Jsem přesvědčen, že k lepšímu v tomto státě se můžeme dostati změnou celého systému. To je věc, kterou si nemůžeme rovněž zapírati. Vidíme, že tak, jak se 14 roků postupovalo, stalo se zřejmým, že tento systém není úplně dobrý, poněvadž jsme se dostali do velmi nepříjemné situace a budeme se musit zamyslit, co je potřebí změnit, aby výsledky v budoucnosti byly příjemnější. My se tomu vyhýbat nesmíme. A nebudou to jenom nutné změny volebního řádu, které by postavily i náš volební řád na větší osobní svobodu a na individuelní rozhodování - jsem přesvědčen, že si to doba vynutí - ale budou to i určité úpravy našich úřadů, po případě i způsobu úřadování, abychom měli úřady vybaveny pro potřebu občanstva, abychom jich neměli zbytečný nadbytek, abychom v nich měli úředníky, kteří nebudou míti ruce svázané strnulými předpisy, nýbrž kteří budou moci svého nadání a vzdělání využíti právě ve prospěch urychleného řízení mezi občanem a státem. A bude potřebí, abychom měli státní zaměstnance pokud možno spokojené tím, že o jejich hospodářskou stránku bude náležitě postaráno.

My žádáme od státního zaměstnanectva dnes těžké oběti, kterými má pomoci vyrovnat všecky ty ztráty a hříchy staré nehospodárnosti - a po případě velmi lehkomyslného velikášství a furiantství. Ale já bych si přál, aby státní zaměstnanci si byli vědomi toho, že svými obětmi zachovávají základy našeho života hospodářského a, pravím, i národního, že zachovávají ten pevný základ, na kterém stojí všechno, že zachovávají naši měnu, naši československou korunu. A já bych si při tom přál, aby nejdéle po 2 letech čsl. parlament s klidným svědomím mohl předstoupiti nejen před tuto gážistickou veřejnost, nýbrž i před veškeré naše obyvatelstvo a aby mohl hrdě říci, že zavedl přísný pořádek v hospodářství veřejném, že do krajnosti splnil svou povinnost jako zastupitelstvo lidové a že přivodil takovou situaci, abychom mohli začíti budovat lepší budoucnost nejen nám, nýbrž i těm, kteří přijdou po nás. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Myšlenka zřízení parlamentní úsporné komise je beze vší pochybnosti velmi populární. Obyvatelstvo žádá pronikavá úsporná opatření od státu. Státní pokladny jsou vyčerpány. Beztak velmi vysoký státní dluh 36 miliard stoupl během posledního roku o 1.7 miliard a mluví se o tom, že během jara má býti státní dluh zvýšen o jednu až dvě miliardy nových půjček. Obyvatelstvo, které hospodářskou situací, obrovskými daněmi a zákonem o snížení platů je nuceno sestoupiti hluboko ve své životní míře, žádá. také pochopitelně, aby stát, který obyvatelstvu bére jeho příjmy a podstatu jeho jmění, také sám podle možnosti šetřil. Obzvláště žádá také obyvatelstvo možnost nahlédnouti do hospodaření státu. Obyvatelstvo vidí všude obrovské přepychové budovy státu, slyší podivné věci o postupu při státních dodávkách, obyvatelstvo pociťuje smutné následky veřejného hospodářství u drah, u státních statků a státních lázní. Pociťuje na vlastním těle, jaké překážky se mu všude kladou v jeho vlastní výdělečné činnosti, ať je to státní hospodaření s devisami, ať jsou to překážky v zahraničním obchodu. Obyvatelstvo chce věděti, kdo je odpovědným za tato opatření, za tyto neúspěchy. Obyvatelstvo chce věděti, zda na tom mají vinu ministři, anebo jednotlivé osoby, zda na tom má vinu systém, vláda stran nebo vysoká byrokracie, která se přece v poslední době tak zhusta činí odpovědnou za tyto poměry.

