Soudr. posl. Svoboda připomenul ve své poznámce v rozpočtovém výboru návrh sen. Špery a soudr. z r. 1922, jímž se vláda vyzývá, aby přenesla dozor zvěrolékařský, který posud byl v ministerstvu zemědělství, na ministerstvo zdravotnictví. Projednávání tohoto návrhu bylo tehdy zastaveno. Posl. Svoboda zdůraznil, že nynější snahy ministerstva zdravotnictví dávají za pravdu snahám našim z r. 1922, a ujistil, že strana naše nebude pouštěti tuto věc se zřetele, jsouc přesvědčena o veliké důležitosti této věci.

Že naše snaha nebyla protismyslná, nýbrž úplně správná, vysvítá dobře z výroku, jejž učinil přednosta veterinárního oddělení švédského zdravotního úřadu v jedné zprávě. "Došel jsem," praví, "na základě dosavadních zkušeností k názoru, že nejlepší organisace veterinářství je proveditelná, když se přidělí v celku ministerstvu zdravotnictví tam, kde toto ministerstvo je zřízeno." A dodává, že zájmy ochrany zdraví lidí nejsou namnoze slučitelny s ryzími zájmy zemědělskými.

Správnost našich snah z r. 1922 potvrzují také disposice pruské vlády z konce minulého roku. V Prusku bylo zrušeno ministerstvo soc. péče a zdravotní správa i s příslušnou sociální péčí, jež je vlastně prostředkem zdravotní péče, přidělena ministerstvu vnitra, kam se také přidělila veterinární správa, vyňatá z ministerstva zemědělství. Tak byly věci ochrany zdraví lidí i zvířat soustředěny v jednom úřadě, v nejužším spojení, v oddělení 4 a) a 4 b). Nastalo se tak nahodile, stalo se tak po dobré úvaze, neboť reforma tato byla dlouho připravována s rozvážením účelnosti a vzájemných vztahů, jež jsme také my měli na mysli v r. 1922.

Správnost naší snahy je konečně potvrzována i okolností, že v řadě států je již řadu let veřejné zdravotnictví takto upraveno. Náš povinný zájem o všechny snahy veřejné zdravotní péče i naše snahy z r. 1922 ukládají nám, abychom se touto věcí blíže zabývali.

Disposice ministerstva zdravotnictví nekryjí se, jak je viděti, plně s tím, co jsme měli v roce 1922 na mysli. Šlo nám tehdy o to, aby celé veřejné zdravotnictví, tedy ochrana zdraví lidí, zvířat - a já dodávám i rostlin - byla soustředěna v ministerstvu veřejného zdravotnictví, a byli jsme a jsme přesvědčeni, že tyto věci úzce spolu souvisí a do jednoho ústředního úřadu patří. Jsme také přesvědčeni, že i všecky mezinárodní akce mají býti takto chápány a že to účelu valně neslouží, když věci veřejného zdravotnictví jsou v různých mezinárodních úřadech roztříštěny a bez správné a nutné spojitosti řešeny. Divíme se, že se zdravotní výbor Společnosti národů dosud nad touto samozřejmou věcí nezamyslil a že se neprojevila při dosavadní práci zdravotního výboru snaha po takovém soustředění veřejného zdravotnictví.

Tak vidíme, že mezinárodní úřad pro zdravotnictví omezuje se jen na ochranu před nemocemi, jež se považují jaksi především za nemoci lidí, a řešení ochrany a boje proti nemocem zvířat i oproti těm, které jsou přenosny na člověka a musí býti v důsledku toho potírány tak, jak to žádá ochrana zdraví lidí, přenechává úplně řešení mezinárodnímu úřadu pro epizootie. O ochraně před nemocemi rostlin jedná zase Mezinárodní úřad pro zemědělství v Římě, Mezinárodní úřad pro chlazení v Paříži snaží se sjednotiti inspekční methody zmrzlého masa, tedy jen úsek kontroly potravinářské a jen úsek kontroly masa, k čemuž všemu není rozhodně ani příslušný. Mezinárodní úřad práce má svou vlastní hygienickou sekci, zabývající se nemocemi z povolání a živnostenskou hygienou.

Tento nedostatek pochopení úkolů veřejného zdravotnictví ve všech vzájemných vztazích projevuje se i v mezinárodní zdravotní úmluvě, jež nemyslí na vše, co je potřebí mezinárodně sjednotiti v zájmu ochrany zdraví lidí, zvířat a rostlin, tedy v zájmu veřejného zdravotnictví a nedává tak dostatečné opory pro úpravu mezinárodních styků, mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a nevykonává také žádný usměrňující a zdokonalující vliv na zdravotní správy v jednotlivých zemích. Všecky tyto roztříštěné věci veřejného zdravotnictví soustřediti a uvážiti, co je potřebí a v jaké spojitosti mezinárodní sjednotiti a ovlivňovati, to je podle našeho názoru úkolem zdravotního výboru Společnosti národů.

Než abych se vrátil zase k našim věcem. Přesto, že se rozšiřoval po převratu název našeho ministerstva zdravotnictví, jež bylo zřízeno r. 1918 jako ministerstvo pro zdraví lidí, neuvažovalo se o té pravé náplni veřejného zdravotnictví a je nutno vysloviti podivení i nad tím, že nebyla projevena ani snaha po zdokonalení péče o zdraví lidí v tom smyslu, jak se o tom opětovně zmiňuje pan ministr zdravotnictví, uznávaje za nutné znovu a znovu zdůrazňovati, že veřejná péče o zdraví lidí byla by bez účasti veterinářů neúplná a nedokonalá.

