Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Hrubý.

Sen. Hrubý: Slavný senáte! Ujímaje se slova k rozpočtové debatě poznamenávám předem, že se nebudu obírati jednotlivými položkami rozpočtu. Prohlásím jen tolik, že celá veřejnost uvítala s povděkem, že rozpočet je společným dílem zástupců koaličních stran a naší vlády, že za rozpočet neodpovídá jen ta či ona strana, nýbrž všechny koaliční strany solidárně a kolektivně. Stalo se tak po prvé a jsem přesvědčen, že se tak stane i v budoucnosti. Soudím však, že bude také nutno, aby nejen zástupci posl. sněmovny, nýbrž také zástupci senátu spolupůsobili při sdělávání rozpočtu. Takové opatření prospěje jen dobré věci.

Všechna veřejnost je také spokojena s tím, že byla zjednána rovnováha rozpočtu, která je kategorickou nutností a pevným předpokladem zdravého vývoje státu. Docílení rovnováhy v rozpočtu vyžádalo si některých opatření, která velmi bolí. Uvážíme-li však, že rovnováha v rozpočtu je nejlepší obranou před finančním rozvratem, který by měl v zápětí strašlivé důsledky, pak i postižení se jistě smíří s tímto opatřením.

Slavný senáte! Předložený rozpočet je výmluvným dokladem hospodářské krise, která lomcuje celým světem a která se nezastavila ani u hranic naší republiky. Příčiny, proč ani náš stát neodolal příchodu tak neblahého hosta jsou mnohé. Není to však jen nadprodukce, racionalisace, ochuzení obyvatelstva oněch států, které byly pro nás odbytištěm, uzavření hranic, nejsou to devisová opatření a živé úsilí ve všech státech, aby vyrobily to, co dříve dovážely z ciziny, jsou to i kruté následky války. Historie nás učí, že se po každé válce dostavila hospodářská krise a s ní ruku v ruce i krise mravní. Po světové válce, která byla nejstrašnější ze všech, co jich dějiny zaznamenávají, musila se dostaviti hospodářská krise větší a bohužel i mravní krise dosáhla rozměrů příliš povážlivých a nebezpečných. Čeho dnes jsme svědky, přímo zaráží a uvádí v úžas i nejotrlejší. Tak se zdá, že všechny morální hodnoty u mnohých naprosto pohasly. Vraždy pro několik korun, pro několik cigaret, ano i vraždy rodičů dětmi a dětí rodiči, vraždy bratří a sester jsou na denním pořádku. A co děsných zločinů svědčících o naprosté zhovaditosti a zvířeckosti původců zaznamenávají denní listy! Všechny ušlechtilejší city, které zdobily lidstvo, zájem sloužiti dobru a krásnu, altruismus - zkrátka vše krásné jakoby vymizelo ze srdcí veliké části národa i lidstva.

Slavný senáte! Za takových poměrů je odpovědnost každé vlády i nás všech větší a určuje postup, kterým se musíme bráti, chceme-li zmírniti a zlomiti krisi a uhájiti příštím generacím svobodu, vykoupenou tak velikými obětmi, posvěcenou krví i životy nejlepších synů.

Až do nedávné doby tomu tak nebylo. Mnozí u nás dopouštěli se osudného omylu, který nám přivodil ohromné škody. Jistě by dnes nebylo tolik bídy na venkově, zemědělci by se nechvěli hrůzou o své chalupy, o svá pole, nebylo by tolik továren zavřeno, nebylo by tolik nezaměstnaných, nebylo by ožebračeno tolik řemeslníků, obchodníků a živnostníků, zkrátka by nikdy nebyla krise dosáhla tak zhoubných rozměrů. Vůdcové stran si plně neuvědomili, ze všechny stavy jsou jako kolečka v hodinovém stroji a že, hroutí-li se jeden stav, jedno kolečko, celý stroj je neschopen řádného chodu. Tato pravda měla u nás určovati postup vůdců stran již v minulosti. Ti neměli přehlížeti, že i u nás a zvláště u nás základním pilířem národní i státní budovy jsou miliony zemědělského lidu. Když před 5 roky zachvátila krise naše vesnice, když tržba venkova byla, jak statistikové uvádějí, o 3 miliardy Kč menší, všichni odpovědní činitelé měli uvážiti, že 3 miliardy nebyly by zůstaly nečinně uloženy, naopak, že by se dostaly do oběhu živnostníkům, řemeslníkům, továrníkům atd., zkrátka, že by posílily ostatní výrobní vrstvy. Tím by ovšem odvrátily zastavení nejedné továrny a oživily náš trh, tím by zabránily tak strašlivému počtu nezaměstnaných. Naše strana, která vždy ochotně spolupracovala na uzákonění sociálních reforem a přiložila ruce k dílu, jímž měly býti zlepšeny poměry pracujícího lidu, mohla se vším právem domnívati, že druhé strany v době, kdy těžká krise dolehla na zemědělský lid, budou pracovati společně s námi na uskutečnění takových opatření, kterými by katastrofa zemědělského lidu byla odvrácena. Mohli jsme se toho nadíti, když ne z lásky k nám, tedy z toho jednoduchého důvodu, že zhroucení nejdůležitější složky národa i státu bezpodmínečně ohrozí všechny vrstvy výrobní. Tuto pravdu jsme zdůrazňovali a důtklivě jsme varovali před opomíjením naléhavých požadavků zemědělského lidu. Bohužel, našich varovných hlasů nebylo dbáno! Pro záchranu zemědělského stavu nestalo se nic nebo jen hrozně málo. A tak následky zemědělské krise postihly i vrstvy druhé. Této nepochopitelné lhostejnosti k bědným poměrům zemědělského lidu možno přičísti, že naše vesnice staly se domovem nedostatku, bídy a odůvodněných obav, že zemědělci do úmoru pracovití a krajně skromní nebudou schopni, aby zachovali chalupy svým dětem, aby splnili nejsvětější odkaz svých rodičů.

