Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo má dále pan sen. Šolc.

Sen. Šolc: Slavný senáte! Za dobu trvání Československé republiky po druhé projednáváme řádný státní rozpočet opožděně. Po prvé stalo se tak z důvodů politických při rozpočtu na r. 1930, po druhé při rozpočtu letošním z rozpaků finančních a hospodářských. Těžká hospodářská deprese, kterou trpí celý stát, zejména jeho chudí občané, byla a je příčinou krise financí státních, deficitů v rozpočtu administrativním i podnikovém. Již před a zejména po odchodu ministerského předsedy Udržala a po vytvoření vlády Malypetrovy bylo zřejmo, že jedním z hlavních úkolů nového kabinetu je především sjednání a zabezpečení rozpočtové rovnováhy, najmě když se zjistilo, že rozpočtový schodek dosáhl na naše poměry nebývalé výše více než 2¹/₂ miliardy Kč.

Rozpočtová rovnováha rodila se velmi těžce a její provádění zasáhne bolestně hospodářský život v našem státě. Všechny tři cesty, kterými se ubírala vláda a koaliční "sedma" posl. sněmovny při této operaci, jsou krajně tíživé, zasahujíce veškeré občanstvo, především ovšem námezdní a střední vrstvy našeho národa. Škrty ve věcných nákladech státní správy včetně stát. podniků zasáhnou velmi těžce výrobní a obchodní vrstvy národa a znamenají de facto zvětšení nezaměstnanosti v době, ve které stát měl by co nejvíce investovati a tím zaměstnati průmysl a oživovati obchod.

Druhá cesta - snižování platů státních a veřejných zaměstnanců - je rovněž cestou trnitou nejen pro ty, jichž se bezprostředně dotýká, nýbrž i pro celý hospodářský život státu. Snížení platů a životní míry těch, jichž se dotýká, znamená snížení jejich kupní síly, které se projeví opětně v obchodu, živnostech, průmyslu i zemědělství.

Konečně třetí cesta, ukládající řadu nových daní a dávek v dobách, kdy daňová únosnost občanstva je snížena na minimum a kdy poplatní síla obyvatelstva je takřka úplně vyčerpána, není o nic schůdnější a méně bolestivou než obě cesty prvé.

Přesto rádi kvitujeme výsledek jednání o rozpočtovou rovnováhu. Projevujeme jen upřímné přání, aby rozpočtová rovnováha, za jištěná na papíře, projevila se také ve skutečnosti a aby všecky oběti, které ukládá najmě dělnickým, zřízeneckým, úřednickým a středním vrstvám národa, byly již konečné a nebyly přineseny nadarmo.

Chci se zabývati především rozpočtem ministerstva národní obrany. Tento rozpočet na r. 1933 byl rovněž postižen značnou srážkou, škrty representujícími více než 57 mil. Kč. Věcné náklady sníženy o 26 mil. Kč, platové srážky činí více než 31 mil. Kč. Domníváme se, že by se v rozpočtu ministerstva nár. obrany dalo na příslušných místech značně ušetřiti, zejména kdyby se věnovala pozornost a ostražitost státním dodávkám, při nichž by byl brán zřetel na pokles cenového indexu. Jsme přívrženci hesla šetřit, ale šetřit na pravém místě. Hledá-li vojenská správa v připomínkách k tomuto rozpočtu úhradu škrtnutých položek ve snížení žoldu vojáků částkou 112,600.000 Kč, pak prohlašujeme otevřeně, že bychom k takovému opatření nemohli dáti souhlas, poněvadž se domníváme, že v této době, tak krajně těžké, je zejména potřebí spokojenosti v mužstvu, v armádě. (Výborně!)

Předčasným propuštěním branců ročníku 1931 z presenční služby nahradila si sice vojenská správa velmi pohodlně, ale myslím, neopatrně, značnou část škrtnutých nákladů, avšak učinila to na vrub jiného resortu, ministerstva soc. péče (Tak jest!), které ve formě podpor v nezaměstnanosti doplatí na tento experiment značnou sumu, pokud ovšem propuštění branci mají na tuto podporu nárok.

Vážený senáte, vzrostl-li nám v Československé republice za poslední měsíc tak horentně počet nezaměstnaných, tj. více než o 100.000, chci tvrditi, že tento vzestup jde právě na konto předčasného propuštění branců z vojenské presenční služby. (Tak jest!) Mohlo by se namítnouti: Vždyť usilujete a usilovali jste o 14 měsíční vojenskou službu. Ano, ale my o ni usilovali a usilujeme tehdy, až tato 14 měsíční služba bude také připravena a ne aby týden před propuštěním ročníku 1931, branci ještě nevěděli, budou-li, nebo nebudou-li z presenční služby propuštěni. (Sen. Černý: V nejhorší době!) Ano, v nejhorší době, v době tak kritické, v době zimní, kdy nezaměstnanost takovým, řekl bych, přímo tragickým způsobem zasahuje do rodin dělnických, zřízeneckých, úředníků soukromých a všech, kteří pracují za mzdu.

Rozpočet ministerstva nár. obrany, který včetně s fondem pro věcné potřeby činí přes 1¹/₂ miliardy Kč, representuje 18.16% všech státních výdajů a je jistě jednou z nejtíživějších položek. Přinášíme tyto oběti rádi, poněvadž jsme si vědomi, že těžce vybudovaná svoboda a státní samostatnost musí býti za každou cenu udržena a příštím generacím na věky zachována. (Výborně!) Jistě nemusím znovu zdůrazňovati, že jsme přívrženci politiky míru a pokoje. (Tak jest!) Všechny pokusy směřující k odzbrojení sledujeme i dnes stále ještě s určitým optimismem. Rádi bychom co nejdříve uvítali byť i jen částečné positivní výsledky těchto snah. Byli bychom šťastni, kdyby diplomacie Evropy a celého světa uvolnila cestu zabezpečující trvale mír v Evropě a ve světě vůbec, aby náš národ mohl se v klidu věnovati hospodářskému zabezpečení, kulturnímu vypětí a budování sociální spravedlnosti. (Sen. Mikulíček: Vy jako socialista nevíte, že válka je důsledkem kapitalistické konkurence?) Pane kolego, nedám se vyrušiti vašimi poznámkami. Jsme však reálnými lidmi, nejsme snílky a fantasty, abychom věřili v zázraky. Vidíme, jak v zahraničí místo k uklidnění dochází k novým konfliktům. Nikdy ještě za trvání republiky nebyla zahraniční situace tak napjatá jako nyní. Nemáme mnoho přátel ve světě.