Bylo by stačilo k tomu, aby veřejná správa vyvodila důsledky z platných předpisů o zřízení ministerstva zdravotnictví, podle nichž od 10. srpna 1918 všecky věci veřejné péče o zdraví lidí patří do ministerstva zdravotnictví a přestala tím dnem příslušnost všech ostatních úřadů v těchto věcech. Tedy všecky věci, které obstarává a má obstarávati veterinář v zájmu ochrany zdraví lidí, patří do příslušnosti ministerstva zdravotnictví od 10. srpna 1918. Naše podivení je tím větší, že víme, že bylo ministerstvo zdravotnictví hned v počátcích a při organisování nového úřadu na tyto věci velmi dobře upozorněno, a dostupuje vrcholu při pozorování důsledků zdravotního zákona č. 332/1920, který zahrnuje všecky úkoly veterinární služby, ale bez veterinářů, čímž byl vytvořen právní stav, který odporuje stavu faktickému, neboť veterináři nadále obstarávají úkoly, jež mají býti podle zákona 332/20 obstarávány zestátněnými městskými a obvodními lékaři.

Zákon tento změnil řadu předpisů a veřejná správa má z toho neobyčejné potíže. Jsme proto povděčni p. ministru zdravotnictví za jeho snahy po zdokonalení zdravotní správy, jež budeme ze všech sil podporovati a oddáváme se s plnou důvěrou k jeho osobě naději, že se mu podaří novým zákonem, sjednocujícím a doplňujícím zdravotní správu, tyto nesrovnalosti brzy odstraniti. Když chápeme úkol našeho ministerstva zdravotnictví jako ministerstva pro zdraví lidu, spokojujeme se teď s tím, že bylo při něm zřízeno veterinární oddělení za tím účelem, aby veškerá veřejná služba, již obstarává veterinář k zajištění ochrany zdraví lidí, byla, jak je to úplně samozřejmé, naléhavé a bezpodmínečně nutné, ministerstvem zdravotnictví účelně řízena.

Soustředění všech úkolů veřejného zdravotnictví, tedy ochrany zdraví lidí, zvířat a rostlin přenecháváme zatím dalšímu vývoji a budeme podporovati ministerstvo zdravotnictví v tom, aby mohlo obor péče o zdraví lidí, který obstarává veterinář, řádně a rychle vybudovati.

Naše zvláštní pozornost k této věci ve vztahu k dělníku je nutná. Vystupuje to při ošetřování zvířat, při práci s nimi, při nakládání, dopravě, při zpracování surovin ze zvířat a ve veliké míře při používání potravin původu zvířecího. Chudý člověk, dělník, je nucen často šetřiti na výživě, vyhledává lacinější pramen k nákupu masa, mléka a pod. a bývá často hlavním a někdy jediným odběratelem masa z nutných porážek. Máme dosud v paměti naléhavou interpelaci v poslanecké sněmovně z r. 1927 o otravě masem v Gelnici. Po požití masa z nutně poražené krávy v Gelnici onemocnělo 99 osob za příznaků otravy masem a 2 osoby zemřely. Při tom se tvrdilo, že majitel krávy utržil jenom 80 Kč čistých. Nemluví tato věc za knihy?

Dosud byla veškerá veterinární služba soustředěna v ministerstvu zemědělství. Ministerstvu zdravotnictví byla sice všemi předpisy zajištěna součinnost a §em 79 zákona čís. 177/1909 dokonce spoluprovádění tohoto zákona, ale ministerstvo zdravotnictví tohoto práva neužívalo a nemělo donedávna ani veterináře, aby ho užívati mohlo. Ministerstvo zdravotnictví připustilo dokonce, což je nám nepochopitelné, i vydání vládního nařízení čís. 115/1919 o fysikálních zkouškách pro veterináře, kterými se dostaly tyto zkoušky úplně z vlivu zdravotní správy. Tak se octlo veterinářství úplně ve vlivu ministerstva zemědělství, které se bránilo a brání vlivu zdravotní správy na veterináře. Že tato závislost nezůstala bez vlivu na mentalitu mnohých veterinářů, na jejich nazírání na poslání veterináře, je přirozené.

Informovali jsme se a uvažovali i sami, čeho je potřebí, aby se veřejná páče o zdraví lidí řádným vybudováním složky veterinární zdokonalila, a vidíme, že to vyžaduje kromě toho, co nám pan ministr zdravotnictví již všeobecně naznačil, nejen rychlého vybudování veterinárního oddělení v ministerstvu zdravotnictví, ale také přidělení veterinářů do Státního zdravotního ústavu, aby práce té části zdravotní správy byla doplňována a podkládána vědeckým poznatkem, a dále přidělení veterinářů do ústavů pro zkoumání potravin, a což je neobyčejně důležité, spoluustanovování veterinářů u zemských úřadů a konečně i ustanovování veterinářů obdobně jako městských a obvodních lékařů. Je nutno provésti revisi předpisů, aby bylo zjištěno, které předpisy je nutno opraviti nebo doplniti, jakých nových předpisů je potřebí k zajištění toho, aby vše, co obstarává veterinář a co mu má býti snad ještě v zájmu ochrany zdraví uloženo, bylo ministerstvem zdravotnictví řízeno.