Nutnost dalekosáhlých úsporných opatření uznána byla již před 12 lety, když tehdy zřízena byla úsporná komise. Probírání této otázky mělo přece vlastně podle jednacího řádu býti vyhrazeno oběma rozpočtovým výborům. Ale zvykli jsme si u nás na to, že jednání v rozpočtových výborech podobají se více jednání řečnického klubu, ve kterém každý pronáší svou řeč jako úvodník pro své noviny, při čemž však jednání nemá vlivu na státní hospodářství. Před 12 lety měla tedy býti zřízena tato úsporná komise, zvolená podle analogie Stálého výboru. Brala skutečně po půl roku svou práci vážně. Byli tam členové vládních stran a oposice, jednotlivé resorty státu byly rozděleny k projednávání mezi členy a měla se vykonati vážná práce.

Ale netrvala dlouho. Když tato komise začala býti vládě nepohodlnou. - jednalo se tehdy o zakoupení paláce pro pozemkový úřad za velmi drahé peníze - zmizela komise zase v propadlišti.

V předložené osnově je postaráno o to. aby se nová komise nemohla státi vládě nepohodlnou. Nemá vlastně jiné úlohy, než aby zvolila pětičlenný výbor, předsedu, 2 náměstky a 2 zapisovatele, a může býti doplněna třemi až šesti členy. Jednání výboru má vždy býti tajné a důvěrné, jednání komise tehdy, jakmile to jeden člen vlády žádá. Všichni členové komise mají býti zvoleni jednoduchou většinou, to znamená výhradně většinovými stranami. Aby byla vyloučena jakákoli pochybnost, prohlásil zpravodaj poslanecké sněmovny pan dr Stránský, že samozřejmě složení výboru a jeho práce dlužno považovati za věc koalice. Kontrolní činnost nad ministry budou tedy vykonávati jen přátelé jejich stran. Vzniká otázka, proč pak se tento velký parlamentní aparát uvádí do pohybu, aby se pak konečně došlo jen k téže práci, kterou také již nyní koná koaliční sedmička, jen aby byly umožněny tajné schůzky koalice. I když naše strana vítá všechna opatření, která směřují k úspornosti, nelze přece od ní žádati, aby souhlasila se zákonem, který dnes rafinovaným zastíráním vylučuje oposici z celého kontrolního systému a úspornou komisi chce patrně odvésti na slepou kolej. V obyvatelstvu však potrvá nadále přesvědčení, že nutno velmi mnohé zastírati a že v této tajné schůzce koalice nelze očekávati vysvětlení o skutečných poměrech.

Proti osnově bylo by lze uvésti ještě jiné námitky. Tak neobsahuje žádného ustanovení o způsobu, jakým, komise může uplatňovati svá rozhodnutí oproti vládě. Není zde také žádného ustanovení, zdali komise má fungovati dále také při uzavření nebo rozpuštění parlamentu. Osnova stojí také na stanovisku, že proto, poněvadž poslanecká sněmovna má dvakrát tolik členů jako senát, má míti také dvakrát tak veliký vliv v úsporné komisi jako senát. Tento názor je naprosto falešný, neboť podle ústavy jsou si oba zákonodárné sbory rovny, a vyhovovalo by lépe ústavě, kdyby obě komory měly v komisi stejný vliv. Také zpravodaj poukázal v úvodě své zprávy na nedostatky osnovy. Také v ústavně-právním výboru bylo má to poukazováno, ale vláda má za to, že, jde o tak naléhavou věc, že nelze pomýšleti na to, aby se věc vrátila poslanecké sněmovně. Navrhl jsem ve výboru, aby se oposici přiznala podle nynějšího poměru stran z 8 až 10 členů 2 až 3 místa, a poněvadž tento návrh byl zamítnut a ani zde nelze očekávati jeho přijetí, nemůže naše strana hlasovati pro osnovu.

V dnešní rozpravě projednává se také rozpočtové provisorium. Provisorium je vždy lepší nežli překotné definitivum a možno také konstatovati, že v poradě bylo dosaženo jistého zlepšení potud, že k poradám přizváni byli také členové parlamentu, ovšem jem z poslanecké sněmovny a jen z vládních stran. Oposice a senát při stanovení nynějšího rozpočtu přibrány nebyly. Budeme při projednávání rozpočtu ve výboru moci sice o rozpočtu mluviti, ale nebudeme smět provésti na tom více žádné změny. Budeme ho musit spolknouti nezměněný.

Poněvadž jako positivní a tvořivá oposice jsme byli z porad vyloučeni, musíme také odpovědnost za toto rozpočtové provisorium přenechati většinovým stranám. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Holitscher.

