Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Tichi (pokračuje): Nechci na vás útočiti osobně, sice bych musil mluviti o humoristických listech jiného směru.

Co hospodářskou politikou nelze zodpovídati, lze ještě méně zodpovídati národnostní politikou, že totiž zde po prvé - je to praejudic, který zde byl vytvořen - do finančního zákona a do živnostenského zákona pojata byla národnostně politická ustanovení, která se budoucně vplíží také do jiných zákonů. Vidíme v automobilním zákoně ustanovení, že ten, kdo byl odsouzen podle zákona na ochranu republiky, je vyloučen z toho, aby se ucházel o koncesi. To je tak závažné ustanovení, které se vymstí na mnohých, zajisté také na příslušnících strany těch, kteří hlasovali pro tento zákon.

V takovéto době projednáváme rozpočtové provisorium, které není ničím jiným nežli zmocňovacím zákonem, nežli sankcí nezákonitých činů, ke kterým se vláda neomezeně zmocňuje, aby 2 měsíce mohla hospodařiti bez správného rozpočtu, poněvadž rozpočet parlamentem dosud nebyl schválen. Tato plná moc má dalekosáhlý význam, poněvadž se vztahuje také na hospodaření státních podniků, kde může býti vydán obrovský obnos. Po zkušenostech posledních let, nemáme důvěry ke státnímu hospodářství, ještě méně důvěry máme k rozpočtovému provisoriu, které sankcionuje bezzákonný stav. Proto toto rozpočtové provisorium zamítáme.

Ještě několik slov ke zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise, nad čímž se sedělo a smlouvalo po celé měsíce. Jsou dnes ještě vládní strany v českém táboře, které by byly nejraději viděly, kdyby z kontrolní a úsporné komise byla vyloučena oposice, aby pánové mohli býti mezi sebou, aby nebyli sami kontrolováni. Dnes jsou ještě strany, které s veškerou otevřeností - potřebujeme jen čísti listy lidové strany - prohlašují, že bylo neštěstím přiznati také oposici zastoupení v státní úsporné a kontrolní komisi. Úsporná a kontrolní komise není ničím novým. Víme, že roku 1921 vytvořena byla t. zv. parlamentní úsporná komise, která po půl roku činnosti byla úplně pohřbena, a to bylo v době rozkvětu korupce ve státě, když sám president státu prohlásil, že si osvobození svého národa takto nepředstavoval, když prohlásil: pracovat a nekrást. Úsporná kontrolní komise najde vždy vděčné pole činnosti, nebude-li zamořena stranickou politikou. Bylo by bývalo mnohem důležitějším, kdyby této úsporné a kontrolní komisi bývala přiznána zpětná účinnost. Pak vyšlo by ještě mnohé na jevo a mohlo býti zachráněno, co jinak se jeví ztraceným. Jestliže se patrně také pod tlakem t. zv. demokratických citů přiznalo s těžkým srdcem oposici zastoupení, rozumělo se na druhé straně tomu, rafinovaným způsobem přeložiti podle § 5 činnost komise do kontrolního výboru, který se skládá z předsedy, 2 náměstků a 2 zapisovatelů, a ve kterém patrně poměrné volební právo oposice bude vyloučeno. Z počátku bylo úmyslem přiznati členům této komise právě tak jako členům stálého výboru imunitu, i kdyby parlament byl rozpuštěn. Od tohoto důležitého ustanovení se však zase upustilo. My se svého stanoviska bychom si zcela obzvláště přáli, aby tato úsporná a kontrolní komise věnovala svou pozornost obzvláště státním dodávkám, aby se zase nestalo, aby tyto dodávky rozdíleny byly podle politického nebo národnostního klíče. Útočili jsme opětovně proti pražskému centralismu, poněvadž je prokázáno, že z veškerých státních dodávek zůstává 75 % v Praze nebo v Čechách a jen 25 % připadá na Moravu, Slezsko a Slovensko. Nelze věru vytýkati, že průmysl anebo živnosti na Moravě a ve Slezsku nemají té výkonnosti, jsou naopak dobře založeny a vybudovány, a vidíme, že je to zlý úmysl, když všechny dodávky zůstávají v Praze, a že se se jmenovanými zeměmi jedná macešsky.

