatčena, a to dělníci Granz, Knittel, Hrdina, Brückner, Konvalinka se ženou a Marie Koslerová. Ale i krajský soud v Liberci, který jest skutečně třídním soudem, když se několik dní později konalo přelíčení, musil tyto lidi osvoboditi, poněvadž se nic nenalezlo, co by se jim mohlo klásti za vinu. Ale přes to byl pro tento případ po 4 týdny pro celý okres vyhlášen výjimečný stav. Nad 100.000 obyvatelů disponuje takovýto okresní paša a prohlásí jim nyní: Nesmíte nyní po 4 týdny pořádati žádné schůze. (Výkřiky.) To je demokracie!

Jiné nouzové území je okres frýdlantský. V Novém Městě pod Smrkem je ze 4.000 obyvatelů 1.400 nezaměstnaných. Polovina z nich byla dříve zaměstnána v závodě Klingerově, kdy po výluce vyloučeni byli všichni příslušníci rudých organisací; jen křesťanští, hakenkrajclerové, Unie, tedy reformisté, kteří tvořiti menšinu 400 dělníků, směli začíti. Ale Svaz průmyslových dělníků, který sám čítal 600 členů, byl úplně vyloučen. Ovšem mohlo mezitím také několik členů Svazu průmyslových dělníků zase začíti. Ale co jsme zde viděli? Když dříve v Klingerově závodu chtěli míti dělníci větší mzdu a jako před 2 léty stávkovali, bylo zde četnictvo a hnalo dělníky do závodu. Tentokráte dělníci zase bojovali, chtěli rozdělení práce, chtěli solidárně spolu pracovati po 3 dny, ne jedna polovina 6 dnů, kdežto druzí by musili hladověti. Poněvadž chtěli do továrny, bylo povoláno četnictvo a musilo dělníky vyhnati z továrního nádvoří, kde se shromáždili, aby dostali práci. Vidíme tedy, k čemu je zde četnictvo. Jednou žene dělníky do továrny, a nyní, když dělníci chtějí míti práci, musí je vyháněti, aby dělníci nemohli pracovati a aby se bída zvětšila.

Ve východních Čechách, v broumovském kraji, odkud jest pan předseda Kahler, máme dokonce 18.000 nezaměstnaných. Dělníci, kteří jsou ještě v závodech, vydělávají nejvýš 30 - 60 Kč týdně, jen málokteří něco více. Bylo mně tam řečeno, že 50% tamních živnostníků bylo během posledních 2 let exekvováno. Nevím, jak dalece se to shoduje, snad to ví pan předseda Kahler lépe. Ve Vrchlabí a Trutnově nebyla do loňského roku krise ještě tak veliká. Nyní máme také tam již sta nezaměstnaných, a chtěl bych vám říci, jak to tam vypadá s akcí stravovacích lístků. Byl jsem nedávno ve Vrchlabí ve schůzi zástupců obcí, kterou nesvolala snad komunistická strana, nýbrž sociální výbor ve Vrchlabí, ve kterém jsou zastoupeny všechny strany, křesťanští sociálové, agrárníci, hakenkrajcleři atd. Tam bylo zjištěno, že celý okres nedostal dosud ani příslušný počet stravovacích lístků, že v celém okresu za 4 neděle byly rozdány jen 3 lístky, takže se nevyhovuje ani zákonitému ustanovení, podle kterého každý dělník anebo dělník omezeně pracující má dostati alespoň 1 lístek týdně. Dosud tedy za 4 týdny jen 3 lístky, to jest, že takový nezaměstnaný dostane 7.5 Kč za týden na živobytí.

V Jizerských horách stal se pokus něčeho vydobýti. Všechny dosavadní prosby a žebrání nepomohly. Od let chodíme k obecním úřadům, které jsou vybrakovány. Chodíme k okresním úřadům. Nic se nedělá. Šli jsme již několikrát k ministerstvům; tam byli jsme jen utěšováni; řeklo se, rádi bychom, ale nemáme ničeho. Z toho nemůže nezaměstnaný žíti. Tu se tedy obyvatelstvo Jizerských hor odhodlalo, že dne 30. ledna vyjde pochodem, aby dokázalo jak veliká je bída, a bylo zažádáno za demonstraci na nejširším podkladě. Policie ji také povolila. V posledním okamžiku však byla demonstrace zakázána s odůvodněním, že by mohlo dojíti k třenicím. Když se dříve žádalo za povolení demonstrace, řeklo se, že je to komunistická práce. Tentokráte jsme tedy ujednali jednotnou frontu, Svaz průmyslových dělníků, Ústřední svaz sklářů, hakenkrajcleři, Svaz německých dělníků podepsali a usnesli se provésti demonstraci. Měli také vystoupiti řečníci všech tří svazů. Demonstrace byla také povolena, ale v posledním okamžiku řečeno, že jsou zde tři politické strany pohromadě, ty by se mohly pustiti do sebe, když demonstrují. Tentokráte jsme tedy jednou vytvořili jednotnou frontu, policie však demonstraci zase zakázala. Jednotná fronta šla tak daleko, že také již některé organisace malých podnikatelů a Také malorolníci přislíbili účastenství, a živnostníci slíbili, že zavřou své obchody. Kdyby nám byla demonstrace bývala povolena, bylo by vyšlo alespoň 25.000 lidí. Nyní se však na nás vrhl hakenkrajclerský tisk sprostě psaným článkem, že komunisté mají vinu na zákazu. Totéž psala také sociálně-demokratická "Freiheit". Nejdříve šli spolu, pak odtroubili a nyní štvali, že to všechno je komunistická práce. Ale lavina se již dala do pohybu. Přes zákaz a přes několik čet četnictva a policie - liberecká policie dostavila se v plném počtu se svým velitelem Košťálem v čele - vyšlo 8.000 dělníků. Celé město skýtalo obraz vlnícího se davu lidí a bylo při tom také mnoho hakenkrajclerů a sociálnědemokratických dělníků, ačkoli jejich vůdcové štvali proti tomu. Důkazem toho je, že také jeden hakenkrajclerský purkmistr byl zavřen a musel zaplatiti 100 Kč pokuty, aby se vykoupil. Bylo celkem zatčeno 31 osob. Paní Marta Schäferová, vdova s 3 dětmi, byla na veřejné ulici zbita a utrpěla otřes mozku, takže musila býti dopravena do nemocnice. Také školní děti byly na náměstí bity, když chtěly po škole jeti domů. Z centra až k nejbližší zastávce byly tyto 12- až 14leté děti četnictvem bity, teprve u nebližší zastávky mohly nastoupiti do elektriky a jeti domů.

