Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Kotrba. Dávám mu slovo.

Sen. Kotrba: Slavný senáte! Při projednávání rozpočtu na r. 1932 jsem prohlásil, že tento rozpočet je vzhledem k hospodářským poměrům neúměrný a že je nutno nejméně jednu miliardu z něho odbourati. Skutečnost dala mi za pravdu. Objevil se schodek daleko větší, než jsem předpokládal. Žijeme v poměrech tak mimořádně hospodářsky pohnutých, že naprosto nevěřím, že by docílil aktivity i rozpočet nyní předložený, ačkoliv jej vláda podkládá novým horentním zatížením daňovým, jež postihne všechny poplatníky bez rozdílu. Daňový systém dospívá na vrchol nemožnosti v pokračování dalšího dnešního postupu proti poplatníkům. Poplatnictvo je vysáto, obraty až o polovinu i více zmenšeny, tržba nepatrná, krátce jest u nás na obzoru hospodářský hřbitov. Tvrdý berní postup vzbuzuje v lidu rozhořčení. Tento poplatný lid se táže s úžasem, zda je možno, aby nás takto odpravovaly naše republikánské úřady. Tento dobrý lid se bouří nejen ve vrstvách živnostenských a obchodních, nýbrž i naši zemědělci, úředníci a dělníci jsou krajně nespokojeni se systémem, který tato vláda vůči nim provádí.

Vidíme neúprosný postup proti malým a nejmenším poplatníkům, a připadá nám, jako bychom žili v dobách, kdy byla lidu vnucováno určité přesvědčení nejhorším útlakem, násilím i mukami. A tážeme se v hrůze, zda je možno v tomto neudržitelném postupu pokračovati, či jej snad ještě stupňovati?

Vláda neohlíží se na skutečnost vydávání set milionů na účely neproduktivní a subvencuje kde koho, jenž přináleží ovšem v prvé řadě k representantům dnes vládnoucího systému kolektivismu. Vláda přezírá skutečnost, že náš občan poplatník jest již na pokraji hospodářského zhroucení. O hrozivé bídě zničeného podnikání svědčí, že za jediný rok hlášeno bylo na tisíce úpadků, insolvencí a konkursů. To není blahobyt, to je hospodářská katastrofa, jež může míti krajně neblahé důsledky v ochuzení lidu a tím také v úplné téměř neschopnosti, aby vyhověl svým platebním povinnostem.

Za takových poměrů je, mírně řečeno, naivností, utěšuje-li se vláda, že má za poplatnictvem několik miliard daňových poplatků a s nimi počítá. Tuto vládní útěchu nemůže sdíleti žádný znalec hospodářských poměrů. Tyto miliardy vpravdě jsou jen číslicemi, vrženými na papír, a možno je právem považovati za plně dubiosní, jež účetnicky vyrovnati lze jen odpisem. Z prázdné kapsy nelze platiti, zázraky se nedějí.

Nepřezírejme skutečnost, že dnes ani velké podniky nejsou schopny, aby dostály svým platební-m povinnostem, a stavy střední a malé z posledních sil těžce se brání zničení a sotva již uhajují i nejskrovnější existenci. Tak situace vypadá. Výroba i obchod samostatných podnikatelů jsou přetíženy daňovými povinnostmi, bezohledně jim ukládanými, pod jejichž tíhou klesají, ale přes to vláda stupňuje ustavičně tento berní tlak a požaduje na vrstvách těchto stále vyšších a nových daní a dávek, kterých však hospodářský život již naprosto nesnese.

Pan ministerský předseda se snad domnívá, že rázem vše napraví, když soukromou výrobu a obchod pod titulem meziobchodu obviňuje z velkých zisků. Zapomíná však, že stát sám má velké podniky výrobní a obchodní, které pracují se stálými úžasnými schodky, na něž musí dopláceti poplatnictvo velkými desítkami milionů daní. Pan ministerský předseda prohlásil, že celý hospodářský proces musí se přizpůsobiti všeobecnému poklesu. Připomínám k tomu, že, kdo se nepřizpůsobil, je dnešní vládní režim, který stále a stále se dožaduje nových a vyšších daní a dávek. Soukromé podnikání cen nezvyšuje, snaží se dáti konsumentu láci, ale kdo zvyšuje, to je vláda sama. Dala opětně souhlas k zavedení vázaného hospodářství, to je ke zřízení obilního a živočišného syndikátu.

Nemáme ničeho proti tomu, aby byla chráněna rolnická výroba, ale protestujeme proti tomu, aby na účet této ochrany celý náš hospodářský život byl podvázán a vládními zásahy znemožňován, neboť i zde musí býti platnou zásada: žíti a nechati žíti - to jest jediná směrnice lidskosti.

Je známo, že v naší zemědělské produkci nebyli jsme nikdy soběstační, pokud se týče pšenice a rovněž tak masa a živočišných produktů. Přihlédněme, prosím, co dnes musí připláceti spotřebitel na dovoz cizozemské mouky pšeničné, poněvadž domácí je nedostatek. (Sen. Sláma: Řepu nepotřebujeme!) Nemáte ji, kdybyste to pětkrát obhajovali. Na 5 měsíců ji máte.

Clo 70 KČ, celní přirážka 74 Kč, daň z obratu a paušalovaná daň obratová 13 Kč, syndikátní poplatek 30 Kč, kompensační poplatek 112.50 Kč, poplatek z dovozního povolení 1.50 Kč, společnosti pro obchod obilím 1 Kč, úhrnem 202 Kč za 100 kg, což činí na vagoně, tj. 100 metr. centů 20.200 Kč. Kromě těchto státních poplatků nutno ještě připočísti dovoz do Prahy, pojištění dopravní a p. V přítomné době nutno dopravovati mouku drahou a tato doprava přijde na 37 Kč za 100 kg. Možno tedy počítati, že veškeré výlohy franko až dům živnostenské provozovny činí 250 Kč za 100 kg. Jak potom může pekař nebo jiný potravinář cenově prodávati? Ví o tom konsument, jak jeho nejdůležitější potravina je takto státem zatížena?

Vázané hospodářství vyneslo na povrch obchodního působení živly pochybné, které neměly s legitimním obchodem nikdy ničeho společného. Tito lidé dovedli si nalézti cestu k vedoucím kruhům ústřednového hospodářství: pomocí jich dostali zboží, které prodávali dále za lichvářské ceny. Oproti tomu soukromá výroba a obchod zboží vůbec nedostaly, ačkoli kruhů těchto nebylo nic více vzdáleného jako lichva.

Je známo, že obhospodařování vedly většinou strany socialistické, a stejně známo je, jakým způsobem. Zásobovaly lid, ale ten hladověl dále. Státu způsobeny tímto hospodářstvím, llépe řečeno nehospodářstvím, miliardové škody, které propláceti budou ještě příští generace.

