Místopředseda Klofáč (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Pastyříkovi.

Sen. Pastyřík: Slavný senáte! Projednáváme letos státní rozpočet opožděně, neboť vládní koalice neměla času, aby se rozpočet předložil před novým rokem a musila ještě vyhledávati nové daně a dávky na střední vrstvy. Slibovala, že jsme na vrcholu krise a že již polevuje, ale zatím vidíme, že se krise ještě přiostřuje. Jeden stát uzavřel se proti druhému celními šraňky a nepřipouští zboží do své země. Tím ovšem trpí náš stát nejvíce, neboť jsme státem nejen zemědělským, nýbrž také průmyslovým a výrobním.

Na jedné straně pozorujeme úbytek vývozu. Tak na př. r. 1929 vyvezli jsme za 20.499 mil. Kč, r. 1930 za 17¹/₂ miliardy, r. 1931 za 13¹/₄ miliardy a r. 1932 za 7.399 mil. Kč. Tedy r. 1932 vyvezli jsme jen asi 35% oproti r. 1929. Totéž je ve vývozu hotového zboží, kterého jsme vyvezli r. 1929 za 14,662.000, r. 1930 za 12,904.000, r. 1931 za 9,929.000 a r. 1932 za 5,117.000 Kč. Při vývozu hotových výrobků je také zaplacena práce a proto je potřebí starati se o vývoz hotových výrobků, abychom naše dělníky zaměstnali. Když se vláda nestará o tento vývoz, nedivíme se, že nezaměstnanost každoročně roste. Statistika nezaměstnaných je přímo hrozná, neboť r. 1928 bylo nezaměstnaných 39.400, r. 1.929 52.009, r. 1930 239.564, r. 1931 486.363, r. 1932 249.826 a nyní máme již přes 850.000 nezaměstnaných. Může to tak jíti dále? A co dělá vláda? Místo aby tyto číslice hleděla změniti, aby na jedné straně se postarala o vývoz hotových výrobků a tím na druhé straně zmenšila počet nezaměstnaných, sanuje banky, ale nezvyšuje vývozních garancií, jen je prodlužuje. Povoluje vývoz jen jako kompensace, a toho je málo. S dovozními povoleními dělají se obchody, padělají se, a tyto padělky jsou hledány a kupovány, protože pravé povolení dostane hlavně ten, kdo má protekci v komisi a v koalici. (Souhlas.)

Naše ministerstva se nestarají o to, abychom hlavně se sousedními státy měli hotové obchodní smlouvy. Díváme se klidně, jak Německo, "ač je protibolševické", vyváží největší část hotových výrobků do Ruska. (Sen. Mikulíček: Proč to nepodporujete? Již léta po tom voláme!) My Jsme to také podporovali. Se sousedním Maďarskem jsme také učinili jen kompensační dohodu, která nám vynese vyvoz asi za 80 mil. Kč, z čehož je hotových výrobků jen asi za 5 mil., kdežto r. 1929 činil vývoz 1.306 mil. Kč, z toho hotových výrobků za 234 mil. Kč. Kolik lidí by bylo na tomto zhotovení zaměstnáno a kolik na vývozu s Ruskem?

Naše vláda se nestará o vývoz našich výrobků. Prohráli jsme nešikovností vývoz našeho cukru a prohráváme další vývoz našich hotových výrobků, protože se staráme jen o stranickou a ne o národohospodářskou politiku. V zahraničních úřadech máme jen representanty a ne obchodníky. Místo aby tu byla snaha ulehčiti život našim živnostníkům, již celý r. 1932 nemělo ministerstvo financí nic jiného na starosti než vynalézati nové daně a dávky a takovým způsobem vysávati i výrobní kapitál z podniků. Protestovali jsme proti nespravedlivé dani z obratu, aby ze dvou procent nebyla zvyšována na 3%, ale bohužel marně. Daň důchodová byla přirážkou zvýšena, a to ještě rok nazpět a již od 15.000 Kč. Zvýšili jste ceny tabákových výrobků a při tom poškodili trafikanty o 1% jejich výdělku. Aby také naše hospodyňky něco zkusily, zavedli jste daň na droždí, a dnes si stěžují výrobci, že se droždí o mnoho méně prodá a tím také méně vyrábí. Poškodili jste autodopravce smíšeninou lihu s benzinem a zdražením této směsi a zákonem o dopravě motorovými vozidly posadili Jste korunu vaší vynalézavosti a neblahé důsledky toho se již jeví, neboť jste nepoškodili jen autodopravce, nýbrž i autotovárny, které již následkem menšího odbytu zmenšují výrobu a propouštějí nejen dělníky, nýbrž i úředníky. Co na jedné straně vytlučete nadaních, dáte na druhé straně nezaměstnaným. Vojáky jste propustili 13. ledna, abyste ušetřili na rozpočtu, ale co jste tím získali? Vojáci nemají práci a jako nezaměstnaní chodí a žádají o podporu. Zkrátka vytloukáte klín klínem, a to je ubohá národohospodářská politika.

Projednáváme rozpočet, který vláda, vlastně koaliční "sedma", hleděla přizpůsobiti době, ale co je to platné, když bude přijat a nebude dodržen. Již několikráte jsme nabádali k větší šetrnosti a doporučovali, aby k placení daní byli v prvé řadě přitaženi ti, kteří mají veliké příjmy. Opakuji znovu, že by jistě velkým pánům stačil příjem 1 milionu a co mají nad milion, že by mohli odevzdati státu na podporu nezaměstnaných. Zde by právě p. ministr soc. péče měl nejlepší zdroj příjmů. Řeklo se mi tenkrát, že bychom ty pány vyhnali z republiky. Odpověděl jsem, a opakuji, že tak jim umožňujeme, aby nešli z republiky, ale aby za vydělané peníze vyváželi do ciziny, a to se - jak víte - děje. Podle přiznání zdanitelných příjmů máme 195 osob s příjmem od 1 do 2 milionů, 67 osob od 2 do 3 milionů, 40 osob od 3 do 3 milionů, 24 sob přes 5 milionů. Ale to je jen přiznáno a kolik se zamlčí, na to se nepřijde. Kdyby se tito pánové spokojili s milionem, dostala by republika jen od nich přes ¹/₂ miliardy a jistě žádný z nich by hlady nezemřel. Ovšem na velké se nejde, ale na nás, malé živnostníky a obchodníky se stále něco vymýšlí. Pan ministr financí prohlásil, že banky již sanovat nebude, ale vidíme, že opět k sanaci přistoupil. Sanuje nejen banky, ale také konsumy a družstva. Proč nesanujete také daněmi přetížené živnostníky a obchodníky? Jak se nám středním vrstvám daří, je viděti z toho, kolik vyrovnání a konkursů za r. 1932 bylo ohlášeno.

Velkým se pošle sanace a na nás se pošlou exekutoři, třeba i v noci do bytu. A teď má býti praxe ještě zhoršena tím, že kdo daně nezaplatí, i když nemá čím zaplatit, může být vzat do vazby. Tedy ti, kteří vlastně nejvíce na stát platí a nic od něj nedostanou, se pozavírají. A kdo potom bude platit? Nezdá se vám, pánové, že podřezáváte větev, na které sedíte?