V liberecké krajině není tomu mnohem lépe než v nouzovém území sklářského průmyslu. Chtěl bych uvésti několik cifer o zadlužení dělníků, pokud jde o nájemné a životní potřeby: V Nových Pavlovicích činí tyto dluhy 37.000, v Radčicích 50.000, ve Voigtsbachu 34.000, v Ostašově 82.000, ve Vratislavicích n. Nisou, Radčicích a Starém Harcově samo 1,175.000 Kč. Dělníci bojují, tvoří akční výbory a pokoušejí se jíti na ulici. Nyní začínají úřady rozpouštěti všude akční výbory, jedinou možnost dělníků, aby se mohli organisovati. Ve Frýdlantu, Německém Jablonném, České Lípě, Mostu, Děčíně atd. byly akční výbory již rozpuštěny. Obzvláště se zase proslavil správce expositury v Německém Jablonném Vyskočil, o kterém se již opětovně četlo v novinách, éter ve svém zuřivém pronásledování dělníků a Němců šel tak daleko, že před 14 dny vnikl do domu, kde spala žena muže, kterého hledal. Uprostřed noci - nevím, zdali byly dveře otevřeny, anebo věděl Vyskočil, kde leží klíč od dveří - přepadl společně s druhým ženu. Kdyby nebyla měla dobré nervy, byla by jistě dostala nervový záchvat. To je stoprocentní porušení domácího míru a jsme zvědavi, zdali úřady zde zakročí. Vyskočil ušetřil také na útraty dělníků na vyživovací akci 100.000 Kč. Při tom dělníci nevědí, odkud mají vzíti peníze na brambory, uhlí a chleba, a tam se za to uspoří 100.000 Kč.

Co si v okresu frýdlantském dovolují úřady pod diktátem ministra vnitra Černého, je neslýchané. V Jindřichovicích u Frýdlantu přišel dne 8. února k mladému zemědělskému dělníku Felixu Seligerovi, který jest zaměstnán u rolníka Herbiga, vrchní strážmistr Mutinský a tázal se ho, zdali způsobil škodu na plotu a na studni. Mladý muž řekl, že o ničem neví. Odpovědí četníkovou bylo několik ran pěstí do obličeje mladého muže, který bolestí zařval a jehož obličej opuchnul. Tu řekl četník: "Ty chlape, jestliže povíš, že jsem tě bil, ihned tě zavřu!" Nevím, co z věci pošlo. Patrně bude míti soudní dohru. Ale víme, jak takové věci dopadají. Dnes může četník anebo policista každému člověku bezohledně zlámati kosti, spílati mu a naplivati na něho, a my víme, že se mu dnes za to Meissnerovou justicí nezkřiví ani vlas.

Na venkově byly předešlého týdne všechny schůze zakázány, ve Varnsdorfu, Rumburku atd. Jen málokteré byly povoleny. V Liberci připravovalo všechno severočeské dělnictvo kongres hladových a provedeny byly sbírky pro delegáty. Na venkově přikročily úřady k zatýkání dělníků, kteří tyto sbírky prováděli, a k zabavování penz. Tak bylo v Krásné Lípě zabaveno 656 Kč, polovina z toho byly peníze organisace. Když se přišlo k pokladníkovi, byl tak překvapen, že vůbec nevěděl, co od něho chtějí, a vydal 700 Kč, a nyní musí zase bojovati o to, aby dostal zpět peníze organisace. V celých severních Čechách byly rozpuštěny okresní sekretariáty stavebních dělníků. Všechny druhé svazy je smějí míti, stavební dělníci nikoliv; poněvadž stavební dělnictvo přikročuje nyní k tomu, zabezpečiti si pro příští sezónu své mzdy a smlouvy, proto musí přijíti ministr Černý kapitalistům na pomoc a zakázati okresní sekretariáty.

Ještě jeden případ teroru. Václav Schmidt ze Schönbornu u Rumburku byl dne 1. srpna zatčen při demonstraci. Byl trochu rozjařen, snad pronesl nějaké slovo, anebo snad také učinil nějaký nedovolený pohyb rukou. Tento muž je 65 roků starý, stál předešlého týdne před krajským soudem v Liberci a dostal 5 měsíců těžkého žaláře s postem atd. Pro muže 65 let a za tento skutek jistě velmi krutý trest.

Jak tyto nesociální poměry působí na mládež, chtěl bych ukázati na jednom příkladě. Mám po ruce statistiku ze Šluknova, domoviny senátora Reyzla. Tam bylo při prohlídce 773 dětí školním lékařem z jištěno, že 101 dětí, to je 13%, je zdrávo, 300 trpí podvýživou, to jest 38%, v pozorování je 57 dětí jako těžce nemocné, to je 9%, a 350 dětí, to je 40%, jako nemocné, 203 dětí trpí chudokrevností, 132 křivící, 70 zkřivením páteře, 115 je slabých, 152 trpí různými nemocemi, tuberkulosou atd., 672 dětí je tedy nemocných. Běží zde jen o děti dělníků, děti buržoasie tím ovšem netrpí.

Víme také, jak jsou všude exekuce na denním pořádku. Chci se dnes zmíniti jen o případu stavitele Antonína Kowarika ve Wiesenthalu. Tento stavitel stavěl jen malé domy, neměl zvláštního kapitálu, a stavbou, která přišla do konkursu, přišel o své peníze, o 40.000 Kč. Nemohl dále pracovati, byla mu zabavena poslední kráva, která však patřila jeho ženě. Jeho žena za něho ručila, muži nezbylo nic jiného nežli se zastřeliti.

Několik krátkých údajů, jaké účinky má reforma správy na dělníky. Mám před sebou seznam uložených trestů podle prügelpatentu ve frýdlantském okresu od 10. února, tedy sotva za 2 týdny. Ve frýdlantském okresu bylo podle tohoto seznamu podle prügelpatentu odsouzeno ve 20 obcích 349 dělníků na 651 dní. Víme však také, co si může dovoliti liberecká policie ve tvrzi pana senátora Kostky. Před několika týdny byla při demonstraci v Liberci zatčena žena, která se demonstrace vůbec nezúčastnila, a jistý policista se pokoušel ji v cele znásilniti. Žena se bránila. Žena nám případ vypravovala a my jsme ho dali do tisku. Jestliže však nyní tato žena učiní oznámení, pak jest jasno, že třídní soudy neuvěří tomu, co se děje za zdí žaláře. Policista může si dnes dovoliti všechno, a i když uprostřed ulice někoho poplivá a tisíce lidí to vidělo, pak je něco takového podle názoru dnešních třídních soudů povoleno. (Sen. Kostka (německy): Vy píšete přece do novin samé nepravdy a pak má v obyvatelstvu nastati uklidnění! Mohl bych vám přece citovati váš "Vorwärts"!) Pane senátore Kostko, co jsem řekl nepravdivého? (Sen. Kostka (německy): Ve vašich novinách stojí nepravdy!) Ach tak! (Sen: Kostka (německy): Ach tak! To nám nic na tom nezáleží, že těžce utlačované obyvatelstvo je štváno vašimi novinami!) Myslíte, pane Kostko, že budeme psáti, že se dělnici mají nechat bíti? (Sen. Kostka (německy): Ale lži nepotřebujete psáti!) Podívejte se přece do "Reichenberger Zeitung" a do "Gablonzer Tagblatt", jak ty denně překypují samou lží! (Sen. Kostka (německy): Mluvím o "Vowärtsu!") Nebudete moci podati žádný důkaz! (Sen. Kostka (německy): Podal jsem přece našim lidem již dosti důkazů!)

