Tímto zákonem bude široká dělnická třída bita dvakráte: jednou snížením mezd a po druhé zdražením životních potřeb. Teď by měli státní zaměstnanci naplniti galerii, aby viděli, jak jejich vůdcové sehrají s nimi tragikomédii, jak se budou jejich ruce zvedati pro zbídačující zákon, který ožebračí státní zaměstnance, který přinese do rodin státních a samosprávných zaměstnanců ještě větší bídu a hlad. Ti, kteří ještě před několika měsíci slibovali, že se na platy státních zaměstnanců nesmí sáhnouti, za nějakou půlhodinku zvednou ruku na komando pánů Preissů, Weinmannů a Petschků a pak honem zase utekou do restaurace zapíti porážku byrokracie a své velké vítězství.

My, komunisté, podáváme zde návrhy, jak zabrániti tomu, aby se nemusily snižovati platy státním zaměstnancům a přece, aby byla zachráněna rovnováha v rozpočtu. V tomto návrhu navrhujeme zrušiti čivo jí platy ministrů a poslanců, snížiti platy generálů a vysokých byrokratů, škrtnouti platy všem církvím, zastaviti subvence kapitalistům, odstraniti tajné korupční fondy, zrušiti fond na zbrojení, vymáhati daňové nedoplatky na kapitalistech a velkostatkářích, kteří dluží státu miliardové částky. A bylo by peněz dost a nemusily by se snižovati platy nižších státních zaměstnanců.

Pro tento návrh nebudou hlasovati koaliční senátoři, ať jsou z řad měšťáckých nebo ze stran socialistických, protože již dávno je mezi nimi dohoda o tomto vládním návrhu zákona, a že to tak dlouho trvá, je opět jenom komedie, kterou sehrávají sociálfašisté se státními zaměstnanci. Komedie tato, hraná sociálfašistickými vůdci se státními zaměstnanci, spěje však k tragickému konci. Státní zaměstnanci i celá dělnická třída sledují tuto komedii s otevřenýma očima a se zaťatými pěstmi v bezmocném vzteku nechávají vás tuto komedii dohráti, avšak po jejím ukončení s vámi zúčtují a zatočí. Státní zaměstnanci dnes již vidí, že se na své vůdce nemohou spoléhati. Oni vidí též, že, dokud budou prositi, posílati memoranda nebo resoluce, jejich požadavkům nebude vyhověno, oni již dnes chápou, že se musejí dáti na cestu třídního boje, že musejí organisovati jednotu a sjednoceni s celou dělnickou třídou vésti skutečný rozhodný boj proti dosavadní společnosti, proti tomuto shnilému kapitalistickému řádu. Státní zaměstnanci si musejí uvědomiti, že musejí připravovati demonstrace a organisovati skutečný odpor, t. j. pasivní resitenci, že musejí organisovati účelně vedené organisované stávky proti útokům na jejich existenci.

Jen po této cestě se mohou státní zaměstnanci ubrániti proti útokům vedeným na jejich existenci. Jen v jednotné frontě s celou dělnickou třídou mohou státní zaměstnanci a pracující inteligence zvítěziti. Povedou-li boj po této linii, poznají, že jejich nepřítelem není jen buržoasie, nýbrž i sociálfašističtí vůdcové, a že i proti nim musejí vésti boj, neboť oni jsou spojenci buržoasie, oni jsou hradbou, přes kterou se proletariát musí dostati na buržoasii, a proto musí předem tuto hradbu rozbíti.

