Na Hlinkovú slovenskú ľudovú stranu, t. j. na jej senátorov a poslancov hovoria, že štvú, že ľud búria. Či ľud sám s takýmto nevystupuje? Či to zástupcovia strany od ľudu neprebierajú? A konečne, či je to štvanie, poburovanie, keď človek pravdu povie? Áno, kto má čisté svedomie, čisté ruky, nad takýmto hospodárením vo svojom duchu musí sa pobúriť. U nás uplatňuje sa ale porekadlo: Povedz pravdu, prebijú ti hlavu. V našej republike a zvlášť na Slovensku k tejto kríze nemalo dojsť. Už viackráť bolo prehovorené a dokadzované, že Slovensko si je sebestačné, lebo máme tak rečeno, čo len chceme. A preto pri svedomitom a spravodlivom hospodárení na Slovensku nezamestnaní nemali by jestvovať; verejných prác je nadostač a máme nezamestnaných priemerne 6 ráz viac ako v historických zemiach. Treba zaviesť cieľavedomé hospodárenie a nezamestnaní odpadnú. Na mizinu vyjde hospodár, ktorý majúc prácu, svojich robotníkov nezamestnáva; toto isté je aj so štátom. Čím viac má hospodár zamestnancov, s čím viac robotníkma pracuje dielňa, tým viac musí zarobiť. Robotník priespieva k obohateniu svojho zamestnávateľa. Baťov podnik je toho živým príkladom. Ročne máme 634.000 nezamestnaných, o koľko sa tedy štát ukracuje, keď títo nepracujú? Na akú prácu by sa to mohlo premeniť vtedy, keď naša republika má 38 miliárd dlhov? Nezamestnanosť robí krízu a naša vláda nezamestnaných podporuje a prácu im nedáva vtedy, keď verejných prác je na dostač. Náš ľud vyvandrováva a svojou prácou obohacuje cudzinu. Čím je ľudnatejšia krajina, tým sa za bohatšiu považuje. Náš ľud ale musí vyvandrovať, lebo prácu nedostáva. Viem, že mnohí mi dajú za pravdu, ale povedia: Dnes je to nemožné, lebo v krajine nieto peňazí, ani v republike. A ja poviem: nieto peňazí - ale tu zas sa vrátim a vládu viňujem z tejto príčiny. Peniaze nemáme, lebo odnesené sú do Švajčiarska a iných cudzích štátov uložené sú v českých bankách; uzavreté sú v pokladniciach; majiteľom týchto peňazí nie je chudobný roľník a remeselník, ale ani nie úradník, ale tí poprevratoví zbohatlíci. Vláda nerobí žiadne opatrenia, by tieto peniaze do obehu prišly. Iste že nepodporujú a nepodporovali by takýto návrh zákona majitelia horespomenutých peňazí. A preto návrh zákona sa ani nerodí. A že vláda nepríde s takýmto návrhom, za vinu jej kladiem príčinu krízy a jej zvýšenie. Keď bohatá Francia vedela s takýmto zákonom predísť, tým viac to majú robiť vlády malých štátov, kde kríza prv môže, a skôr má spôsob hlavu vystrčiť. Ti pováleční zbohatlíci a mnohonásobní milionári majitelia tak rečeno zdarma obdržaných zbyťákov, tí noví magnáti, ktorí tiež len tak ako ten chudobný úradník alebo robotník len jeden žalúdok majú, a kým ti chudobní nemajú čo do jedného žalúdku, dotiaľ tí zbohatlíci mohli by massu ľudí podporiť, ba mohli by podporiť aj sám štát - prečo nehodia aspoň jednoročný dôchodok svojich majetkov na oltár vlasti, tedy tomu štátu, s pomocou ktorého zbohatli; ďalej prečo nie na uľavenie krízou trpiacich? Áno, títo zbohatlíci v ústach, v rečiach majú socializmus, ale ten kresťanský - Kristov - socializmus nepoznajú, ten im smrdí, omámení sú hmotárstvom.