V Labské Stráni byl v červnu zatčen dělník Rudolf Hanke a dodán krajskému soudu v Litoměřicích. Celou dobu se mu neřeklo, proč byl zatčen. Na znamení protestu proti svému zatčení a jak se s ním jednalo ve vyšetřovací vazbě, zahájil hladovku a 27. dne své hladovky byl propuštěn. Řekl, že nežli by byl ještě déle ve vyšetřovací vazbě, aniž by věděl proč, raději zahyne.

Víme, že dnes ministerstvo spravedlnosti a také ministerstvo vnitra používají všech prostředků, aby dělnickou třídu připravila o její vůdce. Komunistický krajský sekretář Appelt v Chomutově byl zavřen pro tajné spolčování, kterému nemohlo býti dokázáno; v Liberci sedí náš tajemník již 5 měsíců, ještě s ním nebylo zahájeno přelíčení, a my nevíme, proč s ním nechtějí proces zahájiti. Soudruzi Richter, Kejzlar a Beliba byli odsouzeni pro vyzvědačství na 9 měsíců. Stalo se módou inscenovati všude vyzvědačské procesy, avšak ještě nikdy nebylo prokázáno, že někdo z nás prováděl vyzvědačství. My komunisté nemáme naprosto žádného zájmu prováděti vyzvědačství. Co činíme, děláme před celou veřejností, před dělnickou třídou a všemi lidmi. Také kolega Brožek z Ústí zahájil tento týden hladovku, mimo to kolegové Körbel a dva říšští Němci jménem Vosse a Chlownitzki, kteří od tří měsíců bez jakéhokoli přelíčení sedí ve vyšetřovací vazbě a nevědí, proč byli uvězněni. Protestujeme s této tribuny proti všem těmto přehmatům, proti tomuto nesmírnému sociálnímu a národnostnímu utiskování, které se děje většinou proti německým dělníkům.

Na den 19. února byl pro celé severočeské území, od Teplic do Broumova, svolán kongres hladových: Také se konal. Byl povolen. Tohoto kongresu zúčastnilo se 2.300 delegátů a 200 hostí, byl to dělnický kongres, jakého v Československu ještě nikdy nebylo. Také zde se řeklo, že to byla komunistická práce. Ale jak vypadá, můžete posouditi z toho, že se jí zúčastnili agrárníci, hakenkrajcleři, křesťanští sociálové a také mnozí sociální demokraté, všechny organisace byly zastoupeny. Přišlo mnoho starostů obcí atd. Byly také pozvány všechny úřady severních a východních Čech, všechny okresní úřady, 8 okresních hejtmanství a sta obecních úřadů. Také ministr dr. Czech byl pozván. Nevím, proč nepřišel, anebo proč neposlal některého úředníka. Ministerstvo sociální péče tedy nebylo zastoupeno. Také městská rada v Liberci byla požádána, aby ubytovala několik delegátů a poskytla potraviny. Bylo to pod vedením Kostky, přítele dělníků, zamítnuto, pro dělníky nebylo poskytnuto ani ubytování, ani potravin. Není to snad také pravda, pane senátore Kostko? (Výkřiky sen. Kostky.) A zase se říkalo, že je to komunistická práce. Jak vypadá, viděli jsme na složení kongresu. (Sen. Kostka (německy): Řekněte, kdo pak byl svolavatelem?) Někdo musí přece svolati. Kdybyste chtěl kongres svolati Vy, tak prosím. Ale vy raději pořádáte sjezdy purkmistrů ze severních Čech a jdete pak žebrat a nedostanete ničeho. (Výkřiky sen. dr. Hellera.) Kongres poslední neděle byl skutečně kongres krise a byl složen skutečně na podkadě jednotné fronty. Musil se pořádati ještě jeden kongres, neboť v tělocvičně bylo shromážděno přes 1.500 osob, pro dalších 500 musil se pořádati ještě jeden kongres. Ten však byl již rozpuštěn při předčítání referátu, který mohl býti přečten v tělocvičně, aniž by byla schůze bývala rozpuštěna. Teprve když rudý sportovec začal mluviti o tom, že Sokolové jsou státem podporováni, že jsou stavěni proti dělníkům, že se však rudým sportovcům všechno zakazuje, teprve při tomto zjištění byl kongres ve velkém sále tělocvičny zakázán. Když potom 2.000 osob proudí na ulici, jsou zde přirozeně masy. Lidé šli většinou přes tržiště. Přišla policie a byl jsem náhodou poblíž policejního ředitele Žáka a policejního velitele Košťála, když dali rozkaz, aby se tlouklo do lidí. Ne snad aby se před tím bylo lidem řeklo, aby se rozešli. Aniž by se dříve řeklo slovo, tlouklo se do lidí a byl také zraněn jeden obchodník. Viděl sem také, jak policisté srazili ženu, která šla náhodou kolem. Celá řada lidí, kteří vůbec nepatřili ke kongresu, byla rovněž sražena, a to s brutálností, že již nelze mluviti o lidech.

Ačkoli kongres byl rozpuštěn, připravuje se dělnická třída pořádati dne 2. března pochod hladu. Nejde na ulici pro zábavu, anebo aby si nechala natlouci záda, nýbrž poněvadž už jinak nemůže. Dělnictvo již dosti dlouho žebralo. Máme přes milion nezaměstnaných. Stravovací lístky se zkracují, místo aby byly zvýšeny. Neposkytují se žádné prostředky. V malé obci Horním Masově máme ještě nezadlužené obecní jmění a usnesli jsme se - všechny strany bez rozdílu - sjednati půjčku 60.000 Kč. Zemský úřad nám ji však nepovolil, ačkoli skoro všichni dělníci v obci jsou bez práce. Vyšší úřady žádají, aby dělníci pošli. To si trvale líbiti nedáme. Nezaměstnaní si říkají: Místo abychom dřepěli za studenými kamny, jděme raději na ulici, abychom užili svého práva: Ústava nám přece zaručuje, -že každý státní občan může své mínění projeviti slovem a písmem. My však své mínění nesmíme říci, ani slovem, ani písmem: Náš tisk se každého dne censuruje: Každá naše schůze se rozpustí.