Uvážíme-li, že za posledních 5 let nedostává zemědělec žádné mzdy za svoji práci, že nestrží ani tolik, aby uhradil režii, tím méně pak aby mohl platiti úroky z dluhů a daně, pochopíme snadno, že dluhy na chalupách překročily již 30 miliard Kč, pochopíme také, že se množí exekuční prodeje chalup a že postižení s krvácejícím srdcem opouštějí příbytky a pole, která jim byla tak drahá. Zemědělci stržili za uplynulých 5 let o více než 24 miliardy Kč méně. Tento ohromný úbytek ovšem živil hospodářskou krisi druhých výrobních vrstev a stupňoval počet nezaměstnaných.

Mentalitu zemědělského lidu výmluvně prozrazuje úvaha zemědělce-legionáře Polána, již otiskl "Havlíčkův kraj". Závěr úvahy zní: " Což svědomí národa může mlčeti k hroucení se podkladu vlasti a největšího majetku - národní půdy a jejího lidu? Jsme živel klidný, pracovitý, trpělivý. Chceme v republice pořádek, zákonnost, spravedlnost. Ale chceme také stejné honorování nejpracovitější a nejskromnější složky národa, jež representuje skoro polovinu lidu. Má tato vrstva býti i nadále pevným základem státu? Má býti strážcem demokracie? Chce jí býti, ale nenechte jí zemříti, nenechte ji upadnouti za oběť mylné politiky hospodářské a finanční. Odmítáme dalších slibů. Jsme vrstvou nemocných lidí, jsme třídou existenčních trosečníků. Jsme u samotného srázu my, zemědělci, ale potom i celý národ a stát. Nechceme bouřiti, ale nevíme, bude-li možno udržeti v našich řadách klid, když rozum přestává ovládati a cit se bouří.

Zemědělci - legionáři půjdou v čele rozhodného zápasu. A jest již čas, aby tyto naše horské kraje, kraje nejchudší, rozhodly o svém dalším postupu. Je-li potřebí manifestačním mimořádným způsobem ukázati národu na jeho povinnosti vůči svému zemědělství, zavolejte vy, kdož vedete zemědělské organisace, ke svému lidu. My již dnes odpovídáme: Jsme připraveni!"

Slavný senáte! Tento výkřik, který odpovídá smýšlení celého -venkova, nelze přehlížeti. Však i poslední sčítání lidu z roku 1930 přímo volá ke svědomí těch, kdož až posud byli hluší k potřebám zemědělského lidu. V roce 1930, za 9 let od posledního sčítání, ubylo osob výdělečně činných v zemědělství 13%, a kdyby nebylo pozemkovou reformou přibylo 3.5% samostatně činných v zemědělství, pak by úbytek ten činil 16.5%. Počet zemědělských dělníků klesl za tu dobu z 385.000 na 285.000 osob, tj. o 26%, s rodinami pak o 38%. V r. 1930 bylo již o 45.000 dělníků méně než samostatných zemědělců, tudíž o 100.000 osob zmenšil se počet zemědělských dělníků. A počet ten jest jistě dnes daleko větší. Největší procento uvedeného počtu rozmnožilo řady nezaměstnaných. Tato čísla mluví za celé knihy, svědčí o vylidňování venkova a varují velmi důtklivě před opomíjením všeho, co by zachránilo zemědělský stav před katastrofou.

K odvrácení katastrofy nestačí snížení úrokové míry, zvláště když největší procento zemědělců je v tak bědných poměrech, že nemá v domě ani na sůl.

Ruku v ruce se snížením úrokové míry je nutno přikročiti k vyvazení dluhů těch zemědělců, kteří bez vlastní viny se octli před záhubou. Není to nic nemožného, je potřebí jen dobré vůle. Stačilo by povoliti potřebnou částku na splátky úroků Kdyby se užilo k tomuto účelu úspor z dovozních listů a snad i části pozemkové daně, byla by tu jistá pomoc.

Stejně je příkazem poměrů, aby bezpodmínečně byly zastaveny exekuce a dražby pro nezaplacení daní, jakož i pro jiné dluhy. Děje-li se tak ve státech druhých, není důvodu, proč by se tak státi nemohlo i u nás.

Se zajištěním takových cen obilí, které by kryly výrobní náklady, a se zajištěním přiměřených cen na dobytek a mléčné výrobky nelze otáleti.

Slavný senáte! Postarati se o realisování, a to rychlé realisování uvedených požadavků, není jen v zájmu postižených, je to nutné i v zájmu národa a státu. Neodvrátíme-li zhroucení a hrozivou zkázu do desetitisíců zemědělského lidu, prohloubíme strašlivou ránu na těle národa a přivodíme nebezpečné oslabení naší drahé republiky. Tomu zabrániti je nejdůležitějším úkolem a železnou povinností naší.

Slavný senáte! Neprožíváme jen krisi hospodářskou, u nás nabývá neblahých rozměrů i krise kulturní. Srdce bolí, když se přesvědčujeme denně o tom, že krásná kniha, krásný divadelní kus, poučná přednáška, kulturní film atd. nepřipoutá čtenářů, návštěvníků a posluchačů. Veliká většina naší veřejnosti vyhledává jen to, co dráždí smysly, vybičuje vášně, šíří nemorálnost, co je bezcenné, zkrátka otravuje se tím, co nemělo ani spatřiti světlo světa. Čeliti tomuto zhoubnému jedu, lámati tak povážlivou krisi, jest ušlechtilou povinností naší školy od obecné až ke školám vysokým. Tady učitelé a profesoři všech kategorií nechť ujmou se práce, která se jim při dobré vůli jistě zdaří.

Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti zmínil se i o krisi národní. Nedovedu ani slovy vystihnouti rozsah nebezpečí, které nám hrozí z toho, že veliká část české veřejnosti považuje za přežitek národní cítění, které posvěcovalo naše nejlepší hlavy a naše jaré legionáře k hrdinským činům, před kterými se s úctou i obdivem skláněl celý svět, které nadchlo náš národ k vítěznému boji za znovudobytí samostatnosti, a národní práci nejen podceňuje, nýbrž se jí i vysmívá.