Dnešním hlasováním zde v senátě nebude útok proti státním zaměstnancům ukončen, poněvadž fašistická a sociálfašistická vláda nezůstane státi jen při tomto zákoně. Ona chystá další útoky proti státním zaměstnancům po stránce hospodářského zbídačení, připravuje úplné zfašisování, úplné zotročení veřejných a státních zaměstnanců, připravuje odstranění pensijního pojištění, zavádí ve všech úřadech špiclovský systém, připravuje za pomoci sociálfašistů okleštění volebního práva, aby, až je zaměstnanci poznají jako zrádce, nemohli jim škoditi ve volbách, budou-li se ještě nějaké konati. Vláda připravuje hromadné propuštění železničářů, chce zavésti pouze smluvní poměr, aby si mohla se svými zaměstnanci dělati tak, jako dělají soukromí podnikatelé. Každá kritika tohoto fašisačního postupu vlády bude nemilosrdně pronásledována, zaměstnanci persekvováni, aby si vláda fašisticko-socialistická zajistila pro další zbídačující zákony klid a pořádek Toto se jim však nesmí povésti. - My, komunisté, voláme o 12. hodině státní a veřejné zaměstnance, jakož i celou dělnickou třídu do pohotovosti pro příští boje, které je v budoucnu očekávají a kterým se nemohou vyhnouti, chtějí-li se zachrániti, chtějí-li si zachrániti holý život. Buržoasie jde za svým cílem bezohledně, nic se neohlížejíc, zda statisíce rodin státně-zaměstnaneckých bude existenčně zničeno, zda budou uvrženi do bídy a hladu. Rovněž sociálfašističtí vůdcové ani prstem nehnou, aby zachránili státní zaměstnance od katastrofy, nýbrž svým počínáním je do katastrofy sami přivádějí.

Proto v posledním okamžiku voláme státní zaměstnance, celou dělnickou třídu, jakož i pracující inteligenci do pohotovosti a do boje. Voláme: Sjednoťte se! Sjednoťte se bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení. Ať každý třebas od jiného regimentu, patříte všichni k jedné armádě, armádě pracujících. Sjednoťte se k odražení tohoto útoku i útoků dalších, které proti vám budou vedeny. Dnes jde o všecko. Jde o záchranu celé pracující třídy. Nedopusťte, aby zvítězila reakce. Nepřijde žádný spasitel; jen ve vašich rukou je, na vás záleží, máte-li býti zbaveni tyranie. Braňte se proti svému zbídačení, veďte boj za skutečné osvobození pracující třídy, za skutečnou proletářskou demokracii, za porážku buržoasie! Buďte si vědomi, že nakonec rozhodne bojovnost a moc státních zaměstnanců a celé pracující třídy, která učiní konec dnešnímu kapitalistickému pirátství a pošle vaše utiskovatele ke všem čertům i s tímto režimem.

Na konec se chci zmíniti ještě o stávce. Již osmý týden bojují sjednocení rosičtí horníci za svou ohroženou existenci. Sjednotili se bez ohledu na politickou a odborovou příslušnost, zvolili široký stávkový výbor, který již vede jejich akci. Celá pracující veřejnost sympatisuje s bojem rosických a všemožnými způsoby jim pomáhá. Snahy vůdců reformistických organisací, rozbít jednotnou frontu rosických a ochromit jejich zápas, ukázaly se marnými. I tlak donucovacích státních orgánů proti horníkům minul se účinkem. Nastává situace, kdy zaměstnavatelé musejí konečně se stávkovým výborem jednat. V této situaci přiskočila kapitalistickým zaměstnavatelům na pomoc vláda násilnickým činem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Právě dostáváme zprávu, že stávkový výbor tyl rozehnán, a někteří jeho členové zatčeni. Jako důvod slouží úřadům zřejmě vymyšlená provokace, že prý stávkový výbor připravoval vraždu jednoho stávkokaze a podpálení jeho domku. Je očividné, že je to smyšlenka, která má sloužiti za podklad vládě a úřadům k rozhodnému útoku na stávkový výbor a rosické horníky. Odmítáme jejich jménem a jménem všeho dělnictva tuto hrubou a nízkou provokaci, odmítáme tento ničemný prostředek vlády k zlomení boje horníků. Žádáme rozhodně propuštění zatčených a ponechání vůle stávkovému výboru dále vést a řídit s plnou odpovědností boj sjednocených kamarádů. Pryč s násilnickým opatřením vlády, pryč s četníky ze stávkující oblasti. Ať žije boj rosických a vede k vítězství! (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Když jsme založili svůj samostatný stát, neměli jsme žádných zvláštních zkušeností (Výkřiky sen. Mikulíčka.) a jistě se při budování státu staly určité chyby, jakým neušel žádný národ, určité chyby, kterýmžto chybám neušel žádný stát, když dobyv své samostatnosti, začínal znovu. My jsme tenkrát základní chybu spáchali v tom. že ve většině národa bylo smýšlení, které bylo živeno nejenom tiskem, nýbrž i politickými stranami a málo povolanými řečníky, jako bychom byli národem nějak zvláště bohatým. Je velmi zajímavo, že to byli právě příslušníci naší strany, kteří měli odvahu již tenkrát v těch prvních špatných začátcích poukázati na to, že toto furiantství není zdravé a že také nemůže míti zdravých konců. Dovolávám, se našeho prvého nejlepšího státního hospodáře dr Rašína, který byl persekvován nejenom tiskem, ale i na schůzích a všemi možnými způsoby a faktory různých směrů jen proto, že říkal, že národu, který začíná stavět svůj stát, nezbývá nic jiného, než že musí v prvé řadě pracovati a šetřiti, býti rozumný při vydávání veřejných středků, aby si mohl připraviti lepší budoucnost a aby neupadl do těch chyb, do kterých se Upadalo dříve.