Při tom je nutno ujasniti si, co všechno změnil zákon čís. 332/1920, jak mají býti doplněny instrukce pro veterináře, jak opraveno vládní nařízení o fysikátní zkoušce, zákon o komoře zvěrolékařské, jak upraven vliv ministerstva zdravotnictví na práci ivanovického veterinárního ústavu na podkladě platných předpisů, jak upravena praxe při uzavírání tzv. veterinárních úmluv, tj. úmluv k zajištění ochrany zdraví lidí a zvířat při mezinárodním obchodu zvířaty a produkty ze zvířat. Dosud byly všecky návrhy a připomínky ministerstva zdravotnictví v této poslední věci přecházeny nejen ministerstvem zemědělství, ale i ministerstvem zahraničních věcí.

Dále je nutno ujasniti si, jak se má tato složka zdravotní péče uplatniti v jednáních Mezinárodního úřadu pro epizootii, při pracích na mezinárodních úmluvách, jež mají sjednotiti mezinárodní postup proti nákazám zvířat. Práce tyto se konaly dosud u hospodářského výboru, který přece není pro věci zdravotnické příslušný, a v jednáních zdravotního výboru Společnosti národů, jemuž by mělo býti naznačeno, že i jeho práce bez účasti veterinářů je neúplná a nedokonalá.

Při příslušných poradách, jež bude s urychlením svolati, bude nutno uvážiti, pokud mají býti novými požadavky v rozpočtu zajištěny, co by mohlo býti z ministerstva zemědělství převzato, a to nejen úvěry, ale snad i osoby.

Při ministerstvu zemědělství byl zřízen r. 1906 veterinární poradní sbor. Na tento poradní sbor je každoročně v rozpočtu ministerstva zemědělství i na rok 1933 zvláštní položkou pamatováno. Ale tento sbor nebyl dosud svolán, ač mohl v mnohém ministerstvu zemědělství posloužiti a k ujasnění mnohých věcí a počinů přispěti.

Jest jistě nápadno, že tento poradní sbor dosud svolán nebyl a při jeho oživení myslíme, že by bylo dlužno uvažovati i o tom, aby byl poradám tohoto sboru přibírán přednosta veterinárního oddělení ministerstva zdravotnictví.

Při reformě studia veterinární medicíny bude nutno ke všem těm úkolům veterináře ve veřejné péči o zdraví lidí přihlížeti, poněvadž osvojení nutných poznatků a ne v nejmenší míře řádné pochopení významu práce veterináře pro ochranu zdraví lidí a řádné pochopení celého poslání veterináře je důležitým základem uplatnění veterináře, a to nejen v ochraně zdraví lidí, ale i v ochraně zdraví zvířat. Veterinář si musí osvojiti správný názor na význam živočišné výroby pro výživu lidí.

Je nutno vyvolati o to zájem u ministerstva školství a zajistiti ministerstvu zdravotnictví příslušný vliv, aby mohlo ministerstvo zdravotnictví s vysokou školou zvěrolékařskou spolupracovati. Výchova na vysoké škole musí budoucího veterináře poučiti, že není možno spatřovati jen v kontrole potravin vztah činnosti veterináře k zdraví lidí, ale že je nutno při veškeré práci uvědomovati si, zda tu není dotčen zájem ochrany zdraví lidí a že je nutno vždy míti na paměti, že, vystupuje-li zájem ochrany zdraví lidí, musí býti při všem směrodatný.

Řekl-li pan ministr zdravotnictví, že požadavek uplatnění veterináře ve veřejné péči o zdraví lidí a účelné vedení této činnosti ministerstvem zdravotnictví je i pro laika dosti samozřejmým, chceme doufati, že i činitelům směrodatným pro úpravu státní administrativy bude směrodatným a že tito provedou s urychlením vše, co je nutno k tomu, aby bylo splněno vše, oč se snaží ministerstvo zdravotnictví.

Doufáme, že žádný ústřední úřad a také žádná politická strana nebude tomuto zdokonalení veřejné péče o zdraví lidí brániti a jeho provedení zdržovati.

Překvapuje nás, že proti tomuto, jak říká pan ministr zdravotnictví, i laikovi samozřejmému požadavku, proti tomuto správnému vývoji, staví se malá část veterinářů, kteří se pravděpodobně k takovému stanovisku nutí pro stranickou příslušnost anebo pro závislost.

Divíme se tomu velice, že neuváží, že veterinář nemá tohoto správního vývoje, jejž si život vynucuje, zdržovati, a prohlašujeme, že by nemohla míti veřejnost ani k nim, ani k jejich práci vůbec důvěry, kdyby ve svém nepochopitelném odporu oproti zdokonalení veřejné zdravotní péče neustali.

Jeden z těchto veterinářů, snad nejúhlavnější nepřítel tohoto správného vývoje, a jak říká pan ministr zdravotnictví i laikovi samozřejmého požadavku, aspiruje na uprázdněné místo zemského veterinárního referenta v Praze. Myslíme, že není potřebí dokazovati, že na tomto místě je potřebí zvláštního porozumění pro tyto samozřejmé a důležité věci, a nejen to, i plná ochota urychlovati účelně zdokonalení zdravotní správy.

Budeme si této věci také všímati, neboť myslíme, že o tom nemá rozhodovati jen stranická příslušnost. Kromě toho musíme se zajímati jako straníci o věci, jež toto ucházení o místo veterinárního referenta v Praze doprovázejí.

