Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. inž. Marušák.

Sen. inž. Marušák: Slavný senáte! Z rozpočtových položek zajímají nejširší veřejnost hlavně práce investiční, na nichž se dá zaměstnati co největší počet dělnictva, a to pokud možno v největších částech republiky. Takovou možnost dávají v prvé řadě silnice, a to jak státní, tak ze jména nestátní. Je proto nutno investovati do silnic co nejvíce, jak toho vyžaduje jejich stále rostoucí význam.

Pokud se týče silnic státních, je o ně jakž takž postaráno, a to jednak ze všeobecných příjmů státních a pak zvláště z prostředků silničního fondu. V celku pamatuje státní rozpočet na silnice státní v délce 8.500 km částkou 78,489.500 Kč, z nichž připadá na všeobecné výdaje státní 28,789.500 Kč a na silniční fond 549.700.000 Kč. Nutno ovšem říci, že značné části z těchto peněz se použije k účelům neproduktivním, a to jednak na splátky dluhů, jež vznikly v r. 1930 u podnikatelů za provedené úpravy souvislých tratí státních silnic, kterážto potřeba činí 73 mil. Kč, jednak na úrok ze zápůjček vzniklých z úprav silnic státních v částce 63,200.000 Kč. Zkracují se tedy příspěvky na státní silnice o 136.200.000 Kč, takže podnikatelsky možno použíti jen částky 442,389.500 Kč.

Naproti tomu na 60.000 km silnic nestátních pamatuje rozpočet nepatrným penízem 14,300.000 Kč a silniční fond částkou 920 mil. Kč. Tyto peníze nejsou však pro nestátní silnice bezvýhradně k disposici, nýbrž udílejí se ve způsobu subvencí za značně těžkých podmínek.

Je to truchlivá historie s těmi příspěvky ze silničního fondu na silnice nestátní. Stále se tvrdí, že silnice nestátní jsou na tom dobře, protože nevyčerpávají svého podílu na silničním fondě. To je velký omyl a takové tvrzení je tendenční. Je to něco podobného jako když se slibuje chuďasovi domek za 10.000 Kč s podmínkou, že si na něj doplatí z vlastních prostředků 3.500 Kč. Ten chudák na konec domek nedostane, protože si nemůže připlatiti. Z toho pak udělá leckterý šibal závěr, že chuďas o domek nestál.

Tak je to i s nestátními silnicemi. Státní správa povoluje okresům průměrně 65%ní příspěvek za podmínky, že okresy zaručí zbývající náklad 35%. Okresy jsou však v tak tísnivé a přímo žebrácké situaci, že na zbytek nákladu vlastních prostředků nejen nemají, nýbrž že jim je také nikdo nepůjčí. Není jim proto příspěvek ze silničního fondu nic platný, on se nevyčerpává a silnice zůstávají rozbité. Z toho však nelze dělati závěr, jako by byl silniční fond pro nestátní silnice dostatečný nebo dokonce vysoký. Kdyby peníz určený na silnice státní se udílel za stejných podmínek, za jakých se povoluje silnicím nestátním, tak by ani silnice státní svoji kvotu zdaleka nevyčerpaly.

Bude nutno ve prospěch silnic nestátních provésti bezodkladně nápravu, a to 1. buď silniční fond převezme na sebe za okresy, které jsou v těžké finanční situaci, také záruku za placeni anuit a úroků, k čemuž by se reservovala určitá část příjmů silničního fondu, anebo 2. kvota připadající z fondu na silnice nestádní přidělí se podle klíče jednotlivým zemím, které se zajisté postarají o účelné a plné využití peněz. V nynější době nezaměstnanosti je tohoto opatření krajně potřebí.

R. 1932 bylo z fondu, stejně jako je tomu letos, určeno na silnice nestátní 120 mil., avšak vyplaceno bylo toliko 74 mil. Nižší výplata nestala se proto, že by silnice nestátní nepotřebovaly úprav a peněz, nýbrž proto, že okresy nemohly splniti subvenční podmínky. Tady jsme u toho šibala, který z toho vyvozuje, že kvota připadající ze silničního fondu na nestátní silnice je dostatečná nebo dokonce vysoká. Je tu něco nepřirozeného. Správa státních silnic rozhoduje o subvencování silnic nestátních ze silničního fondu a má zájem na tom, aby se příslušná částka jsoucí k disposici nevyčerpala, a to z toho důvodu, že nevyčerpaných peněz pro účely autonomní je pak každoročně používáno pro zvýšení dotace na silnice státní. Je to jednání nespravedlivé a také nesprávné, které volá po nápravě. Je nutné spravedlivější rozdělení příjmů ze silničního fondu mezi silnice státní a nestátní. Stálé zkracování silnic nestátních musí přestati už z toho důvodu, že automobilisté, kteří dosud jediní z uživatelů silnic přispívají do silničního fondu, používají silnic nestátních v míře daleko vyšší, než silnic státních.

Situaci objasňuje poměr při rozdělení peněz ze silničního fondu. Od působnosti zákona o silničním fondu, tj. od 1. října 1922 do 31. září 1932, činily příjmy silničního fondu 1.896,193.737,91 Kč, z čehož připadá na motoristy 954 mil. 264.351,91 Kč, na zápůjčky u Ústřední sociální pojišťovny 645 mil. a na zálohu ze státní zápůjčky investiční 296.milionů 629.386 Kč. Z těchto celkových příjmů bylo do 31. října 1932 na nestátní silníce na subvencích povoleno 388 mil. 125.462 Kč a přislíbeno 38,322.000 Kč, celkem 426,492.462 Kč. Zbytek v částce 1.469,696.275,91 Kč připadl k dobru silnic státních. Ačkoli nestátních silnic je 7 krát více, přece jejich příděl ze silničního fondu činí 3¹/₂ krát méně než příděl na silnice státní. To je jistě nepoměr krajně křiklavý. Křiklavější je však způsob, jakým se správa státních silnic snaží zmocniti se na samosprávě i těchto nepatrných prostředků.