S radostí kvitujeme úspěšné zásahy naší zahraniční politiky. Stmelení součinností států Malé dohody v pevný mezinárodní celek střední Evropy, posílí jistě naší těžkou posici. Rádi bychom, aby tato organisačně upevněná součinnost netýkala se jenom záležitostí politických, nýbrž, aby za každou cenu sjednána byla i na poli hospodářském a obchodně politickém. (Výborně!)

Jsme přesvědčeni, že na cestě k bezpečnosti našeho života státního musíme spoléhati především sami na sebe, na svoji sílu tryskající z kulturní vyspělosti, hospodářského zabezpečení a konec konců - neobávám se to říci - silné, zdravé armády republiky a branné pohotovosti a schopnosti celého národa. (Výborně! - Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nemluvte o vojácích, vy je máte v Rusku, vy jim v Rusku holdujete a my bychom byli rádi, kdyby branná výchova byla zavedená u nás tak jako v Rusku.

Silná, zdravá armáda i brannost národa musí vyrůstati z demokracie a přesvědčení lidu, že svoboda je majetkem a požehnáním všech jeho členů. Na této cestě nesmíme opustiti ideály naší domácí a zahraniční revoluce. Jestliže se staly chyby, musí býti odčiněny. Nedostává-li se dnes důvěry demokratickým institucím ve státě, musíme se všichni svorně snažiti, aby otřesená důvěra byla znovu vrácena.

Doba je zlá, nespokojenost je na všech stranách. Nespokojenosti této využívají živly usilující o změnu ústavních pilířů našeho státu. Extrémy levé i pravé se doplňují a nalézají živnou půdu v hospodářské bídě lidu. Tyto extrémy ať komunistické nebo fašistické různého ražení usilují o podlomení demokracie a nastolení diktatury. Svedený lid jim věří a očekává, že při jde mesiáš, který svým zásahem bídu odstraní. Všecky pokusy vedoucí k diktatuře musí býti energicky potírány. (Sen. Mikulíček: Kolik jste rozpustili fašistických organisací?) Pane kolego, budu o tom ještě mluvit. Vláda zde musí míti pevnou raku a většina parlamentu jistě bude takovou vládu podporovati. Nesmí býti slabosti proti fašismu československému, ale také ne proti fašismu německému.

Fašistický útok na Svatoplukova kasárna v Brně Židenicích byl výsledkem soustavného štvaní podporovaného několik let žurnalistikou různých směrů politických, najmě také "Národní politikou" a bohužel také některými vládními stranami, které v bláhovém domnění, že toto hnutí uškodí socialistům a především čsl. straně nár. socialistické, je po dlouhá léta tolerovali. Dnes snad konečně tyto strany pochopily, že fašismus zařezává se do jejich vlastního těla. Mohli bychom se škodolibě těšiti z těchto výsledků neprozřetelné politiku některých vládních stran. Nemáme však z toho žádné radosti, naopak jsme si vědomi, že oslabení kterékoli státotvorné strany znamená poškození státu, vybudovaného na principu demokracie. Jsme toho mínění, že zasloužený trest musí se vší přísností postihnouti ty, kteří toto hnutí dovedli až k zločinnému pokusu o útok na armádu a demokratické, ústavní základy státu. Se vší rozhodností však žádáme, aby energicky bylo postupováno nejen proti soudně usvědčeným, nýbrž aby všechna vládní opatření směřovala k tomu, aby toto býlí bylo z těla našeho národa bez milosti vypleněno. Je pozoruhodné, že fašismus veden je lidmi, u nichž o bídě nemůže býti ani řeči, lidmi z tábora přesycených a chamtivců, kteří za Rakouska sloužili věrně monarchii a jimž dnes v republice není žádná autorita dosti svatou. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Při potírání těchto nebezpečných živlů nesmí se však zacházeti na nepravé cesty. Podle spravedlnosti má býti stíhán jenom ten, kdo se provinil. Považuji za velmi neprozřetelné, když fašistického brněnského puče používáno je proti takovým organisacím, které si to za svoji činnost předválečnou i poválečnou nijak nezasloužily. Mám zde na mysli organisace střelecké, vytvořené z příslušníků čsl. národa. (Sen. Mikulíček: Starých šerfšiců!) Budu o tom, pane kolego, mluviti. V našem státě máme tři čsl. střelecké korporace, které pod kontrolou ministerstva nár. obrany slouží tělovýchově a střeleckému sportu. Je to čsl. obec střelecká, která již před 36 lety za Rakouska byla vytvořena jako organisace v duchu Tyršově. (Sen. Riedl: Proti těm šerfšicům!) Ano, proti těm šorfšicům, o nichž p. kol. Mikulíček mluvil. Je to organisace, v níž soustavně živena byla nenávist proti rakouské monarchii a jejíž stoupenci dali se za války do služeb národní revoluce. Ihned po převratu sloužila Národnímu výboru a při maďarsko-bolševickém útoku na čsl. jednotu bojovala po boku naší armády. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Organisace tato je nejsilnější, vyrostla na starých tradicích odboje a má ve svém středu sdruženy příslušníky náležející najmě drobným vrstvám našeho národa: dělníků, živnostníků a malých gážistů. Druhou organisací je čsl. národní svaz střelecký, který vytvořen byl r. 1925 odchodem několika oposičních jednot z čsl. obce střelecké. Třetí organisací (Výkřik sen. Mikulíčka.) pak jsou tzv. národní gardy organisované vojensky na základě § 28 branného zákona. Svaz těchto národních gard vznikl z býv. černožlutých ostrostřeleckých spolků, které až do morku kostí za starého Rakouska byly prostoupeny rakouským militarismem, Jemuž také do krajnosti sloužily.

