Po oznámení tohoto případu spojil jsem se telefonicky s berní správou ve Žluticích a protestoval proti tomuto do nebe volajícímu postupu berního úřadu ve Žlutících. Vyslal jsem příští sobotu do Žlutic důvěrníka k vyřízení tohoto případu, který však ve Žlutících nemohl nic poříditi, nýbrž musil jeti za zmíněnými supy do Plzně. Po zaplacení výdělku 4.000 Kč a složení obnosu 12.340 Kč nechal vydražitel dobytka tento dobytek na dvoře Vísce. Kdybych nebyl mohl zakročiti, byl by dobytek býval v neděli dne 18. t. m. z Vísky odehnán a pachtýř statku Suck byl by musil dvůr opustiti jako žebrák.

Následujícího dne odehrál se s týmž exekučním orgánem berního úřadu ve Žlutících a s týmž konsorciem supů v obci Protivci tento případ: Prodáno bylo jistému rolníku této obce 7 kusů dobytka za obnos 2.300 Kč, to jest 330 Kč průměrně za kus, ačkoli dotyčný rolník před úředním jednáním chtěl v hotovosti složiti 1.100 Kč a na úhradu zbytku nabízel exekutorovi spořitelní knížku, která mu ze spřátelené strany byla dána k disposici. Tyto nabídky však exekuční orgán tvrdošíjně odmítal a exekuci provedl. Po provedené exekuci musil tento rolník zástupci jmenovaného konsorcia supů zaplatiti 1.100 Kč výdělku na tomto obchodě, jakož i vydraženou cenu a jeho dobytek byl mu pak ponechán.

Další případ udal se v obci Čichalově, okres žlutický. Jistému rolníkovi v této obci prodány byly berním úřadem ve Žluticích exekučně 2 krávy a jedna jalovice za obnos 1.900 Kč. Poněvadž tento rolník nemohl sehnati hotové peníze, které zástupce tohoto konsorcia supů od něho požadoval jako výdělek na tomto obchodě, odvedli vydražitelé dobytek do Žlutíc. Jalovice byla tam prodána a dostalo konsorcium za ni 1.600 Kč. Zbývalé 2 krávy stály pány již jen 300 Kč a vydělali na tomto obchodě alespoň 2.700 až 3.000 Kč, poněvadž tyto dvě krávy representovaly alespoň tuto cenu.

Další případ byl mně hlášen z obce Chlumu v témže okresu, kde berní úřad ve Žluticích prodal exekučně jistému rolníkovi 2 krávy a kde zase jmenované konsorcium supů od tohoto rolníka žádalo 500 Kč náhrady a užitku, kteroužto částku tento také zaplatil.

Nejsou to ještě všechny případy, které se během posledních dnů udaly v okresu žlutickém a kde příliš bezohledným zakročením berního úřadu tohoto okresu mnozí rolníci připraveni byli nesvědomitým způsobem o část svého jmění a kde takováto individua, jako je zmíněné konsorcium Dürmuth a spol. ze Všerub, bez jakékoli práce a bez jakéhokoli risika mohla vydělati tak nesmírně vysoké zisky.

Využívati však tísně bližního tak nesvědomitým způsobem, jak to v mnohých případech činí tento druh lidí, nutno označiti za zločin. Pro nás jako zástupce venkovského lidu jsou tyto případy proto tak závažné, poněvadž těmto supům byla zahájením tak bezohledných donucovacích opatření státního úřadu poskytnuta možnost k zavržení hodnému jednání těchto individuí. Není přece také vyloučena domněnka, že si berní úřad ve Žlutících toto konsorcium supů ke svým úředním jednáním jednoduše pozval. Vyšetřování, které musí býti zavedeno, zjedná, zde jasno a naše politická strana bude se těmito případy ještě dále podrobně zabývati.