Aby nepřekážel uchazeči úředník starší, úředník schopný a agendu u zemského úřadu dobře znalý, úředník, který má na toto místo jistý nárok, byl nařčen, že je sociálním demokratem. Nevíme positivně kým, ale vnucuje se domněnka, že tím, kdo má o to místo největší zájem. Nedovedeme se dosti rozhořčeně ohraditi proti tomu, aby smělo býti někým příslušenství k naší straně, ke straně koaliční, považováno za překážku pro dosažení význačnějšího místa ve státní administrativě. Ale ne dosti na tom. Toto nařčení je nesprávné, neboť starší, spolehlivý úředník, proti kterému se takto postupuje, je rovněž příslušníkem agrární strany. O této věci ví vedení agrární strany, které dosud mladšího uchazeče podporuje. Můžeme býti velmi zvědavi, jak se zařídí. Opakuji: Této věci si budeme ještě všímati.

Ve svém výkladu v rozpočtovém výboru naznačil p. ministr zdravotnictví velmi sympaticky, jak by měla býti po zlikvidování ministerstva zásobování v ministerstvu zdravotnictví vybudována veřejná péče o výživu lidí. Přáli bychom si, aby se tento plán, který dává veřejné péči o výživu lidí hlubší obsah, podařil. Snad je v tom plánu i péče o hromadné stravování, o něž se naše strana zvláště musí zajímati, ale přece považujeme za důležité tuto věc zvláště zdůrazniti a požádati ministerstvo zdravotnictví, aby sbíralo zkušenosti a aplikovalo je na stravování v továrnách a na provoz v lidových kuchyních. Je jistě nápadné, že u nás není nikde lidových kuchyní, ač by byly tyto instituce v našich poměrech, nejen v dnešní hospodářské krisi, ale i v dobách normálních, velikým dobrodiním. Snad by stačilo zříditi jen jídelny a dovážeti jídlo z dobře zařízených kuchyní nemocnic. Nemocnice by mohly převzíti značnou úlohu i ve studiu veřejné péče o výživu lidí, hlavně ve sbírání poznatků, jaké nemoci a kde se objevují z nesprávné a nedostatečné výživy a i ve výkonu veřejné péče o výživu a v propagování správné výživy.

Ujišťujeme pana ministra zdravotnictví, že ho budeme ve všech jeho snahách po zdokonalení zdravotní správy podporovati a žádáme ho, aby příslušným vysvětlením ve smyslu svého výkladu i našich úvah působil k tomu, aby všechny věci veřejného zdravotnictví, pokud je o ně mezinárodní zájem, byly soustředěny ve zdravotním výboru Společnosti národů.

Zvláště považujme za důležité upozorniti na význam veterinární medicíny pro veřejnou péči o zdraví lidí, na nutnost mezinárodního zájmu o věci výživy lidí, sjednocení zásad, týkajících se úpravy - včetně konservace - a kontroly potravin.

A nyní, pánové, ještě několik slov o požadavcích našeho četnictva. Považuji také za povinnost zmíniti se několika slovy o četnictvu a jeho bolestech. Není jich málo a přece mimo četnictvo se mnoho o nich neví. Prohlašuji, že chápu těžkou službu našeho četnictva, zejména v boji proti zločinnosti. Do dnešního dne padlo v boji se zločinci 59 četníků. Služba četníků je tedy opravdu nebezpečná. My, sociální demokraté, si však přejeme, aby četnictva nebylo používáno proti bezbrannému dělnictvu, když domáhá se snad i stávkou svých oprávněných požadavků. Trváme pevně na úplné koaliční svobodě.

Zmíním se tedy o některých požadavcích četnictva. Za téměř dva roky - od července 1931 - byl povýšen jediný vrchní strážmistr, ač systemisovaný stav činí asi 50 vrchních strážmistrů. Celá sta četnických praporčíků má dávno splněny těžké zákonné podmínky pro povýšení na vrchního strážmistra, ale nejsou povyšováni, aby četnická správa docílila velkých interkalářů. To je jednání nesociální a za nynější těžké doby přímo neodpovědné, které v době fašistického řádění se může zle vymstíti na republice. Upozorňuji důrazně na tento nemožný stav a jsem přesvědčen, že p. ministr vnitra zjedná zde bezodkladně nápravu. U nás na Moravě jsou v tom směru poměry nejhorší.

Ještě jiná otázka je ožehavá. Velmi mnoho strážmistrů dosáhlo již posledního stupně III. platové stupnice. Nároku na další postup by nabyli, kdyby mohli býti povýšeni na praporčíky nebo vrchní strážmistry. Avšak takové povýšení je vázáno na absolvování školy pro výcvik velitelů stanic, do které se může dostati jen malá část strážmistrů. Proto bych doporučoval, aby bylo umožněno státi se praporčíkem také vyhovujícím strážmistrům bez absolvování školy pro výcvik velitelů stanic. Aby byl pro ně dostatečný počet míst, mohl by býti systemisován praporčík na každé četnické stanici, zatím co dnes je sotva na čtvrtině stanic. Nebyla-li by tato cesta dosti schůdnou, pak by měly býti zavedeny náslužné přídavky, jako bývaly před plat. zákonem. Jde o dobu přechodnou, než odejde ze služby nynější válečná generace, která na svých bedrech nesla tíhu války i poválečných poměrů a zaslouží si proto ohledu. Mladí lidé, kteří nastoupili k četnictvu již později po převratu, nebudou míti podobných obtíží. Chápu, že v nynější těžké době není dobře možno řešiti materielní požadavky, ale je aspoň nutno dáti závaznou naději, že se tak stane, až se poměry zlepší.

