Předseda (zvoní): Uděluji další slovo panu sen. Richterovi.

Sen. Richter (německy): Slavný senáte! Světové hospodářství dusí se dnes ve svých dluzích. Reparační dluhy jsou sice škrtnutu, ale soukromé dluhy tísní hospodářství všech zemí obrovským rozměrem. Zajisté hromadícím se žalobám, které o tom docházejí, dlužno děkovati, že církev ostře mluví o úrokové lichvě. Projevuje se přece břemeno dluhů nejbezprostředněji v povinnosti zúročení. Krok Anglie, Francie a Belgie v Americe, kterým chtěly dosáhnouti osvobození od svých úrokových závazků, ukázal však, že světová krise dovedla věci k takovému bodu, kde jen rozvaha může vésti k pravým a mravním základům problému dluhů. Neboť ve skutečnosti znamená úvěr tolik jako důvěra a předpokládá důvěru věřitele, poctivost dlužníka. To znamená především: vůli platiti sjednané úroky a vrátiti kapitál. Skutečně jest úvěrová morálka rozhodujícího významu pro vysoce vyvinuté úvěrové hospodářství, za jaké dlužno pokládati hospodářství kapitalistických zemí. Nyní však octly se věci na tom bodě, že země na světě nejvíce kapitalistická, která dosud nejvíce zdůrazňovala svatost smluv, Francie, zjevně se zasazovala o nesplnění dlužných závazků oproti Americe. Co se dnes děje v mnoha tisících soukromého hospodářství, že s výhrůžkou odepříti placení žádají slevy na úrocích a dluzích, činí zde země před celou veřejností světa, a to s dobrým svědomím za dalekosáhlého souhlasu celého světa. A je tomu skutečně tak, že Anglie, která nejdříve byla ochotna podrobiti se diktátu Ameriku, nemohla tak učiniti s příliš dobrým svědomím, poněvadž tím byla donucena, řadu jiných věřitelů, kteří by měli stejné právo na placení, zkrátiti v jejich právech.

Dříve mělo jen pro morální nazírání význam, že si řada věřitelů ve srovnání s jinými věřiteli dovede opatřiti mnohem lepší posici, takže ještě mohou prováděti vymáhání dluhů, kdežto jiným se to stalo dávno nemožným. Zajisté, formálně jsou v právu, trvají-li na svém dlužním úpisu, a postupují-li podle zásady, ať se druzí sami starají, jak dojdou svého práva. Jestliže však vůbec nějaký hospodářský vztah, pak právě úvěrový závazek v kapitalistickém hospodářství dlužno posuzovati nejen podle zásad individuální spravedlnosti, komutativní spravedlnosti, neboť podléhá také sociální spravedlnosti, závazkům spravedlnosti oproti všeobecnému blahu, které právě pro nesmírnou citlivost úvěrového aparátu světa a jednotlivých zemí zjevně je poškozováno jednostrannostmi uvedeného způsobu. K tomu přistupuje, že finanční kapitál především upadá do ztrnulosti proto, poněvadž ztratil bezprostřední spojení s tvůrčím hospodářstvím. V tom záleží přece především také zvrhnutí finančního kapitalismu, že se kapitál snadno stává neobmezeným vládcem celého hospodářského života. Stane-li se stav hospodářství kritickým, pak je velmi snadno ochoten souhlasiti s bezohledným vymáháním dluhů, jež musí hospodářství úplně vzíti dech. Pocítili jsme to dosti bolestně v posledních letech úvěrové krise a v úplném zhroucení světového hospodářství, jež potom následovalo: Odvolání krátkodobých úvěrů, vyprázdnění bank, prodej cenných papírů, všeobecný útěk k poslední věcné hodnotě, zlatu. Zhroutila se sice celá řada velkých a malých bank, ale světový kapitál zůstal zabezpečen. Zajisté je potřebí očistného procesu hospodářství, který se děje vyloučením života neschopných podniků, ale finanční kapitál musí nésti spolu podíl na úhrnné ztrátě podstaty hospodářství, která přece v kapitalistickém hospodářství je podstatnou ztrátou kapitálu. Je přece podstatnou funkcí kapitálu, v tomto hospodářství spolu nésti risiko. Ve skutečnosti je tomu však tak, že risiko přesunuto je z valné části na podnikatele a dělníky - nezaměstnanost - kdežto kapitál se dovede uchýliti do bezpečí. Také zde stojí ovšem písmena smlouvy, ale také zde stojí proti ní zákon spravedlnosti všeobecného blaha, což neznamená nic jiného, nežli že oproti smluvnímu právu vstupu je v platnost právo přirozené. Ovšem nelze ponechati úsudku každého jednotlivého dlužníka, jak dalece tomu tak jest. Jde přece také o závazky spravedlnosti všeobecného blaha, jež precisovati přísluší zákonodárci. Ideálem je také snížení dluhů smluvní novou úpravou dlužního poměru dlužníkem a věřitelem na základě měřítka přirozeného práva.