V důsledku nešťastného pokusu o puč na Svatoplukova kasárna v Brně tradovány byly v některých žurnálech, a také z některých stran v parlamentě návrhy, aby všem střeleckým organisacím bez rozdílu odejmuty byly zbraně. Podobný návrh byl také podán v senátu Národního shromáždění.

Již dříve jsem řekl, že by nebylo spravedlivé stíhati i takové organisace, které se ničím neprovinily a které naopak slouží ne z nějaké otrocké loyality, nýbrž z vlastního vnitřního přesvědčení republice, klidu, pořádku a demokracii.

Co se vlastně stalo? Při vyšetřování fašistů v Bučovicích bylo zjištěno, že pučistického útoku na kasárna v Brně se zúčastnili členové čsl. národního svazu střeleckého, resp. jeho jednoty v Bučovicích, která měla celkem 16 členů. 11 z nich v čele se svým náčelníkem se tohoto puče zúčastnilo a byl učiněn pokus, aby také pušky vzor "Manlicher" této jednotě přidělené byly zneužity. Pušky tyto složeny u býv. starosty, nebyly jim vydány. Nechci mluviti, proč. (Sen. Mikulíček: Proč? - Sen. Klofáč: Poněvadž byly zastaveny za dluhy!) Ano, poněvadž byly zastaveny za dluhy. (Sen. Mikulíček: Tedy to jedině dluhy toho příčinou? To je dobré! Nebýti exekutora, tak pušky spustily! - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Ano, jedině dluh byl příčinou, že fašisté nezneužili těchto zbraní. (Sen. Pánek: To nemá žádnou cenu, taková stará puška!) To není stará puška, to je puška, která je nedávno vyřazena z armády. Pozoruhodné je, že tyto pušky byly jednotě v Bučovicích předány náčelníkem svazové střelecké jednoty v Brně I., tehdy ještě aktivním důstojníkem Pernicou, který přes upozornění četnictva této jednotě svazové pušky přidělil. Poznamenávám, že tento aktivní důstojník šel 1. ledna 1932 do pense. V důsledku těchto zjištěných fakt vydala čsl. obec střelecká z usnesení mimořádné schůze správního výboru ze dne 1. února 1933 prohlášení, v němž tato zjištěná fakta konstatuje, praví, že nechce aplikovati zjevy, objevivší se již loňského roku na Pardubicku a nyní v tak zločinné formě na Bučovicku, na mentalitu celého čsl. Národního svazu střeleckého, vyslovuje však mínění, že po loňských dubnových událostech na Pardubicku byl Národní svaz střelecky povinen věnovati duchu svých jednot řádnou pozornost a kontrolu, aby nemohlo dojíti k diskreditování dobré pověsti čsl. národního střelectva. V projevu se konstatuje, že již v dubnu minulého roku, když probleskly novinářské zprávy o tom, že příslušníci fašismu snaží se vetříti do čsl. střelectva a když některé novinářské zprávy dokonce výslovně jmenovaly Národní obec střeleckou, ačkoliv žádná korporace střelecká tohoto jména neexistuje, Čsl. obec střelecká prohlásila jasně na všechny strany, že se hrdě hlásí k ideálům domácí i zahraniční revoluce, že zasvětila svoji sportovní střeleckou -činnost těmto myšlenkám, aby po boku čsl. armády byla k disposici k ochraně republiky proti nepřátelům domácím i zahraničním.

Citoval jsem tak zhruba jasné stanovisko Čsl. obce střelecké proto, abych přesvědčil všechny ty činitele, kteří v obavě o stát usilují o to, aby všem organisacím střeleckým bez rozdílu byly zbraně odňaty, že jejich stanovisko není správné. Po převratu hodně se mluvilo, a nejen mluvilo, velmi vážně se přetřásala otázka, nemá-li býti náš branný systém nahrazen systémem miličním. Údivu je proto, že návrhy na odnětí zbraní civilním střeleckým korporacím, byt by se tyto ničím neprovinily, vycházejí ze strany, která má miliční systém v programu. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Ačkoliv vím, že tento požadavek je kladen z obavy o stát, přece se domnívám, že se zachází příliš daleko jem pro to, aby zbraně u střeleckých korporací byly v přesné evidenci, aby byla neúprosná kontrola, aby se zkoumalo ledví těchto organisací a zejména jejich duch a program. Bude dobře, když ministerstvo nár. obrany svými exponenty bude v neustálém styku s nimi.

Je však potřebí také se podívati, jak to vlastně vypadá s podporou těchto korporací ve skutečnosti. Čs. obec střelecká ve svém projevu ze dne 1. února t. r. trpce si stěžuje, že se jí nedostává z povolaných míst pomoci a podpory, jaké si zaslouží (Výkřik sen. Mikulíčka.) a jaké se dostává ve značné míře ostatním střeleckým korporacím, ačkoliv je všeobecně známo, že ona vždy byla, lest a bude organisací naprosto nepolitickou, která dala své síly do služeb národa a republiku. (Výkřik sen. Mikulíčka.) V mnohých novinářských zprávách najmě komunistických listů mluvilo se o značné finanční podpoře střeleckých organisací. Nemohu kontrolovati, do jaké míry se tak dělo u Národního střeleckého svazu a u svazu Národních gard. Pokud však mohu mluviti o Čsl. obci střelecké, musím naopak konstatovati, že tato organisace na př. za minulý rok dostala peněžní podporu v částce 2.000 Kč na uspořádání střeleckých závodů o mistrovství republiky, které jsou každoročně střídavě jí a Národním svazem střeleckým v kobyliské vojenské střelnici pořádány. Jiné podpory nedostala a také, pokud vím, v minulých letech se jí podpory nedostalo. V rozpočtu ministerstva národní obrany na r. 1932 v tit. 2 § 26, Tělesná a mravní výchova, je v pol. 6 uvedena na příspěvky a čestné ceny pro závody různých střeleckých a hippických soukromých korporací částka 80.000 Kč. Vím, že se loňského roku na podobných subvencích značně šetřilo, přes to však jsem přesvědčen, že podpora na závody v částce 2.000 Kč, kterou byla odbyta největší střelecká organisace, nota bene u příležitosti závodů o mistrovství republiky, je u porovnání s rozpočtem opravdu ubohou. Závodů těchto účastní se vždy družstva a jednotlivci všech střeleckých civilních korporací, také družstva a jednotlivci pluků naší armády i zástupci ministerstva národní obrany. V rozpočtu na letošní rok v tit. 2 § 26 je tato položka snížena na 40.000 Kč.