Sen. dr Holitseher (německy): Velevážení pánové! Z rozkazu klubu senátorů německé sociálně-demokratické strany dělnické dovoluji si projeviti naše stanovisko k projednávaným předmětům denního pořadu takto:

Naše strana věnovala projednávání rozpočtu vždy velikou pozornost a považovala za nejvyšší povinnost zákonodárného sboru pečovati o důkladné, řádné projednávání pravidelného rozpočtu. Můžeme klidně konstatovati, že dosavadní metody při projednávání rozpočtu neodpovídaly plnou měrou našim požadavkům. Letošního roku se situace ještě podstatně zapletla; finanční situace státu se v posledních měsících zhoršila tak neobvyklou měrou, že bylo zapotřebí uvažovati o opatřeních, která by mohla pokud možno odstraniti pokladniční obtíže a finanční nouzi. Poslanecká sněmovna zřídila sedmičlennou komisi, jejíž úkolem bylo analysovati rozpočtové položky a podávati návrhy o tom, jaká opatření se mají provésti, aby zjednána byla zase rovnováha ve státním hospodářství. I když druhá komora při tomto jednání nebyla zúčastněna, považujeme přece za svou povinnost konstatovati, že sedmička vykonala práci mimořádného uznání hodnou, i když se nemůžeme spřáteliti s jednotlivými mávrhy a máme za to, že v určitých kapitolách státní správy, obzvláště tam, kde běží o neproduktivní výdaje, nebyly navrženy dostatečné škrty. Celkem však ukázala tato sedmička cestu, kterou by bylo kráčeti také při příštím projednávání rozpočtů. K určitým opatřením, jež státní správa, opírajíc se o usnesení sedmičky, má na mysli, musíme však přece zaujmouti stanovisko. Především máme za to, že omezení dělnických jízdních lístků snížením hranice příjmů u svobodných na 1000 korun a u ženatých na 1400 korun potřebuje revise a že bude potřebí v tomto směru již v nejbližším čase zjednati nápravu. Stejně se věc má se žákovskými lístky, které byly zvýšeny o 100 %. Toto opatření jest obzvláště tísnivé a projevuje se obava, že tím namnoze znemožněna bude dětem návštěva školy. Vyslovujeme se s veškerou rozhodností proti úmyslu snižovati žold vojínů; připojujeme se při tom k ohrazení, které podal zástupce našeho klubu sen. Jokl a zástupcové poslaneckého klubu Heeger a Kremser proti tomuto opatření. Předpokládáme jako samozřejmé, že slib, který učinil pan ministr financí ve svém exposé, bude také splněn a že investiční práce v nejširším rozsahu budou umožněny. Rovněž považujeme za svou povinnost použíti také této příležitosti k tomu, abychom vládu upozornili na nouzi vzrůstající hrozivým způsobem, kterou pozorovati lze vzhledem k rozmnožené nezaměstnanosti v německých krajinách Čech, Moravy a Slezska. Žádáme s veškerým důrazem, aby se ministerstvu sociální péče pro účely podpor v nezaměstnanosti poskytly všechny obnosy, kterých pro neslýchanou nouzi je naléhavě potřebí.

Použili jsme již opětovné příležitosti a upozornili jsme vládu na hrozné postavení, ve kterém se nalézají naše samosprávné korporace. Od té doby se tato neblahá situace ještě podstatně zhoršila a máme za to, že je nyní na čase svolati bezodkladně komisi, kterou vláda svého času zřídila, aby se radila o opatřeních, která by byla způsobilá čeliti tomuto neblahému stavu.

Nechceme též dát ujíti příležitosti, aniž bychom konstatovali, že se obchodní politika Československa nebrala správnou cestou a že se také zde uplatňovaly snahy po soběstačnosti takovou měrou, že to způsobilo našemu státu velikou škodu a pro budoucnost to v sobě chová veliká nebezpečenství. Devisové předpisy, které se u nás vydávají, odůvodňují se namnoze opatřeními, jež učinily také jiné státy. Zkušenosti, kterých isme nabyli od trvání těchto devisových předpisů, dostačují k poznání, že v tomto oboru bezpodmínečně v nejbližší době nutno zjednati nápravu. Máme jistě plné porozumění pro to, aby se ochraně naší měny přinášely oběti, víme velmi dobře, že by inflace byla osudem, především osudem pro dělníky a zaměstnance v tomto státě, a že devisové hospodářství částečně také sloužilo tomu účelu, aby chránilo naši měnu před úpadkem. Viděli jsme však na druhé straně, že devisové předpisy, zcela obzvláště však jejich praktické provádění, namnoze vedly k ochromení našeho obchodu.