Očekávání, že samosprávě bude odpomoženo velkorysou inkamerací, se nesplnilo. Neuspokojuje ani návrh zákona o silnicích a cestách s návrhem řádu o silniční a cestní policii, jak byly vypracovány ministerstvem veřejných prací. Oba návrhy znamenají sice značné zlepšení dosavadních poměrů ve směru unifikace zákonů, nařízení a instrukcí, avšak po stránce věcné neobsahují žádného velkorysého řešení a budou musit býti bedlivě zrevidovány a přizpůsobeny potřebě. Silniční správě nutno také vytknouti, že se dosud nepostarala o vybudování řádného silničního spojení historických zemí se Slovenskem. Jsou to zejména vysoce důležité silnice, spojující Moravu se Slovenskem, hlavní silníce spojující Brno přes Hustopeče a Břeclav s Bratislavou, druhá silnice z Brna přes Slavkov, Uher. Hradiště, Uher. Brod a Starý Hrozenkov do Nov. Města n. Váh. a konečně také velmi důležitá silnice spojující Olomouc se severovýchodním Slovenskem, Žilinou a Košicemi. Tyto 3 silnice mají jak celostátní význam národohospodářský, tak také celostátní význam obranný a je nutno, aby tyto silnice byly vybudovány nikoli z kvoty, připadající na zemi moravskou, jak tomu chce silniční rada a zejména pp. zástupcové z Čech, nýbrž z celkových prostředků silničního fondu. Silniční rada konečně ve svém posledním zasedání prosincovém uznala tento požadavek a přidělila detailní vypracování subkomitétu. Tento, bohužel, ačkoli již uplynuly takřka 3 měsíce, ještě nebyl p. sekč. šéfem Roubíkem svolán. My rozhodně trváme na tom, aby se tato záležitost neodkládala, nýbrž byla uspokojivě vyřešena a aby Morava nebyla zkracována o nákladu na tyto silnice, což by si prostě nedala líbit. Je to v zájmu státu i celé samosprávy.

Má-li se pomoci samosprávným silnicím, bude se musit pomoci nejdříve samosprávným financím a musí se změniti finanční zákony, poškozující samosprávu, zvláště zákon č. 77/22, stejně jako zákon č. 125 z r. 1927, jednající o organisaci politické správy. Samospráva překážela několika vlivným pánům a byla proto soustavně a rafinovaně odstavována na vedlejší kolej a utloukána. Nejprve se to dálo na poli finančním pomocí berní reformy, prováděné neúmorně zejména p. ministrem dr. Englišem a potom pověstným zákonem č. 125/27.

Je nutno si uvědomit, co ztratila samospráva berními reformami, zavedenými za republiky. R. 1913 připadalo na přímé daně, tvořící přirážkové základny, 76.42% z celkových státních příjmů, kdežto za republiky r. 1930 činily tyto daně pouze 34.10%.

Ze 100% výnosu přímých daní připadalo na daň: 1. pozemkovou, domovní třídní a činžovní r. 1913 42.07%, r. 1930 13.75%; 2. všeobecnou výdělkovou r. 1913 8.6%, r. 1930 6.10%; 3. na zvláštní daň výdělkovou připadalo r. 1913 21%, r. 1930 6.7%; 4. osobní daň z příjmů r. 1913 3.10%, r. 1930 65.90%; 5. daň z vyššího služného r. 1913 1.70%, r. 1930 0.5%.

R. 1913 vynesly všechny daně přímé 427 mil. K, r. 1930 1254 mil. Kč, tedy toliko 4 krát více.

Daň pozemková, domovní daň třídní a činžovní vynesly v r. 1913 17.9 mil. K, r. 1930 233 mil. Kč - z toho pozemková 105 mil., domovní třídní 18 mil., a činžovní 110 mil.

Všeobecná daň výdělková vynesla roku 1913 37 mil. K, v r. 1930 108 mil. Kč, zvláštní daň výdělková r. 1913 90 mil. K, r. 1930 119 mil. Kč, osobní daň z příjmů r. 1913 101 mil. K, r. 1930 1161 mil. Kč.

Největší přízní se těšily podniky veřejně účtující, platící zvláštní daň výdělkovou. Ve prospěch těchto podniků bylo vydáno několik významných zákonů, které samosprávu vesměs finančně poškozují. Jsou to:

1. Zákon čís. 102/1921, jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů. Podnikům bylo povoleno odepsati od daňového základu vedle obvyklé zákonité amortisace ještě 70% staveb. nákladu vynaloženého do investic v obytných budovách a 50% na investice do provozoven a strojů pořízených v letech 1920 - 1922. Odpisy mohly býti provedeny buď najednou anebo nejdéle během 70 let. Ustanovení tohoto zákona bylo dalším zákonem č. 403/1932 prodlouženo na investice provedené r. 1923, pouze s tím rozdílem, že odpisová kvota se snížila u obytných budov na 50% a u provozoven a strojů na 35%.

2. Zákon čís. 23/1924 o mimořádných úlevách připlacení přímých daní dovoloval, aby nedoplatky daňové do konce roku 1923 mohly býti buď sníženy anebo i úplně prominuty a že mohlo býti upuštěno vůbec od předpisů daní dosud neuložených.