A dnes opětně dal stát sankci vázanému hospodářství ve způsobě syndikátů a opětně se objevuje z tohoto titulu vázanosti lichva. Všechen denní tisk přinesl již zprávy, jak se pokoutně obchoduje dovozními povoleními na všechno zboží, jež obilní syndikát obhospodařuje. Kdo jsou ti lidé; kteří tuto lichvu a podvod provedli? Kdo jsou ti, kdož budou chtíti podobně nekalým způsobem těžiti z toho, co bylo zavedeno, ač zkušenosti z minula mohly před tím důrazně varovati? Byli, nebo jsou to legitimní obchodníci? Nejsou. Tak vypadají neslibné počátky hospodářské akce, ale jich důsledky budou vrhány na řádné obchodníky, aby byli obviňováni z lichvy.

Popřevratové státní obhospodařování musí býti výstrahou pro státní správu, jež neměla nikdy připustiti nové jeho zavádění, a to tím méně v době, kdy je všeho nadbytek, kdy celý svět je zbožím přeplněn, kdy Amerika vyhlašuje, že tamní ceny hospodářských plodin jsou na tak nízké úrovni jako před sto lety. A důsledky se již objevují. Denní tisk přinesl zprávy, že mlýny na Slovensku zastavují mletí. Tak na př. již tři měsíce nepracuje mlýn v Ivánce, 2 měsíce mlýn ve Vráblech, dále byl zastaven mlýn v Čani a v Košicích. V nejbližší době se počítá s hromadným zastavením mlýnů ve východním Slovensku a částečně též v západním Slovensku. Svaz majitelů mlýnů vidí příčinu tohoto úpadku v tom, že obilní syndikát nedodává dovozní povolení lidem, kteří importují přímo, v důsledku čehož se suroviny zdražují a odbyt mouky vázne. To jsou "úspěchy" vázaného hospodářství.

Spojenými silami kolektivní hospodářství všech politických frakcí zabírá kus po kuse práva soukromé výroby a obchodu. Agrární kooperativa a velkonákupní společnost konsumních družstev dělnických vytvořily mezi sebou kartel vzájemné spolupráce o rozdělení distribuce plodin a produktů.

Před utvořením tohoto syndikátu z 90% obstarávali dodávky tohoto zboží soukromí podnikatelé, kterých bylo v republice několik tisíc. Zaměstnávali tisíce pomocných sil: úřednictva v kancelářích, prodavačů a dělníků. Všichni nalézali obživu. Dnes jsou tito lidé z ⁹/₁₀ vyřazeni ze své práce, bez zaměstnání a těžce zápasí o kus chleba, bez naděje na možnost existenční. Zřízení tohoto syndikátu vyhovuje pouze kolektivnímu hospodářství agrárnímu a socialistickému a všichni oni vyděděnci mohou zemříti hlady. To je jmenovaným složkám úplně lhostejno.

Zkoumejme příčiny, proč byl zřízen syndikát obilní. Proto, aby bylo cenově pomoženo našemu zemědělství při prodeji jeho plodin. K účelu tomu věnováno dosud ze stát. pokladny 40 mil. Kč, aby ceny obilnin byly udrženy na přibližné výši. A dnes vidíme, že těchto 40 mil. je pryč, zemědělci pomoženo nebylo, naopak, téměř o každém bursovním dnu se ceny hroutí a náš zemědělec klne tomuto zřízení.

Tedy ceny obilnin se neudržely a stále klesají, a to jedině z důvodu, že výroba i obchod nedají se tímto nepřirozeným způsobem regulovati. Zde rozhoduje jedině mezinárodní nabídka a poptávka. Je-li zboží nadbytek, žádná problematická zařízení nezabrání poklesu jeho ceny, a naopak, je-li zboží nedostatek, není moci ani síly, jež by docílila, aby ceny neměly tendenci vzestupnou. Tato samozřejmá skutečnost platila vždy a platí i dnes. Nebude tomu ani jinak do budoucna. Nezabrání tomu žádná vláda a žádné vyhazované miliony. A přece tomuto přirozenému zjevu říkají naši moderní národohospodáři lichva a spekulace. Je to jejich názor. Tažme se jich však, když jsou tak hospodářsky neomylní, zda se někdy někdo zeptal dovozce nebo výrobce, když ceny na mezinárodním trhu klesaly, mnoho-li asi prodělal? Podobné otázky jsme dosud neslyšeli od žádné vlády, tím méně od konsumentů. Skutečnosti však mluví jasněji nežli zloba a zaujatost proti soukromému podnikání ve výrobě i obchodu.

Pohleďme zpět na celých 14 let trvání naší republiky, jaké ztráty utrpěla výroba, živnosti a obchod, co set milionů pohltila mezinárodní vlna cenového poklesu! Po převratu byly zde zřízeny složky vyzbrojené velkými desítkami milionů provozního kapitálu kolektivního i soukromého. Kolik jich zde zůstalo? Z většiny obchodně i výrobně zkrachovaly. Vlny cenového poklesu smetly velké jako malé z národohospodářského působení a nikdo se netázal, jak se to stalo, a proč se to stalo.

Uvedu zde doklad k posouzení všem oněm křiklounům, kteří vždy a za všech okolností viděli a vidí v soukromém podnikání zdroj horentních výdělků. Pražský velkoobchodník zakoupil zboží ze zámoří s dodací lhůtou 5 měsíční, cif Hamburk. Nežli však zboží došlo do Hamburku, klesla jeho cena až o 60%. Dodavatelé trvali na zaplacení plné kupní ceny podle úmluvy při převzetí zboží v Hamburku. Obchodník dalšího úvěru nedostal, hotovosti neměl, záloha 1 mil. 500.000 Kč, kterou dal na zboží, byly jeho poslední peníze a cena tohoto zakoupeného zboží byla 6 mil. Kč. Dodavatel ihned zajistil si zbytek kupní ceny na obchodníkově majetku, 2 domů, tyto byly exekučně prodány a ještě scházelo přes 2 mil. Kč na nedoplatku. Přikročeno k exekučnímu prodeji zboží na lodi v Hamburku a toto prodáno pod jednu třetinu kupní ceny podle závěrky. To vše se stalo na účet kupujícího a temno zámožný obchodník byl v půl roce hotovým žebrákem. Zhroutil se nervově a dnes je z něho lazar. Berní správa má za ním přes 600.000 Kč daňových nedoplatků.

