Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Zase jednou stojíme před projednáváním rozpočtu. Jest opožděný, což zajisté jest ospravedlněno okolnostmi, a musíme podati celkový přehled hospodářských a politických poměrů v naší zemi. Beze vší pochybnosti je rozpočet, kterým se nyní zabýváme, rozpočtem krise, rozpočtem doby krise v době vysoko vzedmutých hospodářských a politických vln. Charakterisuje se zmenšenými výdaji a na druhé straně také samo sebou se zmenšujícími příjmy. Je správné, říká-li se, že nemůžeme dosud s určitostí tvrditi, zdali budeme moci tento rozpočet zachovávati, a je naprosto možno, že se během rozpočtového roku ukáže nutnost prováděti na rozpočtu změny v té neb oné formě. Tak je položka pro podpory v nezaměstnanosti 700 mil. položkou, která byla stanovena na základě cifer o nezaměstnanosti z loňského roku, kdežto zaznamenávati musíme obrovský stoupající počet nezaměstnaných, takže dnes sotva již lze pochybovati, že se s touto položkou nevystačí.

Hospodářská krise postihla náš stát v celé své tíži trochu později než jiné státy. Byli lidé, kteří ještě r. 1930 mluvili o Československu jako o ostrovu blažených, dnes již nikdo tak nemluví. Krise postihla nás později, ale tím těžším způsobem. To ukazují jasně cifry, kterých se nám dostalo v poslední době: Stoupnutí počtu nezaměstnaných v měsíci lednu ze 750.00 na 865.00, tedy o 16 procent, stoupnutí, které procentně je větší než v jiných státech, kde je spořádaná statistika nezaměstnanosti. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Také cifry, které nám podává náš zahraniční obchod, dokazují, že Československo bylo krisí těžším způsobem postiženo než většina jiných zemí. Kdežto vývoz a dovoz, tedy veškerý zahraniční obchod v jiných státech klesl asi o 60 až 65%, ukazuje československý zahraniční obchod pokles skoro o 75%, při čemž pokles vývozu je větší nežli pokles dovozu. Tento obrovský pokles našeho vývozu je také v podstatě vysvětlením velkého počtu nezaměstnaných a stálého obrovského vzrůstu tohoto poctu. Jsou zvláště některá odvětví průmyslová, která postižena byla krisí a jistými průvodními zjevy jejími, tak obzvláště náš průmysl textilní, sklářský a náš kovoprůmysl.

Ve sklářském průmyslu máme dnes skoro 70 - 80% všech dříve zaměstnaných bez práce. Zde není krise samotná bezprostřední příčinou nezaměstnaností, nýbrž jen nepřímou příčinou, neboť přímá příčina záleží u sklářského průmyslu v opatřeních Anglie předešlého roku, v poklesu libry a v zavedení cel na sklářské a keramické výrobky. Tento pokles libry a clo činí 50% ceny, tedy tak obrovskou sumu, proti které náš sklářský průmysl, který dříve v Anglii byl konkurence schopným, nemůže více konkurovati a z toho resultuje obrovský pokles sklářského průmyslu a nesmírný vzrůst počtu nezaměstnaných v tomto průmyslu. Přejeme si naléhavě, aby vláda co nejliberálněji vyhovovala všem pokusům sklářského průmyslu, aby kompensačními obchody umožněn byl zase vývoz. Počátek k tomu byl, jak jsme slyšeli, již učiněn a bylo v poslední době povoleno takovýchto kompensačních obchodů asi za 7¹/₂ mil. Kč. Jsou dnes bohužel jediným prostředkem, aby naše sklárny měly ještě zaměstnání, aby počet nezaměstnaných nestoupal ještě více a aby všechny sklárny nemusily zavříti.

Nemnoho jinaké jsou poměry v našem textilním průmyslu, kde ovšem nejsou směrodatny tyto důvody, nýbrž hospodářská krise vůbec. Nyní se ukazuje, že ti pánové, kteří dříve naší argumentaci kladli největší odpor, dnes naši argumentaci sledují, že následky krise nebude lze tak snadno překonati, že zde, jak kolega Hilgenreiner řekl, nejde o obvykle se opětující krise kapitalistického řádu, nýbrž o trvalou krisi, jejíž následky, i když zase nastane malá konjunktura, úplně vůbec nikdy nebude lze odstraniti, a že dlužno učiniti opatření, aby postaráno bylo také o ty, pro něž se nenajde práce ani v době konjunktury, o které dnes také není viděti dosud ani stopy.

Nejnovější události v Americe ukazují zcela jasně, že krise není skončena, naopak, v poslední době se podstatně přiostřila, a obávám se, že v dohledné době budeme ve Spojených státech státi před opatřeními, která také nás budou nutiti k velmi vážným krokům, nechceme-li ztratiti svůj celý vývoz.

V této době nejtěžší krise trpí zajisté většina tříd obyvatelstva touto krisí. Není žádné pochybnosti, že také živnostníci a část podnikatelů trpí krisí, a nikdo by nebyl-tak omezený, aby nepřipustil, že také naše zemědělství, které je postiženo svou zvláštní cenovou krisí, těžce trpí jejími účinky, že zadlužení zemědělství pokračuje, že také zemědělství se octlo na nesmírně nízké úrovni. To všechno může býti správné, ale daleko to nedosahuje následků krise pro dělnictvo. Sedlák, který trpí krisí, má stále ještě nad sebou svou střechu, je stále ještě chráněn před hladem. (Sen. Tichi [německy]: Také malý řemeslník?) Také malý řemeslník protlouká se s námahou, ale přece jen, o obchodníku nechci vůbec mluviti, ten na tom není tak špatně. Ale celou svou váhou a krutostí postihuje krise dělnictvo. Jděte ven do našich průmyslových krajin, s otevřenýma očima a nepředpojatí, a podívejte se, jak tito dělníci musí dnes zastavovati nebo prodávati své poslední domácí zařízení, jak nastává hromadné vystěhování, jak stojíme před situací, jaké jsme nikdy neměli v celých uplynulých dějinách a po válce. Že zde stát musí zasáhnouti, uznává se všeobecně. Neboť není zde nikoho, kdo by snad dělníkům mohl připisovati vinu na krisi, chceme-li vůbec mluviti o nějaké vině, neboť nejsou to lidé, nýbrž zcela jiné věci, hospodářské formy, které mají vinu na této krisi. Tu nás v nejvyšší míře dráždí a rozčiluje, když vidíme, že přes všechnu nouzi a bídu veliká část občanských stran neustále brojí a štve proti podpoře nezaměstnaných, dotýká se nás velmi trapně, když také zástupce jisté strany zde dnes vypravoval, že se říká - důkaz by jistě podati nemohl - že si nezaměstnaní opatřili dokonce rádio. To jsou malicherné, absurdní věci, které se zde vypravují. Máme 850.000 nezaměstnaných, a jest jisto, že budou mezi nimi někteří, kteří si podporu v nezaměstnanosti opatřují nesprávným způsobem. Nechceme to popírati, leží to v lidské povaze, ale měřeno na velkém počtu nezaměstnaných, jsou to přece mizící případy. Ale agitace občanských stran nesměřuje proti těmto nešvarům, nýbrž proti tomu, aby lidé, kteří této podpory naléhavě potřebují, budoucně ji více nedostávali. Oproti tomu můžeme vám prohlásiti, že podporou v nezaměstnanosti, která obzvláště, pokud se týče dělníků, kteří nejsou v odborových organisacích, je dosti nepatrná, nenecháme hýbati, a že budeme klásti nejostřejší odpor všem pokusům, zde jak vy to nazýváte - zjednati pořádek, jak my říkáme, vnésti nepořádek. Měli byste si jednou rozvážiti, jaké poměry by u nás nastaly, kdyby nouze u lidí nebyla alespoň poněkud mírněna touto podporou v nezaměstnanosti. Měli byste si přece rozvážiti, k jakým poměrům bychom dospěli. Pak byste si asi zase přáli nynější formu podpory v nezaměstnanosti, ačkoli je tak nedostatečná a nepostačitelná, kdyby se vám skutečně podařilo docíliti zde úspěchů. Objevují se útoky proti-gentskému systému. Ti, kteří dnes podle tohoto systému mají požitky, líčeni jsou jako bohatí lidé, jako příživníci na těle národa, objevují se útoky proti těm, kteří dostávají lístky na potraviny, útoky proti sezónním dělníkům, tím budou se soudruzi v mé straně ještě zevrubně zabývati. Chci jen všeobecně říci, že co nejrozhodněji odmítáme všechny útoky a že dovedeme odvrátiti každý pokus přivoditi ještě zhoršení beztak špatného stavu, že dovedeme mu čeliti.