Víme, jak jest a jak by bylo důležité, kdyby tato příští komise obrátila svou pozornost obzvláště také k dodávkám vojenské správy, zejména ve věcech oděvních, kde dosud malé živnosti skoro vždy byly zatlačovány. Vděčné pole působnosti najde tato úsporná a kontrolní komise také, přihlédne-li trochu blíže k činnosti t. zv. státních podniků. Četl jsem teprve dnes v jistém denním listě, že státní podniky a lesy zařaděny jsou na rok 1933 s čistým ziskem pouhých 1,608.000 Kč. To znamená, že na 1 ha půdy připadá čistý zisk 1 Kč 61 h anebo na jednu míru 32 h. Žasnu, že agrárnici zde klidně přihlížejí. Co si máme pomysliti o státní správě, která nedovede docíliti při státním hospodářství více na 32 h z jedné míry? Samozřejmě jsou v českém táboře určité strany, které prohlašují, že, i když správa státních statků a lesů je pasivní a ničeho nenese, musí býti udržena, patrně, aby několik vysokých státních úředníků a pánů z vládních stran mohlo nadále hověti přepychu honby na státních honebních pozemcích a při tom ještě dostávati od státu diety. Mohli jsme ze státní účetní uzávěrky za rok 1931 konstatovati, že státní lesy měly r. 1931 schodek 19,341.000 Kč. Při lesním průmyslu samotném doplácel stát přes 10,215.000 Kč. Díváme-li se na poměry, jaké jsou dnes, pak musíme poznati, že ztráty státní pokladny budou v příštím roce ještě značně větší.

Ke konci chtěl bych ještě projeviti své přesvědčení, že se parlamentní úsporná komise, v tomto zákoně stanovená, podle mého přesvědčení dožije stejného osudu, jako úsporná a kontrolní komise, o které jsme se usnesli roku 1931. Neznamená také mnoho, poněvadž její obor působnosti a její autonomie jest úplně omezena všemi možnými vedlejšími ustanoveními, a musíme proto zákon odmítnouti, poněvadž to všechno neodpovídá našim názorům. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kostka. Dávám mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Pánové! Konstatuji především, že zájem o státní úřednictvo je velmi veliký. Neboť pánové, kteří zde chtějí provésti zkrácení, neuznávají ani za hodno vyslechnouti několik argumentů druhé sírany. Přeji si, aby to státní úředníci vzali na vědomí. Snad bude potom jejich stanovisko ke státu v budoucnosti podobné, jak tomu je u většinových stran. Nebudou jednoduše dbáti toho, co stát od nich bude žádati, a půjdou vlastní cestou. Tak to zde vypadá. Neboť, když se obyvatelstvo nestará o úředníky, pak se jednoho krásného dne také úředníci nebudou starati o obyvatelstvo a všechny krásné rady stran exekucí se snad zvrhnou v opak. Úředník si řekne: Když ty se, mnou tak jednáš, že mne neslyšíš, pak také já jednou se svého stanoviska budu s tebou, státe, tak zacházeti. To je přece obrovské nebezpečí, které v této osnově zákona jest obsaženo, a nesmí se zapomínati, že jsme dnes již na této cestě a že pilíře, o kterých zde v zákoně se mluví, vůbec tu více nejsou. Není zde více důvěry. Slyšte jednou české hlasy - o německých nechci vůbec mluviti, ty byly již dávno příliš těžce uraženy - ale slyšte jednou hlasy v českých kruzích státních úředníků, co se zde všechno říká.

