Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Když na jaře r. 1930 projevily se první známky světové hospodářské krise v Československu a měli jsme prvních několik tisíc nezaměstnaných dělníků, projevili kapitalisté nad tímto úkazem velikou radost. Pan dr. Klofáč v "Národních listech" tehdá psal, že je to velkou výhodou pro kapitalisty, když je zde určitá armáda nezaměstnaných. Že je to takový reservou, do kterého mohou zaměstnavatelé sáhnouti, a zvláště ve mzdových bojích je to prý velkou výhodou, když se může na vrata továren dáti vyhláška: Přijímají se dělníci. Tehdá měli radost, dneska to vypadá ovšem poněkud jinak. Z té původní, nepatrné, zdánlivě lehké krise dostali jsme se do strašlivé katastrofy. A nejsou to dnes již jenom dělníci, kteří jsou postiženi, nýbrž jsou již zproletarisováni také malí zemědělci, malí živnostníci, jsou zproletarisovány celé střední stavy.

Samozřejmě, když již to trvá čtvrtý rok, že ti, kteří mají býti odsouzeni k tomu, aby na jejich útraty krise byla řešena, se nespokojují s tímto rozsudkem a bojují proti svému zbídačení a proti úplnému vyhladovění. A tu tato vláda se 7 socialistickými ministry právě tak, jako vlády všech ostatních kapitalistických států používá svého potlačovacího aparátu, aby oprávněný boj pracujících vrstev za chléb a práci potlačila brachiálním násilím. Vidíme úžasný útěk od demokracie. Demokratické fráze jsou opouštěny, občanské svobody úplně zrušeny, policie, četnictvo a soudy jsou poslední argumenty skomírajícího kapitalistického systému.

Zvláště důležitá role připadá justici a my můžeme s plným důrazem prohlásiti, že zde jde o vyloženě třídní justici. Že máme třídní justici, to už je dnes dokázáno úředně. Rozsudek nad dělníkem Vondrouškem mluví úplně jasně. Dělník Vondroušek stál před senátem kraj. soudu v Brně pro to, že na jedné schůzi mluvil ostře proti kapitalistickému společenskému řádu, při čemž se nezmínil ani slovem o Československé republice, mluvil všeobecně. Státní zástupce na schůzi přítomný učinil na něho oznámení a krajský soud v Brně ho odsoudil k několika měsícům žaláře a v odůvodnění rozsudku praví kraj. soud v Brně, že útoky proti kapitalistickému společenskému řádu jsou útoky proti Československé republice, poněvadž Československá republika je státem kapitalistickým a společenský systém kapitalismu je ústavními zákony a druhými zákony chráněn. Když tento rozsudek byl publikován, zdálo se to přece jenom trochu silným tabákem pánům ze sociální demokracie a tak jsme četli v "Právu lidu", kde mezi různými zprávami byl tento rozsudek registrován, že je neudržitelný, že není možno, aby ti, kteří mluví proti kapitalismu, byli za své projevy odsuzováni do kriminálu, a že se učiní všechny kroky, aby tento rozsudek byl změněn, zkrátka, že není možno, aby takovéto rozsudky byly u nás vynášeny.

A co se stalo? Přišlo to k nejvyššímu soudu a nejvyšší soud potvrdil rozsudek kraj. soudu v Brně a také uznal důvody rozsudku do poslední písmeny za správné, takže nyní to máme nejvyšším soudem, neodvislým soudem, potvrzeno, že Československá republika je kapitalistický stát, že útoky proti kapitalistickému řádu jsou útoky proti republice a každý, kdo proti kapitalismu útočí, má býti podle čsl. zákonu zavřen, má býti potrestán.

Ale, vážení přátelé, nyní si musíme také z toho učiniti závěry, a ty jsou je-li republika Československá státem kapitalistickým a jsou-li útoky proti kapitalismu trestné činy, pak ministerstvo spravedlnosti slouží kapitalistům. (Hlas: A ne socialistům!) A opravdu vidíme, že v čele tohoto ministerstva stojí soc.-demokrat dr. Meissner, který jistě zná tento rozsudek nejvyššího soudu [ ].

Vážení pánové, není to však dnes už jenom třídní justice, je to vyložený bílý teror, který zuří v tomto státě. Nejlépe je zuření bílého teroru viděti přímo zde v senátě a v posl. sněmovně. Uvedu vám příklad. 26. listopadu 1926 se ustavila v Národním shromáždění čistě občanská vláda, vláda občanské koalice. Bylo to po rozbití tehdejší koalice, ve které byli také socialisté. Předsedou tohoto senátu stal se 26. listopadu 1926 nynější místopředseda Hruban a za celé 3 roky, co byl předsedou senátu, ani jeden komunistický senátor nebyl vydán a poslán do kriminálu na žádost některého soudu. Ale od té doby, co máme novou vládu se 7 socialistickými ministry a co zde jako předseda senátu sedí sociální demokrat dr. Soukup, ztratili jsme již nejen soudruhy, kteří byli posláni do kriminálu a zase se vrátili, nýbrž i řada našich soudruhů byla zbavena mandátu soudními rozsudky a výroky volebního soudu. Tedy zde je jasně viděti, že za spolupráce tzv. socialistických stran přikročuje buržoasie k tomu, co by si sama netroufala, poněvadž ví, že se může o tzv. socialistické strany opírati a že ony tuto službu ochotně vykonávají. (Hluk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Nedvěd (pokračuje): Přímo řve případ našeho soudr. Lokoty. Tento případ jest jediný v dějinách parlamentarismu. Soudr. Lokota až do svého vstupu do tohoto senátu byl zachovalý člověk, bezúhonný, nebyl trestán. Stal se senátorem komunistické strany, která vede boj proti kapitalistickému systému, a 25. února tomu bude 3 roky, co se po prvé projednával jeho první imunitní případ. Za ty 3 roky je zde 29 žádostí za jeho vydání. 13 z nich bylo již právoplatně projednáno, pouze ve 2 případech bylo vydání zamítnuto, ve výboru jsou vyřízeny 2 s návrhem, aby byl vydán - v plenu dosud ne - a v 9 případech dalších je to vyřízeno v plenu i ve výboru, a to kladně, je vydán. (Sen. Havlena: Ale tomu nevěříš, že je na tom vinen předseda senátu!) Všichni jste na tom vinni, jeden jako druhý. A že na tom Soukup nese také vinu, toho je nejlepším důkazem jeho dnešní censura Hakenovy řeči. Ukáži ti ji, jak vypadá.