Pohlédneme-li do států kolem nás, ať do Německa, Italie nebo Maďarska, -přesvědčíme se o tom, že národní nadšení dostoupilo tam svého vrcholu. Proto je národní lhostejnost u nás tím povážlivější, neboť jsme národem malým a máme tolik nepřátel. Přál bych si vřele, aby všichni ti, kdož podceňují práci národní, zašli si do krajů smíšených a tam poznali, jak naši hraničáři, horníci, skláři, zemědělští dělníci, zemědělci, živnostnici, naše inteligence, vedou obětavě, s nadšením a mužně úporný boj za výsostná práva národní a státní. Zářivý přiklad, který dávají nám všem svou krásnou horlivou činností, jistě by vzbudil jen úctu před našimi předními strážemi. Kdyby nebylo této práce našich hraničárů, nevím, jak by se vyvíjely poměry v oblastech, které jsou nedílnou částí naší republiky a jichž minulost byla jen a jen česká. (Výborně!) Tam by se přesvědčili i o tom, že německé školy obecné, občanské i střední všech kategorií opouštějí žáci prodchnutí duchem iredentismu, vzývající Hitlera jako spasitele, od něhož očekávají vybudování třetí říše. (Výborně.) Jak "miluje" tato mládež náš národ a naši republiku, nechci se ani zmiňovati. Pak by jistě všichni ti, kteří jsou národně vlažní, vyléčili se z osudného klamu a omylu a poznali by, že jen tenkráte zajistíme drahou republiku, když veškerou práci posvětíme žhavou láskou k národu a žhavou láskou k svému státu. (Výborně!)

Slavný senáte! Při této příležitosti jsem povinen, zmíniti se o návrhu na školskou reformu. Vypracovalo ji ministerstvo školství, aniž by spolupracovali na ní i ti, kdož jsou velmi interesováni. Proto překvapila a překvapiti musila. Nepopírám, že obsahuje mnohé dobré věci. Zdůrazňuji však toto: Menšinoví národové jsou opatřeni v naší republice přímo bohatě školami od obecných až k vysokým. (Souhlas.) Jsou jimi tak opatřeni, že bychom byli plně spokojeni, kdyby stejně bylo postaráno i o české školy. Statistika nám praví, že průměrný počet žáků na německých školách obecných činí 38 žáků ve třídě, ve třídě československé však 41 žák. Na školách občanských teprve loňského roku dosáhli jsme parity, a jistě kol. Šelmec se zmíní, jak to vypadá na školách středních, kde daleko kulháme za průměrem na školách německých. Počet tento na jednu třídu připadající u nás je daleko menší nežli v Prusku, Rakousku a jistě že ve všech druhých státech. A že by na př. Prusko utlačovalo německé školství, to nemůže a nebude nikdo tvrditi. Srovnáme-li pak budovy německých škol a jejich vybavení s budovami a vybavením českých škol a zvláště s těmi, do nichž chodí děti hraničářů: poznáme, že jen na severu ve 396 školních obcích chodí české dítky do škol, které jsou hanbou našeho státu a v nichž se ničí zdraví českých dětí i učitelů. (Hlas: Tak jest, bohužel!) Ve všech krajinách smíšených celé republiky potřebujeme nutně vystavěti přes 800 školních budov.

Tato čísla mluví jasně a jsou příliš pádným důkazem toho, že naše školy jsou popelkou proti školám menšinových národů a že náš stát vykonal pro školství menšinové daleko více, než bylo a jest jeho povinností. Proto nemohu -pochopiti, kterak autoři školské reformy mohou navrhovati školskou autonomii, s níž bychom se nebyli smířili ani za Rakouska. Jestli dnes, zvláště německé školy, jak jsem podle pravdy uvedl a do čeho si stěžují i loyální učitelé a profesoři - Němci, opouštějí absolventi, kteří jsou nadšenými zbožňovateli Hitlera a touží po třetí říši - po uzákonění školské reformy vycházeli by zvláště z německých škol zavilí nepřátelé našeho státu. Proto my, kteří musíme býti horlivými strážci myšlenky státní u všech obyvatelů republiky, nemůžeme a nesmíme dopustiti, aby tvořeny byly zákony, které by jistě zesílily směry iredentistické. (Tak jest!)

Chceme-li zmírniti hospodářskou krisi, pod níž přímo sténá náš lid, pak musíme úzkostlivě vyvarovati se všeho, co by vyvolalo neblahý boj mezi státotvornými stranami. A tato reforma, jak skutečnost nás přesvědčuje, vyvolala by velmi ostrý kulturní boj. Z těchto důvodů je nemyslitelno, aby návrh školské reformy mohl býti předložen projednávání Národnímu shromáždění. (Sen. Dundr: O tom nebudete rozhodovat jen vy!) Ne, všichni! Všichni dohromady, kolektivně.

Slavný senáte, řekl jsem, že úpadek mravních hodnot a vyvrcholení krisí, o nichž jsem mluvil, a nezdravé přilnutí k materialismu, v němž veliká část lidstva hledá štěstí života, v neposlední příčině zavinila válka. Ta pošlapala ideály a všechny vyšší vzněty. Ta zprofanovala pravdu, jíž vyřkl veliký učitel lidstva Kristus, když pravil: "Ne samým chlebem živ je člověk!" Co to znamená? Že nemáme jen tělo, že nevystačíme jen výživou těla, že máme něco vyššího, něco, co teprve člověka činí člověkem, to jest tvorem, který stojí nad kterýmkoliv jiným tvorem - v přírodě, a to vyšší něco, že je duše, lidská duše, která potřebuje také péče, aby její zdraví nebylo ohroženo.

Slavný senáte, známý psychiatr dr. Desloges, president výboru pro duševní hygienu v Quebecku, tvrdí, že celý svět trpí duševní krisí, a praví: "Hrozící materielní a politický úpadek civilisovaného světa je následek duševní, morální a sociální méněcennosti lidstva. Počet duševně chorých se neustále zvětšuje a nemocných v našich ústavech přibývá. Avšak nemocní lidé v ústavech tvoří jen část duševně chorých lidí, poněvadž většina jich žije volně a do ústavů přijdou zpravidla jen ti, kteří ohrožují nepříčetností okolí, nebo ti, u nichž choroba již velmi pokročila."