Jaký byl konec Rašínův, je vám všem známo a je zbytečno připomínati, to máme všichni v živé paměti, a máme také v živé paměti, že to byli representanti mé politické strany, hlavně dr. Kramář, kteří poukazovali, že ve veřejné správě je nutná úspornost, že se nesmí lehkomyslně vydávati peníze, které se získají těžkým způsobem od poplatníků a volání to došlo tenkrát výsledku tím, že byla utvořena první parlamentní úsporná komise na základě zákona č. 301 z r. 1921, jejímž předsedou byl dr Kramář. (Sen. Mikulíček: Ta komise není ještě zrušena!) Výsledek byl ten, že ta komise nemohla pracovati, protože se postavila do cesty vláda. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nevím, jestli jste byl tenkrát komunistou a nebyl-li jste součástkou vlády. (Sen. Mikulíček: Byl jsem již komunistou!) Ale neslyšel jsem, že byste byl býval podporoval ten zdravý názor, aby ta komise mohla kontrolovati. (Sen. Kindl: Ta komise bude zase bezmocná!) Ráčíte se mýliti, poněvadž jste to velmi špatně studoval, jsem ochoten vám o tom dáti důkazy, poněvadž tato komise je vybavena zákonným způsobem, aby jí určití faktorové nemohli v práci překážeti. Pokud se týče první komise, bylo by její poslání bývalo ztroskotalo, kdyby byl na místě předsedy kterýkoli jiný politik místo dr Krámáře, neboť by byl rovněž řekl: já nemohu nic dělat, když mi předem vážete ruce.

Toto volání po úsporné komisi a po hospodaření ve správě státní zůstává přece jenom postulátem všech těch, kteří mají zřetel na naší budoucnost a jsou si právě vědomi toho, že jsme stát zakládali, ne pro určitý krátký časový úsek, nýbrž zajisté - a to je naše vroucí přání všech, myslím, bez rozdílu - aby jeho trvání bylo věčné. Znovu bylo poukazováno na ten způsob, kterým se v mnohých letech hospodařilo s veřejným majetkem i s těmi penězi, které se, jak jsem již řekl, těžko získávají od všech, kteří na sebe berou břemena veřejná. To nejsou jen poplatníci daní přímých a já docela loyálně přiznávám, že jest to každý občan v tomto státě, neboť jsou-li zvyšovány nepřímé daně, nese jistou a nemalou část těchto břemen. Výsledkem tohoto volání byla konečná koaliční dohoda o úsporné kontrolní komisi v podobě osnovy, kterou právě projednává dnes senát. Je škoda, že tento akt nebyl proveden dříve, že tato komise nebyla ustanovena dříve, již tenkrát, když po ní bylo voláno z našich řad, poněvadž by byla měla příležitost zabrániti řadě zbytečných a neúčelných vydání, někdy i takových, která by těžko snesla nejen veřejnou kritiku, nýbrž i světlo veřejnosti.

Vítáme, že nová osnova o kontrolní a úsporné komisi, která je samostatný sbor, vybavuje tuto širokou pravomocí. Je to hlavně ustanovení §u 6, liteře dává této komisi ne malý pouvoir, ne malou moc. Jsem plně přesvědčen, bude-li účelně a rozumně tohoto svého práva používati, že vnese do státního hospodářství to, co tam nutně potřebujeme, uvážlivost, šetrnost, aby se tam hospodařilo jako v každé rodině, kde se každá koruna dvakrát obrátí, než se vydává, poněvadž všichni cítíme, jak se těžko vydělává.