A nyní ke konci. Podíváme-li se na rozpočet ministerstva vnitra, vidíme, že se svými prostředky může ještě mnohé provésti. Potřeba činí 646 milionů. Úspory snížením platů činí 51 milionů. Policie vyžaduje 160, četnictvo 261, aparát politických úředníků 207 milionů. Všechny tyto miliony slouží jen utiskování. Nesou určeny pro pořádek, nýbrž aby dělaly nepořádek, pro potlačování dělnické třídy, bojující dělnické třídy.

V ministerstvu spravedlnosti to nevypadá jinak. Potřeba činí 290 milionů, úspory 33 miliony, pro třídní soudce určeno je 260 milionů, pro žaláře 14.5 mil., pro nejvyšší soud samotný 7.5 mil. Tedy nevyšší soud samotný obdrží polovinu obnosu, který má stačiti pro desetitisíce zotročených vězňů.

Svého času slíbeno bylo tzv. deputaci purkmistrů, ve které byl také purkmistr Kostka, 6 mil. pro severní Čechy. Neviděli jsme však z toho dodnes ani haléře. (Výkřiky.) Ale i kdyby se těchto 6 mil. vyplatilo, byla by to jen maličkost pro nezměrnou bídu v této krajině bídy. (Výkřiky.) Naší zásadou musí býti: Bohatým bráti a chudým dávati! Že by to bylo možno, vidíme ze statistiky milionářů v Československu. Napočetlo se v Československu 10.767 milionářů, většinou v obvodech obchodních komor v Liberci a Praze. 3522 má jmění od 1 do 2, 1828 od 2 - 3, 1590 od 3 - 5, 1122 od 5 - 10, 903 přes 10 milionů, milionové jmění 1202 milionářů nemohlo býti zjištěno. Při tomto velikém počtu milionářů musilo by již býti možno zavázati je po dobu krise k tomu, aby chudým dali to; co v dobrých dobách vymačkali z kostí dělníků. Není to žádáno příliš mnoho; a jestliže se dělnictvu nedá, co mu náleží, tak je nuceno prováděti jeden pochod hladu za druhým.

Vyškolíme dělnictvo na základě jednotné fronty, i když nám sociální demokraté a národní socialisté dělají největší potíže. Semkneme je. Získáme také střední stav, valná část jeho již ví, že patří k nám. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.) Přes hlavy vůdců povedeme boj se sociálními demokraty, hakenkrajclery, křesťanskými sociály, maloživnostníky a malorolníky a s pracující inteligencí, a všechny, kdož musí pracovati, přikováme k jednotné frontě a budeme o jejich zájmy bojovati generální stávkou a jinými prostředky nad to, až dosáhneme sociálního a národnostního osvobození celé dělnické třídy. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Ad. Scholzovi.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Státní rozpočet na rok 1933 projednává se zároveň se závěrečným účtem za r. 1931. Projevuje se tím myšlenka, pohlédnouti nazpět do minulosti, abychom viděli, jaké jsou výsledky toho, co se stalo, abychom na základě nabytých zkušeností budovali budoucnost státu. Zabývati se číslicemi není potřebí. U příjmů jsme všichni za jedno, že dávno je překročena nejvyšší jejich hranice, že všechny vrstvy obyvatelstva různými nebo nepřímými dávkami jsou dnes tak vyčerpány, že v budoucnosti zaznamenávati budeme jen poklesy. Na straně výdajů je povinností tvořící se úsporné a kontrolní komise, aby každou vázanou korunu co nejpřesněji přezkoumala a nemilosrdně škrtala každý haléř, který v dnešní době nouze jeví se zbytečným. Zasahuji-li do debaty, nechci posvítiti na cifry, nýbrž na problémy.

Blaho státu souvisí s výdělečnou možností jeho obyvatelstva. Před naším zrakem musí se stále vznášeti myšlenka: jaká možnost činnosti zůstává nám ještě otevřena v době světové nadprodukce, aby se všem obyvatelům opatřila práce a výdělek? S touto otázkou stojí, nebo padá celý rozpočet. Co bylo dosud zmeškáno a jak bylo by lze ještě pomoci? Již v povšechné debatě rozpočtového výboru podal jsem jasný důkaz, že se zvelebením průmyslu nelze více počítati, že všechny naděje jsou ilusorní. Jediná záchrana před finančním zhroucením spočívá ve zvelebení zemědělství a umístěni veškerého přebytečného lidského materiálu v tomto. (Sen. dr. Heller (německy): Jakožto snižovatel mzdy!) Připouštím! (Sen.. Kahler (německy): Snad! Snad bude toho potřebí! - Výkřiky.) Že dodnes od toho bylo upuštěno, nelze prominouti a mstí se již strašlivě. Stát to byl, jenž všem dával nejšpatnější přiklad.

Právě tak jako president Wilson přišel s nejlepšími úmysly do Evropy, aby válku světovou ukončil spravedlivým mírem, skutečná mírová smlouva byla pravým opakem jeho dobrých myšlenek, právě tak šlo Československo stejnou cestou. Jako nejvznešenější a nejvyšší cíl byla zde označována pozemková reforma, spravedlivé rozdělení všem, kdož chtějí pracovati. Kdyby tento cíl byl býval správně proveden, kdyby se bylo na druhé straně zákonnými opatřeními mladé obyvatelstvo donutilo hledati práci v zemědělství, byla by nezaměstnanost u nás zůstala něčím neznámým. Co činil stát? Na místě spravedlivého rozdělení vzal 1,400.000 ha do vlastní správy. Na této orné ploše mohlo si 140 tisíc vlastních zemědělců po výměře 10 ha hledati práci a výdělek. Béřu proto 10 ha, poněvadž tato výměra je správnou hranicí, kde rodina bez jiného výdělku může žíti. Tato plocha byla by se rozebrala, neboť po převratu rval se každý o půdu. Nikoli vydání, jen příjmy byly by vzešly z takovéhoto rozdělení. Kde půda ještě byla rozdělována, nedostalo se jí těm, kdož chtěli pracovati a platiti, nýbrž spekulantům, lidem, jimž je práce cizí, protekčním dětem. Z národnostní nesnášenlivosti způsobil stát státu samému nenapravitelnou škodu. Zřizováním státních statků napodobil stát Rusko v jeho státním socialismu, neboť místo 140.000 majitelů jest jen jediný majitel. U nás projevuje to účinky ještě mnohem horší nežli v Rusku. V Rusku stali se zemědělci nesvobodnými, jsou porobeni, hodní politování. Poněvadž v Rusku není nezaměstnanosti, stát tímto postupem sám nemá škody.