Předpokládáme tedy s určitostí, že se vláda již v nejbližší době bude zabývati otázkou, zdali a kterak mají býti devisové předpisy zmírněny, kdyby úplné jejich odstranění nebylo v dosahu možnosti.

U všech ostatních opatření, kterých se vláda uchopí k odstranění schodku a zjednání rovnováhy ve státním hospodářství, nebude se bezpochyby moci vyhnouti skutečnosti, že další zatěžování méně majetného obyvatelstva jest úplně vyloučeno a že především bohatí a majetní musí býti spolu přibrání, aby přiměřeně nesli břemena. Hájili jsme vždy stanovisko, že by parlamentní komise měla býti pověřena úkolem kontrolovati celou státní administrativu. Vítáme tudíž osnovu, která nám dnes byla předložena, i když musíme projeviti, že s některými ustanoveními osnovy nejsme úplně srozuměni. Chceme míti především zaručenu spolupráci oposice v úsporné a kontrolní komisi. Úsporná a kontrolní komise bude po našem názoru moci svému úkolu dostáti jen tehdy, ponechá-li se jí pokud možno volná ruka, bude-li jí dána možnost zabývati se zevrubně všemi obory státní správy a zjednati nápravu všude tam, kde toho stav věcí vyžaduje. Počítáme také bezpečně s tím, že úsporná a kontrolní komise poskytne podněty, jak možno provésti zlevnění administrativy. Úkolem úsporné a kontrolní komise bude zabývati se především kapitolou státních dodávek a její snahy budou musit směřovati k tomu, aby v dosavadní praxi a dosavadních metodách zadávání státních dodávek zjednala důkladnou nápravu.

Co pak se týče formálního postupu, který při projednávání této osnovy byl zachován, nepovažujeme za opia vněmu výtku, že k předběžným poradám o této osnově byli by musili býti přizváni zástupcové senátu, ježto jde o korporaci, kterou mají stanoviti obě komory Národního shromáždění.

A nyní k poslední a zajisté nejvýznamnější předloze, která nám dnes byla předložena k projednávání. Konstatujeme, že se sociálně - demokratická strana vždy stavěla proti zkracování mzdy a platů. Uplatňovala také pokud možno svůj vliv, aby zabránila snížení, a poněvadž se to pod tlakem poměrů jevilo býti nemožným, aby prosadila alespoň dalekosáhlé zmírnění a zlepšení původního plánu. Mluvčí poslaneckého klubu Grünzner měl příležitost projeviti při projednávání tohoto předmětu v poslanecké sněmovně stanovisko strany. Připojujeme se v plném rozsahu k jeho vývodům. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Slovo dále má pan sen. Janík.

Sen. Janík: Slávny senát! Dnešný deň bude pamätným v dejinách Československej republiky pre štátnych a verejných zamestnancov, lebo vláda siaha na ich platy. Darmo sa ozývaly varovné a múdre hlasy zo širokých vrstiev týchto, darmo protestovaly a ukazovaly, kde by sa mohlo, ba malo šetriť, nič neosožilo. Drakonickým spôsobom siahate na platy tých malých, ktorých dietky, ženy ba i oni sami hladujú, no tým veľkým nechávate, ba podľa časopiseckých zpráv už ste im milióny rozhádzali na remuneráciách čiastkami od 2.000 Kč do 100.000 Kč, zasa si z nich môžu niektorí pre psov postele po 5.000 Kč objednávať, veď peniaze majú už vo vreckách. Pánovia, s akým svedomím pôjdete domov po tomto čine, či budete môcť pokojne spať? Ale áno, veď vykonáte svoju senátorskú povinnosť a odhlasujete sníženie platov, lebo tak to žiada vraj záujem štátu!