Milí kolegovia, tedy ale keď na oltár vlasti, na uľavnenie krízy nič nedávame, aspoň neberme tým, ktorí tou krízou trpia a preto na základe boja, prevádzajúceho sa okolo návrhu tohoto zákona - ako sa 10 dalo a dá z časopisov zistiť, z pomedzi vás je mnoho mnou a našou stranou cítiacich, ktorí v duchu ste proti návrhu, zákona. 12. hodina ešte neodbila, ešte sa dá odstrániť namierená krivda, a preto v mene úradníkov, zamestnancov, ich rodín, penzistov, vdov a sirôt vás prosím, vstúpte si do svedomia, ukážte, že ste nie poddaní služobníci, ale majitelia svojho presvedčenia a práva, hlasujte i vy proti návrhu, ukážte, že je nesprávne v jednej republike zákonodarstvu vydať návrh zákona, na ktorom ani iotta sa nesmie zmeniť!

Hlinková slovenská ľudová strana za predložený návrh zákona hlasovať nebude.

Súčasne za stranu Hlinkovú sa osvedčujem, že provizórium štátneho rozpočtu za prvé 2 mesiace 1933 tiež neodhlasujeme. A to z príčiny nedôvery.

Páni moji, koľko sme mali vlád a tieto vlády vo svojich prehláseniach vždy si spomenuly, že zvlášte na srdci leží im Slovensko. Bývalý pán min. predseda Udržal hovoril, že o Slovensko zvlášť sa bude starať, aby ho mohol priviesť na úroveň historických zemí.

Pánovia moji, povedzte, čo ste urobili v záujme Slovenska? (Sen. Dundr: A co jste udělali vy?) My nemáme moc, pane drahý, jste že keby naša strana bola u tej moci, že by sa Slovensku iste bolo pomáhalo. (Hlas: Když byla ve vládě, neudělala nic! - Různé výkřiky.)

Zriadenie parlamentnej úspornej kontroly je vec chvalitebná, uznať sa musí, len že vláda sa mala zabývať s týmto návrhom zákona vtedy, keď zbadala prvé machinácie, nespravodlivé zachádzenie so štátnym majetkom, ale nie vtedy, keď miliardy a miliardy už sa zničily.

Ďalej nemôže súhlasiť naša strana s týmto návrhom zákona i z príčiny tej, lebo táto komisia nie je zriadená podľa pravdy. Či senát nie je rovný s poslaneckou snemovňou? A keď tam môže pánov byť 16 členov riadnych a Í6 náhradných, prečo nemôže byť i zo senátu? Sme my menší? Z príčiny tej ani tento návrh zákona naša strana neodhlasuje.

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Riedl.

Sen. Riedl: Slavný senáte! Nebylo tak hned návrhu zákonného, který by byl vyvolal ve veřejnosti tolik protestů a to nesouhlasu, jako zákon o úsporných opatřeních personálních. Odpor byl všeobecný. Státní a veřejní zaměstnanci svolávali protestní schůze. Bylo to přirozené, poněvadž šlo o osoby, které měly právě tato opatření pocítiti v prvé řadě na svých vlastních bedrech. Zároveň protestovali soukromí zaměstnanci, kteří se báli, že špatný příklad státu potáhne a že snížení platů veřejným zaměstnancům bude míti také vliv na jejich platy, že příklad státu bude příkladem také pro zaměstnavatele soukromé. Konečně protestovaly také zájmové korporace živnostenské a obchodní, dobře vyciťujíce hospodářský význam snížení platů veřejným zaměstnancům; 80 % veřejných zaměstnanců jsou lidé malí, kteří veškeré své příjmy obracejí ihned k ukojení svých potřeb denního života. A jestli zákonnou předlohou mají se snížiti platy zaměstnancům státním o 600 mil., pochopili živnostníci a obchodníci, co to bude pro ně znamenati, že nejméně půl miliardy Kč ročně nepřijde do oběhu. Vždyť snad toliko 20 % zaměstnanců veřejných může si ze svých příjmů něco odložiti stranou.

Demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid. Veřejné mínění v demokracii musí tedy hráti určitou úlohu. Sledujíce právě tyto principy demokratické, měli bychom se tedy postaviti zásadně proti návrhu na snížení platil veřejných zaměstnanců. Měli bychom tak učiniti, kdybychom se nesměli a nemusili odvolávati ke svému svědomí... Kdybychom nebyli ujišťováni a sami se nebyli přesvědčili, že snížení platů veřejných zaměstnanců jest jedna ze státních nezbytností. A poněvadž státotvorné sírany mají povinnost v prvé řadě postaviti se za stát a jeho potřeby, tedy za potřeby celku, nemohli jsme tedy také my nic jiného učiniti, nežli kriticky se postaviti k této předloze a nemohli jsme jí zásadně odmítati.

