Předseda (zvoní): Prosím o klid, aby pan řečník mohl pokračovati!

Sen. dr. Buday (pokračuje): Slávny senát! Nedávno prešla novinami zpráva o interviewe, podľa ktorého pán prezident republiky povedal, že na Slovensku rečová otázka neexistuje. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Táto otázka vraj spravodlivo k obapolnej spokojnosti je vyriešená zákonom. Musím sa vám priznať, pánovia, že keď som prečítal tento interview pána prezidenta, mimovoľne mi napadla výpoveď niekdajšieho min. predsedu uhorského Kolomana Tiszu, že vraj v Uhorsku národnostných otázok niet. V Uhorsku bol národnostný zákon na papieri, niekedy do života uvedený nebol, a práve tak i náš rečový zákon na Slovensku je obchádzaný, je rušený, je šľapaný. (Výkřiky ľudových senátorů.)

Dokážem to z odpovedi samej vlády, ktorú odpoveď dala vláda na našu interpeláciu vo veci tejto. Tento spôsob dokazovania má aj inú výhodu. Snáď vo všetkých parlamentoch celého sveta k elementárnym právam zákonodarcov patrí aj to, že svoje interpelácie môžu predniesť ústne a že môžu žiadať tiež ústnu odpoveď patričného ministra na svoj dotaz. Vo všetkých parlamentoch celého sveta je to tak, a nedivme sa tomu: to je jediná možnosť pre zákonodarcov, že môžu verejne kritizovať verejnú správu, vytýkať jej nedostatky a takto domáhať sa nápravy. Jedine nešťastný rokovací poriadok našich zákonodarných sborov toto elementárne právo zákonodarcom odníma, poťažne svojím ustanovením o súrnych interpeláciách robí ho závislým od ľubovôle väčšiny, ktorá, ako skúsenosť učí, opozičným poslancom nikdy súrnosť neodhlasuje. Nepoškodí zaoberať sa takto indirektne aspoň s touto vecou, menovite so spisovnými odpoveďami vlády. Vo veci obchádzania úradnej reči na Slovensku, ako som už spomenul, boli sme prinútení podať viacero interpelácií, medzi inými koncom r. 1931 podali sme na vládu nasledujúceho znenia interpeláciu - aspoň podstatu prečítam: "Opätovne sme už povzniesli žalobu, že napriek zrejmému zneniu ústavnej listiny, že na Slovensku úraduje sa spravidla po slovensky, slovenská reč je hrubo obchádzaná." Odpoveď vlády na našu interpeláciu tohoto obsahu nemôže nás uspokojiť a to tým menej, že vždy znova a znova sa vyskytujú nové vládne nariadenia, ktoré sa protivia hore uvedenému ustanoveniu ústavnej listiny. Tak ministerstvo železníc vo smysle výnosu č. 9530/31 zo dňa 16. marca t. r. vydalo predpis o tlačivách čsl. dráh. Podľa tohoto predpisu sa nariaďuje, aby na Slovensku v železničných úradoch boly len české tlačivá užívané, výnimočne vraj v slovenskej reči len tie tlačiva môžu sa užívať, ktoré prídu do rúk cestujúcich Slovákov. Toto nariadenie hrubo uráža národný cit Slovákov, protiví sa tiež ústavnému zákonu a keďže vláda proti zákonom nič nariaďovať nesmie, je aj neplatné. Okrem toho interpelovali sme. (Výkřiky sen. Kroihera.) Ale, pán kolega, s tými maďarskými školami neosopujte sa, to je minulosť, aby sa nikdy nevrátila, načo ju vyvolávať; my ju zatracujeme a vy ju vyvolávate, je to užitočné?

Okrem toho interpelovali sme i tu zaiste hriešnu anomáliu, že na diaľkových rýchlikoch vo vozoch niet vôbec slovenských nápisov, a to ani v tých rýchlikoch, ktoré výlučne Slovenskom prechádzajú, ako je na pr. rýchlik Bratislava - Košice. (Sen. dr. Kovalik: Ale nemecké tam sú!) Áno, tam sú nápisy v niekoľko rečiach, len nie v slovenčine. Na tento dotaz nám vláda vôbec neodpovedala, nereagovala na to. Ja tiež chápem, že je ťažko, ba nemožno nájsť, nehovorím ospravedlnenie, ale ani prijateľnú výhovorku. Ja sa ani nedivím vláde, ale vládnym poslancom a senátorom, že toto hrubé bagatelizovanie ich materinskej reči neuráža ich národný cit, že nič proti tomu nepodnikajú a majú ešte odvahu sa na Slovensku vytasiť ako obrancovia slovenčiny. Ďakujem pekne za takú lásku k materinskej reči. (Sen. Mikulíček: Více nežli nápisů je tam třeba práce a chleba!) Aj na to prídem.

Zaujímavé a poučné je, čo odpovedala vláda ohľadom jednotného českého úradného tlačiva užívaného na železniciach. V odpovedi zo dňa 20. januára 1932 hovorí, že tie jednotné české tlačivá užívajú sa na Slovensku predovšetkým z dôvodov úsporných. Slávny senát! Keď sa robil rečový zákon a keď sa prijala zásada, že v Čechách a na Morave sa spravidla úraduje česky a na Slovensku slovensky, už vtedy sa vedelo, že k vôli tejto zásade bude treba dať tlačiť dvojrečové úradné tlačivá, české a slovenské, a keď zákon vo svojich výnimkách o tých úsporných dôvodoch nič nehovorí, vtedy keď sa vláda teraz na tieto úsporné dôvody odvoláva, koná to nezákonne. (Sen. Hubka: Vy tomu česky nerozumíte?) Zaiste viem lepšie česky než vy slovensky, viacej čítam česky než vy slovensky. Ja čítam česky 33 rokov, ba snáď viacej. Pánovia, ocitneme-li sa na tomto poli, mluvia skutočnosti v náš prospech, lebo české knihy a noviny čítame my viac než vy slovenské a preto ste úplne neorientovaní vo slovenských veciach. Ale poďme ďalej, lebo čas uteká.

Vláda praví ďalej v odpovedi toto: "Vo slovenskom texte vydávajú sa všetky tiskopisy, ichž sa užíva vo styku so stranami a ktoré vykazujú značnejšiu spotrebu."

Páni moji, už to odvolávanie sa na tiskopisy, ktorých sa užíva a ktorých sa neužíva vo styku so stranami, je protizákonné. Rečový zákon o tom nič nevie. Takúto dištinkciu nerobí. Podľa rečového zákona všetky tlačivá, či sa užívajú vo styku so stranami, či nie, majú byť slovenské. Je falošné tiež, čo hovorí ďalej odpoveď vlády, že vraj tie sú slovenské, ktorých je väčšia spotreba. V tom je ľúb vôľa, lebo môže sa stať, že žiadneho tlačiva nie je väčšia spotreba pri ňom a môže byť na Slovensku natisnuté české tlačivo. A de facto je tomu tak.