Tento jediný případ mluví za všechny úpadky oněch soukromých podnikatelů, kteří ve společnostech i jednotlivě obětovali v těchto poměrech celé jmění. Tak se vedlo a vede i dnes soukromým podnikatelům, kteří ve všem byli odkázáni jen sami na sebe. Nikdo se jich nezeptal, potřebují-li pomoci, nebo co budou dělati dále. Prostě padli, byli z hospodářského procesu vyřazeni. A naše vláda podlehla ustavičnému štvaní kolektivního hospodářství, že obchodníci jako zprostředkovatelé zboží jsou lichváři a meziobchod prý získává obrovské výdělky. Zde však mluví čísla sama. Ty desítky milionů, o něž přišli v obchodě soukromí podnikatelé, jsou naprosto ztraceny, a živě, nevyvratitelně je prokázáno, jaká to lichva jest ve skutečnosti. Vlna cenového poklesu stihla i náš kolektivismus, který však má u nás ke svému působení a k ochraně svých obchodních zájmů plnou státní ochranu. Zajímalo by naše poplatníky, kdyby v číslicích oznámeno bylo veřejnosti, co stát do dnešní doby presentoval družstvům, konsumům a bankám ve finanční pomoci, a naproti tomu, jaké podpory a ochrany se dostalo podnikání soukromému. Je zde jediné faktum: Soukromý obchod a výroba s cejchem lichvářů státu dávají a kolektivismus od státu dostává. Jsou to hotové finanční prostředky, výhody daňové, dopravní a jiné.

A nyní přikročím k otázce, jež je na československém obzoru novostí, kde ministerstvo spravedlnosti vypracovalo návrh zákona, k němuž nutno zaujmouti důsledně a rozhodně odmítavé stanovisko. Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo osnovu zákona o státním dozoru na ceny předmětů denní potřeby. Je zajímavo, že důvodová zpráva k předloze zákona uznává sice, že dík hospodářské a mravní konsolidaci velká část výrobců a obchodníků snaží se prodejní ceny kalkulovati spravedlivě, takže k udržení cenové hladiny na přiměřené výši není potřebí přísných ustanovení, tím méně prakticky použitelného zákonodárství lichevního, přece však zákon zdůrazňuje nutnost použití nejpřísnějších ustanovení válečných zákonů, jestliže ustanovení navrženého zákona nebudou přísnějšími. Důvodová zpráva je směsicí protichůdných tvrzení. Tvrdí se v ní mimo jiné, že "dosavadní lichevní zákonodárství má býti zbaveno účinnosti a omezeno na dobu války nebo na dobu, kdy vládla to uzná za nezbytné ke zvýšené ochraně obyvatelstva proti lichvě." Ve skutečnosti však celý věcný obsah osnovy je přísnější, nežli válečné lichevní zákony, jichž účinnost možno vyhlásiti kdekoliv a v jakémkoliv rozsahu.

Snad pouhou ironií je tvrzení, že z provedení tohoto zákona nevzejdou žádné nové náklady. Vždyť provedení zákona ukládá se také ministru pro zásobování lidu, kteréžto ministerstvo je v likvidaci a o jehož umělé prodloužení života vlastně jde. Zákon, sám bude vyžadovati, ne-li nových kontrolních orgánů, tedy jistě rozmnožení dosavadních orgánů strážní, dozorčí a revisní státní služby, takže zatížení s prováděním tohoto zákona bude nemalými břemenem, uvaleným na poplatnictvo v této hospodářsky prekérní době.

Táži se, zde nynější doba je vhodná k vydávání zákonů, směřujících zřejmě k znepokojení výrobců i spotřebitelů a tím i celé veřejnosti? Vždyť v době nadměrné nabídky a nepatrné poptávky, kdy poměry hospodářské se jeví ve zcela opačné formě nežli v době válečné a kdy obchodníci se snaží zbýti se svého zboží i se ztrátou, aby se jim nekazilo a podniky jich jsou ohroženy nebezpečím úpadku, v té době, kdy živnostnictvo pracuje většinou skladové zboží a na udržení personálu doplácí z hotového. V té době je prostě nemyslitelnou, aby mohl někdo zvyšovati ceny výrobků a potřeby! Přirozená soutěž si razí cestu sama a každý svědomitý živnostník se snaží, aby se udržel i za cenu snížení existenčního minima na stupeň nejmenší. Osnova tohoto zákona je tudíž v nynější době předčasnou a neodůvodněnou, je článkem nepřetržitého řetězu socialisačních snah, usilujících o politickou nadvládu nad občanskými vrstvami. Obětí jeho především se stává živnostnictvo a obchodnictvo. Tyto snahy zřejmě pronikají z osnovy zákona a jeho jednotlivých článků bez ohledu, slouží-li se tím zájmům veřejným i státním. Osnovu nutno zamítnouti v celku i jednotlivých úsecích, ježto není v ní článku, který by byl přijatelný a neodporoval veřejnému zájmu. Z hospodářského hlediska přesvědčují nás zkušenosti, kterých nabyli samostatní podnikatelé ze zákonodárství válečného i poválečného, že nelze v tomto směru pokračovati, nemá-li morálka a celý hospodářský život dojíti k nedozírným škodám. Osnova tohoto zákona se vymyká nynějšímu hospodářskému systému a vede zřejmě k rozkladu a ke zničení svobody podnikatelské, směřujíc přímo k státnímu socialismu.

Osnova zákona nemálo pobouřila veškeru podnikatelskou veřejnost. Všechny zájmové instituce společenstevní a svazy, jmenovitě zemské jednoty společenstevní, územní a odborové, postavily se k osnově naprosto zamítavě. Také ústředna obchodních a živnostenských komor, jakož i plodinová bursa zamítly ji, prohlásily ji za nepřijatelnou. Jaký div, že se vyskytly hlasy, že se připravuje inflace a proto že má býti zabráněno zvýšení cen. Osnova sama představuje v nynější době zřejmou provokaci, ježto dnes, kdy není zákazníků a kdy stěží uhájí každý svou existenci, jest osnova tato experimentem přímo výbušným do mrtvé hladiny hospodářského života. Osnova zákona nemůže vyhověti nájemníkům, ať již z důvodů hospodářských, právních, sociálních, morálních i technických.

Zdá se, že tvůrci zákona scházel prvek lidskosti a že se dal svésti omylem. Považoval totiž veškeré živnostnictvo a obchodnictvo za zločince, či onu kastu občanskou, na níž se právo lidskosti nemusí ani vztahovati. Nekonečné tresty a hrozby, zasahování do soukromého práva podnikatelského, do práva vlastnictví, ochrany rodinného majetku, nekonečný řetěz omezování svobody občanské, tedy elementy, jež postrádají citu a úcty ke spravedlnosti, na níž je závislé i každé správné a účelné zákonodárství, činí osnovu zákona nepřijatelnou. Ne zájem státu, ale poškození státu mělo by v zápětí uzákonění takové osnovy, proti níž veškeré živnostnictvo právem protestuje a ji zamítá.