Zásadně ještě důležitější pro morální posuzování problému světových dluhů jest otázka zadlužení a vyvození z dluhů všeobecně. Co se týče otázky zadlužení, shledáváme v dnešním stavu dluhů na světě řadu dluhů, které věřitel dlužníkovi přímo vnutil - úvěrová inflace let 1928 - 1930 - úvěry, které přivodily zdánlivý rozkvět hospodářství a nyní již nemohou býti realisovány. Dále dluhy, které se dělaly bez ohledu na ethickou povahu, jako snad právě dnešní dluhy v Americe, které se zakládají na válečných dodávkách, a konečně nutno se tázati, zdali celé naše hospodářství není příliš založeno na úvěru a zdali se neuchýlilo příliš od své zdravé základny úsporného kapitálu; ne, že by úvěr sám o sobě byl na pováženou, ale musí zůstati ve správném poměru k úspornému kapitálu. Zde bude potřebí nové orientace, kterou musí doprovázeti reforma úvěru a bank. Pro problém světových dluhů následuje, že všichni, kteří mají spoluvinu na znetvoření úvěru, musí také spolu nésti škodu, která z toho vznikla. K tomu přistupuje otázka vyvození dluhů. Není pochybnosti o tom, že musí propadnouti nejtěžší chorobě hospodářství, které stojí pod trvalým tlakem vlivů. Není také pochybnosti, že právě finanční kapitál, od tvůrčího hospodářství odpoutaný, má veliký zájem na tom, aby svůj peněžní kapitál v úvěrech jaksi zvěčnil. Pochopitelno však také, že se vždy nové theorie snaží o to, aby právě s tohoto bodu vycházejíce reformovaly. Zde je snad správné jádro theorie o mizících penězích, ačkoli ji dlužno jako neudržitelnou odmítati. Ve skutečnosti přece také hospodářství antického Říma podlehlo konečně stále rostoucímu tlaku dluhů. Právě u Římanů platila zásada tavení dluhů, které byly psány na kovových deskách, kteréžto zásady však nebylo dbáno. Také pro kapitalistické hospodářství musila by platiti takováto zásada a nebylo by těžko ji v něm uskutečniti. Bylo by jen potřebí všechny dluhy amortisovati, to jest v částce přidané k úroku musilo by povinně býti obsaženo vracení kapitálu. Tím by se hospodářství automaticky zase zbavovalo svých dluhů. Jak velice by tím zároveň byla zlomena vláda finančního kapitalismu, jest hned a lehce patrno, neboť kapitál musil by býti z amortisačních obnosů vždy znovu uspořen. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Jestliže jsme se dosud na problém snížení dluhů dívali s hlediska sociální a individuální spravedlnosti, pak nejsou tím vyčerpána morální hlediska, s kterých nutno pohlížeti na problém světových dluhů. Běží zde o mravní závazky, které ve veřejné diskusi jsou zcela zapomenuty, ale právě pro náš problém nejvýš důležity, závazky spravedlnosti. Spravedlnost závazku je přece k tomu, netrvati na vymáhání striktního práva tam, kde toto vymáhání pro druhého znamená příliš velkou tvrdost. Ctnost - spravedlnost - má korigovati strohost práva, která je založena v jeho formální stránce. Právo je vždy neživotné oproti měnící se skutečnosti. Takové změny jsou zase obzvláštní vlastností úvěrového hospodářství. Nedožíváme se právě v problému světových dluhů, kterak se může státi summum jus summa injuria? Spravedlnost má zde mírniti tvrdost přísného právu. A když dnes vidíme, že celá veřejnost na světě se zasazuje o snížení dluhů, pak činí tak - byť nevědomky - jménem spravedlnosti, pro kterou přirozené právní myšlení neztrácí lehko smysl. Pro spravedlnost je v naší otázce v prvé řadě směrodatnou výkonnost dlužníkova; to platí pro soukromé dluhy jako pro státní dluhy. Pokud jde o posléze zmíněné, možno ostatně hned říci, jak úvěrové hospodářství samo potom věřitelům dává na ruku úvahy o spravedlnosti. Neboť je známou skutečností, že v kapitalistickém hospodářství po proudu kapitálu následuje proud zboží, tj. že zcela převážně se zapůjčeným kapitálem kupuje se zboží v zemi, která kapitál půjčuje. Země, která poskytuje úvěr, může tedy tím očekávati oživení svého hospodářství. Je tedy jen spravedlivé, když při svých pohledávkách béře ohled na výkonnost dlužníkovu. Odsud se morální úvaha o problému světových dluhů přenáší na mezinárodní obchodní politiku. Neboť také při splácení dluhů následuje v kapitalistickém hospodářství po proudu zboží proud kapitálu. Souvislost mezi oběma je tak úzká, že úroky a kapitál nelze platiti ve věřitelské zemi, aniž by se tato neotevřela dovozu zboží dlužnické země. Jestliže se však věřitelské země proti tomu uzavřou celními hradbami, pak stává se přímé požadování dluhu nejen nejvýš nespravedlivým, nýbrž přímo nesmyslným. Neboť nelze s dovoláváním se spravedlnosti od jiného něco požadovati, když se mu plnění znemožňuje.

Přirozeně musila by se při morálním nazírání na problém světových dluhů státi konečně ještě zmínka o sociální lásce. Skoro však se obáváme vysloviti toto slovo v takovéto souvislosti, poněvadž sotva existuje jiná skutečnost, ve které dnes jest ucho tak hluché jako pro dovolávání se lásky. Prozatím nechává si svět ve skutečnosti každý nejmenší krok v mezinárodním dorozumění vynutiti výhradně vnějším tlakem neslýchané světové krise.

Kardinál Lavigerie vedl s obzvláštní podporou Lva XIII. mocné tažení proti otroctví. Také naše doba potřebu je takovýchto mužů, kteří by po tuctech a po stech v každém díle světa vystupovali proti nevylíčitelné hanbě otrokářství. Neboť nepřehledné řady k sobě připoutaných otroků nepatří ještě minulosti. A kde stud nedovoluje více používati slova otroctví, opisuje se to slovem "nucená práce". V základě však nejde zde o nic jiného nežli o nejvýš brutální vykořisťování a otroctví. Mezinárodní úřad práce zabýval se již opětovně touto otázkou a "Union Catholique d'Etudes Internationales", opírajíce se o přesná zjištění našich misionářů, přislíbila těmto snahám o úpravu a konečné odstraněni nucené práce ve dvou obšírných zprávách svou účinnou podporu. Dodnes tyto dobře míněné snahy ztroskotaly o odpor jak států, tak také soukromníků, kteří na tomto obchodu s lidmi mají zájem. Ani všeobecná a dalekosáhlá úprava nebyla dosud možnou.

Když vlivem rozhořčení, živeného obzvláště církví, obchodování s otroky na počátku tohoto století trochu se zmenšilo a koloniální mocnosti si ukládal jakousi reservu, pokračovali domorodci a Evropané v nitru černého dílu světa jednak tajně, jednak zjevně v obchodu s lidským masem obzvláště do Turecka a Malé Asie. Tripolsko bulo tehdy ještě transitní zemí. Po stech přicházeli tam otroci do přístavů Tripolis, Derma a Benghazi, aby na plachetních lodích, které pluly pod otomanskou vlajkou, dopraveni byli do Cařihradu a Smyrny. Počet otroků, kteří jen v malém přístavu Benghazi za roky byli naloděni, udáví se více než 20.000. Tripolis a Moursong viděly za stejnou dobu statisíce těchto nešťastníků. Příliš brzo těšili jsme se z domněnky, že válka učinila v těchto zemích konec otroctví. Dnes je to Arabie, kde se konají velké trhy na otroky sice trochu skrytě a tajně, ale obchod s lidským masem nevázne a vzkvétá smutně dále. Sir Frederic Lugard přibil ještě asi před 10 lety Aethiopii těmito slovy na pranýř: "Tato země je hanbou, jediný obchod, který tam vzkvétá, je obhod s otroky, všude jsou otroci." Skrytě a tajně však vzkvétá otrokářství ve vnitřní Africe. Černoši jsou lákáni v islámských poutnických výpravách. Po pochodech 8, 10 až 15 měsíců dospějí na anglicko-egyptské hranice Sudanu, přepraví se přes Rudé moře, aniž by Anglie prováděla ostrou kontrolu, a sotva polovina vrací se zase domů. Ostrá pasová kontrola belgických, francouzských a především anglických úřadů mohla by této tajně - zjevné dopravě lidí učiniti přítrž.

Státní a soukromé podniky dávají v koloniích a protektorátech prováděti nyní veliké práce, obzvláště stavby silnic a železnic. Do odlehlých a velmi často nezdravých krajin odvádějí se nuceně tisíce dělníků. Tři, šest a deset tisíc km daleko od svých rodin jsou domorodci v tvrdé 12 až 16 hodinově práci mučeni přímo k smrti. Rodinné svazky se krutě přetrhávají, placená mzda znamená podle našich poměrů sotva zpropitné. 1 interpelace v belgickém parlamentu jsme se na příklad dozvěděli, že v území Konga je nyní alespoň 450.000 domorodých dělníků, kteří doháněni jsou lstí a násilím, ranami bičem a výhrůžkami nejsprostšího způsobu ze svých vesnic do daleko vzdálených, míst pro vykořisťování. Farář Vilém Mensching, dlouholetý evangelicky anglický misionář, píše v "Náboženství, rasa, kolonie", že černoši jižní a vnitřní Afriky po milionech byli tak vytrženi z domova, Afrika že je zaplavena černochy, zbavenými domova a rodin.