Jiná choulostivá, ale důležitá je otázka četnické výzbroje. Mezi četnictvem se ozývají stesky, že jsou málo ve výzbroji přidělovány pistole, ačkoli tato zbraň proti karabině činí četníka pro mnohé služby značně pohyblivějším a tím mu zajišťuje výhodnější posici proti zločincům, kteří bývají rovněž ozbrojeni pistolemi. (Výkřiky sen. Kindla a jiných komunistických senátorů.) S vámi se nedá mluviti. (Výkřiky sen. Kindla. Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, pánové, nevyrušujte řečníka!

Sen. Koukal (pokračuje): Velké stesky jsou na šavle. Hned při jejich zavedení bylo poukazováno na to, že to bude zbytečný balast, který četníkovu bezpečnost nijak nezvýší, ba naopak ještě někdy sníží. Ukázalo se, že toto stanovisko nebylo nesprávné. Avšak kromě toho se šavle ukázala jako nástroj nebezpečný pro zdraví četníka. Stává se velmi zhusta - pan ministr si může dáti mé tvrzení ověřiti - že zvláště v těžším terénu, v noci a jmenovitě na kluzké lesní půdě a náledí při pádu se šavle vzpříčí a způsobí těžší i těžká zranění, zvláště žeber. Myslím, že již tento důvod sám by měl stačiti, aby pro normální službu byla šavle odstraněna, protože četníku nepomáhá a dokonce ho mrzačí.

Chtěl bych se zmíniti ještě o několika dalších stavovských požadavcích četnictva. (Výkřiky sen. Kindla. - Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane sen. Kindle, nerušte schůzi a zachovejte klid!

Sen. Koukal (pokračuje): Je to předně otázka úpravy služebních hodin. Tyto hodiny jsou u četnictva stanoveny denně od 8 do 12 a od 2 do 6 hodin. Vedle toho má četnictvo ještě mnoho práce mimo tyto hodiny, kterážto práce se nijak nehonoruje. Jsem přesvědčen, že by stačilo, kdyby úřední hodiny byly od 8 do 12 hodin a od 2 do 5 hodin. V zimě by se tím uspořilo také na otopu a světle, tj. na úředním paušále. Služba by nijak neutrpěla újmu, protože na mnohých stanicích je stálá pohotovost a kde jí není, vědí občané, kde hledati jednotlivé příslušníky stanice. Svou úřední práci si musí četníci udělati tak jako tak bez ohledu na úřední hodiny.

.S touto otázkou souvisí jiná, totiž honorování pohotovostní služby. Není jistě v žádném jiném resortu, že by se nehonorovala zvláštní služba, která vyžaduje namnoze i zvláštního nákladu pro nemožnost stravovati se s rodinou, jako je tomu právě u četnictva. Požadavek honorování pohotovostní služby je odůvodněn sám sebou a je spravedlivý již také proto, že u jiných kategorií se pohotovostní služba hodnotí.

Patří sem dále požadavek, jehož splnění by rovněž nestálo nijakých finančních nákladů, a to větší volnost při opouštění četnické stanice. Dnes je možnost opuštění četnické stanice omezena jednak časově, jednak vzdáleností. Předpis byl dělán v době, kdy nebylo ještě tak rozvětvené sítě dopravních prostředků, které umožňují rychlý návrat. Četnictvo je tak vyspělé po stránce morální, že jistě není potřebí míti obavy z všeobecného zneužívání liberálnějšího postupu při opouštění četnické stanice, a na jednotlivé poklesky stačí normální disciplinární prostředky.

Velikou bolestí je také nestejnost dovolených ve sboru gážistů mimo služební třídy, kde vrchní strážmistři mají delší dovolenou než ostatní gážisté mimo služební třídy, ačkoli tíha služby a proto i potřeba odpočinku je pro všechny stejná. Poukaz na národní obranu není dosti případný, ježto jde o docela jinou službu, a v jiných případech se četnická správa na národní obranu neohlíží, jak svědčí na př. praxe povyšovací. Tato změna by rovněž nevyžadovala nějakých nákladů, naopak se tvrdí, že by se ještě uspořilo na stravném.