Praxe s lichevními zákony v době válečné všeobecně zklamala. Nebylo zamezeno stoupání cen, úměrné ovšem nedostatku a poptávce, nebylo však také zabráněno pokoutnímu meziobchodu, za nímž se skrývala vždy opatrně některá osoba úřední a nelegitimní podnikatel. (Sen. Thoř: To jsem panu ministrovi spravedlnosti také řekl!) Nebyly to tedy lichevní zákony, které usměrňovaly hospodářský život, jako spíše hospodářská morálka a rozumový odhad, které z jednaly nápravu. Jsou jiné cesty, které mohou a mají směřovati k omezení drahoty předmětů spotřeby. (Sen. Thoř: Vždyť je konkurence, které to usměrní!) Ano. Je to jedině správná politika státní, finanční a hospodářská, šetrnost a pracovní plány, které jsou s to ozdravěti život národů a států, jakož i regulovati hospodářský pochod u prospěchu všeobecnému.

Poukazovati na neblahé zjevy státní politiky správní a hospodářské není potřebí. Každý nestranný a spravedlivý občan bez rozdílu politického přesvědčení zná markantní příklady zvráceností státního hospodářství a je stejně přesvědčen, že i v jiných státech se nehospodaří lépe. Bez hospodářského plánu šetrnosti a zdravé politiky hospodářské ne bude lépe a žádné zákony bídu také nezmenší a zdražování nezamezí.

Vyvolání v život dalekosáhlých drakonických zákonů mělo by v zápětí i zahraniční odezvu. Mnohé státy jsou na tom hůře, ale dosud přece nesáhly k tak bezohlednému a krajnímu opatření.

Osnova, o níž jsem pojednal, je státnímu životu nebezpečnou, ježto by v občanstvu vzbudila nebezpečnou odezvu; dala průchod policejnímu ovzduší, zostřila třídní nenávist a neměla by hospodářských účinků. Je předčasná, technicky i právnicky nedomyšlená, politicky zahrocená. Chce regulovati násilně ceny, bez ohledu na okolnosti a dané předpoklady, nepřihlíží také k zahraniční situaci a se stanoviska národohospodářského skrývá mnohá a velká nebezpečí. Neprospěla by tudíž ani lidu, tím méně státnímu zřízení.

Revise živnostenského řádu provádí se v legislativních odděleních ministerstva obchodu tak, jak se prováděti nemá a jistě bude živnostnictvo na tom hůře za příštího živnostenského řádu, nežli za dosavadního, zděděného po Rakousku. Návrhy ku projednání Státní živnostenské radě předkládají tzv. úřední znalci, kteří nemají s životní praxí ničeho společného, a ministerstvo obchodu neprojevuje ani v nejmenším vůli, aby vyhovělo skutečným přáním a snahám, kterých se dovolává živnostnictvo, ba ani pro kompromisní návrhy není nálady. Tím se stalo, že § 37 řádu živnostenského, na který si veškeré živnostnictvo stěžuje, bude v příštím znění ještě zhoršení. (Sen. Sláma: Který byl podkladem k novelisaci toho zákona!) Zmíněné oddělení ministerstva má totiž na mysli pouze zájem průmyslu a velkoobchodu, a na živnostnictvu mu zřejmě nezáleží! Adresuji to na účet národně demokratického systému. Bude ostatně nutno říci živnostenské veřejnosti plnou pravdu a varovati ji před stranou, která se na živnostnictvo usmívá a zároveň ho ubíjí.

Zrušení živnostenských škol je další ukázkou z kapitoly útisku živnostnictva. Ruší se živnostenské škody a žactvo se vhání do škol 20 až 30 km vzdálených, bez ohledu na dopravní spoje, krytí nákladu jízdného, hospodářské poškození zaměstnavatelů, zdravotní ohrožení žactva docházkou školní v nečase atd. Tento při nejmenším řečeno nerozumný justament ministerstva školství přímo křičí a dokumentuje také naše tvrzení, že i nové kulturní snahy ničí právní a hospodářský život a že pod rouškou pokroku jsou vlastně v pravdě škůdcem živnostenského dorostu.

Podpory živnostenských institucí byly taktéž v letošním roce vesměs zastaveny. Podpora odepřena i největší organisaci živnostenské ve střední Evropě, Zemské jednotě řemeslných a živnostenských společenstev pro Čechy, jejíž 1500 společenstev representuje 140.040 živnostníků. Národně demokratické ministerstvo obchodu odepřelo této korporaci nepatrnou subvenci 10.004 Kč, které požívala i za Rakouska, a i v nejtěžší válečné době rakouský ministr obchodu této korporaci věnoval subvenci. (Sen. Sláma: To se dělá z národního stanoviska!) Ano. - Naše národně demokratické ministerstvo obchodu neopomnělo však vyplatiti a do rozpočtu zařaditi 350.000 Kč pro Ústřední radu obchodnictva, nepatrný to společek několika velkoobchodníků, národních demokratů, (Sen. Sláma: Ale ilegální korporace!) ano, je to korporace ilegální, dobrovolná, úplně volná, která má sice 3 tajemníky, ale dosud nevykázala žádné činnosti. Naproti tomu legitimní instituce, zřízená na podkladě řádu živnostenského, Živnostenská jednota, neobdržela žádné subvence. Toto politicky stranické jednání nár. demokratického ministra odsuzují, neboť projevil tím jako zkušený soudce málo soudcovského důvtipu a spravedlnosti.

Skoro všechny zvelebovací ústavy komorní a zemské živoří, jich podpora je nepatrná. I mnohamilionový státní ústav zvelebovací v Turč. Sv. Martině není vyzbrojen technicky, ani vědeckými silami. Naše státní zvelebovací akce trpí přímo hazardérstvím a nečinností.

Konstatuji při této příležitosti, že Československé akademii živnostenské byla pro letošní rok odepřena veškerá subvence, ačkoliv je to jediná instituce, která jako kulturní ústředna čsl. živnostnictva vyvíjela pro živnostnictvo nemalý zájem na poli zvelebovacím. (Výkřiky sen. Slámy.)

Jaké stanovisko zaujímá k živnostnictvu soc. pojištění? Po stránce sociální je na tom živnostnictvo ze všech stavů nejhůře. Veškeré soc. pojištění týká se pouze dělnictva, jako by malý, ožebračený živnostník nebyl na tom stejně zle, když nemá práci, ale má se starati o rodinu. Se zákonem o soc. pojištění byla sehrána se živnostnictvem komedie. Dnes, kdy zemědělci staví se proti uzákonění pojištění samostatně výdělečných tříd i proti oddělení pojištění živnostenského od zemědělského v rámci soc. pojištění, béřou odpovědnost za nynější neudržitelný stav živnostnictva po stránce sociální, jemuž se upírá neprávem právo na lidskost a sociální péči.

Zemská jednota českých společenstev pekařů v Čechách, jež sdružuje 3 odborná společenstva, provádí anketární řízení v celé oblasti své působnosti na zjištění skutečných poměrů i výdělečné a daňové schopnosti této živnosti. Anketa ukazuje jasný obraz, že 70% mistrů pekařských pracují sami, nebo nejvýše s jedním učněm. Jen výminkou je někde zaměstnán dělník. (Sen. Sláma: Ministerstvo financí říká, že musí vydělávat 70% čistého zisku!) Ano, já k tomu přijdu.