Stále ještě jsou lidé, kteří s jistou pýchou stojí před velkolepým obrazem hospodářského pokroku. Co tento hospodářský pokrok stojí krve a oběti, jak celé národy a rasy za tuto evropskou zdánlivou kulturu musí hynouti, z toho nikdo účty neklade. Bylo by možno pomysliti si bohatství, ba civilisaci, byl by zde tak vzkvétající obchod, veliký průmysl, tak bohaté důchody, kdyby za tím nestála koloniální říše, která velikostí předčí šedesátinásobně svou mateřskou zemi? Neplynou milionové sumy výtěžků z plantáží, obchodních a továrních podniků z Indie do Anglie, kde následkem otročení indických kuliů bývalí vládní úředníci a jejich oblíbenci mohou žíti bez starostí a bez práce? Takovéto poměry lze ještě poněkud pochopiti, kdyby Evropané byli domorodcům přinesli lepší podmínky životní a vyšší kulturu. Ale je tomu právě naopak. Domorodci nejen nebéřou žádného podílu na vymoženostech evropské kultury, nýbrž musí snášeti systém vykořisťování, nucené práce a otroctví, což je činí leště mnohem nešťastnějšími, nežli jejich dřívější způsob života. Sděluje se na příklad, že 30.000 kuliů z přelidněné Javy je nuceno k dlouholeté nucené práci, při průměrné mzdě 40 až 50 centů za den. Za 1 rok bývá z nich více než 30.000 pro přestupky smluvních ustanovení uvrženo do žaláře. Také Spojené státy dělají svým koloniálním učitelům všechnu čest, ba snad je ještě předčí. Násilná politika společnosti Standard Oil je známa. Původní obyvatelé Belgie sténají pode jhem otročení při dobývání oleje, že kapitálové zájmy New - Yorku a City jsou v nejužší souvislosti s věčnými zmatky a občanskými válkami v Mexiku, ví brzo každé dítě. Povstání na Filipinách, boje v Nicaragua a na arabském poloostrovu vznikají vesměs z téže politiky vykořisťování. Jakým právem - tážeme se - kolonisují vlastně běloši? Je to brutální právo silnějšího, právo násilí! "Můžeme nyní Indii opustit, vysáli jsme ji," řekl nedávno s cynickou otevřeností jistý Angličan vzhledem k stálým zmatkům a autonomním snahám za vedení Ghandiho. Tyto snahy Indů po svobodě lze vesměs pochopiti, slyšíme-li, že v evropských továrnách musí děti 6, 8 nebo 10leté pracovati denně 12 až 14 hodin, a to při bídných mzdách a za okolností, které jsou jakékoli hygieně na výsměch. Návrhy, které Union Catholique d'Etudes Internationales podala Mezinárodnímu ústavu práce, jsou také vzhledem k těmto okolnostem přece velmi skromné. V Ženevě se cítí sotva dost silnými potlačiti především jednou nucenou práci pro soukromé účely. Dále jest úmyslem zcela všeobecně zakázati práci příliš mladých anebo příliš starých lidí. Katolické svazy, zastoupené Unií, stanovily však rozhodně zásadu, že vzhledem k politování hodným morálním a sociálním následkům dlužno zakázati každou nucenou práci, ať se má prováděti pod jakoukoli záminkou.

Nyní několik poznámek k předloženému rozpočtu. Úhrn preliminovaných výdajů za r. 1933 činí 8.682,537.770 Kč, očekávané příjmy, však 8.634,120.000 Kč. Rozpočet je tedy na papíře aktivní, ježto příjmy oproti výdajům vykazují plus 1.632.290 Kč. Tento přebytek asi 1.5 mil. při rozpočtu 8.5 miliard je příliš nepatrný, tím spíše, ježto veřejné mínění považuje příjmy za příliš optimisticky počítané.

Nynější výdaje a příjmy tak jako již nyní redukovaná suma vojenských výdajů, jsou nápadny obzvláště potom, díváme-li se na rozpočty posledních let; vypadají v tisících takto:

Z toho vidíme, že přebytek rok od roku nejen klesá, nýbrž že v nynějším novém rozpočtu přes stranické rozpory zmenšenými škrty a optimisticky zařazenými příjmy s bídou a nouzí těžce vydobytý minimální přebytek vykazuje následkem vojenského rozpočtu, ve kterém není ještě započítán do roku 1936 usnesený roční úvěr 315 mil. Kč, tendenci spíše stoupající než klesající. Parlamentem již dříve stanovená vojenská vydání 1.400,000.000 Kč byla loňského noku po prvé zmenšena, a o a i o 81 milionů. Zmenšená suma pro příští rok jeví se, jak následuje:

Celá suma 1.252,254.970 Kč oproti loňské sumě 1.309,5110.000 redukovaná suma činí přesně 57,245.030 Kč.

Preliminované redukce jsou tyto: Věcné výdaje 626,555.550, loňského roku 702,623.000, osobní výdaje 525,699.400, loňského roku 606,827.000 Kč, to jest ve srovnání s předešlým rokem jsou věcné výdaje asi o 26 a osobní o 31 mil. menší.

Z jedno-divých položek vojenského rozpočtu ve srovnání s loňským rokem uvedeny buďtež následující podstatné změny: redukce: platy: platy gážistů 17 mil. 761.700, civilní zaměstnanci, platy 428.700, předpisy a tiskopisy 5,010.900, zásobovací sklady 794.000, oděv, výstroj 9 mil. 915.500, nákup koní 7,499.700, chov koní 629.800, zdravotnictví 1,425.300, letectví 666,500, inženýrství a železnice 1,515.600, telegraf a telefon 1,728.600, automobily 4,193.900, železnice 636.700, ruční střelné zbraně 1,547.900, dělostřelecké zbrojní skladiště 2,813.800, střelivo a výbušiny 4,616.500, muniční továrny 1,610.000, vojenský inženýrský ústav 1,608.900, cvičiště 252.700, tělesná výchova 1,026.800, památník osvobození 1,082.800, výcvik zálohy 23,175.100, různá, vydání 444.600 a francouzská mise 418.500 Kč; zvýšení: platy mužstva a déle sloužících poddůstojníků 3,325.600, naturální zaopatření 20.002.070, ubytování 3,860.600, speciální výzbroj dělostřelectva 291.800, zeměpisný ústav 229.400, vojenské výpravy 2,488.300, a sociální ústav legionářů 439.300 Kč.

Z registrovaných úspor jsou nejnápadnější úspory u manévrů, platů gážistů, oděvu, nákupu koní, tiskopisů, automobilů a úspora střeliva, nehledě k 1 milionu na menších položkách.

K tomu chci poznamenati, že cvičení ve zbrani reservistů a úspora střeliva počaly již loňského roku, je tedy tendence také pro rok 1933 stejná. Snížení platů souvisí se snížením platů státních úředníků, nepochází tedy od vojska, nýbrž je to všeobecné nařízení. Zvláštní pozornosti zasluhuje vzrůst naturálního zaopatření o 28 mil., jež vojsko odůvodňuje stoupnutím cen. Skutečně nastalo zdražení, ale nemohlo nikterak dosáhnouti této sumy, obzvláště vezmeme-li v úvahu skutečnost, že ti, kteří narukovali r. 1931, byli o 2¹/₂ měsíce dříve propuštěni.

Výsledek vojenského rozpočtu staví každému správně smýšlejícímu občanu před oči skutečnost: Poměrně minimální škrty, vynucené po těžkých bojích ve stranách, neukazují nikde ani jediné nové stopy skutečných úspor. Naproti tomu nesmíme pustiti s mysli, že 3.15 mil. vojenského investičního fondu je zcela nedotčeno vojsku k disposici a úplně stačí k provádění investic ve vojsku nyní, v době tendence odzbrojení.

