Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Jokl.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! I když mne také nenapadá polemisovati s vývody prvního řečníka v dnešní debatě, kolegy Hakena, chtěl bych přece k jeho vývodům konstatovati několik věcí. Kolega Haken pokoušel se ve své, v komunistické straně obvyklé terminologii, připisovati sociální demokracii vinu na vzrůstu fašismu v Německu. Je nezvratnou historickou pravdou, kterou dějiny jednou zjistí, že se věci mají zcela jinak. Je skutečností, že v Německu komunistická strana po celá léta v politickém boji stála vždy na straně fašistů, německých národních socialistů, po celá léta - a to nemůže se světa sprovoditi žádné komunistické heslo - vedla komunistická strana Německa boj proti demokracii v Prusku, proti vládě Braun-Severingově. Ba ještě více. Komunistická strana propůjčila se za berana proti vládě Braun-Severingově. Poukazuji zde na různá hlasování lidu, jež komunistická strana bok po boku vedla s národními socialisty v Německu a jejichž účelem bylo svrhnouti vládu Braun-Severingovu. Na této historické skutečnosti nic se nezmění, ani tehdy, jestliže komunistická strana v okamžiku, kdy dosáhla konečného cíle, kdy s její pomocí demokratická vláda Braun-Severingova byla poražena, vydala heslo generální stávky. Je historickou vinou komunistů, že připravují půdu fašismu. Ve všech státech, kde máme silnou komunistickou stranu, je také fašismus silný. Poukazuji obzvláště na dějinné události v Italii, Maďarsku, Bavorsku a nyní obzvláště v Německu.

Pan ministerský předseda mluvil v rozpočtovém výboru o nutnosti reformy veřejné správy a dovozoval, že bude potřebí zahájiti racionalisaci správy, to znamená její zjednodušení, odstraněni moře inkoustu a proniknuti zásady, že úřady jsou zde pro obyvatelstvo. Také ministr vnitra mluvil o nutnosti reformy správy a prohlásil při tom, že jsou oprávněné stížnosti proti nové organisaci politické správy a že tyto stížnosti mají hlavní důvod ve finančních obtížích okresů a obcí; a mínil, že nová reforma bude se opírati o zkušenosti a laicky živel a že ke spolupráci budou musit býti přibráni odborníci. To zní z úst ministrových jako "mea culpa". My všichni víme přece velmi dobře, že právě on byl původcem a hybnou silou reformy správy, kterou máme za sebou, a že každou námitku proti svým plánům zkrátka odmítal. Poslední reformu správy máme ještě v dobré paměti, přinesla obyvatelstvu více nevýhod, nežli výhod. Vítáme stanovisko ministerského předsedy, že úřady mají sloužiti obyvatelstvu.

Člen ve straně místopředseda dr. Heller podal již včera několik příkladů o putování aktů. Vedle putování aktů a "šíbrování" aktů, které se dnes v naší správě stalo systémem, pozorujeme v poslední době u některých okresních úřadů tendenci, že se domnívají, že muší zase uplatňovati předbřeznovou zásadu poručníkování obyvatelstva. Chci jen uvésti příklad okresní správy v Novém Jičíně, která se při svém úřadování dává vésti zásadou, že, co není výslovně dovoleno, je zakázáno. Bylo by již nyní obrovským pokrokem, kdyby bylo lze omeziti "šíbrování" spisů, kdyby se stanovila lhůta, do které spis bezpodmínečně musí býti vyřízen.

Žádáme rozšíření zamýšlené reformy správy na všechny zákony, jež r. 1926 v této příčině byly přijaty. O nutnosti reformy zákona o financích autonomních úřadů mluvil již včera soudruh ve straně místopředseda dr. Heller, i chtěl bych jen jeho vývody podškrtnouti a poukázati k tomu, že by již dnes, dříve než reforma správy bude provedena, bylo možno pouta trochu uvolniti. Krise beze vší pochybnosti doznala zostření tímto zákonem, jehož liberálnější provádění, obzvláště odstranění zuřivého škrtání při přezkoumávání obecních rozpočtů, bylo by na místě. Dnes můžeme jen konstatovati, že to v prvé řadě jsou výdaje na sociální a kulturní účely, jež revisní orgánové, lépe řečeno škrtací orgánové, vždy znovu vylučují z rozpočtů. Nouzové práce ve vlastní režii obcí jsou dnes následkem rigorosního postupu zemského úřadu při povolování zápůjček skoro nemožné, všechny projekty jsou označovány jako nevýnosné.

Přejeme si, jak již zmíněno, rozšíření reformy správy na všechny zákony, které r. 196 v souvislosti s reformou správy byly přijaty. Tu přichází především v úvahu zákon o volbách do zemských a okresních zastupitelstev. Pociťujeme to jako hanbu, že trvá ještě zákon, jenž obsahuje jmenování, žádáme, aby odstraněno bylo jmenování do zemských a okresních zastupitelstev, a aby místo toho nastoupilo plné provádění voleb do všech zastupitelských korporací. Stejně byl by příhodný okamžik snížiti zase volební stáří, které pro zemské zastupitelstvo je vyšší, nežli pro volby do poslanecké sněmovny, a konečně, to bych obzvláště zdůraznil, aby odstraněna byla ustanovení, která omezují volnost rozhodování zastupitelských sborů.

V poslední době se mluvilo obzvláště o reformě finanční správy, která se má pohybovati ve dvou směrech, jednak zrušení berních úřadů, jednak sloučení ředitelství opavského a brněnského. Nechci se zabývati všemi argumenty, které mluví pro to, aby se při těchto otázkách postupovalo s největší opatrností. Zdá se, že se nám podařilo proraziti s názorem, že nyní v době krise není dán vhodný okamžik pro takovéto pronikavé operace. Hájili jsme od samého začátku názor, že hybnou páku pro sloučení finančních ředitelství v Brně a v Opavě hledati je v tom, že by sloučením statusu úřednictva moravského a slezského vyšší finanční úředníci v Brně dosáhli lepších postupových poměrů. Bylo nám to v posledních dnech novinářskými zprávami potvrzeno. Musíme již říci, že pro takový požadavek věc přece je příliš veliká a dalekosáhlá.