Tak soudí vynikající psychiatr. U nás tomu není lépe. V našich ústavech pro choromyslné a duševně defektní máme 20.000 ošetřovanců. Náklad na ošetřování a léčení těchto lidí činí ročně 400 mil. Kč. A příliv do ústavů pro duševně nemocné stále stoupá. Duševních onemocnění přibývá a podle názoru našich psychiatrů lze očekávati ještě zhoršení poměrů. Vrchní ředitel pražského ústavu pro choromyslné v Praze-Kateřinkách dr. Brandejs řekl kdysi, že po Praze chodí nejméně 13.000 kandidátů na zaopatření v jeho ústavě. Počítá takto: do ústavu přijde každý rok nejméně 1.300 nových pacientů, tedy za 10 let 13.000. Protože do ústavu jsou přijímáni pacienti teprve od 18 let věku, jsou již mezi námi všichni tito lidé, kteří v 10 letech budou potřebovati ošetření u sv. Kateřiny.

V touze po rekordech a stálých reformách vrhla se dnešní doba i na děti a reformuje a prohlubuje školský systém a vyučovací osnovy, nakládá toho na dorost národa stále více v domnění, že dítě je povinno ve škole načerpati co nejvíce vědomostí, jako by jen vědomosti stačily k vytvoření osobnosti člověka. Vynikající český hygienik prof. dr. Kabrhel rozepsal se v časopise "Praktický lékař" o usměrňování duševní činnosti na školách a nazval děti školními robotníky. Píše tam doslovně: "Děti stávají se školními robotníky, jejich vývoj soustavy tělesné i duševní tlumením proudů vnitřních jest uváděn na scestí velmi nebezpečné, robotníky, kteří jsou na tom hůře než zaměstnanci neb námezdní dělníci, kterýchkoliv povolání, hůř než dívky a chlapci ze školy vyšlí, kteří již podléhají normám zákonů, vztahujících se na činnost mladistvých, zaměstnanců ještě nedospělých. Soustava tělesná a duševní se vydává zkáze. Dítěti se ničí radostné mládí, které podle řádu přirozeného je pro něho nutností a na které má tedy právo!"

Z dětí takto vychovávaných nemohou vyrůstati zdraví, silní a šťastní lidé, kteří by byli zárukou existence silného národa a státu.

Na tyto věci jsem chtěl upozorniti. Úsilí o snížení rozpočtových položek nezastavilo se ani zde. Mám obavu, že na škodu národního zdraví, a chtěl bych, aby v příštím roce bylo vynahrazeno vše to, oč dnes zdravotní péče má býti ochuzena. Ale nejen to, chtěl bych, aby v rozpočtu ministerstva veř. zdravotnictví pamatováno bylo značnou položkou na péči o duševní zdraví lidu, na tu péči, která je dnes odkázána na soukromou obětavost.

Slavný senáte! Nejde jen o choromyslné, jde ještě více o ochranu zdravých před onemocněním, jde o preventivní péči.

Péči o choromyslné provádějí v Čechách a na Moravě zemské výbory, na Slovensku a Podkarpatské Rusi stát. Že nejde o malé břemeno, je viděti z toho, že jen v Čechách vydržuje zemský výbor šest ústavů pro choromyslné a jeden ústav pro slabomyslné děti. V těchto ústavech je umístěno více než 8.500 pacientů a země doplácí na vydržování těchto ústavů 150 mil. Kč ročně. Ale při tom tato péče daleko nestačí; ústavy jsou stále přeplněny, mají nedostatek lékařů a personálu. Uvedu nejbližší případ, ústav pro choromyslné v Praze, který jsem sám navštívil a o jehož poměrech jsem se informoval. Tento ústav byl zřízen původně pro 640 pacientů a dnes je tam daleko přes tisíc lidí. Nemocní musí spáti na chodbách na podlaze, ve velkých místnostech plných hluku a nepříjemného zápachu. To není moderní nemocnice, jak by měla býti, aby se v ní vlídným okolím a laskavou péčí uklidnila nemocná lidská duše. Zde může nanejvýše pohledem na ostatní nemocné otupěti a zvyknouti si na svůj stav.

A přece ani takového nedostatečného útulku nemůže se dostati všem nemocným. Sociální hygienikové počítají, že na 100.000 obyvatel má býti nejméně 300 lůžek pro duševně nemocné. To by znamenalo jen pro Velkou Prahu ústav nejméně o 2.000 lůžkách a pro celé Čechy nejméně 20.000 lůžek pro duševně nemocné. A to nejsou přehnané cifry. Vždyť v sousedním Německu bylo toho průměru lůžek dosaženo již r. 1911.

A jak je postaráno o lékařský a ošetřovatelský personál? Lékařský dorost se vyhýbá službě v ústavech a proto se přijímají k léčení duševně nemocných cizozemci, kteří ani neovládají jazyk pacientův. Jak mohou léčiti duši někoho, komu nerozumějí? Ale i tak je lékařů v ústavech málo. Na jednoho lékaře připadá 150 až 250 pacientů. Počítejme, že by lékař věnoval každému pacientu jen jednu minutu dopoledne a jednu minu tu odpoledne, znamená to 300 až 500 minut, to je 5 až 8 hodin denně. Na každého pacienta připadnou dvě minuty denně, a to jen tehdy, když jsou ve službě všichni lékaři. Ale lékař musí také psáti chorobopisy, dělati výkazy, léčiti tělesně nemocné pacienty a kromě toho také jísti a spáti. A měl by také studovati. To všechno nejde. Z toho je viděti, že lékařů v ústavech pro choromyslné je nedostatek, je potřebí věnovati pozornost tomuto oboru veřejné zdravotní péče a starati se o nápravu.

Vedle ústavní péče o choromyslné mají v jiných státech i jiné způsoby ošetřování duševně nemocných, u nás však až na malý pokus v Nitře nemáme dosud nic jiného.

V posledních asi 2 - 3 letech propaguje se u nás zavedení moderní péče o duševní zdraví. Tuto velikou práci, změniti názor na duševní nemoci a získati nejširší veřejnost i veřejné činitele pro péči o duševní zdraví, koná dobrovolně a s nadšením pouze několik lidí.