K těmto položkám vojenského rozpočtu musíme připočítati stejně jako v předešlých letech položky, které jsou zařazeny do jiných kapitol rozpočtových, avšak svou povahou patří vlastně do vojenského rozpočtu, a které lze rozděliti do tří oddílů, a to a) takové, které mají vysloveně vojenský účel, b) které representují vnitřní brannou moc a c) takové, které jsou investovány dílem ve vojenských, dílem ve veřejných pracích. A sice jsou to: ad a) vojenská kancelář pana presidenta 415.500 Kč, továrna na vojenská letadla 19,962.200 Kč, lesy, vojenské střelnice 5!4,632.600 Kč, vojenské pense 230,895.000 Kč, vojenská tiskárna 3 mil. 993.600 Kč, dohromady 319,903.900 Kč; dále ad b) četnictvo 260,666.400 Kč, policie 160,061.600 Kč, finanční stráž 115 mil. 86.300 Kč, dohromady 535,814.300 Kč, a ad c) stavby silnic a mostů 124 mil. 389.500 Kč, vodní cesty 13,942.500 Kč, práce na řekách a přístavech 42,500.000 Kč, dohromady 187,832.000 Kč. Veřejné práce nelze vykázati. Z rozpočtu ministerstva veřejných prací lze ještě mnohé položky připočítati k vojenskému rozpočtu, poněvadž jich může býti použito pro vojenské účely, poněvadž však není po ruce konkrétních dat - neboť ministerstvo veřejných prací dává do rozpočtu jen ty stavby, kterých potřebuji jen nevojenské resorty, od jejich zařadění se upouští. A i když vypustíme položky ad b), zastává ještě ad a) 319,903.400 Kč, k tomu řádný vojenský rozpočet 1.252,254.970 Kč a vojenský investiční fond 315,000.000 Kč, dohromady 1.887,158.320 Kč, kterážto suma zcela reálně vzato slouží účelům armády. Ve srovnání s dřívějšími lety neshledáváme tedy žádné změny, poněvadž vojenské výdaje ve stá ním rozpočtu činí přesně 23%. Tato suma činila loňského roků 21%, takže výdaje za brannou moc můžeme považovati jen za zvýšené a nikoli snížené. Tyto řady číslic vojenského rozpočtu, které stále představují redukci, dokazují poplatníkům státu a neorientované cizině, které se Československo vždy vyučuje jako pacifisticky stát, že to jest jen šálení a nic jiného než důkladné klamání.

V této příčině není bez zajímavosti propočítati státní závěrečné účty od r. 1918 do r. 1931: Podle toho bylo ve zmíněných letech pro vojenství vydáno asi 31.5 miliard.

Slavný senáte! 31¹/₂ miliard! Musím se slavného senátu a slavné vlády tázati: Quo vadis? Jak dlouho to má poplatník ještě vydržeti? Pan Beneš je stále líčen jako největší pacifista: ale vojenský rozpočet dokazuje, jak se to má s jeho pacifismem a jak si republika hraje na velmoc. V dřívějším Rakousku se nevydávalo tolik na vojenský rozpočet, jako nyní v malém Československu. Nejsem sice žádným pacifistou, nesmím jím také jako kněz býti, ale tyto obrovské řady číslic v rozpočtu nelze přece v této malé zemi udržeti; půjde-li to tak dále, pak musí nevyhnutelně nastati úpadek státních financí. Vzpamatujte se přece, pánové, tato slova chtěl bych obzvláště říditi na pana ministra věcí zahraničních dr. Beneše a na slavnou vládu: Tak to nemůže jíti dále! (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Novák Frant. (rep.).

Sen. Fr. Novák: Vážený senáte! Za neobyčejně těžkých poměrů projednáváme opožděně státní rozpočet na r. 1933. Život hospodářský vyvíjel se ve znamení další světové deprese, a je proto docela přirozené, že hospodářské a finanční poměry se podstatně zhoršily a že mnoho států stojí na pokraji hospodářské a finanční katastrofy. 1 když musíme uznati velikou práci rozpočtové sedmy a ostatních činitelů při sjednávání letošního rozpočtu, přes to nemůžeme se ubrániti dojmu, že ani dosavadní snížení tohoto nejsou dostatečná a neodpovídají finanční schopnosti, ani daňové nosnosti poplatnictva.

Byla by pošetilostí chtíti z nemocného hospodářského tělesa vymačkati větší příjmu než v normálních poměrech. Poklesly-li všeobecné důchody a nejvíce u zemědělce, nemůže to samozřejmě zastati bez vlivu na státní příjmy. Parlamenty naše neměly dosud žádného vlivu na sjednávání rozpočtu, neboť vláda schvalovala dosud jen rámec rozpočtu, stanovila úkoly, které měly býti do rozpočtu vloženy a nezabývala se podrobnostmi jednotlivých dílčích rozpočtů. To vše zařazoval úřednický aparát jednotlivých ministerstev po úradě s úředníky ministerstva financí. Můžeme říci, že letošní rozpočet je dílem politické dohody. Státním rozpočtem naznačujeme, co chceme v běžném roce dělati a jaké máme hospodářské a finanční plány. Rozpočet nám také ukazuje, jaké oběti žádáme od obyvatelstva a jaké protihodnoty mu chceme za ně poskytnouti.

Jsem si vědom, že naše zemědělská veřejnost nebude plně spokojena s touto úpravou rozpočtu, a je nesporno, že by jinak vypadaly jak příjmové, tak i výdajové strany jeho, kdyby o nich rozhodovaly jenom strany občanské a zase, jinak, kdyby o něm rozhodovaly pouze strany socialistické. Při našem nynějším politickém složení je možno pouze cesta kompromisu, nechceme-li dojíti k poměrem, jakých jsme svědky současného Německa. Je samozřejmou věcí, že nebude možno v žádném resortu překročovati rozpočet, ba řekl bych, že bude musiti úsporná kontrolní komise dbáti toho, aby státní rozpočet nebyl plně vyčerpán. Budeme nuceni hospodařiti se šetrností tak, jak nám toho poměry dovolí a musíme do budoucna snižovati státní výdaje, aby se tak rozpětí státního rozpočtu, které na naše poměry je příliš vysoké, stalo našemu poplatnictvu snesitelným. Ocitli jsme se v těžké situaci finanční nejen hospodářskou deroutou světovou, nýbrž také vlastními chybami. A platí-li naše přísloví, že chybami se učíme, pak platí to dvojnásob ve státním hospodaření, abychom úzkostlivě šetřili a nevydávali více, než přijmeme.

Snahou naší do budoucna musí býti vyvarování se nynějších schodků a pracovati k uvolnění těžkých davových břemen. Musíme si uvědomiti, že nejsme státem velikým a že jsme za poměrně krátkou dobu své státní existence vykonali příliš mnoho. Prožívali jsme dobu tučných let a nyní jsme se octli v těch hubených. To, co se dalo, bohužel, alespoň poněkud předvídati, nastala. Chlubili jsme se, že jsme ostrovem blahobytu a urovnaných finančních poměrů, že lehce můžeme platiti na všelijaké mezinárodní závazky, již v začátku krise dali jsme ještě 13. služné úřednictvu, odpisovali daně a pod.