Že se daně odepisují jen velkým a mocným tohoto světa, je viděti z případu, který se stal nedávno. V Anglobance, která v Prostějově převzala jeden průmyslový podnik se všemi aktivy a pasivy, odepsalo se na daních 200.000 Kč. Malým živnostníkům, obchodníkům, zemědělcům se v exekuční dražbě prodávají i předměty pro ně nejpotřebnější, ale velkým podnikům daně odepisují. Je to ta Anglobanka, o které jste četli nedávno, kolik náš stát stála.

Zvláštní kapitolou jsou daňové nedoplatky, které činí podle prohlášení referenta v posl. sněmovně přes 7 miliard Kč (Sen. Thoř: Já tomu nevěřím!) - já tomu také nevěřím - ač koncem roku 1931 činily podle účetní závěrky jen 4.700 mil. Kč. Z toho je nejlépe viděti, zdali navalené daně mohou býti zaplaceny. Dávali jsme již dávno návrhy, aby se s dlužníky jednalo a kde je toho potřebí, aby se nedoplatky snížily a úroky odepsaly, ale, bohužel, marně. A kdo dluží tyto ohromné sumy? Myslíte, že živnostníci a obchodníci? Kdepak, ti musí platit hned a čeká se jen velkým. A protože ti potom také platit nemohou - tak se jim to odpustí. Na nás, na střední stav, jsou exekutoři, a to s přísným nařízením. Naši lidé jsou pro daně pronásledováni, že již několik nešťastníků sáhlo si na život. V poslední době k těmto obětem přicházejí dvě nové. V minulých dnech zastřelil se pro daňové pronásledování v Zábřehu n. O. zahradník Sýkora a na Vsetíně majitel pily a obchodu s dřívím Jan Laža. Tomuto byla vyměřena pokuta v částce daleko přes 300.000 Kč, prý pro nesprávné daňové přiznání. Veliké množství občanů, kteří přišli vyprovodit nešťastníka na jeho poslední cestě, má jistě své příčiny a svůj význam, a mělo by býti varovným mementem celému systému, který vehnal předčasně zesnulé do náručí smrti. Rozčilení mezi živnostnictvem a obchodnictvem je veliké a radím vládním činitelům, aby nepřilévali svým jednáním oleje do ohně.

A to všechno ještě nestačí. Nynější vláda vydala návrh zákona, kterým má býti ještě zostřeno trestní řízení v daňových věcech. Již zákon z r. 1927 byl zostřen tak, že v žádném jiném státě se proti poplatníku tak nepostupuje. Nový zákon má zmocniti berní správy při podezření, že poplatník nechce platiti, a bez ohlášení provésti domovní prohlídku, ba mohou obžalovaného vsaditi do vazby, která se může protáhnouti až na 3 měsíce, aby se prý obžalovaný nemohl dohodnouti s rodinou atd. Tím se naše občanská svoboda staví na hlavu, neboť kde to jsme, když každou chvíli může býti u nás provedena domovní prohlídka, když můžeme ubýti zavřeni do kriminálu, protože berní úředník bude mít na nás podezření a nikdo nám nedá náhradu za vytrpěnou trýzeň v žaláři, když podezření nebude oprávněné? Vláda myslí, že tímto zastrašením dostane o 80 milionů Kč více. Já o tom silně pochybuji. Již dnes pse nám berou peníze přímo z kapes, ano i v domácnosti úspory žen a dětí a nikdo se neptá, z čeho budou živi a zač koupí řemeslník suroviny k dalšímu vyrábění a obchodník k dalšímu obchodování. Proč nevybíráte plné daně od konsumů, když je dokázáno, že obchodují s nečleny. Daně 825 konsumů činily v r. 1927 177.560 Kč při tržbě přes 2 miliardy, ačkoli každý jiný obchodník musil by při takovém obratu zaplatiti na daních 200 mil. Kč. Tedy zde nejen že stát byl zkrácen na svém příjmu, nýbrž tyto konsumy dostaly na sanaci již přes půl miliardy. Když se ovšem takto hospodaří, pak nestačí střední vrstvy platit a naše dluhy tím jenom rostou. (Sen. Sláma: Kam přijde ta diference?) Páni z té diference si staví paláce, kol. Slámo. Není divu, že dluhy rostou, když na podpory nezaměstnaných potřebujeme ročně skoro miliardu, když druhou miliardu prodělávají ročně železnice a státní podniky. Jak dlouho to může naše zubožené poplatnictvo vydržeti? Radili jsme ván, jak získati příjmy pro republiku, ale vy jste našich rad nechtěli. Nezaměstnanost byla zaviněna také velkou mechanisací, zdaňte ji tedy ve prospěch nezaměstnanosti. Slevte na daních těm závodům, které zaměstnávají dělníky místo strojů a dejte větší daň podnikům, které nahrazují práci strojním zařízením a v důsledku toho propouštějí dělníky nahrazené stroji. Dávejte přestárlé úředníky do pense a zaměstnejte mladé, laciné síly. Nedovolte, aby lidé ze státní pokladny brali současně několikeré platy, zakažte, aby pensisté s dostatečnou pensí ubírali mladým, nezaměstnaným místa. Myslím, že pensistovi stačí 2000 až 3000 Kč měsíčně. Netrpte, aby pensionovaní soudci a soudní radové, generálové a ostatní, kteří berou pense až do 6000 Kč měsíčně, otevírali si advokátní kanceláře a takovým způsobem znemožňovali naši mladé inteligenci, aby se mohla uchytit. Berte do služeb státu řádně kvalifikované síly. Plaťte je, aby mohly býti živy a naproti tomu od nich žádejte řádnou práci. Tím šetříte nejvíce pro státní pokladnu. Proveďte kontrolu ve státních kancelářích a netrpte toho, kdo poctivě nepracuje. Když musíme pracovati my, žádáme, aby pracovali také ti, o které se stát stará. Zjednodušte všude administrativu a netrpte zbytečně zdlouhavého vyřizování. Berní úřady ať včas předpisují nejen daně, nýbrž také dávky a převodní poplatky. Opožděným předpisováním těchto poplatků nejen že státní pokladna peníze dostává pozdě, nýbrž mnohdy i poplatník, který má tyto poplatky platit, dávno majitelem nemovitostí již není a bývá postižen úplně neprávem nový majitel.

Chci zde poukázati také na to, jak se nejen při sdělávání státního rozpočtu pamatuje macešsky na vrstvy živnostenské, ale také i při sdělávání zemského rozpočtu moravského, jak se postupuje proti Zemské radě živnostenské. Bylo nařízení, aby při sestavení rozpočtu pamatovala Zemská rada živnostenská na snížení o 10%, hlavně u cestovného. Než položka byla zařazena do rozpočtu, byla vrácena s novým seškrtáním a po schválení rozpočtu byla Zemská rada živnostenská nemile překvapena tím, jakým způsobem je dbáno o zušlechtění chovu koní a dobytka a jakým způsobem o vzdělání živnostenského dorostu. Na př. pro dva inspektory chovu koní preliminuje se na cestovném pro r. 1933 Kč 22.820, tedy o 4.600 Kč více než pro 15 úředníků celé instituce Zemské rady živnostenské, kteří musí býti vysíláni na úřední cesty, při čemž hlavně dlužno vzíti v úvahu, že vedoucí úředníci úřadu, jakož i správci odborných poraden musí se zúčastniti porad hlavně v Praze konaných a že zejména účast na zadávacích schůzích dodávkových je v eminentním zájmu moravskoslezského živnostnictva a tím i země moravskoslezské po stránce daní a dávek samosprávných.