Důsledky tohoto zákona objevily se markantně zvláště v letech pozdějších, neboť bylo odepsáno na zvláštní dani výdělkové r. 1922 129 mil. Kč, r. 1928 107 mil. Kč a r. 1929 71 mil. Kč. Na léto dani bylo zaplaceno r. 1922 249 mil. Kč, r. 1928 41 mil. Kč a r. 1929 88 mil. Kč.

Celkově bylo na zvláštní dani výdělkové odepsáno v letech 1919 až 1929 388 mil. Kč. Z toho dá se usouditi, co ztratila samospráva na příjmech jenom v důsledku těchto odpisu.

3. Zákon čís.18/1922, jímž se povolují daňové výhody pro nové vzniklé výrobní podniky hospodářské důležitosti. Podle §u 2 tohoto zákona poskytuje se na dobu 5 let osvobození od daně výdělkové i s přirážkami, pakliže roční dividenda nepřevyšuje 4% ze základního kapitálu; činí-li dividenda více než 4%, avšak nejvýše 6%, činí vyměřené daně polovinu z vyšetřeného daňového základu.

4. Zákon číslo 28/1922 o stabilisačních bilancích. Tímto zákonem byla dána možnost velkým podnikům, a to i takovým, které použily výhod zákona čís. 102/1921, zlepšiti svoji obchodní bilanci uměle, zvýšením hodnot realit a strojů, aby se tímto způsobem umožnilo dosažení vyšších bilančních odpisů a aby se zabránilo vyššímu zdanění. Toto opatření způsobilo obrovský pokles, zejména u zvláštní daně výdělkové, neboť podniky mohly na podkladě zákona svoje zisky utajiti. Podniky získaly mnohamilionové přebytky bilanční, jichž použily na reservní fondy a na zvýšení základního kapitálu, buď ve způsobu nakolkování starých akcií, anebo vydáním gratis akcií svým dosavadním akcionářům. To byla vítaná forma pro zakrytí lichvářsky vysokých dividend, poněvadž dividenda na př. 20% se po vydání jedné gratis akcie na akcii stalou proměnila na dividendu 10%. Je to vyložená daňová defraudace pod ochranou zákona.

5. Číslo 26/1922 o přímých daních - berní reforma -. Devalorisaci zvláštní daně výdělkové přivodila hlavně tato daňová úleva, a to ustanovením §u 78 o odpočitatelnosti daně výdělkové i s přirážkami od zdanitelného ziskového základu. Tento zákon dovoluje dále odpočitatelnost pasivních úroků od zdanitelného zisku, a to i když jde o úroky z investic velice výnosných. To je obrovské privilegium velkým podnikům. Tímto ustanovením jen Praha ztrácí 20 mil. Kč ročně na daňové základně, což při 190%ní přirážce znamená fakticky úbytek příjmů o 38 mil. Kč.

6. Číslo 77/1927 zákon o limitování přirážek samosprávných se zrušením příspěvků velkých podniků obcím podle §u 27 finanční novely. Zákon tento ruší také diferenciace přirážek k jednotlivým druhům daní, omezuje zadlužování samosprávy, přikazuje jí nové nákladné úkoly, zejména obcím, odebírá dosavadní příděly samosprávným svazkům z daně obratové a odkazuje je na nedostatečně dotované vyrovnávací fondy. To byl smrtící zákon pro samosprávné svazky.

Ani zákon čís. 169/1930, kterým byl zákon č. 77/27 novelisován, samosprávu před finančním zhroucením nezachránil, zvláště že zavádí nové nevýhody, jako trestní sankci, povinnost náhrady škody a výslovně praví, že usnesení odporující předpisům jsou neplatná a nesmí býti provedena.

Limit přirážkový přinesl sice prozatímně poplatnictvu přímých daní jisté výhody, které však jsou draze vykoupeny finančním rozvratem samosprávy. Ostatně ministerstvo financí všemi citovanými zákony sledovalo hlavně ten cíl, chrániti akciové podniky, zejména banky před zvláštní daní výdělkovou. Tuto podniky byly však před úplným odepsáním čistého zisku zabezpečeny už zákonem čís. 329/1921 § 32, který stanovil, že zvláštní daň výdělková nesmí s válečnými přirážkami a se všemi přirážkami samosprávných svazků činiti více než 80% z čistého výnosu onoho obchodního roku, který je podkladem pro vyměření daně. Další příčinou krise samosprávných financí bylo:

1. Ustrnutí většiny daní na mírových číslech a nedostatečná jejich valorisace. To platí zejména o dani pozemkové, domovní třídní a činžovní. Tak daň pozemková vynesla v r. 1913 v Čechách 18 mil. K, v r. 1932 33 mil. Kč, ač při správné valorisaci by měla vynésti o 86 mil. Kč více.

2. Odklon naší finanční politiky od přímých daní k daním nepřímým, jejichž poměr byl dříve 70 : 30, dnes je však asi 20 : 80%.

3. Ze zvalorisované daně důchodové nedostalo se samosprávným svazkům žádných přídělů.

4. Nedostatečné vymáhání daní a povolované odpisy oněch daní, které tvoří základ pro přirážky samosprávné. V daňových nedoplatcích v dosavadní výši asi 5 miliard Jest obsažena veliká položka daní podléhající samosprávným přirážkám. Tyto přirážky, o které byla samospráva připravena, činí nejméně 2 miliardy a při správném vybírání stačily by na sanování financí samosprávných.