Pokud se týká přídělu pušek, vážení pánové, o nějakém přídělu zdarma nedá se u Čsl. obce střelecké vůbec mluvit, poněvadž všechny pušky, které jí byly přiděleny - konstatuji, že to jsou pušky méněcenné, vyřaděné, používané jen k manuelnímu v cviku pořadovému - všechny tyto pušku si Čsl. obec střelecká vlastními prostředky musila vykoupit z pušek vyřaděných ministerstvem národní obrany. A pokud se týká používání vojenských pušek, používá je na vojenských střelnicích, odkud se nesmí odnésti, a musí si k nim zakoupiti příslušné náboje. Tedy o nějakých presentech státní správy pro střelecký sport nemůže býti vůbec řeči. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka!

Sen. Šolc (k sen. Mikulíčkovi): Já jsem vaše povídání mnohokráte poslouchal. (Výkřiky sen. Mikulíčka a sen. Stejskalové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám o klid!

Sen. Šolc (pokračuje): Budiž mi prominuto, že jsem této rozpočtové debaty použil k objasnění věci, která je v poslední době značně přetřásána, o níž byla řeč v branných výborech parlamentu a která beze sporu je ožehavou. Chci však říci, že by nebylo spravedlivé, aby nevinní trpěli s těmi, kteří se nesporně provinili. O branné předvýchově v korporacích civilních mluví se u nás již od převratu. V poslední době byla tato otázka velmi často diskutována na přednáškách pořádaných Svazem čsl. důstojnictva. Zde se přihlásila k provádění této branné předvýchovy Čsl. obec sokolská, která ústy svého místonáčelníka dr. Klingra ohlásila její provádění. Tento sokolský předák ve své přednášce ve Štefánikově domě prohlásil, že není daleka doba, kdy Sokolstvo bude také cvičiti s puškou a kulometem. (Výkřik sen. Stejskalové.)

Již v úvodu své řeči jsem řekl, že s radostí kvitujeme výsledky úsilí po rovnováze ve státním rozpočtu. Vyslovuji své přesvědčení, že spojenému úsilí vlády, parlamentu a úsporné parlamentní komise podaří se tento rozpočtový program přece jen snad přivésti k zdárnému výsledku a že oběti tak tíživé nebudou přineseny nadarmo. Je toho potřebí najmě v zájmu dělnictva i středních stavů zemědělských a živnostenských. Naše dělnictvo ve volebním kraji, který zastupuji, žije v bídě. (Sen. Stejskalová: Kdyby vás tak slyšeli!) Poslouchají mne každý týden. Ten, kdo zná poměry našich textiláků a sklářů ve volebním kraji mladoboleslavském, v Podkrkonoší i poměry našich českých hraničářů na Českolipsku, dá mi za pravdu, když řeknu, že tito chudáci přímo heroicky snášejí nesnesitelnou tíhu hospodářské deprese, vzniklé z neurovnaných poměrů světových, technické racionalisace výroby a z nenasytnosti vrstev kapitalistických. Je to až ku podivu, jak tyto chudé v bídě postavené vrstvy národa tak - nechci říci resignovaně, ale skoro se tak zdá - přihlížejí k odumírání svých rodin, svých dětí, jak opravdu hrdinně nesou svůj těžký osud. Vedle textiláků a sklářů také naši kováci ve Škodovce a jinde (Sen. Mikulíček: V Praze ne?), elita to dělnické třídy... Já mluvím, pane kolego, o svém volebním kraji. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Řekl jsem, že se mi zdá, že je to resignace. To by však nevyjadřovalo pravý charakter povahy našich dělníků. Je to něco zcela jiného, je to věrnost a láska k republice, kterou zde tak opravdu hrdinně tito příslušníci dělnictva osvědčují. Je to jejich přesvědčení, že velikou hospodářskou válku, kterou vedou, vyhrají jen tehdy, když svobodná, demokratická republika Československá ze světového chaosu vyjde vítězně. Tato láska k demokracii a k republice prostých, v bídě postavených lidí měla by býti oceněna majetnými vrstvami našeho národa. Měla by býti oceněna s opravdovým porozuměním všech politických stran, najmě vládních, které by ji měly kvitovati svorností a neochvějným úsilím o práci a chléb pro nemajetné syny a dcery svého národa. Toto porozumění, bohužel, ještě se neprojevuje v míře potřebné, ačkoli se mi zdá, že by vrstvu, které nemají porozumění pro tyto snahy, mohly také uříznouti větev, na které sedí. Klid a pořádek ve státě zachován bude jen tehdy, když společným úsilím všech státotvorných činitelů a vzájemnou obětavostí čelena bude nynějším hrozným poměrům a vrácena bude důvěra a spokojenost našemu těžce strádajícímu lidu.

Nemusím zde znovu opakovati, že pro státní rozpočet zvedneme ruce. Činili jsme tak i v dobách, kdy jsme byli v oposici proti většině stran občanských, a učiníme tak i dnes, neboť jsme byli vždy toho přesvědčení, že čsl. státotvorné strany ať v oposici nebo ve vládě dávají finanční zákon a rozpočet svému vlastnímu samostatnému státu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Koukal. Dávám mu slovo.