Ale jinou věc kladl bych panu ministru financí naléhavě na srdce, a to je neslýchaná skutečnost, že se v době největší nouze a strádání, jež si musí nezaměstnaní ukládati, stále ještě stává, že se na základě středověkých nařízení a zákonů ničí potraviny u jednotlivých celních úřadů. U celních úřadů v Bohumíně bylo v těchto dnech vhozeno do Odry 47 q pomerančů. Když to slyšeli nezaměstnaní v Hrušově, Moravské Ostravě, Petershofu a Koblově a děti nezaměstnaných, přišli k Odře a chtěli pomeranče vyloviti. Bylo však povoláno četnictvo, aby tomuto velikému zločinu zabránilo. Již loňského roku bylo na porážce v Novém Bohumíně zabito na 2 vagony kuřat úplně zdravých. Také 4 vagony jablek byly jednoho dne v autech odvezeny a zahrabány. Aby se však stala k lidskému požívání nezpůsobilými, byla polita močůvkou. Finanční orgány budou zajisté moci zákony a nařízeními doložiti, že jejich postup byl správný. S nařízeními se to třeba shoduje, ale s duchem lidskosti a s dobou nouze se to jistě neshoduje.

Pánové z byrokracie nejsou jinak tak zapřísáhlí zachovávati každou písmenu zákona. Když na příklad pan ministerský rada dr. Blažek, hlavní revisní orgán, přijde do jednotlivých zemských ředitelství, nařídí ihned, že se nesmí prováděti ustanovení berního zákona, které opravňuje zemské úřady prováděti daňové odpisy až do 10.000 Kč. Ten zcela jednoduše z vlastní moci zruší paragrafy zákona. V podstatě jde při tom většinou o malé lidi, poněvadž nejvyšší hranice možnosti odpisu činí přece jen 10.000 Kč.

Při této kapitole chtěl bych upozorniti na to, že také v přítomné době prý se provádí, anebo již je proveden odpis daní, o kterém bychom velmi rádi dostali vysvětlení. Pan dr. Larisch-Mönnich v Karviné vyjednává s ministerstvem financí o odpisu daní. Z podání, jež pan dr. Matouš, právní zástupce dr. Larische, zaslal ministerstvu financí, můžeme nahlédnouti, jak se tyto věci dělají. Dr. Matouš, politisující advokát s velmi dobrými styky, zaslal následující podání ministerstvu financí: "Československý stát dluží dr. Larisch-Mönnichovi za uhlí a koks z původního obnosu 37 mil. Kč ještě 34 miliony, k tomu 6% úroku 20 mil. Kč, náhradu za politickou stávku, jejíž zdolání v zájmu státu připsati dlužno zásluze organisace dr. Larisch-Mönnicha, ve výši 11 mil. Kč, k tomu 6% úroku za 10 roků 6.6 mil. Kč, dohromady tedy 71.6 mil. Kč. Za to obdržel dr. Larisch z měnové akce od státu à conto 9.2 mil., takže jeho pohledávka klesla na 62.4 mil. Dr. Larisch dluhuje československému státu na daních a dávce z majetku asi 70 mil. Kč, z čehož je patrno, že při dobré vůli na obou stranách lehko lze docíliti dohody."

Toto podání dr. Larische, které dr. Matouš jménem ústředního ředitelství Larischova zaslal dne 13. ledna 9930 ministerstvu financí, skončilo tím, že mu bylo na daních odepsáno 16.3 mil. Kč, a to nikoli, jak to zákon předpisuje, z nejstarších dlužných položek, nýbrž z běžných daní. Nyní se ze zasvěcených kruhů z okolí dr. Larische oznamuje, že se jeho zástupcům, podařilo docíliti nového odpisu 3 milionů. (Sen. Stark (německy): Za to berou chudákům poslední kozu!) Chtěl jsem právě konstatovati, že tam, kde přicházejí v úvahu odpisy daní u malých lidí, finanční byrokracie zcela jednouše zakazuje používání zákona, kdežto jedním dechem se odpisují obrovské obnosy. Kdežto se zde pracuje velmi rychle, můžeme konstatovati, že likvidace věci těšínské spořitelny nebyla dodnes provedena, ačkoli nám r. 1930 komise sdělovala, že elaborát jest úplně hotov a že se jedna koruna vkladu honorovati bude třiceti haléři československé měny. Deputace intervenovala v té příčině u ministerstva financí a příslušný referent, ministerský rada, prohlásil, že nemůže nic dělati, že je tak prací přetížen, že používá svátků a velké části svého volného času k vyřizování nedodělků.

Dámy a pánové! Rozpočet ministerstva národní obrany vykazuje snížení asi o 57 mil. Kč. Konstatoval jsem již loňského roku snížení tohoto rozpočtu a činíme tak také letos se zadostiučiněním, i když máme oprávněné přání, aby zde nastalo rychlejší tempo. Kdežto věcné výdaje r. 1927 činily 775 mil. Kč, preliminovány jsou na r. 1933 676 mil. Kč. V téže době však index výrobku a průmyslových výrobků, jakož i také potravin klesl mnohem více. S politováním konstatujeme, že opětovně a také ministr sám ústně dotkl se popudu, aby žold vojáků byl snížen. Chtěl bych zde výslovně konstatovati - a doufám, že tím je věc konečně vyřízena - že členové parlamentu v koaličních stranách zamítli zkrácení žoldu vojínů, ačkoli věděli, že ministr národní obrany zamýšlí zde přiložiti malou náplast, tím, že tzv. propriety se budou dávati in natura. Poukázal jsem již v branném výboru na to, že by nebylo potřebí všeho, co si vojíni musí opatřiti, a že by jim to mohl dávati erár. Dovolte, abych v této příčině přečetl psaní kteréhosi vojína, jenž sděluje, že zpráva o snížení žoldu způsobila veliký rozruch. Píše potom: "Kdyby žold alespoň zůstal celý, ale tu se řekne: Vaselina a leštidlo a předplatiti časopis "Naše vojsko" a platiti za to 6 Kč a pak prádlo a ještě tolik jiných věcí." Jsou ještě jiné možnosti uspořiti těch 11 milionů. Poukazuji zde na kapitoly "Udržování kasáren, letadla, střelivo, výbušiny", na §§ 26; 28 a 31, u kterých všude možno uspořiti sumy, kterých je potřebí. Pan ministr nám ohlásil přetvoření armádního poradního sboru. Byli bychom již spokojeni tím, kdyby stávající komitéty nám ukázaly něco ze své činnosti. Máme komitét, který se má zabývati otázkou sebevražd vojína. Zde nelze zaznamenati pokles, počet sebevražd je stále ještě tak veliký jako dříve, a bylo by potřebí, aby se zde šlo ještě nad opatření, která zavedl bývalý ministr národní obrany, zemřely dr. Viškovský.