Lokota teprve ve 3 případech stál před soudem a jest již odsouzen na 33 měsíců. 8 procesů má ještě před sebou pro ty případy, kde byl zde svými kolegy senátory pravoplatně vydán, a 8 žádostí zde ještě leží, které posud projednány nebyly. Jsou to 3 žádosti krajského soudu v Chustu, 2 žádosti kraj. soudu v Užhorodě, 2 žádosti okres. soudu v Nižních Vereckách, 1 žádost okr. soudu v Ťačově. (Sen. Halena: Je příznačné, proč ti druzí komunističtí senátoři také ty věci mají a nejsou vydáni!) Havleno, nedělej mezi námi rozdíl, my chodíme zrovna tak dobře jako Lokota a já to ve své další řeči vysvětlím, proč to je s tím Lokotou! (Sen. Mikulíček: Je to nedávno, co vyšel z kriminálu!) Mám ještě jeden trest sedět a také nedávno jsem vyšel z Pankráce, a to říkáte, že jsem jeden z těch slušných.

A tu je potřebí položiti otázku, stal-li se Lokota zločincem, jakmile byl zvolen senátorem? Nikoliv. Lokota je týž člověk, jako byl před svým zvolením. Ale chceme-li si zodpověděti otázku, proč se tato kampaň proti Lokotovi vede, musíme se podívati, jak to vypadá na Podkarpatské Rusi. Dokud tam vládli maďaršti grófové, byl tam útlak národnostní, byla tam chudoba, ale nebyl tam hlad a neumírali tam lidé hlady. V rozsáhlých schönbornských lesích mohli obyvatelé sbírati dříví, souše, lesní plodiny, svá políčka před zvěří chránili se zbraněmi, které měli. A po převratě, co jste udělati? Právo na exploitaci obrovských pralesů podkarpatoruských dostala francouzská společnost "Latorica", která se smluvně zavázala, že všecky průmyslové podniky na zužitkování dříví v podkarpatských lesích nechá v chodu a že vybuduje ještě nové průmyslové podniky, aby sta a tisíce obyvatel dostalo zaměstnání. Ale společnost "Latorica" nejen že nevybudovala nové podniky, ale zastavila výrobu v pilách a továrnách na obrábění dřeva, které tam stojí, a počet nezaměstnaných rozmnožila o několik tisíc. A vláda se sedmi socialistickými ministry nemá kuráže proti této společnosti zakročiti, ale za to dává stříleti do hladových proletářů v Nižší Apši, v Turia Pasece a v Chustu, kteří se proti vyhladovování a zbídačování bouří. Obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi zažilo r. 1919 bolševický vpád. Bolševici tam po několik měsíců byli pány. A v tu dobu, co tam byli pány, přestalo tam vykořisťování, vykořisťovatelé zmizeli. Obyvatelstvo stalo se pánem své půdy, nemusilo se doprošovávati, zda smí pást kousek dobytka někde na pastvišti, stalo se úplným pánem veškeré půdy a lesního bohatství. Dodnes vzpomínají na to, jak se jim tehdy dobře vedlo. Ale sotvaže bolševici tam odtud byli vytlačeni, přišla opět čsl. demokratická vláda, samozřejmě se socialistickými ministry a zavedla tam znovu kapitalistický pořádek, to jest uvedla vykořisťovatele do jejich práv. A od té doby je tam den ze dne hůře, až dochází k takovým situacím, jako nyní, kdy tam lidé přímo umírají hlady. Proto při prvních volbách do Národního shromáždění na Podkarpatské Rusi dostala komunistická strana přes 50% hlasů, poněvadž ti lidé tam vědí: kdyby zde vládli bolševici, bylo by nám dobře, nemusili bychom se dříti na pány, nebyli bychom bez práce, měli bychom chleba a stali se pány ve své zemi a nemohl by nás tu nikdo vykořisťovati. Československá vláda pacifikuje Podkarpatskou Rus tím, že ji dala v plen agrární straně. Agrární strana tam pracuje svými osvědčenými prostředky, korupce, volby s kořalkou, volby s násilím, podvody atd. To přiznávají i naši protivníci, na př. soc.-dem. posl. Nečas, který tam už několikráte poměry vyšetřoval a musil doznati a i "Právo lidu" o tom psalo, že, co agrárníci provádějí na Podkarpatské Rusi, je hrozné, že to vypadá tak, jako kdyby to byla černošská africká kolonie.

A vážení pánové, v těchto poměrech žije Lokota. A kdo je Lokota? Je to dělník, který tam v lesích pracoval dlouhá léta jako dřevorubec a když důvěrou svých spoludělníků byl postaven na kandidátní listinu a zvolen do tohoto senátu, považoval za svou povinnost, poněvadž tu bídu a hlad dlouhá léta cítil na své vlastní kůži a žil mezi tím, aby se postavil v čelo bojujících proletářů z Podkarp. Rusi a bojoval proti vykořisťovatelům a proti národnímu útisku.