Naše zásadní stanovisko k původní předloze bylo toto: Nemůžeme souhlasiti s lineárním snížením platů veřejných zaměstnanců, poněvadž by toto snížení bylo nespravedlivé. Pan kol. Pánek již zde uvedl, že v dobách tísně musí každý přinésti oběti ve prospěch státu, ale oběti musí býti úměrné; kdo má více, musí také přinésti těžší oběti. Nemohli jsme souhlasiti s tím. aby platy veřejných zaměstnanců se snižovaly již od 1. listopadu 1932, poněvadž jsme dostali ujištění, když se jednalo o odhlasování zákona o přirážkách k dani důchodové, že toto opatření znamená zabezpečiti veřejným zaměstnancům příjmy nejméně do konce r. 1932 v dosavadním rozsahu.

Konečně jsme řekli: o předloze o veřejných zaměstnancích je možno jednati teprve tehdy, nebude-li jiného východiska, nenajdou-li se jiné cesty, kterými by bylo možno opatřiti rovnováhu ve státním rozpočtu. Že tuto rovnováhu státního rozpočtu bylo nutno opatřiti, jasně nám dokázal kol. Pánek jednak ve své zprávě výboru rozpočtového, jednak ve zprávě, kterou přednášel zde v senátě.

Jakmile parlamentní >sedma< byla dosazena, aby kontrolovala státní rozpočet, jakmile vnikla do tajů tohoto státního rozpočtu a zjistila, že finanční stav státu je daleko horší, nežli se původně očekávalo, klesla ovšem naděje veřejných zaměstnanců, že se jim nebude srážeti, nebo aspoň ne tolik, na minimum.

Ukázalo se nezbytností šetřiti také na vydáních a když se musilo šetřiti na vydáních věcných, nemohli jsme se uvarovati také nutnosti šetřiti na vydáních osobních. Bez úspor personálních v částce 600 mil. Kč nebyli bychom dosáhli rovnováhy rozpočtu státního, a proto musíme hlasovati pro tento návrh zákona sice s těžkým srdcem, ale v důvěře, že nás pochopí ti, o které jde, a že tak činíme jen ze zásady, že státní zájem je pro nás nade vše rozhodující.

Velmi rádi bychom viděli, kdyby si veřejní zaměstnanci uvědomili, že hospodářský zájem státu a jeho hospodářská potřeba jsou zároveň podmínkou existence veřejných zaměstnanců samotných a že my, když, donuceni jsouce potřebou a nutností, pro tento zákon hlasujeme, máme na mysli v neposlední řadě také zájem veřejných zaměstnanců.

Přes to však máme vážné námitky proti některým ustanovením tohoto zákona. Litujeme, že není dosti času, abychom mohli pokusiti se ještě o jejich změnu.

Přednáším zde tyto výtky proto, aby se nezdálo, že s nimi souhlasíme podle starého: qui tacet, consentire videtur.

Jde v prvé řadě o skutečnost, že tímto zákonem rušíme zákon z 28. listopadu 1931 č. 176. Tímto zákonem provedli jsme srážky z platů našich nejvyšších zaměstnanců, a to tak, že bylo sráženo při příjmech nad 54.000 - u soudců nad 55.000 - 4 %, u příjmu nad 66.000 - u soudců nad 66.900 Kč - 8 % a při příjmech nad 100.000 Kč 12 %. Jde tu o platové stupnice II. a I. a pak o úředníky mimo platové stupnice.

Nový zákon zavádí u prvých dvou kategorií srážku 10 % jako u všech veřejných zaměstnanců s pensijní základnou od 14.400 Kč výše a u zaměstnanců mimo služ. třídy 15 %. Zvyšují se tedy dosavadní srážky u skupiny první, t. j. u II. platové stupnice o 6 % skupiny druhé, t. j. u I. plat. stupnice o 2 %, a u třetí skupiny o 3 %. Číselně a schematicky je to možno vyjádřiti takto: u I. skupiny jde o větší zatížení než dosud o 3.240 Kč ročně, u II. skupiny o 1.320 Kč a u III. skupiny o 3.000 Kč.

Od tohoto vyššího zatížení nutno však odpočítati ještě částku, o kterou se dotčeným kategoriím zmenší zatížení v důsledku menší daně důchodové a přirážky k ní. Zase číselně a schematicky vyjádřena činí tato úspora: u I. skupiny 452 Kč, u II. skupiny 582 Kč a u III. skupiny 1288 Kč, takže celkové zatížení - větší než bylo dosud - zůstává: u I. skupiny 2.788 Kč ročně, u II. skupiny 738 Kč ročně a u III. skupiny 912 Kč ročně.