Několik slov bych chtěl věnovati četnickému školství. Slyším nářky, že se v četnických školách příliš mnoho učí teoreticky. Měla by se tam věnovati větší pozornost odbornému školení. Velmi ožehavou otázkou u četnictva je, že se do srážkové základny započítává také četnický přídavek. Četnictvo si stěžovalo, že dosud nebyl splněn slib býv. min. předsedy Švehly o úpravě četnického přídavku, a nyní že se nejen přídavek zkracuje o 10%, nýbrž on také rozhoduje o zvýšení procentní sazby srážkové, takže v některých případech se přídavek nepřímo ukracuje více než o polovinu. Četnictvo cítí toto zkrácení jako velkou křivdu a proto zde na tuto věc upozorňuji. - Prohlašuji, že budeme pro rozpočet hlasovat. (Potlesk. Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Dalším řečníkem je pan sen. Spies. Dávám mu slovo.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Při každé rozpočtové debatě, kterou každoročně zde v senátě konáme, všichni řečníci naší strany poukazovali obzvláště k tomu, že náš celý hospodářský život jde vstříc úplné zkáze, nepodaří-li se zadržeti úpadek zemědělství a oživiti zase čilý obchod a dopravu. Také největší optimista ví dnes, že žijeme v době strašně vážné. Příliš těžce leží na všech vrstvách obyvatelstva tísnivá starost o vezdejší chléb, a i když se místy projevují jednotlivé známky blížícího se zlepšení, byl by to optimismus přímo trestuhodný, klamati se nějak o tom, že nám v nejbližších měsících nastávají těžší dny nežli nynější. (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Spies (pokračuje): Vždy znovu musíme si stavěti před oči skutečnost, že je to osudné dědictví uplynulých let, jež každý jednotlivec z nás musí nésti na svých bedrech. Co dříve na celém světě slulo válečným nadšením, to proměnilo se později v nouzi a starost, v zoufalý boj o existenci. Na celé zemi existuje sotva jeden národ, sotva jeden stát, který by byl zůstal ušetřen obrovské hospodářské krise naší poválečné doby. Stále ještě není konce strašlivým zkouškám, jež osud na nás seslal.

Všechny vrstvy obyvatelstva, zástupcově všech stavů a povolání jsou nejtěžším způsobem ohroženi ve své existenci, a ježto veškerý hospodářský život úplně upadá, projevuje to své účinky samozřejmě také u státu. Prameny příjmů státu hrozí úplně vyschnouti a nyní došlo tak daleko, že svým občanům ukládati musí strašlivě těžké oběti, aby se sám nezhroutil. Všichni, kdož se nazývají občany tohoto státu, musí tomu věřiti: malý a střední člověk s pevným platem, který ze své skromné mzdy sotva více může žíti, je na tom právě tak zle jako příslušní živnostenského a svobodného povolání, jehož práce a výdělek se denně zmenšuje, konečně úplně přestává. A co zajisté je největším, nejosudnějším ve svých všeobecných účincích, nejtragičtějším ze všeho zla: rolníka neuživí více výtěžek jeho půdy, nyní došlo již tak daleko, že své dříví, má-li ještě nějaké, svůj dobytek, své obilí, své brambory již dávno nemůže více prodávati za slušnou cenu. A jestliže někdy byla pravdivými slova: "Vede-li se sedlákovi špatně, vede se špatně celému světu", pak je tomu tak nyní; neboť sedlák jest již jednou nejdůležitějším pilířem celé stavby hospodářství a jako takový nejvýznačnější oporou lidské společnosti a státu. Od blaha sedláka závisí blaho všech stavů a povolání, závisí blaho státu.

Uznáváme úplně pokusy, které podnikla a ještě podniká vláda, aby alespoň nejtísnivější břemena učinila snesitelnějšími, nelze také popříti, že tyto pokusy nezůstaly bez výsledku. Ale proti nezvratným skutečnostem nemůže ničeho poříditi ani vláda, kdyby se skládala ze samých geniů. Nemůže žádným projeven emocí nám zase vytvořiti odňatá odbytiště, nemůže násilím sraziti odpůrce. Může jen, postupujíc v tuhé, cílevědomé práci, krok za krokem, využíti každé naskytující se možnosti a posilovati oslabený hospodářský organismus, stávající nouzi mírniti, nejtísnivější starosti zapuzovati a urovnávati cestu pro lepší budoucnost. Čeho my všichni tak nutně potřebujeme, jest ovzduší míru a důvěry, a kdo vnáší boj do obyvatelstva, je naším nepřítelem, ztěžuje naši práci a zvětšuje nouze lidu; lid a stát však potřebují v této kritické době především mírumilovného vývoje.

Vidíme přece den ze dne, že ochuzení pokračuje, že počet nezaměstnaných každého měsíce vzrůstá, konsum značně polevuje, a mstí se nyní hrozně, že přes noc celou řadou celních přehrad rozříznuto bylo tak mohutné smluvní celní území, jakým bylo Rakousko-Uhersko. Říše čítající 51.3 mil. obyvatel přestala rázem existovati jako uzavřené hospodářské území. Že takovýto mohutný zásah do osvědčeného a starobylého hospodářského řádu nemohl zůstati bez škodlivých následků, mělo býti jasno každému, kdo myslí, to tím spíše, ježto ne všechny nástupnické státy staly se stejnými dědici průmyslu, který zde byl. Toto umělé roztržení Evropy strašlivě se vymstilo. Každý stát je nyní ctižádostivým na to, aby se stal neodvislým a tudíž vyráběl pokud možno mnoho ve vlastní zemi a domáhal se úplné soběstačnosti. Následky toho vidíme bohužel len příliš jasně: váznutí odbytu, zastavení provozu a vzrůst armády nezaměstnaných, jakož i úpadek zemědělství vidíme nyní denně. Vina toho padá jedině na ty, kteří z nevědomosti anebo z politického záští přetvořili rozdělení států v Evropě v tak dalekosáhlé míře a za tímto účelem dopustili se nezodpovědných zásahů do staletého hospodářského spojení. Z 26 celních území bylo jich 38, celní hranice rozmnožily se o 11.000 km, počet samostatných měn stoupl z 13 na 27. Řešení středoevropského problému je tudíž možno jen za součinnosti Německa, cesta k ozdravění střední Evropy je možná jen přes Německo, a čím dříve se to stane, tím lépe pro nás.