Na naše mnohé stížnosti proti tak velkým krutostem, které se u jednotlivých berních úřadů, v poslední době projevovaly při vymáhání daní, slibovala nám vláda vždy nejlepší ochotu a pomoc. Zabavovati zemědělci poslední krávu a vydati ho pak takovýmto supům, ohrožovati ho v jeho existenci a vyháněti ho z jeho statku, to přece naprosto nemůže býti smyslem snah naší vlády a její orgánů. Poněvadž se tomu zdá přece tak býti, prohlašujeme my zástupci německého venkovského lidu, že ode dneška nebudeme více klidně přihlížeti, kdyby berní úřady chtěly tak drakonicky jednati, jak je tomu v okresu žlutickém. Budu se osobně těmito případy zabývati ještě trochu zevrubněji. Rozhodnu se také sám bez dalšího zdráhání k opatřením, která by se rovnala organisovanému obrannému boji, za kteréžto jednání však potom nikoli já, nýbrž ti by musili převzíti zodpovědnost, kdož se snaží, hnáti vše do krajnosti a kdož nedovedou míti nejmenší porozumění pro nouzi našeho venkovského lidu. Jestliže se nám přes všechny intervence, přes oprávněné námitky a všechny možné prosby a žádosti dosud nepodařilo přesvědčiti naše ministerstvo financí o tom, že takovým způsobem, jak se to nyní u mnohých našich berních úřadů přímo stalo zvykem, daně vymáhati není možno, pak nutno naším zakročením takovémuto jednání jednoduše učiniti přítrž.

Zmíněný pachtýř statku Suck ve Vísce obdržel pak po nuceném prodeji 24 kusů dobytka výměr berního úřadu ve Žlutících, datovaný ze dne 19. t. m., ve kterém se poukazuje k tomu, že dražba movitostí, která byla stanovena na den 15. prosince t. r., měla jen částečný úspěch, a poněvadž není naděje, že by se pro dále zabavené movitosti v Novosedlech, resp. na dvoře Vísce, dostavili koupěchtiví zájemníci, zařídí berní úřad převoz dalších zabavených movitostí do Žlutic na náklad a nebezpečí nynějšího majitele a dá provésti veřejnou dražbu těchto movitostí dne 18. ledna 1933 ve Žluticích. Při zmíněných dalších zabavených movitostech jde výlučně o zemědělské stroje a nářadí, kterých však pachtýř Suck k hospodaření na zpachtovaných pozemcích bezpodmínečně potřebuje.

Nejdříve se prodá Suckovi 24 kusů dobytka za pakatel, což patrně orgánům berního úřadu ve Žluticích ještě nestačilo. Zmíněné konsorcium supů z Všerub zajímá se patrně jen o vydražení a zakoupení živého inventáře při nucených dražbách a neprojevuje příliš veliký zájem o vydražení a koupi mrtvého inventáře při nucených dražbách. Opětný prodej zakoupeného mrtvého inventáře dělá patrně přece těmto pánům mnohem větší potíže nežli opětný prodej dobytka a proto neprojevili páni Dürmuth a spol. zájem o zemědělské stroje, jež byly Suckovi zabaveny, a mají se nyní tyto stroje na účet a nebezpečí majitele Sucka dopraviti do Žlutic k veřejné dražbě. Za ironii a výsměch dlužno uznati poukaz ve zmíněném výměru berního úřadu ve Žluticích, kde se poukazuje na částečný jen úspěch, který měla exekuce na dvoře Vísce dne 15. t. m. Jestliže berní úřad ve Žluticích takovéto nucené dražby, jak tomu bylo u Sucka dne 15. í. m., označuje za úspěch, resp. částečný úspěch, pak dokazují orgány tohoto berního úřadu, jak smýšlejí o našem zemědělství, i nelze se potom také diviti, když se takovýmto způsobem pěkně dále hospodaří. Vždyť přece jde jen o sedláky, které tito pánové považují za individua, o která si každý pán z města může beze všeho otříti své špinavé boty. V očích tak mnohých lidí zdá se sedlák i dnes platiti za psance.

