Za tuto svou práci, a za tuto svou věrnost, nedožilo se však úřednictvo vděku. Následkem otevření hranic po převratu naše valuta značně poklesla, za to však ceny životních potřeb rapidně stoupaly. Úřednické platy však zvýšeny nebyly, anebo jen nepatrně, takže úřednictvo nebylo s to, aby opatřilo si za tyto své platy životní potřeby, neboť tenkráte měsíční plat státního zaměstnance stačil tak sotva na nákup dvou nebo tří kil másla. Zaměstnanci nemohli ovšem z tohoto platu býti živi, a proto žádali o zvýšení platů. Ale o zvýšení platů žádali tenkráte i dělníci, o zvýšení podpor žádaly vdovy po padlých vojínech, žádali váleční poškozenci a sirotci, a to mnohdy takovým způsobem, že ohrožovali trvání státu. Stát náš, který nemohl všem těmto nárokům vyhověli, poněvadž neměl dostatek finančních prostředků, apeloval na státní zaměstnance, aby se splněním svých požadavků, které uznal za spravedlivé, počkali, až splněny budou požadavky vdov po padlých vojínech, invalidů i válečných sirotků, a až bude zaveden v této věci pořádek. Úřednictvo, vědomo jsouc si tohoto nebezpečí, trpělo a živořilo, zatím co ostatní vrstvy obyvatelstva, obchodníci, živnostníci, rolníci bohatli, skvěle placené dělnictvo žilo v blahobytu, neboť tenkrát týdenní mzda dělníka převyšovala mnohdy měsíční plat státního zaměstnance s akademickým vzděláním. Tenkrát nedostatečně placený státní zaměstnanec, aby uhájil své živobytí a uživil svoji rodinu, byl nucen způsobem mnohdy ho pokořujícím a zahanbujícím doprošovati se po venkově o prodej nejnutnějších potřeb životních, za které musil platiti domácím zařízením, lepšími částmi oděvu svého, své manželky a dětí, poněvadž tehdejší jeho měsíční plat stačil sotva na výživu jeho rodiny na 4-5 dní. Tenkrát na výživu rodiny státního zaměstnance musilo býti obětováno jmění jeho, jmění jeho manželky i jeho dětí. Daleko hůře byl na tom ovšem zaměstnanec, který vlastního soukromého jmění neměl a neměl ani co jiného za tyto životní potřeby nabídnouti. Před tím zavírány byly zdaleka dveře, jako žebrák byl všude odbýván, při čemž nešetřeno hanlivých slov. Takový byl osud státních zaměstnanců ve válce a prvých letech po válce. Zatím co ostatní vrstvy bohatých obyvatel tonuly v blahobytu, státní zaměstnanec se svým žebráckým platem byl na posměch jiným, méně ceněn a urážen od lidí, kteří myslili, že za kus chleba nebo za zemák, který mu poskytli, mohou všecko si vůči němu dovoliti.

Když bída státních zaměstnanců stala se všeobecnou, stala se nesnesitelnou, tu teprve po dlouhých novinářských, s velikým humbukem psaných zprávách poskytnuto bylo státním zaměstnancům zvýšení platové, ovšem zase nedostačující, neboť ceny životních potřeb před každým takovým zvýšením hodně zase stoupaly. Mimo platů byly poskytovány tenkrát státním zaměstnancům cestou milosti ve formě almužny různé výpomoci, a veřejnost tenkrát bez rozdílu stavu a povolání, stavěla se vždy proti spravedlivé úpravě platů státních zaměstnanců. Cena naší koruny během doby se ustálila na určité výši a vláda, nemohouc se vyhnouti spravedlivému všeobecnému volání po úpravě platů státních zaměstnanců, vydala konečně v r. 1927 nový platový zákon, kterým jejich platy a poměry měly býti definitivně upraveny. Vládou provedená úprava platů ožebračených státních zaměstnanců byla však nedostatečná a neuspokojila státní zaměstnance, poněvadž úpravou tou plat jejich nebyl ani valorisován, jak se to stalo v jiných zemích, tím méně přizpůsoben skutečným poměrům. Státní zaměstnanec bral 4-krát vyšší plat u vyšších kategorií, u nižších 5 až 5¹/₂, ale všichni dobře víte, že valuta naše klesla na Ve valuty předválečné. Ceny životních potřeb se neřídily u nás valutou, nýbrž drahota byla 10-krát vyšší nežli před válkou. Vzhledem k cenám životních potřeb bral tudíž státní zaměstnanec dosud pouze 4, případně 5 desetin platu, který bral před válkou; ovšem, valorisujeme to na ceny životních potřeb.