Slávny senát! Na dennom poriadku máme návrhy slúčené dohromady, a to sníženie platov, dvojmesačné provizórium štátneho rozpočtu a o úspornej komisii. U nás je zvykom všetko miešať dohromady, smiešali ste, pánovia, špiritus s benzínom, snáď preto, že ste mali poriadnu špiritusovú aféru, z ktorej mnohí páni vyšli ako milionári a republika utŕžila svetovú blamáž.

Rozpusťte parlament a vypíšte voľby: čo vám ten oklamaný štátny zamestnanec odpovie? Obráťte sa k nemu d dôveru, aby vás poctil svojim hlasom. Riadite sa podľa mudrlanta Šrámka, podľa jeho fráze >dohodli sme se, že se dohodneme< a dohodli ste sa. Výpoveď pána posl. Brodeckého k Exekutíve si každý zapamätá: >Kdyby nebylo socialistů, úředníci by neměli co žrát.< Pekná odborárska odpoveď! Túto nečakali štátni zamestnanci od Brodeckého. Keďže ste už chceli snižovať a nebolo by zbývalo druhého východiska, tak ste mali začať aspoň od 25.000 Kč nahor. Veď my máme výše 200.000 štátnych zamestnancov, ktorých platy nepresahujú 15.000 Kč ročne.

Slávny senát! Vianočné číslo úradného časopisu agrárnej strany píše toto: > Vianoce našich staropenzistov. Vianoce sú sviatky radosti a rodinnej blaženosti. Pri narodení Spasiteľa sveta obliekame sa do rúcha štedrosti a spomenieme si na všetkých nám blízkych, ktorým by sme sa mali hoci aj len maličkým darčekom zavďačiť. Je jedna čiastka našich zaslúžilcov, na ktorých si spomenul jedine učiteľský odbor republikánskej strany, vidiac preveľkú krivdu, ktorá ich má zastihnúť prevedením škrtov v štátnom rozpočte. Posl. Teplanský vyložil túto neľudskú krivdu v mene republikánskych poslancov u min. predsedu a žiadal nápravu ešte v poslednom okamihu. Úfajme, že aspoň senát zaujme odmietavé stanovisko v tejto otázke a nájde sa spôsob ako sohnať ten pomerne nepatrný obnos, ktorý ministerstvo financií na týchto úbožiakov chcelo usporiť. Štvrtá etapa staropenzistov práve týmto vianociam sa tešila, očakávala ich túžobne a dúfala, ba bola presvedčená, že jej utrpenie prestáva. Srdce človeka zabolí, keď vidí sklamanie a zúfalstvo týchto našich najbiednejších. Zdá sa, že nebude v ich poloprázdnych chudobných izbičkách teplo ani teraz a nezasvietia u nich sviečočky vianočného stromku. Kúzlo vianoc budú videť len cez obloky, keď budú spievať, aby sa im dostalo kúsok chleba: >Narodil sa Kristus pán, veseľme sa...< Ale ako že sa veseliť, keď slza zamrzne na líciach vonku zimou a sklamaním, sa trasúcich? Aké myšlienky môžu vznikať v hlavách tých, ktorí boli kedysi vychovávateľmi národa, vodcami, a to mnohí veľmi dobrými vodcami nášho slovenského ľudu? Veľkou hanbou by bolo, keby sa nenašla možnosť, ako sotrieť tú mrazivú slzu.<

Vážení pánovia, obzvlášte pánovia z agrárnej strany, ruku na srdce, nepripusťte aspoň tých biedakov pensistov, aby toto bolo im škrtnuté. Návrh pána dr Preissa, gén. riaditeľa Živnobanky, na sníženie plartov bol akosi s radosťou akceptovaný, tento chudák, ktorý má 15 mil. ročného platu a dáva svojim dcéram mesačne na premárnenie po 30.000 Kč, navrhuje, aby zamestnancovi z jeho 800 Kč mesačného platu bolo strhnuté, lebo štát potrebuje peniaze. Koľko dá on z jeho platu štátu?

Slávny senát! S touto predlohou, aby sa zmenšily platy, uisťujem vás vopred, že štátnu pokladňu nevytrhnete, ale ju hlbšie vyprázdníte. Myšlienka táto bola chorá a pochádzala od chorého človeka, mala byť v zárodku udusená. Inde treba hľadať príjmy a len trochu dobrej vôle, boly by sa i našly. A preto dovolím si niektoré konkrétne veci predniesť; nech mi je to dovolené.