Před 2 lety začali 2 původní iniciátoři vydávati časopis "Duše", začali psáti články do denních listů, přednášeli v radiu, pořádají přednášky a chystají se založiti laický spolek pro péči o duševní zdraví. V březnu od 19. do 26. budou pořádati týden duševního zdraví. Ministerstvo veřejného zdravotnictví vychází hnutí ochotně vstříc. Pan ministr zřídil při ministerstvu zdravotnictví sbor pro duševní hygienu, jehož je sám předsedou. Ale morální podpora nestačí. Každá propagace stojí peníze, žádná sociální a zdravotní služba neobejde se bez peněz. Nelze žádati, aby dva lidé nemajetní vydrželi propagaci hnutí, které má přinésti prospěch celé veřejnosti a které je s to, ušetřiti státu a zemím znamenité sumy, nehledě k prospěchu morálnímu a zdravotnímu, který také nelze podceňovati. Počítejme, že by se podařilo novému hnutí propagací zásad duševní hygieny, pomocí poraden a jiných vhodných opatření zachrániti před internací v ústavech jen 10% ročního přírůstku pacientů. Znamená to úsporu 40 mil. Kč. To jest již suma, které je potřebí věnovati pozornost, zejména dnes, v době, kdy se šetří na každém krejcaru. Investice do tohoto hnutí bude vysoce rentabilní. O tom jsem pevně přesvědčen. Proto je nezbytně nutno, aby ministerstvo veřejného zdravotnictví v mezích, které mu dává tento rozpočet, podpořilo nové hnutí co nejvydatněji a aby pro příští rok zařadilo do rozpočtu samostatnou položku pro péči o duševní zdraví.

Nemohu zakončiti lépe než slovy uvedenými v propagačním letáku: "Jde o nás všechny. Nikdo neví dne ani hodiny. Chceme spojiti všechny lidi dobré vůle k cílevědomé a poctivé práci pro blaho národa. Jen zdraví lidé tvoří zdravý národ - jen zdravý národ je národ šťastný. A štěstí národa je naším nejvyšším zákonem." (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Radíme se dnes o rozpočtu, o kterém nejen oposice, nýbrž také vládní strany, vláda, ministr financí a v neposlední řadě zpravodaj jsou přesvědčeni, že je vybudován jen na falešných předpokladech, že při tempu a vývoji hospodářských poměrů dnes ve druhém měsíci roku jest již dávno předstižen a že se sám do sebe musí zhroutiti. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.) Dnes se mluví již o tom, že za několik měsíců budou musit nastati nová pronikavá úsporná opatření, a není žádným tajemstvím, že se již dnes pomýšlí na další zkrácení požitků státních úředníků a na tak mnoho jiných věcí. Ministr financí prohlásil ve svém výkladu s tohoto místa a obzvláště také zpravodaj pro rozpočet v parlamentě posl. Remeš, a to oba jednomyslně, že naše výroba a naše hospodářství nesnesou již většího zatížení a že právě jen úsporná opatření udržeti mohou rovnováhu ve státním hospodářství. To, co jsme předvídali, nastalo a musilo nastati: plody lehkomyslného čtrnáctiletého hospodářství zničily nejen výrobu a hospodářství, nýbrž přivedly státní hospodářství k úpadku, takže není východiska z hospodářského zmatku.

Oproti strašlivé situaci stojí vláda bez rady, bez programu a bez stanoveného cíle. Počet nezaměstnaných vzrostl již na 850.000 a, počítáme-li k tomu dělníky se zkrácenou dobou pracovní, je to skoro milion lidí, a jak ministr sociální péče v rozpočtovém výboru sám zdůraznil, je počet nezaměstnaných v poměru k obyvatelstvu skoro tak veliký, jako v Německu, ve státě, který reparacemi a inflací a jinak tak těžce utrpěl. Prorokované zlepšení hospodářských poměrů, které domněle mělo přijíti na jaře, kterému však nikdo dobře nevěřil, vzalo v posledních dnech obrat k horšímu, stříbrný pruh na obzoru, jejž optimisté se domnívali-spatřovati, zmizel, doma i v cizině nastalo zostření krise, a všechny naděje na lepší konjunkturu v tomto roce byly zničeny. Situace pracovního trhu stává se den ze dne horší a smutnější.

Textilní průmysl konstatuje, že pokles vývozu má katastrofální účinky a že se obchod doma také den ze dne zhoršuje. Tak žádný rozumný člověk více nevěří, že stát v rámci rozpočtu bude moci podporovati tak veliký počet nezaměstnaných.

Varovali jsme často před smutnou událostí poslední doby, - hrozili jsme, ale automobilní zákon se udělal a dnes již nastala katastrofa. Již 27.000 automobilů bylo odhlášeno, automobilní průmysl stojí před úpadkem, slyšíme, že jeden z největších podniků, Českomoravská - Kolben v nejbližší době propustí 1.500 dělníků a 300 úředníků. To je smutný příklad vládní politiky. Automobilní zákon měl státu přinésti 122 milionů, mimo to 15 milionů ze zvýšení ceny benzinu, 72 milionů z dopravní daně a měl dále ulehčiti soutěž ministerstvu železnic. Dnes se zákon hroutí sám sebou. Uvážíme-li, že státní pokladně při odhlášení 27.000 vozů uchází na daních 22 mil., a počítáme-li dále, že majitel musí z litru benzinu odváděti státu 1.25 Kč, což za 1 vůz při průměrném výkonu 20.000 km ročně a spotřebě 20 litrů za 100 km znamená menší spotřebu 800 litrů benzinu a následkem toho pro stát výnos o 135 mil. menší, pak můžeme změřiti dosah tohoto zákona. Odborníci vypočítali, že alespoň 25.000 osob, šoférů, dělníků v automobilkách atd. přijde tímto způsobem o práci a potom stát zatíží podporami, takže podle zjištění těchto odborníků automobilní zákon místo zisku způsobí alespoň o 200 milionů menší příjmy.