Vláda pak sama uznala nedostatečnost úpravy platů státních zaměstnanců a přiznala mu za souhlasu zákonodárných sborů zlepšení v r. 1930 ve formě třináctého platil, anebo jak sama v důvodové zprávě přiznala proto, aby si mohl nahraditi ztráty, které utrpěl za války na jmění svém a svých dětí. Úředník musil ve válce dosaditi nejen jmění své, nýbrž svých manželek a svých dětí na nákup životních potřeb; kdo ovšem neměl, musil se tenkráte zadlužiti a ještě dnes máme značné procento státních zaměstnanců, kterým je plat zabaven a kteří berou minimum tohoto platu, poněvadž stát platil v této době tak špatně své zaměstnance, že byli nuceni nadělati dluhy za životní potřeby, které si musili opatřiti.

Že státní zaměstnanci byli skutečně ve válce zbaveni svého jmění, svědčí statistika, která byla nedávno vydána a z míz je patrno, že dnes mají státní zaměstnanci na majetku pouze dvakrát tolik, než měli před válkou, kdežto podle poklesu valuty měli by míti 6-násobek. Při tom ovšem nepočítáme, že dnes je státních zaměstnanců dvakráte tolik, než bylo dříve, takže dnes je majetek státních zaměstnanců místo 12násobného pouze takový, jako byl před válkou, což svědčí o tom, že skutečně státní zaměstnanci musili své jmění za války dosaditi na nákup životních potřeb.

Platový zákon mimo nedostatečnou úpravu platů státních, zaměstnanců poškodil je i jinak odstraněním časového postupu a zavedením systemisace míst. Čeho se po dlouhých bojích na starém Rakousku dříve úřednictvo "domohlo, totiž zavedení časového postupu bylo odstraněno a nahrazeno tím, co bylo před ním, totiž systemisací míst, která byla tenkráte v r. 1914 uznána za špatnou, která se neosvědčila. Potom prý máme u nás pokrokový stát, když dnes znovu zavádíme, co bylo r. 1914 zrušeno, a poškozujeme státní zaměstnance.

Zavedením systemisace míst byly též otevřeny dokořán dveře protekci. Byl-li některý zaměstnanec přeskočen, nebyl časovým postupem pominut. Proto musil býti časový postup odstraněn, aby systemisací míst se jaksi protekce různých státních úředníků nejevila tak křiklavým způsobem. Systemisace míst předpokládá též, že úředník, který chce dosíci vyššího platu, vyšší platové stupnice, musí se stěhovati do místa, kde je takové místo ve vyšší stupnici zřízeno. Je tedy nutné, aby úředník se za své služební doby stěhoval z jednoho místa do druhého. Podle pravidel, která byla vydána k platovému zákonu, má každý úředník za své služby postoupiti nejméně dvakrát, to značí, chce-li dosáhnouti vyšší platové stupnice, musí se nejméně dvakrát stěhovat. Víte všichni, co to znamená. Dobře praví přísloví, že třikrát se stěhovat je tolik jako jednou vyhořet.

Nepřijetí systemisováného místa má za následek, že úředník do vyšší platové stupnice nepřijde. Víte sami, že mnohý úředník se nemůže z různých příčin stěhovati do místa, kde je toto výše systemisované místo; buď má domek v onom místě nebo dobře zařízený byt, anebo rodinné poměry mu brání, že nemůže toto místo přijmouti - a tak se stalo, že dobře kvalifikovaný starší úředník má menší plat. než jeho daleko mladší kolega s daleko horší kvalifikací, poněvadž sám nemohl toto místo přijmouti a přestěhovati se.

V důvodové zprávě k platovému zákonu z r. 1927 na straně 127 uvedeny jsou směrnice pro postup do vyšší platové stupnice, dále zásada, že každý úředník má míti nejméně dvojí postup, a zároveň jsou stanoveny pro tento postup do vyšší platové stupnice i lhůty.