Pánové! Mluví se zde o tom v důvodové zprávě, že vlastně již dva pilíře státní budovy jsou silně nalomeny. Přeložil jsem slova >silně nalomeny< správně, že tedy dva pilíře kolísají ze tří pilířů, na kterých stát spočívá, to je především zásoba zlata, za druhé obchodní a platební bilance a za třetí rozpočtová rovnováha. Zásoba zlata a obchodní a platební bilance podle důvodové zprávy již kolísají. Tak musíme se tedy, dovozuje zpráva, opírati o třetí pilíř, o rovnováhu státního rozpočtu. Pánové, u zásoby zlata věc začíná. Drželi jsme se toho křečovitě v tomto státě, aby zde byla zásoba zlata, aby doma byly také devisy. Nyní táži se jednou, co z toho má 600.000 nezaměstnaných, že v Národní bance leží zásoba zlata? Nemají z toho ničeho a v budoucnosti také statní úředníci položí otázku: >Co máme se svými zkrácenými požitky z toho, že v Národní bance leží zásoba zlata? Nemáme z toho ničeho.< Neboť ta chyba byla dříve učiněna a pokračovalo se v ní, záleží v tom, že se vůbec od samého počátku nejostřejším a nejhrubším způsobem bránilo tvoření kapitálu, že se bránilo tomu, když někdo chtěl šetřiti, že se na každého, když bylo po válečných půjčkách a když vyřízena byla dávka z majetku, v jeho podniku dokročovalo nesmírnými daněmi pro stát, takže vůbec nemohl spořiti, poněvadž mu nic nezbylo. Na druhé straně každý viděl, jak týž stát, který z něho všechno vymačkal, sobě všechno vybudoval přímo přepychově, všude pro své vyslance stavěl paláce, v cizině dělal propagandu za nesčetné miliony, miliardy zmizely za reformu, která nebyla reformou, kterou stát nazýval pozemkovou reformou, a na druhé straně zaměstnával stát nesčetné tisíce lidí, kteří u jednotlivých odvětví správy neměli žádného zaměstnání. To musilo ovšem již zničiti, důvěru k prvému pilíři úplně. Neboť nic nepomůže, má-li někdo peníze v bance a na druhé straně špatně hospodaří. Ukazuje se, že zde byla učiněna chyba, která se dnes mstí, že se nyní u úředníků, kteří vlasině jsou bez pomoci, hledá úhrada, která by se tehdy byla musila nalézti. Neboť bylo by bývalo možno spořením vytvořiti včas takové reservy, že by se dnes nemusilo sahati má ubohé oběti, státní úředníky.

Praví se také v této důvodové zprávě - a to budiž řečeno jen mimochodem - Inter arma silent musae. Tomu jsme se ve státě již důkladně naučili, to věříme důvodové zprávě, že Musy dnes úplně mlčí, v tomto hluku zbraní, který tento stát neustále tropil, v tomto miliardovém nákladu na vojsko, který věnoval po plných 13 roků, že o Musách nebude řeči a že vůbec také úředníci nebudou více pomýšleti na to, aby si nadále připravovali klidnou chvíli. To víme jasně - inter arma silent musae. A v budoucnosti budou Musy vůbec mlčeti v tomto státě, neboť nikdo vůbec nebude více míti možnost se pohybovati a něco kulturně uspokojiti, bude-li se tímto způsobem pokračovati.

Slyšíme dále, že druhým pilířem jest obchodní a platební bilance a že také tento již je silně nalomen. Cifry, které máme po ruce, jsou bohužel sirašné a přesahují daleko to, čeho jsme se vůbec obávali. Když dnes slyšíte, že náš vývoz oproti vývozu roku 1929 z 20 miliard poklesl na 8 miliard a když také na druhé straně slyšíte, že dovoz z 20 miliard poklesl na 8 miliard - ale to patrně nikdo neslyší, neboť páni z vládních stran nemají zájmu na tom, co se děje nahoře v chudých severních Čechách, v sudetském území vůbec, že tam všude panuje hlad a nouze. Zdá se, že pro tyto věci není zájmu a přece jsou to otázky, o kterých dlužno jednati. Jak se tomu přiblížíme, co to znamená? Máte-li o 12 miliard méně příjmů a méně vývozu a před-pokládáte-li, že v tom jest obsaženo jen 50 % pracovní mzdy nebo podnikatelského zisku, pak je to 6 miliard, o které máme dnes méně příjmů za rok. Předpokládáte-li, počítáno vysoko, národní jmění u nás podle různých výpočtů částkou 18 až 20 anebo 25 miliard, pak je dnes vlastně jedna třetina národního jmění zničena a lze ji sotva více vybudovati. Neboť, chodíte-li a tážete-li se, jak by bylo možno těchto 6 miliard zase dostati, slyšíte všude, že to za dnešních poměrů vůbec není možno. Slyšíte to od průmyslu, od obchodu, od vývozního průmyslu, od živností a konečně také zemědělství říká, že nemůže z toho ven, že nemůže udržeti své styky. Ztratila se tedy jedna třetina národního důchodu a při tom mluvíme ještě o tom, že pilíř obchodní a platební bilance vůbec ještě stojí. Byl zničen nejen těmi, kteří dnes vydali devisová ustanovení z přílišné obavy o měnu, nýbrž těmi, kteří svého času tvrdili, že v tomto státě beztoho je 50 % průmyslu příliš mnoho. Zde seděl jednoho dne ministr obchodu inž. Novák, který řekl: Máme příliš mnoho průmyslu, budeme-li ho míti jednou o 50 % méně, povede se státu dobře. Dnes jsme snížili svůj vývoz o 50 % a více, dnes je zde 600.000 nezaměstnaných, dnes je mezi podnikatelstvem ještě menší stav, který se může udržeti, a jak se vede státu? Zasypal své prameny, nepomýšlel vůbec na to, že bezpodmínečně potřebuje těchto pramenů příjmů, které především plynuly na německé půdě, a zasypal je. Vidíme z toho, že bude dnes nesmírně za těžko tento pilíř také jen udržeti.