Ale tu nastává strašlivá kampaň proti němu, jejímž výsledkem je 21 žádostí za jeho vydání. Teprve tři jsou soudně rozřešeny s 33 měsíci žaláře, 16 procesů má ještě před sebou a v těch je několikráte vydán pro zločin podle §u 13 zákona na ochranu republiky. Tu nejde jen o to, učiniti ho neviditelným a neslyšitelným, nýbrž aby byl úplně zničen a aby byl odstrašujícím příkladem. Lokota není sám. Je tu ještě Sedorjak, který tam byl zvolen do posl. sněmovny, a ten se musil zachrániti útěkem do sovětského Ruska, poněvadž mu zde hrozil několikaletý těžký žalář. Tak to vypadá na Podkarp. Rusi! (Výkřiky komunistických senátorů.) A co je nejlepší, Lokota tři rozsudky již má, ale o státním vězení, pro které byl dělán zvláštní zákon a se kterým se nyní chlubíme, že máme pro politické vězně zvláštní výsady, není ani řeči. Lokotovy činy vyplývají z politických pohnutek, zakládají se v tom, že je vždy v čele bojujících dělníků, ale posíláte ho do kriminálu na dlouhá léta a nepřiznáte mu státní vězení. Můžeme říci otevřeně, že Lokota je obětí třídní justice a měšťácké tyranie v Československé republice!

Předevčírem měl sekční šéf ministerstva spravedlnosti dr. Lány přednášku v radiu o výhodách politických vězňů ve státním vězení. Poslouchal jsem ji a žasl jsem nad tím, jak je možno, aby veřejnost byla takto kašulírovaná tak zodpovědným úředníkem, jako je p. sekční šéf dr. Lány. Líčil to tak, jako kdyby v kriminálech Československé republiky byl pravý ráj a jako kdyby bylo rozkoší, spáchati trestný čin a dáti se tam honem zavříti, že je tam lépe nežli venku. Ve skutečnosti jsou ty poměry úplně jiné. Když jsem byl posledně na Pankráci a vyšel jsem ven, sebral jsem celou spoustu stížností a dokázal jsem ministerstvu spravedlnosti, že zákon o státním vězení se nedodržuje a že se nedodržují výnosy ministerstva spravedlnosti, které platí pro vězně ve státním vězení. Ministerstvo spravedlnosti po vyšetření musilo uznati, že mám pravdu a zvláštním oběžníkem zjednávalo nápravu.

Ale co je nejzajímavější: My těch vězňů ve stá ním vězení v celé Československé republice mnoho nemáme. My sice máme jen z naší strany stále několik set našich soudruhů v čsl. kriminálech, ale státní vězení dostane snad jeden ze tří až čtyř sext. Mám zde naši vlastní statistiku za prosinec 1932, tedy hodně čerstvou. Týká se pouze sedmi krajů, takže není úplná. V těchto 7 krajích bylo v prosinci 1932 69 našich vězňů politických, konalo se 38 procesů se 106 osobami, odsouzeno bylo 86 osob k trestům od 24 hodin do 14 měsíců, úhrnem 216 měsíců čili 18 roků. A pouze v jednom případě bylo přiznáno státní vězení. Tu máte potvrzeno, co jsem hned tvrdil, že státní vězení se dělá snad pro fašisty a podobné elementy, ale proletářští vězni státní vězení míti nebudou. A tu znovu zdůrazňujeme, že v Rakousku bylo postaráno o to, aby ten, kdo jednal z politických pohnutek, měl také státní vězení, čili aby byl politickým vězněm. V císařském nařízení z r. 1849 jsou taxativně vyjmenovány trestné činy, které jsou politické, a kdo pro ně byl odsouzen, automaticky stával se politickým vězněm a měl zvláštní výhody. V Československé republice moderní kriminolog dr. Meissiner to přenechá nalézacím soudům a ty vždycky vysloví pohnutky nízké a nečestné a prostředky zavržitelné a posílají odsouzence pro vysloveně politické delikty do kriminálů mezi zločince, vrahy a lupiče.

Výše pokut v měsíci prosinci u proletářských odsouzenců činila 14.810 Kč. To je proto, abychom byli ničeni také materielně. Bylo 7 případů týrání a 3 případy zranění ve vězení. Počet zakázaných schůzí za měsíc prosinec v těchto 7 krajích byl 43, při demonstracích zraněno 2 osob, počet policejních prohlídek 78, zatčených osob 34, vypovězeny 4 osoby. To je bilance za jeden měsíc a tomu se říká demokratický systém! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) A za tři roky, co máme tuto vládu se 7 socialistickými ministry, máme 24 mrtvých, 116 raněných a přes 1.000 lidí zavřených jen proto, že bojovali za větší skývu chleba a chtěli práci. (Výkřiky komunistických senátorů.)

A při tom pan ministr spravedlnosti dr. Meissner má odvahu předstoupiti před soc. demokratické důvěrníky v kursu "Demokracie a diktatura" a má tam přednášku na toto thema a dokazuje ideologicky, že je lepší demokracie, a vysloví se proti diktatuře. Zapomíná, že v tomto státě máte už diktaturu buržoasie dávno nastolenu, ale zahalenu v demokratické fráse. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Soudr. Haken zde dnes dopoledne mluvil o poměrech v Rumunsku a v Jugoslavii. Mluvil o silném revolučním hnutí, které se tam v poslední době zaznamenává. Také v Československu je to již na pochodu. (Sen. dr. Witt: Vaší vinou!) My chceme revoluční hnutí a stavíme se v jeho čelo. Ani u nás nejsou to už jenom dělníci, nýbrž také ožebračené střední stavy, které se staví po bok bojujícího dělnictva. Vidíme to na řadě událostí z poslední doby, že malí živnostníci a malí rolníci poznali, že jejich místo je po boku revolučního proletariátu, a také už po jeho boku bojují. Právě tak jako v Rumunsku a Jugoslavii, také u nás se blíží hodina, kdy bude s vámi vyúčtováno za bídy a hlad, za třídní justici a bílý teror. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr. Szilassy.