Ostatních 30% lze rozvrstviti na 3 kategorie: asi 10%, kde jsou zaměstnáni 1 až 3 dělníci a průměrně 2 učňové: v druhé třetině zaměstnává mistr 4 až 6 dělníků a 12 až 3 učně a konečně ve 3. skupině je zaměstnáno 7 až 10 pracovních sil a přiměřený počet učňů.

Je zarážející skutečností, že ministerstvo financí jako úřad, který má míti na zřeteli spravedlnost vůči poplatnictvu, vydalo živnostenské daňové směrnice, všeobecně platné pro všechny živnosti tohoto oboru, ať malé či velké, kde prý se musí docíliti 100 tisíc až 120 tisíc obratu na 1 dělníka nebo 2 učně. Zdá se, že ministerstvo financí úmyslně přehlíželo skutečné poměry v živnosti, a aniž by uznalo za vhodno je zjistiti, vydalo své směrnice generelně, a podle uvedené zásady, tj. podle počtu pracovních sil mají se vyměřovati daně.

Připomínám ministerstvu financí, že u 700 malých výrobců převládají dílny, kde se vyrábí z 5, 10 až 15 kg mouky pečiva denně a k tomu několik chlebů, ty ještě ne každý den, nýbrž také jen dvakrát nebo třikrát týdně. Snad poněkud lepší je poměr u nepatrného zbytku oněch 30%.

Klub senátorů strany živnostenské podal již minulého roku interpelaci, v jejímž závěru se tázal p. ministra financí, zdali je ochoten přikázati původci těchto daňových směrnic a kalkulací, aby tváří v tvář odborné komisi, kterou by jmenovala Zemská jednota českých společenstev pekařů v Čechách, své výpočty prokázal.

Na tento bod pan ministr neodpověděl. Jeho odpověď byla povrchní, neurčitá a vyhýbavá a plně dal víru svým intimním domnělým znalcem odborným a přes požadavek Zemské jednoty přešel k dennímu pořadu. V nejbližších dnech prokážeme panu ministru financí, jak neodpovědným způsobem jeho úřad postupuje, kde podle jeho systému směrnic jsou předaňovány a ničeny všechny odbory živnostenské. Prokážeme to zejména za odbor pekařský, kde měli jsme možnost získati spolehlivý a úplně přesný statistický materiál.

Ten materiál bude se týkat toho, že my na dělnictvo položíme požadavek, že musí vyrobiti ono množství zboží, které diktuje pan ministr financí. Nebudeme znáti žádné ohledy na zákon práce; ty dělníku to vyrobíš! Když ne, pracuj 10 až 14 hodin denně! Přirozeně, že nemůžeš být u toho odboru živ. Dostaneš takovou odměnu, co si vyděláš podle příkazu ministerstva financí. Předem prohlašuji, že útok na tuto živnost je neodůvodněný. Rozhodující úlohu bude v tom hráti dělnická otázka, a to v důsledku postupu ministerstva financí. (Sen. Sláma: Bylo by zajímané, kdyby se chytla ta dně ministerstva k vůli tomu!) Ano, zákon práce a zákon finanční. Je absolutně vyloučeno, aby dělnictvo to mohlo udělat. Bude-li dělat 12 až 14 hodin denně, co bude se zákonem práce?

Daňové směrnice ministerstva financí jsou postaveny na chybných kalkulačních základech, a proto číslice zisku, k nimž dospívají, jsou zkreslené, přemrštěné a naprosto nespravedlivé. Důkazem toho je, že nejen v pekařském odboru, kde z důvodu existenční nemožnosti jsou ²/₃ jeho příslušníků na pokraji hospodářské zkázy, ale i v každém jiném odboru živnostenském a obchodním dochází v důsledku neudržitelného daňového systému nejen ke zproletarisování těchto vrstev a k úplnému jejich ožebračení, ale i k sebevraždám ze zoufalství. Nechceme uváděti jednotlivé případy. Jsou veřejnosti známy, psal o nich denní tisk. Budiž to výstrahou fiskálním úřadům, aby zastavily svůj nespravedlivý systém vůči malým a středním vrstvám výrobním a obchodním, beztak dnešní hospodářskou krisí ve své existenční možnosti krajně podlomeným.

Opětně vznášíme požadavek na pana ministra financí, aby nevzpíral se svolati postupně ankety ústředních organisací všech jednotlivých odborů živnostenských, kde by tyto daňové směrnice byly za přítomnosti a součinnosti legitimních zástupců odborných prozkoumány a přepracovány podle skutečných poměrů a nad pochybnost zjištěných okolností.

Vládní režim směřuje pouze k ustavičnému zvyšování břemen ve způsobě stále nových a nových daní, dávek a požadavků a všechny směřují proti živnostnictvu a obchodnictvu. Je to pestrá kytice, z níž uvádím: daň z droždí, daň z piva, daň z masa, daně z různých denních potřeb, automobilový zákon, daň ze žárovek, zvyšování patentních dávek.

Protestujeme proti těmto nesnesitelným daním a dávkám. Protestujeme proti tvrdé a existence ničící praxi fiskálních úřadů. Protestujeme proti připravovanému zákonu o dozoru na cenu předmětů potřeby, protestujeme proti zákonu o vymáhání daní a omezení občanských svobod, protestujeme proti všem akcím, směřujícím proti volnému podnikání, proti snahám uzákoniti 40 hodinový pracovní týden, proti zhoršování živnostenského řádu, proti sanování bank a subvencování konsumů a družstev, proti zřízení komor práce, proti zřízení zprostředkovatelen práce a proti syndikátům, znemožňujícím volný obchod a zavádějícím v nové formě vázané hospodářství. Protestujeme proti macešskému jednání ministerstva školství a obchodu vůči kulturním a zvelebovacím snahám českého živnostnictva. Za poměrů, jaké se při nynějším vládním systému utvořily a vyvíjejí, žádáme, aby bylo vzato v úvahu zavedení státních příspěvků na podporu ožebračených a nezaměstnaných živnostníků a obchodníků.