5. Osvobozování novostaveb od daní, přirážek a obecních dávek podle zákona o stavebním ruchu.

6. Zákon o všeužitečných elektrárenských podnicích přispěl rovněž k ohromnému zadlužování samosprávy okresní i obecní, jednak doplácením na úroky z obligací z primární sítě, jednak vysokými investičními náklady na vedení sítí sekunderních. Tak jen okresy v Čechách investovaly do konce r. 1930 do elektrisace 300 mil. Kč, jejichž úrokování stojí ročně 20 mil. Kč.

7. Silniční fond vzal samosprávě příjem z daně motorické, za to však neumožnil, aby také finančně slabé svazky samosprávné měly ze silničního fondu prospěch.

8. Znehodnocení kmenového, fondového a nadačního jmění uloženého ve válečných půjčkách.

K těmto uvedeným ztrátám a zatížením samosprávy dlužno připočísti ještě nové úkoly, které byly samosprávě zvláště v době poválečné uloženy. Jsou to:

1. obnova válkou zpustošených silnic, 2. přeměna válečných dluhů na IV. čsl. státní půjčku, obstarávání bytů nebydlícím, podpora stavebního ruchu, úprava ulic, kanalisací, osvětlování, oprava a stavba, škol, podpora chudinství, obstarávání práce demobilisovaným vojínům, obstarávání aprovisace v době poválečné, starost o nezaměstnané, vedení voličských seznamů, zřizování obecních knihoven, čítáren a pamětních knih, příplatky ke starobním rentám, tvoření obnovovacích fondů, opatřování místností pro okresní úřady, hrazení nedobytných příspěvků v nemocnicích a chorobincích, výdaje osvětové, příspěvky na elektrisaci atd.

Jen člověk zaslepený anebo zlomyslný může samosprávě vyčítati nehospodárnost a překotné dělání dluhů. Do dluhů byla samospráva uměle vehnána státní finanční správou a zákonodárnými sbory, které zákony samosprávu poškozující odhlasovaly Je proto povinností těchto dvou činitelů, aby své dřívější chyby napravili. Bude potřebí dáti samosprávě tu volnost, jakou mívala dříve a k vyrovnání ztrát vzniklých nešťastným zásahem státu utvořovati "oddlužovací fondy" v jednotlivých zemích, které by byly státem dotovány. Je nesporno, že s výpůjčkami už samospráva dále nevystačí a že také nesnese úrokové zatížení.

Zajímavý je také účinek zákona čís. 125/1927 o organisaci politické správy, jak se projevil na hospodářství okresů. Pan ministr vnitra v rozpočtovém výboru snažil se čeliti nepříznivé kritice účinku tohoto zákona poukazováním na to, že čtyřleté období trvání zreformované politické správy nestačí na posouzení výsledků. Nestrannému a dobrému pozorovateli však neujde, že i ta čtyřletá doba postačila, aby se účinky tohoto zákona nejen velmi výrazně projevily, ale také posoudily.

Nejlépe se to dá učiniti po stránce finanční, porovnáme-li samosprávu obecní se samosprávou okresní. Ač finanční zákony dolehly tvrdě na orbě samosprávy, jak obecní, tak okresní, přece jen pocítila to samospráva obecní citelněji, neboť její úkoly neustále rostly. Jediné, co této samosprávě cenného oproti samosprávě okresní zůstalo, je lidová správa. Naproti tomu okresy aspoň moravsko-slezské omezily veškeru svoji činnost téměř výhradně jen na komunikace, a v poslední době i zde vázne jejich práce, neboť na ni nemají finančních prostředků. Okresy však utrpěly neobyčejně tím, že ztratily svoji býv. laickou správu a že dostaly zastupitelské sbory se členy z jedné třetiny jmenovanými vládou s tzv. odborníky, kde žádní odborníci nejsou, a že v čelo okresní samosprávy byli postaveni okr. hejtmani, kteří před tím v samosprávě nikdy nepracovali, jejím potřebám naprosto nerozuměli a i v budoucnu těžko porozumí. Okresní samospráva se zbyrokratisovala, což se obráží také v zadluženosti samosprávy. Jako doklad uvedu poměry v zemi Moravsko-slezské.

Obce měly v r. 1928 1.684,542.721 Kč dluhů, který koncem r. 1931 činil 2 miliardy 212,533.858 Kč, přírůstek dluhů činí tudíž 533 mil. Kč, to je 31.5%.

A jak to vypadá u okresů? Okresy měly koncem r. 1928 128,232.994 Kč a v r. 1931 236,585.522 Kč dluhů, přírůstek 108 mil. Kč, tj. 85%. Z tohoto příkladu ze země Moravsko-slezské vysvítá, že zadlužení okresů v poměru k obcím je percentuelně téměř třikráte vyšší. Znamená to, že okr. hejtmani se v samosprávě naprosto neosvědčili. Vysvítá to také dostatečně ze vzrůstu aktovních čísel. Tak na př. zemský výbor míval počet ročních kusů asi 120.000 a stejné číslo měla i býv. zemská správa politická. Po sloučení obou zemských správ, politické a autonomní, vzrostl tento počet o plných 100%. Dělá se více jak z polovice jen práce papírová. Okresní hejtmani na daný úkol nestačí a těm, kteří této práci rozumí a chtěli by ji poctivě konati, buď znemožňují anebo znechucují práci.