Sen. dr. Szilassy (maďarsky): Ctený senát! Voči štátnemu rozpočtu na rok 133 predloženému vládou nemá opozícia dôvery, a to nielen preto, lebo jeho rámec ďaleká presahuje rozmery, ktoré by zemedelská a priemyslová výroba mohla sniesť vo štvrtom rolku krízy, lež nedôvera opozície praste odôvodnená i tým, že ani vláda sama neverí v realite svojho rozpočtu. Priamo potom, keď poslanecká snemovňa rozpočet odhlasovala, prehlásil minister financií, že výdavkové položky tohoto rozpočtu bude treba ešte ďalej ostrihať, lebo sa nevie, aké budú príjmy. Vláda teda nesie stupňovanú a mimoriadnu zodpovednosť voči tomu poplatnému občianstvu štátu, ktoré za účelom nerušeného chodu štátneho aparátu zaťažuje takými obeťmi, že pod nimi troskotajú existencie, čím svojimi opatreniami decimuje poplatníctvo, - avšak i preto, lebo vláda nesprávne informuje obyvateľstvo o finančnej a hospodárskej situácii štátu. Vzrastom krízy musíme dospieť k bodu, kde už nebude možno zlo ďalej zahaľovať, vtedy však udalosti nájdu zavedenú verejnosť už nepripravenú.

Útisk voľnej kritiky pomocou cenzúry nemôže nahradiť dobre premyslený hospodársky program, jehož utvorenie a predloženie verejnosti vláda dosial zanedbala. Vidíme len to, že vláda nesleduje obchodnú politiku, ktorá by bola v záujme štátu, neučiní nič cieľom udržovania priemyslovej a zemedelskej výroby a nečinne prizerá, ako mocne raste počet nezamestnaných medzi priemyselným robotníctvom, zvyklým k lepšiemu životu. A je predsa zjavné, že tento štát nebude môcť bez zabezpečenia svojich starých odbytíšť svoju priemyslovú výrobu udržať, a teda obrovské kapitály národného majetku, ktoré sú vložené do priemyslu vývozného, vezmú pri takejto politike skazu.

Je totiž mylná predstava, ako by hospodárska kríza v Československu bola prirodzeným rezultátom krízy svetovej. Nesprávna je táto predstava preto, lebo vlády československé vo svojej politickej zaslepenosti opomenuly to ideálne sebestačné územie, ktoré znamenala stará monarchia, zabezpečiť si za odbytište priemyslových produktov, ač neraz mala k tomu možnosť i príležitosť od doby uzavretia mierových smlúv.

Počet 865.000 vykázaných nezamestnaných, ich počet však bude činiť fakticky asi dva milióny, je teplomerom toho chorého verejného hospodárstva, do ktorého vláda svojou politiku štát priviedla. Čo do početného pomeru obyvateľstva republika Československá vede na poli nezamestnanosti. Suma preliminovaná na podpory nezamestnaných je asi o pol miliardy menšia, než bude očakávaná potreba, a na zlepšenie niet vyhliadky. Udalosti v Amerike ukazujú, že umelými prostriedky nelzä konjunktúru vyvolať.

Zdá sa, že keď už si sami sebe nemôžu pomôcť, snažia sa štátnici baviť svoje obecenstvo kúzelníckymi predstaveniami. Tak práve teraz pán minister zahraničia Beneš v nedostatku iných praktických námetov zasa hádže do jednej retorty Československo, Jugoslaviu a Rumunsko; zatrepe retortou a vykúzli z nej svoj nový útvar, ktorým má zaslepovať, a to je veľmoc Malej dohody. Rumunsko, ktoré sa zmieta vo finančnom chaose, a Jugoslavia, ktorá sa rozkladá pod účinky krízy vnútornej, majú podľa pána ministra zahraničia Beneš a postaviť na nohy národné hospodárstvo tohoto štátu v dôsledku tých úzkych konexií, ktoré v Ženeve pred nedávnom uskutočnil. Od desať rokov počúvame, že Malá dohoda vo svojej každej porade zaoberala sa prehlbením hospodárskych konexií. A výsledok je sotva väčší než nič. Obchodné styky vo svojich konečných výsledkoch realizujú obchodníci, ktorí sa rozhodujú podľa kvality a konkurenčnej schopnosti, a sotva berú obvykle v úvahu politické námety ministrov zahraničných. V dobe devízových obmedzení a vývozných povolení je možno síce vyvinovať určité vlivy, avšak to nie je zdravé a nemôže bvť ani stabilizované. Po konferencii Malej dohody v r. 1929 na Štrbskom Plese bolo vyhlásené, že Malá dohoda pracuje na prehĺbení svojich hospodárskych stykov, na miesto toho však vidíme, že Jugoslavia podobu celých rokov nebola v stave zjednať obchodnú zmluvu so štátom československým, s Nemeckom však jak Jugoslavia tak i Rumunsko zachovaly svoje staré obchodné styky.

Voči európskym štátom juhovýchodným prevádzalo Československo dosiaľ izolačnú hospodársku politiku na ochranu svojho vlastného zemedelstva. Ako možno srovnávať túto snahu s užšou hospodárskou spolučinnosťou členov toho nového veľmocenského útvaru? Alebo snáď bude nabudúce tejto veľmocenskej koncepcii obetované české zemedelstvo dosial zhýčkané? Dosavádna veľmocenská politika hodila záujmy priemyslovej výroby v plen ochrane záujmov českého zemedelstva, a teraz toto zemedelstvo vystavuje konkurencii lacno produkujúcich balkánskych štátov a obetuje ho svojej veľmocenskej politike. Naozaj, podivuhodný hospodársky cit zjavuje sa v plánoch ministra zahraničia. A zda lzä si predstaviť, že Nemecko, Rakúsko, Maďarsko a Italsko, ktoré štáty dosial odbavovaly najväčšiu časť zahraničného obchodu Malej dohody, ponechajú bez akýchkoľvek represálií ustanovenia, ktoré majú zabezpečiť užšiu hospodársku jednotku členských štátov tej novej veľmoci?