Z tohoto schématu je nad slunce jasné, že zatížení uvnitř těchto skupin, tedy nejvyšších služebních tříd našich úředníků, je nespravedlivé; není tu progrese, nýbrž degrese. Čím větší příjem, tím menší zatížení. Ale ovšem ani v celku není zatížení všech těchto skupin úměrné zatížení kategorií nižších. Progrese přestává u pensijní základny 14.400 Kč, t. j. u VI. plat. stupnice a zůstává pak srážka nezměněna ve výši 10 % této daňové základny.

Zase číselně a schematicky vyjádřen jeví se obraz takto: platová stupnice VI. bude zatížena ročně částkou 1.440 až 2.340 Kč, platová stupnice V. 1980 až 5.060 Kč, platová stupnice IV. 3.060 až 3.900 Kč a III platová stupnice 3.900 až 6.600 Kč ročně.

U osob, které pobírají záslužné přídavky do pense započitatelné, budou tyto srážky ještě větší.

Je tedy zřejmé, že toto ustanovení zákona není spravedlivé, neboť zatěžuje nižší platební třídy daleko více než vyšší. Vždyť už úředník platové třídy IV. bude více zatížen proti dosavadnímu stavu než úředník platové stupnice I. nebo II.

Další námitky máme proti ustanovení §u 15, který jedná o srážkách z pensijních požitků, jež jsou přípustný tehdy, má-li pensista příjem z jiného svého zaměstnání.

Nutno zdůrazniti, že po opatření takovémto již dávno volala naše veřejnost a že tedy by bylo konformní s veřejným míněním, kdyby šlo o ustanovení, které by mělo nějaký praktický význam. Naše veřejnost tvrdila, že v dobách mimořádné hospodářské tísně je na místě, aby pensista, pokud má plat, který mu stačí k uhájení existence, nebyl ve vedlejším zaměstnání a neodnímal tedy chléb a možnost výdělku oněm tisícům a desetitisícům nezaměstnaných soukromých zaměstnanců atd. Volalo se tedy po takovém ustanovení zákonném, které by vedlejší zaměstnání pensistů znemožnilo. Leč § 15 povídá: >Má-li státní zaměstnanec ve výslužbě vedle odpočivných platů stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové, snižuje se výplata odpočivných platů o částku, o kterou výdělečný příjem převyšuje služné odpovídající jeho pensijní základně, nejvýše však na polovinu: tímto snížením nesmí však úhrn odpočivných platů a výdělečného příjmu kles'nouti pod 36.000 Kč ročně.<

Důsledek tohoto opatření nejlépe zase osvětlí takový schematický příklad. Úředník IV. platové stupnice má pense asi 40.000 Kč. V činné službě má platu asi 55.000 Kč. Může míti tedy vedlejší příjem 55.000 Kč, aniž by vůbec mohlo dojíti k jakékoli srážce z jeho pensijních důchodů. Teprve když jeho vedlejší příjem vzroste přes jeho aktivní platy, tedy řekněme na 70.000 Kč, je možno, aby o polovinu diference mezi 55.000 Kč a 70.000 Kč byla jeho pense zkrácena. Tedy pouze v tom případě je možno zkrátiti mu pensi o 7.500 Kč. Čím vyšší je služební třída veřejného pensisty, tím vyšší je také vedlejší příjem, který je mu zaručen a na nějž nesmí býti sáhnuto. Tak na př. v I. služební třídě může míti pensista vedlejšího důchodu až asi 95.000 Kč ročně, aniž by tu bylo možno zkrátiti proto jeho pensi 76.000 Kč a teprve, kdyby měl vedlejší příjem, který by přesahoval 95.000 Kč, je možno mu snížiti pensijní požitky o polovinu diference mezi nejvyššími jeho aktivními požitky a požitky z vedlejšího zaměstnání. Když si to prakticky domyslíme, vidíme, že takových případů téměř nebude, anebo že budou jenom sporadické. Postiženi by mohli býti toliko malí pensisté, ale pouze tehdy, kdyby jejich příjmy z vedlejšího zaměstnání byly několikanásobně větší, nežli byly jejich aktivní požitky.