Podle statistického zjištění mezinárodního úřadu práce čeká dnes 30 milionů lidí na práci, úbytek mzdy odhaduje se alespoň na 672 miliardy ročně. Tak ukazuje se jeden z nejtěžších problémů, jež lidstvo má dnes řešiti. V Americe pomýšlejí na zavedení 30-ti hodinového pracovního týdne, aby milionům nepracujících dělníků opatřili práci a aby je zařadili zase do pracovního procesu. Pan ministr sociální péče konstatoval, že příčinou valné části nezaměstnanosti není jen hospodářská krise, kterou dnes prožíváme, nýbrž že také vražedná racionalisace vedla k tomu, že tisíce a statisíce lidí přišlo o práci, že pro ně nemůže býti více práce, i když se hospodářské poměry zlepší. Čtyřicetihodinový týden může po našem přesvědčení nezaměstnanost jen zmírniti, nikoli však odstraniti. Řešení této otázky nemůže se státi diktátem a nikoli jednostranně, nýbrž jen mezinárodně, a při dnešním konkurenčním boji není myslitelno, že se také mzdy nepřizpůsobí současně pracovní době. Je-li zde možná dohoda, pak také se zaměstnavateli bude možno jednati.

Díváme-li se nyní na zprávy o obchodní politice poslední doby, otevírají se nám pro budoucnost strašlivé perspektivy. Právem konstatoval vedoucí orgán v oboru naší hospodářské politiky, že dnes možno mluviti jen o zříceninách, pokud náš zahraniční obchod přichází v úvahu. V lednu t. r. činil náš celkový obrat v zahraničním obchodu 787 milionů proti 1.273 mil. v r. 1932, 1.883 v r. 1931, 2.851 v r. 1930 a 3.003 v r. 1929. Příznačnými jsou také cifry o vývozu z ledna oproti dřívějším letům. Náš vývoz činil r. 1929 ještě 1.504, r. 1930 1.483, r. 1931 1.000, r. 1932 klesl již na 576 milionů a r. 1933 činí již jen 387 milionů. Vidíme, že vyřazení Československa ze světového hospodářství stalo se skutečností. Naše obchodní politika utrpěla také nesmírně v oboru obchodního styku se sousedními státy. Potřebujeme jen míti na mysli vývoz do Maďarska. Roku 1 927 vyvezli jsme do Maďarska ještě za 1.622 mil., r. 1928 bylo to ještě 1.468, r. 1929 1.306, r. 1930 1.004 a r. 1932 bylo to jen 289 mil., které jsme vyvezli do Maďarska. Ale na druhé straně snaží se Amerika, Anglie a Italie, obzvláště však Německo, aby se z vlastní iniciativy osvobodily z této tísně, a podnikly kroky, aby svůj zahraniční obchod zlepšily.

Je také zcela zajímavé sledovati statistiku obchodní bilance Ruska, která vyšla před několika dny. Vidíme na prvý pohled, které státy dnes ovládají ruský trh, vidíme však také, že Československo na ruském trhu vůbec nehraje žádné úlohy. Třetinu obratu, který Rusko činí s cizinou, obstarává Německo. Německo samotné má s Ruskem obrat 254 mil. rublů, Italie 53 mil. rublů, Holandsko 32 mil. rublů, Francie 34 mil. rublů. Československo se ve statistice vůbec neobjevuje.

Pak, pánové, je pochopitelno, že tyto věci projevují těžké účinky na náš hospodářský život. Napočetli jsme v lednu 438 vyrovnání a 121 konkursů, což znamená předlužení o více než 70 mil., a půjde-li to tímto tempem dále, budou se moci před hospodářským úpadkem zachrániti již jen obzvlášť dobře založené obchody. Na těchto poměrech však nemá výhradně vinu všeobecná hospodářská situace, nýbrž především neudržitelné poměry na peněžním trhu, banky se svým lichvářským vykořisťováním, a stát, který svou zločinnou berní politikou a svým schátralým hospodářstvím se chce sanovati na zádech výdělečných stavů. Přímé a nepřímé daně, cla, dávky také v uplynulém roce zase nesmírně vzrostly. R. 1919 činila výše všeobecných dávek na jednoho obyvatele 274 Kč, r. 1920 413.70 Kč, r. 1927 již 724.80 Kč, r. 1929 900 Kč a r. 1932 činí již více nežli 1.000 Kč. Půjde-li to tímto tempem dále, musí se všechno zhroutiti. Veřejná břemena v tomto státě činí již obrovskou sumu 20 miliard, z toho 10 miliard pro stát, 5 miliard pro samosprávné korporace a 5 miliard pro sociální břemena. Mimo to potřebuje stát na udržování státních podniků dalších 10 miliard, které do řádného státního rozpočtu nejsou pojaty. Jestliže jsme úhrnný důchod obyvatelstva v letech dobré hospodářské konjunktury mohli oceňovati na 80 miliard, jeví se zarážející skutečnost, že se skoro poloviny veškerého důchodu obyvatelstva použije pro veřejná břemena.

Pánové! Poukázali jsme již při projednávání v rozpočtovém výboru na to, že nebylo obtížno rozpočet přistřihnout tak, že je letos menší nežli v dřívějších letech, a že se to nestalo snad ze zvláště demokratických důvodů, nýbrž pro železnou nutnost, a protože se ministři anebo vysoká byrokracie nechtěli odhodlati k dobrovolným úsporným opatřením. Konstatovali jsme již, že výlohy na militarismus byly sníženy jen o 3¹/₂%, oproti tomu rozpočet ministerstva veřejných prací o 25%, tohoto ministerstva, které má největší význam pro investice právě v nynější době krise. Vidíme dále ještě zcela nezkrácené výdaje v rozpočtu. Nepouštím se do podrobností, poukazuji jen k tomu, že na příklad pro Společnost národů byly výdaje 6¹/₂ milionu letos ještě zvýšeny o čtvrt milionu, ačkoli lidstvo již dávno pozbylo důvěry ve Společnost národů a její poslání. Vidíme stále ještě, že na propagandu zařaděno jest asi 10 milionů, pro ruské uprchlíky 3 mil., kteří v republice se mají dobře, kdežto široké masy obyvatelstva trpí hladem.