V tomto rozpočtu podařilo se od mnoha let po prvé podstatně snížiti výdaje. Nechci se připojiti k pánům, kteří si stěžují do toho, že senát nebyl účasten tohoto škrtacího septetu. Těším se z výsledku, kterého docílil tento sedmičlenný výbor poslanecké sněmovny a rád ho přijímám. Ale jest jisto, že rozpočet snad ještě během roku a určitě v příštím roce bude musit býti dále snížen. Tomu sloužiti má budoucí úsporná komise. Přejeme si, aby také skutečně pracovala a měla výsledky. Chtěli bychom na příklad úsporné komisi doporučiti, aby přezkoumala distribuci anebo obchodní vedení našich kartelů, třeba lihovarnického kartelu nebo cukrovarnického kartelu. To by byla velmi vděčná úloha pro úspornou komisi, a přáli bychom si, aby dospěla k návrhům, které učiní přítrž řádění jistých politických stran v těchto kartelech a které zisky, jež kartely vykazují, odejmou soukromé ruce a učiní je přístupnými všeobecnému blahu. Mohli bychom docíliti set milionů, kdyby tomu tak bylo, mohly by připadnouti státu, kdežto dnes plynou do neznámých pokladen. Doufáme pevně, že také strany tím postižené nebudou klásti překážky této činnosti úsporné komise. Když ovšem vidíme, jak se právě v po-slední době ztěžuje jednání, jež by mělo sloužiti hospodářství, pak musíme své naděje podstatně zmenšiti.

Mluvím zde o snahách o snížení úrokové míry a o snahách o vytvoření nouzového fondu; zaměstnavatelé, kteří dosud neplatí ani haléře pro podpory v nezaměstnanosti, mají býti nyní donuceni k příspěvku. Vidíme nyní, jak se nyní projevuje snaha zbaviti podnikatele této samozřejmé povinnosti, především zemědělce. Vytvoření nouzového fondu, který měl obnášeti 150 mil. a pomalu snížen byl na 90 anebo 100 mil., tyto skupiny a jejich političtí zástupcové jednoduše sabotují. Tento nouzový fond má sloužiti produktivní podpoře v nezaměstnanosti, tedy tomu, co pánové stále předstírají, že si toho přejí, aby nezaměstnaní nedostávali almužny, nýbrž práci. Mají-li se nyní opatřiti prostředky na zjednání práce pro nezaměstnané, pak tito pánové, kteří vždy mluví o neplodnosti podpor v nezaměstnanosti, kladou největší odpor a podařilo se jim dodnes zabrániti vytvoření nouzového fondu.

Zcela obdobný obraz vidíme při snahách o snížení úrokové míry. Konečně dospěla vláda tak daleko, že poslanecké sněmovně předložila zákon proti nekalé soutěži. Nyní přicházejí zase tytéž kruhy a politické strany a pokoušejí se do tohoto zákona, který předložila jejich vlastní vláda, vložiti kukaččino vejce, aby to zase znemožnily. Prohlašují, že, když se jejich přání nevyhoví, nemají žádného zájmu na snížení úroků a na investiční půjčce, která s tím souvisí. Kukaččino vejce záleží v tom, že v zákoně má býti vládě a bankám dána možnost, aby libovolně snižovaly platy bankovních úředníků, ustanovených s kolektivními smlouvami anebo jednotlivými smlouvami. To se odůvodňuje tím, že banky v době krise nedělají vůbec žádné obchody, že všechny jejich příjmy resultují jen z rozpětí mezi debetní a kreditní úrokovou mírou. Toto rozpětí jest ovšem dosti velké. Mohl bych předložiti kontokorenty bank, ze kterých vyplývá, že svým dlužníkům na úrocích a provisích - je již desatero různých provisí, které banky započítávají - počítají 14 až 16%, kdežto vkladatelé se musí spokojiti s 3¹/₂% anebo, vážou-li své vklady pro delší dobu, se 4¹/₂%, tedy rozpětí asi 10%. To jsou balkánské poměry, které ve střední Evropě a v Československu nemají býti trpěny. Nyní říkají banky, že bursovní obchod přestal, průmyslový obchod rovněž, je zde jen ještě toto rozpětí, a když máme snížiti úrokovou míru pro naše dlužníky, musíme snížiti režii. Budiž! Ale musí se snížení režie prováděti právě na té části bankovních úředníků, kteří mají nízké anebo poměrně nízké platy? Četli jsme statistiku, ze které vychází, že průměrně u našich bank příjmy nižších kategorií činí polovinu všech osobních výdajů a veškeré příjmy vyšších kategorií, jejichž počet je daleko menší, rovněž polovinu. Z toho vidíte, že lze velmi mnoho uspořiti, když se snížení platů omezí na tyto nadmíru vysoko placené zaměstnance. Bylo-li možno zákonem o bankách uložiti sanovaným bankám, aby svým ředitelům platily určité nahoru omezené platy, neuznávám, proč by se stejná povinnost nemohla uložiti také bankám, které dosud nebyly sanovány. Ale aby se někdo dotýkal kolektivních smluv bankovních úředníků, nemůže dělnictvo připustiti pro následky pro dělnictvo samotné, ale také v zájmu bankovních úředníků. A jen proto, poněvadž se určité strany pokoušejí tímto způsobem zneužívati předlohy, která má přivoditi snížení úrokové míry, aby se vytvořil podklad pro budoucí investiční půjčku, má celé snížení úrokové míry ztroskotati, má ztroskotati zmírnění hospodářské krise a také ztroskotati investiční půjčka, která je povolána opatřiti práci? Zase jsou to strany, které mluví o ráji, a když se nyní těmto stranám chce opatřiti práce, kladou tomu odpor.