Pánovia, vráťme sa k tej odpovedi. (Sen. Kroiher: Dobrá demonstrace! Když se Maďaři ozbrojují, že Slováci takhle mluví!) Nerobte to, nebudeme to mluviť. Vy to robíte a my sa iba proti tomu bránime. Pán kolega -.. (Výkřiky.) Nedajte sa použiť k nápadom kňaza proti kňazovi. Nestrčajte do vlastného hniezda.

Teda, páni moji, vláda tu hovorí, že tie tiskopisy, ktorých sa užíva vo styku so stranami na Slovensku, že sú slovenské... (Hluk a výkřiky. - Předseda zvoní.)

Teda, páni moji, proti tomu tvrdeniu vlády, že na Slovensku sa užívajú vo styku so stránkami tiskopisy slovenské, predostieram tieto nákladné listy. Páni moji, hovorím, tu sú dva nákladné listy. Jeden bol vydaný staničným úradom v Nitre, druhý v Dubnici. Oba dva boly vydané v júni, 6 mesiacov po odpovedi vlády. Oba sú české, ani jedného slovíčka slovenského na nich niet. Teda vláda vo svojej odpovedi hovorila nepravdu. (Hluk a výkřiky. - Předseda zvoní.)

Lež, abych bol úplný, páni moji, nechcem nič zamlčovať. Vláda asi cítila, že bude usvedčená z nepravdy a preto hovorí v ďalšom toto: "Pri čom, pri tých tlačivách sa pri presunoch tiskopisov medzi sklady stáva, že sa slovenské tiskopisy užívajú v zemiach mimoslovenských a české na Slovensku."

Aká to neúprimnosť, abych nepoužil tvrdšieho výrazu. Ja bych rád videl jedno tlačivo slovenské užívané v Čechách alebo na Morave. Ráčite vidieť, kam dojde až vláda, keď nejde priamou svojou cestou. Svoje protizákonné činy omlúva len nepravdou a zavádzaním.

Niemenej zaujímavá je odpoveď vlády na jednu našu druhú interpeláciu, ktorú sme podali vo veci univerzity bratislavskej a v ktorej sme vytýkali, že na nej prednáša sa takmer výlučne česky. A povedali sme aj to, že nie lepšie je to aj na stredných školách. To sa protiví podľa nášho presvedčenia §u 4 rečového zákona, ktorý dovoľuje výnimky od vládnutia slovenskej reči na Slovensku len v prvých rokoch od vydania tohoto zákona. A predsa čo odpovedala vláda? Odpovedala takto: V §e 4 tohoto zákona, ktorého sa interpelácia dovoláva, stanovené je pravidlo pre užívanie štátneho jazyka v úradoch pri úradovaní a nie vo školách pri vyučovaní. - Pánovia, to je nemožné, absurdné stanovisko i zo stránky logiky i zo stanoviska právnického. Vláda odpiera tuto Slovákom, že by mali právo, aby v ich školách užívaná bola ich materčina, ich slovenská reč.

Ja nebudem dokazovať obšírne absurdnosť tejto zásady, učiním tak v jednej novej interpelácii, ale ja vás zas idem upozorniť na možné následky tohoto prevráteného stanoviska vlády. (Hluk - Výkřiky.) Prosím vás, nechajte už tejto zvady, sú to veci vážne, kiež by ste si i povšimli a kiež by ste spravili nápravu, aby už pokoj a svornosť medzi nami zavládly. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Buday (pokračuje): Slávny senát! Ako ráčite vidieť, tuto vláda nám Slovákom, ktorí sme tento štát budovali, ktorí ho udržujeme, odpiera to právo, ktoré zákonom majú zabezpečené i národnostné menšiny, minority. Či to nezaväzuje nás Slovákov, aby sme sa vyhlásili za minoritu národnú a potom pred medzinárodným fórom dožadovali sa zákonnej ochrany našej materčiny vo školách. Jestli sa Slováci k tomuto kroku odhodlajú, tak, pánovia, sami si následky pripíšte! Zaujímavé je, - páni - moji, že vláda v tej istej svojej odpovedi... (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Pánové, prosím znovu o klid! Není takto možno jednati. Slovo má jen pan kol. Buday a nikdo jiný.

Sen. dr. Buday (pokračuje): Zaujímavé je, že vláda vo svojej odpovedi odváži sa odmietnuť vraj všeobecne a nedoložene tvrdenie interpelácie, že profesori na Slovensku pestujú ducha protislovenského. Na dôkaz tohoto protislovenského ducha na našich školách nech je mi dovolené poukázať na jednu učebnicu. (Čujme!) Táto učebnica, a síce "Rukoväť dejín literatúry českej" od dr. Josefa Holuba je predpísaná a je aj užívaná následovne vo vyšších triedach obchodnej akadémie v Nitre, teda na Slovensku. Upozornený súci na ňu, som ju preštudoval. Nejdem sa obšírne dovolávať na to, že táto učebnica nemá ani tej najminimálnejšej objektívnosti. Na pr. všetkých katolíckych spisovateľov českých obviňuje, že sú krajne stranícky predpojatí, ale všetci protikatolícki spisovatelia sú podľa nej vzorní hlásatelia pravdy. Takýmto zjavom v českej literatúre a v českom verejnom živote vôbec sme už zvyklí. Lež, pánovia, nemôžem čo najrozhodnejšie sa neohradiť proti tomu, že v tejto učebnici, ktorá má dve časti, slovenskej literatúre okrem Kollára a Šafárika je venované 69 riadkov. Nuž, páni moji, či tento fakt už sám nekričí o protislovenskom duchu na našich školách? A ešte väčšmi kričí o protislovenskom duchu, keď uvážime spôsob, akým na týchto málo riadkoch, venovaných slovenskej literatúre, táto literatúra je podaná.