Že se to musí změniti, o to musíme pečovati a budeme také o to pečovati, a kdyby nám nebylo možno, učiniti to všechno druhým konečně pochopitelným po dobrem, pak musí se to právě státi na jiný způsob. Státi se to musí a poměry se musí změniti, to budiž s tohoto místa ještě jednou s veškerou vážností řečeno těm druhým a také naší vládě. Jako člověk, zvyklý posuzovati vždy zcela objektivně, poukazuji také na ty berní správy a berní úřady, na jednotlivá oddělení zemského finančního ředitelství a ministerstva financí, kde pro přednesené oprávněné požadavky a přání vždy jsou ochotni poplatníkovi dokázati nejlepší ochotu. Jsou také ještě rozumně myslící a takovémuto jednání zvyklí úředníci u těchto úřadů, kterým se také pro jejich loyální smýšlení projevuje největší úcta u našeho venkovského lidu a obyvatelstva vůbec. Podle našeho pevného přesvědčení vykonává tato skupina státních úředníků pro stát daleko více a přináší státu mnohem větší výhody a užitek, nežli ta skupina státních úředníků, kteří v ohrožování a šikanování obyvatelstva spatřují všechno svoje vědění a svou domnělou moc a snaží se tím zakrýti to, čeho se jim jinak nedostává.

Když již jsem u této nadmíru důležité kapitoly vymáhání daní, musím ztratiti ještě několik málo slov ke kapitole projednávání podaných žádostí za odpis daní. Podle domnělého pokynu ministerstva financí jest u daňových nedoplatků včetně do roku 1926 ještě částečná možnost dosíci přiměřené slevy, jestliže stávající poměry jinak pro to mluví a naléhavost a nutnost přiměřené slevy v zájmu zachování existence žadatelovy nezvratně je dokázána. Při žádostech o daňovou slevu od r. 1927 jsme však dosud učinili zkušenost, že 'se takovéto žádosti z více než 90 % zamítají, a to s poukazem k tomu, že běží o t. zv. >nové daně<. Je-li žádost sebe více oprávněna, je-li sebe více odůvodněna, je-li sebe více dána naléhavost vyhověti, lze odpisu dosáhnouti jen ve zcela řídkých výjimečných případech, i když berní úřad prvé stolice odpis co nejlépe doporučil. Zde dlužno zjednati nápravu a pan ministr financí musí zemským finančním ředitelstvím naříditi, aby oprávněným žádostem za slevu na daních a za daňové úlevy také vyhovovala, jde-li o daňové nedoplatky po roce 1926. Letopočet nemůže a nesmí býti rozhodujícím momentem při projednávání žádosti za odpis daní, naopak podklad a odůvodnění žádosti a poměry poplatníkovy musí býti rozhodujícím momentem při projednávání žádosti.

Poukázal jsem již před více než půl druhým rokem na nezbytnou nutnost daňových narovnání u těch dlužníků daní, při nichž panující poměry zavinují, že zde tyto daňové nedoplatky jsou, že takový dlužník daní bez vlastní viny nekoná své daňové povinnosti. Kdyby se náš pan ministr financí odhodlal zavésti daňová narovnání, pak jsem pevně přesvědčen, že by během roku 1935 plynuly do státní pokladny velmi veliké obnosy, a sice plynuly by dobrovolným placením poplatníků, i kdyby to bylo jednotlivci připadlo velmi za těžko. Všechny tvrdosti a šikany při vymáhání daní by přestaly a obyvatelstvo nabylo by zase důvěry k vládě, ke státu a jeho orgánům, což právě, za nynější doby má pro hospodářství státu přece jen největší význam.

Volám k našemu panu ministrovi financí: >Zařiďte, pane ministře, co nejdříve, aby orgánové berních úřadů přestali používati všech tvrdostí a šikan při vymáhání daní, zařiďte, aby tam, kde by vymáháním daní jevila se býti existence poplatníkova ohrožena, anebo kde by jeho existence byla dokonce blízka záhuby, toto vymáhání bezpodmínečně bylo zastaveno a aby berní úřady projevovaly vůči poplatníkům takový zájem, na jaký jednotlivý poplatník jakožto loyální státní občan má také oprávněný nárok.<

Otázce narovnání o daňových nedoplatcích z dřívějších let nutno bezpodmínečně věnovati bližší pozornost a přivoliti ke každému narovnání, které se zakládá na oprávněných požadavcích a za něž dlužník daní přiměřeným způsobem žádá.