Kontrolní komise sama ve svém, řekl bych, základním statutu nese již také to, aby se stala vyrovnávacím faktorem při řízení dodávkovém. Budiž mí prominuto, řeknu-li, že všichni řádní lidé v tomto státě už po léta volají, že zejména v dodávkovém řízení musí býti zaveden určitý mravní pořádek, aby dodávkové řízení nesloužilo jen určité řadě lidí a stran k rozkrádání republiky a získávání prostředků pro všelijaké velmi nekalé věci. (Výborně! - Výkřiky sen. Kindla.) Pane kolego, vy v té komisi budete pravděpodobně také a budete míti příležitost se tam uplatniti. (Sen. Kindl: Leckoho asi bude potřebí plácnouti pendrekem!) Já s pendreky nikdy nic nedělal, máte-li vy zkušenost, uplatněte ji tam.

Je potřebí, aby v tomto hospodaření se státními penězi byl zaveden pořádek, poněvadž naše občanstvo bez rozdílu volá po tom, aby veřejná břemena již dále zvyšována nebyla. Myslím, že jsme se dostali na kraj únosnosti všech vrstev bez rozdílu, ať jsou to vrstvy výrobní, vrstvy obchodní, gážistické nebo dělnické, bez rozdílu, týká-li se to výrobnosti živností, průmyslu nebo prvovýroby zemědělské. Cítím, že je tu dosažena krajní mez nosnosti, kdy můžeme přinášeti určitá břemena státu, a je potřebí, aby se ze státního hospodářství eleminovalo všechno špatné, co roztrpčovalo veřejnost a co bralo důvěru širokým vrstvám občanstva k representantům státní správy, kterými je parlament a vláda.

Současně je potřebí, aby zde fungoval orgán, který by kromě těchto kontrolních opatření, jak se hospodaří se státními penězi, měl neustále na zřeteli možnost nových zdravých a rozumných úspor ve státní správě, a to takových, které by ulehčily občanstvu v břemenech, ale které by neochromovaly vývoj jednotlivce i celku. Může to býti spojeno především s tím, když tato komise bude spolupůsobiti s komisí pro reorganisaci státní správy, kde lze vykonati ještě velké věci, kde lze zavésti nejen šetrnost a hospodárnost, nýbrž i určitou zdravou účelnost, které potřebuje celý veřejný i hospodářský život. V tomto směru bude pak potřebí, aby po zavedení takové účelnosti bylo jednou řádně dohlédnuto na hospodářství se subvencemi. Račte mi prominouti, vím, že jsou určité případy, kdy bez subvencí státních, zemských a podobně nelze prováděti dobré dílo, ale musí býti vyloučeny všechny subvence, které by nesnesly kritiku veřejnosti, které by nesnesly světlo a kterými se často pod rouškou subvencí docilovalo vydáváním státních peněz něčeho jiného, co nebylo prospěchem státu, ani občanstva. (Souhlas.)

Bude-li kontrolní a úsporná komise tímto způsobem pokračovati, je jisto, že dojdeme k přestavbě státního rozpočtu. Jsem přesvědčen, proniknou-li tyto věci do skutečného státního života, že i stavba rozpočtu bude vypadati poněkud jinak než dnes, že ta přestavba bude především méně zatěžovati občanstvo novými břemeny a že nebude vyžadovati tak neúměrně těžkých obětí od celkem špatně placeného státního a veřejného zaměstnanectva. K tomu vícekráte dojíti nemůžeme, to je věc, nad kterou se musejí zamysleti všichni, kdož z vůle lidu byli postaveni na odpovědné místo a kdož mají současně odpovědnost za osudy tohoto státu. Kontrolní a úsporná komise, má-li vyhovovati všem. svým účelům - a já věřím, že jim vyhoví - musí býti živým, nekompromisním, bezohledným organismem všude, kde půjde o zájmy státu, musí býti skutečným přísným svědomím celého státního a veřejného hospodářství. Aby však mohla vyhověti svému úkolu a vyplniti jej účelně a dokonale, musí býti podporována také ještě s jiné strany, musí býti podporována dokonale vybavenou a řádně organisovanou účetní kontrolní službou ve státní správě. Je to věc, o které jsem mluvil již jednou s této tribuny a kterou znovu považuji za svou povinnost přednésti a vyžadovati ji. Nám nemůže postačiti - a celému státnímu hospodářství - jenom funkce úsporných komisařů, jak byli v jednotlivých resortech, jak víte, jmenováni. Proč? Poněvadž způsob, kterým je to prováděno, je ten, že každý úřad poukazovací, který má právo poukazů, dává se vlastně kontrolovati svým vlastním úředníkem, svým administrativním úředníkem, a tu, má-li zde býti dosaženo určité rovnováhy a určitého úspěchu, musí býti kontrola provedena podle vzoru francouzské nebo belgické contrôle des dépenses engagées, kde je každý resort a každý úřad poukazovací kontrolován úředníkem ministerstva financí, úředníkem nezávislým, který nota bene je nejenom exponentem ministerstva financí v tom kterém resortu, čímž se dosahuje finanční jednotnosti a finančního přehledu, ale on současně i služebně není podřízen resortu, kde kontroluje, a tím je mnohem samostatnější než u nás v tom, že může odepříti právo kontrasignace a že, když je odepře, má právo to hlásiti a vyvoditi určité důsledky.