Ještě více vynikl rozdíl v posuzování obou institucí při českém odboru Zemědělské rady, kde cestovné pro členy výboru, komitétu a anket, mimořádné výdaje při delegacích jsou preliminovány vesměs výše, než byl výsledek v r. 1931. Pro odborné úředníky schváleno na rok 1933 125.190 Kč. U našeho českého odboru pouhých 12.820 Kč, což znamená 10% rozpočtu zemědělského, čímže dokázáno, jak obtížné je Zemské radě živnostenské dodržet rozpočtovou položku a nepoškoditi důležité zájmy vlastní služby, hlavně vzdělání dorostu a výchovy řemeslnického stavu vůbec. Nemenší rozdíl je u německého odboru, kde pro členy delegace atd. je částka 61.230 Kč, kdežto u německého odboru živnostenské rady pro 5 zaměstnanců je pouze 6.930 Kč, tedy ani ne celých 10%.

Zde je nejlépe viděti, jakým způsobem na jedné straně živnostnictvu se ukládají povinnosti, a na druhé straně se mu upínají a nedávají stejná práva.

Ke konci vyzývám nynější vládu a koalici, aby si vzala příklad, dokud je čas, z hospodaření bývalé občanské vlády a komise, která za svého působení zaplatila přes 4 miliardy Kč dluhů a mimo to uspořila na 2 miliardy reserv, které se v krátké době rozplynuly, aniž víme kam. Uposlechnete-li výzvy státotvorného oposičníka, pak prospějete celému národu a naší milé vlasti. (Výborně! Potlesk senátorů čsl. živn.-obch. strany středostavovské.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Sechtrovi.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Dnes zase jednou za onoho času mluvíme o rozpočtu a o státní potřebě. A musíme hned všichni konstatovati, že tento rozpočet je mezi rozpočty, které jsme za dlouhou řadu let měli, výjimečný a jedinečný. A musíme také loyálně doznati, že vláda, která tento rozpočet sestavovala, měla, když ne zcela na 100%, tož aspoň částečně odvahu, hledati úhradu také v položkách, které nejsou zrovna dvakrát líbivé, a sáhla tam, kde věděla, že obyvatelstvo se bude ozývati. Totiž to obyvatelstvo, které je zaměstnáno u státu. Nehledala tedy úhradu, jako to bývalo dříve, jen u obyvatelstva platícího. Vláda si byla plně vědoma toho, že není naprosto možno dále zatěžovati poplatnictvo, které už je tak hluboko zatížené, že žádného dalšího zatěžování naprosto neunese. (Hlas: Přes 20 nových serií daní!) A jestliže pan ministr financí přichází s novými a novými náměty na zdaňování - bylo zde řečeno, že jsou to malicherné a malé věci - je viděti, že je si sám plně vědom toho, že není naprosto možno sáhnouti k něčemu jinému, k tomu, čeho by poplatníci již neunesli.

Mám však obavu, že slavná vláda sice docílila snížení rozpočtu - věřím, že z toho rozpočtu nesleví, že nepřekročí té číslice, kterou si vytýčila - že však nenalezne úhradu u poplatnictva z těch důvodů, poněvadž poplatnictvo jest již přetížené do té míry, že není s to zaplatiti ani to, co mu je nyní předepsáno.

Je to těžký úkol a chtěl bych říci, že cesty, jež vedou nás a najmě vládu a i tu politickou sedmu, která se radila o rozpočtu, nejsou správné a že je nutností, až se přesvědčíme, že jsme se dostali do slepé ulice, abychom se vrátili a hledali cesty jiné. A já si neobyčejně vážím, že jsou zde dva ministři resortů, na kterých skutečně v republice nejvíce záleží a na kterých závisí náš rozpočet. Je zde pan ministr sociální péče, který se musí starati o nezaměstnané, a pan ministr financí, který se musí starati o finance, aby ministr sociální péče pro tyto lidi finance měl.

Myslím však, že by bylo potřebí, aby dotyční pánové napravili to, co válečná doba nám přinesla. Myslím totiž na změněné poměry pracovní, poněvadž ze všech odvětví, jak průmyslu, tak také z úřadů, byli vybíráni na frontu mužové a na jejich místa nastupovaly ženy. Válka byla skončena, ženy zůstaly v úřadech - a mužové jsou bez práce. Myslím, že by bylo potřebí, aby v poválečné době místo navrhovaného zkrácení doby pracovní, kde budeme v našem státě rozlišovati dvojí lid, byly tyto ženy vráceny svému původnímu poslání, rodině, a aby mužové byli vráceni práci, aby se muž nedal živiti ženou a aby tímto způsobem nezaměstnaní bez bolesti byli vsunuti do pracovního poměru dosavadních zaměstnanců.

Můžeme říci, že Československá republika se vždycky chlubila tím, že je na prvém místě a že dává určité vzory druhým státům. Myslím, že kdyby pánové podle toho také pracovali na odstranění nezaměstnanosti, že by jim zajisté byly povděčny všechny okolní státy, které taktéž trpí nezaměstnaností. Současně musíme říci, že by tím byl okamžitě ozdraven průmysl, poněvadž náš průmysl pro drahou výrobu není schopen konkurence za hranicemi a na základě toho máme neustále a neustále větší nesnáze s podporou v nezaměstnanosti. Nám již nestačí, bude-li zavedena v podporách v nezaměstnanosti kontrola, nám nestačí, bude-li také zavedena pracovní povinnost, nýbrž je nutno vrátit ženy, jež ubírají mužům práci, jejich povolání a na jejich místo dosaditi muže.

Na adresu některých pánů, kteří s tohoto místa prohlašovali, že Československá republika je pro náš průmysl příliš malá, musím říci též několik oslov. Byla doba, že si tito pánové zde s tohoto místa, neobyčejně pochvalovali osvobození čsl. národa a utvoření Československé republiky, ale dnes jsme byli svědky že tito lidé prohlašují, že území Československé republiky je malé, že nutno Československou republiku zvětšiti, aby průmysl měl u nás a ve světě lepší odbytiště. Myslím, že pánové zapomněli, že k tomu jsou jen dvě cesty: buď se podříditi diktatuře, jaké jsme již podřízeni byli, cizím státům, ztratit svou svobodu, anebo válka. Jsme proti válce a musíme se také postaviti proti tomu, abychom byli podřízeni někomu jinému. My jako skromný národ se musíme spokojiti s tím, co máme, a hájiti do posední kapky krve své hranice a nežalovat, že území Československé republiky je malé. Krise v našem československém státě začala sice odleskem ciziny, začala však u nás dříve v zemědělské výrobě, v zemědělství, nikoli ve výrobě průmyslové. Varovali jsme, že se zemědělská krise přenese také na ty druhé vrstvy. Kdyby byl býval tehdy náš hlas slyšen, nemusili jsme to přivést k dnešním koncům, aby pánové, kteří jsou pověřeni vésti tento stát, ministři, pro starost o stát nemusili šedivět.