Zástupcům venkovského lidu bylo během posledního roku 1932 mnoho slibováno. Výsledek všech těchto slibů dlužno však bohužel oceniti jako velikou nulu. Ve všech státech na světě projevuje se snaha přiznati zemědělský význam, který mu v zájmu státu a. všech jeho občanů náleží. Jen u nás nechce to nijak jíti kupředu s podporováním našeho zemědělství a s vydáním ochranných opatření v zájmu našeho zemědělství. Nutno označiti za zločinnou hru, co se provádí s naším zemědělstvím. Pomocná opatření slíbila nám jednotlivá ministerstva, jakož i také ministerské předsednictvo již častokrát; tažme se, co se ve skutečnosti děje, resp. dosud stalo? Skutečností je, že naše zemědělství dostává jeden kopanec za druhým. Jistí pánové mohli by se snad pro tuto poznámku rozčilovati, k čemuž však není žádného důvodu. Položme si otázku:

Což netřeba považovati povolení dovozu 15.000 kusů vepřů za prosinec 1932 snad za kopanec uštědřený našemu zemědělství? Nelze požadavek dovozu tisíců vagónů kukuřice nebo pšenice měsíčně považovati rovněž za kopanec našemu zemědělství? Co se starají jistí pánové o to, zdali naše zemědělství při přebytku dobytka nebo přebytku obilí hyne, či nikoli? Naše vláda chtěla zřízením dobytčího syndikátu upraviti dovoz dobytka a organisaci obesílání trhu potřebným způsobem, aby tak bránila spekulaci v tomto oboru. Dodnes nebylo možno syndikát založiti, poněvadž skupina obchodníků, t. zv. dovozci, žádali při přiznání kontingentu ústupky, které dlužno označiti za neoprávněné a které proto také musilo zemědělství odmítnouti. Skupina zájemců na trhu dobytka, která na zpeněžení dobytka domácího původu měla dosud nejmenší zájem, u které jen dovoz cizího dobytka měl největší zájem, klade nyní na budoucí dobytčí syndikát zcela nestoudné požadavky. Proč naše vláda přiznává, resp. jest ochotna přiznávati zvláštní výhody lidem, kteří na zvelebení domácího chovu nikdy neměli zájem a vždy jen pracovali proti zájmům domácího chovu, je nám jednoduše nepochopitelno. Ve zmíněné skupině hrají však zcela zvláštní úlohu ještě pánové, kteří vůbec nejsou ani československými státními občany. Dále to věru již vůbec jíti nemůže! Žádáme od našeho pana ministra zemědělství zcela energické zakročení a. opatření, aby dobytčí syndikát jednoduše byl ihned založen bez skupiny >obchod<. Při provádění tohoto našeho požadavku může se úplně spolehnouti na účinnou podporu domácího zemědělství a může již zasáhnouti trochu pevněji, kdyby to musilo býti!

Ukazuje se u nás stále to, nač jsme již poukazovali: U nás mají určité skupiny lidí, i když jde jen o hrstku, více moci a vlivu, těmto lidem projevuje se shora více zájmu, nežli naše vláda jest ochotna přiznati na příklad našemu veškerému zemědělství. Může náš domácí konsum míti tak veliký zájem na příklad na skupině t. zv. dovozců dobytka, kteří se vždy jen snažili, aby se obohatili na úkor naší domácí zemědělské výroby a na úkor našeho domácího konsumu? Snaha udržovati ceny na výši a hnáti je stále do výše byla velikým uměním, které náš obchod a meziobchod dosud svedl, a to vytvořilo u nás poměry, jaké ke škodě našeho obyvatelstva máme dnes stále více a více příležitost pozorovati.

V době, kdy jsme se svým domácím chovem vepřů nebyli ještě na výši, a to jak co do kvality, tak také kvantity, a kdy konsum masa byl ještě větší, nežli tomu je dnes, uvolňovalo se pro dovoz měsíčně 5 až 6.000 kusů vepřů, t. zv. krmných vepřů. Dnes tento počet vzrostl za měsíc prosinec již na 15.000 kusů. Vydělávati 500 až 700 Kč na pražských jatkách na dovezeném bagounu a v pondělí každého týdne prodávati 100 nebo několik set takovýchto bagounu na pražských jatkách bez jakékoli námahy, je jistě přece velmi pěkná věc. Známé přísloví praví: S jídlem přichází chuť, a prokázalo se toto přísloví patrně také zde více nežli pravdivým! Musily tu býti síly se značným vlivem, že pro tak nepatrný počet obchodníků a komisionářů na pražských jatkách byl daleko větší zájem, nežli pro veškeré naše zemědělství. Dovolím si poznamenati ještě toto: Nebudu se ostýchati, abych při nejbližší příležitosti nemluvil trochu zřetelněji, jestliže určité kruhy a zástupci jistých skupin zájemníků budou nadále klásti obmezené požadavky.