Vítáme předčasné propouštění ročníku 1951 a máme za to, že tím vytvořen byl také prejudic pro propuštění ročníku 1932. Máme zde ostatně spojence, který nám jistě bude pomáhati, totiž pana ministra financí. Chtěl bych při této příležitosti poukázati k tomu, že by bylo potřebí způsobem pokud možno liberálním a ochotným upraviti zařazování do náhradní zálohy a případy nad to se vyskytující, které se teprve později objevují. Dne 25. listopadu 19312 byl divisním soudem v Olomouci odsouzen horník Alfons Kubela pro odepření vojenské služby na 8 měsíců žaláře, poněvadž shledal se svým svědomím neslučitelným vykonávati válečné řemeslo. Poukázal jsem již při podobné příležitosti k tomu, že branný zákon dává vojenským orgánům možnost zařaditi tyto lidi do zdravotní služby, že je nemáme nutiti, aby svou vojenskou službu konali se zbraní v ruce a že s nimi lze jednati jako s kandidáty různých náboženských společností.

Pan ministr národní obrany odůvodňoval v rozpočtovém výboru, jak je potřebí činiti objednávky u Škody. Zdůrazňuji, že považuji za samozřejmé, aby se objednávky činily doma, chtěl bych však položiti důraz na to, aby se k dodávkám nepřibírala jedna firma, nýbrž podle možnosti všechny obory. Ale argument, že nelze kupovati v cizině, poněkud pokulhává, neboť také firma Škodova je úzce spjata s mezinárodním válečným průmyslem, celý válečný průmysl je mezinárodně spojen a poukazuji jen k tomu, že firma Schneider - Creuzot, jehož úzké spojení se Škodovkou nelze popírati, zúčastněna je na rakouské Kreditce a na maďarské kreditní bance. Zbrojení nemohlo býti příkřeji přivedeno ad absurdum nežli událostmi, které se v poslední době odehrály v Německu. V Německu provádí se nyní veliká propaganda pro ozbrojení a za tím účelem., aby propaganda pro ozbrojení byla účinnější, vydával se ilustrovaný časopis "Francie ve zbraních", kde uvedena je také síla armády a ozbrojení československé, jugoslávské a polské armády. To jen mimochodem. Charakteristické je, že se v tomto ilustrovaném časopisu uveřejňuje celý pás opevnění, která zřídila Francie na německých hranicích, do nejmenších podrobností, dokonce tak daleko, jak postavena jsou dělá a jaký je směr střel. Tím jest jasně dokázáno, že všechno zbrojení a všechny miliony pro tyto účely jsou pochybenými výdaji.

Dovolte mně jen několik slov v této souvislosti. Nespadá to do oboru ministerstva národní obrany, anebo jen do jisté míry, výkonným orgánem je ministerstvo vnitra. Je ta provádění zákona o vyživovacích příspěvcích. Dne 25. září 1931 byl všem okresním vyživovacím komisím na Moravě, ve Slezsku a také v Čechách sdělen ve Věstníku VII. ze dne 15. července 1931, vynos ministerstva vnitra. V tomto výnosu se cituje nález nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 1922 a praví se tam výslovně: Podle tohoto nálezu dlužno za neschopnost k výdělku podle výkladu § zákona č. 120 pokládati nejen tělesnou neschopnost k výdělku, nýbrž dlužno v konkrétních případech bráti také v úvahu jiné okolnosti, obzvláště povinnost péče o nedospělé dítky. Zemská vyživovací komise vybízí tudíž okresní komise, aby budoucně při posuzování výdělečné neschopnosti přihlížely k tomuto rozhodnutí a podle něho se řídily. Ale již několik měsíců později, dne 18. prosince 1931, bylo vydáno zcela opačné nařízení a toto bylo pak rozšířeno dokonce tak, že se příslušníkům narukovaných vojáků nedává vyživovací příspěvek, když v době narukování nebyli v práci, to jest nezaměstnaný, který narukuje, neobdrží vyživovacího příspěvku, s odůvodněním, že jeho manželka nebyla závislá na výdělečném příjmu narukovaného. Žádáme důrazně, aby tato praxe byla odstraněna a aby bylo dbáno rozhodnutí správního soudu.

Při brněnském puči nalezli jsme celou českou veřejnost v obranné posici fašismu. Chtěl bych při této příležitosti jen konstatovati: Kdo chce účinně potírati fašismus, musí především ve vlastních řadách potírati národnostní šovinismus. Musili jsme opětovně konstatovati, že jednotlivé strany mají pravé křídlo, které klidně může konkurovati s fašisty. Máme jednotlivé časopisy - chtěl bych uvésti jen jeden, který je typický, a kterému byla fašistická tendence opětovné prokázána, "Moravsko-slezský denník", který se svými sympatiemi s fašismem nikterak netají.

Chtěl bych nyní promluviti o věci, která působí starosti specielně členům parlamenty volebního kraje moravsko-ostravského. Z počtu asi 860.000 nezaměstnaných, jak ukázalo poslední sčítání, je 246.722 nezaměstnaných na Moravě a ve Slezsku, a z toho je 86.200 jen ve volebním kraji moravsko-ostravském, tedy jednu desetinu vykazuje největší a nejdůležitější průmyslové území našeho státu, moravsko-ostravské. V tomto volebním kraji byly to dosud německé krajiny, které již po několik let vykazovaly velkou nezaměstnanost. Toho příčinou je to, že běží o pohraniční území převážně s průmyslem textilním, a jak víte, textilní průmysl v našem státě ještě nikdy, ani v době nejvyšší konjunktury, nepracoval s plnou kapacitou. V posledním čase hlavně následkem provádění devisových opatření - mohl bych zde uvésti několik hodně drastických příkladů, jak se tu postupuje - utrpěl silně obzvláště okres, který dosud relativně byl ušetřen nezaměstnanosti, okres novojičínský se svým kloboučnickým průmyslem, jenž je převážně poukázán na vývoz. A tak okres novojičínský, který asi před 1¹/₂ rokem mohl vykazovati oproti jiným okresům relativně nízký počet nezaměstnaných, postoupil v čelo s počtem 11.000 nezaměstnaných. Dnes jsou české krajiny na Moravsko-Ostravsku postiženy nezaměstnaností právě tak, jako tomu ubylo dříve u německých krajin. Příčinou je obrovský pokles průmyslu specielně v krajině moravsko-ostravské.

Pro jednotlivé obory průmyslu jeví se, béřeme-li 100 za základ r. 1928, účinek poklesu takto: železné zboží a jinaký kovoprůmysl koncem r. 1932: 43.96, chemický průmysl 64, báňský průmysl 63, textilní průmysl 40, jinaké obory průmyslu 63, průmysl celkem 53.2, průmysl bez báňského průmyslu 42.1. Poměry v hornictví byly zde přece již jednou líčeny. Chtěl bych poukázati jen k tomu, že poměry v hornictví v revíru Ostravsko-Karvinském musí se ještě mnohem více zhoršiti, ba státi přímo katastrofálními, nepodaří-li se sjednati co nejdříve smlouvy s Rakouskem a Maďarskem. Příznačnou je skutečnost, že naše ostravské uhlí, které dříve zatlačováno bylo jen porurským uhlím, přichází nyní v Maďarsku, v Budapešti, do konkurenčního boje s tureckým uhlím, které se tam nyní dováží.