Jediná cesta, která ozdraví náš stát, je vyvazení z dluhů zemědělců, kteří tonou v dluzích již tak daleko, že jim finanční správa o jejich usedlostí dává vnucenou správu. Místo co má ulehčiti našim poplatníkům, vnucenou správou dobývá poslední haléř, který ještě pracovitému člověku v zemědělství zbyl. Kdo zavinil nedoplatky, které dnes jsou tak tíživé našim poplatníkům? To nebyli zemědělci, nebyli to poplatníci, ale berní správa, která zavinila, že dnes naši zemědělci ještě dluhují, poněvadž, kdyby byl tenkrát náš zemědělec prodal králíka, mohl daň lehce zaplatiti, kdežto dnes kdyby celý chlév vyprodal, nestačí mu to, aby dostál svým daňovým povinnostem. Po této stránce by bylo na místě, kdyby pan ministr financí napodobil ty obchodníky, kteří na mnoha a mnoha místech nabízejí vyrovnání. Máme-li podle časopiseckých zpráv 5 až 6 miliard daňových nedoplatků, snad by bylo dobře, kdyby pan ministr podle toho vzoru nabídl vyrovnání, abychom nedoplatky stáhli, poněvadž, půjdeme-li takto dále, nedostanou pánové docela nic (Výkřiky!) a zproletarisují celý československý národ. Berní správy si počínají příliš bezohledným způsobem vůči našim poplatníkům, a to dobrým poplatníkům. Bylo by záhodné, aby se vyšší finanční úřady přesvědčily o tom, že ti lidé, kteří jsou dnes exekvováni a jimž je dávána vnucená správa, platili pořádně a platili by zase, kdyby nebyli přetěžováni do té míry, že platiti nemohou. Úplná platební neschopnost našich zemědělců je viditelná již z toho, že v r. 1927 mohl zemědělec počítati průměrně 2.2 Kč za hodinu mzdy, kdežto v r. 1931 - a v r. 1932 a 1933 ještě to se horší - přijde průměrně na zemědělce samostatně výdělečného 35 hal. za jednu hodinu. (Obrácen k min. financí dr. Traplovi:) Pane ministře, náš zemědělec dnes už nežije z výnosu své práce, nýbrž z toho, co zdědil, on se zadlužuje, nemá žádný výtěžek ze svého hospodaření, nýbrž žije z posledního, a nenastane-li včas obrat, nevím, snese-li to naše Československá republika. Máme případy, že berní úřad exekvoval a navrhoval vnucenou správu do takového místa, o kterém se nakonec shledalo, že daně jsou přeplaceny, ale berní úřad bez milosti tam prováděl své a vnucení správcové se nechtěli odtamtud hnouti, pokud prý nebudou míti zaplaceny své služby, které tam vykonávali. Ráno totiž páni přijeli autem a odpoledne odjížděli, a sedíce v hostinci, ani tu usedlost neviděli! (Sen. Sláma: Ale benzin je dražší, pane kamaráde, přece potřebovali do auta benzin, a oa se musí také zaplatit, to není jen tak!)

Když už jsme při tom obrázku daňovém na Jílovsku, mohl bych, pane ministře, posloužiti skutečnostmi, poněvadž jsem se obrátil na berní správu, která povolila dotyčnému dlužníku splátky. On dodržel úmluvu berní správou dohodnutou, ale berní úřad vyslal na místo samé exekutora, který si s sebou přivezl překupníka, ten odhadl krávy po 1000 Kč za jednu a okamžitě na místě je také koupil. Bylo to pět nebo šest krav a 5.000 Kč hned chtěl vydělati, když prý tam ty krávy ponechá. Myslím, že tímto způsobem nepěstuje se důvěra ve stát, nýbrž že se posilují extremní živly, což jistě nepřispěje ke klidu a konsolidaci státu. Jestli odtud bylo voláno po malém území, tedy ti páni, kteří sami přiznávali, že u nás zemědělec není schopen kupovati průmyslové výrobky, přiznali také, že zamrzly veliké peníze, jdoucí do miliard, v cizině, které se odtamtud těžko dostanou, a 600 mil. Kč povolených jako záruka na tyto finance zamrzlé v cizině, je také pryč. (Sen. Dundr: To není pravda, budeme odhlasovávat zákon teprve na 600 mil. Kč!) Ty už byly odhlasovány a teď přicházíte s jinými, pane kolego. (Výkřiky sen. Dundra.) Bylo by potřebí napodobit, co je dobré v cizích státech. Je vám známo, že v sousedním Německu luští nezaměstnanost také tím, že provádějí kolonisaci nezaměstnaných na půdu. Bylo by dobře, kdyby také u nás páni na vlivném místě tento způsob napodobili a kdyby také u nás se prováděla příslušná akce a ze zbytkových statků byla rozdělena půda našim zemědělcům, aby se stali soběstačnými. (Výkřiky.) Jsem neobyčejně vděčen tomu, že obě socialistické strany s tím plně souhlasí a předpokládám, že páni půjdete příkladem a že ty své zbytkové statky rozparcelujete. (Sen. Dund: Nejdříve tak musí učiniti ti, kteří jich mají nejvíce, a to jsou naši stoupenci!) Pak bude povinností také ministerstva zemědělství, aby i ono ze svých statků, jež dostalo a vlastní, přispělo na kolonisaci a doplnění půdy pro zemědělce. (Výkřiky sen. Dundra.) Tímto způsobem odstraníme nezaměstnanost a vrátíme lidu nejen půdu, nýbrž i lásku k půdě. Využitkujme ty lidi, kteří k půdě mají lásku. Náš zemědělec se houževnaté drží na půdě, ačkoli je si plně vědom toho, že nevydělává, nýbrž živoří, ba dokonce, že ještě zadlužuje, co mu jeho otec a máti zachovali.

Je však nutno, aby po této stránce ministerstvo financí vyšlo kolonistům a těm, jimž byla půda přidělena, hojně vstříc bezúročnou půjčkou na 50 až 60 roků. A zase řeknu, kde je možno tyto peníze získati: ze staveb, jichž majitelé jsou dnes schopni peníze vrátiti. Je třeba uplatniti regres na vrácení peněz na vily a podobné objekty, které ministerstvo neobyčejně podporovalo. (Sen. Dundr: Mnozí naši páni nám za to nebudou vděční!) Nevadí, pane kolego, já jsem samostatným občanem státu, zastupuji určitou vrstvu lidu a mám také odvahu větší než Ty, říci do svých řad pravdu. Tomu se ovšem Ty vyhýbáš. (Tak jest! - Veselost.)