Slavný senáte! V době, kdy se omezují státní výdaje, kdy jsme se dostali do tak těžké situace, že spravujeme určité nehospodárnosti minulých 14 let, mám dojem, když je to taková železná nezbytnost, že to není žádná zásluha, že se šetří, nýbrž že je to první povinnost. Ano, to je první povinnost. A jestliže je to první povinnost, abychom zachránili všechna, co se zachrániti dá, je také potřebí, abychom vybavili kontrolní aparát, čím jen je možno, abychom zabránili škodám, které se staly v minulosti. Řádná reforma kontrolní služby účtáren a vytvoření žádoucích služebních vztahů mezi účtárnami poukazovacích úřadů a nejvyšším kontrolním úřadem je tou cestou, na níž jediné je možno dosáhnouti nejpůsobivější a taktéž nejvšestrannější kontroly hospodaření povolenými úvěry. Vyplývá to z toho, poněvadž poukaz musí býti kontrasignován tímto účetním kontrolním úředníkem. Dáváme-li mu právo, má také povinnost, aby v případě, kde vidí, že se peníze vydávaly způsobem neúčelným, po případě který by odporoval určitým ustanovením finančního zákona, odepříti kontrasignaci a hlasití to nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu. A bude-li nejvyšší účetní kontrolní úřad vybaven vyšší pravomocí nežli podle posud platných zákonů, dostaneme se k tomu, aby tato komise měla spolehlivý podklad své funkce, ale nejen ona sama, ale také celý parlament.

Nemohu si pomoci, jestliže jednou jsme došli k takové těžké situaci, jako je u nás dnes, a chceme-li, aby bylo lépe hospodařeno, nevažte ruce kontrole, kontrola musí míti volné ruce, neboť jen tak můžeme očekávati, že budou lepší výsledky. Jest jisté, že při té příležitosti by musilo býti obměněno také postavení nejvyššího účetního kontrolního úřadu proti způsobu, jak je normován dnes na základě původního starého zákona a novely z vídeňské rakouské říšské rady, kde panská sněmovna měla zájem na tom, aby nejvyšší kontrolní rakouský dvůr, který měl nepoměrně větší pravomoc než náš nejvyšší účetní kontrolní úřad, přece jen nemohl zasahovati i do t. zv. temných koutů státního vídeňského hospodářství, a my bychom si přáli, aby nejvyšší účetní kontrolní úřad u nás byl vybaven tak, aby v prvé řadě byl neodvislý. To je zase způsob francouzský, kde president tohoto úřadu má zaručenu absolutní neodvislost od vlády. My bychom si přáli, aby on měl přímo zákonem přiřčenu součinnost při sdělávání státního rozpočtu, kde může všecky své kontrolní poznatky za uplynulou dobu dobře uplatňovati.

My bychom si přáli jeho větší samostatnost, ale já bych si přál při tom ještě jednu věc, aby mu byla uložena povinnost zjištěné závažné vady v hospodářství finančním a ve státní správě ohlašovati parlamentu, zejména pokud jde o odpovědnost ministrů.

Teprve tímto způsobem, ve vzájemné součinnosti a zdokonalení účetní kontrolní služby u úřadů poukazových, za součinnosti úsporné a kontrolní komise, můžeme dosíci skutečného zhospodárnění ve státní správě, ve výdajích a tím i snížení břemen.