Naše střední stavy výrobní a obchodní jsou složkou státotvornou a národní, kterémuž přesvědčení vždy byly, jsou a zůstanou věrny. Stavy tyto plní vůči státu do krajnosti svoji povinnost, a je povinností státu, aby se zachoval vůči nim rovněž tak. - Budeme hlasovati proti tomuto rozpočtu. (Potlesk senátorů strany živnostenské.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo pí sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Pane předsedo, slavný senáte! Ženy celé Československé republiky očekávají dychtivě den ze dne, kdy se ukáží důsledky panem min. předsedou slíbeného snížení cen životních potřeb. Těžce kontrastuje s těmito nadějemi přímo pobuřující drahota, která se projevila na př. dávno před vánocemi v prodeji vajec, jichž cena stoupla na 1.10 Kč, a nikdy neslýchaná drahota másla, obé zaviněné nesprávnou politikou dovozní. Právě tak pobuřuje fakt, že mouka i bílé pečivo při ohromném poklesu ceny pšenice na světovém trhu nesnížily ani o haléř. Dnešní pokles cen masa a tuků, zejména sádla, je sezónní pokles v době vepřových hodů a neříká, zda vytrvá. Aspoň ceny uzenářských výrobků, této nutné potravy městského lidu, ukazují zlá znamení. Továrny umělých tuků prohlašují, že nemohou stačiti poptávce po umělých tucích. To znamená, že se lidé musí obraceti k náhražkám.

Pan min. předseda vytvoří sbor hospodářských rádců, který by mohl býti znamenitou pomůckou v silném proudění silných sobeckých stavovských zájmů, bude-li toto studijní oddělení při ministerském presidiu skutečně nestranné, neovlivňované i samým presidiem min. rady. Doufám v to. Ale to vše je nějak na dlouhé míry. Lid čeká, žádá a nutně potřebuje okamžité úlevy. Nižší plchy, nižší mzdy, žádné mzdy -logický důsledek pak je nespokojenost, rozklad politický i mravní.

Jednou ze základních chyb dnešního systému vázaného hospodářství - kdysi tak nenáviděného stranou agrární a nyní vyžadovaného a uplatňovaného v syndikátech - je, že v těchto orgánech není skoro vůbec pamatováno na zastoupení interesů konsumentů, a to proto, že pojem konsumenta se spojil nebo zaměnil pojmem družstevníka. Tato otázka je velmi důležitá nejen, co se týče obilního syndikátu, který byl zřízen vládním usnesením - je tedy jistě možno doplniti jeho organisaci - ale hlavně pro nově se tvořící živočišný syndikát. Je potřebí si uvědomiti, že družstva jsou ve většině případů representanty výrobců, zemědělských mlýnů, uzenářských družstev atd. a při tom bývá to družstvo zároveň také družstvem spotřebitelů.

Ale i pokud jsou to družstva skutečných konsumentů, v dnešním hospodářském řádu a zápasu o život nemohou a nebudu representanty čistých konsumentů. Byla by jimi jen družstva čistě spotřební, dále odborově organisace zaměstnanecké dělnické i úřednické a velké ženské spolky; avšak k těmto složkám obilní syndikát nepřihlédl a nevím, je-li při vznikajícím syndikátu živočišném úmysl k nim přihlédnouti.

Prosím tedy pány ministry, pokud jsou přítomni, aby se této věci ujali při definitivním jednání o živočišném syndikátu.

Soudím, že při vzniku syndikátu obilního jsme nečekali té hloubky krise, která na nás dolehla, nečekali jsme nutnosti snížení platů veřejných zaměstnanců a nebyli bychom jistě nebyli mohli s dobrým svědomím povoliti, aby obilní syndikát držel ceny daleko nad světovým trhem. Dnes je u nás pšenice za 169 i přes 170 a na světovém trhu ani ne za 60. Račte věděti, že jsme v poslední době předskočili v drahotě obilí i Německo. Dříve jsme byli za Rakouskem třetí, dnes jsme druzí. Fakt je, že syndikát se ukazuje příznivý jedině velkovýrobcům zemědělských produktů. Malovýrobci naopak zdražil pšenici, kterou kupuje, zdražil kukuřici, protože zarazil dovoz atd. atd. Pro malého zemědělského člověka, jako pro široké vrstvy lidové, se neudělalo, pokud jde o snížení drahoty, nic.

Úrok. To je otázka, která přímo hýbe čsl. světem. Národní banka snížila diskont, ale nepůjčí nikomu nic. Tedy, co je to platno. O ostatních ústavech vůbec nevíme, co bude. Řadu měsíců se o té věci jedná, už je trapno mluviti o cenách uhlí, železa, cementu, cihel, umělých hnojiv: Všecky ty věci doléhají drahotou na malého člověka. Jsme s nimi daleko výš než cizina. Kde je tedy úleva pro malého zemědělského člověka, jehož provozní výdaje se všemi těmito věcmi zdražují?

Jednou z bolestí konsumentů jsou kartely. Mohli jste slyšeti v rozpočtovém výboru p. ministra dr. Matouška, jak ještě dnes, kdy se léta o zásahu do kartelů jedná, mluví při této otázce o nutnosti velké opatrnosti, a hledání instrumentu, který by umožnil správné objasnění všech momentů atd. atd. Nevím, kolik let máme studovati ještě tuto otázku. Kdy se máme dostati k jejímu řešení? Obávám se, že nás kartely roznesou, než nalezneme vůbec postoj k této věcí. Právě projednáváme otázku daně na žárovky. Kdybyste slyšeli, co znamená v této věci zahraniční kartel - a my necháme jej řáditi, necháme si zvyšovati ceny, diktovati ceny atd. atd.

Dlouholeté úsilí o udušení ministerstva pro zásobování lidu, které nemohlo již léta ani pracovat - chýlí se k závěrečnému aktu. V této době prohlášení, že se zlikviduje, bylo přímo katastrofální, poněvadž vlastně je to úřad, který by měl právě nyní vykonávati četné zásahy a vyřizovati mnoho věcí. Když se však úřad likviduje, potom si prostě každý lichvář řekne: Copak ten úřad, jakou má sílu? Přirozeně také úředníci, kteří v tomto úřadě jsou, nemají veliké chuti, aby podnikali veliké akce, když nevědí dne ani hodiny, kdy se jim řekne: Pánové, s bohem!

Ze všeho, co víme o potřebě ochrany konsumentů, je zřejmo, že opatrný státník se musí přičiniti, aby dříve, než bude ministerstvo pro zásobování lidu zrušeno, byl vytvořen orgán, který by representoval spotřebu a chránil spotřebitele.

Právě včerejšího dne ptala jsem se p. ministra vnitra, zemského presidenta z Brna, jak je spokojen se zemskou hospodářskou radou při svém zemském úřadě v Brně. Jeho odpověď zněla, že je velmi spokojen. Myslím, že to je úsudek, který může vésti k tomu, aby i v ostatních zemích se utvořily hospodářské rady podle vzoru brněnského, aby se spojily v říšskou hospodářskou radu při ministerstvu soc. péče, kde ovšem musí býti jako zvláštní skupina, nikoli jako odbor ministerský. V žádném případě nelze pustiti zákon o zrušení ministerstva pro zásobování lidu, dokud nebude účinným způsobem postaráno o ochranu spotřebitelů. Dnešní doba přímo živelně si žádá těchto zařízení. Doufám, že tedy pan min. předseda použije zkušeností, které jsme udělali v Brně.