Při tom ovšem dlužno konstatovati, že se všem zaručuje měsíční důchod 3.600 Kč. Jsou takové případy vůbec myslitelné, že by malý zaměstnanec, který má pense na př. 12.000 Kč, měl třikráte, čtyřikráte tolik na vedlejším důchodu, nežli měl jako aktivní zaměstnanec, - to je tedy na 15.000 Kč -? Účelu, kterého mělo býti ustanovením §u 15 dosaženo, určitě a bezpečně dosaženo nebude. Jsme velmi zvědavi na mravní i finanční efekt tohoto ustanovení. Byli bychom rádi, kdyby nám po roce státní finanční správa řekla, o kolik státní pokladna byla obohacena ustanovením tohoto zákona a kolik veřejných pensistů se vzdalo důsledkem tohoto ustanovení svých vedlejších zaměstnání.

Třetí námitku máme proti ustanovení §u 23. Paragraf tento řeší otázku rovnoprávnosti samosprávných a státních zaměstnanců. Dovolím si tvrditi, že tento paragraf je zbytečný a že způsobil jen zbytečně rozruch v naší samosprávě, která považuje ustanovení tohoto zákona přímo za provokaci. Vzpomínám, jak jsme v ústavně-právním výboru senátu projednávali nedávno zákon o finančních prokuraturách. Chtěla se jím nadiktovati samosprávě obligatórní povinnost, dáti zastupovat své zájmy finančními prokuraturami. Ústavně-právní výbor se ve své většině rozhodl proti takovémuto znění příslušného ustanovení a odůvodnil své stanovisko tím, že nemůže připustiti, aby práva naší samosprávy byla ještě dále oklesťována. A nyní se má naše samospráva pod tresty nutiti zvláštními ustanoveními zákona, aby provedla rovnoprávnost svých zaměstnanců! Máme přece § 212 plat. zákona č. 103/26. Ustanovení tohoto zákona jasně nařizuje samosprávě, aby uvedla platy a práva svých zaměstnanců na úroveň práv a platů zaměstnanců státních a bylo by potřebí ustanovení tohoto paragrafu výslovně zrušiti, aby se nevztahoval na samosprávné zaměstnance i nyní, když jde o mimořádné a nové snížení platů státních zaměstnanců. Skoro to vypadá, jako bychom chtěli obviňovati samosprávu, že nerespektuje zákony, že pro ní neexistuje § 212, a přece, pánové, jistě neznáte - a já rovněž ne - případ, že by naše samospráva nebyla platy svých zaměstnanců, pokud byly vyšší než platy státních zaměstnanců, uvedla na úroveň platů zaměstnanců státních. Na druhé straně ovšem známe případy, že samospráva neplatí své zaměstnance tak, jak se platí zaměstnanci státní. Známe přece to stálé jednání o předloze o zrovnoprávnění okresních cestářů se státními cestáři, víme, že naše samospráva leckde dokonce cestáře vypovídá, že je neplatí a přes to že si od nich nechává silnice udržovati. Naše samospráva nepotřebuje tedy ještě zvláštního upozornění, že existuje § 212 zákona 105/26.

Ale čím zde hrozíme? Hrozíme tresty, kdyby samospráva nevyhověla ustanovení tohoto zákona a nesnížila platy svým zaměstnancům, že může dohlédací úřad bráti zřetel na to, když jde o příspěvek z vyrovnávacího fondu, že může trestati samosprávu tím, že jí nepřizná příspěvek z vyrovnávacího fondu, nebo může dbáti toho při udělování subvencí nebo jiných příspěvků, nebo jde-li o to, aby státní správa povolila nebo nepovolila obecní přirážky. Mám za to, že zde ve skutečnosti obviňujeme tu státní správu z nekonání povinností. Což pak dosud státní správa povolovala příspěvky z vyrovnávacích fondů na 100 % a povolovala je bez ohledu na to, jak obce hospodařily? A když povolovala subvence, nebrala zřetel na hospodaření samosprávy? A když schvalovala přirážky, nebrala zřetel na hospodářství obecní, okresní nebo zemské? Mám za to, že to všechno již podle platných předpisů a zákonů veřejné správě přísluší, že veřejná správa ve svém vlastním zájmu, aby nebyla obviňována, že nekoná svých povinností, neměla toto ustanovení do zákona pojmouti a mohla s největším klidem celý § 23 z tohoto zákona vypustiti. Přiznávám, že toto ustanovení mohlo míti určitý význam v původním znění § 23. Jestliže však poslanecká sněmovna učinila určité změny v tomto zákoně, mělo být jejich důsledkem úplné vynechání tohoto paragrafu.