Poměry u okresů v zemi České poskytují obraz ještě smutnější než v zemi Moravsko-slezské. V zemi Moravsko-slezské věnovala se okr. samospráva jen okresním silnicím, širší obor působnosti jí až do konce r. 9928 nepříslušel, a také dodnes žádnou jinou hospodářskou činnost nevyvinuly. Naproti tomu okr. samospráva česká měla velmi široký a velice významný obor své působnosti ve všech možných směrech, byla výborně zapracována a vybavena jak odbornými silami, tak i pomůckami věcnými, takže vykazovala výsledky práce velice zdařilé, při nízké režii. Snižováním příjmů finančními reformami a zbyrokratisování zákonem 125/22 dolehlo proto na českou samosprávu dvojnásob těžce. Ohrozilo to obstarávání jejích úkolů po několik desítiletí bezvadně konaných. Nedostatečné prostředky na veliké úkoly musily skončiti fiaskem a zhroucením se okresů po stránce finanční. Dnes po 4leté působnosti organisačního zákona vypadá to v Čechách tak, že řada okresů nemá už ani na štěrk a ani na výplatu svých zaměstnanců. Klasickým dokladem toho je okres Ledeč n. Sáz.

Ledečský okres už po 2 roky neštěrkuje a neválcuje silnic. Má vlastní štěrkovnu, do níž investoval 360.000 Kč, která však nečinně stojí. Silnice, representující majetek několika desítek milionů Kč, jsou vydány úplné zkáze. Okres zaměstnává 71 okresních cestářů, z nichž někteří vykazují až 45letou dobu služební. V r. 1920 činil průměrný měsíční plat okres. cestáře 50 Kč, který byl později zvýšen a pohyboval se od 200 do 400 Kč měsíčně. Dnes je však okres v takové hospodářské situaci, že cestáři nedostávají ani této hubené mzdy. Minulého roku dostali všichni okresní cestáři na Ledečsku hromadnou výpověď k 1. červenci. Při tom však byli zároveň vyzváni, aby cestářskou práci konali i nadále bezplatně, začež prý si mohou ponechávati trávu ze silničních příkopů a silniční škrabky. Bylo jim však hned také důrazně naznačeno, že ti cestáři, kteří by neuposlechli a zdarma silniční práce konati přestali, nebudou při novém přijímání do služeb okresu již přijati. Kdo je s poměry na silnicích obeznámen, ví, že v druhé polovici léta tráva podél silnic vůbec neroste, a když, tak je následkem sucha a prachu úplně bezcenná. Stejně tak bezcenné jsou i silniční škrabky.

Přes to však okresní cestáři na Ledečsku uposlechli a službu konali nepřetržitě dále, ačkoli po plných 5 měsíců, tj. od 1. července do 1. prosince nedostali ani haléře platu. Nedostali tedy ani tolik, nač má nárok každý nezaměstnaný dělník, tj. nedostali ani týdenní podpory 10 nebo 20 Kč na stravovací akci. Na základě zakročení nár. socialistických přísedících zemského výboru a příslušníků této strany ve sborech zákonodárných poskytl zemský výbor po třikrát ledečskému okresu výpomoc, avšak pan okres. hejtman Worsch použil peněz na účely jiné a okresním cestářům nedal z nich ničeho. Teprve na důrazné zakročení z presidia zemského úřadu usnesl se okresní výbor ledečský dne 17. listopadu 1932, že své cestáře přijme opět do svých služeb za měsíční plat. Pan okresní hejtman Worsch vyhotovil tedy cestářům nové jmenovací listiny, podle nichž okresní cestáři, z nichž mnozí měli už dávno přeslouženo, byli od 1. prosince 1932 ustanoveni znova okresními zaměstnanci, avšak nikoli jako okresní cestáři, jakými byli dříve, nýbrž jako silniční dělníci s měsíční mzdou, rovnající se 50% jejich bývalého platu cestářského, avšak se stejnými pracovními podmínkami a s výhradou, že budou placeni jen po tak dlouho, pokud bude míti okres finanční úhradu.

Zde je tragický případ, kam se dostal okres jak daňovými reformami, tak reformou politické správy. Mnohamilionový veřejný majetek nechává se beztrestně a bez povšimnutí ničiti a veřejným zaměstnancům snižují se požitky přechodně na ¹/₂ roku o plných 100% a trvale o 50% s vyhlídkou, že ani tento plat, činící 100 Kč, nejvýše 200 Kč měsíčně, nebude zajištěn. Okres zbavuje dokonce ve svých službách zedřené a přestárlé cestáře i práva na hubenou pensi. Okres ledečský je křiklavým důsledkem reformních zákonů. Neschopná byrokracie přivedla to tak daleko, že přepravila okres a jeho zaměstnance i o právní jistotu. Něco podobného se v našich okresích nikdy nestalo, pokud v čele samosprávy stáli předsedové volení a pokud volení zástupcově nesli odpovědnost za hospodářství svých okresů. Ten dnešní předseda samosprávného okresu té odpovědnosti nemá, protože on jako státní úředník dnes na okrese je a zítra, když se ukáže v dalším setrvání na vedoucím místě nemožný, prostě se přeloží jinam a je po odpovědnosti. Pan okresní hejtman Worsch přivedl to na Ledečsku tak daleko, že musil sáhnouti i k nucené robotě okresních zaměstnanců, a to ve formě tak nelidské a nedůstojné, že toho nemáme příkladu ani před rokem 1848.

Ledečský případ je živým svědomím a napomenutím, aby se neotálelo se zrušením všech zákonů protisamosprávných a aby se přikročilo s největším urychlením k záchraně jak obecního, tak i okresního finančního hospodářství. Je to nutné zvláště v zájmu zachránění okresních silnic před jejich dalším ničením.