Ja napísal som obšírny článok pred ³/₄ rokom v >Slováku< na adresu pána ministra financií, že kde by našiel miliardy. No, článok ostal nepovšimnutý. Zákonom čís. 100/21 o stavebnom ruchu, zabezpečila sa subvencia 80, 75, 70, 65, 60 % tým, ktorí stavali, okrem tohoto štátneho daru majú od 20 do 40 rokov odpustenú celú daň, ba i činžovnú. Dve tretiny majiteľov týchto domov majú nájomníkov, takže títo nájomníci už zaplatili tie obnosy v činži, čo oni doplatili na subvencie. Subvencia bola 4.464,184.997 Kč, od tohoto obnosu platíme 123 mil. Kč úrokov ročne. Práve minule doniesly časopisy chýr o jednom takom pánovi, ktorý tiež dostal 80 % na jeho dom v Košiciach, dostal prepočítané, započítané, stal sa inšpektorom a skupinárom na riaditeľstve železníc a k tomu sa z tohoto Frantu Kaprála, ktorý tiež prišiel na Slovensko pomáhať, jednoduchý zlodej, ktorý si nakradol, koľko sa mu páčilo, uvidíme, či ministerstvo sociálnej pečlivosti siahne na dar, ktorý dostal na jeho dom.

Subvenciálnych domov je 26.462, nech sa zrevidujú majitelia týchto a páni, ktorí dostali, nech vrátia aspoň polovicu, a hneď má pán minister financií dve miliardy pohromade! Ale na toto si ani on ani slávna vláda netrúfa, lebo by museli mnohí bývalí a terajší páni ministri, poslanci, senátori a iní velikáši siahnuť do svojich vrecák a toto oni nepripustia. A tu je to vlastenectvo: brať, brať a zase len brať a nič nedať.

Nech vláda zreviduje, koľké miliony sa vyhadzujú na politické sekretariáty všetkým stranám mamutej koalície, nech si každá strana vydržiava svoje sekretariáty a sekretárov zo svojho, a nie cicať štátnu pokladňu. Taktiež prespať všetky pokútne časopisy české, slovenské, nemecké, maďarské milionami zo štátnej pokladne podporovať. Kto chce časopis vydávať, nech ho vydáva zo svojho a nie dojiť štátnu pokladňu. Tu by sa pekných pár sto miliónov ušetrilo. (Předseda, dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Prečo vláda, potažme pán minister financií neprevedú poriadnu revíziu neporiadkov v budove Vzorkového veľtržného palácu? Na tieto neporiadky idú ročne velké miliony zo štátnej pokladne, len preto, že treba všetko zakryť politickou legitimáciou. Do neba volajúci hriech pácha vláda, keď ide znova už asi po tretí raz niektoré banky sanovať. Na programe má teraz následovné: 1. Anglo-Prago-banka 295 mil. Kč, 2. Moravská banka 245 mil. Kč, 3. Centrálna banka nemeckých sporiteľní 50 mil., 4. Česká priemyslová banka 50 mil., 5. Nemecká agrárna banka 40 mil., 6. Americko-Slovenská banka 15 mil., 7. Žilinská banka úverná 12 a pol mil., 8. Česká diskontná banka 12 mil., 9. Tatra banka 12 mil., 10. Podkarpatská banka 8¹/₂ mil., 11. Karlsbader Vereinstbank 7 mil. Obnosom 757 milionami. Toto je vláda ochotná dať, aby sa v bankách mohlo ďalej krásť. Nie že by prísne zakročila proti riaditeľom a správam týchto bánk. Slovensko má smutnú pamiatku zo Žilinskej úvernej banky. Jej riaditeľ dnes sa po Prahe zabáva a Fud prišiel o vklady 42 mil. Na čo sú potom v bankách vládni komisári, delegovaní ministerstvom financií? Či na to, aby pomáhali márniť vklady, alebo aby dozerali? Či nemala by vláda uvažovať konečne o zrušení niektorých zbytočných ministerstiev a tiež o snížení niektorých, ako som to už jednoraz v jednej svojej reči odporúčal? Znova opakujem, prečo by nemohlo byť slúčené ministerstvo vnútra, ministerstvo zdravotníctva a ministerstvo soc. pečlivosti v jedno vedenie, taktiež ministerstvo obchodu, ministerstvo železníc a ministerstvo pôšt a telegrafov v jedno vedenie? No, a ministerstvo zásobovania a ministerstvo unifikácie úplne zrušiť. Tu je ale háček: moc je uchádzačov na ministerské kreslá; stranám a pánom nejde o štát a republiku, o ktorú má i pán prezident starosť, čo bude s ňou - výstražné slová s vrchu - len že naši vlasteneckí páni ináč ponímajú vladárenie a svoju moc, na republike im najmenej záleží. Pri slúčení týchto ministerstiev milióny by zostaly v pokladni a úradovanie by išlo chytrejšie v zjednodušených ministerstvách.