Československá vláda svojou zahraničnou propagandou a v tuzemsku diskrétnou manipuláciou snaží sa predstavovať hospodársku situáciu štátu vo svetle lepšom. V Amerike krachujú banky po celých stovkách, v Nemecku a v Rakúsku bol štát nútený prevziať na seba ťažké záväzky voči vkladateľom a veriteľom. Banky v Československu už v dobe najvyššej konjunktury boly odkázané na sanáciu, vláda za zatvorenými dverami rozdeľovala miliardy z peňazí poplatníkov, navonok však vyhlasovala, že tuná sú najzdratejšie pomery zo všetkých štátov stredoeurópskych. Bankové fondy, ktoré robia dnes už miliardy, boly odňaté kontrole zákonodarstva, a opozícia musela sa až z českých listov dozvedeť, - minister financií totiž odoprel vysvetlenie, - že Česká priemyslová banka dostala 44 miliónov, Moravská banka 981 miliónov, Anglobanka 1008 miliónov. Tatra-banka 170 miliónov, Nemecká agrárna a priemyslová banka 132 miliónov, Slovenská všeobecná úverová banka 117 miliónov, Ústredná banka nemeckých sporitelieň 71 miliónov, Americko-slovenská banka 60 miliónov, Žilinská úverná banka 48 miliónov. Diskontná banka 22 miliónov, Podkarpatoruská banka 14 miliónov, Banková jednota karlovarská 13 miliónov. K týmto obnosom treba pripočítať sumy štátnych vkladov uložených u jednotlivých peňažných ústavov a štátom prevzaté garancie. Je charakteristické pre jednanie vlády, že vo finančnom zákone chce získať nového zmocnenia k rozdávaniu bankový ch subvencií na podklade diskrecionálnom a že tieto snahy vlády boly zmarené len odporom istého vládneho poslanca. Jednotné vystúpenie celej opozície bolo by bývalo dozaista práve tak jalové, ako v prípade podaní pozmeňovacích návrhov v počte 272.

Peňažné ústavy menšinové boly vládou dosial nemilosrdne odmietané, vládou, ktorá spravuje štátne peniaze tak, ako stranícku pokladňu. Bolo by pre opozičných zákonodarcov zaujímavé nazrieť do porád hospodárskych ministrov, čo asi oni v dôvernom krúžku povedia k tomu, že priemysel cukorný, ktorý bol za starodávna najmocnejší, mohol využiť len 17% svojho vývozného kontingentu, že priemysel textilný pracuje sotva s 30% svojej kapacity, že každý robotník priemyslu sklárskeho pracuje v roku len 96 dní, že priemysel železiarsky a uhoľný poklesol až na 23 až 30% svojej konjunkturálnej výkonnosti a že na pr. obchod zahraničný v bežnom mesiaci januári vykazuje klesnutie 77% oproti januáru v r. 1929.

Poplatní občania sú oprávnení a opoziční zákonodarci sú povinní zaujímať sa o to, ako si vláda predstavuje východisko. Základom snášania verejných bremien je súkromné hospodárstvo, v záujme jehož ochrany a udržovanie nepodniká vláda nič. Minister zahraničia v rozpočtovom výbore senátu konštatoval, že priemyselnú a zemedelskú výrobu treba uviesť na Slovensku do súladu. Keďže pán minister pravdepodobne vie o tom, že výroba priemyselná na Slovensku takmer úplne zanikla, neodvažujeme sa pomýšľať na to, že tento súlad chce vyvolať tým spôsobom, že tiež zemedelstvo uvrhne v osud priemyslu. Lebo, že Praha nevzkriesi priemysel slovenský, toho si je pravdepodobne i minister zemedelstva dobre vedomý.

Len jedna konštatácia ministra Hodžu obstojí, a to je tá, že ešte sme nedosiahli najhlbšieho bodu krízy.

Zahraničná politika československá zabránila tomuto štátu v tom, aby mohol ochrániť svoje hospodárske záujmy, a ešte i dnes zabraňuje mu v tom, aby mohol náležíte uplatňovať hľadiská hospodárske. Slabým odôvodnením je prejav ministra Kroftu, že zahraničnú politiku nemožno budovať jedine na záujmoch hospodárskych. Isté je však, že ani blahobyt a prosperitu obyvateľstva štátu nelzä založiť výlučne na bajonety a na honenie prestíže. I to je isté, že ani slabosť iných nemôže byľ trvalým a zdravým zdrojom sily. K nášmu šťastiu sotva postačí to, že môžeme neobmedzene vyrábať delá, zbrane a muníciu, čo zatým hospodársky zahynieme.

Pán minister zahraničia Beneš vo svojej posledne sdelenej úvahe uznáva, že Československo leží na ceste záujmov nemeckých, italských a ruských a že každá európska konflagrácia strhne so sebou tiež republiku. Logickým dôsledkom z konštatácií pána ministra by bolo, že so záujmami tohoto štátu hrá hazardnú hru, keď dáta tiaž ním samým uznané ponecháva vo svojej politike bez zreteľa. Minister zahraničia Beneš dopustil by sa chyby i vtedy, keby svoju dnešnú politiku sledoval v zastúpení štátu opravdu národného. Vo štáte však, kde veľmi značná časť obyvateľstva patrí k národom, proti ich záujmom smeruje zahraničná politika zahraničného štátu, musíme pokladať za ľahkomyseľnosť, neberú-li sa na zreteľ skutky, ktoré v osudných okamihoch môžu mať rozhodný vliv. Vo svojej práve zmienenej úvahe snaží sa pán minister zahraničia premluviť menšiny tohoto štátu, aby sa smierily so svojím osudom, že v prípade váľky bude sa váľka odohrávať na územiach obydlených menšinami. Z tejto profecie pána ministra zahraničia vyznieva skutočne prorocká prozreteľnosť a otcovská starosť pána ministra. Keby len táto okolnosť bola onou, ktorá by pohnala menšiny k plneniu povinností voči štátu, vtedy by pán minister ani okamih nemohol kľudne spať vo starosti o budúcnosť. Roztrpčenie menšín republiky so dňa na deň sa stupňuje, lebo bieda v zemiach historických v krajoch nemeckých je čo najväčšia chudoba a strádanie sú na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi stabilizované, a na prehlivení týchto mizérií pracujú nedoceniteľnou horlivosťou finanční orgánovia a berní vykonávatelia. Konštatácia pána ministra zahraničia, hlásaná tiež pomocou cudzozemskej propagandy, že republika Československá je ostrovom kľudu, poriadku a mieru, je v diametrálnej protive s udalosťami, ktoré sa na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi so dňa na deň odohrávajú.