Je potřebí zajistiti okresům úhradu na bezvadné proplácení požitků okresních cestářů, aby zejména v kritické době mohli své povinnosti na silnicích plniti s největší svědomitostí. Je dále nutno, aby jak služební předpisy, tak služební požitky všem cestářům byly už konečně jednotně vyřešeny pro celý stát.

Strana národně socialistická po této stránce podala řadu propracovaných návrhů jak v parlamentě, tak v samosprávných korporacích a nabízí svoji pomocnou ruku ochotně každému ke spolupráci i na této cestě. Rozvrácené hospodářství obecní i okresní neznamená jen velikou národohospodářskou a mravní škodu v jednotlivých krajích, ono ohrožuje také bezvadné hospodářství státu. Žádný poctivě smýšlející republikán si jistě ani jednoho, ani druhého nepřete. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): K první, politické části rozpravy není už nikdo ke slovu přihlášen. Přejdeme k rozpravě o druhé, kulturní a sociální části rozpočtu.

Dávám slovo panu sen. dr. Kaprasovi.

Sen. dr. Kapras: Slavný senáte! Jestli dnešní těžká doba na něco zvláště dolehla, je to kultura a kulturní život náš ve všech svých složkách.

Po převratě, v opojení osvobozeného národa budovali jsme si nakvap naše školství, a to někdy rychleji a ve větším rozsahu, nežli bylo celému vývoji jeho zdrávo.

A tak máme dnes sice mnoho vysokých škol, avšak tyto nevyhovují ani budovami, ani výpravou svých ústavů, ani obsazením personálním. Při velikém nákladu, který nutno věnovati na moderní vybudování některých ústavů lékařských, přírodovědeckých a technických, je málo naděje, že by všechny naše ústavy vysokoškolské mohly býti v dohledné době vybudovány tak, jak to vyžaduje dnešní rozvoj vědeckého badání a jejich účel. Obávám se, že, nedovedeme-li otázku tuto rázně vyřešiti, klesne vědecký význam těchto ústavů hluboko pod úroveň světovou.

Také v osobním směru není o naše vysoké školy dostatek postaráno. Výchova vědeckého dorostu je při malém poměrně platu našich vysokoškolských profesorů velmi obtížná. Mimořádná kvalifikace od vysokoškolského profesora požadovaná není tu dostatečně honorována. Je proto nutno, aby správa školská i v dnešních tísnivých dobách pamatovala na vzrůst dorostu vědeckého na našich vysokých školách, počínajíc stipendii vědeckých sil pomocných a demonstrátorů a končíc asistenty, z nichž velká část přechází později na vysoké školy jako docenti a profesoři.

Dnes i řada důležitých oborů je na vysokých školách neobsazena, kdežto na některé jiné obory i méně významné jmenováno bylo průběhem doby několik profesorů, podle okamžité konjunktury. Při dnešních poměrech je potřebí, aby výběr jmenování, ke kterému v nejbližší době dojde, nedál se mechanicky anebo podle protekce a politického klíče, nýbrž podle skutečné potřeby a kvalifikace. Vadou celého našeho života vysokoškolského, způsobenou ovšem nedostatkem předválečné tradice, je nedostatek správné cirkulace profesorů a studentů na nich. U nás nepřechází jako v sousedním Německu studenta profesor z vysoké školy v Praze do Brna nebo Bratislavy a naopak, nýbrž jak student, tak profesor prožívá celou svou akademickou kariéru na jedné fakultě. Správa školská má dosti prostředků, aby tyto překážky zdravé cirkulace vysokoškolské po vzoru německém odstranila jak u profesorů, tak i u studentů.

Na německých vysokých školách máme stále velký počet profesorů cizinců. Školy ty nemohou býti myšleny jako filiálky německých škol říšských, jakými se tímto obsazováním stávají, nýbrž mají tvořiti vrcholnou školskou organisaci našich domácích Němců. Mají proto také síly vědecké pro ně z domácích našich německých spoluobčanů býti vychovávány a dosazovány. V tom se dosud od převratu stalo nápravy poskrovnu. Jaký duch na školách těchto vládne, ukazují nejlépe seznamy osob vydávané akademickými úřady, kde pražské čtvrti jsou uváděny vesměs jen německy - na př. Lieben - ulice pak německy a česky: Wassergasse -Vodičkova - namnoze ve znění až komickém.

V rámci nutných úspor bylo by na čase uvažovati také o vyřešení otázky dvou německých vysokých škol technických, poněvadž jich udržení ukáže se nemožným. Němci by si měli sami uvědomiti, že není možno pro 3 miliony lidí vydržovati dvě techniky, a dáti přednost dvěma řádně vybudovaným školám vysokým před třemi nevybavenými.

Otázka záplavy cizích posluchačů, nevítaných a znemožňujících studium některých našich vysokých škol, byla zdravě vyřešena úpravou cizineckých tax. Při zachování plné svobody vysokého učení a při zachování možností studia těch cizinců, kteří k nám přicházejí za vědou, zmenšil se počet ostatních velmi podstatně, a nových příliv je minimální.