Vážení! Věřím, že dnes je těžký úkol pro ministerstvo financí. Jde na ně kde kdo a žádá, ale ono nemůže již poplatníky více vyždímati, namůže je přišroubovati, aby dostalo peníze. Přijdou samosprávné svazky, obce, okresy i země a pánové se radí zase, jak tyto samosprávné svazky ozdraviti, a nemají nic pilnějšího na práci, než žádati zvýšení limitu přirážek. U poplatníků, kteří nejsou s to zaplatiti státní daně, žádají zvýšiti limit přirážek. Ale, pane ministře, já bych měl jiný recept, a to žádati od těch, kdož mají novostavby, aby platili samosprávné autonomní přirážky. Když dovedou v obci poroučeti, ať také platí, a ne aby pánové tam jen poroučeli a jiný aby to za ně platil. Ne daně, ty jim odpusťte, pane ministře, podle zákona, ale přirážky ať zaplatí. (Hlasy: A teď je to vyřešeno!) Pánové, já věřím, že se tomu usmíváte a máte na zřeteli, že by byly zmenšeny obecní a okresní přirážky jen snad u těch velikých, ale neračte zapomínati, že domkář, mající tři nebo čtyři korce pozemků a stojící ve vašich řadách, ke kterému máte povinnosti, musí platit na úpravu cesty mnohdy úředníku, který tam má vilu, ač ten člověk má 100.000 i přes 100.000 Kč ročních příjmů - a ten malý poplatník musí mu upraviti cestu, aby si na cestě do úřadu neumazal boty.

Vážení pánové, ještě jedna věc je velice důležitá. My jsme si plně vědomi, že lidé nemající práce potřebují podporu, aby dítkám mohli dáti chléb, ale jsou příliš markantní případy, kde se podpory zneužívá lidmi, kteří hned, jakmile ji dostanou, jdou do zábavních místností a dítkám se nedostane chleba, ačkoli z tohoto důvodu zákonodárci pro podpory hlasovali; jak je viděti, dostane se často podpory těm, kteří ji tak velmi lehce utratí. Zde je proto velice důležité najíti nápravu. Neunese-li vůz těžkého nákladu, buď se musí uložit nebo dáti mu silnější nápravu; se státní károu a ministerstvem financí, které jsou také přetíženy, musí se to udělati právě tak. Je nutno hledati cesty k ozdravění v našem státě, vybaviti zemědělce z dluhů uplatněním regresu ze stavebního ruch a odstraniti disparitu mezi průmyslem a zemědělstvím. Jedině tímto způsobem dostaneme se kupředu. Je však nutno urychleně jednati, aby nenastala újma z prodlení. Proto je potřebí odstraniti nejen disparitu cenovou, nýbrž také disparitu smýšlení v tomto slavném shromáždění. Stát nám musí býti nade všecko. Musíme zachrániti obyvatelstvo tohoto státu a s extrémy počkati, až budeme v klidu a míru a až bude náš stát soběstačný i finančně na tom tak, aby to poplatnictvo vydrželo.

My sice budeme hlasovati pro rozpočet, to je samozřejmé, ale v důvěře, že s námi zasednete k zelenému stolu a budete se upřímně a poctivě starati o veškeré obyvatelstvo tohoto státu, nejenom o to socialistické. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Keresztury.

Sen. Keresztury (maďarsky): Ctený senát! Správnosť rozpočtu každého štátu definuje sa dvoma vecami: záujmom štátu a záujmom poplatných občanov. Povinnosťou vládnúcich orgánov každého štátu je, uviesť v harmóniu záujmy týchto dvoch faktorov, keď orgány tie zásadnú a vyhotovujú rozpočet na celý dlhý rok.

Jestliže vyhotovený rozpočet nie je taký, aby uspokojil záujmy obidvoch, ale záujem jednoho má prevahu na úkor druhého, teda rozpočet nieje dobrý, ale špatný a treba na miestneho zhotoviť nový, Povinnosťou ministerskej rady je rozpočet zhotoví a povinnosťou obidvoch snemovieň parlamentu je rozpočet zrevidovať, prijať alebo zamietnuť. Vládna správa republiky sostavila svoj rozpočet a predložila ho parlamentu, aby ho on preskúšal, schválil, prijal. So živým záujmom sledovali sme prácu poslaneckej snemovne ak vo výbore, tak i v pléne. Aniž podrobím túto prácu detailnej kritike, poznamenávam pri tejto príležitosti len toľko, že podaná mentalita zavládla v duchovnom svete väčšiny poslaneckej snemovne, ktorá mentalita väčšinu spútala, zajala, ako had obrovskej sily, ako mocný pohľad krotiteľa hadov, a táto mentalita je: otrocké plnenie vôle ministrov.

Že je tomu tak, nasvedčuje tomu to, že väčšina prijala predložený rozpočet bez akéhokoľvek uvažovania, bez rozmýšľania a bezo zmeny, aniž brala zreteľ na predložené návrhy a uvažovala o ich životaschopnosti. Zamietla každý návrh došlý od opozície, ako keby opozičníci nezastávali záujmy voličov, lež ako keby boli odpôrcami záujmov občanov.

Veľavážený senát! Riekol som, že správnosť štátneho rozpočtu je definovaná sjednotením záujmov štátu a poplatných občanov Ja toho pri sostavení rozpočtu nenachádzam, lebo on vôbec neberie zreteľ na záujmy poplatného občianstva a tým samozrejme ani na záujmy štátu. Lebo neberie-li sa ohľad na záujmy občanov, sú tým ohrožené i záujmy štátu.

S hľadiska krívd nemluvím o zemiach historických, lebo tam prežívajú ľudia zlaté časy. A zlato, ako vieme; zaslepuje oči, nech sa ono ukazuje buďto v podobe kovu alebo v podobe času očiam telesným alebo duševným. Zaslepuje každým pádom rovnako oči i dušu. Tuná vo svojej zaslepenosti každý si myslí, veľavážený senát, že Slovensko a Podkarpatská Rus svojimi pravekými poklady na večné veky bude živiť zeme historické, že Slovensko a Podkarpatská Rus ako kolónie, pripustia, aby ich poklady mohly prichádzať sem do zemí historických ku zveľaďovaniu ich blahobytu. Domnievate sa snáď, páni, že Slovensko a Podkarpatská Rus dajú so sebou nakladať ako kolónie; aby milióny ľudí boli uvrhnuté do biedy a aby ste z tejto biedy potom vy mali úžitok? (Sen. Mezö (maďarsky): Treba dať prácu!) Veď to je i mojím presvedčením.

Veľavážený senát! Ako viem, koloniálna politika v XX. storočí doznala už bankrot. Dnes už nemožno udržovať milióny v biede a získavať z toho na večné časy úžitok. Viem toľko, že politika, ktorá túto biedu vyvoláva, zničí nielen tých, ktorých uvrhne v biedu, ale zničí i tých, čo túto biedu vyvolaní. Obyvatelia Slovenska a Podkarpatskej Rusi sú národy kultúrne, sú na stennej úrovni s obyvateľmi zemí historických, sú si vedomí, že tiež oni majú právo k životu, že tá pôda, na ktorej žijú, je pred Bohom i svetom jejich, ich pozemno-knižným vlastníctvom, tam musia žiť i mrieť a i keď budú na nejakú dobu uvrhnutí v biedu okolnosťami na nich nezávislými, raz predsa len vzbudí sa v nich sebavedomie a svoje záujmy obránia.