Jiná otázka jsou komory spotřebitelů. Tato otázka je někde v zajetí úředních zásuvek. Byl to návrh ministerstva zásobování lidu. Byl projednán meziministersky a dnes někde spí. Právě tak nutnou věcí je otázka reformy lichevního zákona. Aby se zlepšila hospodářská situace po stránce nezaměstnanosti, je potřebí reformy zákona o zprostředkování práce. Rozumnému člověku vůbec nejde na mysl, jak je možno, aby tento návrh zákona odpočíval v zásuvkách úředních! Při tom se hovoří, že ministerstvo soc. péče předpokládá uměle dělaná čísla nezaměstnanosti. Kde má vůbec vzíti nějaká správná čísla, když na př. na celém Slovensku je 30 zprostředkovatelen? Jak mohou tyto zprostředkovatelny vůbec vydávati správné výkazy o celé zemi?

S tímto zákonem souvisí zákonná úprava poradnictví pro volbu povolání. Pravý člověk na pravé místo, kdo tempo racionalisované práce může vydržet atd. Ale tato úprava nemůže býti součástí podpůrnictví, péče o mládež, nýbrž sociálně-politického opatření.

Není mým úkolem dotýkati se spousty úkolů, jež musíme řešiti v nejbližší době. Mne dnes ovládá těžký pocit z faktu, že ani dnešní přímo kritická doba hladu, nespokojenosti a rozkladu sil i mravních, nepohnula sobectvím odpovědných stran a, nemohu toho neříci, neboť nelze mlčky brát odpovědnost za viny, které se tímto páchaly. Mé poznámky dotýkají se vývodů pp. ministrů obchodu a zemědělství, jak byly předneseny v rozpočtovém výboru - ale spolu efektu dosavadních snah po hospodářském plánu, řešení nezaměstnanosti, slibů o snížení drahoty, vesměs bodů, jež znamenají živelný zájem pro každého jednotlivého občana Československé republiky.

Pan ministr obchodu jako hesla svých vývodů v rozpočtovém výboru si dal: Při všem zůstává a musí zůstati základem našeho hospodářství soukromá iniciativa a soukromé podnikání. - Vyvarování se všeho, čím by soukromé podnikání bylo podlamováno. - Specielně malý národ potřebu je lidí samostatných, odhodlaných a podnikavých. - Jemná spleť hospodářských zájmů nedá se zvládnouti úpravami rázu policejního. A najednou vedle toho pravil p. ministr: "V otázce distribuce nelze trpěti zbytečných článků a vlivů, které by proces cenového vyrovnání ztěžovaly nebo dokonce mařily" - v tom smyslu nutno vymýtiti jmenovitě meziobchod atd. Nebo chce "případně upravovat" otázky, jako nesmírně rostoucí soutěž a nové formy distribuce - výprodej, bílé týdny, vyklizovací sklady, automaty, domy s jednotnými cenami, přídavky aj. Jak toto harmonuje s jeho názorem na volný obchod, soukromou iniciativu a soukromé podnikání?

K živelním otázkám dne, na př. kartelů, zaujal p. ministr obchodu velmi opatrné stanovisko. A co mne zvláště překvapilo, že k otázce 40 hodinového pracovního týdnu projevil neutralitu až zarážející. Jest jisto, jak náš posl. Tučný v posl. sněmovně dokázal ciferně, že bychom zařadili na 360 tisíc nezaměstnaných do procesu výrobního, kdybychom snížili pracovní týden ze 48 jen na 40 hodin! Vždyť se musí těmito věcmi hnouti, vždyť na tom visí oči, existence, tisíce nezaměstnaných! Ale pan ministr obchodu prostě oreferuje, jak to bylo v Ženevě - a neřekne ani jediného slova, jak naše vláda a náš representant obchodu, průmyslu a živností k této věci stojí. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Pan ministr zemědělství použil překrásných slov: "v zájmu velké hospodářské solidarity." Ano, v zájmu této solidarity mluvím i já. Ale nemyslím, že smím se jí dožadovati ve prospěch jediné složky národa, třebas jde, jak myslí pan ministr, o složku 38% národa, což ovšem není správné, nebo ze zásahů a požadavků agrární strany má daleko méně užitku zemědělský dělník a malý zemědělec než ze zásahů, proti nimž agrární strana tvrdě stojí. Tu jsme zase u jedné legendy, jako jsme prožili legendu pana dra Dvořáka, a 40 miliardách daní, které platí zemědělci, nebo o 40% přímých daní, které platí, a kde naše "České slovo" výborně ciferně dokázalo, že jde asi tak o polovičku, a to ještě béřeme rok 1927 nebo 1928, tedy léta konjunktury, v nichž to bylo asi 18%.

Ale vraťme se k panu ministru zemědělství. Není správné, když prohlašuje zemědělce za nejpočetnější a nejdůležitější konsumenty průmyslových výrobků. Není správné, jestliže v době těžké krise všeobecné, zejména v době zoufalé nezaměstnanosti požaduje, aby se pomohlo zemědělcům k dřívější jejich nákupní síle, a to na účet státu, který nemá ani na nejnutnější vydání a přímo bere z kapes i těch nejchudších i nezaměstnaných novými a novými nepřímými daněmi nebo srážkami z platů. Není správné, když žádá,.aby se specielně pro zemědělce, kteří něh přece jen tučná léta, upravil úvěr, když pod dluhy sténají všichni majitelé rodinných domků, zadlužení veřejní zaměstnanci s gáží 540 nebo 600 Kč měsíčně, dělníci, jejichž rodiny žijí jen a jen na dluh. Není správné, když se zřizují syndikáty pro zhodnocení zemědělské výroby s monopolním postavením, aby zdražily živobytí těm, kteří vůbec nemají ani na skývu chleba.

Pan ministr zemědělství reklamoval na příklad při úpravě celního sazebníku zásadu naprosté rovnocennosti výroby zemědělské s průmyslovou. Souhlasím, ale žádám v zájmu života statisíců hladových, polonahých a bědných, uznání naprosté rovnocennosti života těchto členů našeho národa s těmi, kdo dnešní krisí jistě utrpí sice na své životní úrovni nebo spíše jen na svém majetku, ale kteří daleko a daleko jsou vzdáleni nebezpečí nedostatku.

Vytknete mi snad, že chci zproletarisovati celý národ. Nikoliv. Ale vidím do očí bídy a žádám, aby ti, kteří mohou aspoň žíti, přečkali dobu nejhorší bez požadavků na stát u vědomí, že jsme všichni, jak bylo krásně řečeno panem presidentem, na jedné lodi, všichni členové jednoho státu, svázáni společným osudem, většina z nás že jsou členové stejného národa, který doufal, že dlouhým utrpením si vydobyl právo na lepší živost.