Máme ještě třetí případ, který se rozvíjí zcela stejnoměrně, totiž otázku stavby bytů. Za měsíc končí platný zákon o ochraně nájemníků a zákon o stavbě bytů. Stojíme před jeho obnovením. Nemyslím, že se dnes ještě někdo oddává ilusi, že do konce března provedeme úplně nový zákon. Půjde zase jen o prodloužení v té neb oné formě, ale jsou to ty strany, které odpírají prostředky účelné a správné podpoře stavby bytů, zase tyto strany nestrpí, aby se opatřila práce, aby se učinil konec bytové nouzi, zejména pokud jde o malé byty. Jsou to zase tytéž strany, které neustále brojí proti podpoře v nezaměstnanosti, na druhé straně však používají všech prostředků, aby zabránily opatření práce pro nezaměstnané.

Jest ještě jedna kapitola v našem veřejném životě, která-by byla schopna přivoditi dalekosáhlé úspory ve veřejném hospodářství, a to je řádná reforma správy. Že zákon z r. 1927 nebyl s to přivoditi úspory ve správě, nemohou popříti ani nejnadšenější ctitelé tohoto zákona. Byrokracie pracuje takovým způsobem, že tím trpí nejen vyřizování, nýbrž že se tím také naše správa nepoměrně zdražuje. Každý spis musí míti alespoň 6 nebo 8 nebo 10 podpisů, nežli opustí posvátnou kancelář. Spisy se po celá léta nevyřizují, obzvláště u berní správy. Stalo se mně jednou, když jsem u jistého úředníka intervenoval, aby nějaký spis vyřídil, že ze stohu spisů, který dosahoval skoro ke stropu, vytáhl zdola spis a zcela otevřeně mně prohlásil: "Kde nějaký poslanec nebo senátor neintervenuje, nevyřídíme spis vůbec." To je zmatek a bylo by velice potřebí, aby se od slov a slibů přešlo k činům a aby se konečně učinila přítrž těmto zcela neuvěřitelným poměrům v naší správě, jaké v jiných zemích naprosto neshledáváme. Slyšeli jsme s politováním vývody pana ministra vnitra v tomto směru v rozpočtovém výboru, jenž proti jistým požadavkům reformy správy postavil trojnásobné nikoli. Můžeme těmto vývodům jen říci: Ano, my si přejeme reformu správy, ano, ano a ještě jednou ano.

Nadmíru smutnou kapitolu v našem veřejném životě tvoří finance našich samosprávných korporací, lze-li je ještě nazývati samosprávnými korporacemi. Také zde konference a ankety, které jak známo jsou hrobem každé reformy. Nedávno byla zase anketa o reformě obecních financí, která skončila ustanovením 4 - 5 komisí, které nyní mohou spáti až do svého blaženého konce. Naše byrokracie není jinak skromná, je velmi sebevědomá a domnívá se, že nikdo nedovede stát spravovati, nežli ona sama. Tam nechť se tyto tak zdatní pánové posadí a podávají návrhy na reformu našich upadajících obecních a okresních financí. To bylo by věcí úředníků ministerstva financí, jejichž sebevědomí věru není nepatrné. Berní reforma dřívější vlády zničila obecní finance a bylo by věcí vlády a její úředníků zjednati zase spořádané finanční poměry v obcích a okresech. Snad v této době krise není úplné uspořádání financí možné anebo je velmi těžce proveditelné, ale tak to dále nepůjde. Jest již celá řada obcí, kde zástupcové obce složili mandáty a kde musili býti dosazeni vládní komisaři, poněvadž zástupcové obce jednoduše nemohou více obec spravovati.

Do kapitoly nezaměstnanosti patří také nápor, který před několika týdny provedl jistý časopis, kde učiněn byl pokus sestaviti listinu všech cizinců, u nás zaměstnaných, počínání to, jehož nebezpečí jest obrovské. Počet cizinců u nás zaměstnaných činí asi osminu československých státních občanů, kteří jen v Německu jsou zaměstnáni. Pokus propouštěti cizince jen proto, poněvadž jsou cizinci, vzbudil by obzvláště dnes v Německu velmi rychlá a velmi ostrá odvetná opatření. O tom není pochybnosti, a mohli bychom býti postaveni před skutečnost, že sice béřeme chléb 30.000 cizincům u nás, že však současně 250.000 Čechoslováků v Německu postiženo bude stejným osudem. S takovými věcmi není na místě si hráti a měla by se věc uvážiti, nežli se ve světě zahájí takováto akce, od které se nyní ovšem zase upustilo.

Jsou-li tedy poměry uvnitř země běhu událostí přiměřeně kritické, nejsou jiné ve světové politice. Musíme ke svému politování konstatovati, že válečné nebezpečí stále vzrůstá. Máme nyní, nevím, kolik válek v jižní Americe; myslím, že je nikdo více nemůže sečísti, tam již skoro všechny státy mezi sebou válčí. Stojíme bezprostředně před válkou mezi Japonskem a Čínou. Můžeme se zadostiučiněním konstatovati, že v této příčině Společnost národů nemohla sice proniknouti se svým názorem, že však přece zaujala stanovisko, které odpovídá právnímu cítění všech lidí. Konstatujeme s obzvláštním uspokojením, že to byl obzvláště náš ministr věcí zahraničních, který od počátku zaujal v této otázce stanovisko jedině správné. Ale to všechno nesprovodí se světa nebezpečí, jež znamená válka mezi Japonskem a Čínou bez jakékoli pochybnosti pro světový mír, a nevíme, co nám může přinésti příští jaro. Také v Evropě se protivy nesmírně přiostřily. Zase vidíme, jak se utváří jeden blok proti druhému, a i když zpráva o spojenectví mezi Italií, Německem a Maďarskem byla falešná anebo alespoň byla dementována, je velmi lehko možno, že tvořením spojenectví na jedné straně může vzbuditi takovéto spojenectví na straně druhé. Nechceme prozatím zaujmouti stanovisko k novému paktu Malé Dohody, poněvadž neznáme jeho přesného obsahu. Chceme čekati, až se ministr věcí zahraničních vrátí ze Ženevy. Ale pak nechť co nejdříve podá sněmovně anebo alespoň zahraničnímu výboru zprávu, abychom mohli poznati znění paktu, abychom si mohli utvořiti úsudek o tom, zdali eventuelní výhody, jež takovýto pakt snad v hospodářském ohledu může poskytnouti, vyvažují nevýhody, které může míti za následek v ohledu politickém. Zdůrazňuji tedy, že si konečné stanovisko musíme vyhraditi.