Sociální zařízení studentská, ačkoliv jim byla věnována veliká péče, stále nejsou ještě tank vysoko, jak bychom si toho přáli. Souvisí to ovšem s neobyčejně vysokým Počtem skutečně chudých studentů na školy naše přicházejících. Nejdůležitější oporou studia chudého studenta jsou koleje. V Praze máme 11 českých kolejí se 2.800 místy, na 1.000 českých posluchačů vysokoškolských, v Brně koleje české s 800 místy na 5.000 posluchačů českých a v Bratislavě tři koleje se 700 místy na 2.000 posluchačů. Podle toho jsou na tom nejlépe v Bratislavě, kde každý třetí posluchač je v koleji, kdežto Brno i Praha jsou na tom daleko hůře, při čemž Brno má ještě tu výhodu, že jeho koleje jsou laciné, kdežto v Praze značná část kolejních míst - v koleji Masarykově a Švehlově a v Budči - je poměrně drahá. Koleje jsou dnes zvláště důležité i tím, že při změněných poměrech životních studium mimo ně je znemožněno i posluchačům ze středních vrstev, synům a dcerám učitelů, profesorů, úředníků a drobného živnostnictva.

Ovšem, jedné věci musíme si býti vědomi, že dnes absolventi středních a vysokých škol nenachází míst a zaměstnání a že přibývá v nich studovaného proletariátu. A tu musíme se zamysliti, zda jsme udělali dobře, že jsme si takové množství středních a vysokých škol zřídili, a zda je také plně udržíme i do budoucna. Dnešní poměry jsou nejlépe patrny z několika cifer. V roce 1913 připadalo v historických zemích jedno gymnasium na 80.000 obyvatel, dnes připadá na 60.000. Tím se vysvětluje, že, ačkoliv ve válečných letech počet porodů klesl téměř na polovic doby předválečné, počet studujících z těchto ročníků udržel se skoro na stejné výši, jako v dobách normálních, ve vyšších třídách pak počet tento předstihl. Poněvadž dnes střední škola je pouze průchodem na vysokou školu, znamená to zároveň soustavné zvyšování počtu posluchačů a tím i absolventů vysokých škol, kteří vystudovavše nenachází dostatečný počet míst. Několik set filosofů jest dnes bez místa, na právníky čeká týž osud ve zvýšené míře v nejbližší době. Při dnešním stavu bude výsledkem, že do deseti let bude tu 20.000 až 25.000 absolventů vysokoškolských bez umístění, z toho pravděpodobně asi 10.000 právníků. Pochybuji, že bude lze nechati k těmto koncům dojíti; státní správa školská bude museti v čas o věci uvažovati a nápravu zjednati.

Ovšem nesmí se to státi tak, jako seto stalo před vánocemi tohoto roku se zrušením zkoušek externistek pro pěstounky na mateřských školách, jichž počet neumístěných je dnes také velmi povážlivý - kolem 600 -. Výnos byl však vydán pozdě uprostřed roku, kdy celá řada velmi chudých a snaživých děvčat ze všech vrstev se ke zkouškám těm i se značnými náklady již připravovala. Spravedlnost vyžaduje, aby platnost tohoto, jinak dobrého výnosu odsunuta byla o jeden zkušební termín. Poslední návrhy ministerstva školství o nové úpravě školské správy a zřizování a vydržování škol, přinášejí dvě zdravé zásady, které přijaty tvořily by pokrok proti dosavadnímu stavu: postátnění učitelů a sjednocení školství. Naproti tomu navrhovaná úprava školské správy - nehledíme-li ani k jetím obtížím národnostním, které u nás budou ještě dlouho neřešitelny při dnešním smýšlením většiny našich jinonárodních menšin - znamenala by ještě další zpolitisování, což je věc všude, ve školství však zvláště nezdravá.

Za to je věcí nutnou, aby konečně vyřešena byla otázka měšťanských škol újezdových, která již delší dobu je ve stadiu řešení, ke konečnému cíli však nepřichází. Školy ty jsou nutným doplňkem celé naší školské soustavy.

Naše hraničářské školství potřebuje dalšího rozvoje a podpory proto, že nejsme ještě u splnění zásady, aby všechny naše děti byly vychovávány v českých školách. Ještě dnes chodí do německých škol měšťanských na půldruhého tisíce dětí československých a do německých škol obecných na dva tisíce našich dětí. Naším cílem není, abychom do českých škol hraničářských lákali německé děti, nýbrž pouze a jedině, aby každé české dítě kdekoliv i v území smíšeném došlo vyučování v duchu a v jazyku českém. Dnešní krise hospodářská přirozeně dolehla těžce také na naše hraničářské školy, jichž vývoj byl dosti citelně zaražen. Máme ještě řadu míst s dosti značným počtem českých dětí, které čekají toužebně na zřízení české školy. Avšak i tam, kde není dostatečného počtu českých dětí, aby mohla býti zřízena škola, anebo kde není počet ten stálý, bude nutno vhodně se postarati o české jich vyučování. K tomu bude musiti školská správa přikročiti ihned, jakmile finanční pro střelky jí to dovolí. Při tom čeká ještě veliká řada hraničářských škol na své řádné vybudování jak prostředky a pomůckami vyučovacími, tak zvláště řádnými budovami. Máme stále ještě většinu hraničářských škol bez vlastních budov, a velkou jich část umístěnou bídně a nevhodně.