Uvedu vám příklad: Ve třídě I. C - týká se měřičských úředníků - má nastati postup do 5. platové stupnice po 15 letech, do 4. stupnice po 24 letech. Povinností státní správy by bylo říditi se podle těchto směrnic, jako se to dělo u časového postupu. Jak to vypadá v praxi? Dostala se mně do rukou tabulka zařazení úředníků platové stupnice I. C do jednotlivých platových stupnic u zemského úřadu v Brně.

Ze sedmi měřických úředníků zařazen je jeden úředník do IV. platové stupnice, dnes je mu již přes 60 let a slouží 37 let. Do V. platové stupnice je zařazen úředník o 36 služebních letech, který měl býti podle pravidel uvedených v důvodové zprávě 12 let ve IV. platové stupnici, dnes je již 61 let stár a vyslouží v V. platové stupnici. Tedy povýšen byl jen jednou. Jeden úředník o služební době 30 let měl býti již 6 let ve IV. platové stupnici, dnes je mu 60 let a do IV. platové stupnice zařazen nebude. Dále v této platové stupnici je jeden úředník se služební dobou 31 let, který měl býti již 7 let ve IV. platové stupnici, je stár 51 let a bude zařazen do IV. platové stupnice, odkud bude dán do pense.

V VI. platové stupnici jest jeden úředník se služební dobou 30 let, který měl býti již 6 let ve IV. platové stupnici. A dnes je, prosím, ještě v VI. V této platové stupnici vůbec nepostoupil. Je stár 52 let a poškozen je o 15 let, po kteroužto dobu nedostává zvýšených požitků. Další úředník měl býti již 4 léta ve IV. platové stupnici, stár je 47 let, poškozen je o 13 služebních let. Dále je tam úředník, který slouží již 25 let v této VI. platové stupnici, měl býti již rok ve IV. platové stupnici, stár je 53 roků a poškozen je o 10 služebních let.

Tento poslední vzhledem ke svému zařazení nemá vůbec naděje na postup do V. platové stupnice, ačkoli slouží již 25 let. Jeho kariéra končí v VI. platové stupnici a odejde do pense s platem bývalé IX. hodnostní třídy. Této IX. hodnostní třídy dosáhne dnes každý úředník, který začne od piky. pro kterého je pouze předepsáno vzdělání na obecné škole.

Tak, prosím, hodnotí náš stát lidi s vysokoškolským odborným vzděláním, že po 35 služebních letech zůstanou v té platové stupnici, v jaké nastoupili. Jak jsem se již v předu zmínil, uznal náš stát sám nedostatečnost platového zákona z r. 1927 a přiznal státním zaměstnancům t. zv. vánoční přídavek. Vánoční přídavek byl vyplacen však pouze jednou. Loni se úředníkům s vyšším platem tohoto vánočního přídavku již nedostalo, úředníkům s nižším platem vyplacen byl v redukované výši, letos je úplně zrušen a mimo to platy státních zaměstnanců jsou sníženy podle výše o určité procento. Zaměstnanec s platem přes 14.400 Kč ztrácí dnes podle platového zákona celkem 12 %, a to 10 % jako srážku, 2 % jako příspěvek na pensi proti platu v r. 1930. Jestliže v roce 1930, jak jsem již v předu řekl, dostával pouze 5násobek platu proti předválečnému stavu, dnes, po srážkách dostane pouze čtyři desetiny toho platu, který by mu příslušel podle stavu předválečného.

Víte všichni, že dnes index životních potřeb pro úřednickou rodinu s manželkou a dvěma dětmi jest 8. Drahota je asi 8krát větší, nežli byla před válkou, úředník dostává pouze 4krát tolik, kolik dostával před válkou. Jeho životní úroveň dnes proti životní úrovni předválečné je pouze poloviční. Státní zaměstnanec v Československé republice dostává za svoji práci pouze polovinu platu, který dostával před válkou. Přispívá tudíž na udržení našeho státu polovinou svých požitků a musí trvati dnes na tom, aby i ostatní vrstvy obyvatelstva, které ve válce a. po válce nabyly majetku a které po celou tu dobu žily v blahobytu, přispívaly též polovinou výnosu svého majetku a polovinou výnosu své práce na udržení tohoto státu. Při tom ještě ovšem budou míti tu výhodu, že se po celou dobu mely dobře a žily v blahobytu, kdežto státní zaměstnanci strádali. Při tom nepočítám s oněmi chudáky ze státních zaměstnanců, kteří, nemajíce svého jmění, musili se zadlužiti, aby se udrželi na životě, a dnes nedostávají plat celý, nýbrž po srážce dluhu berou minimum svých platů a na dlouhá léta jsou odsouzeni k živoření. K prosbám státních zaměstnanců, aby stát jim pomohl vybaviti se z dluhů nezaviněně nadělaných, zůstal stát hluchým.