Myslím však, že nejdůležitější událostí zahraniční politiky, a jak se odvažuji tvrditi, také nejnebezpečnější, jsou události, které se před několika týdny odehrály v Německu. Potřebujeme zajisté sotva ještě precisovati své stanovisko k nynějšímu režimu v Německu. Může býti jen absolutně odmítavé. Spojenectví kapitalistů a rabů kapitalistů, jaké je dnes v Německu, odmítáme. Režim v Německu obrací se - to ukazují jeho dosavadní skutky - výhradné proti dělníkům. Musíme-li s největším rozhorlením čísti, jak v Německu zrušena byla svoboda tisku, jak časopis za časopisem, celý sociálně demokratický a komunistický tisk byl zastaven, ba také velká část oposičního tisku občanského, jak v Německu dnes není více shromažďovacího práva, čteme-li, že v Anhaltu, kde je národně socialistická vláda, tamní ministr prohlásil, že sociální demokraty ve státní službě nebude trpěti, čteme-li, jak pruský komisař vnitra Göhring vyhání z úřadu všechny úředníky, kteří nejsou nacionálně-socialističtí anebo v nejlepším případě německo-nacionální, když táž strana, která po celá léta svou agitaci vedla tím, že sociální demokraté dosazují úředníky s knížkou strany, nečiní nic jiného, nežli že neustále úředníky s knížkou své strany dosazuje na nejvyšší úřady, čteme-li, že německý policejní ministr své policii dává volnost stříleti proti dělníkům... (Sen. Stark [německy]: Člověk se musí styděti, že je Němcem!) ... pak můžeme se, jak kolega Stark správně řekl, jen styděti, že jsou to Němci, kteří toto všechno činí. (Výkřiky komunistických senátorů: To vy jste zavinili!) Nechceme se dnes zabývati zde touto otázkou; je to zcela bezúčelné, kolego Kindle; dnes stojíme jako vy před národně-socialisticko-hakenkrajclersko-německo-nacionální vládou, která vás a nás chce zahubiti, a dnes není času pro výčitky a podobné věci. Jen zcela zaslepené záští může nechat dojíti tak daleko. My však také z těchto událostí v Německu musíme vyvoditi důsledky pro náš stát, pro Československou republiku.

Také u nás jsou kruhy, které si přejí něco podobného, jak to je nyní v Německu. Demokracie, která je slabá, vzdává se sama. Demokracie musí býti silná, a zamítáme používání demokratických method oproti těm, kteří zapírají demokratické methody, kteří hlásají násilí a teror oproti těm, kteří nejsou přívrženci demokracie, kteří jen chtějí míti pro sebe její výhody. Budeme podporovati každý pokus, který se obrací legálním způsobem proti používání teroristických method, ať přicházejí s kterékoli strany. Není žádné pochybnosti o tom, že, bude-li demokracie v našem státě oslabena, vydáváme se v nebezpečí, že by také zde mohly nabýti vrchu fašistické živly.

Přicházím při této příležitosti, ponuknut částečně také vývody pana kolegy dr. Hilgenreinera, k události, která v poslední době pohnula myslemi a dnes zaměstnává poslaneckou sněmovnu, k vydání 4 národně-socialistických poslanců. Chci mluvit otevřeně. Nemáme, co bychom zamlčovali a co bychom zapírali. Naši němečtí národní socialisté, to je panstvo, o kterém člověk nikdy správně neví, co chce. Když přelíčení s Volkssportem bylo již skončeno, poskytl poslanec Krebs časopisu "Neue Zeit" v Opavě interview, ve kterém prohlásil: "Nikdo z nás nepomýšlel nikdy na to, aby se vyhnul zodpovědnosti za své jednání. Jak kolega Jung tak také já," praví se tam, "prohlásili jsme již v březnu a dubnu tohoto roku ve svých řečech v parlamentu, že bez výhrady stojíme za tím, co jsme učinili a nařídili. Nepotřebujeme se také nyní obávati žádného soudu. Ostatně je směšno říkati, že nás chrání naše poslanecká imunita. Státní návladní má kdykoli volnost žádati od poslanecké sněmovny naše vydání, a prohlašuji jako člen imunitního výboru nyní právě tak, jak jsem to učinil v dubnu, že bych hlasoval pro své vydání."

Tolik Krebs po skončení přelíčení s Volkssportem dne 1. října 1932. Když jsme národní socialisty nyní na to poukazovali, měli dvě výmluvy, které se mezi sebou neshodují: Ano, nežli bylo přelíčení s Volkssportem, to jsme říkali; ale na základě zkušeností v přelíčení s Volkssportem došli jsme k jinému názoru. Tato omluva však ukazuje se býti nepravdou, poněvadž se tento interview poslance Krebse konal po přelíčení s Volkssportem. Nyní, poněvadž tato výmluva nic nepomáhá, prohlašují zase, že stanovisko posl. Krebse bylo jen jeho osobní, nikoli stanovisko strany, a "Tag", ústřední orgán národně-socialistické strany, prohlásil a řekl včera nebo předevčírem, že se vedení strany vyslovilo proti stanovisku posl. Krebse. To je druhá nepravda. Neboť nikdy ani vedení strany, ani národně-socialistické listy nikterak neodporovaly vývodům poslance Krebse v "Neue Zeit" ze dne 1. října. Ještě 9. listopadu 1932 psal "Tag": "Nebudeme se vyhýbati odpovědnosti! Posl. Krebs k žádosti o vydání. Z řeči v Brně." To byl nadpis a pak stálo: "Nebyli jsme překvapeni žádostí pražského státního zastupitelství o vydání. Já a můj klubovní kolega Knirsch prohlásili jsme ještě v hlavním líčení v brněnském procesu s Volkssportem bez obalu, že je jednoduše groteskní, vůdce strany ponechávati stranou a sahati na poměrně jen podřadné exponenty hnutí. "Nyní, kdy jsme bráni k odpovědnosti, nemáme zásadně v úmyslu vyhýbati se odpovědnosti."