Slavný senáte! Jestliže zde uvádím námitky pouze proti třem ustanovením tohoto zákona, neznamená to, že bychom souhlasili se vším ostatním, co je v zákoně uvedeno. Jmenovitě těžce neseme, že se zase odsunuje poslední etapa zrovnoprávnění pensistů o 2 roky. Ale poněvadž víme, že tento zákon je nutný a potřebný pro státní hospodaření, nemůžeme se stavěti proti němu, právě tak jako uznáváme potřebu a nutnost dalších současně projednávaných zákonů, zákona o úsporné parlamentní komisi a zákona o prozatímním hospodaření. Stát potřebuje základ pro své hospodářství, potřebuje prostředky k svému hospodářství a nemůžeme proto jinak, než - přes to, že máme určité námitky proti některým ustanovením - hlasovati pro všecky tyto zákony, a já jménem klubu, ke kterému přísluším, prohlašuji, že pro tyto zákony hlasovat budeme. (Souhlas.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Böhr.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Z předloh projednávaných zde dnes ve společné rozpravě vyjímám předlohu o zkrácení platů a pensí. Říšské vedení německé křesťansko-sociální strany lidové a také klub křesťansko-sociálních členů parlamentu vyslovily se odůvodněným způsobem proti těmto předlohám. Neboť tak závažná opatření bylo by lze jen pochopiti, kdyby, jak jsem si zde nedávno podobně dovolil poznamenati při politováníhodném odnětí vánočních remunerací, tvořily ultima ratio, poslední a nevyhnutelný prostředek k udržení stability měny anebo zjednání rovnováhy v rozpočtu.

Ale tak tomu není. Exekutiva spolků státních úředníků navrhla vládě a většinovým stranám jiné cesty a prostředky k dosažení onoho cíle, ale ty byly zavrženy.

Obvyklé vánoční a novoroční dary tedy dnešní koaliční vláda odstranila, za to však státním úředníkům, státním, zemským, okresním a obecním zaměstnancům přichystala značné srážky na platech a pensích, širokým kruhům obyvatelstva, trpícího beztoho krisí, nové tísnivé daně. Alespoň pro 2 roky na místě obvyklých přání do budoucnosti, mluvících o štěstí, uchystala naděje ještě horší.

Kdežto se móda uchýlila od štíhlé linie, zdá se že zelenorudá koaliční vláda podivným způsobem holduje štíhlosti úředníků (Veselost.), učitelů atd., a to tolik, že její dávky pro mnohého znamenají již podvýživu, anebo přece pokles pod náležitou úroveň stavu. Ale tam, kde pleonasmus, kde přeplnění se projevovalo zcela zjevně, exposé nejsměrodatnějšího místa vyřklo sice také správnou diagnosu, avšak o hospodářském puštění žilou, označovaném za naléhavě nutné, naznačilo, že se o něm jen uvažuje.

Před necelými 1933 lety prohlásil v jistém hlavním městě, které ovládal pohanský římský místodržící Pilát, jeden, z farizejských učenců, že je lépe, zemře-li jeden muž za národ, než když celý národ zahyne. Přihlédnu-li jen k této větě jako takové, nikoli k její známé nespravedlivé tendenci, pak zdá se mi, že učenci dnešní koaliční vlády mají jiný názor a že myslí: že je lépe, když se poplatnost tvůrčích stavů nadměrně vyčerpává a kupní síla státních a zemských zaměstnanců, jejichž platy beztak nejsou dostatečně valorisovány, ještě více snižuje, naproti tomu Goliáš militarismus, hltající miliardy, anebo lichvářsky vysoká úroková míra bank, anebo vykořisťující kartely a trusty zůstávají nedotčeny.

V prvých letech všenárodní koalice mluvilo se o přílišném počtu veřejných zaměstnanců, ukazovala se hypertrofie, přeplnění. Rychle a strašlivě přikročilo se k restrikci, přes 30.000, zejména Němců, bylo náhle pensionováno, propuštěno s odbytným. Konečný výsledek těchto licoměrných opatření stranického nepotismu několika českých frakcí charakterisoval a ironisoval šéf nedávno odstoupivší koaliční vlády však velmi správně v ten smysl, že na konec bylo o 20.000 státních zaměstnanců více, nežli před dalekosáhlou restrikcí.