Dokud však se pracuje na tom, anebo se činí pokus přirozenou úlohu Německa při této obnově střední Evropy buď proti přirozenosti omezovati anebo zcela vymýtiti, dotud se naše hospodářské poměry nezmění, propadneme nezadržitelně zkáze. Nikdo nemůže popříti, že Německo je nejmocnějším hospodářským tělesem, jež při řešení této otázky nikterak nelze odstrkovati. Řešení této středoevropské otázky ve francouzském smyslu jeví se nemožným a je zcela vyloučeno. S uspokojením můžeme však konstatovati, že francouzské úmysly nedoznaly ohlasu. Dunajské státy samy nechtějí o tom ničeho věděti, jen naše československá diplomacie byla ochotna zasazovati se o francouzskou thesi; naproti tomu československé zemědělství s díky odmítá vytvoření takovéto střední Evropy, poněvadž právě není schopno pojmouti přebytek dobytka a obilí z jihovýchodních států. Semknutí nástupnických států s Německem jest jedině možné řešení. Politická přátelství pana dr. Beneše musila vždy býti zaplacena těžkými hospodářskými obětmi; politické přátelství s Francií nemůže zachrániti naše hospodářství. U nás pronikne poznání, že Československo na bytí a nebytí je spjato se sousedními státy, že tudíž také politicky musí nastati přátelský poměr s jeho sousedy. V dřívějších letech bylo dobře možno provozovati protiněmeckou obchodní politiku, bylo možno z německého sedláka vymačkati poslední krejcar daní, poněvadž to všechno směřovalo hospodářsky proti německému hospodářství a poněvadž se šlo za tím cílem, přetnouti životní nerv německého lidu, německého rolnictva. Dnes se to již změnilo, krise zasáhla také české hospodářství, a příliš jen smutné následky této zvrácené hospodářské politiky pociťujeme všichni. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

V prvé řadě stát sám, který následkem katastrofálního poklesu sudetsko-německého průmyslu, ochromení všeho obchodu i dopravy, obrovského zadlužení zemědělství a spojeného s tím poklesu daní nemůže své hospodářství více uvésti do pořádku. Všechny naděje skládají se nyní do oživení hospodářství, ale táži se: Který pak stav má ještě nyní příjmy, které mu umožňují zahospodařiti jediný haléř? Snad zemědělství, které následkem poklesu cen stojí před úpadkem; anebo průmysl, který již nikde nemá odbytiště, anebo živnosti, které nemají obratu, nezaměstnané dělnictvo, které musí trpěti hladem, anebo úřednictvo, které posledně bylo zkráceno? Úplně přiznávám, že jsou ještě lidé, kteří mají peníze, kteří žití v přepychu, kteří nepotřebují pro sebe používati slova: "spořiti". Tito poživatelé nové doby mohli by velmi dobře býti přibráni k opětnému oživení hospodářství. Ovšem musili by své miliony, které jsou umístěny ve Švýcarsku a v Holandsku, přinésti k nám. Tam tito lidé také nedostávají žádné anebo jen velmi malé úroky. U nás naproti tomu nedostává se kapitálu ve všech oborech hospodářství. Jestliže tedy slavná finanční správa přichází nyní s vyložením vnitřní půjčky, přeji jí k tomu také mnoho štěstí. Musí se něco učiniti v boji proti nezaměstnanosti, ale při nynějším nedostatku peněz je právě otázkou, kdo tuto půjčku bude upisovati, leda že by se stanovila dosti vysoká úroková míra. My naproti tomu stojíme všichni na stanovisku snížení úrokové míry, poněvadž tak hluboce zadlužený rolník vůbec již nemůže platiti žádné úroky, a tu je tato vnitřní půjčka jaksi měřítkem důvěry obyvatelstva ke státu.

My jako Němci dali jsme v době světové války své poslední a nejlepší. Svou vlast chránili a zachránili jsme před ruským parním válcem, způsobem nejvýš brutálním neuznal nám tento stát všechny tyto oběti, neplacením válečných půjček byly zničeny tisíce existencí, a to mstí se nyní strašlivě. Vyrovná se nám zde česká obětavost a zabezpečí upisováním půjčky finanční další trvání státu? Poukazuji jen k tomu, že se půjčka uvádí v souvislost s inflací, s inflací, po které touží mnozí dlužníci, ale takovouto manipulací s jměním lidu poslouží se obyvatelstvu tohoto státu ještě méně, inflace znamená konec s hrůzou, znamená zničení všech fondů sebraných šlechetností a dobročinností, zničení sociálního pojištění, zničení grošů těžkou prací uspořených, jakákoli morálka a smysl pro spoření se zabíjí a zadlužení nabude ještě větších forem, nežli je nyní.

Rozčilení obyvatelstva vzrůstá den ze dne, roztrpčení a nevůle nabývají již všude nejostřejších forem, a nesmíme se diviti, když někdy dochází k výbuchům a výtržnostem; nejen nezaměstnaní zaujímají bojovné postavení, také poplatníci jsou nejvýš roztrpčeni, stačí jen jediná jiskra a vzbouření je zde. Místo snížení daní a dávek při nynější špatné hospodářské situaci přichází ministr financí s neustále novými daněmi a novým zatížením. Chceme-li vybřednouti z této hrozivé situace, dlužno pomýšleti na další snížení všech dávek, neboť přes všechny škrty v rozpočtu nalézali se tam ještě položky, jejichž výše by dělala všechnu čest Francii nebo Anglii. U našeho militarismu asi přeslechli volání po šetrnosti. Jako blesk z jasné oblohy překvapila nás slova ministra národní obrany, když ohlašoval zvýšení kontingentu nováčků o 5.000 mužů. Překvapení bylo všeobecné. Právě nyní, kdy se v Ženevě projednává problém odzbrojení tak důkladným způsobem, byť jen na oko, přichází se u nás se zvýšením aktivního stavu armády. Tím má se tedy poplatníkům uložiti nové břemeno, a to ještě v době hospodářské pohromy.