Tedy vidíte, že výmluvy, kterých nyní národně-socialistický tisk používá, jsou jen výmluvami, nepravdami. Teprve když zde byla skutečně žádost za vydání, pánové padli. Dokud se jen domnívali, že mohou mluviti, aniž by skutečně byli bráni k odpovědnosti, tu měli plná ústa. Když jim však hrozilo nebezpečenství trestního soudního stíhání, tu sklapli jako kudly, a tu jim věrné německé srdce spadlo do věrně německých kalhot. Tu jsme se pak musili spolu dožíti hanebné komedie, která se udála v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny. Vy z německých občanských stran, kteří tak rozhořčeně proti tomu voláte, nestyděli jste se také v nitru svého srdce, když jeden národní socialista po druhém lísavě lezl v rozpočtovém výboru před Čechy? Poslanec Jung řekl kdysi na jedné schůzi, že je rozdíl mezi legálností a loyalitou. To však nebyla ani legálnost ani loyalita, to byla jen servilnost! Vůči této straně, která se tak zachovala - dříve se tomu říkalo jednotná fronta, nyní se to jmenuje národní společenství - mluviti o národním společenství odmítáme; neznáme žádného národního společenství s německými národními socialisty a nebudeme je nikdy znáti. Nemáme k tomu žádné příčiny pro jejich chování doma a pro chování jejich politických souvěrců v cizině.

Posléze zmíněné jsem již vylíčil. Ale vy na českých lavicích nemáte potěšení čísti "Tag". Slovo "zrádce" je pro nás tam ještě to nejmenší, co nám zní vstříc. Tam jsou neustále nejhorší nadávky na naši stranu a naše osoby. Ubrus mezi německými národními socialisty a německými sociálními demokraty je roztržen a nikdy více nebude spraven. Vezměte to na vědomí! Jestliže kolega dr. Hilgenreiner projevuje dnes podivení nad tím, že německé vládní strany - mluvím zde ovšem jen za svou stranu - nehlasují proti vydání německých národních socialistů, pak budete to již musit shledati pochopitelným, přihlédnete-li k úzké spojitosti německých národních socialistů v Československu s národními socialisty venku v říši a vzhledem ke všemu tomu, co se v Německu událo do 30. ledna t. r. a od té doby, vzhledem k tomu, co v našem státě národní socialisté proti nám natropili.

Chtěl bych zcela otevřeně a volně probrati nyní také otázku, proč nemůžeme hlasovati pro vydání. Bylo by zcela zbytečno chtíti tvrditi, že z této skutečnosti nevzniklo v koaličních stranách jisté rozladění. To popírati nemáme nejmenší příčiny. Co nám brání hlasovati pro vydání, jsou hlavně následující dvě okolnosti.

Předně stojíme na stanovisku, že demokracie musí býti nejen silná, nýbrž také spravedlivá. Stíhání z politických důvodů uznáváme vůči nepřátelům demokracie, také vůči nepřátelům státu za oprávněné, jestli že se tito lidé dopustili činů, které mohou ohroziti demokracii nebo stát. Rozsudek v procesu s Volkssportem, na kterém se zakládá žádost státního zástupce za vydání, opírá se skoro výhradně o dobrozdání vojenských znalců. Ihned po skončení procesu prohlásili jsme ve svém tisku zcela zřetelně, že toto řízení a tento rozsudek nemůžeme schvalovati, že se k němu nemůžeme připojiti, že s určitostí očekáváme, že nejvyšší soud zjedná nápravu. Odmítnutí všech svědků, které vedli obžalovaní, skutečnost, že se rozsudek skoro výhradně opírá o dobrozdání vojenských znalců, nemohou v nás vzbuditi přesvědčení, že jde skutečně o činy proti demokratické nebo protistátní. Nemáme důvěry k dobrozdání vojenských znalců, a neshledáváme úplným rozsudek, který se opírá jen o dobrozdání vojenských znalců.

Jakkoli bychom tedy velmi podporovali každé stíhání činů, které se obracejí proti demokratické formě státu anebo proti státu samotnému, právě tak nedovedeme stíhati pouhé smýšlení, které v krajním případě lze imputovati osobám, jež zde přicházejí v úvahu.

Ještě druhý důvod. Máme v otázkách poslanecké imunity dobrou starou tradici z Rakouska Viděli jsme tuto tradici ve starém Rakousku tam také na českých stranách, tam jsme ani my, ani vy jste nikdy nesouhlasili s vydáním poslance z politických důvodů, a připomínám vám také to, že to nebyly jen české strany, nýbrž že to byli také němečtí sociální demokraté, kteří mluvili proti odsouzení dr. Kramáře a dr. Rašína. Tehdy vyšel v našem ústředním orgánu, v "Arbeiterzeitung", o této otázce článek, myslím, také dnes ještě hodný čtení. Nehlasovali jsme ve válce také pro vydání lidí, kteří proti nám svým politickým anebo světovým názorem stáli úplně nepřátelsky. Nečinili jsme rozdílu, zdali ten, koho máme vydati, je naším politickým přítelem nebo odpůrcem. Ze zásadních důvodů hlasovali jsme proti takovémuto vydání a v této staré dobré tradici německé sociální demokracie ve starém Rakousku chce německá sociálně-demokratická strana v Československu pokračovati. To jsou důvody, které nás vedou k tomu, že nemůžeme hlasovati pro vydání. Domníváme se naopak, že jak oproti národnostnímu nesváru, tak také proti fašistickému nebezpečí bylo by mnohem rozumnějším používati prostředků ducha na místě prostředků násilí. Počátek k tomu byl v tomto státě již učiněn školskou reformou Dérerovou, kterou co nejsrdečněji vítáme. Bylo dnes nesmírně poučné slyšeti zde v senátě vývody dvou pánů z leva a zprava. Kolega Hilgenreiner odmítal Dérerovou školskou reformu řka, máme-li jen jednu státní školu, jest jí německý lid vydán. Stalo se mu při tom malé nedorozumění, když tvrdil, že rozdělení zemské školní rady již trvá a není žádnou novotou. Měl by věděti, že rozdělení dnes trvá jen ještě na papíře, že jen úředníci tam jsou Němci, že však rozhodující slovo také o německých školách pronáší český vicepresident, a že tomuto stavu má býti školskou reformou učiněn konec. Dr. Hilgenreiner ji tedy zamítá z německých nacionalistických důvodů a kolega Hrubý ji zamítá z českých nacionalistických důvodů. Vidíte, jak si také v tomto bodu nacionalisté obou táborů podávají ruce a docházejí k stejnému výsledku. Důkaz toho, že školská reforma je krokem kupředu nejen na cestě k smíření národů tohoto státu, nýbrž také krokem kupředu na cestě k tomu, aby děti vychovávány byly v duchu, který by v budoucnosti fašismus učinil nemožným. Spatřujeme její výhody nejen ve větách, které mluví o školské samosprávě, nýbrž zcela obzvláště v ryze školsky technických otázkách, které chtějí upevniti a posíliti vliv pokrokové části obyvatelstva na školství.

Tak můžeme potírati fašismus. To jsou cesty duševního boje s ním, především pro naši mládež a dítky. Tak ho opanujeme. Myslím, že cesty násilí k tomu nepovedou. Prosil bych vás, abyste našemu stanovisku v této otázce porozuměli tak, jak jsem to řekl. Diktováno je výhradně předně tím, že nevidíme dány podklady pro stíhání poslanců, a za druhé naším tradičním stanoviskem proti stíhání poslanců bez průkazu protistátních skutků. Zdůrazňuji ještě jednou: Bude-li fašismus, ať zleva nebo zprava, chtít nechat dojíti k boji v tomto státě, buďte přesvědčeni: v boji proti fašismu němečtí sociální demokraté nebudou posledními. (Souhlas a potlesk).