Životní úroveň státních zaměstnanců byla před válkou vyšší než životní úroveň t. zv. středních stavů, živnostníků, obchodníků, zemědělců. Ve válce a po ní až do roku 1931 nastal však opak a životní úroveň státního zaměstnance poklesla více než na polovinu, kdežto životní úroveň středních stavů oproti tomu stoupla. Dnes, kdy snižováním vysoké životní úrovně středních stavů se počínají tyto životní úrovně vyrovnávati, tyto střední stavy, které si v posledních 15 letech navykly na daleko vyšší životní úroveň, než byla jejich předválečná, nechtějí si na toto snížení životní úrovně nijak zvyknouti a vzdáti se majetku, kterého na útraty druhých v letech popřevratových nabyly. Dnes si musí všechny vrstvy obyvatelstva uvědomiti, že jsou povinny se uskromniti a svou nepoměrně vysokou životní úroveň snížiti. Státní zaměstnanci mají dnes příčinu si stěžovati, že oni jediní mají přinášeti oběti ve prospěch udržení státu, kdežto druzí k této povinnosti přidržováni nejsou. Před několika lety byly schváleny - jak vám známo - nové tarify advokátní, notářské, lékařské, lékárnické, civilních inženýrů, stavitelů, techniků, ba i kominářů. Tyto tarify jsou poměrně velmi vysoké, neboť naše vláda byla velice štědrá tam, kde sama nemusila to platiti, kde to musili platiti druzí. Tenkráte schválila ty tarify v té výši, jak si je organisace samy navrhly. O snížení těchto tarifů se nejedná; ačkoli státní zaměstnanci mají se svých platů sleviti, tito k žádným slevám nuceni nejsou.

Dnes máme mnoho nezaměstnané inteligence, nikdo se o ní nestará, stát se nestará o její umístění a přece by se část této inteligence umístiti dala. Máme dnes ve státní službě mnoho zaměstnankyň provdaných za státní úředníky s poměrně vysokými platy, které by stačily, aby tito zaměstnanci dobře vyživili své rodiny. (Tak jest!) Dal jsem si práci s okresem sadským a vybral jsem takové zaměstnance, kteří mají přes 20.000 Kč příjmu a jichž manželky jsou buď učitelkami, nebo jinými zaměstnankyněmi. Kdyby byly tyto zaměstnankyně ze státní služby propuštěny, tedy jen u těch zaměstnanců, jichž plat je,nad 20.000 Kč, uprázdnilo by se jen u učitelů na jednom okrese 60 míst. Tedy 60 nových absolventů, kteří dnes nemají práci, mohlo by se uplatniti a státu by to přišlo laciněji, poněvadž platy těchto začátečníků jsou nižší, než starších učitelů.

Snížením platů státních zaměstnanců utrpí i ostatní vrstvy obyvatelstva, především dělnictvo, neboť soukromí zaměstnavatelé, kteří se vždycky, když byly platy státních zaměstnanců snižovány, podle toho řídili, chopí se i v tomto případě vhodné příležitosti a sníží platy a mzdy svým dělníkům, odvolávajíce se, že stát prvý platy svým. zaměstnancům snížil. Dělnictvo tedy dnes stojí před situací, že budou snižovány jeho mzdy, které jsou mnohdy velice nízké. Znám případ, že dělník, který pracuje omezeně tři dny v týdnu, bere na konec týdne 20 Kč, ostatek srazí se mu na sociální břemena. Mzda takových dělníků je nepatrná, mnohdy činí pouze 10 Kč denně.