A táto doba už nie je ďaleká, lebo nech si dobre zapamätá každá zúčastnená strana, že i to veľké a mocné Anglicko má svoje kolónie a že v tej veľkej jeho kolónii, v Indii hladuje len jediný Gandhi, avšak na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi už každý; tam je veľká bieda. O tom snáď ani nevedia, ani to nepociťujú a nevidia to tí, ktorí tam medzi ľudom nežijú. Hladujúci žalúdok nájde si vždycky svoju pravdu, a našiel si ju vždycky, ale nebolo v tom nikdy žiadnej vďaky.

Zdôrazňujem, že tam u nás odvekí obyvatelia hladujú, nemajú chleba, kdežto zo zemí historických ta nakomandovaní úradníci, četníci, bankári, zbytkári ešte i dnes sú dosť dobre situovaní. My odvekí obyvatelia Slovenska a Podkarpatskej Rusi prajeme si sostaviť rozpočet tak, aby on zaistil možnosť rozmachu Podkarpatskej Rusi a Slovenska práve tak, ako on zaisťuje rozmach zemí historických. Domnievam sa, že v tejto otázke nemôže byť medzi nami rozdielu, nech patríme ku strane ktorejkoľvek.

V tomto rozpočte nevidím zaistenú možnosť rozvoja Slovenska a Podkarpatskej Rusi ani v ohľade nábožensko-mravnom. Podívajme sa jedine na návrh Dérera o školskej reforme, ktorý bol uverejnený v listoch ako vianočný dárok. Možná, že my na tento návrh hľadíme s čiernymi okuliarami, možná, že tento návrh má svoje dobré snahy, dobrú vôľu, možná, že pán minister vo svojom duševnom prostredí nesnaží sa o zkazenie a schátranie nášho nábožensko-mravného života. To, ako povädám, pripúšťam, lebo nie som v stave predpokladať o nikom, že chce šľapať po nábožensko-mravnom živote.

Ani sa nechcem zabývať dopodrobna s návrhom, a poukážem iba na jeden detail; kde pán minister navrhuje, že ku zriadeniu školy nenáboženské stačí 30 detí, kdežto ku zriadeniu školy náboženskej, požaduje sa 200 detí, a totiž, má-li niektorá náboženská škoda len 199 žiakov; musí táto škola byť zatvorená. To podľa mojej kritiky znamená, že školy, ktoré vychovávajú k životu nábožensko-mravnému, treba zrušovať a na miesto nich zriaďovať školy štátne. (Výkřiky sen. Mezöho.) Prepáčte, až budete hovoriť vy, vypočujem vás, vypočujte i vy mňa. Ja so svojej strany sa teším, že nebudem už živý v dobe, kedy jednotlivci z takýchto škôl vyšlí dorastú, lebo nebude závidenia hodná tá verejná bezpečnosť, kde ku každému človeku bude treba postaviť jedného četníka ku zauzdeniu povahy pravraha Kaina, ktorá sa skrýva v duši človeka.

Nevidím v rozpočte zabezpečenú ani rovnoprávnosť náboženstva. Odtiaľto, s rečníckej tribúny senátu parlamentu československého volám do sveta všetkých protestantských zemí, že tuná v Československu môže dojsť k neuveriteľnej anomálii, že osudom sem vhodení reformáti už pred 10 rokmi konali svoju ústavnú synodu, avšak ešte ani do dnes nie sú v stave vyčkať od vlády sankcionovanie zákonov vynesených synodou za prítomnosti vládneho komisára. Ministerstvo verejného vyučovania to sabotuje, dovolávajúc sa, že preklad, slovenský text je planý. Nuže, ja si nedovediem predstaviť preklad, ktorý by nemohol byť za 10 dlhých rokov opravený. Nemôže byť príčinou odopretia sankcie zákonom to, že tečka nad písmenom i je v slovenskom preklade posunutá o jednu tisícinu milimetra stranou. I keď teraz po uplynutí 10 rokov ministerstvo tieto zákony potvrdí, nedocielime tým nič, lebo desaťročný cyklus vypršal, musíme svolať novú synodu a sme tým o veľa tisíc korún poškodení.

Nie som vstave predstaviť si ani to, ako môže dojsť v ústavnom štáte k tomu, že reformovaní duchovní neobdržali svoje oprávnené., zákonité a do rozpočtu pojaté pôžitky na r. 1919 a 1920, kdežto v rozpočte boly ony vykázané a musia sa nachádzať ešte i dnes vo štátnej pokladni, tak že ony reformou akému duchovenstvu podľa zákona náležia. Reformované duchovenstvo, akonáhle len mohlo, ihneď složilo prísahu vernosti ku štátu a konalo vždy presne svoje povinnosti voči štátu, a preto tieto zákonité pôžitky reformovanému duchovenstvu i patria. Žiadam, aby tieto sumy, ktoré nám pred Bohom i svetom zákonite náležia, vyplatené boly nám zo štátnej pokladne, ak sú ešte tam, a nie sú-li už tam, a vyplatené boli proti zákonu kňazom iných konfesií, nech sa ony od týchto vyberú a vyplatia duchovenstvu reformovanému, a úradník, ktorý tieto peniaze proti zákonu poukázal, buď pohnaný k zodpovednosti a exemplárne potrestaný.

Veľmi veľký je počet tých úbohých reformovaný ch kňazov, ktorých tuná štátny prevrat zastihol, ktorí už odo dávna bydleli v území štátu, boli riadnymi duchovnými, zostali tuná po prevrate, složili prísahu vernosti k štátu, ktorí narodiac sa mimo Československa, avšak konajúc tuná službu pozbudli inde práva domovského a tým i štátneho občianstva alebo súci k tomu donucovaní zákonom, sa ho i zriekli, - teraz tuná v republike demokratickou nazývanej po celý rad rokov kľučkujúc a zaplativší mnohokrát veľa tisícové dávky, získali síce štátneho občianstva, avšak ich služobné roky rátajú sa len od vystavenia tejto listiny, zbiedačujú ich v počiatočnej platovej stupnici a nad to všetko donucujú ich, aby vrátili kongruu do tej doby zákonite poukazovanú, - to sú tak krikľavé krivdy od rokov páchané, že ich nemusím podrobnejšie uvádzať.

Týmto kňazom však nevrátia dane štátne, daňové prirážky, dane dôchodkové a príspevky vodoregulačné, ktoré títo zaplatili do štátnej pokladne. Spôsob, akým bolo naložené s učiteľmi jedine správny, právny, spravodlivý a dôstojnosti štátu odpovedajúci, lebo učiteľom, či oni bydleli v území republiky 30 rokov a či sem prišli až v r. 1919, započítajú sa všetky služobné roky spolu so všetkými ich pôžitkami. Prečo sa tejto opravdu demokratickej a poctivej zásady nepoužíva tiež u kňazov reformovaných? Preto, lebo tuná niet demokracie, ale je tu len lžidemokracia. Možná, že je im to odopierané preto, lebo naša matka zrodila nás z 99% Maďarmi, lebo milujeme našu maďarskú rasu a nikdy ju nezaprieme.