Místopředseda Donát: Slovo má pan sen. dr. Buday. (Výkřiky komunistických senátorů. - Zvoní.) prosím o klid.

Sen. Dr. Buday: Slávny senát! Tohoročná rozpočtová debata líši sa alebo aspoň mala by sa líšiť od rozpočtových debát pominulých rokov, ktoré následkom nedostatočného a nezodpovedného jednacieho poriadku našich zákonodarných sborov alebo ešte väčšmi následkom mylnej tradície v nich sa udomácnenej bývajú stereotypnými. Je to zaujímavé pozorovať. Mnohí rečníci v rozpočtovej debate rok po roku nielen že o tom istom predmete vyprávajú, ale takmer s tými istými slovami. Stenografické zápisy v tejto veci nám mnoho zaujímavého podávajú. Okrem spomenutých nedostatkov rokovacieho poriadku našich zákonodarných sborov a okrem tradície príčinou tohoto zaiste unižujúceho zjavu je, že naše zákonodarné sbory nemajú možnosti meniť na predostretom rozpočte ako nemajú možnosti meniť ani na predostretých návrhoch zákonov.

Všeobecne sa hovorí o nízkej úrovni našich zákonodarných sborov, menovite prízvukuje sa absolútna nezaujatosť, neprítomnosť zákonodarcov pri debatách a absolútny nedostatok záujmu o rečníkov iných strán. Je to pri našom parlamentárnom živote celkom prirodzený zjav. Človek len nerád, ba s istým odporom argumentuje dôvody, keď vopred vie, že s tými dôvodmi a argumentáciou nič nedocieli, ako sa ľudovo hovorí "mláti prázdnu slamu", lebo žiadnej zmeny dosiahnuť nemôže.

Novinami prešla zpráva, že terajší pán predseda vlády ako dlhoročný predseda parlamentu cítil túto ponižujúcu pozíciu našich zákonodarných sborov a hľadal, či teraz ešte hľadá spôsoby, ako tomu odpomôcť. Tiež sme čítali, že terajší pán predseda parlamentu vydal vraj okružné listiny na kluby, aby v nich vzbudil väčší záujem k predmetom v parlamente prejednávaným. Všetko márne. Dokiaľ nebude daná zákonodarcom možnosť, aby mohli na predlohách zákonných ako aj na rozpočte niečo meniť, debatovať o nich ako náleží, dotiaľ úroveň našich zákonodarných sborov nepozdvihneme. Veľmi ďaleko sme v tomto ohľade za parlamentmi iných vyspelých štátov.

I terajšie vládne strany, zastúpené v terajšej koalícii, cítily nedostatok nášho parlamentarizmu a menovite cítily, že je to ponižujúce, keď na naše rozpočty nemajú zákonodarné sbory pražiadnu ingerenciu. Rozpočty sa dosiaľ sostavovaly bez účasti zákonodarných sborov. I chcely odpomôcť tomuto nedostatku, tejto chybe, avšak nenastúpily náležitú cestu, zostaly stáť na polcesty. Miesto lieku podaly len náhražku. Takto povstala t. zv. parlamentná "sedmička". Ohľadom tohoto útvaru musím poukázať na dve veci. Predovšetkým, že vládne noviny takmer unisono sa chlubily, že terajší rozpočet už bol sostavený za účasti aj parlamentu. (Výkřiky sen. dr. Witta.) Proti tomu musíme protestovať, lebo "sedmička" nie je žiadna ustanovizeň parlamentu, keď z nej opozícia bola vylúčená, je nanajvýš len ustanovizňou strán koalovaných. (Sen. dr. Witt: To je farisejství!) Teraz budem vyprávať o tomto farizeisme vládnych strán. Druhé, čo musím vyzdvihnúť, je, že sa veľmi dobre pamätujeme na okolnosti, za ktorých terajšia vláda povstala, a že sa dobre pamätujeme, ako práve socialistické strany silne protestovaly proti tomu, že vraj t. zv. "osmička" občianskej koalície viac oživotvorená nesmie byť, a teraz po triletých skúsenostiach prišly vládne strany na to, že tá ustanovizeň bola dobrá a potrebná. To je nedôslednosť, to je farizejstvo. (Výkřiky sen. Witta.) Ale nech sa socialistické strany potešia. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Buday (pokračuje): Ale to nie je jediná nedôslednosť v našom politickom živote. V našom politickom živote, menovite vo vzťahoch ku Slovensku a ku Slovákom, sa pácha celý rad nedôsledností, ako to ihneď uvidíme. (Výkřiky.. - Místopředseda Donát zvoní.) Koľko urážok, koľko nápadov sa nám dostalo za to, že sme minuloročné rozpočty ostro a prísne kritizovaly a že sme ani na ne nehlasovaly, my, opozičné strany. Bolo nám vytýkané, že s týmto sa vraj sami vytvárame z radu štátotvorných strán, že sme nevlasteneckí, atď. atď. Lež ja sa pýtam, slávny senát, či tie minuloročné rozpočty boly také, že nezaslúžily tej našej prísne ostrej kritiky? Viďme doznanie teraz ex post z českej strany a zo strany jednej i teraz vládnej strany!

"Našinec", zaiste oficiálny časopis jednej vládnej strany, zo dňa 1. decembra 1932 k minuloročným štátnym rozpočtom vydáva takéto svedectvo: "Nejvyšší čas! Kdybychom byli nechali státní rozpočet nadále sestavovat úředníkům ministerstev, byli bychom se dočkali přesmutných zkušeností. Práce rozpočtové sedmy parlamentní ukázala, co se všechno dá uspořit: Diety, remunerace, provise dělaly ve státním rozpočtu položky, které nemají daleko ke 100 milionům. Mnohá vydání byla udržována zcela uměle, jiná měla ráz osobní, zájem státu byl podřadný.- Je zjevem smutným, že tu musila zakročiti instance parlamentní." ... Ako ráčite vidieť, mimochodom poznamenávam, že tento vládny denník menuje sedmu rozpočtovú dokonca parlamentnou inštanciou. Proti tomu som ja protestoval pred tým. A potom pokračuje: "Je to tak dobře, ukázalo se, jak by bylo nebezpečné nekontrolovat šimla byrokratismu. Práce rozpočtové "sedmy" musí býti ještě více zintensivněna, rozpočty se budou musiti zkoumat dříve, nikoliv v poslední hodinu dvanáctou. Je tam ještě mnoho zbytečných milionů."