Pánovia moji, ráčite pozorovať. Na str. 19 o básniach Jána Hollého táto učebnica píše takto: Tieto víťazné básne nezasiahly však do literárneho vývoja českého, súce svojim pozdným pôvodom, svojim jazykom a svojou ideou, úzko slovenskou, Čechom príliš cudzia. Pánovia moji, my Slováci sme presvedčení, že básne Jána Hollého vyrástly zo slovenského národného a zo slovanského ducha (Tak je!), a tento duch vám, Čechom, je cudzí! Nuž, pánovia, ako sme to jeden národ, jedna reč? Pôjdem ďalej. (Výkřiky sen. Kroihera.) Táto učebnica na str. 76 hovorí o Štúrovi toto: Štúr vraj stanovil stredné nárečie slovenské, nitrianske, za slovenský jazyk spisovný. A na str. 50 zasa rodisko Šafárikovo klade do Spiše! Nuž, pánovia moji, človek, ktorý ani pochopu nemá o strednej slovenčine, ktorý ani nevie, kde leží rodisko Šafárikovo, svojou učebnicou vychováva našu mládež a vyučuje slovenskej literatúre! Áno, táto učebnica až kričí o tom protislovenskom duchu, ktorý panuje na našich školách, len vláda o tomto protislovenskom duchu nič nevie. Za jednu vec sme tejto krajne tendenčnej protislovenskej knihe povďační. Čujte! Je to zaujímavé. Na stránke 78 hovorí doslovne toto: Ale maďarská rozpínavosť siahla i na sväté práva národné. R. 1875 zrušila Maticu a tak začalo bezohľadné násilné odnárodňovanie Slovákov podľa zpupného hesla, že v Uhrách niet slovenského národa. Páni moji, tuto autor povedal mimovoľne pravdu, lebo i tí najpredpojatejší ľudia majú svoje lucida intervala. Zpupným heslom bola zásada, že není slovenského národa - ale žiaľ len v Uhrách. Myslíte si, že čo v Uhrách bolo zpupným heslom, v Československej republike zpupným heslom nie je? (Sen. Hubka: Fuj! Takto mluviti!) Prečo? Pravda vítězí, je nápis nášho veľkého erbu. Ja sa ohradzujem proti takému výrazu. Páni kolegovia, mám právo to povedať na obranu svojho národa.

Obávam sa, že toto heslo sa teraz nielen hlása, ale sa i uskutočňuje a bude mať tie následky, ako boly v Uhorsku, a to tým väčšmi, že týmto heslom škodí sa Slovensku i vo veci najcitlivejšej, vo veci hospodárskej, že týmto heslom sa ožobračuje Slovensko hospodársky. Krivdy spáchané na Slovensku na poli hospodárskom sú mnohé a známe. Práve pre túto ich známosť ako i pre pokročilosť času obmedzím sa len na malý príklad. V terajšej hospodárskej kríze, zaiste mi uznáte, že najpoľutovaniahodnejší ľudia sú nezamestnaní, tí, ktorí bez vlastnej viny ostali bez výživy. Človek by myslel, že aspoň voči týmto bedárom bude zachovaná spravodlivosť. Či sa tak stalo? Uvedený bol pánmi t. zv. gentský systém. Prečo? Lebo tento systém zakladá sa na odborových organizáciách, ktoré, vďaka vašim prajným pomerom v Čechách a na Morave, boly široko ďaleko rozvetvené a na Slovensku sotva jestvovaly a týmto gentským systémom o nezamestnaných v historických zemiach ste sa dostatočne postarali, ale na Slovensku nezamestnaní na prázdno vyšli. (Výkřiky.) Každý cítil akúsi nespravedlnosť túto a preto v posledný čas bola zavedená stravovacia akcia. I myslelo sa, že touto stravovacou akciou bude Slovensko rekompenzované. Keďže podľa gentského systému malé podpory dostalo, aspoň pod týmto titulom dostane viac. Márne boly naše nádeje. Zasa len zklamanie. Podľa výkazu ministerstva soc. pečlivosti na stravovaciu akciu dostaly okresy české takto: Ráčite počuť. Český Těšín dostal 110.000 Kč, Frýdek 405.000, Místek 190.000, Mor. Ostrava 530.000 atd. Naproti tomu slovenské okresy Ružomberok 35.000, Malacky 5.000, Prievidza 40.000, Turč. sv. Martin 25.000 Kč. Páni moji, keď sa nazdávalo, že stravovacou akciou budú napravené nespravodlivosti gentského systému, touto stravovacou akciou bola tá nespravodlivosť ešte dovŕšená. Tak sa poškodzuje Slovensko na celej čiare. Po roky trvajúcom boji konečne prestaly rozdiely tarifové na železniciach. Po rokoch tuhého boja bola táto disparita odstránená, ale nebolo Slovensku nahradené to, čo v minulých rokoch následkom tejto disparity tarifou ztratilo. Slovensko sa toho bude môcť dožadovať právom ako reparácií. Ale centralistický režim je chytrý, čo ztratil na výhodách, keď spravodlivé tarify boly zavedené, ide si nahradiť na inom poli, na poli zahraničného obchodu, ktorý v hospodárskom živote je tiež veľkým faktorom. O tom časopis "Politika" píše toto: "Od tých čias, čo zahraničný obchod dostal sa znova do kontrolnej ruky štátu, pribudly Slovensku nové starosti. Dosavádny boj o spravodlivé požiadavky Slovenska musel byť rozšírený o nový úsek. Pretože devízová komisia, cez ktorej ruky ide dnešný celý náš zahraničný obchod vývozný i dovozný, podobne ako iné štátne úrady rada zabúda, že v republike Československej je aj Slovensko a že aj toto má záujem na obchodnom styku so zahraničím. Slovenské hospodárske organizácie dostávajú denne sťažnosti, že žiadosti slovenských firiem sú zamietané, alebo sa vybavujú veľmi pomaly, zatým čo žiadosti firiem českých, menovite pražských, i keď sa týkajú tohože tovaru, sú vybavované ďaleko rýchlejšie a mnohom priaznivejšie. Na doklad toho mohli by sme uviesť nový konkrétny prípad, hoci neradi, musíme znova protestovať proti tomuto postupu. Vec je vážna, poneváč ďalšie trvanie tejto prax mohlo by slovenské vývozné a dovozné firmy ohroziť v ich základoch, keďže by mohla zaniknúť ťažko vybudované dosavádne spojenie a zásobovanie Slovenska dostalo by sa do rúk českých, - v prvom rade pražských firiem. Devízová komisia nesmie zabúdať, že povinnosťou jej je zachovávať spravodlivosť ku každému žiadateľovi, i keby bol zo Slovenska. Tento dosavádny postup budí na Slovensku odpor a prispieva tak k ďalšiemu rozhorčovaniu, ďalšiemu búreniu hladiny terajšieho verejného života. Myslíme, že ich úkolom by bolo skôr konsolidovať."

Tak píše, pánovia moji, časopis, ktorý je zaiste o veľa bližší centralistickému než autonomistickému smeru.