Kdyby se bylo vyhovělo tomu volání po zdokonalení účetní kontrolní služby, které jsem sám zde jménem svého klubu přednášel dříve, myslím, že bychom byli bývali ušetřeni toho trapného překvapení, ve kterém se ocitl Čsl. parlament letos, kdy náhle se dovídal, že deficit a schodky pokladniční a rozpočtové vyrůstají tou měrou, že to vzbuzovalo přímo podiv, že jsme nebyli dříve o tom informováni.

Nemohu si pomoci, ale v žádném hospodářském organismu není možno, abych byl překvapen takovou hotovou finanční derutou. Tam, kde je organické působení, musím předem cítiti okamžik, že je ten podnik v krisi, že se dostávám do těžké krise, a tam je potřebí ihned začíti s opatřením, abychom předešli šířící se zkáze - derutě, a mohli prováděti zdravou sanaci procesu, který se dostává do těžké situace.

Myslím, kdybychom byli bývali informováni dříve a včas, v jakém stavu jsou státní finance, že by naše práce a povinnost provésti rovnováhu ve státních vydáních a tím i rozpočtovou byla daleko snazší, než když se to dozvědí všichni až v této valně pokročilé době. Ale co je to platné, abych pronášel nějakou rekriminaci, co je zmeškáno a co je špatně uděláno, pouhými výtkami napravit se nedá; máme-li dojíti k lepšímu, je potřebí skutků, ale současně je potřebí pevného odhodlání, že pro příště takový postup se opakovat nemůže a že jsou tu parlamentní sbory povinny samy sobě, aby si na každé vládě vynutily v patřičný čas její prohlášení, jak vypadají finance státní.

Kdybychom toho nedovedli, mohlo by se státi, že bychom se dostali do skutečného nebezpečí, které by vyvrcholilo v naprostou ztrátu důvěry, pokud v občanstvu zůstala, ztrátu našeho největšího statku, který potřebuje k řádnému obstarání věcí veřejných každá vláda.

V jaké situaci jsme se ocitli dnes, kdy máme tyto věci řešiti? Přiznejme si, že v situaci tak těžké, jaká je dnes, nebyli jsme snad od doby založení tohoto státu.