Takto charakterizuje vládny denník minuloročné rozpočty. Ba ten istý denník v čísle zo dňa 4. decembra 1932 menuje minuloročné rozpočty chlievmi Augiášovými.

A, slávny senát, keď sme proti týmto rozpočtom minuloročným, my, opozičné strany, vystupovaly, keď sme tie Augiášove chlievy chcely vyčistiť, teda nám bolo vytýkané všelijako a bolo nadávané všelijako.

My vám doznávame, že sme nemali k tomu vyčisteniu Augiášovho chlieva dostatočnej herkulovskej sily, ale ubezpečujem vás, že ju nemá ani tá rozpočtová sedma, nemá ju ani celá koalícia v tom dnešnom svojom složení. (Potlesk senátorů strany ľudové.)

Povedal som už, že politický život aspoň vo vzťahoch ku Slovensku a Slovákom je celým radom nedôsledností. Vo veľkom našom štátnom erbe skvie sa prekrásne heslo "Pravda víťazí! " Slávny senát! V našom, žiaľ tak neutešenom, tak rozháranom pomere česko-slovenskom neboli by sme došli tam, keby tohoto hesla bolo bývalo dbané. Ale tohoto hesla nebolo dbané a preto pomer česko-slovenský je teraz už takmer nesnesiteľný.

Je všeobecne známe, že Slováci už v zahraničnom odboji, keď sa tvoril tento štát, ochotne s veľkou radosťou priložili ruky k dielu, áno, Slováci obetovali sa aj nad svoje vlastné sily. Vieme, že v Amerike, vo Spojených štátoch hoci hospodársky o veľa slabší, predsa rovnomerne obeti prinášali s národom českým. Ale ako rozumní ľudia, položili si aj podmienky. Tieto podmienky boly stipulované a ich splnenie bolo podpisom pána prezidenta zaručené. Napriek tomu splnené neboly.

Ja to, slávny senát, nevytýkam ako rekrimináciu, dosť už bolo tých rekriminácií, ale ja to spomínam preto, aby som upozornil slávnu vládu na možné veľmi nebezpečné následky. Čítam americké slovenské noviny a uverte mi, pánovia, že je mi častokráť až okolo srdca nevoľno, keď tie noviny čítam. Tie isté noviny, ktoré s veľkou radosťou a nadšenosťou vítaly náš štát, nad jeho utvorením sa tešily, zaň bojovaly, teraz stavia sa proti nášmu štátu!

To je výsledok zklamania, to je výsledok nedodržanej úmluvy, a čo robí proti tomu vláda? Vysiela emisárov, vydržiava v Amerike za ohromné ťažké tisíce, ba milióny noviny ako je " Newyorský deník", lež všetko toto nepomáha.

Pánovia, ráčite to uvážiť. Jedna tretina slovenského národa, žijúca v Amerike, je odcudzená nášmu štátu. Tu by pomohlo jedine verne vyplniť, čo bolo vymienené, ako oni verne vyplnili, k čomu sa zaviazali. Takto bol zakalený česko-slovenský pomer, táto tak chúlostivá otázka hneď z prvopočiatku a takto bola nášmu štátu odcudzená čiastka slovenského národa žijúca v zahraničí. Ale podľa tohoto istého prvopočiatočného receptu pokračuje sa i ďalej, aby bola odcudzená časť slovenského národa žijúca doma, aby takto bola naplnená zlobou. Nám autonomistom sa častokráť vytýka, že nemáme vraj práva dovolávať sa autonómie, lebo zriekli sme sa tohoto práva vtedy, keď sme odhlasovali ústavnú listinu. Pánovia moji, táto výčitka je neúprimná a je nemužná. Jeden každý zasvätený člen revolučného národného shromaždenia dobre vie, že sme my už vtedy, keď sa ústavná listina robila, uplatňovali náš požiadavok na autonómiu, ale vtedy boli sme ubezpečovaní, bolo nám nahovorené, že vraj, poneváč zahraničné pomery nie sú ešte konsolidované, musíme ústavnú listinu jednohlasne odhlasovať a musíme ju odhlasovať s ohľadom na zahraničie tak, ako bola podaná. Bolo nám však svätosväto sľúbené, že keď pomôžeme tak štát konsolidovať vtedy, kedy nebol ešte ani mierovými smluvami ustálený, že svätosväto bude pomer československý tak vybavený, ako si toho Slováci budú žiadať, a my sme ustúpili. Požiadavku autonómie sme sa síce nezriekli, ale jej uskutočnenie sme odložili na lepšie, bezpečnejšie časy a pomery. (Předseda dr. Soukup ujímá se předsednictví.) Boli sme vtedy my ľudia bonae fidei a nazdávali sme sa, že i naši protivníci sú takí, lež trpko sme sa sklamali. A preto nás toto všetko bolí, keď nám teraz navrch vytýkate, že sme sa zriekli autonómie. Takáto výtka je neúprimná a je nemužná. A tak to išlo ďalej.

My hneď po prevrate s ustrnutím sme hľadeli na zjav, ako sa hrnú Česi na Slovensku do úradov. I pýtali sme sa samých seba: Čo bude so slovenskými ľuďmi? Kde ti nájdu chleba? Vtedy, čo nám zas bolo sľúbené? Určite sa pamätujem na tento sľub. Bolo nám povedané, že českí ľudia len pre nedostatok našich súcich ľudí sú na Slovensku na čas a na pomoc. Akonáhle Slováci budú mať dostatok školených ľudí, že oni ustúpia, aby urobili Slovákom miesto. A tento sľub sa plní? Čo vidíme teraz? Pánovia, na Slovensku na základe skúseností je všeobecne rozšírená mienka, že keď sa Slovák - úradník previní v niečom, je hneď prísne trestaný alebo častokráť i prepustený, ale keď sa Čech úradník na Slovensku previní, je to väčšinou zatutlané. (Sen. Hubka: Doklady!) Dám hneď. Len, prosím, trochu trpezlivosti. Vždycky vyprávam na základe dokladov. Keď sa Čech previní, to sa zatutlá, a keď sa to zatutlať nedá, teda nanajvýš je preložený, ovšem častokráť pri tom povýšený, a preložený je zasa len na Slovensko alebo na Podkarpatskú Rus.