A všetky tieto krivdy na Slovensku dejú sa v mene a v záujme fantómu československej národnej jednoty. Páni moji, márna snaha! Tento smer niekedy nezvíťazí! (Slyšte!) Nezvíťazí preto, lebo je proti prírode. Jednotu, národnú ideu slovenský národ niekedy neprijal. Prijaly ju snáď niektoré desiatky jednotlivcov z rozličných pohnútok, ale slovenský národ niekedy. A pánovia moji, ráčite si tohoto dobre povšimnúť, že tento smer škodí i slovanstvu. Aké krásne by to bolo, keby Československá republika spravodlivo vyriešila československý pomer a tak dala príklad ostatným slovanským národom, aby vo shode a svornosti nažívali, ale dosavádny smer k dosavádnym sporom slovanským, ako je spor poľsko-ruský, ukrajinsko-ruský, chorvatsko-srbský, terajší spor váš budí ešte nový rozpor slovanský, česko-slovenský.

Pánovia moji, človeka až bolí srdce, keď tieto veci musí spomínať. Žalo i pomyslieť. A keďže terajšia vláda slúži tomu pomýlenému smeru, nemôžem mať k nej dôveru a na znamení nedôvery nebudem hlasovať na rozpočet. (Potlesk ľudových senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Bohužel, mám vyměřeno pouze půl hodiny. Za tu dobu se toho ovšem mnoho říci nedá... (Výkřiky sen. dr. Budaye a sen. Hubky.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Pánek.

Sen. Pánek (pokračuje): ... ačkoli sama řeč pana sen. dr. Budaye vyžadovala by si delší doby. Očekávám však, že se k řeči pana sen. dr. Budaye vrátí několik řečníků. (Výkřiky sen. Hubky a ľudových senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, nedebatujte mezi sebou! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Sen. Pánek (pokračuje): Především pokládám za svoji povinnost, abych reagoval na útok "Přítomnosti" na senát, útok, který byl uveden v posledním čísle tohoto časopisu, jenž má jaksi za to, že stojí nebo chce státi nad stranami. Ne, že by se snad jednalo o kritiku - což, kritiku bychom snesli a snad dokonce i zasloužili, jestliže si senát až dosud nemohl vymoci takového postavení v našem parlamentarismu, jaké mu podle ústavy přísluší. Leč kritika má býti spravedlivá, poctivá a hlavně slušná. Přečtu, co napsala "Přítomnost" o senátu, vlastně o rozpočtovém výboru senátním, aby slavný senát posoudil, šlo-li skutečně o kritiku poctivou, spravedlivou a hlavně slušnou.

"Výbor senátu právě debatuje o státním rozpočtu. Je to jen ústavní formalita, že také senát musí o rozpočtu jednati, a není vinou ústavy, ale senátu samotného, že se to obecně považuje za maření času a parlamentní balast. Ta debata, i kdyby se každoročně nezkracovala na minimum a kdyby se jí věnovala stejná doba jako ve sněmovně, nepřinesla by ostatně také nic nového, protože je pouhopouhým opakováním všeho toho, co bylo proneseno už ve sněmovně a často se rozbíhá i do něčeho, o čem se mohlo říci, kdyby to nebylo příliš neuctivé, že je to tlachání. Ale s hlediska parlamentu a parlamentarismu je to ústavní úkon, který má býti nesporně prováděn s vážností, tím spíše, že senát pořád naříká na to, jak je přehlížen a utiskován. Minulý týden se tam však stala věc, která nemá ve sněmovně obdoby" - myslí se tím poslanecká sněmovna - " a která je s to uvést v pochybnost všechny ty hezké řeči o senátní chuti k práci." - Vezměte si to, senátoři, dobře na paměť!

"V pátek minulého týdne, jak to zaznamenala oficiální korespondence, měl mluviti sociálně-demokratický senátor Novák, ale odepřel ujmouti se slova, protože seděl ve výboru s předsedou takřka sám. Ostatní senátoři si své rozumy už odmluvili a šli do restaurace na oběd. Předseda musil tedy přerušiti schůzi, a až byli páni senátoři nahnáni zase do zasedací síně, mohlo se v jednání pokračovati.

Doposud každému, kdo kritisoval neúčast poslanců a senátorů v plenárních schůzích, vykládaly učeně koaliční noviny, že je naivní, když si myslí, že plenum sněmoven je místo, kde se pracuje. Vlastní práce parlamentní konají se prý ve výborech, kde se čile debatuje, kde je pracovní ruch atd. Jak je to už také s těmi výbory, ukázal nám tedy senát těchto dnů, když přenesl pracovní ruch z výboru do senátní restaurace.

Koaliční listy rády také omlouvají své lidi tím, že je to prý chyba v systému a ne v lidech. Minule "Přítomnost" ukázala, jak uboze vypadala rozpočtová debata ve sněmovně" - to se týká zase sněmovny. "Tam to nebyl také vinen systém, ale lidé, stejně jako dnes v senátě. Lidé dbalí svých povinností, nezatížení třiceti služebními lety v profesionální politice, lidé nezestárlí politicky až do otupělosti k celému parlamentnímu zřízení, zlhostejnělí k tomu, že kompromitují nejen sebe, ale demokracii a parlamentarismus, ti by nemohli udělati to, co se stalo v senátě. A i kdyby to byl systém, lidé nelhostejní k nynější době a vzrůstající nespokojenosti s parlamentarismem, musili by systém změniti, ne jej podporovati a svými činy zdůrazňovati."

Upozorňuji, že není na této věci jediného slova pravdy, jenom to, že se schůze přerušila na chvilku, což se děje také v posl. sněmovně, to není žádná nezvyklost, a znovu říkám, že to není kritika, nýbrž pouhý odsudek. List, který si chce osobovat právo státi nad stranami, takto neslušně, podle mého soudu, psáti nemá, kde se mluví o tlachání nebo kde se mluví o přestárlých profesionálních politicích atd.

Kam pak se to vlastně míří s těmi starými v politice, kdo se tím vlastně míní? Kdo? Já bych to rád slyšel. Koho míní pisatel tohoto článku, že je vlastně u nás profesionálním nebo zestárlým politikem, který by nekonal svou povinnost? Aspoň zde v senátě není tomu tak. Skutečně musím říci, že se v rozpočtovém výboru debatovalo tentokráte velmi věcně, a kritika, kterou si dovolil pisatel "Přítomnosti", není spravedlivá. Přisuzuje-li nám, že projednáváme rozpočet pouze po stránce formální, mohl bych namítnouti, že jsme nemohli na rozpočtu nic měniti, a také by to jistě nebylo žádoucí, neboť jsem přesvědčen, kdybychom si dovolili nějakou změnu a chtěli rozpočet vrátiti, že by se psalo opačně a přivodilo by se snad rozpočtové vacuum. Myslím tedy, že se takto nemá psáti a mluviti o senátě i když si zaslouží kritiky opravdu přísné vzhledem k tomu, že si nedovedl v našem parlamentarismu zjednati postavení, jaké mu podle ústavy přísluší. Pokud jde o starší politiky, myslím, že jsou všude ve všech státech vážení. Řekněte na př., kdo se stává ministrem nebo vedoucím politikem pod 60 let věku v Anglii nebo ve Francii? Konečně mám za to, že tu nerozhoduje stáří, nýbrž schopnosti. (Sen. Ant. Novák: Záleží ovšem na tom, aby ve výboru konalo alespoň několik členů svou povinnost, aby tam nezůstal jen jeden!) Pane kolego Nováku, vy tedy souhlasíte s tou kritikou v "Přítomnosti", poněvadž se to stalo právě, když jste vy mluvil. Ovšem, když mluvili ostatní a neměli presenci, neudělali to tak, jako vy.