Péče o nezaměstnané jest jen povinností společnosti k obětem jejich způsobu výroby. To, čeho my žádáme, je však - abych užil již mnoho užívaného slova - oživení hospodářství opatřením práce. Anketa poslanců a senátorů koalovaných stran v kraji moravsko-ostravském zjistila, že v tomto kraji je za 104 miliony případných veřejných prací, s nimiž ihned možno začíti. Dále je tu finančně dosud nezajištěných prací za 170 mil. a dosud nepovolených prací za 19 mil. korun. Je tedy potřebí prací asi za půl miliardy, a stran nejnaléhavější práce, řekl již pan řečník přede mnou, kolega Novák, že všechny nutné předběžné práce jsou již provedeny a že provedení závisí jedině od opatření prostředků. Chtěl bych tudíž položiti důraz na slova soudruha v mé straně dr. Hellera, ale také na vývody jiných řečníků, že je naléhavou nutností pro stát a národní hospodářství, provésti investiční půjčku, aby zde byly prostředky k provedení prací. Kdy by se provedly práce v ostravském hraji již připravené a povolené, mohla by se opatřiti příležitost k práci pro tisíce dělníků. To jest jisté. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Votruba.

Sen. Votruba: Slavný senáte! Než promluvím svoji řeč k 1. kapitole rozpočtu, budiž mi dovoleno, abych na pravou míru uvedl jistá tvrzení kol. Kianičky ze včerejší jeho řeči. Kol. Kianička pravil mezi jiným - cituji podle stenografického protokolu: "Boly učinené zo strany koaličných senátorov pokusy umlčať nášho zástupca a tiež to isté sa malo opakovať v živnostenskom výbore, v ktorom predsedom je kol. Pastyřík. Jeden pán nár. demokrat štval až chorobne členov živnostenského výboru, aby pripravili oktroj na kol. Pastyříka. Chceli ho vyhodiť z výboru ako predsedu a nár. demokrat chcel sa stáť predsedom."

Poněvadž tato věc tyká se naší strany a v živnostenském výboru nemůže se týkati nikoho jiného než mojí osoby, poněvadž za stranu jsem v živn. výboru jediným zástupcem, prohlašuji, že toto všechno je smyšlenka a že na tom není ani slova pravdy. (Slyšte!) Informace, na základě kterých kol. Kianička tento pasus do své řeči dal, byly tedy naprosto špatným pramenem.

Přicházím k vlastní věci, k rozpočtu. Bylo mluveno v rozpočtovém výboru u nás, bylo mluveno už také zde v plenu v této všeobecné části politické a já, ujímaje se slova, nemohu jinak než poukázati na minulou dobu, ze které chci dovoditi, že jako červená nitka celám naším státním hospodářstvím už z minulé doby táhla se jistá finanční tíseň. My jsme si toho nebyli vědomi, a já bych šel dále a řekl bych, že pomalu jsme si toho nechtěli býti vědomi. Náš minuly rozpočet, když se člověk do něho zahleděl a když jej podrobil věcné kritice, nebyl aktivním a nemohl dělati dojem aktivity. Ba jeden náš řečník tehdy řekl, že tomu rozpočtu a jeho aktivitě nevěří, ale naopak, že vidí latentní deficit, který bude lety stoupat, a až dosáhne pořádné výše, že nás teprve donutí, abychom se zamyslili, aby ti, kteří mají odpovědnost za vedení politických i hospodářských věcí v naší republice, sestrčili hlavy dohromady a řekli si, jaká je skutečná situace a co je potřebí tedy udělat, aby naše re publika nebyla ve svých rozpočtech do budoucnosti pasivní. Je pravda, že se to svádělo na krisi. Byla krise hospodářská, všeobecná světová, nejenom v naší republice; u nás ovšem byla způsobena nejenom všeobecnými poměry, z nichž vyvstala světová krise, nýbrž také z valné části příčinami, které vězely v naší republice, v její správě věcí politických a hospodářských.

Jednou nám bylo řečeno, že jsme takovým "zeleným ostrovem", který v příboji finančního a politického neklidu stojí tak krásně pevně jako místo pořádku, konsolidace a řádného hospodářství. Nebylo to však tak úplně pravda; chybou bylo, že jsme si na to zvykli, že jsme to všude rádi opakovali a vžili jsme se do myšlenky, že není na světě státu hospodářsky zkonsolidovanějšího, než jsme my, který by byl politicky méně otřesen než my, který by měl tak pevné cíle do budoucnosti jako my a všechny předpoklady pro to, aby mohl býti vzorem všem státům, které povstaly na troskách velkých států ve světodějné válce. Víte, že se u nás ozývaly hlasy, že u nás už je, zdá se, toho krasořečnění dost. Kdybychom se blíže podívali na naše hospodářství, rozpitvali jednotlivé rozpočty ministerstev a zjišťovali, je-li pravda, čím se nám hledí zalichotiti, není-li v tom dokonce kousek úmyslu nás uspati, abychom se neprobudili a neviděli, že naše hospodářství není tak výborné, za jaké se vydává - viděli bychom, že skutečně spějme k okamžiku, kdy si budeme musit říci: "Co zítra?" (Souhlas.) Tato otázka je a musí býti kardinální otázkou existence naši republiku a bude musit býti jednou také náležitě vyřešena společně všemi, kteří odpovídají za její osudy.

My jsme i za vlády Udržalovy žili ještě pořád v tomto klamu, ale už se začalo říkat, že musíme pitvati naše národní hospodářství, a mluvilo se o úsporné a kontrolní komisi jako o orgánu, která má propitvati a prostudovati celé naše hospodářství a usměrniti je do budoucnosti a že se má nám nalíti čistého vína a čisté vody, jak si finančně stojíme. Slavný senát zajisté ví, že tehdy nebylo možno dosíci ani koaliční dohody o tom, jak má vypadat ta příští kontrolní a úsporná komise, a když bylo konečně té dohody docíleno a když bylo zcela ústavně rozřešeno, jak má vypadati proti vládnímu návrhu, tu tehdejší vláda páně Udržalova nevědouc, kudy kam, poslala naše Národní shromáždění na letní dovolenou a doufala, že se mezitím věci uspořádají tak, že Národní shromáždění přijme úplně návrhy vládní.