Věřte mi, že srdce i mozek bolí - nejenom srdce, nýbrž i mozek - slyší-li tak protichůdné názory, jak jsem jen stručně zde vytkla od 2 hospodářských ministrů, v jejichž rukou je péče o produktivní hospodářství, o produktivní hospodářský život státu, a je vám smutno, že neslyšíte ministrů Československé republiky, ale slyšíte representanty určitého hospodářského názoru, názoru jednostranného, zkušenostmi velmi rozhlodaného, která působí dnes přímo anachronismem. (Souhlas.) Můžete mi vyčísti, že ministr soc. péče je snad také jednostranný, ale jeho návrhy jsou odposlouchány v duchu života, celého světa. Vzpomeňte si třeba jen na ten 40 hodinový týden. Jako socialista by musil přijíti s 20 hodinovým týdnem pracovním, jistě by musil jíti daleko pod 40 hodin, ale přichází jen se 40 hodinovým pracovním týdnem v důvěře, že rozum národohospodářů všech stran dá souhlas, že zde je aspoň nějaká vyhlídka dostati se ze soutěsky, ve které jsme.

Zemědělci jistě mají k ochraně svých specielních zájmů zemědělské rady, obchod a průmysl své obchodní komory. Bylo by zoufale maloměšťácké, aby se k vážným požadavkům těchto početných složek nepřihlédlo, i když nebudou representovány výkonnými ministry. Nesmíme však míti ministrů zřejmě jednostranně orientovaných, aby nejvyšší úřady - to je další bolest, to není jen ministr, to je celý ten úřad, který je takto jednostranně orientován - nebyly nad zájmy jedné skupiny obyvatelstva sebe početnější. To je prostě neudržitelný stav, zvláště v době tak kritické, jako je doba nynější.

Jsem si vědoma, že někdo si myslí, že jdu proti ministrům, proti osobám. Nikoli, to není ministr X Y. Nebude ten, přijde jiný, ale to je strana, a já zde žádám právě od stran, aby pochopily svůj úkol, aby se povznesly nad tu malichernost a jednostrannost. Mohu tak učiniti poctivě. Jestli pak náš ministr zahraničí někdy stranicky se zachovala řešil některé věci jednostranně socialisticky? Jestlipak ministr pošt chtěl ve svém resortu řešiti socialistické problémy přes rámec možností, které jsou dány? A jestlipak ministr financí, kterého nám přisuzují, přichází s návrhy, které by byly jednostranně socialistické? Spíše bychom si mohli postěžovati, že je to právě naopak, a já mám odvahu to vytknouti, třebaže se nám tento ministr přisuzuje. Ale zde je vinen systém jmenovaného ministerstva, ministr by si patrně musil udělati všecko sám. Je to vůbec možné? A proto přicházejí takové návrhy, jaké přicházejí. To není práce pro jediného člověka vůbec, to je (Výkřiky.) práce nad lidské a pomyslné síly.

Měli bychom se však podívati do Anglie. Představte si Mac Donalda - nesouhlasím s jeho politikou, kam až zašel - nebo Snowdena, kam až zašel, ale vy vidíte ducha těch lidí, a třebaže přestřelili, vidíte, že v dobách těžkých zápasů celého státu, oni se stavějí na stanovisko celostátní a raději opouštějí své stranické principy, když se jim zdá, že v tom okamžiku mohli by poškoditi zájmy celého státu. (Sen. Karpišková: To je zrada, to nechval!) Nesouhlasím s nimi, kam až zašli, jak jsem řekla, ale říkám, že státní zájem je v mentalitě těch lidí silnější než stranický, že dovedou opouštěti své stranické zájmy, když se jim zdá, že toho vyžaduje potřeba celého státu. My s jejich praxí nemůžeme souhlasiti, ale, vidíte, takhle se dovedou dívati ministři jinde, lidé, kteří jsou ve světě ne tak malichernickém jako u nás. Měli bychom se podívati třeba na Hoovera, který nemá nic společného se socialismem - a ten člověk přijde dokonce se 30 hodinovým pracovním týdnem!

Ráda bych provedla paralelu. Je myslitelno, aby na př. v obecním zastupitelstvu, v obecním hospodářství uplatňoval někdo jednostranný směr hospodářský? A kde se uplatňuje, není to začátek nespokojenosti a jistá změna poměrů při nejbližších volbách? Nejsou nejstabilisovanější poměry v městech a obcích vůbec, kde vedoucí osobnosti pracují ve prospěch všech? A ve státě. Řekla jsem, že nejvyšší orgány naší republiky zaujímají česlo naprosto stranické stanovisko.

Situace je dnes taková, že chodíme po sopce. Snažíme se o potlačení živlů protistátních, rozkladných, snažíme se o to policejními i soudními cestami. Jistě je nutná tato cesta tam zejména, kde jde o svádění a zneužívání lidí, kde nejde o kladný poměr ke státu. Ale je nám všem zřejmo, že nejjistější cestou, vzíti rozkladným živlům vítr z plachet, je co nejživější činnost, která ukáže, že cítíme s bídou lidu, jestliže povýšíme heslo, vyřčené v rozpočtovém výboru ministrem Hodžou, "v zájmu veliké hospodářské solidarity", na heslo státní, zanecháme všech jednostranných interesů, jestliže dovedeme poměřiti jednostranné interesy mírou interesů všech, abychom rozeznali, kde je bída větší, bolestnější, zda u zemědělce s 30 ha půdy, jemuž paušálem snižujeme důchodovou daň, anebo u nezaměstnaného průmyslového dělníka, zda je na tom hůře zemědělec zatížený dluhy, ale který má půdy daleko nad rozsah hospodářství soběstačného, nebo dluhy zatížený malozemědělec nebo veřejný zaměstnanec; zda smíme vůbec uvažovati o specielním vyvažování nějakých hospodářských neúspěchů silných jedinců podporami ze státních peněz v tom okamžiku, když každý krejcar potřebujeme pro ty nejchudší.

Přihlásila jsem se ke slovu, abych řekla, že nečinnost způsobená vyhraněnými zájmy jednotlivých skupin a dohadování se o úspěchu té které strany v dnešní době vyvolává v člověku nezatíženém interesy osob a tříd hrůzný pocit, jako když se metá o poslední roucho odsouzence los. Musím vyřknouti to, co cítí statisíce čsl. lidí, protože nemůžeme býti odpovědni za vývoj věcí, které takto se připravují. Řeknete: Takto mluví koalovaný řečník? Ano, dokonce loyální koalovaný řečník, který chce veškerými svými silami pomáhati k překonání zlé doby a rozvratu, ale který hluboce trpí neúčastí mnohých, hlavně majetných vrstev, s osudem národa. Musí si uvědomiti každý z nás, kteří jsme v tomto slavném sboru, že jsme jedním ze 460 lidí, kteří nesou odpovědnost za situaci v tomto státě a že musíme se starat o to, aby tato odpovědnost byla nesena uvědoměle a abychom nepomáhali svému národu a svému státu k záhubě. (Potlesk.)