Světová hospodářská krise nás poučila, sfoukla tyto vzdušné zámky jako domky z karet. Tam, kde stát překotně stavěl veřejné přepychové hadovy, kde považoval za svůj úkol provozovati podniky beznadějně trvale pasivní - železnice a lázně - kde přebírá na sebe risiko soukromého podnikání všelijakými zárukami - stavební ruch - kde uhrazuje provozovací ztráty bank, kde místo produktivních investic rozdává bez kontroly almužny ve formě neplodných a demoralisujících podpor v nezaměstnanosti, tam se musilo dospěti na konec ke zvyšování nynějších sazeb daňových a k vyhledávání nových daní bez ohledu na hospodářskou únosnost. Při tom však je povážlivý způsob provádění těch mnohých osudných opatření, uskutečňovati zásadu nivelisace majetkové i důchodové, která se halí v líbivá hesla, ale která opravdu je legálním projevem nízkého pudu závisti a jedním z nejpovážlivějších stínů demokracie.

Odpovědnost nás všech je tím větší před dějinami, čím větší je nebezpečí státu. S našimi fašisty už si dovedeme udělati pořádek sami. Naše postavení mezinárodní není toho času nijak příznivé. S jedné strany podvratný komunismus, s druhé strany vypjatý nacionalismus s dobyvačnými cíly. Sousednímu Německu nestačí, že jeho mravy jsou v Československu uplatňovány rozvratnou činností místních hakenkrajclerů, zvýšil se zájem o východní sousedy, Polsko i Československo, cestou rozhlasu. Stanice Heilsberg ve východním Prusku vysílala několik projevů, v nichž se líčila zoufalá situace východních Prusku, jimž může býti pomoženo jedině vrácením polského přímoří Německu. Krátce na to mluvil stejným tónem o východní marce německé a o nebezpečí hrozícím z Československa mnichovský rozhlas reprodukcí z Řezna. Tón celé řeči byl ten, že dnešní stav je pro Německo nesnesitelný. Tato je nutno zdůrazniti na důkaz, že v Německu i v oficielních kruzích není dobré vůle k sousedskému poměru, jinak by nedovolil tyto kruhy tak štvavé projevy. Daleko horší bylo vysílání vratislavského rozhlasu a ostatních stanic slezských před Novým rokem, tzv. "národopisnou procházkou Hlučínskem". Celý přenos nebyl ničím jiným, nežli štvaním obyvatelstva československého proti našemu státu, proti mírové smlouvě versailleské, zesměšňováním a hanobením čsl. státních úřadů zřejmými nepravdami. Různými scénami byla situace našeho státu líčena jako neudržitelná a tím také bída našeho lidu proti blahobytu, jakého by se našim občanům z Hlučínska dostalo, kdyby byli občany v Německu. Optanti z Hlučínska jsou prý na hranících proto, aby mohli zasáhnouti, bude-li toho Hlučínsko potřebovati. Občané věrní republice byli zesměšňováni, že scéna byla připravována v tomto duchu, musilo býti správě vysílací stanice již známo z příprav, neboť pořadatelem této scény byl vůdce optantů z Hlučínska, býv. učitel Heřman Janosch, který v říšsko-německém tisku již od státního převratu útočí stejně, jako byla vysílaná scéna.

Jest jisto, že podobné akce říšsko-německého rozhlasu nijak nepřispívají ke konsolidaci poměrů na Hlučínsku, zvláště když jsou líčeny zcela nepravdivě a tendenčně. Úcta ke státu a jeho úředníkům jest u obyvatelstva hlučínského snižována. Pořadatelé na tuto scénu obyvatelstvo hlučínské zvlášť připravovali, ba mnozí z našeho území tam účinkovali. Naše ministerstvo zahraničí mělo by se proti štvaní rozhlasem takovýmto způsobem důrazně ohraditi.

Jaké obezřetnosti a svorného semknutí je tu potřebí málo početnému a zeměpisně exponovanému národu, aby proplul bez pohromy tímto úskalím! Nezdá se však, že bychom si byli plně vědomi těchto nebezpečí. Ve středověku bylo to náboženské stranictví, které nás připravilo o samostatnost a dnes je obava, aby podobné nebezpečí nehrozilo od stranictví politického. I nynější tíseň státních financí je výsledkem takového rozkladu národního souručenství, kdy pro stranicky prospěch se nevidí blaho státu a národa jako celku. Musíme si uvědomiti, že jsme hodně daleko v popředí jak v ohledu kulturním, hospodářském, tak hlavně ve zřízení sociálním. Uvažujeme-li v tomto směru, naskytuje se nám otázka, zdali jsme hospodářsky tak silni, abychom všechen pokrok a všechny vymoženosti v tomto oboru v plné míře do budoucna udrželi. Náš předseda Švehla kdysi řekl: "Všechny sociální vymoženosti by nám nebyly nic platny, kdybychom si na ně nevydělali." V dnešní těžké situaci si musíme konečně otevřeně říci, zda přizpůsobíme své rozpočty síle a nosnosti poplatnictva, nebo si zodpovíme otázku, jaké budou následky dalšího schodkového hospodářství. Výdaje našeho státního rozpočtu na r. 1933 jsou stanoveny částkou 8.632,537.770 Kč a státní příjmy částkou 8.634,120.060 Kč, vykazuje tudíž státní rozpočet aktivum 1,632.290 Kč. Je tedy rozpočet v rovnováze. Srovnáme-li výdaje letošního rozpočtu s výdaji na r. 1932, které činily 9.398 mil. Kč, činilo by snížení 686 mil. 120.800 Kč, to by však nebylo úplné. Nutno k tomu připočítati snížení rozpočtů podnikových částkou 9.062,528.620 Kč, takže výdaje jsou proti r. 1932 nižší o 1.748,749.470 Kč. Z toho připadá na snížení platů státních zaměstnanců 633 mil. 692.960 Kč. Proti r. 1939 činí snížení okrouhle částku 2.400 mil. Kč. Právě tak jako výdaje i rozpočtové příjmy jsou jenom programem. Bohužel, že musí býti sáhnuto v nynější těžké době i k dalším novým pramenům ve způsobu nových daní a zvyšování starých, i když je to proti všem národohospodářským pravidlům. Není možné v mimořádných poměrech zaručiti, že v účetní závěrce vyjdou všechna čísla tak, jak byla v rozpočtu vložena, zejména máme-li na zřeteli značnou pasivitu některých státních podniků. Účetní závěrka na r. 1931 vykazuje proti rozpočtu 860 mil. Kč menší příjmy z daní. Poklesy jsou nejcitelnější u daně důchodové, obratové a u daně z jízdních lístků, jakož i daně dopravní. R. 1932 jsou daňové příjmy proti rozpočtu o 1.025 mil. 280.954 Kč menší. Stav daňových nedoplatku je toho času přes 7 miliard, což je tím trapnější, uvážíme-li, že z této částky se nedá mnoho zlikvidovati. Nedoplatků sice ubývá, avšak nikoliv úplatou, nýbrž odpisy. Příčiny nedoplatků leží jednak v nemožnosti platební, jednak v opožděném předepisování a v nevčasném vybírání.

Souhlasím úplně s panem ministrem financí, že se bude musiti letos celému hospodářství věnovati větší pozornost nežli dosud. Dosažené úspory v rozpočtu nejsou dosud úměrny poklesu národního důchodu, jenž se podle odhadu odborníků snížil na polovinu. Zde také má svou úlohu naprostý úpadek exportu, který klesl v minulém roce na jednu třetinu. Pořád jsme upozorňovali a varovali, aby nebyla podlamována kupní síla našeho zemědělce cizím dovozem. Všecky státy se ohraničují co nejpříkřeji, posledně zase Německo, a pokračují ve své hospodářské válce. To, co kdysi způsobila nemožnost spojení, že si jednotlivé státy hleděly opatřiti svépomocí výrobky, které dříve dovážely, děje se nyní také k veliké ztrátě těch bývalých exportérů, ale také častokráte k veliké ztrátě těch, kteří chtěli uměle vypěstovati určitý průmysl a určitou výrobu. Ale když celý svět blázní, zvyšuje své celní šraňky, není možné, aby jeden stát, a zvláště tak malý, jako jsme my, chtěl dělati něco rozumného. Charakteristickým je, že i Anglie, která byla tak choulostivá na věci výživy, staví na ně své celní šraňky.