Podívejme se zahraničně. Neračte se báti, nebudu dělat žádné velké zahraniční exposé, ale každý rozumný politik vidí, že naše zahraniční situace není růžová, že jsme mnoho ztratili tam, kde jsme měli určité mravní zisky, že musíme býti velmi opatrní při tom úžasném přerodu, který se děje v západních státech myšlenkově s nazíráním na malé evropské státy. Je to těžká věc, když se mluví stále na západě o balkanisaci Evropy, že musíme míti velmi dobře na mysli poměry které se odehrávají v Německu, mají reflex při jednáních ženevských a lausanských a které mají reflex i do našich poměrů. To není ta zrovna nejrůžovější situace. Nemůžeme býti optimisty. Co se dělalo, bohužel, podle mého názoru, bylo velmi chybné po 13 roků, že se říkalo, že celý svět nemá nic na práci, nežli že se zabývá tím, co děláme v Československu, že se obdivuje, jací jsme my kabrňáci, chlapíci a jak umíme dělati to, co jiní na světě nedovedou a jak budeme vzorem i všem demokratickým státům se starou tradicí a bohatým. Z toho, myslím, že vystřízlivěl každý, i ti hlasatelé tohoto mínění a názoru, a myslím, že vystřízlivěli a pochopili u nás všichni, že je rozdíl mezi tím, jestliže se pod touto formou servíruje stanovisko osobní, nebo zdali se jedná o stanovisko národa a celého státu. Když vidíme, že se změnila zahraniční situace a názor na státy středoevropské, sukcesorní, mezi které i my patříme, na západě, musíme si docela otevřeně říci, že můžeme spoléhati pro budoucnost jen sami na sebe, na svoji vlastní sílu, poněvadž jsem přesvědčen o tom, kdybychom ze své hospodářské tísně chtěli si pomáhati součinností kteréhokoliv státu západního, že mohli bychom býti překvapeni tím nepříjemným úkazem, že by při této pomoci finanční nebo hospodářské, kladl také ještě jiné podmínky, které by nám byly velmi těžko snesitelné a přijatelné a které by se mohly dotýkati velmi nevlídně toho, zač jsme prováděli celý osvobozenský boj a čemu jsme obětovali všechny své síly i majetky po převrate. Toho si musí býti každý československý člověk vědom, že u nás dnes takto situace vypadá. V důsledku toho, když vím, že se musíme spoléhati jen sami na sebe, musím hledati cestu, abych skutečně po ní z této těžké situace vyšel. A já to říkám na adresu všech, kteří mají vždy jen silná, veliká slova, kteří ve všech ohledech operují s tím, co by se všechno dalo dělat, ale zapomínají, kde by se na to vzaly peníze, kde by se na to vzaly úvěry, nejdůležitější věc, bez které nelze dělati žádné lidské dílo. Musíme již jednou zanechati ideologie, která se ukázala mrtvou pro skutečný život, musíme se prozatím v době tísně a krise držeti toho, co bylo životem a jeho tradicí osvědčeno a pokusy a experimenty odložme do doby, až bude u nás opět doba plné konjunktury a blahobytu, a pak snad si můžeme dělat všelijaké pokusy. Dnes však bych varoval a řekl bych, že bude správné, půjdeme-li po cestě, po které šly generace minulé a neudělaly chybu, po oné cestě hospodářského života, která se dosud dobře osvědčila: nevydávat více, než snese řemen, a když to nesnese, utáhnout jej. My jsme razili - a nejen my, nýbrž všechny státy ostatní, cestu názoru, když se uzavírá jeden proti druhému hranicemi, že první východisko z krise je zesílení vnitřního konsumu. Neračte mi míti za zlé, řeknu-li ve vážné době, třeba uznávám, že ta verse je správná - že jsem dobře nepochopil, že bychom mohli my posílit vnitřní konsum tím, když na jedné straně snížíme platy státním a veřejným zaměstnancům a na druhé straně druhým vrstvám obyvatelstva dáme nová břemena. Je pochopitelno, že zde něco skřípe, že se odchylujeme od něčeho zásadního, když odčerpáváme hospodářskému životu likvidní hodnoty a na druhé straně znemožňujeme nákup těm, kteří jsou po případě největšími konsumenty v tomto státě. To je v prvé řadě stav zemědělský a dělnický - gážisty jsem vzal v úvahu již dříve. To je opravdu těžká věc. Dělá-li přes to vláda a parlament tuto strašnou a těžkou věc, dělá ji se stanoviska nutnosti a z rozvahy, že každé jiné opatření, které by rovněž přineslo finanční efekt, přineslo by jej za rok nebo za 2 léta. Prominete mi laskavě - to je trochu pozdě. Když někomu hoří dům, nestará se o to, aby sháněl toho, kdo jej zapálil, nýbrž vezme kbelík s vodou a volá druhé, aby mu pomohli oheň zdolati. Tu přestává každá theorie a filosofie, je potřebí činů a skutků. Proto vláda a parlament dělá s rozvahou nepopulární věci, aby podchytila základ celého hospodářského života, aby přivedla rovnováhu do rozpočtu a tím zabezpečila naši valutu, naši čsl. korunu, o které mohu hrdě prohlásiti, že majíc ve svém vínku dědictví Rašínovo, přetrvala i těžké valutové bouře, které otřásly i valutami tak těžkými, jako je na př. valuta anglická.