Od dvou let ovšem přestalo skoro všechno nové přijímání a postupování. V nynějším zákoně přichází vedle zkrácení platů aktivních i pensistů v úvahu také zvýšení platů pro budoucí pensi. Jaký je tedy vlastně právní poměr státních, zaměstnanců, aktivních i pensionovaných? Ve výboru druhé sněmovny navrhla křesťansko-sociální strana resoluci, aby vláda prohlásila, jak se to má s příslušným právním podkladem, anebo zdali tu je výsostné právo, státní vrchní správy, kterého lze po každé různým způsobem použíti. Resoluce byla zamítnuta, my ji zde proto neobnovujeme. Snad dojde příště k jednání u nejvyššího správního soudu pro porušení nabytých práv. Může zde snadno běžeti také o porušení ústavy.

Obzvláště smutné to je, jak také již s jiné strany bylo zdůrazněno, se čtvrtou etapou staropensistů, která r. 1933 měla konečně obdržeti zákonité zlepšení, nyní však má na ně čekati až do r. 1935, tedy dvě dlouhá léta. Kde.zde zůstávají dřívější slavnostní sliby členů a přívrženců zelenorudé koalice, jež byly proneseny v různých protestních schůzích? První, nejstarší etapa byla, když nastalo konečně zlepšení, z části již na hřbitově, tedy na věčné pensi. Má tomu býti podobně u čtvrté etapy? Stran některých skupin vojenských pensistů, zejména od kapitána, hejtmana dolů, bylo by poznamenati, že zkrácení u nich nebude činiti snad jen 3-10 %, nýbrž u některých skupin až 26 %. Tu přichází následkem § 12 zejména v úvahu malá skupina vojenských lékařů, kde tyto ztráty, jak vypočítává memorandum, činiti budou až 30 %. (Sen. Stark [německy]: Jaké pak jsou to číslice? Podivné!) To je sestavení čísel služebních let v té a pak oné skupině. Memorandum přece bylo asi zasláno také vám, tam máte uvedeny všechny cifry. Nechci vás zdržovati uváděním těchto cifer. Jen to připomínám.

Podobně jako jinakým veřejným zaměstnancům vede se těm, kdož berou kongruu, při čemž poznamenávám, že by zde bylo potřebí opraviti mnohé výroky, které padly na volnomyšlenkářské, atheistické straně. Část kongruy musí totiž majitelé lépe postavených beneficií sami platiti, tak na příklad pomocné duchovní. Také přicházejí pro stát v úvahu interkaláře, které také u duchovního stavu se stávají stále četnější a delší. Ostatně budiž vzpomenuto toho, že pro stát trvá povinnost náhrady za odňaté, sekularisované statky z náboženského a studijního fondu, nehledě k tomu, že by jen ustanovení státních správců matrik přišlo státu dráže, nežli co vyžaduje celá kongrua.

Úspory interkalářem stávají se také u veřejných, světských úředníků stále četnějšími. Považte, že ve státní službě od dvou let přestaly všechny postupy a skoro všechno nové jmenování. To při osobním nákladu 4 miliard znamená již několik set milionů. Kde ty zůstaly? Kde je nalezneme, setkáme se s nimi v účetní závěrce? Mluvilo se o tom již mnoho v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny.

Nechci vás déle zdržovati. Vzpomeňme si při dnešním stavu věci jen na to, že se při tomto zvyšování a přidávání daní nepomýšlelo na zvýšení poplatní a konsumní síly stavu úřednického. Dne 1. ledna, anebo jak to bylo předešlého měsíce, padlo by to na 4. ledna, nebudou úřednické platy vypláceny, má se čekati do 15. ledna. Tedy kupec, řezník, pekař musí zapisovati to, čeho do té doby bude potřebí.

Pánové, máme za to, že pokles kupní síly tak veliké a důležité částky obyvatelstva, jako jsou úředníci, učitelé a pensisté, musí míti za následek také zmenšení a silný pokles příjmů na daních, ať jde o daň z obratu, anebo jinaké daně. Co se ministrovi financí v prvých měsících roku jeví knihovně jako úspory na úřednických platech ve prospěch státní pokladny, to se na konci roku objeví zase jako schodek na daňových příjmech, jistě ke konci příštího anebo po něm následujícího roku.