Došlo u nás také ke změně lodivoda našich financí, jímž s stal přítomny pan ministr dr. Trapl, a po všech těch krásných tirádách a po tom malování nám naší krásné přítomnosti jako zeleného ostrova byl právě přítomný pan ministr dr. Trapl nucen v prvé schůzi nové min. rady po pádu kabinetu Udržalova konstatovati, že si rozpočtově stojíme špatně, a vyslovil požadavek, že je potřebí dosíci rovnováhy v rozpočtu, tedy věc, kterou chválím jako samozřejmou a kterou musíme míti vždycky na mysli. Aby této rovnováhy mohlo býti dosaženo, zdůraznil, že je potřebí snížiti platy státních a veřejných zaměstnanců o 15%. A teď na jednou jsme se musili uhoditi do čela, najednou jsme se probudili. My jsme to však věděli již dávno, neboť již 2 léta před tím jsme hlásali, že cely ten rozpočet je fiktivní, že při bližším ohledání nejen rozpočtu, ale při bližším průhledu do našich finančních, hospodářských, výdělkových a odbytových možností je viděti, že vlastně celý ten rozpočet není nikdy aktivní, ale že skrývá v sobě latentní deficit, který bude neustále a neustále stoupat. Ted jsme si musili říci a s námi ostatní koaliční strany: Tady je hranice dosavadní pěkné fikce, tady je hranice toho kolébáni nás v sen, že.Jsme spořádaným, zeleným ostrovem pořádku a řádného hospodářství, začíná nám téci do bot, lodička naše začíná se naplňovat vodou a je potřebí řádného lodivoda a pevných paží lodníků, aby se tato loď nepotopila a všichni neutonuli. Když jsme se probudili, poznali jsme, jak kritickou je situace našich státních financí. A razilo se heslo, že je potřebí rovnováhy v rozpočtu. Dívali jsme se na to všelijak. Rozpočet, bilance, to jsou přece pojmy, které mají tolik společného, že se dají načechrati nebo, jak říkáme, ufrizírovati, dají se spraviti tak, jak toho potřebujeme. Platí to zejména o bilanci, kterou mohu, jsem-li bilančním odborníkem, udělati aktivní, nebo ji mohu, když toho potřebuji, udělati pasivní, ale nicméně tu základní thési jsme nemohli opominouti, že rozpočet státu, který chce do budoucnosti řádně hospodařiti a se udržeti, musí býti soběstačný tak, aby - a řeknu to prostými slovy občanského života - na svoji správu a na svoje výdaje si uměl vydělati sám. Objevil se zjev, který bývá dosti obvyklým v takovýchto situacích. Víme, když je zle v rodině, sestrčí všichni členové rodiny hlavy dohromady a radí se, jak by situaci rodiny zachránili a pokud možno zlepšili. To bylo také u nás. V té rodině se již nekouká na to, má-li právo do toho mluviti a poroučeti jenom hlava rodiny. Když je zle, přijme se každá rada, poněvadž každá rada je drahá, a přijme se všecko, čím se může přispěti k odvrácení společného nebezpečí.

Tak jsme přišli také k tomu, že již jsme se nedívali na tu kolektivní, ne individuelní, hlavu státu, na naši vládu, ale že místo ní se vytvořilo něco, co -ještě v době trvání naší republiky zde nebylo, vytvořila se rozpočtová sedma, která nebyla žádným hříchem, ale která byla tehdy výrazem těch poměrů a přesvědčení. Má-li se z budoucí finanční situace odpovídati celé Národní shromáždění, zástupci tohoto Národního shromáždění musí míti na uspořádání příštího rozpočtu, na ukládání břemen a na vybírání daní také svůj náležitý vliv. O tomhle říkám, že je to určité plus našeho parlamentního života, poněvadž parlamentní stránka zde zvítězila nad prostým byrokratickým živlem, který až posud u nás panoval.

Rozpočtová sedma dělala vlastní rozpočet a co si mohla říci? Proti původnímu plánu strhnouti 15% našemu státnímu a veřejnému zaměstnanectvu postavila plán takový, se kterým jsme souhlasili a který jsme také hlásali: Napřed musíme věděti, co potřebujeme, potom musíme věděti, co se dá uspořiti, čím by se rozpočet dal zmenšiti, a teprve až uděláme všechnu možné úspory, budeme moci jíti dále a říci: nedostává se ještě. Pak teprve budeme žádati oběti od státních a veřejných zaměstnanců.

To nebyla nespravedlivá zásada, to byla rozumná zásada. V této krisi trpí v naší republice kde kdo. Je to dělník. Nevyčítejte mu podpory v nezaměstnanosti, byl bych raději, abychom je nemusili platiti, poněvadž z toho nemůže býti živ. A některé ty případy, kde dělník říká: já nebudu dělat, když mám podporu v nezaměstnání, pánové, podle mého mínění jsou jenom výjimky, které potvrzují pravidlo, že svědomitý a poctivý dělník raději pracuje za svoji mzdu, než se dává živiti. Řekl bych spíše, je-li možné, dejme práci. Živnostník trpí v této době poměrně nejvíce. Byla-li polovička soukr. úředníků vysazena, druhé polovině byly o 50% sníženy jejich gáže a příjmy, jestliže 600 mil. dělají srážky našim státním a veřejným zaměstnancům a celá tato částka byla vzata našemu hospodářskému životu, o to méně se nakupuje,o to méně se dává vyráběti, o to méně se objednává od našeho živnostnictva, kupuje od obchodnictva; znamená to, že ten stav trpí také. Řekněme si upřímně, trpí velkovýroba, zkrátka jsme všichni zataženi do následků finanční krise. Jen bych rád s tohoto místa slyšel autenticky konstatovati, že tato srážka, kterou jsme udělali státním a veřejným zaměstnancům, je sice první, ale že bude poslední a že stát zde dodrží, co clo předlohy dal, totiž, že to bude platiti na dvě léta, že to bude výpomocí v okamžité nouzi a ne aby se zde objevilo, co jsme měli a máme s daní z obratu, která se také zavedla na určitou lhůtu, ale zcela podle vzoru starého Rakouska, že, co se tam zavedlo provisorně, stalo se trvalým, z provisoria stala se trvalým břemenem obchodních a výrobních vrstev.