Zdá se mi, že se v Československé republice proti tomu stáří v poslední době příliš mnoho útočí. Nejsou to jen úředníci, nýbrž i politikové a takřka všichni starší lidé, na které se podniká v pravém slova smyslu parforsní honba. Nemůžeme ovšem diktovati soukromému zaměstnavateli, co má dělati se zestárlými lidmi, nemůžeme pomáhati mládeži tím způsobem, že bychom někomu nadiktovali, že má propouštěti zestárlé, aby na jejich místo mohli přijíti lidé mladí. To není v naší možnosti, ale můžeme dělati ve státní službě pořádek tím, že budeme ve větším měřítku dávati přesloužilce anebo ty, kteří dosluhují a mají nárok na plné výslužné, do pense. Nelze však souhlasiti s těmi štvanicemi, které se nyní podnikají na zestárlé úředníky v úřadech. Nezapomínejte, že před 2 lety posílala vláda 60leté do pense, restrikčním zákonem dokonce i mladší, a najednou se loni vláda usnesla neposílati do pense nikoho, kdo není zrovna nezpůsobilý nebo neduživý, takže nemůže konati svou povinnost. Vláda odmítala žádosti do pense, nevyřizovala je, nepřijímala, a nyní vidíme tu štvanici proti těm, kteří poslechli, anebo musili poslechnouti nařízení ministerské rady a do pense nešli. (Sen. Ant. Novák: Vždyť to dělá A - Zet!) Nemluvte tímto způsobem, neříkejte, který list to dělá. Mně jest to lhostejno, já za "A - Zet" neodpovídám - již jsem to jednou řekl - a nepokládám jej za list stranický. Teď se teprve usnesla ministerská rada, že bude pensionovati 60leté. To je v její moci, bude to prováděti, ale při tom jde o další problém, o mládež. Víte, že se chystá reforma správy. Dnes také naznačil ministerský předseda, když jsme u něho byli, že nebude možno přijímati mládež v tom množství, jak se bude zaměstnanectvo propouštěti anebo dávati do pense. Tím té mládeži pomoženo nebude. A nyní se podívejte, jak jsme nelogičtí! My jsme odhlasovali restrikční zákon a na základě toho zákona jsme propustili 30.000 zaměstnanců do pense, pomohli jsme tedy mladším, a ministři, kteří provedli přijímání mládeže, měli býti dokonce obžalováni, a teď se najednou všichni zase rozohňujeme ve prospěch mládeže a chceme podnikat to, co se podnikalo tehdy před několika roky. To není dosti logické. Již by byl svrchovaný čas, aby zde byla určitá stabilita, určité právo, aby se vědělo, kdy se má jíti do pense nebo ne a jestli na uprázdněné místo přijde mladší nebo ne.

Tentokráte, prosím, pokud jde o rozpočet sám, mám jenom několik poznámek. Jak jsem již v rozpočtovém výboru řekl, stalo se tentokráte po delší době zase po prvé, že se zúčastnila část parlamentu jaksi té rozpočtové práce přímo, ještě před podáním rozpočtu v poslanecké sněmovně, to znamená, že také upravovala rozpočet po stránce ciferní a nikoli, jak tomu bylo dříve, že jsme prostě odhlasovali rozpočet tak, jak nám byl předložen. Teprve budoucnost ukáže, jak se osvědčuje tato metoda. Já jsem pro ni, ale rozhodně bych zde doporučoval, aby též senát uplatňoval toto své právo a aby také naše předsednictvo působilo k tomu, aby pan ministerský předseda, poněvadž tu sedmičku označuje za důvěrníky, si vybral také některé důvěrníky ze senátu, kteří by se zúčastnili na pracích tzv. sedmičky.

Snížení rozpočtu činí 1748 mil. Kč. Samo sebou se rozumí, že to nepůsobí nikterak blahodárně na náš hospodářský život; je zřejmo, že ty osobní i věcné náklady, které jsou sníženy, a jiné věci, zapůsobí na náš konsum. To všechno je nám známo.

Teď jde ještě o jinou věc. Nemá zůstati ještě při této částce, na kterou byl snížen rozpočet proti r. 1932. Má se jíti dále a sedmička snad už pracuje na dalších škrtech, ovšem ve věcných nákladech, a má se snížiti rozpočet dokonce snad až na nějakých 7 miliard.

Srovnáte-li bývalý rakouský rozpočet s naším rozpočtem a vezmete-li v úvahu počet obyvatel, dostáváte, kdybyste to 10 násobili, to znamená zvalorisovali, částku 7 miliard. A teď si musíme představiti, co by se všechno stalo, kdybychom skutečně klesli rozpočtem tak hluboko na 7 miliard. Uvažme, co jsme po převratě vytvořili všechno nového, co tu za Rakouska nebylo. Přece nikdo nebude popírat, že administrativa v Československé republice po převratě má docela jiné úkoly, nežli měla administrativa před válkou a za války. To se nedá vůbec srovnat, aspoň pokud jde o některé obory státní správy. Vezmu sociální péči, zdravotnictví, pozemkovou reformu, namátkou některé úřady, celou řadu nových státních podniků, byly převzaty státní statky a lesy, to všechno bylo za Rakouska v nepatrném měřítku, tedy ta administrativa nám eo ipso narostla a není možno, abychom klesli se svým rozpočtem tak hluboko, jako za Rakouska. To bychom musili odřezat všechno to, co jsme po převratu na tu administrativu připjali.

Jisto je, že musíme provésti reformu správy. Reforma veřejné správy znamená méně úředníků, a - jak bylo také panem ministerským předsedou řečeno - lépe placených. To slyšíme ovšem stále, za Rakouska jsme to slyšeli také. Ale pak se táži, co budeme dělat s naším dorostem, s těmi absolventy středních nebo vysokých škol? Zde nám vyrůstá ohromný problém školský, který budeme musit řešiti současně s touto otázkou naší mládeže, tedy našeho dorostu.