V této příčině jsou poměry u nás obtížnější. V našich státních podnicích není sice lidí porobených, ale také není lidí svobodných. Naše státní velké podnik však zabránily vytvoření 140.000 domovů. Statisíce lidí jsou bez práce, poněvadž racionelní velký podnik pracuje se stroji a zatlačuje lidi. Tyto zatlačené statisíce - v Čechách samotných činí v zemědělství úbytek zaměstnaných lidí od několika let 270.000 - potřebují ročně sta milionů podpory, mohou podkopati stát v jeho základech. Jaký pak je finanční výsledek státních statků a lesů? Každý nestranný musil by se domnívati, že silně aktivní. Na statcích, které se oproti horskému zemědělství rozkládají na úrodných rovinách, je snazší zpracování, lepší výtěžek. Jedním z největších břemen soukromého majetku je dnešní obrovské zdanění, které u státních statků odpadá. O dřívějších majitelích dnešního státního pozemkového majetku, bývalých velkostatkářích, se nejen tvrdilo, že výnos je jich statků jim umožňoval vésti přepychový život; je také prokázáno, že vydávali obrovské sumy na sociální, dobročinné, zdravotní ústavy ku blahu lidstva a na jejich udržování, že peněžními prostředky velkoryse podporovali umění a vědy, stavěli a vydržovali chrámy. To všechno u správy státních statků odpadlo.

Anebo se snad v něčem mýlím, zůstal snad přepych stejný? To jest s tím rozdílem, že místo dřívějších šlechticů pěstují tento přepych nyní úředníci? Před nedávnem sdělovaly české noviny, že pozvaní hosté slavili na státních statcích celé orgie, finanční výsledek celého státního hospodaření je rozhodně zdrcující, potřebuje pronikavé změny. Dnes je dán důkaz, že toto uchvácení majetku skončilo naprostým nezdarem.

Ještě nesrozumitelnějším nežli toto přivlastnění půdy jeví se mi přivlastnění 4,600.000 ha lesní půdy plochy, která daleko přesahuje čtvrtinu všech lesů v celém státě. Díváme-li se také zde na obrovské ztráty, které stát trpí, které vznikají úbytkem daní, shledává obyvatelstvo nezodpovědným, že stát mohl tak přebrati, jistě jen proto, aby se stkvěl svým majetkem. Malý krok k poznání, že je neschopen spravovati lesní majetek, vidíme již dnes; přikročil přece stát k tomu, aby zužitkování veškerého dříví předal soukromé firmě. Jestliže stát dnes začíná uznávati své chyby, měl by k blahu svého obyvatelstva beze všeho jíti ještě o krok dále a dříve si majitele lesů poprositi a požádati, aby lesy jim svévolně vyvlastněné vzali jen zase zpět. Ihned by se otevřel nový pramen peněz, kterých tak nutně potřebujeme.

Další velikou starostí státu jsou Jeho dráhy. Je známo, že žádný státní podnik, pokud nemá monopol, se soukromým podnikem konkurovati nemůže. Právě r. 1931 objevuje se prvý, do set milionů jdoucí schodek státních drah. Také zde nelze stát ušetřiti výtky že nepostupoval vždy k blahu svých občanů. Před několika lety byla zde možnost pronajmouti všechny státní dráhy zahraničnímu podniku s velkým kapitálem. V každém případě bylo by bývalo velmi dobře přihlédnouti k této nabídce, byli bychom bývali ušetřeni miliardové ztráty. Dnes této možnosti není. Žádný podnikatel nechtěl by si spáliti prsty zpachtováním drah.

Na druhé straně beze všeho připouštím, že u dráhy zavedena byla vážná úsporná opatření, že se nyní začíná projevovati také obchodní duch a že se obecenstvu projevuje větší ochota. Vzbuzuje však u obyvatelstva velikou nelibost, že sice zvýšena byla cena dělnických lístků, na druhé stráně však rodiny železničních zaměstnanců mohou používati dráhy jako svého vlastnictví, že dále v nynější těžké době železniční úředníci na základě mezinárodních úmluv mohou cestovati celou Evropou skoro zadarmo. U takovýchto pasivních podniků nejsou takové úmluvu na místě.

Nechci se dále šířiti o milionovém překročování nádherných staveb státních, poněvadž se veškerý tisk již tím zabýval a zcela správně by to také nejostřejšími výrazy odsuzoval. Zdůrazniti však musím, že pro šílené provádění přepychových staveb, což patrně všem příslušným úřadům stalo se zvykem, mnohé chudé obce přivedeny byly na pokraj zkázy. Byla-li nějaká obec nucena stavěti potřebnou veřejnou školu a domáhala-li se subvence jakožto podpory, směla stavbu prováděti jen podle úředně schválených plánů, podle nichž stavby zbytečně i u jednotřídních škol přišly často o 100.000 Kč výše, než bylo potřebí. Mezitím všechny stavební subvence přestaly a tyto chudé obce octly se na suchu.

Ke konci musím se ještě zmíniti o politické události posledních dní, o hirtenberské aféře. Tu musím litovati, že zde bylo přestřeleno a že Československo to má dostonati. Z Francie došla v pondělí zpráva, že za poskytnutou podporu se strany Rumunska a Jugoslavie máme těmto státům splniti závazky, poněvadž prý přece jsme kapitálově silnější částí Malé dohody. Při tom náš ministr financí neví, jak má z jednoho dne na druhý sehnati potřebné peněžní prostředky. Na čí ztráty se zde učinily ústupky? Všechna dosavadní ujednání obou těchto zemí dopadla po každé k největší škodě zdejšího zemědělství, které bylo vždy obětním beránkem. To bylo by pak neslýchané, dnes, kdy zdejší zemědělci dostávají za své plodiny nejnižší ceny odnepaměti, kdy vězí po krk v dluzích. Přicházím právě z několika schůzí, které jsem konal ve Slezsku. Tam bylo mi řečeno, že na příklad v okrese bruntálském přichází do soudního prodeje v jedné vesnici 40, ve druhé 22 a ve třetí vesnici 11 selských usedlostí. Nejen tam, nýbrž v celém státě to nevypadá lépe. Za takovýchto poměrů, myslím, že jsme za jedno se zástupci českého zemědělství, že energicky a rozhodně zamítáme myšlenku, aby zemědělství balkánských zemí mělo býti sanováno na naše útraty. Co se týče válečných zápletek, můžeme býti klidni, ale proto, že se naši spojenci mají něčeho obávati, máme jim zaplatiti jejich řád! Teprve v neděli prohlásil pan ministr dr. Hodža ve výroční schůzi Zemědělské jednoty, že prvním cílem vlády musí býti ozdravění zemědělství. V tom by toto ozdravění zajisté nespočívalo, kdybychom na základě eventuelních politických vlivů byli zaplaveni agrárními výrobky z Rumunska a Jugoslavie. Doufám proto, že naše vláda najde včas pravou cestu, aby unikla obávanému ohrožení našeho zemědělství, a že v době, jakou je doba nynější, jedině hospodářský zřetel musí pro ni býti směrodatným. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu sen. Časnému.