Velevážení! Dostali jsme přece v uplynulých měsících tak velikou novou kytici daní, vzpomeňte jen na zvýšení daně z obratu, která nyní postihne také nejmenší obchodníky a živnostníky - pod 150.000 Kč obratu - daň z piva, daň ze zápalek, daň z benzinu a nyní novou daň z automobilů. Slyšel jsem nedávno pražského automobilistu naříkati a zvolati: >To bylo skutečně přijato? Koupil jsem auto za 45.000 Kč, jsem na to dlužen přes 20.000 Kč a mám nyní po vánocích zaplatiti přes 20.000 Kč na daních? Nemohu nyní učiniti nic jiného, nežli prodati vůz, poslati svou ženu do práce, hledati si sám práci, neboť s autem nemohu existovati.< Kde však, táži se. zůstávají miliony a miliardy dluhů za auta a autobusy.

Doba je zlá, poplatní síla nebude také zvýšena ještě budoucími novými zákony a již naprosto nižádným způsobem tím, že berní orgány budou zmocněny ke zcela přísným domovním prohlídkám, zatýkání atd. Neboť kde nic není, pozbyl dříve císař, a nyní také republika svého práva, a tu věru nelze již mnoho nalézti. Půjdou-li takto dále exekuce a tresty, které již jako chřipková epidemie účinkují na hospodářském poli, pak pravděpodobně bude třetí pilíř, o kterém pan zpravodaj mluvil ve své jinak tak znamenité a poeticky naladěné zprávě, hluboce podemlet. Mluvil o dvou pilířích, na kterých spočívá státní hospodářství a stabilita měny a které jsou již podemlety. Třetí pilíř mají pomáhat podepříti dnešní předlohy. Nepovažujeme to za správnou cestu, ukázali jsme na jiné cesty, po kterých by se mělo jíti. Kupní síla a poplatní síla strašlivě poklesly. Na veliké schůzi zemědělců v Žatci prohlásil jistý sedlák, jmenuje se Antonín Mayerle z Drmoule: >Já sám jsem si vozil v sedmdesátých letech předešlého století uhlí z Radonic metrák za 12 až 14 krejcarů, ječmen stál tehdy 7 krejcarů kilogram, dostal jsem tedy za 2 kg ječmene 100 kg uhlí. Dnes je potřebí přesně 10 kg ječmene. Podobně je tomu s mnohými jinými věcmi. Může to tak jíti dále?<

Nikoli, pánové, tak to nemůže jíti dále, proto pravím, tak jako mudrci od Východu, z Betléma vraceli se jinou cestou, tak také státní hospodářství musí nastoupiti jinou cestu nežli dosud, má-li nastati sanace. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. inž. Koubek.

Sem. inž. Koubek: Slavný senáte! Dnes máme odhlasovati nový zákon o snížení platů státních zaměstnanců a pensistů. Nynější platy státních zaměstnanců neodpovídají dnešním poměrům drahotním, neodpovídají ani poměrům předválečným. Platy úřednické před r. 1914 nebyly sice skvělé, ale dalo se za ně žíti. Stačily na udržování skrovné domácnosti, na ošacení, stačily zkrátka na skrovné živobytí a umožňovaly státnímu zaměstnanci, aby i občas mohl se pobaviti. Tenkrát v roku 1914 po dlouhých bojích podařilo se vymoci na bývalém absolutistickém Rakousku zavedení časového postupu, který upravoval poměr státního zaměstnance ke státu a zajišťoval jeho budoucnost. Za války následkem vyčerpání všech zásob stouply potraviny v ceně, avšak platy státních zaměstnanců nebyly tenkráte zvýšeny, anebo zvýšeny byly jen nepatrně. Byly tenkrát případy, že žena, jejíž muž byl na vojně, dostávala na podporách více, než činil plat vyššího státního úředníka. Úřednictvo konejšeno bylo tenkrát sliby, že vše bude mu nahrazeno, a úřednictvo pracovalo dále věrně, poněvadž věřilo, že tyto sliby budou splněny. Přišel převrat. Úřednictvo, vyzváno jsouc vládou Československa, zůstalo na svých místech, ujalo se organisační práce a vedlo dále správu státu, majíc v prvé řadě na zřeteli pouze prospěch státu, prospěch našeho národa. Můžeme směle říci, že úřednictvo vlastně tento stát vytvořilo, a kdyby jeho nebylo, dnes by snad tento stát ani nebyl.