Naše dřívější rozpočty se zakládaly právě na tom, že cizina kupovala ve velkém rozsahu naše výrobku a platila nám takto přímo i nepřímo daně. My jsme se zařídili na to, že ten stav potrvá, bůhví, jak dlouho. Pád zorným úhlem zahraničního obchodu prováděly se nákladné investice na úvěr, který není možno v této době úrokovati a amortisovati. Sami jsme také daňovými úlevami investování podporovali. Přišli jsme do krise, cizina od nás přestává kupovati, investice se znehodnotily, ale dluh zůstává dluhem. Nynější příjem z ciziny poklesl asi na jednu třetinu, což znamená pokles pracovních sil, které pro tuto cizinu vyráběly; kromě úbytku příjmů nastalo nutné vydání na nezaměstnané.

Z toho všeho je patrno, že musíme hledati východisko z toho začarovaného kruhu. Mám za to, že těžiště světové krise spočívá u prvovýroby zemědělské, která jest a dlouho ještě bude základem hospodářského a sociálního života, a proto musejí se veškeré pomocné akce soustřediti především k pozvednutí zemědělství. Budeme se dále energický domáhati obnovení rovnováhy výroby a spotřeby, důchodu a oběti, cen a výrobních nákladů. Až dosud marně se domáháme odstraniti těžké disparity mezi zemědělstvím a průmyslem. Nikdy nebyl dosud poměr cen všeho, co zemědělec kupuje, na jedné straně, a co prodává, na straně druhé, tak křiklavým jako dnes. Porovnáme-li cenové indexy výrobků zemědělských, činí průměrně 4 - 5 násobek, kdežto u potřeb, které zemědělec musí kupovati, 10 - 15 násobek. S ohledem na ochranářskou politiku a devisová opatření cizích států musí náš stát jako agrárně-průmyslový hledati především oporu v domácím hospodářském životě, zajištěním domácího trhu domácím výrobkům a zejména zabezpečením domácí ochrany našeho zemědělství. Bohužel, že mnoho našich lidí nechce rozuměti tomu, že by měli kupovati domácí výrobky a stále jsou toho názoru, že přespolní věci jsou mnohem lepší, než věci domácího původu. Stačí se poohlédnouti po Praze a najdeme za výklady všechno možné ovoce americké, australské, italské, máte tu banány, hrozny z Madeiry a bůhví odkud. Zatím co máme na Slovensku a Podkarpatské Rusi dostatek krásného ovoce, spoustu hroznů a vinných sklepů a všichni čekají, aby mohli něco prodati. Bohužel mnoho našich lidí nemá pro to porozumění a spokojí se, když aspoň vidí tu cizí zahraniční vignetku. Proč máme vyhazovati peníze za pamlsky do ciziny, když i tato propaguje heslo "Svůj k svému" a když se ohrazuje každý proti tomu, aby se valuty posílaly do ciziny. Nejožehavější otázkou dnešní doby Je nezaměstnanost. Vyslovili jsme častěji zásadu, že řešení nezaměstnanosti nutno provésti především opatřením práce pro ty, kdož byli z výrobního procesu vyřazeni. Přejeme každému podporu, kdo práci hledá. Kdo práci hledá a nalezne ji a má ochotu ji přijmouti, to je nezaměstnaný. Ale kdo ji hledá a naleznuv ji, druhý den z ní uteče, ten už by podpory nezasluhoval. I když uznáváme nezbytnost podpory státní, musíme trvati na přísné a spravedlivé kontrole při vyplácení podpor v nezaměstnanosti a na zavedeni pracovní povinnosti. Mnohé strany si to udělaly velice pohodlné. Za to, že jsme žádali kontrolu nezaměstnaných, nám jednoduše vynadaly, že nepřejeme nezaměstnaným podporu. Jak se provádí pralese odborových organisací v našem kraji u Čuříkovců pro dochování podpor v nezaměstnanosti podle gentského systému? Při ustavení odborové organisace křesť. - sociálních dělníků vybéře se od nezaměstnaných celoroční organisační příspěvek na rok zpět a vedou se členské seznamu pro tyto jedince a rok zpětně v celé řadě obcí na Opavsku. Na základě ročního příslušenství k odborové organisaci napíše se přihláška o podporu v nezaměstnanosti. Nezaměstnaný však podepíše prohlášení, ve které se vzdá oné části podpory, k jejíž vyplácení povinna jest odborová organisace. V jiném prohlášení se podporovaný zaváže odvésti určité procento ve prospěch odborové organisace. V jedné obci na Opavsku ustavila se odborová organisace křesť. - sociálního dělnictva v listopadu 1932. V prvé polovici ledna oznámila tato obec oběžníkem od čísla k číslu, že přijímá do práce v lese místní dělníky a dá v přijímání přednost dělníkům nezaměstnaným. Z 18 nezaměstnaných dělníků s nárokem na podporu podle gentského systému nepřihlásil se ani jediný a když několik dnů nato žádalo těch 18 dělníků společně od starosty potvrzení o nezaměstnanosti, týž odmítl uděliti potvrzení s výtkou, že se nepřihlásili do práce v obecním lese. Zástupce těchto dělníků prohlásil, aby obec zaručila větší týdenní výdělek jako 105 Kč, obnos to týdně jako podporu placený. Starosta obce snažil se na okresním úřadě dosíci, aby vzhledem na řečenou skutečnost vyplacení podpor znemožnil, bylo mu však dáno najevo, že nekonal povinnost, když odepřel uděliti potvrzení a poukázaly se svými stížnostmi obrátiti se na zákonodárce své politické stranu. Musíme si také uvědomiti, že řada průmyslů nebude pracovati ani potom, když se poměry změní. Ti lidé, kteří tam pracovali, musí se přeorientovati, nesmějí chtíti práci, na kterou si zvykli, nýbrž musí přejímati práci, která je. Vedle nezaměstnaného dělnictva máme bohužel i velký počet nezaměstnané inteligence. Přes to, že veřejné mínění volá "zrušte dvojí zaměstnání, nenechte pensistu vykonávati jiné služby a tím konkurovati nezaměstnaným", v mnohých rodinách, často dobře situovaných, vydělává více členů rodiny, zatím co v jiných nemají do čeho kousnouti. V těch prvních měli protekci, známost, a proto jich vydělává více, v těch druhých jsou vyřazeni, poněvadž se neprokázali politickou legitimací a pod. V zájmu ozdravní financí státních bude nutno, aby v mnohých případech byl účinně uplatněn regresní nárok státu podle zákona o stavebním ruchu, čímž získá stát značné miliony. Poctivému občanu bylo a je jasno, že přece není možno, aby na jeho pohodlné a lepší, někdy i přepychové bydlení připláceli jeho spoluobčané, tísnící se ve starých bytech.