Vidíme dnes také, že se dále živě pracuje na tom, zničiti různé opory, které tu ještě v obchodě, průmyslu a hospodářství jsou. A chtěl Dych jen panu kolegovi Stöhrovi říci, že, když si, ať v živnostech nebo průmyslu, stěžujeme, máme tolik příčin si stěžovati, jakých nemá ani zemědělství, a chtěl bych ho jako člena vládní strany požádati, aby vždy více poukazoval k tomu, že nejen zemědělství, nýbrž také živnosti, průmysl a dělnictvo nemohou již dále. U zemědělce bude těžko, aby jednoho dne řekl: u nás je hlad. Ale u dělníka máme již hlad a také u řemeslníka nestará se nikdo o to, když vydal svůj poslední groš, anebo když mu ho exekutor vzal. Také u nás se stalo totéž, jak to pan kolega Stöhr zdůraznil, mzdové obnosy byly v jabloneckém okresu exekvovány a tím dělníkovi odňaty. To se přihodilo všude, i prosil bych ho, aby svůj velký vliv, který páni od zemědělství ve vládních kruzích mají, uplatnil také v této příčině, neboť dnes se vede výdělečným kruhům z průmyslu, živností a obchodu ještě mnohem hůře, nežli zemědělství. Neboť pro zemědělství přichází spíše ještě porozumění, a musím říci, že se někdy divím souvislostem. Pan ministr Bechyně nemá přece přímé vztahy k zemědělství, nýbrž prostřednictvím ministerstva zásobování, a zasazuje se o to, aby dnes již, ať žito v ceně klesne nebo stoupne, vytvořen byl u měst žitný fond, a vláda je dnes již ochotna, zaručiti a připlatiti 20 korun na 1 q majiteli žita. Chce-li město nakoupiti žito za 75 Kč, chce tedy vláda k tomu přidati 20 Kč. Prosím, pozorujte: dozvěděl se někdo v poslední době, že by některému živnostníkovi nebo průmyslníkovi chtěla vláda za přízi nebo jiné výrobky připlatiti 20 Kč na 1 q? To se ještě nestalo. V poslední době byly zájmy průmyslu vždy odstrkovány. Máme nahoře v naší krajině průmyslníka, který se čítá k nejvýznamnějším a který zaměstnává nejvíce lidí. Dělalo to největší potíže vysvětliti ministru financí, aby upustil od exekuce za daně, aby tento průmyslník dostával dále úvěr. Rozum konečně zvítězil a podařilo se v tomto případě zabrániti exekuci. Ale takovéto případy dějí se po tuctech a nutno říci, že vláda do dnešního dne zanedbávala jakoukoli výchovnou práci právě u úřednictva. Úřednictvo rozumí ještě velmi nedokonale, oč jde ve výdělečném životě. Úřednictvo vystupuje velmi často jako odpůrce, a právě v ústředních úřadech to často zakoušíme. Co pak je to jiného, když na příklad v poslední době, abych zase uvedl praktický příklad - bylo by si přáti, kdyby zemědělci takovéto věci pojali také do svého programu, ale o takovéto věci se nezajímají - jistý průmyslník dodával odsud ven do Německa surovinu, litinu pro výrobu automobilů a za to sem přivezl přiměřený podíl hotových automobilů, ale jednoho krásného dne bylo mu řečeno: >Nepustíme sem z ciziny, obzvláště z Německa, žádné automobily pro devisové předpisy! Není možno, aby se sem dovážely automobily z Německa!<

Šel tedy tento průmyslník do ústředny k příslušnému úředníkovi a. prohlásil mu: >Vždyť vyvážím litinový materiál, dodávám dodávku litinového materiálu, zaměstnávám při tom 200 dělníků.< Dotyčný úředník v ministerstvu mu na to odpověděl: >To tedy o 200 dělníků víc přijde o práci.< Bylo teprve potřebí zakročiti u ministra samotného, aby se tomuto úředníkovi, který přece měl býti v prvé řadě povolán k tomu, aby podporoval obchod, vysvětlilo, že se tím neděje žádná škoda, když se tolik a tolik dodává do ciziny, naopak, že tím 200 dělníků dostane zaměstnání a podnik se udrží.