Naša republika je malá, no, na reprezentáciu v cudzozemskú je väčšia ako Spojené štáty severoamerické. Nie menej ako 217 vyslanectiev a konzulátov máme v 61 cudzích štátoch; toto je luxus pre našu republiku a myslím, že polovica by toho úplne bola dosť na tie obchody, ktoré robíme. Zrušiť túto drahú reprezentáciu, obzvlášť tých pánov v Rusku vymeniť, tí nám robia reklamu svetovú s ich súkromnými obchody. Či nemala by vláda uvažovať o tom, či tie milióny, ktorá na Spoločnosť národov platíme, sa nám vyplácajú, či nebolo by múdrejšie zastaviť toto vyhadzovanie miliónov, alebo je to len na to, aby sa jednotliví páni do Ženevy a zo Ženevy rozvážali, lebo práca vo Sväzu Národov stojí za fajku dymu? To nám ukázalo minule Japonsko, ktoré bolo tiež členom a všetci pred ním reterírovali.

Čo povedať o sanovaní potravných družstiev! Vážení pánovia, za to, že vedúci funkcionári v týchto družstvách manipulovali pre seba, musel štát ťažké milióny nahradiť zo štátnej pokladne a to: 1. Československej jednote malozemedelcov 912.000 Kč, 2. Sdruženiu spotrebných družstiev v Prahe 2,319.000 Kč, 3. Spotrebné družstvo v Prahe 1,107.000 Kč. 4. Konzumné družstvo železničných zriadencov v Prahe 2,434.000 Kč. 5. Potravné skladiště štátnych dráh v Plzni 15.000 Kč. 6. Potravné družstvo železničných zriadencov v Litvínove 73.254 Kč. 7. Železničné nákupné družstvo úradníkov v Prahe 1,125.000 Kč. 8. Zemedelské podniky pre pestovanie ľnu v Jindrichovom Hradci 557.000 Kč. 9. Jednota svojpomocných družstiev v Brne 1,070.000 Kč. 10. Jednota zemedelských družstiev v Prívoze 6,139.000 Kč. 11. Ústredné družstvo v Bratislave 12,550.000 Kč. 12. Konzumné družstvo železničných zamestnancov v Košiciach 167.000 Kč. O tomto družstve mám, pánovia, malú poznámku. (Sen. Kindl: To dostal Hlinka!) Keby bolo v Hlinkových rukách, pane kolego, iste by štát naň nedoplácal. Toto potravné družstvo v Košiciach veľmi dobre prosperovalo, až sa nedostaly doňho hyeny v ľudskom tele, ktoré za pár rokov osem miliónov rozniesly. Oproti týmto je na Vrútkach tiež potravné družstvo železničných zamestnancov, ktoré dáva od nákupu 5 % provizie členom. Tovar je prvotriedny, lacný. Krém toho minulého roku toto družstvo postavilo budovu a pre členov železničiarov 59 domov v hodnote 4 milióny Kč. Lenže v tomto družstve sú svedomití vedúci, ale aj tam sa nám chcely dostať hyeny, ktoré by za niekoľko rokov chcely zničiť to, čo sme si svojou svedomitou prácou nadobudli. A čo je ešte pri tom! Štát dáva týmto družstvám toľko peňazí, ale koľko tieto družstvá platia daní? Platia ¹/₁₂ % dane z obratu! Majú železničné družstvá ešte slávu na železniciach. Naproti tomu obchodník musí platiť 5 % obratovej dane a celý dovoz. Tedy, vážení pánovia, toto je hriech, že sa takto družstvám miliony dávaly miesto toho, aby vedúci v tých družstvách boli už či na Pankrác, alebo kde by boli patrili, odlifrovali.