Tímto snížením platů státních zaměstnanců utrpí zemědělci i střední vrstvy, poněvadž státní zaměstnanci, dostanou-li dnes nižší plat, musejí to někde vynahraditi, musejí se uskrovniti. Byt musí stejně draho platit jako dosud, na ošacení musí stejně přispívati, poněvadž dále to omezovati dnes již nejde; tak si musí toto snížení platové utrhnouti od úst. A kdo to odnese? Právě zemědělci, živnostníci, obchodníci, kteří tyto výrobky až dosud státním zaměstnancům, kteří si je mohli kupovati, prodávali. Tím, že se budou musit.omeziti ve svých nákupech, sníží se obrat obchodní, ze kterého dosud tolik obchodníků a živnostníků bylo živo. Následek toho bude, že živnostníci a obchodníci se budou musit uskrovniti a svou úroveň snížiti, nebo v druhém případě, že se zvýší ceny. Podle toho, jak se dnes situace jeví, nastane asi druhý případ, neboť dnes vidíme tendenci nesnižovati ceny, nýbrž právě naopak zvyšovati.

Tento zákon jako všecky zákony finanční, které vypracovala naše vyšší byrokracie, nadržuje finančně silnějším, neboť při platu přes 14.400 Kč sráží se státnímu zaměstnanci 12 % a při vyšším platu též 12 %. Úředníkovi, který má 15.000 Kč platu, srazí se 1800 Kč, takže dostane 13.200 Kč. Úředníkovi, který bére ročně 70.000 Kč, srazí se 8000 Kč a bude míti 62.000 Kč. To jistě není správné. Vysoká byrokracie dovede dobře poškozovati vrstvy druhé a přesunuje břemena státní na bedra vrstev finančně slabších, chráníc nejenom sebe, nýbrž.i vrstvy majetné. Když si rozebereme podrobně všechny zákony, všude tuto tendenci vidíme. Na př. paušalování obratové daně u zemědělce: má-li zemědělec čistý výnos z jednoho hektaru 1 Kč nebo 5 Kč, to je jedno, musí zaplatiti 3,50 Kč paušalované daně, ačkoli všichni víte, že, když má zemědělec horší půdu, nadře se mnohem více, režii má dražší, ale přes to všecko musí platiti na obratové dani tolik jako zemědělec, který má průměrně čistý výnos z 1ha větší a tedy daleko více z jednoho hektaru vytěží.

Jisto je, že platy státních zaměstnanců pohltí značnou část příjmů státních, ale to není vinou úřednictva. Do státních úřadů bylo po převrate nabráno mnoho nekvalifikovaných lidí, byla jim dána odpovědná místa, a ti, aby se uplatnili, zavádějí stále nové reformy, aby zde bylo aspoň zdání práce, což vše stojí poplatnictvo nejen mnoho peněz, nýbrž tím i úřadování je komplikováno do nemožnosti. Reformy tyto se obyčejně neosvědčí a musí býti zrušeny až tenkrát, když již jsou tiskopisy hotovy, peníze za to zaplaceny, poněvadž podřízený úředník, který to má prováděti, obyčejně pak zjistí, že provedení těchto reforem je nemožné, ba vůbec neproveditelné. Dnes přenáší se vyřizování sebe menší věci do centrálních úřadů, všecko se centralisuje, vyřizování těchto věcí se zdržuje a také zdražuje, poněvadž úřednictvo v centrálních úřadech, které má méně práce, také si rádo něco přivydělá, rádo si vyjede ven, a tak jsou nařizovány různé komise velmi nákladné, ale naprosto ne nutné.

Státní zaměstnanci by se dnes se snížením platů i smířili, kdyby bylo jisto, že stejné oběti jako od nich požadovány budou i od jiných vrstev obyvatelstva, že těmito vrstvami budou skutečně přineseny, že tyto oběti nebudou nadarmo a že se státní správa bude snažiti, aby byly úměrné sníženy ceny životních potřeb, aby byly přizpůsobeny platům, které svým úředníkům platí.

Stát je dnes v krisi, to je nesporné. Třebas vinu na těchto poměrech u nás nese špatné hospodaření v naší republice, úřednictvo jsouc si vědomo nynější těžké situace, přinese, třeba s těžkým srdcem, i tuto oběť ve prospěch státu, doufajíc, že oběť tato nebude nadarmo a že pocit odpovědnosti za nynější kritickou situaci pronikne i do politických stran a sjednotí je ke společné práci k záchraně naší republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvaní): Další slovo má pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Dříve, než budu mluviti o samotné předloze, musím se zmíniti o tom, jak si dovoluje buržoasie i s druhými stranami postupovati proti revolučnímu komunistickému tisku. Ten je dnes jediným, tiskem, který hájí zájmy pracujícího lidu, ale troufalost buržoasie roste.