Sen. Koukal: Vážený senáte! Používám této příležitosti při rozpočtové debatě, abych poukázal na hospodářské poměry našeho kraje ostravského. Nebudu tedy mluviti o cifrách rozpočtu, samozřejmě, že budeme pro rozpočet hlasovati.

Rozpočtovou debatou obou komor Národního shromáždění táhne se jako červená niť problém, jak řešiti hospodářskou krisi a s ní rostoucí nezaměstnanost. O příčinách krise bylo již velmi mnoho mluveno a psáno a zdá se, že všechno, co se až dosud proneslo o příčinách hospodářské krise, nebylo nic jiného, než obcházení pravé příčiny neblahých výrobních metod soukromokapitalistické společnosti. Dnešní výrobní systém tak, jak jej máme před sebou, je neudržitelný, a nemá-li dojíti k hospodářské katastrofě, je nezbytně potřebí důkladných reforem, které by postupně sjednávaly nápravu a daly všem výdělkovou možnost a tím snesitelné žití.

Nejbolavější stránkou dnešní hospodářské krise je, že nejpočetnější vrstva našeho národa, jak je statisticky dokázáno, jest již bez výdělku. Počet nezaměstnaných dosahu je koncem ledna po-dle statistiku již téměř 900.000 a počet tento roste den co den. Celá řada továren již stojí, celá řada podniků pracuje jen omezeně. Technický pokrok a racionalisační metody připravují statisíce i miliony lidí o práci, vyrábí se o překot se ztenčeným počtem dělníků, aniž by se uvažovalo, kam tato šílenost povede. Racionalisace měla znamenati pořádek, dokonalou organisaci výroby, zapomíná se však, že s dokonalou organisací výroby je potřebí starati se také o stejnou racionalisaci v sociálních a existenčních poměrech celé společnosti. Strojová výroba vytlačuje miliony lidí z výrobního procesu, tvoří na jedné straně velké bohatství a obrovské zásoby výrobků všeho druhu, na druhé straně ztráta existence milionů a tím úžasnou bídu a zoufalství. Stroje nesmí sloužiti jen jednotlivcům, nýbrž celým národům. Vyrobené nadhodnoty musejí býti rozděleny spravedlivě, strojová výroba a racionalisace nesmí býti neštěstím milionů, nýbrž štěstím a úlevou pro lidskou společnost. Je sice pravda, že organisace výroby a spotřeby, a k tomu potřebné reformy celého výrobního a spotřebního systému jsou problémy mezinárodní, které budou musiti býti řešeny na místech k tomu povolaných, je však potřebí, aby náš stát nebyl jeden z posledních, kteří by k řešení těchto problémů přispěli.

Právě do měsíce března letošního roku spadá 50. výročí úmrtí zakladatele vědeckého socialismu Karla Marxe. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) R. 1845 navštívil Marx se svým věrným druhem Engelsem Londýn za příčinou studia tamních poměrů. Vystihl velmi dobře na půdě Anglie výrobní proces, o němž se vyjádřil, že vývoj výrobních sil umožnil anglickému dělníku r. 1810 vyráběti 27kráte více než roku 1770. Dnes za 93 léta po tomto zjištění přinutil výrobní proces dělníka vyráběti tak racionelně, že celé továrny stojí, dělníci a dělnice jsou celé měsíce, ba i roky bez práce, takže armády nezaměstnaných se čítají do milionů. Není tajno, že dlouho se tyto poměry udržeti nemohou, protože armády nezaměstnaných rostou a může dojíti k těm koncům, že nebude šťastných zaměstnaných, kteří by vydělávali na své nezaměstnané kamarády. Již dnes pracují místo živých dělníků železní roboti. Dnešní kapitalismus se svou dokonalou technickou výrobou zplodil nekonečné množství lazarů dělnické třídy. Každý kapitalista ubíjí četné menší výrobce. Se stále ubývajícím počtem kapitálových magnátů, kteří veškeré prospěchy této přeměny uchvacují a monopolisují, vzrůstá masa bídy, tlaku, poroby, degenerace a vykořisťování, ale roste i rozhořčení dělnické třídy ustavičně přibývající a mechanismem samého kapitalistického výrobního procesu vyškolené, spojené a organisované. Centralisace výrobních prostředků a zespolečnění práce dostupují bodu, kde se stávají nesnesitelnými se svým kapitalistickým obalem. Tento obal musí prasknouti. Kapitalistickému soukromému vlastnictví bije poslední hodina. Vyvlastňovatelé budou podléhati vyvlastnění. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Při projednávání tohoto rozpočtu na r. 1933 považuji za svou povinnost, poukázati na poměry našeho kraje, Ostravska. U nás dospěly hospodářské poměry tak daleko, že vzbuzují největší obavy, a nenastane-li co nejdříve obrat k lepšímu, nelze ručiti za udržení dosavadního pořádku a pokoje, kterého je v nynější době v naší republice nejvíce potřebí. Nezaměstnanost v našem kraji stoupá den co den. V župě ostravské bylo napočteno ke 31. lednu 1933 86.000 nezaměstnaných dělníků z celého počtu asi 246.000 a mimo ně pracuje velká většina tohoto dělnictva omezeně. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Vezmeme-li zaměstnanost vypočtenou na základě odpracovaných pracovních dnů koncem r. 1928 za normální zaměstnanost, při které počet zaměstnaných nepřevyšoval obvyklý průměr z let hospodářsky dobrých, a označíme-li zaměstnanost koncem r. 1928 100%, jeví se pokles zaměstnanosti v jednotlivých průmyslových odvětvích takto: Báňský průmysl koncem r. 1929 100.38%, roku 1930 81.92%, r. 1931 26.45% a r. 1932 63.52%. Železárny a ostatní kovoprůmysl: koncem r. 1929 99.55%, koncem r. 1930 81.96%, r. 1931 53.62% a r. 1932 43.96%, tedy z 99.55% pokles na 43.96%. Průmysl chemický: koncem r. 1929 99%, r. 1930 69%, r. 1931 66% a 1932 64%. Textilní průmysl: koncem r. 1929 84%, 1930 62%, 1931 58% a 1932 40%.