Tedy začali jsme šetřiti a musili jsme ještě vedle úspor hleděti dosíci nových a nových příjmů. Tak jsme konečně, nevím, jestli jsme se při tom nedopustili také hříchu proti Duchu svatému, odhlasovali daň z motorových vozidel v předpokladu, že snad tím pomůžeme drahám. Tak se mi zdá, že je to přehazování horké kaše z jedné ruky do druhé a že to konečně pálí na obou rukou. Hledáme-li nové zdroje příjmů, které tak divně vypadají - na př. daň z droždí, kde pro pár milionů, které má vynésti, bouříme naše poplatní vrstvy, máme dělati daň ze žárovek - pak zcela klidně souhlasím s nepřítomným kol. Modráčkem, který řekl, proč bychom nemohli zavésti daň z klecí na kanáry anebo na kanáry samotné. A proč nemáme zavésti daň z papučí, které si doma bereme, abychom si udělali pohodlí? Když se na takové věci zavádí daň, tak není nic směšného, s čím by finanční správa nemohla přijíti a říci: Já na to zavádím daň. Nesmíme zapomenouti v hledání těchto pramenů na Jedno: že poplatní síla našeho obyvatelstva jest již krajně napjatá, jsme již na mezi nosnosti, myslím, že výroba a obchod, samostatné podnikání již nových daní nesnesou, ale říkám i konsumentům: nedivte se, že hájíme výroben a obchod, vždyť hájíme také vás konsumenty, vždyť je přirozené, že se to na vás konec konců převrátí. Známá národohospodářská zásada, že cena výrobků nemůže klesnouti pod výrobní náklady, platí od sta let dodnes. Do toho počítáme nejen cenu suroviny a vynaloženou práci, nýbrž i všechna břemena, která jsou s výrobou tohoto výrobku spojena a která jsou na výrobce uvalována. A proto, jsou-li naše výrobní a obchodní vrstvy proti uvalování nových daní a břemen, pak tím zajisté chrání v poslední řadě i konsumenta, a konsument by si toho měl býti vědom.

Pánové, není jediného stavu, který by dnes mohl říci, že je s touto věcí spokojen, poněvadž není nedotčen. Podívejte se! Zde jsou zástupci rolnického stavu. Nerad říkám obvyklé fráze. Nevidím hned v každém majitele zbytkového statku, poněvadž jest jich dnes 80%, které musíme litovati. Ale vidím v nich lidi, kteří se drží půdy zděděné po otcích a předcích, kterou jejich otcové a předci zkropili slzami v době utrpení a potem v době největší práce. Vidím, když stav rolnický si pomohl a říkalo se, že již je to dnes pohádka, že již dávno tomu není a že i tento rolnicky stav jako živnostenský a jako ostatní stavy trpí stejně s námi a mají stejné a stejné bolesti. Tedy stejně s námi by měly všechny stavy hledati, kde nalézti úspory, nápravu v příštím uspořádání našeho rozpočtu.

Podívejme se na správu naší republiky. Je to republika celkem malá. Její bohatství bylo jedině v přírodě, ale bylo také v pracovitých rukách příslušníků všech stavu a tříd tuto republiku obývajících. Ale my jsme si sedli trochu na velikého koně. Podívejme se, jak máme u nás uspořádanou veřejnou správu. Je drahá, to si musíme říci hned, a máme zbytečně mnoho úřadů. To si musíme říci také. Je to práce pro stát, když dostanu akt, jenom jej zapíši a poznamenám videat ten a ten a jde to zase dál a nosí se to od jednoho referenta ke druhému, který dohromady na tom neudělá než nějakou poznámku? A nedovedeme se z toho dostati! Nedávám to za vinu jen naší republice, konstatuji jako starý říšský poslanec, co jsme se na říšské radě vídeňské nalopotili, jak bychom zjednodušili státní správu! Měli jsme o tom anketu, která trvala několik roků, protokoly byly takhle (ukazuje) veliké a my jsme to nerozřešili a zůstalo to jako neblahé dědictví dnes naší republice.

Ale tehdá, řekněme, to nebylo tak naléhavé, tehdá finanční tíseň našeho státu nebyla tak veliká, jako je dnes. A proto dnes to čeká na nás. Musíme míti odvahu, abychom řekli také slova nepopulární. Musíme říci, že máme zbytečné úřady, a já jdu dále, že máme i zbytečné školy. A nemá nikdo odvahu to vysloviti a říci: My je zrušíme. Rád bych věděl, proč máme českou techniku v Praze a německou v Brně. Na německé technice v Brně ze dvou třetin jsou příslušníci cizích států. Proč máme škol dvojnásob nebo trojnásob? Spočítejme žáky, ale nepočítejme jen podle počtu žáků, počítejme také něco jiného. Co těm absolventům dáme, až z těchto škol vyjdou? Přece jenom víte, že rodiče dávají děti na studie v pevném vědomí, jak až dosud bylo, až dostudují, že dostanou se do míst, do úřadů, že budou živiti sebe a odvděčí se těm, kteří je živili ve studiích, a totéž předpokládají studenti.

Podívejte se však, kolik ne tisíců - mohu vám říci - ale kolik desítek tisíců dnes máme absolventů všech možných středních a obchodních škol bez místa. To je tím nebezpečnější, že vychováváme tím proletariát vzdělaný (Sen. J. J. Krejčí: Ten bude nejnebezpečnější!), pravím, tím je to nebezpečnější, že tento proletariát je vzdělaný, a my nenalézáme posud, dokud nepřestane tato krise, žádné cesty, abychom je zaměstnali.

Řekl bych, že dále ještě můžeme šetřiti nejenom zmenšením státního aparátu, ale také odstraněním jistých akcí, které už nejsou v zájmu státu, a které jsou, řekl bych, pour plaisir určitých resortů naší státní správy. Mám tu na mysli na příklad naše vodohospodářství. Tvrdím předem, že naše vodohospodářství je příliš drahé, že od r. 1896 do r. 1930 jenom v Čechách na tyto vodní práce a vodní stavby bylo vydáno přes 2 miliardy Kč, máme tady účet na vodohospodářské meliorace, kde bude resultovati částka 3 miliardy Kč, máme státní účet a fond pro splavnění našich řek. A tak můžeme říci, činí-li to do splnění tohoto programu a plánů 12 miliard Kč, jestliže připočítáme k tomuto základnímu kapitálu, po dobu, po kterou budou tuto stavby dělány a nevyužity, ještě úroky, že vyjde nám při mírné kalkulaci číslice, která bude vyšší 20 miliard Kč.

Zkrátka mohu říci toto: Ve státním vodním hospodářství byly již vydány veliké miliardy a podle úmyslu vlády mají býti vydávány další miliardy, které zase konec konců při všem fondovém hospodářství zaplatí náš občan poplatník. Jednu věc však zde chci vystihnouti: Nestavěl bych se nikdy proti tomu, aby se do vodohospodářství investovalo. Nejsem však na druhé straně stoupencem myšlenky, že každá investice v určitém odboru jest investicí správnou. Sami národohospodáři tvrdí, že investice daná k dobru jednoho odboru znamená sice v tom odboru pro dělníka možnost práce, ale ubírá dělníku druhého odboru možnost výdělku, poněvadž se na tento druhu odbor nedostane.