Což musíme stále vyhovovati diktátu Paříže, aniž bychom při tom uvažovali, že Francouzi k tomu nepřispívají nejmenší měrou? Myšlenka míru byla přece všude přijata s nadšením, a kdo pak nás ohrožuje? Vnějšího nepřítele není, a s fašisty po způsobu brněnském budeme přece brzo hotovi; německý vojín bude zde určitě vždy konati svou povinnost: Právě vojenská správa mohla, by ročně ušetřiti miliardu, a pokud jde o naše školství, je tomu právě tak; zde se miliony za stavby českých škol vyhazují přímo oknem, pro tucet dětí staví se pravé paláce. Poukazuji jen na Lubenec, kde zřízena byla obecná a měšťanská škola s velikým nákladem, naproti čemuž se německé školy s 30 a více dětmi přes všechno zakročování nezřizují.

Že tu roztrpčení v německém obyvatelstvu stále více vzrůstá, rozumí se samo sebou. Kdo má příležitost cestovati letošní zimy po našich rudohorských krajinách o Teplic do Aše, ten bohužel shledá, že tíseň je tam přímo strašná. Valná část průmyslových podniků nepracuje, zemědělství se pěstuje jen malou měrou, a to bez výtěžku. Armáda nezaměstnaných každého týdne vzrůstá, města a obce jsou se svými finančními prostředky úplně hotovy, částečně hluboko zadluženy, a všechno volání k vládě o pomoc zůstává bez výsledku. Vrcholné zoufalství zmocnilo se všech vrstev obyvatelstva.

K tomu přistupuje ještě selské zadlužení, které mluví příliš jasnou řečí; neboť můžeme dosti přesně zjistiti, že zemědělství se stalo z 80% neschopným platiti, že naše zemědělské úvěrní organisace stojí před úpadkem, nepodaří-lise v poslední minutě zjednati zde nápravu. Všichni směrodatní činitelé musí si přece ujasniti, co to všechno znamená pro stát. Chceme se dožíti druhého Michiganu? Dáme-li zemědělství zase přiměřené ceny, které do jisté míry hradí výrobní náklady, postaráme-li se zase o odbytiště, bude valná část hospodářské krise odstraněna a nezaměstnanost znenáhla přestane.

Snížení sociálních břemen musí při tom nastati za všech okolností; neboť za dnešních okolností nemůže žádný rolník více sehnati tato břemena. Pro tak těžce strádající národní hospodářství a pro zemědělství, se smrtí zápasící, je trvale nemožno nésti takováto břemena. Nadále vymáhali se bezohledně daně; neboť pánové od finančních úřadů se domnívají, že zemědělství při nynějších prodejních cenách dává stále ještě čistý zisk.

Aby se však vykonalo něco skutečně užitečného, abychom v tomto těžkém zápase o lepší budoucnost nebyli vždy odstrkováni, potřebujeme především ovzduší míru a vzájemné důvěry. Kdokoli vnáší nyní boj do obyvatelstva, je naším odpůrcem, ztěžuje naši práci a zvětšuje nouzi lidu. Lid a stát však potřebují v této kritické době především mírumilovného rozvoje. Kdo zneužívá nouze lidu k politickým účelům, kdo hledí lid klamati bezobsažnými sliby, aby jej učinil povolným svým vlastním účelům, ten také za normálních dob je nesvědomitým škůdcem, proti jehož řádění brániti se musí všichni rozumní živlové lidu se vší silou. Nejhorší však je, že celý hospodářský život octl se organisačně ve zmatku, jednotlivé stavy povolání jsou proti sobě tak zaujaty, že nyní je velmi těžko prováděti jednotnou hospodářskou politiku. Vedle průmyslového dělníka, jenž pozbyl zaměstnání, stojí rolník, od své půdy zahnaný. Vedle úředníka, oloupeného o nouzový groš, stojí řemeslník, ve své existenci ohrožený, a četní majitelé zbytkových statků jsou tak zadluženi, že se ke svému statku obracejí zády. Kdo dnes ještě pracuje, činí tak s úzkostlivou starostí, bude-li moci pracovati ještě příštího dne. Jen klidem, pořádkem a cílevědomou hospodářskou prací překonati můžeme těžké, vážné doby. S veškerým důrazem však žádáme, aby daleko více nežli dosud brán byl zřetel k životním potřebám hospodářství. Bezpečnost státu je dána spokojeností jeho občanů, nespočívá na ostří bajonetů.

Žádáme tak jako dříve přiměřenou mzdu za svou práci a žádáme pro to porozumění a ochotu. Jen spokojený, ve svých životních potřebách respektovaný střední stav zaručuje, tak jako dříve, také blaho státu, dá-li se tento stát vésti zásadou: rovné právo pro všechny! (Potlesk.)