K všeobecnému zmírnění nezaměstnanosti v našem revíru mohly by přispět i jedině tyto prostředky: 1. lepší příděl veřejných zakázek našemu průmyslu, 2. podpora vývozu, 3. všeužitečné veřejně investice v oblasti moravsko-ostravského volebního kraje.

Lepší příděl veřejných zakázek pro zdejší průmysl byl již několikráte reklamován na různých veřejných manifestacích našich hospodářských korporací. Také tiskem a intervencemi poslanců a senátorů našeho kraje, pak zástupci obcí a okresů bylo v tom smyslu několikráte zakročováno a žádáno, aby se příděl veřejných dodávek prováděl spravedlivě a bez protežování určitých krajů a sirem. Na železářský a strojírenský průmysl našeho kraje nebéře se při zadávání veřejných dodávek náležitý zřetel, ačkoli svou zdatností a výkonností se řadí mezi první závody toho druhu v republice. Poukazujeme dále zvláště na textilní továrny ve Frýdku a Místku, které byly při veřejných dodávkách, ať již pro ministerstvo nár. obrany nebo pro jiné veřejné úřady, vždy opomíjeny.

Náš průmysl železářský a textilní, jakož i báňský jest odkázán z velké části na vývoz. Železářský průmysl vyvážel v normálních letech asi 50% své výroby, textilní 55 až 60%, dnes však činí vývoz železářský pouze 10% a textilní jen nepatrný zlomek.

Poněvadž ani spravedlivější rozdělení běžných veřejných zakázek a zvýšené veřejné investiční práce nezlepší zaměstnanost do té míry, aby byla z velké části odstraněna, žádáme, aby stát 1. poskytl vývozní garancie až po nejvyšší mez zákonem přípustnou, tj. do 65% dodávkové hodnoty; 2. aby umožnil okamžitý diskont směnek získaných z vývozních obchodů do celkové směnečné lhůty 4 let; 3. aby byl zaveden spravedlivý postup při povolování kompensačních obchodů; 4. aby byl umožněn diskont z clearingu vázaných částek v cizině a 5. aby se prováděla rozumná obchodní politika, která by umožňovala vzájemný mezinárodní obchod.

Vážení pánové! Toto by vlastně měli slyšeti národní demokraté. Při této příležitosti považuji za svou povinnost upozorniti s tohoto místa na zjevy, které se u nás objevují v nynější době, kdy krise hospodářská vykazuje stálý vzestup.

V báňském průmyslu nastaly poměry, které připomínají poměry bývalých otroků staré doby. V našem báňském průmyslu bylo ještě r. 1929 zaměstnáno 46.000 horníků a povrchových dělníků. Tento počet zaměstnanců klesl koncem ledna 1933 na 35.300. V r. 1932 byla sjednána dohoda se zaměstnavateli, kterou se zaváděly střídavé dovolené, a horníkům bylo umožněno, že za dobu dovolené dosáhli podpory v nezaměstnání podle gentského systému. Koncem r. 1932 nebyla tato dohoda na r. 1933 prodloužena přičiněním komunistů a Národního sdružení, a proto musí dnes všichni horníci pracovati nanejvýš 2, tu a tam 3 směny v týdnu, tedy 9 až 10 směn za měsíc. Krise v báňském průmyslu táhne se již od r. 1930, tedy plné 3 roky. Jedině dohoda o střídavých dovolených umožnila r. 1932 jakž takž uhájiti životní existenci. Nyní tato pomoc odpadla a horníci jsou v nejvýš zoufalé situací: není co jísti, není co obléci, není na nejnutnější životní potřeby. Horníci v pravém slova smyslu hladovějí. Tento stav nelze přece dlouho vydržeti. Horníci jsou na pokraji svých sil, úplně vyčerpáni. Poněvadž není naděje, že stav odbytu se zlepší - spíše snad se zhorší - žádáme, aby vláda poměry na Ostravsku nepřehlížela, nýbrž aby svojí mocí přinutila neprodleně zaměstnavatele, aby dohoda o střídavých dovolených byla opět obnovena. Je to požadavek Svazu horníků. Tyto shora uvedené zjevy s částečnou zaměstnaností jsou také ve Vítkovických železárnách. Zde v dobrých letech pracovalo přes 20.000 hutníků, dnes je jich tam zaměstnáno sotva polovina a pracují střídavě, takže ve většině případů pracoval takový hutník za celý rok 1932 pouze 62 směn. Tento stav nelze vydržeti, je přímo křiklavý a volá po nápravě.

Správy závodů ostravsko-karvínského revíru mají v úmyslu k 1. dubnu t. r. propustiti 12.000 až 14.000 horníků. Tento postup majitelů dolů musí býti za každou cenu znemožněn. Proto trváme na tom... (Výkřiky sen. Stejskalové.) Vždyť vy jste ani šachtu neviděla, proto uděláte lépe, když budete klidně sedět a mlčet. (Výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pí. sen. Stejskalovou, aby nerušila jednání! (Stalé výkřiky sen. Stejskalové.)

Volám pí. sen. Stejskalovou k pořádku! (Opětovné výkřiky sen. Stejskalové.) Paní senátorko, prosím, abyste zachovala klid!