Ale dívám se na to s jiného stanoviska. Má-li investice býti správná, musí také donášeti nám určitý úspěch a určitý prospěch, musí krátce a dobře vykázati, že nebyla zbytečně také vydána. (Sen. Mikulíček: Jako vranovská přehrada na Dyji! To je vzor pořádku!) Přijdu ještě k tomu. A zde jsem u bolavé otázky: Můžeme se stanoviska zdravého hospodářství ospravedlniti dnes všecky miliardy, které jsme vydali na vodní stavby, a všecko to, co ještě chceme vydati? To je, bohužel, otázka, která nám zůstala posud nezodpověděna. Které z vodohospodářských staveb a úprav jsou opravdu nutné a hospodárné, v kterých oborech jest jich potřebí a které jsou enom, řekl bych, holou technikou pro techniku, nadbytečné, ba přímo luxusní, vyvolané zaměstnanými odborníky jen pro slávu jejich odboru? Na to odpověděti je podle mého názoru ve vodním hospodářství nejvážnější otázkou. Řekl jsem již, že ospravedlňovati nějakou stavbu jenom otázkou investice, není správné. Správnější je, dokáži-li, že tato investice je rentabilní, ne aby se investice jen sama pro sebe investovala. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

A nyní jdu k přehradě na Dyji. Aféra vranovské přehrady na Dyji je zajisté každému vám známa. Po stálých diskusích o přehradách vltavských víme, že se v poslední době obrátil zájem i k státnímu vodnímu hospodářství. Nyní se začíná přemýšleti, uvažovati, a zdá se býti již všeobecně patrno, že právě v tomto vodním hospodářství není všecko v pořádku, že tam není všecko jasné, že je zde velice potřebí důkladné a střízlivé, hlavně národohospodářské kritiky, a že při velké části těchto staveb a úprav jde pravděpodobně o zvlášť exemplární případy plýtvání státními prostředky, Nemohu jinak, ale musil jsem této ostré kritiky použíti. Již také proto, že se zcela veřejně dokázalo, kdyby se z veřejných prostředků vykoupily všecky pozemky a objekty, které byly dosud za povodní tam u nás u Vranova na Dyji zaplaveny a poškozeny a jejichž ochrana vedle zavlažování jiných pozemků je hlavní součástí výpočtu rentability, že by to nebylo stálo ani polovic toho, co se vynaložilo na stavbu vranovské přehrady, nehledě ani k hříšnému a neodpovědnému překročení rozpočtu a nehledě ani k největšímu hříchu, který byl spáchán na krásné, nádherné a skoro jedinečné přírodě, která byla zničena tím, že byla zaplavena vodou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

A dnes stále směleji vystupuje otázka dlouho tušená, ale u nás potlačovaná: Co bylo řečeno o vranovské přehradě, platí více méně o ostatních vodních stavbách? Můžeme říci, že je pravidlem, že vodní stavby a úpravy jsou ve většině případů tak drahé, že to málo, co se jimi dosáhlo, je příliš draze zaplaceno. Mohl bych o této věci mluviti ještě dále a mohl bych poukázati na některé vodní stavby v Čechách, ale nemáme mnoho času a proto bych rád shrnul svá jednotlivá tvrzení o vodních stavbách v určitou poučku. Tvrdím, že chyba je zde v tom, v čem je chyba do jisté míry v odborných věcech u nás v republice a řekněme možná i v jiných státech, že totiž odborná ministerstva a tzv. znalci v odborných ministerstvech a i opravdoví znalci, poněvadž jistě ty to dvě kategorie v ministerstvech jsou zastoupeny, nedají si do svého resortu mluviti nikým, kdo stojí mimo nepřekročitelný rámec úřednictva toho kterého ministerstva. I úsporná komise by si měla v prvé řadě toho všimnouti v každém projektu, který má státi veliké peníze, i hlasů odborníků neúředníků, praktických techniků, kteří se zabývají vodohospodářskými stavbami a kteří tomu rozumějí. Ale pak by bylo potřebí, aby organisace státní vodohospodářské služby byla také opravena a jinak provedena. Dosavadní organisace této služby je nemožná, je sama o sobě již zdrojem veliké nehospodárnosti. Přeorganisovati vodohospodářskou službu, to by mělo býti první povinností úsporné komise, a to je konečně smysl mých vývodů k tomuto úseku našeho státního hospodářství. Prvním krokem k tomu mělo by býti bezpodmínečné sjednocení veškerého vodního hospodářství v jediném centrálním úřadě, ministerstvu. Ostatní organisace je potom dána po jedné stránce základní struktury organisace státní správy, kterou je nutno bezpodmínečně respektovati, a po druhé stránce přirozenými hydrografickými podmínkami povodí našich hlavních řek Labe, Odry, Visly, Dunaje, Moravy a slovenských přítoků.

Proto bych byl toho mínění, že by se dalo na vodním hospodářství u nás uspořiti, a to velmi vydatně, důkladnou restrikcí příliš rozbujelých a zbytečných úkolů a za druhé zlepšením úřední organisace. Toto, prosím, dávám jako skromný názor svůj a skromný názor odborníků, ne ovšem z řady státních ministerstev, v úvahu ministerstvu veř. prací.

Mluvil jsem o tom, jak by bylo potřebí uspořiti. Ještě k tomu přidávám, že by se dalo uspořiti v našem zahraničním zastoupení, a nechci vůbec již opakovati, co mluvíváme na schůzích do únavy, že by u nás nebylo potřebí tolik ministerstev, kolik jich máme. Na to jsme si netroufli, abychom nějaké zrušili. My jsme jedno ministerstvo neobsadili, ale všechna ministerstva máme. Počet ministerstev jsme nerestringovali, jedině počet ministrů jsme restringovali o jeden.

A nyní jak si tak počínáme? Nemohu si upříti poznámku: Něco považuji za přímo symptomatického na povaze českého národa a také národů slovanských. Dokud bojujeme za něco, řekněme, za svou samostatnost a svá práva, dovedeme jíti do houfu a máme smysl pro to, co znamená obrana utlačovaných. Ale dostali jsme se k moci a co dokazujeme v republice? Že chceme tu republiku sešněrovat všemi možnými zákony, že chceme sešněrovati výrobu, obchod, jdeme na všecko syndikáty, takovými syndikáty a organisacemi, o kterých zvěčnělý Rašín, kterého právě tyto dny oslavujeme a jehož úmrtí s bolestí vzpomínáme, pravil, že všecky korporace a organisace, které se mají opírati o berlu státní pomoci, nejsou schopny života a že jsou určeny k zániku.