Sen. Časný: Vážený senáte! Má první slova jsou: trpícím druhům náš pozdrav! Chci svésti pozornost vaši na poměry v olomoucké župě. Naše Haná je pokládána za kraj převážně zemědělský, který zůstal nedotčen průmyslovou krisí. Průmyslová katastrofa dolehla sice nejtížeji na severomoravské okresy a severní část Valašska, ale i ty okresy Hané, slynoucí svojí úrodností, byly v poslední době velmi bolestně dotčeny. Počet nezaměstnaných prudce stoupá. V říjnu 1932 bylo 30.000 nezaměstnaných, 31. prosince 1932 50.000 nezaměstnaných, prvním měsíci r. 1933 60.000 nezaměstnaných.

Župa olomoucká v počtu nezaměstnaných jde ihned za župou ostravskou a je na Moravě na druhém místě. V celém obvodu země Moravsko-Slezské bylo podle úředního sčítání napočteno koncem měsíce ledna t. r. na 240.000 nezaměstnaných. Na župu olomouckou připadá z toho počtu plných 2.5%. V župě olomoucké jsou postiženy nezaměstnaností města a okresy: Olomouc město, Olomouc okres, Prostějov, Přerov, Kroměříž, Holešov, Zábřeh, Litovel, Lipník, Šternberk, Šumperk, Rýmařov, Frývaldov, Bruntál.

Ale tato úřední čísla nevystihují pravý stav nezaměstnanosti. Jednak nedostatek zprostředkovatelen práce, hlavně na Holešovsku, ale i v jiných okresech olomouckého kraje, neboť u samosprávných i státních úřadů nebylo dosti pochopení pro správné zjišťování nezaměstnanosti. Tak se stalo, že úředně bylo hlášeno z jistého okresu olomoucké župě, že nezaměstnaných je pouze 87. Okresu měly býti zastaveny příspěvky na stravování nezaměstnaných i mléčná akce. Soukromým sčítáním, provedeným prostřednictvím odborových organisací podle směrnic ministerstva sociální péče, jen v některých obcích na okresu zjištěno bylo přes 500 nezaměstnaných. Tak tomu bylo i v okrese holešovském, kde poměry jsou již na ostří nože a kde při sčítání nezaměstnaných v 18 obcích došlo se k dvojnásobnému počtu nezaměstnaných, než jak je vykázal okresní úřad.

Za takových poměrů je situace velmi svízelná. V okrese holešovském je průmysl dřevodělný, jediný téměř průmysl okresu, v troskách. Koncern Tonet Mundus omezuje výrobu a snižuje mzdy. Dělníci vydělávají si tu 20, 40 až 60 Kč týdně. Stejně je tomu kolem Bystřice a na Frýštátsku, kde dělnictvo nacházelo hlavně práce v závodech zlínských.

Upozorňuji tu na neutěšené poměry našich košikářů na Morkovicku, této typicky domácké práce, která se vyznačuje při dlouhé době pracovní malou mzdou.

Neutěšené poměry jsou na Prostějovsku v tamním konfekčním průmyslu. Vyplacené mzdy v konfekčním průmyslu činily v r. 1929 56,352.34 Kč, v r. 1930 48,701.005 Kč, v r. 1931 41;907.580 Kč, v r. 1932 31,190.366 Kč.

Rozdíl mezi rokem 1929 a rokem 1932 jeví se v poklesu mzdy o plných 55%. Obouvá-li Zlín naše obyvatelstvo, pak Prostějov je obléká. Prostějov obléká levně a vkusně, žel, že se děje tak na účet domáckého dělnictva. Ve Zlíně pracují stroje a dělník, pokud je obsluhuje, má přiměřeny plat. V prostějovské konfekci domácí krejčí nebyl dosud vytlačen strojem, ač pokusy se již dály. Ani stroj nepracuje tak levně jako prostějovský domácí krejčí, který nemá pracovní dobu, který nepožívá všech výhod, které poskytla republika dělnictvu ostatnímu. Zde opětně je zjevno, jak je nutno, abychom urychleně domácké dělnictvo ochránili uzákoněním osnovy o kolektivních smlouvách. Na počátku krise bylo v konfekčním průmyslu oděvním zaměstnáno 22.000 pojištěnců u okresní nemocenské pojišťovny. Dnes jest jich zaměstnáno 14.000. Tento stav jest dokladem, jak je důležitým, když se poskytuje nezaměstnaným bezplatné léčení a léky. Při této příležitosti chci upozorniti vládu na dříve již podané návrhy a žádám, aby s jejich projednáním nebylo váháno.

Uvedl jsem letmo jenom některé úseky. Poukazuji na průmysl kovodělný. Kovodělný průmysl, dříve jeden z nejlepších průmyslů, je v krisi. Kovodělníci strašlivě trpí. Řada závodů kovodělných byla zastavena. Poukazuji na osud štěpánovských hutí a řepčínských oceláren. Textilní dělnictvo severovýchodních oblastí župy trpí. Trpí nezměrně domácké dělnictvo na Šumpersku, Šilpersku a v jiných místech tohoto kraje.

V normálních dobách nedostatkem výdělku při šití nitěných knoflíků a výrobě kartáčů zmírali dělníci a dělnice na tuberkulosu. Dnes, kdy ani této práce není, je již jejich utrpení vystupňováno tak, jako na Kalvárii.