Poplatné občianstvo okresu lučeneckého a mesta Lučenca bez rozdielu národností a strán sa somklo, aby vzhľadom na veľký počet zničených existencií a na absolutnú bezvýdelečnosť a nezamestnanosť poplatného obecenstva vyžiadalo si od vlády šetrné zachádzanie a miernenie ukrutných a bez rozmyslu vykonávaných vymáhaní daní a exekúcií. K tomuto účelu bolo rozhodnuté konať dňa 19. februára tábor ľudu. V poriadaní táboru ľudu brali účasť tieto strany: slovenská ľudová strana Hlinkova, maďarská národná strana, kresťansko-sociálna strana, republikánska maloroľnícka strana v Československu, československá strana národno-socialistická, česká živnostenská strana, maďarská národná delnícka strana a československá strana sociálno-demokratická. Zkrátka s výnimkou strany komunistickej všetky politické strany. Za rečníkov prihlásili sa medzi inými títo zákonodarci: senátor Juraj Ďurčanský, poslanci Bazala, dr. Törköly a Fedor. Z rečníkov však ani jeden nemohol sa dostať ku slovu, lebo pre výkriky niekoľko nezrelých komunistických mladých robotníkov vrch. policajný komisár dr. Ján Kompiš rozpustil tábor ľudu a nevyčkajúc ani niekoľko minút, aby tých niekoľko tisíc ľudí mohlo odísť, dal zatrúbiť na poplach a celú masu slovenských a maďarských občanov, ktorí sa sem shromaždili so všetkých častí okresu, dal roztrúsiť bajonetovým útokom, šabľami a gumovými obušky. Neodôvodnené rozpustenie táboru ľudu a brutálne vystupovanie polície vyvolalo v obecenstve celého okresu obrovské rozčúlenie a rozhorčenie.

Oproti lživej cudzozemskej propagande bolo by za takýchto okolností o veľa správnejšie priznať, že štát po stránke finančnej a hospodárskej ocíta sa rovnako tak v zlej situácii ako štáty susedné, a že premrštené ustanovizne uplatňované na poli sociálnej politiky situáciu ešte viac zhoršujú.

Takmer 40% obyvateľstva štátu živí sa zemedelstvom, skoro taktiež toľko priemyslom a živnosťami, ostatní sú obchodníci, úradníci a prevádzajú voľné povolania. Obyvateľstvo štátov agrárnych snadnejšie snesie krízu, lebo nemusí znášať aspoň utrpenia hladovej núdze.

Politika francúzska vrhá strednú Európu do katastrofy.

Tí, čo sú v opozícii, vidia jasne hospodársku a politickú situáciu štátu, a vedia, že vláda v dôsledku svojej dosavádnej prestížnej politiky je nútená armádu v dosavádnych rozmeroch udržovať a následkom toho pri plnení tohoto svojho záväzku vedie obyvateľstvo štátu k hospodárskej ruine. Lebo neukazuje sa tu možnosť ani pre pôžičku vnútornú ani pre pôžičku zahraničnú. Hojnosť peňazí, ktorú momentánne pozorujeme v tuzemsku, je iba dôsledok sníženia výroby, a pôžičkové kapitály peňažných ústavov sú zo 70 - 80% imobilné. Posledná pôžička francúzska, ktorá už sama je prekážkou novšej pôžičky zahraničnej, ukázala, akú dôveru chová finančný svet cudzozemský voči republike. Berným lisom sotva možno príjmy zvyšovať, zbýva teda len jediná možnosť: zahalene alebo otvorene vziať si na pomoc berný lis. Dnes je protest proti tejto myšlienke ešte hlasitý, avšak zda si toho zajtra nevynúti nezbytnosť sama?

Predložený rozpočet neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Kello.

Sen. Kello: Vážený senát! Dámy a pánovia! Štátny rozpočet, ktorý je predkladaný senátu Nár. shromaždenia a ktorý bol už poslaneckou snemovňou schválený, znamená ďalšie zbedačenie pracujúceho ľudu Československa, znamená ďalšie uvalenie tiarch na bedrá tých najchudobnejších, na robotníkov a maloroľníkov, maloživnostníkov, ktorí už doterajšou politikou vlády boli vohnaní do takého položenia, že ďalšie zaťažovanie znamená úplné ožobračenie i tých vrstiev, ktoré doteraz boly samostatnými: budú uvrhnuté do drápov nezamestnaných, vystavení hladovej smrti tak, ako ste uvrhli do tohoto stavu celé statisíce poctivých robotníkov, a ďalšie desiatky tisícov čaká tento osud. Vedľa biedy a hladu zavádza sa a zvlášť na Slovensku taký teror, akého sa neopovážili užívať ani maďarskí grófi, ani maďarskí žandári neboli takým postrachom, akým sa stali československí demokratickí četníci. Vedľa biedy a hladu na Slovensku je prenasledovaný každý ten, kto sa opováži proti tomuto vyhladovaciemu systému pozdvihnúť hlas. Sloboda slova, sloboda shromažďovacia na Slovensku už dávno nejestvuje. Na Slovensku dnes už nie sú dovolené ani členské schôdze, za každú schôdzu sa vymerajú pokuty i vtedy, keď schôdzu konali členovia organizácií či politickej alebo odborovej organizácie, a odvolať sa proti tomuto postupu četníckych staníc alebo okresných úradov znamená, že trest bude krajinským úradom zvýšený. Dnes znamená, že keď sa robotníci alebo maloroľníci, či už maloživnostníci schádzaní, tak musia počítať s tým, že budú za toto trestaní.