Veľavážený senát! Vláda zdôrazňuje úspornosť v rozpočte. Táto úspornosť objavuje sa vo znížení platov štátnych zamestnancov; ale teda prečo honí prepych na poli ľudového vyučovania menovaním nových učiteľov, aniž sú k dispozícii učebné siene vhodné k vyučovaniu. Pokladám za nemožnosť, aby mohli tri učitelia v jednej učebni úspechom vyučovať, ako sa to deje v Bodrogszentesu v Medzibodroží. Pokladám za nemožné, aby to úbohé, nešťastné dedinské dieťa, ktoré strávi len dva dni v týždni vo škole, niečomu sa naučilo. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Zkrátka, vyhoďme učiteľov von!) To netvrdím, ráčte len vyčkať moju reč a až potom na ňu odpovedať. Podkladám za nemožné i to, aby pri takomto vyučovaní mohol byť v dedinskej škole urobený rozvrh matérie na intervaly 20 minútové. Veď za 20 minút nemožno tých úbohých capartov ani spočítať, kdeže ešte vyučovať. Škôldozorca, ktorý predkladá pánu ministrovi zprávu, že vo škole, kde v jednej učebnej sieni vyučujú traja učitelia, deje sa vyučovanie s úspechom, ten škôldozorca nepodáva pradivu zprávu.

Nedbám, ba som za to, aby každých 15 detí dostalo jedného učiteľa, avšak požadujem, aby týchto 15 detí dostalo tiež zvláštnu učebnú sieň, lebo viem i to, keďže môjmu vrchnostenskému dozoru podlieha 19 škôl náboženstva reformovaného, že vyučovacia schopnosť učiteľa, v jehož škole vyučuje sa naraz niekoľko tried, klesne pod minimálnu a najnižšiu úroveň.

Je prirodzené, že zamestnávanie toho ohromného počtu učiteľov je možné len tak, že sa zriaďujú šnelsíder - kurzy učiteľské, čo potom vyvoláva pokles úrovne učiteľstva. Za starodávna mohol byt učiteľom len ten, kto absolvoval 4 gymnázia alebo 4 meštianky a 4 preparandie. Dnes je situácia iná. Jestliže roznášač golierov niektorej prádelne zunuje svoje remeslo, nastúpi kurz v takomto šnelsíder - ústavu, kde ho dozaista prijmú, kým s maturitou, nadobudnutou v Maďarsku, nemožno sa tam dostať.

Mluvím-li takto, nie som proti veci vyučovania, ale požadujem výlučne riadnosť vo vyučovaní, lebo veď nemôže byť cieľom verejného vyučovania, aby to úbohé maďarské dieťa nenaučilo sa ničomu. Je-li tuná tento ciel, nuž tento ciel je už dosažený; avšak toho istého cieľa bolo by bývalo lzä dosiahnuť i bez premárnenia milionových obnosov. Milióny nie sú dnes na svete k tomu, aby sme s nimi prevádzali gaukliarstvo na poli verejného vyučovania, lež na to, aby sme ach užitočne investovali.

Na vyššie vyučovanie pri tejto príležitosti nevybočím, lebo nemám k tomu fyzického času, radšie prejdem na našu veľkú a pálčivú otázku: na zemedelstvo, živnosti a obchod. Ja, ďaleký od svojho národa, so slzami v očiach pripamätovávam si doby, kedy Maďarstvo sem uvrhnuté tak šťastne žilo v Medzibodroží. (Sen. Zimák (maďarsky): Čakáte na Gömbösa?) Ráčte prísť a podívať sa; čo povädám, je pravda. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Na ktorú dobu myslíte, pán farár?) Len na dobu pred 3 - 4 rokmi: avšak ráčte ísť so mnou dnes do mojej za starodávna bohatej, spokojnej a šťastnej dediny, ráčte sa dnes na ňu podívať, polovica dediny nemá chleba a sotva trošku zemiakov. Poctivý a pilný zemedelský ľud pracoval a z výsledkov svojej práce plnil všetky svoje záväzky, i jemu samému zostalo ku svojím individuelným cieľom v hojnej miere. Dnes na celý jeho majetok sú intabulované dlžoby. Kam to povedie, kto by to mohol riecť?

Naše veľkostatky boly bez rozmyslu rozparcelované. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): To vás bolí!) Nebolí, ale bolí to toho úbohého robotníka, bolí to toho úbohého čeľadína, bolí to toho maďarského a slovenského úbožiaka, ktorý spolu so svojou rodinou sedí vo svojej dedinskej chatrči a naťahuje ruku po podpore nezamestnaných. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Tak je tomu i na Žitnom ostrove a tak je tomu všade!) Dosť zle, že je tomu tak, ráčte tomu odpomôcť. (Sen. Zimák (maďarsky]: Neohlupujte ľud!) Ja ho neohlupujem, ja hovorím vždy pravdu.

Drobný a malý statkár už nesnenie bremená, ani úroky zo svojich dlžôb nemôže už platiť, jedinou jeho starosťou je robiť zmenkové dlhy; avšak ani zbedačené vonkovské banky namôžu pomôcť. V bankách ležia celé hromady falšovaných zmeniek, lebo je to ešte jediná možnosť živobytia pre ľud a ľud sa nebojí ani žalára, prosí-li žena a deti o odev a chlieb. Maďarskí alebo slovenský zemedelec, ktorý je k práci zvyklý a z nej poctivo sa živil, musí so zapýrenou tvárou naťahovať svoju ruku po podpore nezamestnaných. (Sen. dr. Farkas (maďarsky]: Ale štólu za sobáše a krsty si dáte zaplatiť, pán farár, že áno?) Nie to nie je pravda. Ráčte prísť a ukážem vám, že iba na týchto poplatkoch mám 40.000 Kč pohľadávky. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Napísal som pravdu!) Nenapísali ste pravdu.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Zdá se, pánové, že tyto dialogy jsou velmi zajímavé, ale prosím, nevyrušujte řečníka!

Sen. Keresztury (pokračuje): Väčšieho gazdu alebo existujúceho ešte drobného statkára zabily už hrozne veľké bremena sociálneho poistenia; je to ono hrozné bremeno doľahnuvšie na zemedelca, živnostníka, obchodníka a podnikateľa, ktoré s tvárou požehnaním nalíčenou vydalo sa na cestu na Slovensko a Podkarpatskú Rus. S počiatku bolo ono ako veľký lijavec, potom ako veľká búrka, dnes už ako krúpami zaťažkané čierne mračno, ktoré odnesie a vybije všetko, čo mu stojí v ceste. Nemám pri ruke dát o príjmoch sociálneho poistenia, avšak i podľa najnižšieho výpočtu až do ročných 400 miliónov idú tie sumy, ktoré odníma sociálne poistenie z územia Slovenska a Podkarpatskej Rusi a prináša sem do Prahy, z čoho potom k nám nenavráti sa ani jediný halier. Snáď má byť požehnaním to, že sociálne poistenie dáva nemocným po jednom aspiríne? (Sen. Zimák (maďarsky): Snáď by sa ta malo dať kňazom?) Nie kňazom, lebo my žiadame len toľko, koľko si zasluhujeme. Ja nikdy nehovorím, že vy si toho nezasluhujete, prečo teda tvrdíte vždy vy, že my kňazi nezasluhujeme si platov?