Dostávám se k úřednické otázce. Jsem velmi povděčen, jestliže dnes zcela kategoricky vyvrátil pan ministerský předseda, že by se snad jednalo o nějaké další snižování platů. Výslovně řekl: Tato vláda - za tu příští nemohu ovšem přijímat odpovědnost - nepomýšlela, nepomýšlí a ani nebude pomýšlet na další snižování platů a snad na nějaké snižování právního stavu nebo právních poměrů, snad nějakou restrikcí právních výhod státních zaměstnanců v tom či onom směru.

Pokud půjde o osobní náklad, zamýšlí vláda zredukovati jej jaksi tím způsobem, že provede reformu správy a že tou suchou cestou, jak zde bylo naznačeno, nepřijímáním mládeže bude vlastně osobní náklad na státní zaměstnance snížen. - To můžeme s povděkem kvitovati. Stejně označil ty zprávy, které se ocitly v novinách, že by se snad chtěl zhoršiti postupový systém, který byl vybudován platovým zákonem, nějakým časovým postupem. To neodpovídá skutečnosti. Výslovně oznámil, že se jedná o starší úředníky, aby na ně bylo v prvé řadě pamatováno, aby nebyli v důsledku zastavení postupu na dvě léta předhoněni mladšími. Proto byl stanoven určitý čas potřebný k postupu do platové stupnice.

A nyní bych se chtěl ohraditi proti tomu, co zde říkal pan sen. dr. Buday o českém úřednictvu na Slovensku. Na celé čáře odmítám jeho útoky na české úřednictvo na Slovensku. Vždyť přece on sám musil přiznati, že po převratě nebylo tam žádného slovenského úřednictva, musil tam tedy přijíti český úředník, český učitel, český profesor. Jestliže jsme tam zakládali školy - a to sami Slováci musí přiznati, že jsme jich tam vybudovali velmi mnoho, zejména měšťanských škol, jen si vemte statistiku školství, jaké bylo před převratem a jaké je nyní na Slovensku - a nebylo slovenského dorostu, proto musil na Slovensko přijíti český učitel a český profesor. A nyní se jim dostává takové odměny, jako z úst pana sen. dr. Budaye. Přál bych si, aby mi pan sen. Buday řekl jen jediný případ, kdy v minulých třech letech byl přijat na Slovensko někdo z historických zemí, tedy z Čech. Nyní se přihlíží jen k Slovákům. Češi by rádi opustili Slovensko, poněvadž se s nimi často jedná asi tak, jak zde mluvil pan kol. dr. Buday. Nemají tam nijak na růžích ustláno, rádi by se vrátili do historických zemí. Není zde však toho slovenského dorostu.

Také si nemůže pan sen. dr. Buday stěžovati, že by se nepřálo slovenskému dorostu. Nedávno prohlásil pan ministr školství dr. Dérer, že všichni kandidáti profesury, kteří jsou Slováci, dostanou ihned místa. A jak dlouho budou čekati naši kandidáti, kolik jich zde zahálí, kolik je jich bez místa? Útok pana sen. dr. Budaye je tedy naprosto nespravedlivý. Z nějakých lokálních věcí, jak je zde citoval, nelze hned usuzovati na to, že by snad český úředník nekonal své povinnosti na Slovensku, anebo byl slovenskému lidu snad nějak nepřátelský. Toto tvrzení pana sen. dr. Budaye není spravedlivé ani poctivé. Ale jedno jest jisto, že se musíme, pokud jde o naše úřady a školy, se vším důrazem postaviti proti podvratným živlům. (Hlas: Kdo je to?) Kdo jde proti státu, proti jeho integritě, ten musí v prvé řadě z úřadů ven.

Dále bych se chtěl zmíniti o našem deflačním problému. My jsme až dosud provedli deflaci na účet práce. Snižujeme mzdy, snižujeme platy, tedy důchody, ale nesnižujeme té druhé části v deflačním procesu, to znamená, my nesnižujeme hospodářských čísel v tom, co nazýváme kapitálem. Nesnížili jsme dosud cen životních potřeb, ačkoli jsme snížili platy zaměstnancům a mzdy. Tím snížili jsme i důchod živnostníka, důchod rolníka, ale nemůžeme již snížiti ceny, v tom se nám stále činí překážky, ačkoli by deflační proces nedospěl k svému cíli, kdyby se měl zastaviti na poloviční cestě, jenom pokud jde o důchod, o tzv. práci. Dále nemůžeme hnouti na př. se snížením úrokové míry, jako předpokladem pro investiční půjčku. Zde narážíme na odpor jak u cen, tak u úrokové míry, poněvadž kapitál je silnější než my. Nejsem nepřítelem kapitálu, i on musí býti ve výrobním procesu, jako práce. Ale zde se ukazuje kapitál silnější... (Sen. Mikulíček: Jste jeho přítel!) Nejsem, vždyť také v Rusku pracují s kapitálem! Nemůžeme snížiti - zde narážíme na odpor - ani ceny, ani úrokovou míru, ani nemůžeme provést, pokud jde o daně, nějakou deflaci. Místo abychom daně snižovali, zvyšujeme je atd. Zde narážíme na odpor silnější části ve výrobním procesu, a přirozeně na tom bude záviseti, zdali se deflační proces uplatní, zda se provede, nebo ne. Není dobře možné, aby se rozpočtová rovnováha budovala jenom na základě práce, na základě snižování mezd a platů.

Také pokud jde o rozpočtovou strukturu, musíme ji změnit. Až dosud jsme vždycky vycházeli z výdajů. Každé ministerstvo si své výdaje sestavilo podle svého, aniž přihlíželo k příjmům, poněvadž žádné ministerstvo není soběstačné. Proto jsme dospěli tam, kde jsme, že máme příliš nabubřelý rozpočet.