Bylo by jednou z nejnaléhavějších úloh vlády, aby konečně jednou zjednala pořádek na peněžním trhu, a bylo by především nutno vyříditi otázku snížení úrokové míry. Národní banka snížila úrokovou míru, ale banky nemohou se odhodlati k tomu, aby svým dlužníkům stejným způsobem snížily úrokovou míru. Banky tvrdí, že jejich režie je ještě příliš vysoká a že potřebují takovéhoto rozpětí, aby mohly existovati a hraditi své ztráty, které během posledních let utrpěly. Stojíme na stanovisku, že by stát konečně jednou měl zasáhnouti také u bank. Statistika ukazuje, že režie bank je skutečně velká, a nikoli snad proto, že malí a nejmenší úředníci jsou dobře placení, nýbrž proto, že ředitelé stále ještě béřou milionové platy. Statistika časopisu "Sozialdemokrat" podává o tom dosti jasný obraz. Podle toho pohlcuje položka ředitelských platů jen u České eskomptní banky 30 milionů, při průměrném platu 198.000 Kč, u České banky Union mají ředitelé 32,835.000 Kč při průměrném platu 245.000 Kč, u Banky pro obchod a průmysl mají 12 mil. Kč, průměrně 152.000 Kč, u Živnobanky činí výdaje pro ředitele 29 mil. při průměrném platu 247.000 Kč. Myslím, že, když platy u soukromých podniků a u státu v dobách všeobecné nouze byly sníženy, musily by zde býti také prostředky zasáhnouti také u bank, právě nyní po snížení úrokové míry, a zejména ty banky, které stát sanoval, musily by býti donuceny snížiti v době krise přiměřeně platy svých ředitelů a prokuristů. Víme, že banky znamenaly pro stát po celá léta velmi drahý experiment. Mám po ruce brožůrku generálního tajemníka Ústřední sociální pojišťovny pana dr. Sterna, který konstatuje, že stát jako takový vydal pro nezaměstnané během celých let jen 2 miliardy, na sanaci bank a podobných ústavů naproti tomu 6 miliard. To jsou věci, které také my nemůžeme nechati bez povšimnutí. Musíme zde naléhavě žádati nápravu.

Jestliže nyní mluvím o berní politice státu, pak myslím, že by bylo naléhavě nutno zabývati se jednou vážně otázkou daňových nedoplatků, které podle cifer státní účetní uzávěrky činí 4 miliardy 669 milionů. Mám za to, že by bylo v zájmu berní a finanční správy státu, sjednati zde dohodu, a bylo by lépe narovnáním obdržeti 30 až 50%, nežli, jak se to nyní děje při mnohých konkursech a vyrovnáních, neobdržeti vůbec ničeho. Jsme si toho plně vědomi, že tyto daňové nedoplatky 4.669 milionů také nejsou daně, které dluhuje malý řemeslník anebo střední podnik. U těchto lidí postupuje se nemilosrdně, a i když ministr financí v jedné z posledních schůzí rozpočtového výboru prohlásil, že se nyní chce malým poplatníkům vyjíti vstříc s největší mírností, pak tomu nevěřím, poněvadž jsme již opětovně zakusili, že se vymáhání daní provádí nelítostně a nemilosrdně. V poslední době slyšíme opětovně o sebevraždách živnostníků a obchodníků, kteří více nevědí, jak by se zachránili před exekucí. Ústředna obchodních komor, která se touto otázkou zabývá, předložila před nějakou dobou ministru financí vážný návrh, aby vytvořena byla komise, která by sestávala ze zástupců ministerstva financí, obchodních komor a obcí, která by individuelně měla zkoumati každého dlužníka daní, a kdyby se vzhledem k jeho hospodářským poměrům jevila toho nutnost, provedla by daňové narovnání. Tím by alespoň ministr financí přišel ke svým penězům a lidé by nebyli doháněni k zoufalství.

Přes to všechno musíme však konstatovati, že se v oboru daňové politiky státu dějí věci přímo nemožné. Možno se stokráte proti tomu brániti a říkati, že daňové zákony jsou špatné. Pravím, že nejsou špatné, ale jejich provádění u berní byrokracie je špatné, a to je to, co zákony mnohdy přes dobré jejich stránky přivádí ad absurdum. Máme na příklad ve finančním zákoně § 54, kde se praví: "Nuzným živnostníkům, kteří živnost provádějí sami nebo s jedním pomocníkem nebo učedníkem, může býti přiznáno úplné nebo částečné osvobození od daně, jestliže daňový základ nepřesahuje 7.000 Kč." Tohoto dobrodiní zákona pokoušeli se opětně živnostníci použíti; žádali opětovně ve smyslu ustanovení tohoto zákona, aby jim byla poskytnuta daňová sleva; ale ani na 10% těchto žádostí nebyl vzat zřetel, poněvadž to závisí jen od libovůle, od tzv. volného uvážení úřadu. Poukazovali jsme opětovně na toto bezpráví, upozornili jsme také ministra financí; ale praxe berních úřadů se nezměnila, nezlepšila, bez ohledu na dobu a její tíseň, ve které se dnes zcela obzvláště nalézá malý a střední živnostník.