Pro mne a mé kolegy bylo by velmi zajímavo slyšeti, co tito těžce vydělávající, nikoli snad těžce pracující, odvádějí na daních a dávkách státu, tomuto státu, který jim přece od mnoha měsíců přiznal toto výhodné postavení k vydělávání těžkých peněz.

Jsme si přece vědomi, že se u nás bohužel všechno řeší, resp. může býti řešeno jen cestou kompromisu, narovnání. Byli jsme dosud vždy ochotni ke kompromisům, prohlašujeme však, že máme nyní tohoto věčného handrkování již dost a že konečně žádáme pro naše zemědělství činy a skutky, jež poskytují možnost, aby se naše zemědělství mohlo také udržeti. Slov se již namluvilo více než dosti.

Jak se u nás řeší životní otázky našeho zemědělství, toho ještě následující příklad: Koncem srpna se tvrdilo, že budeme míti letos v našem státě obrovskou sklizeň obilí a zvláště obrovský přebytek žita. Toho, čeho určité kruhy chtěly docíliti tímto tvrzením, toho k naší lítosti bohužel docílily. Ceny našeho obilí klesaly z jednoho bursovního dne na druhý. Již počátkem září znamenalo žito ještě asi 100 Kč, ječmen 82 až 88 Kč a oves 77 až 79 Kč, kdežto pšenice se mohla udržeti ještě na 158 až 160 Kč. Mnozí akademicky vzdělaní národohospodáři pořídili na základě zprávy statistického státního úřadu výpočty, podle kterých jsme měli asi 6 milionů q žita přebytku. Skutečností jest, že list organisace naší strany z kraji žateckém, >Heimat<, v úplném souhlasu s mým osobním názorem již od doby po žních hájil tvrzení, že je zcela nemožno, abychom měli takovou obrovskou sklizeň žita a že při tvrzení o obrovské sklizni žita něco přece nemůže úplně souhlasiti. Výsledky výmlatu v mnohých našich vysloveně žitných krajinách přinesly velké zklamání. Dnes mluví se v těchže kruzích, které v srpnu hájily tvrzení o obrovské sklizni žita s přebytkem žita 6 milionů q, o naší letošní sklizni žita již zcela jinak, kdyby se v srpnu 1932 nebylo mluvilo o sklizni žita 21 milion q, kdyby se naopak byly provedly přesnější výpočty a šetření a kdyby byli 'bývali k poradám přibráni praktičtí zemědělci, bylo by se přišlo nejvýše na 18 mil. q žita jakožto výsledku sklizně, jak se to dnes vypočítává, a cena žita nebyla by klesla na 80 až 85 Kč, nýbrž byla by se musila udržeti na 120 až 130 Kč. Vyšší cena žita byla by však měla také příznivý vliv na ceny ječmene a ovsa a naše domácí zemědělství, obzvláště naši pěstitelé obilí, nebyli by musili bojovati s takovými starostmi. Pereme se od mnoha týdnů o každou korunu pro podporování cen žita. Naši sedláci jsou s naší činností nespokojeni. Přes všechny vážné snahy se nám bohužel nepodařilo zabezpečiti našemu zemědělství takové ceny obilí, jež zemědělství bylo plně oprávněno žádati, a kteréžto ceny obilí vláda také uznala. Že jsme co do cen obilí utrpěli takovouto katastrofální pohromu, na tom však má vinu nejen uveřejnění obilní sklizně, zjištěné na falešném podkladě, hrají při tom úlohu ještě mnohé jiné okolnosti. Celkem však hlavní vinu na všech chybách má naše vláda, což opětovně budiž konstatováno. Všechna opatření, slíbená nám k ochraně zachování existence našeho zemědělství, nestala se nikdy v pravý čas, nemohla i při nejlepší vůli šéfa naší vlády býti vydána v pravý čas a ve vhodném okamžiku, poněvadž zástupcové jiných stavů povolání a politických stran neměli nikdy ochotu to připustiti.