A nyní přejdu k věci, která v naší veřejnosti až doposud byla přijímána snad dosti chladně, ačkoli v cizině ne. Je to otázka utvoření tzv. politické jednoty nebo jednotky tří států, tzv. Malé dohody. Tato věc je diskutována v cizí veřejnosti, všude způsobila velký rozruch, ale u nás, jak se zdá, ještě nechápeme ohromný dosah který se stal tím, že se zde utvořila velmoc, která má čeliti všem rozkladným snahám, které se projevovaly v poslední době tím, že se chtěla přivodit změna hranic, změna versailleské smlouvy. Zdůrazňuj i, že tento pakt, který se zde stal skutkem, je velmi významný pro celou naší veřejnost, také i pro celou evropskou a světovou veřejnost, poněvadž má v úmyslu a je zajisté jeho cílem jediné udržení míru. Tato nová politická jednotka má na mysli snad nějaký výboj, nýbrž jenom odboj, to jest udržení míru, a mám za to, že se jí to také dostatečně podaří. Tato politická jednotka je garancií míru, a mám za to, že zde vděčíme našemu ministru zahraničních věcí, který svou politikou opravdu dosáhl toho, co se zdálo býti stále fantomem - známe, jak se na věc dívalo Rumunsko, jaké byly snahy dostati Rumunsko jaksi na stranu Italie atd. A právě v této době, kdy se tvoří taková veliká věc, která má zabezpečiti integritu také našeho státu, v té době jsme slyšeli řeč p. sen. dr. Budaye, řeč, která čišela přímo nenávistí proti českému lidu a tím také i proti českému státu. Maďarské kruhy budou si jistě pochvalovati tuto řeč p. sen. dr. Budaye. Jistě že budou prokazovat, jaký je zde ohromný rozpor mezi českým a slovenským národem, ačkoli jsme dvě větve jednoho národa, jistě že to budou kritisovati, a tak mně připadá, jako kdyby řeč p. sen. dr. Budaye byla přímo objednána právě v době, kdy se vytvořila zde politická jednotka, která je přirozeně namířena především proti maďarským snahám o revisi mírových smluv a hranic. Tak to musíme posuzovati v tuto dobu, kdy všichni máme státi při sobě, kdy jsme a byli jsme ohroženi a jistě na dlouhou dobu budeme ještě ohroženi. Pan kol. dr. Buday právě v této těžké době, kterou prožíváme, chce použíti této hospodářské krise ve svůj prospěch, ve prospěch politiky maďarské a německé, když část lidu našeho takovým způsobem obrací proti českému národu a proti státu. - Takto musíme chápat dnešní řeč p. kol. dr. Budaye.

Slavný senáte! Mám stále ještě naději, že hospodářská krise, kterou prožíváme, dopadne konečně v náš prospěch, že nezanechá hlubokých následků. Musíme býti zde optimisty, nesmíme zapomenouti, co jsme prožili za války a po válce. Všichni musíme býti ovládáni myšlenkou, abychom přetrpěli tuto dobu, že jen v jednotě a svornosti je síla, a jen tím, když budeme všichni pomýšleti na odstranění této krise a jejich důsledků, můžeme dospěti k cíli. Chtěl bych říci, že neprožíváme u nás jen hospodářskou autarkii. To znamená, že v Evropě by byla jen hospodářská autarkie, že se uzavírají státy proti sobě, že se mluví o soběstačnosti. U nás máme také politickou autarkii. To znamená, že jednotlivé strany mají za to, že samy sobě mohou postačiti. Tuto politickou autarkii musíme odstraniti. Všechny politické strany musí míti na mysli, že jedna bez druhé existovati nemůže a nic docíliti nemůže. Proto chci říci, že není zde snad nějaké příčiny, abychom se klonili k tomu či onomu extrému ať zleva, nebo zprava. Každý extrém u nás musíme nazvati zoufalstvím. U nás není příčiny k nějakému zoufalství, k výbuchu zoufalství. Teď nesmíme míti na mysli nic jiného než soustředěnost naši, abychom dali lidu práci, chleba, abychom odstraňovali nezaměstnanost, abychom si také pamatovali, když se jedná snad o stabilisaci koruny, o rovnováhu našeho rozpočtu, že se nemůže díti udržení a rovnováha rozpočtu snad vždy jen na účet mezd a platů, že také se musí díti na účet nadměrných občanských zisků, které plynou jednotlivcům z výrobního procesu. Končím, Samozřejmě, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Kianička.

Sen. Kianička: Slávny senát! Pred chvíľočkou boli sme svedkami slovnej prestrelke za reči kol. dr. Budaya. Poznámky obzvlášte z jednej strany padaly, poznámky nemiestne, poznámky nie súce z parlamentnej pôdy, poznámky, ktoré sú nie ku cti vzdelaného Čecha. Má každý možnosť kontrolovať reč kol. dr. Budaya, ktorý mnoho pravdy povedal a poznámky, ktoré padaly, ako som povedal, boly nemiestne.(Tak jest!) No najnemiestnejším a nás Slovákov bez rozdielu politických odtienkov drsno urážajúcim bolo, keď povedal ten istý pán, že "stojíte vo službách maďarského kráľa." (Sen. Hancko: Hanbiť sa môže!) Na toto som nemal po ruke onakejšieho výrazu, ako som povedal, že je to paholská poznámka. Vo slovenskej ideológii je "paholská" toľko čo hrubá poznámka.

Předseda (zvoní): Prosím, aby kolegové upustili od takových výrazů ve svých parlamentních projevech!

Sen. Kianička (pokračuje): Na to ten pán mi povedal, že som sprosťák a ja mu odpovedal, že je ešte väčší sprosťák za takúto poznámku. Ja toto preto z tohoto miesta prehlasujem, abych dal možnosť predsedníctvu, aby mi zadosťučinenie za tie urážlivé poznámky zjednalo, zvlášte za tú poslednú, ako by jeden slovenský zástupca ľudu, ktorého volil slovenský ľud, bol vo službách maďarského kráľa. (Výkřiky sen. Hubky a sen. Hancka.)

Slávny senát! Medzi najboľavejšie zjavy hospodárskeho a politického života treba nesporne zaradiť i opozdenosť prejednávania štátneho rozpočtu na bežný rok 1933. Zjav tento síce podlieha zákonom vývoja, ale inak klasifikovať sa nedá, len ako ledabylosť dnešnej koalície. Rozpočet mal byť už dávno prejednaný a dnešná práca mala byť venovaná naliehavejším úkolom, ktoré nesnesú odkladania.

Naše stanovisko k rozpočtu je celej československej verejnosti známe. Dostatočne sme vo výboroch vysvetlili, že predkladaný rozpočet je fiktívny a voči veľkej väčšine národa neúprimný. Je preto veľmi dôležité, aby som tu konštatoval, že súčasná vláda odvážila sa rušiť daňový systém, ktorý krok považujeme za neoprávnený zásah a tým porušila existenčnú možnosť zdravej kalkulácie v malej a strednej výrobe živnostenskej.

Dnešná koalícia menením daňového systému a hlavne bigotným zvyšovaním daní zničila bernú reformu, na ktorej mala veľký diel tiež pri jej tvorení i strana živnostenská. Výdajové bremená rozpočtu na r. 1933 sú složené výhradne zo zdrojov súkromno-hospodárskych. Celá sústava príjmov takmer závisí od toho, či živnostník a obchodník bude platiť a či tento si na dane vyrobí. Vyzerá to tak, ako keby táto koalícia i s jej lokajskými občianskymi stranami žila len z toho povedomia, že v republike Československej existuje stredný stav, ktorý je povinný zaplatiť neprístupné číslice jednak starých a jednak nových a zvýšených daní.