Vidíte, že v těchto otázkách nelze více mluviti o opoře, neboť tyto pilíře počaly dnes kolísati. (Výkřik sen. Tichiho.) Je sice u každého stroje mazání důležité, ale práce úředníkova není přece žádnou strojní prací, nýbrž prací duševní. Zde musilo by záležeti na vnějším uznání, na uznání veřejnosti. Úředníci nesmějí se tak daleko snižovati, jak to zamýšlí předložený platový zákon. Síran tohoto platového zákona mohlo by se staré rčení: > Úředník nemá nic, ale má to ji-sté< obměniti, neboť patrně bude se u nás v nejbližší době říkati: >Úředník nemá nic, a to ještě nemá jisté!< Neboť jistota u pensí zakolísala a všechny životní poměry dnes rovněž kolísají. Vezměte na příklad tento případ: Některý úředník se na základě pracně nabyté páté hodnostní třídy rozhodl, že si v některém malém, městě postaví vlastní dům. Vypůjčil si na to peníze. To je kalkulace pro život. A tato kalkulace pro život je porušena tím, že stát řekne: strhnu ti tolik a tolik z platu, kterého jsi nabyl. Následek toho je, že tento úředník nemůže již se sebe svaliti zadlužení. Anebo: úředník nebo učitel chce dát své děti vzdělávati, chce poslati to neb ono dítě na vysokou školu. Nemůže to nyní více činiti. Učitel nebo úředník bude nyní pracovati vždy se starostí, jednoho dne nebude moci více plniti svou povinnost a nebude ji chtít více plniti. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

A nyní srovnání. Chtěl bych pány ze sociálně-demokratické strany poprositi, aby to vzali na vědomí, neboť bylo by dobře, kdyby páni zde učinili srovnání s úřednictvem. Podle úřední statistiky měli jsme v r. 1913 hodinovou mzdu 0,40 K a v r. 1932 hodinovou mzdu 4,49 Kč. To zmámená index 1020 a znamená jinými slovy, že mzda kvalifikovaného dělníka až do r. 1932 činila desateronásobek mzdy v r. 1913. Týdenní mzda činila v r. 1913 23.75 Kč, 1932 215.56 Kč, tedy index 908, jinými slovy týdenní mzda činí devateronásobek mzdy z r. 1913. Jak již řečeno, vztahuje se to na kvalifikovaného dělníka. Vezměme naproti tomu plat úředníka. Plat úředníka zůstal daleko pod t. zv. valorisací. Vezměme příklad: Úředník IX. hodnostní třídy, I. stupně, měl s aktivním přídavkem r. 1913 3640 korun. Dnes měl přiměřeně v VI. platové stupnici, 1. stupeň bez srážky 18.480 Kč. Srazilo se mu 1.852 Kč, takže tedy příštího roku bude bráti asi 17.328 Kč. Tu v tom ovšem není srážka na pensi atd., nýbrž to je srážka podle platového zákona. To znamená index 470, to jest úředník má jen čtyři a půl násobek toho, co bral r. 1913. Jiný příklad: Úředník V. hodnostní třídy, asi ve II. platové stupnici, 1. stupeň, měl r. 1913 11.540 korun. Nyní činí jeho požitky po srážce 56.256 Kč. To je zase index 480. Také pan zpravodaj mluvil včera dosti obšírně o indexu a jeho srovnání s cenami a uvedl indexy při snížení platů, ale ani důvodová zpráva se nevyhne skutečnosti, že index potravin a surovin v Liberci - Liberec se výslovně uvádí - činí 700. Vidíme tedy rozdíl: sedmkrát se všechno zdražilo, totiž ceny za potraviny - ceny za suroviny a za průmyslové zboží jsou daleko ještě vyšší, to se ukazuje také z mezd, musí býti také značně vyšší - kdežto úředník má jen čtyři a půl násobek toho, co měl r. 1913. Nuže, co pak byli úředníci před válkou r. 1915 tak bohatí, že se jim dnes ještě něco může strhovati? Myslím, že nikoli. Začne-li se nyní otřásati také těmito pilíři, pak nebezpečí vzrostlo tak, že si vůbec musíme říci: Bude patrně v tomto případě také pro stát veliké, nebezpečí, neboť na úřednictvu, na plnění jeho povinností a jeho výkonech spočívá přece celá činnost státu.