Staré biblické přísloví: >Kdo nepracuje, ať nejí<, zdá se, že se dnes obrátilo v pravý opak. Dnes vede se u nás ještě dobře, ba velmi dobře těm, kteří nikdy nesejí, ale vždy sklízejí a kteří nikdy ničeho nepracují, pro něž všichni druzí však tím více se musí dříti a plahočiti. Od té doby, kdy sedlák se dostal do osidel moderního peněžního hospodářství s jeho neblahými účinky, naše zemědělství z krise vlastně nikdy ještě nevyšlo, poněvadž minulou, trochu lepší dobu v zemědělství bezprostředně po světové válce považovati lze přece jen jako abnormální přerušení doby krise. Placení úroků a stálé stoupání všech břemen a dávek přineslo většině našich sedláků a venkovského obyvatelstva vůbec nevolnictví často mnohem tísnivější, nežli jak tomu bylo u našich předků. Tehdy potřeboval sedlák platiti desátek jen z toho, co skutečně sklidil. Tato dávka přestávala sama sebou, když sedlák ničeho neměl, když zde ničeho nebylo. Dnes však musí sedlák platiti zcela obrovské daně a dávky, i když ničeho nevydělá, a přijde konečně o svůj statek, nemůže-li platiti předepsané daně, ačkoli nutno uznati, že je skutečně nemůže platiti a hraditi z příjmů svého hospodářství. Většina našich sedláků je dnes již více nežli nesvobodná a mnohý byl by rád, kdyby svým závazkům oproti státu mohl dostáti prací, anebo naturálními dávkami, jak tomu bylo u jeho předků.

Může to tak býti dále? Bude moci náš stát dále existovati, když nechává hynouti stav, který ho živí? Ti, kteří dosud nemohli dojíti k poznání, že bez zdravého selského stavu žádný stát trvale nemůže existovati, dokazují, že jim pramálo záleží na zachování státu a jeho občanů. Národ, který špatnou hospodářskou politikou přivádí svůj selský stav na vymření, zpečeťuje tím sám svůj osud. Dokud budou lidé na světě, budou poukázáni na sedláka, který jim opatřuje denní chléb.

Kdyby druhým stranám také skutečně vážně záleželo trochu na zachování našeho domácího zemědělství, kdyby se zástupcové všech druhých stran také skutečně starali o panující poměry v našem zemědělství a kdyby vůbec měli potřebné porozumění pro naléhavé potřeby našeho zemědělství, pak musili by zaujmouti zcela jiné stanovisko při projednávání všech otázek, které se týkají našeho zemědělství, nežli jak tomu bylo skutečně do dnešní doby. Zdá se však, že všichni ti pánové mají nejlepší snahu přivésti naše zemědělství na stejný stupeň zemědělství na Balkáně, čemuž v krátké době také tak bude, kdyby se naše zemědělství musilo spokojiti s tím, čeho mu všechny druhé politické strany chtějí popřáti. Naše odpověď na to zní: Pánové mohou býti ubezpečeni, že také jim všem stejný osud nejen hrozí, nýbrž ve zcela krátké době také by musil nastati, kdybychom se odhodlali naše zemědělství vydali všanc.