Ale největší daňové šílenství, které si jen můžeme představiti, spatřujeme v tzv. živnostenských směrnicích, které vydalo zemské finanční ředitelství v Brně pod č. XXIV. ex 1932. Cituji to přesně, aby se netvrdilo, že je to nějaká naše smyšlenka. Podobné směrnice vydalo také zemské finanční ředitelství v Praze svým úřadům. Tento dokument, který mám v rukou v originálu, ukazuje zřetelně, jak se děje vyměřování daní, nikoli individuelně, nýbrž podle šablony, a když se potom tímto způsobem předpisují daně, pak věřím, že také berní úřady a ministr financí musejí býti přesvědčeni o tom, že se tím berní morálka nezvyšuje. Uvedu vám několik příkladů, aniž bych vás chtěl dlouho zdržovati. V těchto směrnicích obsaženo je tolik nerozumu a neznalosti hospodářských poměrů, že, budou-li se prováděti - a bohužel se provádějí - mohou natropiti tolik zla, že se tím lidé dohánějí až k zoufalství. Tak stojí tam na příklad: Má-li knihař kvalifikovanou sílu, sváže týdně průměrně 60 knih normálního formátu. Za vazbu knihy dostane se průměrně 8 až 10 Kč, dodá-li knihař vazbu sám, 4 až 5 Kč bez desek za práci samotnou. Podle toho činí obrat ročně za kvalifikovanou sílu s přidáním materiálu 25.000 až 30.000 Kč, čistý zisk mistra činí v tomto případě 50 až 55%. Má-li knihař 2 pomocníky, vydělá za rok 30.000 Kč podle názoru berního úřadu. Ale kdo zná poměry jen trochu, musí si říci, že je to nesmysl. Právě nyní stává se často, že podnik je zaměstnán jen částečně, takže musí odpočívati, často se pracuje jen několik dní v měsíci. Tu je přece šílenstvím se domnívati, že knihař který zaměstnává 2 dělníky, má ročně čistý příjem 30.000 Kč, který se má vzíti za základ vyměření daně. Ještě zajímavější jsou směrnice pro vyměřování daní u povozníků. Tam se praví: Obrat za pár koní v roce činí 35.000 až 40.000 Kč, průměrná denní tržba 120 až 140 Kč. Čistý výnos, jezdí-li majitel sám, 45 až 50%, na kočím vydělá 25 až 30%. Při čistém výdělku 50% činí při jednom páru koní čistý příjem 20.000 Kč. Jestliže si tedy dnes někdo opatří 3 páry koní - a koně jsou dnes přece velmi levní - jestliže tedy neinvestuje více než 25.000 Kč, má podle názoru berního úřadu čistý příjem 60.000 Kč. Tedy tolik jako sekční šéf a něco více nežli senátor! U zahradníka se počítá, že tržba z jednoho ha při dvou sklizních činí 40.000 až 45.000 Kč, z jednoho strychu 12 až 14.000 Kč, čistý zisk 40 až 50%. Není to šílenství? To přece mohou zemědělci nejlépe potvrditi. Při jednom ha půdy ročně čistý příjem 23.000 Kč! Jsou-li páni od berních úřadů tak moudří, pak mohli by snad jednou předvésti pánům, kteří spravují státní statky, nějaký takový příklad. Ti mohli by docíliti většího čistého zisku, nežli jaký byl zařazen do rozpočtu.

Také pro maséry, živnost v Praze obzvláště vzkvétající, stanoví se směrnice. Tam se praví: Jedna síla masíruje denně 6 až 8 zákazníků a ořeže 12 až 14 zákazníkům kuří oka anebo provede 12 až 14 manikur. Celá masáž stojí 20 Kč, částečná masáž 10 Kč, operace kuřího oka 5 Kč, ozařování a světelná lázeň 12 Kč. Obrat při jedné kvalifikované síle počítá se 23 až 30.000 Kč ročně, čistý zisk mistra činí 80 až 90%, na dělníku vydělá 60 až 70% obratu. Není to šílenství? Kdo to konstatuje, musí přece věděti, jak obchod v pražském masérském saloně jde, jinak by přece nemohl sestaviti takovýto nesmysl. A tak to jde v těchto směrnicích dále. Ani naše ubohé obuvníky neušetřili, z nichž přece dnes 90% trpí hlad. Také o těch se říká, že kvalifikovaná síla musí obuvníkovi přinésti roční obrat 25.000 Kč při čistém zisku 40%, takže obuvníkovi za každou kvalifikovanou sílu, za každého pomocníka zůstane ročně čistý zisk 10.000 Kč.

Zabýváme-li se těmito věcmi, docházíme k přesvědčení, že to nemohou býti normální lidé, kteří sestavují tuto pitomost. Bohužel však nestály tyto směrnice v nějakých novinách, nýbrž obsaženy jsou ve výnosu, který byl vydán pro berní úřady, a víme, že se berní úřady řídí přísně podle těchto směrnic, a pak není potřebí se diviti, odkud přicházejí tyto obrovské přestřelky při vyměřování daní.

Stěžujeme si od mnoha let, že se nevyhovuje starému požadavku obchodnictva po paušalování daně z obratu u textilií. Slyšeli jsme opětovně slib ministra financí, slib ministra obchodu, tato otázka však nepokročila o krok. Právě dnes zase vyjednává obchodnictvo a chce nyní radikálním způsobem dojíti svých požadavků. (Sen. Kianička [německy]: Továrníci toho přece nechtějí!) Ano, ti to nechtějí a mají v ministerstvu a u ministra bohužel větší moc nežli živnostníci.

Obchodnictvo vede také těžký boj proti tzv. obchodům s jednotnými cenami. To jsou velké obchodní domy s cizím kapitálem, které přispívají ke zkáze obchodnictva, a podali jsme v této příčině pilný návrh bezprostředně po vánocích a urgujeme jeho vyřízení dnes, poněvadž se situace obchodnictva stává denně hrozivější, vlivem obchodních domů a obzvláště obchodů s jednotnými cenami den ze dne horší.

Všechny tyto věci musíme při projednávání rozpočtu zdůrazniti. Veliké protestní schůze, namnoze bez rozdílu národnosti, jako před 8 dny schůze v Brně v obchodní a živnostenské komoře, jsou výmluvným svědectvím toho, že trpělivost živnostenského stavu jest již dávno vyčerpána a že také tento stav může žádati, aby konečně jednou přestal stát s opatřeními proti obchodnictvu a živnostnictvu, ježto přece také tato opatření vedou k zproletarisování tohoto stavu, který dosud náležel k nejpevnějším oporám státu. Dlužno zdůrazniti, že stav obchodnický a živnostenský v tomto státě je činitelem zcela zvláštním. Podle statistiky čítáme skoro 1 milion živnostenských a obchodnických podniků, a stát není, jak se vždy říká, státem sedláků a dělníků samotných, nýbrž také státem jiných vrstev obyvatelstva, které plní své povinnosti oproti státu.

Říkáme vládě, že je nejvýš na čase, aby zde nastala změna systému. Nemáme důvěry k vládě, poněvadž jsme došli k přesvědčení, že všechna její opatření směřují k tomu, aby jen ještě zostřena byla těžká hospodářská situace, ve které se stav živnostenský nalézá. Proto budeme také hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk.)