O německé školství je u nás postaráno až nadbytečně. Přes to však naše německá menšina není s ním spokojena, a ačkoliv stát dává ji mnohem více nežli, jak podle mírových smluv a závazků v nich převzatých tak podle počtu německého obyvatelstva u nás, jí přísluší. Jen ve školství národním procento německých škol a německých tříd odpovídá zhruba procentu německého obyvatelstva, ve všech ostatních školách je převyšuje, a to někde dosti značně. Tak je německý podíl na školách středních 27%, na školách obchodních 27%, na průmyslových dokonce 33%, neboť je z 33 státních škol průmyslových ne méně než 10 německých, z 51 státních škol odborných dokonce celá polovina 25 německých, ze 44 státních ústavů pro domácký průmysl je 19 německých. K tomu přichází, že i výdaj na dvě techniky a jednu německou universitu tvoří 27.4% celého našeho nákladu na vysoké školy, tedy nepoměrně více, nežli Němcům náleží. Přepočteme-li toto plus německých škol středních, odborných a vysokých na cifry, vidíme, že preliminujeme na ně v našem restringovaném rozpočtu školském na rok 1933 o 17 milionů Kč více, nežli kolik Němcům patří. Tento rozpočet je nejlepším dokladem toho, jak Němce utiskujeme, současně však dokladem, kde se dá a musí dnes také šetřiti, aniž se tím nějaké spravedlivé zájmy poškodí. (Předseda dr. Soukup ujímá se předsednictví.)

Universitní knihovny v Praze, v Brně a v Bratislavě zápasí s nedostatkem místa a prostředků peněžitých. Je při tom obdivuhodno, jak některé z jich i při těchto poměrech se mohutně rozvinuly a jak dobrých výsledků docílily. Při té příležitosti chtěl bych zdůrazniti nutnost konečné definitivní úpravy povinných výtisků, poněvadž dnešní stav způsobuje nemožnosti jich evidence a tím velmi značné škody. Bylo by záhodno, aby před touto definitivní úpravou byla alespoň pražská veřejná a universitní knihovna slyšena, poněvadž je potřebí řešiti otázku -podle praktické potřeby a zkušeností dosavadních, které ukázaly, že nejlépe se osvědčil uherský způsob, platný dosud na Slovensku, kde povinen k odevzdání těchto výtisků je tiskař, a nikoli nakladatel.

S povděkem nutno kvitovati snahu ministerstva školství, že se snaží zachrániti knihovny a sbírky upadajících rodů šlechtických, neboť v mnohých z nich uchovaly se nám unikáty nenahraditelné. Bohužel nutno říci, že v této své snaze ministerstvo školství nedochází dosti podpory v ministerstvu financí, ačkoli by se věc mnohdy lehce dala řešiti kompensací za nedoplatky daňové stejně na mnoze nedobytné. V tom směru ministerstvo financí mělo by jeviti pro kulturní věci větší pochopení, nežli děje se dnes, kdy v některých odborech jeho zavládl strohý a nepružný fiskalismus.

Zvláště nutno se zmíniti o našem Národním museu, jehož poměry jsou stále ještě neurovnány. Po nezdaru o jeho postátnění, jedná se o jeho převzetí do vlastnictví země české, které patří budova a která vydržuje i všechno úřednictvo. Účelné rozřešení této otázky je nezbytným základem dalšího rozvoje ústavu, který zápasí s nedostatkem místa i peněz. Také v tomto ústavu je obdivuhodné, i jak malými prostředky bylo docíleno krásných výsledků. Při lepším pochopení byla by dnes, kdy vedle celých sbírek, o kterých jsem mluvil již svrchu, i jednotlivé vzácné kusy ze starého majetku šlechtického přecházejí do soukromých rukou, možnost doplniti sbírky Národního musea poměrně levně.

Stavba budovy státní galerie zůstává i v dnešní těžké situaci finanční jednou z nejnaléhavějších potřeb našeho uměleckého života, zvláště když dnes definitivně do státního majetku přešla stará galerie Společnosti vlasteneckých přátel. Máme v ní a v Moderní galerii neocenitelné a nenahraditelné poklady, jichž řádné a bezpečné umístění je nutným příkazem, aby nám jednou v budoucnosti nemohlo býti vytčeno, že jsme neměli proto smyslu.

Naše Česká akademie a učené společnosti živoří dnes pro nedostatek hmotných prostředků, velká vědecká díla nelze dále vydávati, časopisy vědecké zanikají, anebo těžce zápasí jako náš nejstarší "Časopis národního musea". A při tom stále ještě vychází z některých státních úřadů a ústavů spousta potištěného papíru, někdy velmi splendidně vypraveného, jehož vydávání je luxus buď vůbec, anebo alespoň v této "luxusní formě. Bude nutno i v těchto věcech zavésti účelnost a úspornost. Doba dolehla i těžce na naše výtvarné umění, hlavně proto, že po převratu větší ještě měrou nežli věda spoléhalo umění jen; na stát, který dnes nemůže mu dáti to, co by potřebovalo. Ve vědě i umění je vadou našeho života a našich poměrů, že všechno se žádá jenom od státu. Je to důsledek našeho dosavadního kulturního vývoje předválečného i poválečného. Nemáme velkých mecenášů vědeckých i uměleckých, jako je mají státy se starou kulturou a s bohatými zdroji hospodářskými. Kulturní přerušení pobělohorské a opoždění hospodářského rozvoje našeho působilo také tu neblaze. Kdybychom nemuseli ve všem kulturním životě spoléhati jen na stát, jako je tomu u nás, překonali bychom snáze dnešní pro kulturu tak těžkou dobu. Převésti naši kulturu neztenčenu a beze ztrát do lepších dob hospodářských, je příkazem dnešní naší generace, aby mohla nésti odpovědnost za to před budoucností a generacemi příštími. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda: Přerušuji rozpravu a navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 23. února 1933 o 9¹/₂ hod. s

pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 976) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1933. Tisk 990.

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1931 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku. Tisk 980.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1933. Tisk 990.

4. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 987) k vládnímu návrhu zákona o dani z elektrických zdrojů záření.

5. Návrh, aby pudle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona o dani z elektrických zdrojů záření. Tisk 987.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 20 hod.