Čsl. strana živnostenská považuje rozpočet za fiktívny. Denný život nám dáva a dá za pravdu. Poznať fiktívnosť rozpočtu není žiadnym umením a není k tomu treba širokého rozhľadu a názorového horizontu. Skutočnosť je už taká, že z rozpočtovej eskamotáže vyrastie nám na konci roku deficit, a to nielen v poklese predpokladaných príjmov, ale hlavne zo zmenšeného výnosu nových daní a bremien, lebo není možné trvalo šmýkať živnostníctvo a obchodníctvo dnes úplne vybrakované krízou a útlakom koalície.

Na túto skutočnosť koalícia by asi sotva vedela odpovedať a som presvedčený, že pri jej živelnej zaujatosti voči stredným stavom živnostenským a obchodníckym nepovažuje budúci vývoj hospodárstva tohoto stavu za problém. Vyhľadáva preto len briskné nerozmyslené zásahy, ktoré menia sa v okamžitý útisk súkromného hospodárstva, a používa pri tom najhroznejšej perzekúcie. Páni, to není štátnosť, to není spravedlnosť, to by vedel robiť zákony proti živnostníctvu dnes každý.

Opovážlivosť, s ktorou sa dnes ide proti živnostníctvu a obchodníctvu, zračí sa aj v rozpočte, kde na potreby živnostníctva a obchodníctva sa opätovne zabudlo. Zabudla vláda a koalícia na stredné stavy preto, lebo plnia bezvýhradne a spoľahlivo voči štátu svoje povinnosti. Už plné tri roky nevidelo živnostníctvo a obchodníctvo ani jeden taký zákon, ktorý by bol jemu slúžil, alebo pomohol.

V najbližšej dobe bude utvorený živočíšny syndikát a na dôkaz toho, že dnešná koalícia nemá vôbec porozumenia pre živnostníctvo a obchodníctvo, už pri tvorení tohoto syndikátu chcú zadrhnúť súkromné živnostenské podnikanie. K tomuto mám jeden eklatantný doklad. Je to "Vzájemná dohoda", která uzavřena byla mezi Kooperativou, nákupní jednotou hospodářských družstev v Praze a Velkonákupní společností družstev v Praze ve věci syndikátu živočišného pro rok 1933. Obě organisace uznávajíce potřebu a účelnost shodného postupu obou družstevních složek a co největší spolupráci za účelem zásadního prohloubení, rozšíření a uplatnění družstevních principů slibují se dodržovati vzájemnou loyalitu zvláště ve věcech živočišného syndikátu. Cílem obou organisací je, aby v rámci této úpravy vynikala družstevní idea a praxe tak, aby soukromé dovozní podnikání bylo povlovně převedeno do podnikání společenstevního v oboru dovozu všeho právě jmenovaného zboží." - Teda preč od živnostenského podnikania, ale do družstevného!

"Na podkladě těchto zásad zavazují se podepsané korporace spolupůsobiti v syndikátu k tomu:

1. Předsedou - oni si to podelí - syndikátu, předsedou prvního odboru a prvním místopředsedou druhého odboru bude zemědělec, prvním místopředsedou syndikátu a předsedou druhého odboru a prvním místopředsedou prvního odboru zástupci spotřebitelů (VDP, GEC, Sdružení).

2. Obě skupiny budou solidárně působiti k tomu, aby kontingent byl rozdělen na tři třetiny, z nichž obě skupiny obdrží po jedné třetině - aby měly většinu.

3. Jednání s event. další složkou v syndikátě zúčastněnou může se díti pouze za společné dohody.

4. Velkonákupní společnost se zavazuje, že bude v prvé řadě dbáti odběru domácích prostředků, tyto zakupovati výhradně a přednostně u družstevních podniků Kooperativu, naproti tomu se Kooperativ zavazuje, postoupiti od případu část svého kontingentu VDP.

5. Centrokooperativ se zavazuje, že bude podporovati VDP v zásobování družstev nejen postoupením části kontingentu, nýbrž i v případě stanovení preferencí, že tyto budou upraveny v poměru k VDP takovým způsobem, aby její zásobovací služba nebyla nijak rušena, naopak podporována a usnadněna.

Naproti tomu Velkonákupní společnost bude podporovati účinně snahu Centrokooperativu po získání výhradního práva obhospodařování preferenčních objektů a prohlašuje, že bude loyálně s organisacemi Centrokooperativu i organisačně spolupracovati a tak vzájemný styk přátelský i obchodní soustavně podporovati, zejména tím, že bude svoji spotřebu krýti u zemědělských družstev." (Výkřiky.)

Teda živnosti a obchod budú z toho vyriadené a najviac by im podľa slávnej koalície patrila ¹/₃. Ale veci nejdú tak ďaleko. Práve dnes pán minister Hodža jednej deputácii sa osvedčil, že je naklonený vyjednávať s obchodnou živnostenskou skupinou, s ktorou na podklade 50% dalo sa jednať. Myslím, že chúťka týchto dvoch složiek socialisticko-agrárnických bude asi zmarená.

Ukážte nám vrstvu v tomto štáte, ktorá by tak spoľahlivo platila dane, ako ich platia živnostníctvo a obchodníctvo! Ukážte nám položky v rozpočte, ktoré podľa prirodzeného práva a spravodlivosti patria k podpore živnostníctva a obchodníctva. Ukážte nám, že dane: dôchodková, všeobecná zárobková, zvláštna zárobková, pozemková, domová, rentová, daň z cukru a sladidiel, daň z mäsa, z vína, z liehu, nápojov, a ďalej z daní obchodných daň z obratu, z uhlia z dopravy atď. neslúžia k absolútnej potrebe úhrad na dynamicky rozpínavé socialistické požiadavky, a strana živnostenská kapituluje a uzná rozpočet.

Rovnováha rozpočtu je umelá preto, lebo nepovažujeme vládu za tak schopnú, aby v demokracii na toľko potrebnú pravdu vtelila i do rozpočtu. Naopak, súčasná vláda je priveľmi krátka a vyložene nemožná, aby mi žiadané veci dokázala a aby hlavne dokázala pred tvárou verejnej mienky tohoto štátu, že živnostníctvo a obchodníctvo nemá pravdu. Ak sa vláde podarí dokázať, že rozpočtové príjmy neslúžia len k úhrade socialistických požiadavkou, živnostenská strana ako strana štátotvorne opozičná kapituluje a uzná rozpočet.