Spolu s posl. Jar. Kučerou jsme usilovně pracovali na zjištění investičních prací v hanácké župě i v části severní Moravy. Pracovali jsme u vědomí své povinnosti nejen jako členové sborů zákonodárných, ale především jako důvěrníci dělnictva. Všechno naše úsilí směřuje k tomu, aby dělníci měli práci a výdělek, rodiny výživu. Je nám jasné, že počet nezaměstnaných by nemohl dosáhnouti takového počtu, kdyby dělníci byli sobě vědomi příčin, které nezaměstnanost zaviňují.

Ve všech státech volá se po zkrácení doby Pracovní. I na mezinárodním foru byl tento návrh podán. To jsou všechno dlouhé cesty. Prosazení musí býti urychleno. Nejkratší cesta je pevná vůle a solidarita dělníků. Dělníci na prvém mí-stě jsou směrodatným činitelem pro urychlené dosažení zkrácení -pracovní doby. Zkrácením doby pracovní nejsou ohroženy ani zájmy podnikatelů, ani zájmy státní. Dáti prací, není jen zajištění existence dělnictva, nýbrž také zajištění veškerých příjmů a vydání státních.

Ohroženi jsme nejvíce mezinárodní situací. Celní šraňky, devisová opatření, vývozní a dovozní listy a jiné mezinárodní komplikace ohrožují naši výrobu. Náš vývoz se stále zmenšuje a nám zůstává pro naši výrobu a odbyt domácí trh. Domácí trh nezajišťuje výrobu, nedává dostatek práce.

Racionalisace přivodila hotovou revoluci v povolání. Racionalisace se stejně uplatnila vedle průmyslu i v zemědělství. Od vynálezu pluhu před 100 léty do dnešní doby docíleno ohromného pokroku pro zemědělství. Důsledek toho je, že dělníci a domkáři z venkovských obcí nemají doma zaměstnání a výživu a jdou do měst do průmyslových závodů. I to odvětví, které v době zimní dávalo sezónním dělníkům zaměstnání, pracuje jen krátkou dobu. Cukrovary a lihovary, sladovny, pivovary, jsou v župě hanácké nejvíce zastoupeny. Cukrovary pracují v kampani asi 6 týdnů, a to ještě s velice malým počtem dělníků. Před racionalisací pracovaly od 20. října až do druhé polovice března. Počet dělníků sezónních z venkovských obcí, kteří práci hledají, je nejméně třikrát větší, než byl před racionalisací. Sladovny, kterými Olomouc je obehnána jako za Rakouska pevností, skoro nepracují. Prima hanácký slad jsme vyráběli pro celé Německo a velké zásilky posílali jsme do Ameriky. Teď jsme odkázáni více na vlastní spotřebu.

Jak tyto lidi práce zaměstnati a dáti jim práci a rodinám výživu? Bohatá Haná, úrodná půda! Ti, kteří neznají poměry na Hané, mají představu o ráji, domnívají se, že na Hané je ráj. Nechejte ilusí! Dělníci bohaté Hané ve městech průmyslových, v městech úřadů, škol a tam, kde je vojenská posádka, platí všechny produkty zemědělské dráže, k dobru producentů a překupníků. Neposkytuje tedy úrodná půda Hané výhody těm, kteří jí nemají.

Jak odpomoci nezaměstnanosti? Jak dáti dělníkům práci a rodinám výživu? Dokud se neotevrou vzájemně hranice státu a náš stát nebude moci uplatniti vývoz, musíme dáti práci dělnictvu doma. V naší republice je ještě mnoho práce, je práce pro všechny nezaměstnané. Běží jen o peníze. Pan ministr veř. prací inž. Dostálek v rozpočtovém výboru senátu zdůraznil význam veřejných investic vzhledem na jejich rozsáhlost. Vidí jediný prostředek v investiční půjčce. Pan ministr oznámil, že ministerstvo má připravený rozsáhlý a podrobný program o stavbách a dodávkách s celkovým nákladem 2.200,000.000 Kč. Všechny tyto práce mohly by, praví pan ministr, býti zahájeny letos s postupným placením do 4 let. Připočteme-li k tomu potřebné investiční práce zemí, obcí a okresů, znamená to, že by všichni dělníci mohli býti zaměstnáni.

Peníze jsou jen oběživo. Zúčastní se ti, kdož peníze mají, při vyložení investiční půjčky? Z produktivní práce žijí všichni. Teď je na těch, jimž produktivní práce nese užitek, aby upisovali ihned, jakmile vláda vypíše investiční půjčku. Práce z investiční půjčky jest jen časovou. Jde však o prací trvalou. Trvalé práce lze jen dosíci zkrácením doby pracovní. Sociální demokracie všech národů a stále vede boj za zkrácení doby pracovní. I my v Československu stojíme v popředí snah za uskutečnění tohoto postulátu. U nás však není jednotnosti. Máme řadu organisací socialistických a pseudosocialistických. Všecky politické strany organisují dělníky. Za těch okolností není provedení snadné.

Solidarita je moc. Vstupují-li dělníci do organisací zaměstnavatelských, ztratili samostatnost a jejich moc obranná se tříští. My voláme k dělnictvu, že podmínka úspěchu k zajištění práce a výživy rodin jest jen ve vzájemné solidaritě. Na sliby těch, jichž programem není blaho a existence dělnictva, nevěřte a snažte se vlastní silou pracovati k uzdraveni pracovních a výdělkových poměrů!

Tato nezaměstnanost vede nejen ku přemýšlení, ale také k činu. Náš čin je boj za hospodářskou a sociální spravedlnost. V tomto boji musí dělníci býti svorní. Dělníci chtějí práci a výdělek. Soukromokapitalistický řád buď to provede, nebo ať kapituluje.

V r. 1933 budou investiční práce ze všech předcházejících roků nevětší pomocí pro skoro 1 milion dělníků. Musíme investovati do produktivní práce v této svízelné době doma. Větřím, že přijde dobrá konjunktura. Chci věřiti, že vedoucí činitelé států evropských i Spojených států severoamerických přijdou k rozumu a uvolní hranice pro vzájemnou výměnu hodnot a statků. Proto vybudujme, čeho potřebujeme, abychom pak mohli uvolniti dělníky do pracovního chodu v průmyslu.

Zima se blíží ke konci. Je potřebí rychle zahájiti investiční práce. Města mají připravené práce a dělníci čekají na jejich zahájení. Promluvím o investičních nákladech některých měst a okresů.