Pražská policie věnuje zvýšenou pozornost kamelotům >Rudého práva< a >Rudého večerníku<. Ačkoli kameloti >Tempa<, >Melantrichu< a ostatních tiskových podniků mohou prodávati nerušeně jejich listy po celé Praze, na všech křižovatkách ulic a u zastávek elektrické tramwaye, honí policajti naše dělnické kameloty z jejich stanovišť, zjišťuje je a hrozí jim tresty. Tyto případy byly zejména v okolí západního nádraží na Smíchově velmi časté. V tomto místě si však dělníci masovým nákupem právě >Rudého večerníku< vynutili, aby policie nechala našeho kamelota na pokoji.

Ve středu 21. prosince po půl šesté hodině večerní stal se opět pokus, znemožniti kamelotáž před nádražím vinohradským. Horliví policajti šli tak daleko, že hrozili kamelotovi zatčením a zavřením jenom proto, že vyvolával >Rudý večerník<. Jeden z policajtů šel ve své služební horlivosti ještě dále. Prohlásil: >Na vás by bylo potřebí něco jiného než zjištění!<

Je zajímavo, že právě kameloti v okolí nádraží se těší zvýšené pozornosti pražské policie. Nádražní prodejny jsou totiž v rukou >Melantricha<. Máme bezpečně zjištěno, že v posledních dnech nastal v odběru tiskovin tohoto podniku značný pokles. Naproti tomu tisk komunistické strany, zejména v Praze, doznal zvýšeného rozšíření. Mnoho dělníků, kteří dříve tisk nekupovali, nyní kupují jej denně. Úbytky pánů z Hvězdy patrně má zachrániti pražská policie honěním kamelotů.rudého tisku. Nepodaří se to ovšem. Dělníci vědí, který tisk píše pro ně a který musí kupovati. Mají již dosti lhaní a podvádění tisku sociálfašistického, a ani honění kamelotů pražskými policajty nemůže zabrániti rozšíření >Rudého práva< a >Rudého večerníku<.

Dnes máme 28. prosince. Výplatní listiny státních zaměstnanců již jsou hotovy, již jsou v nich provedeny srážky, o kterých budete teprve teď hlasovat. Předem jste se již zajistili, že tato předloha bude přijata, předem, jste nařídili úřadům, aby výplatní listiny na leden připravily podle této předlohy. Je viděti, jak jste se dobře domluvili na oklamání státních zaměstnanců.

V době, kdy se zdražují veškeré životní potřeby, v době, kdy nižší státní, samosprávní a železniční zaměstnanci přímo hladovějí, přichází vláda se sedmi socialistickými ministry a předkládá návrh zákona o úsporných opatřeních, jímž mají býti státní zaměstnanci ožebračeni. Toto snížení platil připravovala vláda již před rokem, ale stále to před veřejností zapírala, stále tvrdila, že na snižování platů státních zaměstnanců nepomýšlí.