Mně je jasno, že gážistům při tomto způsobu, kterým jim zkrátíme platy, není a nebude dobře. Nejsou stavem skvěle placeným a bylo správně připomenuto, že v prvé řadě jejich neštěstí spočívá v jejich mnohosti, nikoli ve velikých platech, a za tu mnohost mohou býti především odpovědni ti, kteří ovládajíce veřejný život po řadu let ze zaměstnanců státních si dělali volební materiál a rozmnožovali jejich řady, ačkoliv si byli vědomi, že to stát dlouho nesnese, a jsou zodpovědní ti, u nichž dodnes platí stranická legitimace zaměstnancova víc než jeho schopnost osobní a jeho kvalifikace. V tom je také slabost státních zaměstnanců. Promiňte, já jsem také z nich, já ty věci cítím a znám. Kromě toho, že jim snižujeme jejich příjmy a jejich možnost hospodářského života a rozvoje, že cítí, že se dodnes žádným zákonem nepodařilo odstraniti to, aby každý z nich dosáhl normálního postupu a vyššího, lepšího místa a platu podle svých, schopností, nýbrž ví, že tu bude celá řada ničemů, kteří požívajíce jen politické protekce, odstraní ho v té kritické chvíli, kde on se těšil, že se přiblíží k dosažitelné metě ve své službě. To není zdrávo úředníkům ani státu, poněvadž to vnáší do řad státního úřednictva, které je a musí býti páteří každého státu, určitý moment, který tam vidím nerad a který by se mohl stati po případě hotovým nebezpečím pro stát, poněvadž nezapomínejme, že v rukou tohoto úřednického stavu je naše osobní bezpečnost, naše osobní svoboda, naše osobní čest a případně i naše majetky. (Tak jest!) Byl bych šťasten, aby jednou se vrátil ten systém, který bychom vítali, aby i při této mizérii, kterou gážisté prožívají, měli pevné vědomí, že pro jejich budoucnost a jejich postup bude rozhodovat jenom jejich schopnost a zdatnost, a nikoliv to, ke které politické straně patří, abychom nebyli svědky, že politické přesvědčení úředníkovo se častokráte mění a musí měniti podle toho, kdo se stal ministrem v resortu. (Tak jest!) To jsou věci nemožné a nepřístojné, zájmu státu je nutno, odstraniti to a je to povinností všech čsl. politických stran, aby vrátily úředníku v tomto směru jeho svobodu a neodvislost. Úředník má však těžké postavení i tehdy, když je na místě exponovaném. Já řeknu otevřeně, je-li na exponovaných místech, nesmí trpěti jakýmkoliv způsobem poměry národnostními. Jestliže náš člověk dělá službu na hranicích a v našem území smíšeném, nesmí mu býti na závadu, že je rodilý Čech anebo Slovák, pro jeho příslušnost k státnímu národu nesmí na něj býti vyvozován tlak. Budu znovu volati po tom, nechtěje utlačovati úředníka jiné národnosti: >Chcete-li sloužiti čsl. státu, je vaší povinností naučiti se čsl. státnímu jazyku!< (Výborně!) Nemůže býti dále trpěno, abychom po 14 letech měli úředníky, na které když promluvím, nedovedou odpověděti česky ani slovo. To je neudržitelný stav. To není žádná persekuce druhé národnosti, to jest jenom právo, které jako národ, jenž založil tento stát, za každých okolností si reklamovat musíme. Jestliže jsme musili sáhnout při nynější svízelné situaci i na platy zaměstnanectva, řeknu otevřeně a opakuji co jsem řekl, bylo to jenom z toho důvodu, že bylo potřebí rychlé, okamžité sanace rozpočtové.

Rozpočtová sedma posl. sněmovny dokázala skutečně, že zde byla pevná vůle snížiti státní vydání na míru možnou. Víte, že škrtla více než 900 mil. Kč, víte velmi dobře, že je celá řada nových daní a břemen, která bude uvalena na ostatní obyvatelstvo, abychom rozpočet dostali do rovnováhy, ale ani s těmito novými břemeny a škrty ministr financí nedosáhl toho, co má býti podkladem celého hospodářského života pro příští rok, rovnováhy rozpočtové. Proto jsme musili žádati i od našich zaměstnanců, aby dočasně vypomohli také oni. Žádáme to nejen od nich, nýbrž také od pensistů. Slavný senáte, o tom by se dalo mnoho debatovati se stanoviska názorů právních, je to velmi těžké, jsou zde teoretikové, právníci, kteří dokazují, že to není spravedlivé, jak říkal pan kol. Pánek atd., nepůjdu však na tyto věci, abych o nich debatoval, jenom jedno řeknu otevřeně: Jestliže je to pro někoho se stanoviska právního a mravního velmi těžké, je to pro pensisty, poněvadž oni už dílo vykonali, oni splnili všecky podmínky té vzájemné smlouvy, která je vždy mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným a dodatečně teprve se jim strhuje mzda.... řekněme si to upřímně, musíme si býti toho stavu vědomi. A jestliže i od nich žádáme, aby tu oběť přinášeli, žádáme ji proto, aby si naši pensisté uvědomili, že tím jim chceme udržet a zaručit zase jejich pense nezkrácené i pro tu další budoucnost, že to je také tuš oběti, kterou nedávají nadarmo, poněvadž tím zabezpečují nejen sebe, ale i ty, kteří jsou kolem nich a kteří mají nárok na jejich pensijní požitky i po jejich eventuelní smrti.