Prostějov postaví budovy živnostenských škol pokračovacích za 3,800.000 Kč, kanalisaci za 1 mil. Kč, budovu pro finanční úřady za 4,500.000 Kč, což dohromady činí asi 10 mil. Kč, a ještě řada nutných prací má býti prováděna. Ovšem je potřebí opatřiti náklady. Mimořádné investice prováděné okresem litovelským v r. 1931 jsou stavba mostu přes místní potok v Piňovicích 20.000 Kč, stavba mostu v Čuníně 20.000 Kč, novodlažba okresní silnice Senice - Vojnice 130.000 Kč, na inkameraci okresní silnice Olomouc - Konice - Jevíčko průjezdem obce Konice 150.000 Kč, inkamerace okresní silnice Cholina - Odrlice - Senice průjezdem obce Odrlic 108.500 Kč, stavu okresní silnice Cakov - Vilémov 116.000 Kč, stavba okresní silnice Džbel - Nectava 52.500 Kč, rekonstrukce okresní silnice Olomouc - Konice u Laškova 95 tisíc Kč, zřízení rigolu v Bílsku 8.800 Kč, kanalisace ve Vísce 15.000 Kč, kanalisace v Dubčanech 15.000 Kč, adaptace domu v Chořelici 25.294 Kč. Výlohy spojené s koupí domu v Chořelici 8.965 Kč, udržování silničního stromořadí 82.984 Kč. Tyto stavby jsou již provedeny a náklad opatřen z větší části zálohovými W půjčkami. Řádné dlouhodobé výpůjčky velice tužko lze sehnati.

Mimořádně investice v r. 1932: stavba okresní silnice Unčovice - Dubčany 265.489, stavba okresní silnice Mladeč - Nové Zámky 280.000, stavba kanalisace v Bílsku 54.000, stavba kanalisace ve Střelicích 21.000. Investiční práce v r. 1933: rekonstrukce mostu v Haňovicích 30.000, zlepšení okresní silnice dlažbou drobnou žulovou kostkou Litovel - Uničov 305.000. Celkový náklad činí za léta 1931, 1932, 1933 Kč 1,516.321. Úhrada 350.000, nedostává se 1,166.321.

Okres Litovel není místem průmyslovým a proto investované náklady jsou pro něj veliké a vyžadují nutně pomoci země a státu, aby výdaje s investicemi spojené mohly býti uhrazeny.

Investiční program pro město Olomouc pro r. 1933 je veliký, dlažba a rekonstrukce státní silnice olomoucké 905.000. Výdlažba a rekonstrukce státní silnice olomoucké, Polská ulice 880.000. Výdlažba a rekonstrukce Olomouc - Holíce, býv. okresní silnice je jediná spojka s jihovýchodní Moravou a její provedení je nutné z důvodů komunikačních a zastavovacích, slouží k účelům vojenským, jsou podél ní různé vojenské objekty a je to jediná spojka s vojenským cvičištěm. Provedení navrhované úpravy je rentabilní, 2,600.000. Město Olomouc jako člen družstva pro regulaci potoka Trusovky. Město Olomouc, obce Trusovice, Mor. Loděnice a Hlušovice jsou členové družstva; stavba povolena ministerstvem veř. prací, které přispívá částkou 922.500, země Moravsko-Slezská 615.000, uvedené obce přispívají částkou 512.000. Regulační práce z jedné poloviny provedeny, nálad 2.030.000.

Město Olomouc jest členem družstva pro regulaci řeky Bystřičky. Regulace řeky Bystřičky: město Olomouc. Bystrovany a Velká Bystřice, jsou členy vodního družstva. Stavba je subvencována ministerstvem zemědělství a zemí Moravsko-slezskou, ministerstvo přispívá částkou 3,561.300. Země Moravsko-slezská 2,374.200, uvedené obce částkou 1,978.500. Celkový náklad 7,914.000.

Regulace řeky v Olomouci, Holicí a Nemilanech 2,100.000. Stavba stok v Olomouci - Lazcích 200.000. Stavba stok v Olomouci - Povlu 350.000. Město Olomouc, hlavní uliční rourovody v nových ulicích s domovními přípojkami k novým domům 29.000. Stavba silnice v nově vybudovaných ulicích města Olomouce 540.000. Přestavba obecné a měšťanské školy v Olomouci - Starých Hodolanech 1.240.000.

Práce tyto vyžadují celkového nákladu 25,694.000. Město Olomouc snaží se vzhledem na velikou nezaměstnanost města i okresu v r. 1933 provésti práce a počítá, že z vypsané investiční půjčky se mu dostane vydatné pomoci.

Z uvedeného je viděti, že přispořených 13 obcí k Olomouci vyžaduje velikých nákladů, mají-li cesty býti schůdné a pro dopravu způsobilé. Při neochotě poskytnouti půjčku u peněžních ústavů a nedostatečných příjmů města je provádění těchto nutných investičních prací ztíženo. Městu však přibylo z připojených obcí statisíce o práci se ucházejících nezaměstnaných dělníků. Práce, které město Olomouc provádí a které jsou r. 1933 nutné, jsou ze zbytku rakouského privilegovaného volebního řádu do obcí. Zastupitelstva uvedených 13 obcí neměla vydání s úpravou cest a silnic, tyto nestavěla a neupravovala. Po převratu připadl tento úkol městu Olomouci a náklady s tím spojené jsou veliké. Olomouc, krajinské město, má příliv dělnictva z celého kraje, hlavně v jarní, letní a podzimní době uchází se sezónní dělnictvo o práci. R. 1932 byl v Olomouci veliký stavební ruch a ještě veliký spočet stavebního dělnictva práci neobdržel. Značný počet dělníků zaměstnala stavební družstva: Všeobecně prospěšné stavební družstvo, družstvo Rodina, družstvo Pod vlastním krovem, Obecně prospěšné stavební družstvo a stavební družstvo Haná. Dále jsou potřebné stavby a opravy silnic státních a okresních, dále stavby a opravy silnic v obcích, jako přípojek k silnicím hlavním. Řada obcí okresu olomouckého a šternberského již po dva roky žádá o nouzový příplatek, než marně. Ministerstvo soc. péče nemá peněz, aby příspěvek poskytlo.

Nádraží v Olomouci má s přestavbou rozdělané práce a dělníci čekají, že co nejdříve se jim dostane zaměstnání. Ministerstvo železnic mělo by urychleně poskytnouti potřebnou částku, aby včas s pracemi mohlo býti započato.

Uvádím tento stav proto, aby z investiční půjčky, která bude vypsána, bylo pamatováno na zemi Moravsko-slezskou a v ní také na župu olomouckou.

Vážený senáte, naše strana bude hlasovati pro rozpočet. Naše strana spolupracovala na úpravě rozpočtu v očekávání, že vláda a koalované strany učiní všechno, aby, rychle bylo přikročeno k vypsání projektované investiční půjčky a že tato půjčka co nejdříve k upisování bude vyložena. Dělníci čekají na práci a výdělek, jich rodiny na chléb. (Potlesk.)