Psal-li náš tisk o připravovaném snížení platů, vrhli se na nás socialisté jako od řetězu utržení a nadávali mám štváčů a demagogů a dali náš tisk >pro šíření nepravdivých zpráv< Meissnerovými censory konfiskovati. - Sami ve svých tiskovinách psali, že nikdy nedopustí, aby byly platy státních zaměstnanců sníženy. >České slovo< ještě 21. září psalo v článku pod nadpisem >Státní zaměstnanci nejsou vinni<, že je povinností vlády zjistiti, zda byly vyčerpány všechny možnosti, směřující k vyrovnání státního rozpočtu, než je vůbec možno diskutovati o návrhu na snížení platů státních a veřejných zaměstnanců. >Právo lidu< ze dne 18. září v úvodním článku Fr. Němce, pod nadpisem >Je snížení platů státních zaměstnanců nutné?< uvádí: >Od vzniku hospodářské krise je neustálým požadavkem agrární strany snížení platů státních zaměstnanců.< Dále v článku se píše: >Pro naši stranu a naše odborové organisace je tu dán dvojí úkol: zkoumati nejdříve, zda opravdu příjmy veřejných zaměstnanců nebyly vůbec dotčeny obecnou krisí hospodářskou, a zda je naprostou nutností snížení příjmu státních zaměstnanců provésti.< >A-Zet<, list, který >nelže a nepomlouvá<, ze dne 23. září píše: >Obě socialistické strany - které jsou si dobře vědomy jak situace státních financí, tak i situace státních zaměstnanců - odmítly proto vůbec o požadavku ministra financí jednati do té doby, dokud o věci nebude jednáno s odborovými organisacemi.< Takto klamali sociálfašisté obou směrů státní a veřejné zaměstnance a slibovali jim, dokud jsou zde oni, že nedopustí, aby státním zaměstnancům byly sníženy platy. Oni, kteří ve svých organisacích mají organisovánu většinu státních zaměstnanců, neznají jejich poměry, nevědí, v jakých poměrech žijí, nevědí, že státní zaměstnanci dnes trpí bídou, že jsou prodluženi až po krk, a jejich zástupci musí předem zkoumati, zda je nutno snížení jejich mizerných platů! A nyní po dobrém prozkoumání přišli k poznání, že by státní zaměstnanci mohli žíti nad poměry jako Beneš a proto jim budou snižovati "je jich žebrácké platy. Sociálfašističtí vůdcové aby neubylo jejich chlebodárcům Weinmannům, Petschkům, Preissům a Baťům na jejich milionových ziscích, budou hlasovati pro snížení platů státnězaměstnaneckých, budou bráti poslední skývu chleba i těm nejubožejším. - Za ohromný úspěch prohlašovali, že Traplův návrh, který žádal Lineární snížení mezd, padl, a nyní podle fráze: >že každý musí přinésti oběti<, budou se tedy snižovati platy odstupňovaně. Každý má přispěti na sanaci státní pokladny, ten, který má milionový příjem, zrovna tak jako ten, který má příjem jen několik tisíc. - Snadno se přináší oběť z příjmu 3 mil. Kč v částce 500.000 Kč, nežli z příjmu 9000 Kč, když se vezme 450 Kč. Dnes nižší státní zaměstnanci počítají s každou korunou, kdežto vysocí byrokraté, vezme-li se jim z jejich statisícových příjmů 15 %, ani to nepoznají, zvláště když se jim to zase na druhé straně nahradí. Vždy budou míti ještě tolik, že nebudou trpěti se svými rodinami hlad, a ani nebudou nuceni hlasití se u obce o Czechovy žebračenky. Charakteristické u této předlohy zákona je, že se sráží od platu 9000 Kč odstupňování, kdežto při platech pres 50.000 již odstupňování odpadá, a bude se všem srážeti stejně jen 15 %. Z toho je nejlépe viděti, že v zákonodárných sborech má vysoká byrokracie nejvíce zástupců, kdežto malé zde hájí jedině komunistická strana. Historie se snížením platu státních a veřejných zaměstnanců stále se opakuje. Aby zaměstnanci snížení platu snáze přijali, mluví se v předloze i o snížení platu presidenta, o snížení platů členů vlády a členů obou zákonodárných sborů. Tím však mají býti státní zaměstnanci oklamáni, že se jim snižují platy již po druhé, neboť již loňského roku jim bylo strhováno. Chytrácky se jim však zamlčuje, že loňské snižování platil a snižování platů podle této předlohy jest jedno a totéž, neboť před rokem se sráželo z platů pouze 6 % a podle předlohy se nyní zvyšuje snížení na 10 %, takže se snižují nyní pouze o 4 %. Zaměstnancům se však odbourává vánoční příspěvek docela a ještě se jim snižují platy o 5 až 15 %. Mimo to budou jim i vedlejší příjmy odbourány, takže budou úplně ožebračeni. Podle předlohy bude sáhnuto i na zaopatřovací požitky pensistů, neboť i oni mají přispěti na sanaci státní pokladny.