Pánové, syndikáty a všechny tyto zákony, ku př. finanční zákon, přímo inkvisiční podle po ministerského rady Blažka - copak je málo dosavadních zákonů, copak bylo naše poplatnictvo málo ždímáno? Copak dnes se nedějí prohlídky i na nejintimnějších místech našeho poplatníka? Copak dnes se zastaví před něčím naše berní správa a finanční úřady při vymáhání daní? K tomu bylo potřebí ještě nového zákona, dozoru na ceny? Chcete znovu zavésti to vázané bývalé státní hospodářství, které zklamalo ve všech státech, kde bylo, takže o zklamání můžeme mluviti již od IV. století před Kristem počínaje Platonem, který sám toto vázané hospodářství hlásal, a i přes Platona a Moruse, Rodberta, Campanellu, Rathenaua, Möllendorfa až na naše doby, kdy si každý jinak vykládá podstatu vázaného hospodářství a schopnost jednotlivých vrstev, které jsou povolány toto vázané hospodářství vésti? A právě to, že každý z těchto myslitelů, filosofů, národohospodářů a finančníků si rozřešení této otázky představuje jinak, není nikterak důkazem, že tato věc a myšlenka je dobrá, nýbrž jest to mi důkazem, že od IV. století před Kristem až na naše doby se dobro této myšlenky marně a marně hledá.

Máme malé zkušenosti z války, že chceme ještě dnes zavésti zase to staré válečné hospodářství, které nesloužilo celku, konsumentům, jak mělo sloužiti, nýbrž sloužilo těm, kdož ve vedení tohoto vázaného hospodářství byli aktivně zúčastněni a kteří jedině z toho měli prospěch?

Dovolte mi říci: Na jedné straně uvalovati na naše občanstvo nová břemena, svazovati výrobní a obchodní proces, svazovati celý národohospodářský život, dávati na něj okovy různých omezujících zákonů a na druhé straně prováděti sanace bank, sanace družstev - to, prosím, ať rozhodující kruhy v naší republice si tyto dva protiklady postaví proti sobě a ať potom rozhodnou, zdali to je zdravá a dobrá národohospodářská politika. Vždyť nám má pomáhati k aktivitě našeho rozpočtu hospodářství státních podniků, a to by bylo pěkné hospodářství! Některé státní podniky jsou pasivní, některé vynášejí nám snad 5 tisíc, nebo více tisíců, nebo snad nějaký malý milionek - kromě tabákové režie, která je tu na prvním místě. Vzpomeňte si, kdyby na takový statek, který má několik set hektarů, přišel soukromý člověk, náš zemědělec a hospodařil, co by dal státu na daních, co by odvedl, z čeho by sám byl živ - ale zde stát nedostane daní a když někde na takovém statečku uvádí se 4.000 Kč čistého, pak je to věc docela takové umělé bilance, jaká se může udělati. Ovšem, když se musí udržovati honitby, paláce a staré zámky k tomu, aby se tam mohly dělati výlety, pak ovšem nežádejte, aby tento státní majetek také něco státu vynášel.

Mluvím jako koaličník a mohlo by se mi říci, že povinností koaličníka je podporovati vládu. Zajisté, ale tvrdím, že nejlepší podporou vlády je ta strana, která mluví pravdu, která ukazuje správné cesty. Tento systém nebude moci dlouho existovati, poněvadž je proti středním stavům, proti živnostnictvu a úřednictvu a také malé rolnictvo se brzy přesvědčí, že tento systém mu žádným způsobem neprospívá.

Tedy my nepotřebujeme dnes pátrati, který způsob myšlení a která metoda náš stát udrží. Tvrdím, že to nebude ani socialismus, který až posud se neobjevil tak silným, nebyl tou spásnou myšlenkou, tím méně komunismus, jako každá jiná diktatura, i ten fašismus, a že pořád do budoucnosti největší naděje má a nejoprávněnějším je demokratismus.

O demokracii bylo u nás mnoho a mnoho mluveno. Víte, že to byl sám náš pan president, který řekl, že demokracie je diskuse. V jiném svém výroku řekl: "Demokracie, toť harmonie odpovědných činitelů složité státní správy" a vyjádřil to daleko lépe. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

V poslední době měl zvláště vřelé stanovisko pro demokracii: "Naši republiku založila myšlenka demokracie. Proto také pro nás, jakož i pro ostatní demokratický svět je - to praví náš pan president - demokracie jedinou nezdolnou silou, která oživuje všeobecný a politický svět a která národům, zápasícím o své právo, přinese konečné vítězství." (Výkřik sen. Mikulíčka.) Nu, my jich ještě tolik nepotřebovali, v Rusku potřebují děla a bajonety, a to je daleko horší.

Odpůrci demokracie namítají, že je demokracie v úpadku, že je v přítmí. Já bych rád citoval proti těmto odpůrcům slova, která napsal italský Sforza, bývalý dlouholetý ministr zahraničí v kabinetu Giolittiho, ve svém posledním větším díle. Ten praví v závěrečných kapitolách: "Právě ty nesmírné a nenávistné křeče dneška jsou v pravdě jen porodní bolesti bezpečnější a širší demokracie, všechen vztek proti ní jest jen poslední špetka poraženého vojska. Vraždy, vyhnanství, utrpení, to vše není nadarmo, protože se nám dostalo nového poučení, že plody svobody lze sklízeti jen svobodou a že její zachování je ve skutečnosti stále nově oživujícím, tvořivým procesem. Demokracie - podtrhuji není v úpadku, v úpadku jsou jen její formy." Máme demokratický stát, ale formou našeho politického a zejména parlamentního života jsme se, bohužel, ani kousek neodchýlili od metod politického a parlamentního života, platných a zvyklých ve starém Rakousku. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Všimněme se, co napsal Bryce ve svém díle o moderní demokracii: "Žádná vláda nežádá na občanech tolik, co demokracie, a žádná jim tolik nevrací. Žádný svobodný národ, který vyhověl volání povinnosti a vyšel z té strašlivé zkoušky s neotřesenou odvahou, nezkaleným zrakem a svěží a bujnou životní silou, nepotřebuje se báti pohleděti budoucnosti v tvář."

V tom vidím posilu pro nás. Situace není pro nás utěšená, ale budeme-li všichni mysliti na budoucnost naší republiky s tou neotřesenou odvahou, nezkaleným zrakem, bude-li u nás láska k tomu, co zítra má přijíti pro republiku, silnější, než rozdíly stranické a než nenávist strany ke straně, pak nepochybuji, že my všichni, lidé a strany dobré vůle, už dnes nemusíme se bát pohleděti budoucnosti této naší republiky směle v tvář. (Potlesk.)