Keďže si ten pán žiadal dokladov: Častokráť prepukne škandálok väčší či menší o exponovaných úradníkoch. "Slovák" zo dňa 13. októbra m. r. priniesol túto dosiaľ ničím a nikým nevyvrátenú zprávu: "Bežte, lebo vás postrieľam. Stalo sa to nedávno v malej oravskej vesnici Veselej. Na poštovnom úrade, kde poštmajstrom je istá pani Štrauchová, ktorej muž je zasa pohraničným financom - vaši ľudia sa majú na Slovensku dobre, berú si zo štátnej kasy i dva platy, keď mnohý Slovák nemá čo do úst položiť - strhol sa večer okolo 10. hodiny krik. Na krik pribehli k poštovému úradu obecní strážnici noční, ale nemohli sa k domu priblížiť, lebo pred domom zastúpil im cestu manžel poštmajsterky, ktorý sa osopil na nich slovy: Bežte preč, lebo vás postrieľam. Strážnici, poznajúc horkokrvnosť pána Straucha, pomaly sa vzďaľovali. (Sen. Kroiher: Pošlu pro jed, abyste jej vzal na to, že je to pravda!) Keď boli niekoľko krokov od poštovnej budovy, od rázu odznel výstrel, ktorým ale náhodou nebol nikto zasiahnutý. Udalosť, ktorá sa odohrala ten večer na poštovnom úrade, neostala utajená. Na druhý deň celá obec hovorila, že pán Strauch tĺkol svoju ženu, ako tá kričala. Či si pán Strauch svoju ženu bije alebo nie, je jeho vec, kým sa tým neruší verejný poriadok a nočný kľud v obci. Ide však hlavne o to, aby občania veselovskí neboli vystavení šikanovaniu so strany pána Straucha. Toho pána treba rázne poučiť, že strieľať do obecných strážnikov beztrestne není možné. Ale i na samom poštovom úrade bolo by treba urobiť poriadok. Občania nevedia, kto je skutočným poštmajstrom, či pán Strauch a či jeho pani. Lebo hoci dotyčný pán není vôbec poštmajstrom, vede poštu vlastne on, preberá i poukážky, šeky, atď. a ich podpisuje. Je to neprípustné i vtedy, keby pán Strauch myslel, že má na poštmajstrovstvo dostatočnú kvalifikáciu."

Ale aby ste páni neriekli, že sa odvolávam len na stranícke noviny slovenské, nech vydajú svedectvo zaiste nestranné české noviny. "Našinec" zo 4. októbra m. r. priniesol toto: "A ještě jedna věc. Po převrate každý, kdo se přihlásil a měl socialistickou legitimaci, dostal snadno a rychle úřad. Stal se z něho ministerský a jiný rada. Stalo se, že lidé, kteří dělali na př. vrátného, jsou dnes vysokými státními úředníky. Ale poněvadž těm lidem chybělo na vědomostech, musili k práci často býti pozváni lidé, kteří něco dělati dovedli, protože jim nechybělo předběžné vzdělání, jako se stalo, že jedni práci vykonávali, ovšem za plat mnohem menší, jiní radovali, ale prstem téměř nehnuli. Tu třeba také trochu provětrat statut příživníků, je třeba pensionovati s léty, která skutečně sloužili, a nikoliv, která jim byla benevolentně přidána, jejich místa více neobsazovati, poněvadž to bez nich půjde také a státní pokladna bude okamžitě zbavena nových vydání."

Slávny senát! Jestli takéto žaloby sú oprávnené v zemiach tzv. historických, čo máme povedať my na Slovensku, kde je predsa dokázané, že si exponovaní úradníci predávajú medzi sebou maturitné vysvedčenia, kde je predsa dokázané i exponovanými úrady, že niektorí sami sebe dávajú tituly inženýra a kde už od roku márne sa domáhame, aby nastolená bola komisia interparlamentárna, ktorá by preskúmala opravdivú kvalifikáciu exponovaných úradníkov. A vidíme, keď žiadame, aby aspoň tí previnivší sa odstúpili a urobili miesto našim doštudovavším mladým ľuďom, že sa nám špľachne do očí, že sme nevďačníci. Je to zvláštne a rieknem i nesprávne ponímanie vecí; našim ľuďom sa chlieb odníma a za to by mali byť vďačnými? Musím vám úprimne riecť, že na Slovensku máme po krk dosť českej pomoci, lebo ďalšia pomoc nás zadusí. (Hlas: Vy byste raději Maďary!) To sú otrepané fráze stokráť vyvrátené, to je vyštrbená zbraň. Vďaka okolnosti, že slovenské deti vo veľkom počte študovaly, máme dostatočne kvalifikovaných ľudí dosť a preto každé ďalšie vysielanie českých ľudí musíme považovať za úmyselné vyháňanie slovenských ľudí do emigrácie. A páni moji, nemýľte sa, buďte pamätliví, že uhorskému štátu práve emigrácia, i slovenská emigrácia, podkopala základy a i dnes môže slovenská emigrácia to tiež dokázať. Preto vás varujem pred tým.

Konečne máme tu ešte tak horúcu otázku krajinskej školskej rady. Na Slovensku od prvopočiatku sa jej domáhame a je to zaiste spravodlivá vec, veď má školskú radu zemskú Morava, majú ju Čechy, len Slovensko a Podkarpatská Rus jej nemá. U nás všetko sa o prekot unifikuje, ovšem len tam, kde z tej unifikácie nejaká výhoda je odňatá Slovákom. O prekot sa unifikuje, ale toto sa nechce unifikovať. (Sen. Hubka: Odmítají to!) Práve na to prídeme. Ešte keď sme robili ústavnú listinu, bola nám sľúbená krajinská školská rada na Slovensku. Náhodou máme o tom aj dokument. V tom čase za veľmi dobré uznala vláda, aby Hodža rozbúreným a nespokojným Slovákom napísal list a v tomto liste doslovne hovorí: Návrh zákona o krajinskej školskej rade na Slovensku je na stole, vraj, parlamentu. Tak je to napísané, každý sa o tom môže presvedčiť. Či bol návrh na stole parlamentu, či nebol, nevieme, len to vieme, že návrh ten Národným shromaždením odhlasovaný nebol.

Keď sa robila krajinská správa, vtedy zasa my sme to boli, ktorí sme upozorňovali na to, že krajinské zriadenie bez školskej krajinskej rady je torzo, je nedostatočné, i zasa nám bolo sľúbené svätosväto, že nanajvýš za pol roka návrh o zriadení školskej stolice pre slovenské krajinské rady bude podaný. A pánovia moji, pamätajte, že len za tento sľub strana naše vtedy odhlasovala, že do krajinského zastupiteľstva jednu tretinu členov menuje vláda. My sme to odhlasovali, ale zasa sme boli zklamaní. A teraz prichádza pán minister školstva a národnej osvety s návrhom zákona o zriadení školských rád krajinských. Lenže tuná je zasa chyba. Urobil s ním junctim s jedným druhým zákonom, ktorý je pre nás neprijateľný, lebo ničí sa, sahá sa na naše konfesionálne školy. Toto je priezračný manéver. Potom sa povie, že my sami sme nechceli zriadenie školských krajinských rád. Buďme si na čistom. My sa nikdy neprestaneme dôrazne dožadovať krajinskej školskej rady, ale bez toho, že by sme obetovali tomuto cieľu naše konfesionálne školy. (Výborně! - Potlesk. - Sen. Hancko: Ani za cenu života republiky! To je veľké slovo! Republika sme i my! - Sen. Hubka: Od kdy jste Slovákem?)