Srovnáváme-li cifry řádného rozpočtu, činily osobní výdaje r. 1932 4.063, roku 1933 3.858 mil. Kč, ukazuje se tedy úspora 204 milionů. Procházíme-li cifry jednotlivě - musím zde tomuto výpočtu vytknouti, že pro tovární podniky státu vůbec neobsahuje srovnání s předešlým rokem, to si musí každý sám sestaviti - pak je divné, že zkrácení činí u ministerstva národní obrany úhrnem jen 5 %. U tohoto ministerstva činila úhrnná suma r. 1952 606 milionů, roku 1933 činí 575 milionů, je tedy asi o 31 milionů menší. Snížení činí tedy jen 5 %, kdežto u jiných ministerstev činí 8 až 9 %, u ministerstva obchodu 10 %, u pošty 9 %, u ministerstva sociální péče 8 %. Také u státních podniků shledáváme takovéto zvláštnosti, osobní výdaje těchto podniků byly ze 4.278 milionů loňského roku sníženy na 5.849 milionů roku 1933, tedy o 429 milionů, a to ukazuje, že zde došlo k přeplnění úřednictvem, o kterém promluvíme blíže teprve později při řádném rozpočtu. Je velmi divné, že těchto 29.000 státních lesních úředníků, které tu lze vypočítati z cifer, nemohou uhospodařiti více, nežli co zde máme v rozpočtu, že tu máme samé pasivní podniky, a jistě těchto 29.000 státních lesních úředníků a také 300.000 železničních úředníků státu určitě nepomohou.

Musím se zase dovolávati toho, co stojí dále v důvodové zprávě: Co je z toho pro každého jasno? Tvrdím, že z toho pro každého jest jasno, že jsme dosud v tomto státě kráčeli falešnou cestou, že je naléhavě potřebí obratu a pochopení, že je dokonce nejvýš na čase a že se malý stát nemůže beztrestně stavěti na roveň velkým státům. Praví se tam v důvodové zprávě: To přece snad pochopí každý občan. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. Rovňan.

Sen. Rovňan: Slávny senát! Naše úradníctvo od prevratu sa vo vláde tak nezklamalo ako pri návrhu zákona o úsporných opatreniach personálnych. Vláda ukázala svoje srdce proti zamestnanectvu. Na politické strany ešte ani pri jednom návrhu zákona nedošlo toľko žiadostí ako pri tomto, z ktorých žiadostí zúfalstvo, plač a neistota do budúcnosti vyznieva. Toto je otvorený a verejný výkrik biedy. Tento bolestný výkrik zo strany zamestnaectva a jeho rodín povstal hneď pri rodení sa návrhu. Deputácie chodily od úradu k úradu, od politických strán k politickým, stranám a kedže ich žiadosti sú oprávnené, kľopaly aj na tie najvrchnejšie dvere a predniesly svoje položenie. Bez príčiny to nerobili. Ale čo? Sytý neverí hladnému. Naše úradnictvo všade bolo odpravené. Vláda proti požiadavkom úradníctva je hluchá. Tento bolestný výkrik so strany úradnictva, zamestnanectva a jeho rodín je oprávnený. A ako by nie? Dnes, keď sa cena potravín, šatstva a iných výrobkov dvíha, v tomto kritickom čase, keď v kríze každý stone, od úradníctva naraz, s počiatkom tej istej lehoty, od rázu dvoje príjmy zastaviť, a to vtedy, keď veľká časť úradníctva rátajúc na predošlé príjmy v nádeji obdržania predošlých pôžitkov iste si už vopred zakúpila a objednala najpotrebnejšie živobytné a zaodievacie predmety, je nesmyselné. Účinkovanie našej vlády pohlo úradníctvom, pohlo ich rodinami, pohlo i dietkami. Tento vianočný a novoročný dárok vyronil mnoho sĺz zo zarmútených a zúfalých tvárí. Tento dar bude pamätlivý úradníkom a ich rodinám. Aby pacient nepodľahol, ani lekár naráz dve operácie na zoslabnutom pacientovi neprevádza, ale vyčká, kým sa pacient zotaví, a až potom prevedie druhý rez. A vláda k tomuto všetkému, aby to bola trojka, súčasne zvýši v 22 prípadoch aj dane, zvláště u potravín. Čím z platu žijúci úradník najviac je utiskly, a tak i tu zvlášte zas ten úradník pocíti ľavú ruku vlády, lebo musí pri menšom príjme potraviny drahšie platiť.