Hospodárske zničenie pracujúceho ľudu na Slovensku charakterizuje i štátny rozpočet, ktorý je predkladaný. Priznáva to vo veciach priamych daní, kde je uvedená nosnosť daní, ktorá je proti historickým zemiam nižšia takmer o 60%, ale vo skutočnosti Slovensko, jeho dane, na mnoho miestach prevyšujú dane zeme české, a aby vláda mohla dokázať, že na Slovensko dopláca, tak sa to robí tak, že celý rad podnikov, ktoré majú svoje filiálky na Slovensku, platia dane v zemiach historických, a tým vláda dokazuje, že na Slovensko dopláca. [ ].

Takáto je vaša politika na Slovensku, tak ste oslobodili Slovensko! Čo robí a prevádza vláda, v ktorej sedí 7 socialistických ministrov? Pozrite do Liptova, ktorý bol niekedy žal starej monarchie sídlom slovenčiny, kde i v r. 1918 vystúpilo robotníctvo, manifestovalo za oslobodenie Československej republiky a dnes podívajte sa do Lipt. Sv. Mikuláša a tiež do jeho okolia, na tie trosky kožových závodov, kde vyčnievajú iba komíny a hrobová tichosť vládne, avšak robotníctvo na ulici hladom čaká, kto by ho vyslobodil. Tiež na okolí Lipt. Hrádku vidíte pílu štátnych lesov a statkov, kde platia robotníkovi 6 až 8, najvyššie 12 Kč denne. A týmto chcete odpomôcť hospodárskej kríze, keďže si robotník nemôže za ten vyrobený peniaz ani to najnutnejšie kúpiť? (Výkřiky sen. Zimáka.) Súdruh, ty si mohol už mať 100 takých majetkov. (Sen. Zimák: Ja pracujem poctivo!) Tak vypadá celá dolina Liptova. Máme kraje, ako sú 3 Boce, Malužina, kde robotníctvo pracovalo v baniach na Slovensku, v Nemecku, Francúzsku, ba po celom svete. Pri príležitosti, dámy a páni, prial by som si, abyste sa presvedčili o skutočnosti psoty a biedy tohoto ľudu; nemajú ani len ornej pôdy, kde by len i metrák jačmeňa mobilizácia a takýchto krajov máme jeden po druhom dosť, ako sní obce Kvačany, Lubela, Gvotovany, Dúbrava. V samej však Dúbrave nachodí sa uhlie; ale niet toho človeka, ktorý by investoval kapitál - sám štát sa o to nestará - ba čo viac, v samej Dúbrave nachodiaca hotové bane na antimón, ale veru ani na hotovú prácu niet odvahy investovať. Príčinou čoho sú dnešné kartely. Tiež máme v Ružomberku továreň na zápalky, ktorá stojí; živila asi 70 rodín, ktoré sú dnes na ulici. No pán riaditeľ tejto továrne iste berie i dnes mesačný plat podobný poslaneckému, a tak sa to hospodári. Tiež nemôžem spomenúť živnostníkov a remeselníkov. Títo sú už na poslednej ceste, práce nemajú a tiež nemajú žiadnej sociálnej zaistenosti. Keďže by i dostali nejakú štátnu dodávku práce, štát však vyžaduje kauciu, ktorú ten živnostník nemá z čoho poskytnúť a preto je nemožno, aby dostal prácu od štátu. A takto je to so všetkým na celom Slovensku. Divíte sa tomu, že občania na Slovensku spomínajú minulosť monarchie rakúsko-uhorskej preto, lebo čo sa už odhlasovalo pre Slovensko, zas sa len nazad berie.

Ja som tu chcel len niektoré kraje, ktoré sú krajmi hladovými a kde tiež najviacej zúri teror vedľa hladu a biedy, spomenúť. Kysúce: Je to kraj, kde boli robotníci odkázaní pred válkou v letných mesiacoch chodiť na práce poľnohospodárske do maďarských rovín, v zimných mesiacoch zasa boly práce v horách pri zpracovaní dreva. Dnes odpadly práce poľnohospodárske, ktoré sú obmedzené na minimum, drevopriemysel tiež takmer stojí úplne. Takže není zárobku v letných mesiacoch, není zárobku ani v zime v horách. Celý okres je nezamestnaný, hornatá čiastka tejto čiastky Slovenska, a títo obyvatelia zo svojich biednych poličiek nedostanú mnohokrát ani toľko, koľko bolo do zeme vložené.

Tu vzdor veľkej biede a hladu na tomto okrese až do nedávna neboly poskytované ani tie mizerné žobračenky, ba okresný úrad ani neviedol nezamestnaných v okrese, tak že tento okres bol vystavený priamo hladovej smrti. Až komunistická strana a Sväz domkárov, malých a stredných roľníkov započal túto akciu za prídel lístkov, za prídel potravín, tak tu vyrukoval štátny aparát nie nato, aby tomuto ľudu bolo pomožené, ale aby vedľa toho hladu a biedy zakročoval proti tým, ktorý sa opovážili ísť na notársky úrad podávať požiadavky, alebo sa išli dožadovať splnenia podaných požiadavkov. Na tomto okrese je stav taký, že keď sa sídú dohromady 3, 4 robotníci alebo maloroľníci, tak sú prepadnutí četníkmi, popísaní a hnaní na okresný úrad a tam pokutovaní po 30 Kč alebo od 2 až 6 dní zatvorení. Odvolanie na krajinský úrad znamená, že tento trest je zvýšený. Viest svedkov je iluzórne, lebo čo četníci povedia, to je hrané za sväté, proti tomu žiaden dôkaz pravdy; aby mohol obvinený dokázať, že sa schôdza nekonala, alebo že sa menovanej schôdze nezúčastnil, je vylúčené. Staly sa prípady, a to v Žiline, že po demonštrácii bolo podpísané na 200 robotníkov, z ktorých je viacej ako 50, ktorí sa demonštrácie nezúčastnili, ale pokuty za účasť na demonštrácii im boly vymerané.