Ministerstvo soc. péče se nedopustí žádného násilí, vyhledá-li peníze, kde má na ně nárok a požádá aspoň o částečné splácení podpory a úroků. Nikde nemyslí, aby se v této tísnivé době trvalo na vyúčtování podpor všeobecných. Jsou mnozí, kteří dnes litují, že se dali svésti mlčenlivostí zákona, a rádi by dnes z onoho majetku utekli. Stát by mohl přijmouti třeba s jistou srážkou úhrady oněch občanů, kteří chtějí míti svůj dům v plném svém majetku a platiti mohou. Nebylo by násilím, kdyby stát žádal na mnohých občanech, kteří mají vysoký příjem, aby spláceli na svou vilu, v niž se jím tak pohodlně bydlí na útraty státu.,Je samozřejmo, že se mnozí budou brániti těmto požadavkům, ale široké vrstvy občanstva aspoň uvidí, že státní správa se poctivě snaží najíti úhrady pro státní rozpočet takt; mima daňová břemena. Pozná se také, kdo jsou ti příživnici, kteří se chtějí míti dohře z břemen jiných a nemají se státem a státními poplatníky smilování, jen když se jim vede dobře. Ovšem, že se nebudou vyždímávati peníze na chudácích, kteří si postavili malý domek na státní podporu nebo záruku a jsou živi z ruky do úst. Není však možno trpěti presenty bohatým, v některých případech i na republice zbohatlým lidem, bez povinnosti vůči státu, když na druhé straně se má bráti na úhradu státního rozpočtu ve způsobu daní cd těch nejmenších chalupníků.

V našem státním rozpočtu je neúměrný náklad na udržování naší státní administrativy. Nechci srovnávati, počet a velikost Jednotlivých odborů naší administrativu v býv. Rakousku. Uznáváme, že nynější doba klade na naši administrativu daleko větší požadavky vyplývající pokroku doby. Pan ministr vnitra poukázal na to, že jednou z příčin těžkopádnosti naší administrativy je neuvěřitelný počet podání na úřady, která nejsou podložena potřebou podavatele, ale zatěžují úřady do té míry, že se nemohou věnovati věcem důležitým. Tu bude potřebí důkladné reformy celého systému, neboť není možné, aby pro malicherné věci trpěly věci důležité a neodkladné.

Mluví se dlouho o tom, že máme míti zaměstnanců méně, ale dobře placené. Nemohu se ubrániti dojmu, že nejsme tak bohatí, aby 7 občanů tohoto státu mohlo vyživiti jednoho veřejného zaměstnance. Nová břemena, k nimž dnes, v době krise se odhodláváme, mohou býti unesena jen dočasně k záchraně kritické situace, nemohou však býti snášena trvale, nemají-li udusiti hospodářský život. Místo nových břemen musí nastati úspory a zjednodušení celého systému v naši administrativě. Jsem si vědom, že tak ohromný aparát nedá se na jednou změniti, ale přes to jsem přesvědčen, že musí dříve anebo později nastati změna systému tak, aby to odpovídalo skutečně nejen potřebě občanstva, nýbrž i naší státní pokladně. Bude dálo nutno zrušovati a slučovati počet ministerstev, snižovati počet vysokých úředníků, zmenšovati počet legací zahraničních atd. Přirozeně, že každá reforma z důvodů hospodářských přivodí snížení počtu zaměstnance tak, jak se také provádí racionalisace i v soukromých podnicích. My jsme naši administrativu v mnoha případech ještě zkomplikovali. Ovšem, že nastane otázka, co budeme dělati s dorostem středoškolským, vysokoškolským, když budeme zavírati dveře státních úřadů Tu jsme u dalšího problému našeho školství. I tu musíme také otevřeně přiznati, že jsme naše školství, jak střední, tak i vysoké trochu předimensovali. Není pochyby o tom, že i tu budeme museti odbourávati. Vyrovnání stát. rozpočtu bylo ovšem prvním předpokladem pro realisaci celého velkého programu nynější vlády. Neznamenalo by ovšem samo o sobě rozřešení nynější těžké hospodářské situace. Co by nám byl platný vyrovnaný státní rozpočet vedle úplně zničeného zemědělství a velkého počtu nezaměstnaných? I v Americe se zabývají otázkou, jak pomoci zničenému zemědělství. Mají býti uměle zvýšeny ceny pšenice, bavlny, tabáku a vepřů v určitém poměru k cenám průmyslovým, s určitou klouzavou přirážkou, ze které má býti tvořen jakýsi vyrovnávací fond. Dále má býti všeobecně omezena plocha osevu o 20%, jako se stalo u nás pouze u cukrovky. I v Americe je mnoho těch, kteří nevěří, že se tento plán podaří a převede zemědělce přes tu nejkritičtější dobu. Známý finanční odborník sen. Birnes prohlásil, že inflaci ve Spojených státech se nedá již zabrániti a je nutno učiniti opatření, aby vláda dostala inflaci pod svůj dohled. I u nás je tato otázka předmětem živé diskuse a mnozí si tuto otázku velice zjednodušili a ulehčili tím, že říkají, že inflaci si přejí pouze zkrachovaní zbytkoví statkáři. To je velice pohodlné, svaliti vinu na zbytkové statkáře. Jsme si vědomi, že pouhou inflací nebude zemědělství pomoženo, jak mnozí tvrdí, zvláště kdyby cenové jednotky zůstaly nezměněny a s průmyslem nevyrovnány. Ale ptám se: Jak dlouho voláme po odstranění disparity marně? Ti všichni, kteří křičí "s cenami dolů", by měli zároveň říci, co se má státi s dluhy. Naši zemědělci, ne pouze zkrachovaní zbytkaři, doplácejí dnes ze své substance. Hospodářství ztrátové, ať státu nebo jednotlivce, je bankrot hospodářského systému. Výrobní proces našeho zemědělství je ztrátový a ptám se, jak dlouho budou tito sto, třeba dobře míněnou politikou deflační, nahrazovati ze své podstaty? Mám za to, že podobná, málo pružná deflační politika musí jíti konec konců na vrub, jejích věřitelů a může se na konec zvrhnouti v divokou inflaci, jíž nikdo si nemůže přáti a nikdo nedovede zastaviti.

Kdo je zadlužen, je v hospodářství slabší, poněvadž při nižším výnosu stává se hospodářství tíživější a věřitel získává. Deflace postihuje hospodářství slabé. Nemůžeme ovšem souditi, že by faktor hospodářsky slabý musil býti faktorem méněcenným, a tu jsme u otázky úrokové. Je přece přirozeno, že musí napřed býti vyvolán v život proces práce s aktivním výsledkem, má-li býti nějaký kapitál zúročen. Uložením peněz do banky ještě se nic nestalo, jelikož peněžní ústav netvoří svou prací žádné hodnoty. Nezapomínejme, že je dnes veliké množství kapitálu ve ztrátovém podnikání, v samotném zemědělství skoro 50 miliard. Kdo může dnes ručiti za to, že tento kapitál vrátí se plně zpět bez pohromy? Přinesly již tak mnohé vrstvy v tomto státě své oběti, pak je tu náš finanční kapitál, který těží z poklesu hodnoty práce, zvláště zemědělcovy. Finanční kapitál neboli rentiéři mají u nás tu výhodu, že se skrývají za drobné střádaly, které všichni béřeme v ochranu. Měli by si všichni uvědomiti, že jejich peníze jsou bezpečně uloženy jen tehdy, je-li zároveň zabezpečena rovnováha hospodářského života. Snížením úrokové míry nebudou tak postiženi drobní střádalové, poněvadž oni beztak mají po většině vklady na nižší úrok. Pokud se tyče velkých vkladatelů, není tajemstvím, že si vymohli vysoké úroky i v mnohých venkovských peněžních ústavech a že se to stupňovalo s postupem krise. Bude tu snad ještě část těch největších, ale ti si to dovedli zavčas přetvořiti na jiné hodnoty v cizině. Snížení úrokové míry je předpokladem obnovy výroby, je předpokladem ochrany zemědělského dlužníka.