Sen. Koukal (pokračuje): Proto trváme na tom, aby, než bude vyřešena otázka přebytečného počtu hornických zaměstnanců... (Výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koukal (pokračuje):... přivozeného šílenou racionalisací a zdokonalením strojové těžby, zavedeny byly opět střídavé dovolené, jako tomu bylo r. 1932. (Ustavičné výkřiky sen. Stejskalové. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)

Otázka přebytečného počtu zaměstnanců v našem báňském průmyslu stává se otázkou velmi ožehavou. Co se má státi s těmi tisíci horníků, kteří se stali obětí této šílené racionalisace a technického pokroku? Při dnešní výkonnosti, která se v posledních letech zvýšila o 100%, je nemyslitelno, aby i v dobré konjunktuře všichni horníci mohli plně pracovati. (Výkřiky sen. Stejskalové. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Omezování práce na 3 a ve velmi značném počtu na 2 směny týdně se nedá dlouho vydržeti. Horníci i s jejich rodinami jsou tímto způsobem následkem podvýživy ničeni, ale také závody by nemohly tento stav dlouho snášeti. Závody musí udržovati doly v pořádku, ať pracují čili nic. Kdyby tento stav potrval, není možno počítati s tím, že by se to dalo dlouhou dobu držeti. Žádáme proto, aby otázka přebytečného počtu hornických zaměstnanců byla řešena definitivním způsobem. Jeden z prostředků k tomuto cíli je zkrácení pracovní doby. Pro zmírnění nezaměstnanosti v báňském průmyslu a odčinění dnešního stavu omezené výroby dnes již nestačí 40 hodinový týden. Má-li býti těmto zjevům důsledně čeleno, musí býti pracovní doba zkrácena nejméně na 30 hodin v týdnu, předpokládaje, že se odbytové poměr podstatně zlepší. Zkrácená pracovní doba by musila býti zavedena bez snížení mezd, jinak by toto opatření nemělo na celé národní hospodářství žádného vlivu.

Další prostředek k odkrevnění báňského průmyslu, aby pučet pracovních sil byl opět normální, jaký byl po převratu, když byl hlad po uhlí, je otázka vrácení se těch dělníků, kteří přišli do báňského průmyslu z venkova, zase na venkov, ovšem tak, aby se jim dostalo půdy, na které by se mohli živiti. Pozemková reforma se podle mého názoru minula očekávaným účinkem. Kdyby se vyvlastněná půda byla dala těm, kteří se na ní mohou živiti, odkrevnil by se průmysl do jisté míry od přebytečných sil a nastalo by v zaměstnanosti podstatné ulehčení. (Výkřiky sen. Stejskalové.) Rozdělování pozemků bohatým zemanům a zřizování zbytkových velkostatků stalo se jenom ostudou republiky a pro celek pozemková reforma nedosáhla žádaného výsledku.

O těchto problémech bude musiti vláda Československé republiku uvažovati, poněvadž dělnictvo následkem nových technických vynálezů je stále více a více vyřazováno z výrobního procesu. Reklamujeme opětně a důrazně sanaci bratrských pokladen a trváme na tom, aby tyto sociální ústavy byly pro hornictvo zachovány. (Opětné výkřiky sen. Stejskalové. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Dnešní neblahý stav bratrských pokladen zavinila hospodářská krise a hornictvo, které tuto krisi nezavinilo, nemůže býti trestáno, aby za dlouholetou, těžkou a nebezpečnou práci bylo ještě ve stáří na svých důchodech zkracováno. (Opětné výkřiky sen. Stejskalové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, neurážejte a nerušte jednání.

Sen. Koukal (pokračuje): Dále činím důrazný apel na vládu, aby se postarala o uzavření obchodních smluv se sousedními státy, hlavně s Maďarskem a Rakouskem, aby odbyt našeho uhlí a koksu byl zlepšen a zabezpečen.

Vážení pánové! Považuji také za svou povinnost, abych při této příležitosti poukázal ještě na jiné věci, které přímo křičí po nápravě. Jde o koaliční svobodu našeho dělnictva, zejména hornictva ostravsko-karvínského revíru. To by měli vlastně slyšeti národní demokraté. Ti zde nejsou. Hospodářské krise a jejích důsledků na životosprávu našich dělníků se bezpříkladně zneužívá, a to tzv. česko-vlasteneckou inteligencí, znásilňováním zoufalých horníků v jejich politickém přesvědčení. Bídou a největším strádáním postižení horníci musejí na nátlak zfašisovaných inženýrů, dozorců a úředníků vstupovati do národního sdružení, organisace to, která je všeobecně u nás nazývána žlutou organisací, budovaná na tříštění a potírání organisací volných a socialistických, která se rovná organisaci tzv. "hausneráků", která byla budována bývalým generálním ředitelem Šustrem ve Vítkovicích před válkou. Kdo nechce z horníků tomuto násilí podlehnouti, je v nebezpečí, že bude propuštěn a že ztratí takto i ten malý výdělek k udržení sebe a své rodiny. Zfašisovaní pánové toto násilí dnes provádějí docela veřejně. Abych dokumentoval skutečnými případy, jak se tento útisk koaliční svobody provádí, uvádím: Ti, na které se má učiniti nátlak, dají se na restrikční listinu. Pan inženýr nebo dozorce prohlásí k vypovězeným, vstoupí-li do národního sdružení, mohou zůstati dále v zaměstnání. Takto postrašení a znásilnění horníci musejí pak projíti sekretariát národního sdružení, kde obdrží legitimaci, se kterou se musí svému představenému vykázati. Kdo se nepodrobí, letí ze závodu. V poslední době se tak stalo řadě horníků na jámě "Odra", kde se zfašisování podporuje veřejně správou závodu a provádí přímo křiklavým způsobem.

Nátlak činí se i na závodní inženýry, kteří se nechtějí pro tuto katanskou robotu propůjčiti; ti dostanou vyrozumění, že padli v nemilost. Působnost závodních rad je v nynější době úplně podvázána. Zákon o závodních radách je dnes jen kusem papíru. Dokonce i členové závodních rad jsou v nebezpečí a stávají se případy, že jsou přímo vyprovokováni k činům, které odporují zákonu, a ze závodu vyhazováni. Máme tedy na Ostravsku přímo asiatské poměry.