Ctený senát! Od sociálneho poistenia požadujeme, aby ono obnosy, ktoré vybralo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, vrátilo bez výnimky Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Požadujeme, aby sociálne poistenie postavilo nás na nohy, keď už nás s nich srazilo, lebo ide do miliárd obnos, jestliže 400 mil. Kč, ktoré sa každoročne vybraly, násobíme číslicou 12. Požadujeme, aby obnos, ktorý sme na sociálne poistenie zaplatili, bol daný do našej právomoci, aby sme my sami nakladali s našou inštitúciou a našimi peniazmi. Keď už sme tieto peniaze naším krvavým potom vydreli, nech z nich máme aj úžitok. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Dáte ich kňazom?) Od vás, pane, nechceme nič; skôr advokáti pripravujú ľud o peniaze. I vy máte nejaký ten škralúp, i vaše nohy majú otlaky, na ktoré by sa mohlo šliapnuť; po nás nešľapajte. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Len ráčte, nevyhýbam sa!) Odpovedal som len na váš výkrik, a nebolo mojím úmyslom ubližovať.

Naše cesty podobajú sa bahennému moru. Autá, ktoré sa odchýlia od hlavných tratí, musia 3 páry volov vyťahovať z bezodného blata. Berné bremená vzrastajú. Na úpravu riečišť v Medzibodroží vláda ani nepomýšľa. Pripúšťa, aby voda v Medzibodroží strhala celé dediny preto, lebo systém ochranných náspov nie je dokončený. Ministerstvo po prevrate vyslalo asi v r. 1921 odbornú komisiu, ktorá za mojej intervencie jednala s ľudom v Medzibodroží, vystavenom nebezpečiu povodní. Pri tomto komisionálnom pojednávaní poukázal som na spôsob, ako by mohlo byť odvrátené nebezpečenstvo povodne, ktoré hrozí Medzibodrožiu, ukázal som, že už maďarská vláda zahájila stavbu ochranných náspov a bola by práce i dokončila, keby medzitým nebolo došlo k prevratu. Komisia i prisľúbila, že práce budú skoncované, uplynulo však od tých čias 12 rokov a povodeň smietla s povrchu zeme obce Szent-Mária, Rad a z časti i Zétény, a vládny sľub zostal predsa len sľubom. (Sen. dr. Farkas (maďarsky): Práce už sú zahájené! Na Uhu a Tise už sa pracovalo!) Ráčte len prísť, ukážem Vám polohotový systém náspov.

Napriek všetkému tomu a nestarajúc sa o nesnádze rozdeľujete bez ladu a skladu podpory nezamestnaných a lákate tým ľud dedín i miest k nečinnosti a spôsobom ľahkého života. Koľko sto miliónov bolo premárnené na podpory nezamestnaných tam, kde by boli ľudia za podpory ochotne pracovali. Náš maďarský a slovenský ľud nežiada od vlády podpory, ale príležitosti k práci, a keby vláda tie mnohé milióny dané na podpory nezamestnaných bola použila na stavby ciest, na vykopávky odvodných jarkov a na budovanie náspov, bol by si zarobil ľud, bol by ľud spokojný a tiež peniaze by boly užitočne investované. Tu nieto peniaz, lebo peniaze ztratily sa v rukách ľudu, často v rukách nepovolaných, nieto ciest, nieto jarkom ani náspov, avšak i podpora v nezamestnanosti sa stále ztenčuje. (Sen. Mezö (maďarsky): I vy poberáte kongruu bez práce!) I vám by bola dobrá kongrua, pane senátor, avšak vy by ste vztiahol ruku i po podpore nezamestnaných, napriek tomu že ste senátorom.

Nemluvím o zemiach historických, lebo nechcem povolávať do zemedelskej práce delníkov továrenských, sú-li nezamestnaní. Avšak nech sa pokúsi vláda - o to a nech podpory nezamestnaných, ktoré si preliminované a dnes ešte sú vo štátnej pokladni, pridelí Slovensku a Podkarpatskej Rusi vo forme práce, ja tvrdím, že nielen všetky naše cesty budú uvedené do poriadku, ale že od našich pozemkov a dedín bude odvrátené nebezpečenstvo povodne. Ráčte na pr. z takýchto podpôr financovať a vybudovať z jara silnicu medzi Kráľ. Chlumcom a Veľkým Keveždom, kde boly už práce zahájené, avšak zasa zastavené, a pochodí dobre i ľud i štát. Samozrejme nie prostredníctvom predražených a výdelečných podnikov, ale za vedenia a intervencie cestovných komisárov a inžinierov, ktorí sú vo štátnych službách, a ktorí nepracujú za diéty, za cestovný paušál, ale z úradnej povinnosti a za plat už vyplatený. Vláda sa bude diviť výsledkom, ktoré budú docielené.

Prosím ctenú snemovňu, neodhoďte môj návrh, ktorý podám tiež písomne, len preto, poneváč prichádza z lavíc opozičných, ale ráčte sa na ňom zamyslieť. (Sen. Mezö (maďarsky): Nie je to nová daň?) Nie je to nová daň, avšak nevyskúšali to; aspoň u nás nie.

U nás je základom všetkého pôda. Nemá-li peňazí v našej užšej vlasti na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi roľník, nemá peňazí ani živnostník, ani obchodník, ani podnikateľ, lebo jediným zdrojom finančným je pôda; nekupuje-li roľník a nepredáva-li, nedá-li stavať, skrátka nemá-li roľník peniaze, nemá ich ani jediné zárobkové odvetvie. Treba vypojiť všetky centralizačné plány, všetky kolonizačné akcie, a treba postaviť na nohy domorodých zemedelcov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, treba im sňať so šije umele naložené im bremená a ihneď sa rozprúdi v tejto časti republiky sústavný obeh krvi a tým zároveň i v továrniach v zemí historických, lebo potom budú môcť zahájiť systematickú prácu, keďže nájdu dobré odbytište na životaschopnom Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

Kým sa nerozprúdi tento obeh krvi, ktorý bude tvoriť nový život, dotiaľ ráčte dať maloživnostníkom a maloobchodníkom a zadĺženým roľníkom platové moratórium; aby oni neboli vyradení z nového životného procesu, lež mohli sa do neho zapojiť. Zahraničnej propagandy a lesku už vôbec nepotrebujeme. Polovičku z veľkých stomilionov tohoto rezortu mohli by sme celkom dobre sem preniesť; naše peniaze budú tu o veta užitočnejšie investované, než keď ich pohltí Ženeva a ostatné svetové mestá spôsobom pre nás neproduktívnym.

Ani vojsko nesmie byť dnes pokladané za luxusný predmet a lebo lesklú ozdobu. Vojska je treba, ale ráčte i tu sporiť. Posielaním vycvičeného mužstva na dovolenú po dokončenom vojenskom výcviku bolo by možno veľa miliónov ušetriť. Tiež u dráhy je hypertrofia úradnej administrácie a na niektorých staniciach je viac úradníkov ako cestujúcich. Pri železničnej doprave, doprave osôb a nákladov, sú vysoké tarify a následkom toho z peňazí vybrakovaný ľud nedopravuje a necestuje; preto nemajú dráhy príjmov. Bolo by ešte viac tých vecí, o ktorých bych mal prehovoriť.

Keďže všetko to, čo som tu povedal, nevidím v rozpočte realizované, rozpočet neprijímam.