Mimo úradníkov máme ešte aj zúfalšiu vrstvu obyvateľstva, a to sú naši penzisti, vdovy a siroty. Ako mohlo príjsť vláde na mysel ešte i týmto úbožiakom zredukovať ich pôžitky, človek si nevie ozaj predstaviť. Penzisti, vdovy a siroty stoja na vrchole krivdy panujúcej krízy. Miesto ich podporovaní a, uľavenia ich žalostí dožili sa ešte hlbšieho rezu na tele nežli aktivisti. Veritelia, obchodníci! Čakajte, až prestane kríza, potom vám budú naši dlžníci splatné splátky splácať, na čo naša vláda iste že zabudla pomysleť.

Ako ohromnú krivdu musím predniesť, že penzisti podľa zákona č. 70 z r. 1930, do 4. kategórie patriaci, ktorí r. 1953 v penzii mali postúpiť, podľa bodu 4, § 6 tohoto zákona postúpia iba 1. januára 1955. To je už raz do neba volajúca krivda. Tu sa už človekovi rozum zastaví. To je najväčia nesvedomitosť a nesprávnosť so strany vlády. Prečo nemajú títo postúpiť a prečo i týmto sa tie isté procenta nesrazia, ale zastaviť tieto pôžitky, je nesmysel.

Terajša hospodárska kríza spočíva v nezamestnanosti následkom nedostatku odbytu. Zahraničné trhy sú uzavreté, domáce trhy sú odkázané iba na potrebu, na kúpne prostriedky. Keď takto široké úradníctvo postrádať bude kúpnu možnosť, bude to mať za následok menší odbyt, čím sa nezamestnanosť zhorší a zvýši sa nárok na podpory v nezamestnaní. Podkopávaním kúpnej možnosti verejného zamestnanectva docieľuje sa zhoršenie krízy a nie je to tedy cielené východisko z nej, opačne, slúži to k docieleniu všeobecnej väčšej biedy, cieli to k zhoršeniu hospodárskych pomerov a podkopáva to úplne dôveru a konsolidáciu, čo by vláda práve týmto návrhom, zvlášť chcela odstrániť. Pokles odbytu je finančná skaza, ako sa to dokázalo a dokazuje pri zvýšení železničných tarifov a pri zvýšení ceny tabakových výrobkov.

Konečne: Je to svedomitá vec konfiskovať a zničiť zákonitou cestou nadobudnuté práva a tie nohami š lapať? Až by tak smýšľal každý hospodár a každá továrna so svojmi zamestnanci, že by zabezpečenú a sľúbenú mzdu svojich najatých a prijatých síl bez opýtania tých snížila, či by nenastaly spory, súdy, zvada, bitka? A ten úradník musí to trpeť? Žialbohu, ako vidno, musí, lebo visí nad ním damoklovský meč, trpí nesprávne, ale si viac domýšla. Takto sa stará vláda o svojich úradníkov, takto ich podporuje! Dočítal som sa, že aj francúzska vláda miení snížiť platy úradníctva. Prve však, nežli by to učinila, vojde do styku s organizáciami a teprve po dohode s nimi dá sa do takého zvláštneho návrhu zákona. Vidíme, že tuto vláda úplne inak zamýšľa a smýšľa s úradníctvom, tam sa radí, ako by mohla tejto krise odpomocť. Ale nečiní tak ako maša vláda. Toto zachádzenie je iá odmena so strany vlády za to, že úradníctvo svedomité koná a konalo svoje práce, išlo po ruke vláde tak pri utvorení a upevnení našej republiky, ako aj od tej doby do včilka. Uverím, že sa republika, to je naše hospodárstvo v utisknutém položení nachádza, a čo robí vláda? Robí to z tejto pohnútky, chcela by umierniť krízu; len že zle ráta a zle hospodári. Kto priviedol naše hospodárstvo do takéhoto položenia? Najväčšiu časť má na tom naša vláda. Kríza je svetová, ale medzi krízou a krízou a medzi štátom a štátom je rozdiel. Sú si štáty sebestačné a sú štáty sebenestačné, sú vlády so svedomitým hospodárením a sú vlády s nesvedomitým hospodárením. Viesť štáty sebenestačné je ťažké, ale viesť štáty sebestačné nemá byť tak ťažkou úlohou pri svedomitom hospodárení. My sme si sebestační a zvláště Slovensko, kde by pri zlej úrode iba v obilí mohol nastať nedostatok, ináč sme si úplne sebestační, máme, čo len chceme, utvoriť by sa mohlo koľkokoľvek podnikov, továrieň, dielieň a tomu podobných zárobkových ustanovizieň. A pri tom všetkom práve to Slovensko zvlášť trpí tou krízou. Prečo? Pre nesvedomité, ľahostajné, nedbanlivé hospodárenie a zaobchádzanie so Slovenskom. Nie som sám, to kričí celé Slovensko, že so svedomitým a spravodlivým, a úsporným hospodárením také niečo by nesmelo nastať.