Vedle tíživého zadlužení zemědělců je tu další neudržitelné břemeno sociálního pojištění. Tento zákon byl uskutečněn r. 1925, tedy v roce dobré konjunkturu, kdy ceny zemědělských výrobků byly dvakrát vyšší než dnes. Na zaplacení pojistného příspěvku nemocenského, starobního a invalidního pro jednoho zaměstnance stačilo zemědělci prodati 2¹/₂ q žita, kdežto nyní musí odprodati 6 q. Podle zákona je povinen zaměstnanec hraditi polovinu pojistného příspěvku, což se v zemědělství nikde nepraktikuje.

Celý způsob provádění sociálního pojištění je zneužíván hlavně sezonním dělnictvem. Máme simulanty, kteří neustále chodí k lékaři, třeba s maličkostí, a tím vysávají poctivé dělníky. Obtěžují lékaře tehdy, má-li začíti nějaká těžší práce, nebo jsou-li z práce propuštěni.

Očekávalo se, že provedenou novelisací sociálního pojištění budou pojistné příspěvky sníženy a že bude zavedena určitá rovnováha mezi pojistným a výdaji. Pouze nepatrný zlomek pojišťoven měl zákonem stanovenou sazbu a všechny ostatní měly sazbu vyšší. Tím se stalo, že bylo předepsáno a také vybráno na nemocenském pojištění daleko více, než bylo novelou předpokládáno.

Je nejvýše na čase, aby byla co nejdříve provedena pronikavá novelisace sociálního po jištění a aby bylo zároveň upraveno úrazové pojištění s invalidním, aby na jedno a totéž nemusil zemědělec platiti dvakrát.

Otázka mzdy hraje rovněž nemalou úlohu. Zatím co ceny produktů zemědělských neustále klesaly, neklesly v témž poměru mzdy čeledi. Mluví se o úpravě kartelového zákona, který má také přispěti ke zmírnění hospodářské krise. Mám za to, že sem bude spadati také otázka veškerých kolektivních smluv, poněvadž i ony jsou určitým druhem kartelu, na jehož podkladě se kalkulují a upravují ceny různých výrobků.

V nejbližší době má býti vypsána investiční půjčka za účelem zmírnění počtu nezaměstnaných. Mám za to, že jsou to hlavně meliorace, které by měly býti nejvíce podporovány, jelikož je to produktivní investice, která sleduje cíl soběstačnosti. Předpokládali isme, že uzákoněním melioračního sondu budou našim melioračním podnikům rychleji vyplaceny příspěvky, nám tak často vytýkané. Zatím jsme se dočkali opaku jak se strany státu, tak i země. Stát i země dávají dohromady okrouhle 500 Kč na měřici a tolik také majitel pozemku sám, který je hotově nezaplatí, nýbrž s je vypůjčí na dlouholeté splátky.

Dnešní praxe s výplatou subvencí jak zemských, tak státních není udržitelná. Země nemají pro vyplacení subvencí hotových prostředků a proto nařizují melioračním družstvům, aby si vypůjčovaly peníze u místních ústavů; ty však, jak je všeobecně známo, toho času nikde přebytků nemají a tím je veškeré další podnikání úplně znemožněno. Na vyplacení subvencí je nutno dlouho čekat a bez četných intervencí poslaneckých či senátorských družstva nedostávají potřebných splátek. Od přípravných prací do provedení kolaudace musí každé družstvo projíti křížovou cestu. Těšili jsme se, že reorganisací veřejné správu bude mnoho zjednodušeno a zlaciněno. Vykládalo se, že nesneseme drahou dvojí kolej, a nyní se nám zdá, že na té jedné kole ji jsou dlouhé zastávku, a dostáváme vyřízení mnohdy i za 2 léta místo za 2 měsíce. Co však je nám to povídání platné, když náš zemědělec je dnes v takové situaci, že se nemůžeme odhodlati k tak důležitému podnikání, poněvadž nedostane na ně výpůjčku. Za krátkou dobu se dokonají započaté projekty, odbudou kolaudace a zemědělsko-technické úřady nebudou míti v tomto obru žádné další práce, jelikož si nikdo dnes nemůže vzíti na svědomí další provádění meliorací, neví-li dnes, co bude zítra.

Na uskutečnění investiční půjčky čekají dále práce regulační, a to již je také věcí jednotlivých krajů. V mém volebním kraji vyžadují regulace všecky přítoky v povodí řeky Odry, jelikož časté povodně a zásuchy stále připomínají naléhavou potřebu, aby na těchto řekách byl upraven odtok velkých a malých vod tak, jak toho místní poměry vyžadují a jak se to jeví účelné, aby bylo přikročeno ke stavbě dávno již projektované údolní přehrady na Moravici u Kušberka, po případě u Žimrovic. Uskutečnění této přehradu bude míti veliký význam národohospodářský: 1. ochrana před velkými vodami, 2. zavodnění velikého prostoru luk v údolí Moravice a Opavice, 3. opatření vody pro skupinové vodovody, 4. opatření zásoby pro asanaci Odry v oblasti uhelné pánve moravsko-ostravské, 5. opatření vody pro průmyslové závody v uhelném revíru moravsko-ostravském.

Nemenší význam a důležitost ve směru racionelního využití investiční půjčky a zároveň zmenšení nezaměstnanosti ve všech krajích by měly stavby okresních a spojovacích silnic. Opatří-li se práce tímto způsobem, nebude-pak potřebí zbytečně dopravovati dělnictvo na vzdálená místa. I našeho volebního kraje byly vládě podány návrhy projektu v každém směru hospodářského podnikání, za jejichž uskutečnění se snažně přimlouvám. Končím svou zprávu a vyzývám všechny směrodatné činitele v tomto státě, aby se u nich našlo dostatek dobré vůle pro řešení nesnesitelných poměrů zemědělského lidu, který v těchto těžkých dobách přinesl nejvíce obětí a je ochoten v zájmu Tohoto státu dále je přinášeti. Žádá pouze, aby tyto oběti byly na všechny obyvatele spravedlivě rozděleny. Náš premiér vlády řekl nedávno správně, že úpravou státního rozpočtu rozřešili jsme teprve jeden ze snadnějších úkolů této doby; všecky těžší nás teprve čekají, jako úprava úrokové míry, zákon kartelový, regulování činnosti meziobchodu, zemědělské úvěry, zabezpečení sklizně, investiční půjčka atd. Náš stát za dnešních poměrů bych přirovnal k nemocnému člověku, k němuž je posíláno mnoho lékařů. Každý sice uznává, že pacient je těžce nemocen, ale každý navrhuje jiný způsob léčení. Jedni říkají, že je nutná bezohledná operace, i když to bude hodně boleti, ale že za to nebude nemoc trvati tak dlouho. Druzí zase říkají: léčiti bez operace, pouze injekcemi, třeba by to dlouho trvalo, jen aby to moc nebolelo. Nuže, uvažujme, který způsob jej dříve vyléčí, aby nebylo pozdě. (Potlesk.)