Zneužívati bídy a zoufalství chudého dělníka pro stranické záměry, korumpovati politicky bezbranného a v hospodářské odvislosti stojícího člověka, je podle mého názoru největším zločinem na kultuře a demokracii. V našem revíru jsou tito zfašisovaní pánové tak bezohlední, že jdou i přes mrtvoly. Jim nezáleží na tom, že se tak ničí celé rodiny poctivých a pracovitých dělníků. Je to nejčernější skvrna na našem demokratickém zřízení a tato skvrna je tím černější, že ji koná česká a dokonce vysokoškolská inteligence, která se ohání sice vlasteneckými frázemi, ale zároveň z českých dělníků dělá bídné obroky. V této tak těžké době, kterou prodělávají horníci, kteří spolubudovali tuto republiku svou těžkou prací, nestydí se řada zfanatisovaných a zfašisovaných inteligentů prováděti takové násilí, které hraničí na trestní paragrafy. Tito pánové jsou slepí, že nevidí, co se kolem nich děje, oni nevidí, že se rodí nový svět a že jejich násilnické činy mohou jim býti jednou osudnými. Doba, kterou dnes lidstvo, zejména pracující třída, prožívá, jest etapou plnou strádání, bídy a zoufalství. Pracující třída, na kterou doléhá katastrofální hospodářství kapitalismu nejtíživěji, prochází mořem slzí a utrpení, a v této době kvašení a tvoření se nových řádů měla by česká inteligence býti dělníkům rádcem a přítelem a nepropůjčovati se za katany svobody a demokracie.

Žádáme proto, aby vláda, resp. ministerstvo vnitra těmto hanebným zjevům rdoušení koaliční svobod v našem revíru učinila konec. Nežádejte na hornicích, aby se dnes proti svým politickým a hospodářským ubíječům bránili u soudů! Podle zkušeností, které máme za sebou, skončil každý případ, který přišel před soud, tím, že žalobce pozbyl zaměstnání, třeba že spor vyhrál. Útisk koaliční svobody je u nás dnes tak veliký, že musí přijíti vyšší moc, aby ho zastavila, a to zavčas, dokud ještě není pozdě. Upozorňuji, že mezi dělnictvem je veliká nespokojenost a zfašisovaní páni si zahrávají s ohněm. My sociální demokraté jsme pro klid a pořádek a proto musí býti postaráno o to, aby nebyl nikým rušen a aby nebyla dána možnost štvavým elementům k vyprovokování nepokojů a ještě větších zmatků. Žádáme proto stejné koaliční právo pro všechny, ovšem i pro naše horníky. Jsme v republice demokratické a ústavní zákony musí platiti pro všechny. Nikdo nemá práva druhého znásilňovati a páni zfašisovaní inženýrové a dozorci udělají dobře, když se budou starati více o technickou stránku těžby a udržování bezpečnostních předpisů, aby naše důlní závody nestávaly se lidskými jatkami. Pokud úrazů se týká, je revír ostravsko-karvínský proslulý vysokým počtem těžkých a smrtelných úrazů. Ale zdá se a vše tomu nasvědčuje, že se v důlním průmyslu technická neschopnost nahrazuje politickým útiskem. Hornictvo nesnese vedle svého hospodářského zbídačení dlouho také ještě koaliční teror.

Již několikráte jsem s tohoto místa kritisoval neutěšené hospodářské poměry našeho Ostravska a zejména podrobil jsem kritice jednání zfašisovaných pánů, kterými je porušována koaliční svoboda našeho hornictva. Žádám proto znovu s tohoto místa, aby tato moje výzva a toto moje upozornění nezůstalo bez povšimnutí.

A nyní něco a našem zdravotnictví. Strana naše, zastupující dělnictvo, musí ve snahách o sociální pokrok věnovati zvláštní pozornost ministerstvu zdravotnictví. Při nesčíslných a rozmanitých nebezpečích a ohrožení zdraví člověka, jež přináší práce, je nutno věnovati dělníkům zvýšenou zdravotní péči. Proto pozdravujeme každé zdokonalení veřejné péče o zdraví lidí a cítíme vážnou povinnost, ministerstvo zdravotnictví ve všech jeho snahách podporovati. Nynější p. ministr zdravotnictví sděloval předloni v rozpočtovém výboru, že bylo při ministerstvu zdravotnictví zřízeno oddělení veterinární, a vysvětlil podrobeně, jaký důležitý úsek veřejné zdravotní péče má obstarati veterinář; shrnoval to tak, že veterinář má bdíti nad tím, aby zdraví lidí přímým i nepřímým stykem se zvířaty a produkty ze zvířat při zpracování surovin ze zvířat i při požívání potravin původu zvířecího, masa, mléka atd. nebylo ohrožováno. Zdůraznil, že musí býti tato veřejná páče všemi složkami i těmi, kteří péči vykonávají, tj. veterináři, i těmi, kteří ji upravují, i těmi, kteří jsou předmětem této péče v celém souhrnu, chápána jako služba na člověku a že se musí projevovati tato činnost v hygieně měst, venkova, v zemědělství, obchodu i průmyslu.

Od té doby pan ministr zdravotnictví opětně se zmiňoval o významu veterinářství pro zdraví lidí s ujištěním, že ministerstvo zdravotnictví je si dobře vědomo významu činnosti veterináře pro zdraví lidí, jakož i toho, že by byla veřejná péče o zdraví lidí bez účasti veterinářů neúplnou a nedokonalou.

V rozpočtovém výboru posl. sněmovny pozastavil se soudr. posl. Svoboda nad tím, že se tyto snahy ministerstva zdravotnictví neprojevují nijak v rozpočtu, a žádal, aby bylo vybudování této složky veřejné zdravotní péče urychleno.

Pan ministr zdravotnictví vysvětlil na to, že zřízením samostatného veterinárního oddělení byl učiněn začátek v budování příslušného vlivu a vyslovil naději, že se podaří snad již brzo zajistiti i administrativně i rozpočtově možnost dalšího správného vývoje této věci tak, jak toho vyžaduje zájem ochrany zdraví lidí.

Pan ministr zdravotnictví uznal za nutné učiniti o této věci zmínku i v rozpočtovém výboru senátu a použil této příležitosti znovu k ujištění, že ministerstvo zdravotnictví má opravdovou snahu, aby zmíněný, i pro laika dosti samozřejmý požadavek zdokonalení, doplnění a zajištění vlivu zdravotní správy došel právního podkladu v příslušných předpisech a aby činnost ministerstva v tomto oboru byla rozpočtově zajištěna.