Minister soc. pečlivosti, ktorý je vraj socialista, hovorí, že sa nezamestnaným poskytuje stravná podpora 10, 20 Kč týždne. Je fakt, že na okrese čadčianskom dostávajú robotníci stravné lístky dva na 5 týždňov. Na okrese bola riadne založená skupina Sväzu domkárov, malých a stredných roľníkov, ktorá riadne podala stanovy, ale keď sa síde výbor tejto skupiny, tak je rozohnaný četníkmi účastníci sú potrestaní, trebárs okresný úrad má riadne zahlásený soznam funkcionárov. To nevylučuje, aby týchto okresný úrad potrestal. Robotníci tohoto okresu, nedostanúc stravné lístky, odobrali sa dňa 11. januára na okresný úrad, v počte asi 100 osôb. Okresný úrad bol telefonicky vyrozumený, že robotníci idú na okresný úrad. Tam už boh pripravené četníctvo, ktoré prepadlo tento dav a bez každého najmenšieho slova boli bití robotníci gumovými obušky a pažbami pušiek. Dnes máme v tomto okrese na 200 robotníkov, ktorí sú pokutovaní preto, že naschádzali po večierkoch na besedy do niektorých domov.

Orava: Táto časť Slovenska je tá najchudobnejšia časť, tam niet chleba, niet práce. Tá, podľa vás krásna Orava, podobá sa dneska hladovému údoliu, kde ani dnes nie sú týmto robotníkom, ktorí aj tam nachádzajú, dávané stravné lístky, iba posledne krajinský úrad, ktorý hovorí o hladových častiach Slovenska, do tohoto neberie Oravu. Páni hovoria, že demonštrácie sú zbytočné, že tým sa nič nedosiahne, ale tu vidíme jasne, že na tomto kraji komunistická strana nezakotvila, neviedla akcie a tak ani úrady nevidia, že je tam hlad, len tam páni vedia o hlade, kde sa robotnici a maloroľníci búria, kde títo ohrozujú pokojné zažívanie vlády a jej podriadený inštitúcií.

Horehronie, kde si tento boj vyžiadal aj dve obeti na ľudských životoch, kde vláda miesto pomoci, miesto chleba, miesto práce, podpory poslala četnícke hordy, ktoré maly odstrašiť robotníkov a maloroľníkov od ich spravodlivého boja. Pánovia sa zmýlili v tomto výpočte, ale pracujúci ľud Horehronia sa presvedčil, že len jednotným bojom je možno si od vás vynútiť kus chleba a tento boj neustal, tento boj je vedený ďalej a práve tam, kde bolo toto krvepreliatie, tam dnes robotníctvo najbojovnejšie stavia svoje požiadavky, dožaduje sa ich splnenia. Nezastrašily robotníkov vaše četnícke pušky, nezastrašily ich ani žaliare, boj povedú ďalej. Jak túto biedu vychováva štátna lesná správa, je charakteristické pre túto vládu. Robotníci, ktorí dostávajú prácu v lesoch, sú platení 6 korunovým denným platom, a to sú braní len tí, ktorí vedia sa správcom týchto podnikov zavďačiť nejakým darom.

Východné Slovensko: 1 krajinskí úrad musel doznať, že na tomto kraji jestvuje bieda a hlad. Ale aká bola pomoc? Dostaly rodiny, ktoré boly týmto hladom zachvátené, po 2, 3 kg múky a po 1 kg fazule, po 40 dgr masti. To bola tá krikom sľubovaná pomoc, o práci ani nehovoriac, lebo rozpočet, ktorý je predkladaný, je jasným dôkazom krachu investícií, ktoré boly takmer úplne vyškrtnuté z rozpočtu. Teraz sa kričí v časopisoch, že bude vyzdvihnutá investičná pôžička. My vieme, že pôžička bude vyzdvihnutá, ale tak ako aj v minulosti, že to bude pôžička na zaokrytie deficitu, ktorý sa už dnes vidí v rozpočte. Tam ste to dopracovali. Pracujúci ľud nemôže od vás čakať nič, čoby zlepšilo jeho ťažké postavenie. On už dnes velice dobre chápe, že pomôcť si môže len sám, a to najostrejším bojom proti dnešnému kapitalistickému systému a proti jeho najvernejším zástancom, sociálfašistom, proti českému imperializmu na Slovensku a zároveň proti slovenským pánom, akých reprezentantom je Hlinka, Rázus a Hodža.

Slovenskí pracujúci ľud už dnes chápe velice dobre, že len jednotne sa môže ubrániť proti útoku pánov. Dnes sa tá jednota tvorí, dnes sa vytvára jednota robotníkov, malých roľníkov a maloživnostníkov a táto jednota to bude, ktorá pošle vás a váš systém tam, kam patrí, a utvorí si vládu a systém taký, kde nebude vykorisťovaných a vykorisťovateľov, systém, kde bude vládnuť ten, kto bude pracovať.

Váš rozpočet ukazuje váš krach, vašu nemožnosť riešenia hospodárskej krízy, ktorú sa snažíte riešiť na účet pracujúcich. Pracujúci ľud ale postará sa o to, aby táto kríza bola poslednou a smrteľnou krízou kapitalistického systému a aby z tejto krízy vyšiel proletariát víťazne! (Potlesk komunistických senátorů.)