Právě včera mi tu dal zástupce pensistů provolání, kde se apeluje na vládu a členy zákonodárných sborů v poslední chvíli. Oni vás znají, že na vás apel neplatí, že by musila býti silná pěst, aby vás donutila k tomu, abyste upustili od tohoto snížení. Ale zde vás žádají: >V poslední hodině.obracíme se k vám jako zástupci pensistů a vdov po veřejných zaměstnancích. Jakékoli omezování pensí je protiústavní a protiprávní. Nemůže-li se vláda obejíti bez naší pomoci, pak žádáme: 1. Nedopusťte, aby provedení IV. etapy zákona o zrovnoprávnění pensistů bylo oddáleno. To by byl nejkrutější odstavec navrhovaného zákona. Již 12 trnitých let čekají vdovy se svými dětmi sirotky na zlepšení svých pensí. Co za ta dobu vytrpěly! 2. Srážky odpočivných požitků buďtež úplně přizpůsobeny srážkám aktivních veřejných zaměstnanců - tedy 3, 5, 8, 10 % - bez povinnosti platiti dále pensijní příspěvky. Velká většina pensistů - všichni staropensisté - platila pensijní příspěvky po celou dobu za svého aktivního působení 40 až 50 i více let. Nad to požívají zlepšení někteří staropensisté po zrovnoprávnění sotva 1-3 roky. 3. Srážky u pensistů a vdov buďtež provedeny tak, aby úhrnná pense nikdy neklesla pod úroveň pensí před zrovnoprávněním. 4. Nebudiž vůbec jednáno o tom, aby pensistkám, které jsou vdovami po pensistech, byla vzata pense po manželovi. Zemřelý muž pensijními příspěvky zajišťoval své ženě pensi, žena jako veřejná zaměstnankyně platila si taktéž po celou dobu svého působení i na vlastní pensi, takže její právo i na pensi vlastní i na pensi po mužovi je nesporné. 5. Budiž zrušen návrh zákona, podle něhož nesmí pensista užívati více než jeden zaopatřovací plat. Podobné opatření bylo by kruté a v rozporu s duchem práva. Toto ustanovení není odůvodněné zvláště tehdy, když obě pense odpovídají celkové službě, kterou pensista ztrávil v různých oborech. 6. Nebudiž těm pensistům vzata možnost vedlejšího výdělku, kterého ve velké většině případů nutně potřebují k vyrovnání svých neúplných nebo nedostatečných pensí. Právo na práci a na zlepšení existence nemůže býti upíráno žádnému občanu.<

O tomto snižování platů vědělo se již v lednu t. r., kdy byla s Francií sjednávána miliardová půjčka a kde si francouzští kapitalista mimo jiné pokořující podmínky diktovali i podmínku podstatného snížení platů státních zaměstnanců a tím přivésti náš státní rozpočet do rovnováhy.

Aby státní zaměstnanci i celá proletářská veřejnost pochopila, co se skrývá pod rouškou tohoto zákona, je potřebí je informovati, že je to opět útok na celou dělnickou třídu, neboť uskutečněním tohoto zákona bude dán signál i soukromým zaměstnavatelům, aby snižovali mzdy a propouštěli dělníky. Kapitalistický stát tu jde příkladem napřed, ukazuje kapitalistickým pirátům cestu, kterou oni také skutečně nastoupí. Těm.nejnižším státním zaměstnancům budou snižovány platy, pres to, že již dnes se svými rodinami hladoví, kdežto na vysokou byrokracii, na generály, na pátery si sociál-fašistická vláda netroufá. Těm, i když se na jedné straně podle tohoto zákona sníží jejich, vysoké platy, nahradí se jim to na druhé straně zvýšením odměny za zvláštní výkon, kteréžto odměny byly zavedeny na místo dřívějších remunerací, a byly i letošního roku, jak je všeobecně známo, vypláceny.

Kde jsou nyní socialisté, kde jsou socialističtí zástupci státních, zaměstnanců? (Výkřiky komunistických senátorů.) Stále se dušovali, že nepřipustí snížení platů státních zaměstnanců. Zde jde o zbídačení nižších státních a veřejných zaměstnanců, jde o ožebračení statisíců beztak již živořících státních zaměstnanců - a jejich vůdcové, místo aby zde hájili jejich zájmy, sedí někde v zákulisí nebo v restauraci a dorozumívají se, jak zase na státní zaměstnance vyzrají. Potom přiběhnou, aby rychle předlohu odhlasovali, a až bude přijat tento zákon, budou svolávati všechny hromy na buržoasii, že je zase oklamala, ale že se to již nesmí víckráte opakovati. Zaměstnancům zase budou namlouvati, že toho vyžadovati zájem státu, že to byla jediná záchrana, snížiti platy, jinak by se mohlo státi, že by si prvního přišli pro peníze a nedostali by nic. Budou je zase konejšiti, že budou nyní apelovati na vládu, aby snížila ceny životních potřeb, ale zase to bude jen komedie, poněvadž vláda i se sedmi socialistickými ministry sama připravuje zavedení nových cel, daní a dávek, čímž budou nejpotřebnější životní potřeby ještě více zdraženy.