Stáva sa to ale preto, že materialistickú. Zbohatlíci zvlášť pachtia po väčšom bohatstve. Korupcia je veľká. Mnohí úradníci a politici, ako to aj pán prezident uznal, sú zdemoralizování. Takéto neblahé pomery osvetľujú naše položenie, tedy falošnú lásku k spolubližnému a falošnú lásku k samej vlasti. Takéto hospodárenie proces Stříbrný-Stránský očividome dokazujú.

Z mozolných rúk a s potom v tvári zarobené a na dane oddané peniaze majú sa na podplácenia obracať, a to odrazu miliony? V tejto kríze majú sa stavať nádherné a luxusné ministerské paláce, s veľkými milionami prevyšovať povolený rozpočet? V malej republike udržovať 17 ministerských kresiel? Udržovať triráz toľko generálov ako to bolo za bývalej rakúsko-uhorskej monarchie? Tu by sa malo sporiť, ale nie na tých úradníkoch.

Pre zlaté teliatko jednotlivcov na nivoč vychádza republika a zvlášť Slovensko. So sporivosťou od prevratu koľko miliárd sa mohlo dovčilka odložiť?

Pre rok 1933 sostavila vláda rozpočet už veľmi oklieštený a sedmička. v ktorej nie je ani Slováka, ešte i z tohoto rozpočtu vedela 600 mil. korún vyhodiť a ustálila ho v obnose 8932 mil. menší o 686 mil. proti tohoročnému, s ktorým pokračovaním sedmičky, dľa chýru novín, pán financminister už nadmierne bol spokojný, rátajúc na väčšie uščipkovanie; iste že sa mohlo ešte i viac vyhodiť. Keby ta sedmička už predošlé rozpočty bola tak preskúmala, koľko miliárd sa mohlo usporiť! Koľko podobných Stříbrný-Stránský procesov dalo by sa ešte z popoliska vykutrať!

A keď sme už pri tej sedmičke, v ktorej nie je Slováka, či myslíte, páni kolegovia, že by ten Slovák, cez slovenské okuliare hľadiac, nebol ešte našiel položku na vynechanie alebo zmenšenie bez toho, čo by sa republika nezrútila? Či Slovák nemá brať účasť v kuchyni, kde sa i pre Slovensko varí a chystá? Kde má sedmička správny základ?

O Slovensku bez Slovenska jednať, je to vec čestná, spravodlivá, zákonitá, či Slovensko dane neplatí? Kde tu svedomitá judikatura? Koľko sa mohlo za 14 rokov usporiť, v ktorých rozpočtoch ani jotty nebolo dovoleno zmeniť?

Čo myslíte, pánovia, že ľud nepodoziera tých poprevratových zbohatlíkov, že sú účastní nesprávných milionov, či si to ľud nevie predstaviť, že z jednoduchého platu za 14 rokov nikto nemôže sa stať mnohonásobným milionárom. Ale hovorme, že títo zbohatlíci zbohatli zo svojich úradníckych príjmov? Či sa majú trpeť takéto príjmy jednotlivcov? Chudobnému robotníkovi, roľníkovi, priemyselníkovi vezmú exekútori a odpredajú ostatný kus jeho majetka, nestarajúc sa, či bude mať on aj s jeho rodinkou čo do úst dať. Koľko obyvateľov Slovenska vyšlo takto už na mizinu, dotiaľ proti tomu privilegované osoby ešte i takto sohnané peniaze vedia na zavádzanie, podplácanie atď. upotrebiť. Nie je to škandál? Myslíte, páni kolegovia, že ľud toho nevidí, že ľud s týmto neráta, nad tým nedebatuje? A vláda chce mať pri takýchto poriadkoch pokoj v krajine? Chce mať konsolidované pomery? Nie že sa nezbližujeme, čím diaľ tým viac sa delíme, lebo nesprávnosti očividome rastú. Kto môže tieto údaje podvrátiť?