Nech vláda zinkasuje, čo rozhádzala a rozhadzuje, a nebolo by treba siahnuť na platy! Toto je už posledný pokus, ktorý sa vláde česko-nemeckej nevyplatí, lebo nie št. zamestnanec, ale i roľník, remeselník, obchodník a každý občan republiky má tohoto márnotratného gazdovania terajšej vlády dosť. A preto naša strana podá niektoré pozmeňovacie návrhy a bude hlasovať proti predlohe. Končím.

Předseda (zvoní): Další slovo má pán sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Vážení pánové! Po druhé v tomto státě přikročuje se k rozpočtovému provisorní, poněvadž jednak z důvodů hospodářské krise nebylo možno vyrovnat řádný rozpočet v příjmech a výdajích, jednak také politické boje v koaličních stranách prodlužovaly toto jednání, komu se má více sebrati a komu se má v novém rozpočtu více dáti. Smutným zjevem je, že přikročil stát ke snižování platů těch, bez jejichž práce by celá státní mašinérie zůstala státi a nemohla by s >fleku<. Páni ze socialistických stran odsuzovali sice od 3-4 měsíců naše zprávy, ať na schůzích nebo v časopisech, aby se státní zaměstnanci připravili na snížení platů, že předčasně strašíme. Sami se ostře vyslovovali proti snížení platů, ale nakonec, jak jsme viděli v posl. sněmovně, schválili toto snížení platů a jsou ochotni schváliti je i v senátě. Prý nejnižším kategoriím nebude nic snižováno. A což 2 % vyšší příspěvek pensijní není snížením a zvlášť snížením citelným pro ty, jejichž příjmy nepřesahují 600 Kč měsíčně a kterých je mezi státními zaměstnanci plná čtvrtina milionu osob?

Přes to, že v r. 1952 nynější měšťácko-socialistická koalice navalila na občanstvo spoustu nových daní, jak už o nich zde bylo referováno, zápalky, droždí, obratová daň, vyšší ceny kuřiva, úplné odbourání 13. platu, přece nemůže uvésti výdaje s příjmy do rovnováhy. Proč? Automaticky uniká zdroj příjmů od širokých mas poplatníků, ať už jsou to dělníci, ať malorolníci nebo maloživnostníci. Je-li dnes úředně zaznamenáno přes 600 tisíc nezaměstnaných, víme podle úsudku samého ministra sociální péče, že ani 50 % nezaměstnaných není zaregistrováno, poněvadž mnozí chodí do kanceláří zprostředkovatelen už měsíce a roky marně přihlásiti se o práci, mnozí mají 5, 6 až 8 hodin cesty a není ani na dráhu, a teče jim do bot, není možno, aby se přihlásili. Je-li tu milion lidí, kteří až do vypuknutí této krise, která je logickým důsledkem kapitalistického vykořisťování, nosili dříve 150 až 200 mil. Kč týdně mzdy, a když z této mzdy ať ve formě daně ze mzdy nebo v různých jiných daních, v dani obratové, výdělkové atd. připadla ¹/₅ do státní a samosprávné pokladny, pak ovšem ochabme dnes ten zdroj příjmů. Dnes v důsledku hospodářské krise desetitisíce maloživnostníků musilo odhlásiti živnosti, poněvadž nemohou platiti do státní pokladny. Mluví-li o ubohém stavu maloroloníků komunista ať ve výboru nebo zde v plenu, není to pravda, ale když o tom mluvil sám ministr zemědělství Bradáč v národohospodářském výboru, pak tomu snad i páni z koalice uvěří, že drobní rolníci nemohou platiti. Ne, že nechtějí, ale nemohou.

Stále se mluví o tom. aby se schválil zákon o poskytnutí podpory v úvěru rolníkům, kteří jsou před krachem. Pánové, zamyslete se jen trochu, jaká budoucnost čeká tyto lidi. jejichž rodiny seděly staletí na určitých hospodářských usedlostech, a kteří jsou dnes vyháněni ze svých usedlostí exekutory pro poměrně malé povinnosti daňové nebo pro povinnosti vůči svým věřitelům, nebo dodavatelům nebo komukoli jinému. A stále se jenom o těch bídných poměrech mluví, ale ve skutečnosti, v praxi nedělá se nic.