Jenom ozdravěním zemědělství bude lze nalézti východisko z nynějšího zmatku v hospodářství Evropy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Tichi. Dávám mu slovo.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Jestliže se v poslední době vzmáhají hlasy, že senát je drahou a zbytečnou institucí a že by bylo nejlépe ho rozpustili, anebo přeměniti v hospodářský parlament, pak musíme při objektivním a střízlivém posuzování věci této kritice dáti jen za pravdu. S tohoto místa stěžoval si včera trpce pan zpravodaj o parlamentní úsporné a kontrolní komisi, Kolega Karas, že k poradám o zákoně o parlamentní úsporné a kontrolní komisi senát, ačkoli je v ní zastoupen, pozván nebyl, že naopak tento zákon formulován byl proti názoru senátu. Konstatoval zde dále, že v tomto zákoně předsedovi poslanecké sněmovny na rozdíl od předsedy senátu dána byla určitá dalekosáhlá plná moc a že v úsporné a kontrolní komisi poslanecká sněmovna a senát nejsou zastoupeny, jak by to bylo přirozené, stejně, nýbrž, že poslanecké sněmovně přiznáno bylo 16 a senátu jen 8 členů, ačkoli projednávání rozpočtu v obou sněmovnách podle ustanovení ústavy je rovnoprávné. Zůstane jako dosud při tomto nářku a papírových protestech, poněvadž se senát sám vhání do této bezvýznamné úlohy.

Na těchto neudržitelných poměrech máme zde v senátě sami spoluvinu. Vzpomeneme-li si, jak loňského roku byl zde v senátě projednáván státní rozpočet, a vidíme-li, jak také dnes tři tak důležité předlohy se házejí do společného hrnce, aby se rychlíkovým tempem dostaly pod střechu, pak nutno to věru přiznati. Máme zde zákon o snížení platů, tak závažnou předlohu, o které se po celé měsíce za kulisami a v poslanecké sněmovně smlouvalo, která dokonce vedla k vládní krisi; a to se nyní za několik hodin odbude. Máme dále rozpočtové provisorním, které dává vládě plnou moc vydati 2¹/₂ miliardy, a které rovněž má býti odbyto za několik hodin. Na konec máme zde nesmírně důležitý.problém, který se týká veškerého státního hospodářství a jejž má postihnouti stejný osud. Také v tomto způsobu projednávání se ukazuje, že stát sám svou činnost bagatelisuje a před širokou veřejností snižuje.

Slyšeli jsme zde z úst pana řečníka přede mnou, kolegy Stöhra velice ostrou oposiční řeč, za kterou by se nemusil styděti ani pan kolega Mikulíček. (Sen. Kroiher: Když křičí, to ještě není oposice!) To byla oposiční řeč, pane kolego Kroihere. Slyšeli jsme tyto ostré tóny opětovně, máme však za to, že ostré tóny samy nestačí, že spíše dlužno nasaditi páku tam, kde je toho potřebí, když někdo je u moci, a myslím, že pánové z agrární strany mají v nynější vládní většině tak obrovskou moc, že svým vlivem dovedou připraviti konec všem nepřístojnostem berních úřadů, fisku a ministerstva financí. Slyšíme stížnosti denně, víme, jak daleko dospěly berní exekuce, a vedlo by příliš daleko to všechno zde opětovati. Dnes u živnostníků a obchodníků není žádných berních exekucí, poněvadž zde ničeho více není, poněvadž bylo všechno exekvováno, a dochází-li dnes také na zemědělce, je to politováníhodné znamení doby. Viděli jsme, že naproti v poslanecké sněmovně podán byl zákon o vymáhání dlužných daní, a v tomto zákoně postupuje se vězením a jinými těžkými drakonickými tresty. Myslíte, že tímto zákonem postiženi budou velcí daňoví defraudanti? Tento zákon bude zase účinkovati jen na malé a střední existence. Ty budou tímto zákonem trestány.

Jestliže vláda je dnes nucena, ve dvanácté hodině předstoupiti před zákonodárné sbory s rozpočtovým provisoriem, pak je to smutné znamení doby, které s veškerou jasností ukazuje, kam dospěla neschopnost, bezprogramovost a rozvrácenost nynější vládní většiny, když není s to zjednati včas pořádek ve vlastním hospodářství, většiny, která nedovede řešiti zodpovědné úkoly, jichž řešení kategoricky od nás vyžaduje veliká doba, ve které dnes žijeme. Stojíme na prahu roku, a pohlížíme-li zpět, pak vidíme smutné trosky našeho veškerého hospodářství, způsobené obrovskou hospodářskou krisí, ale hospodářství bylo také podupáno brutálními a beznadějnými opatřeními vlády, jež učiněna byla v poslední době. Vidíme armádu skoro 800.000 nezaměstnaných lidí, kteří zoufale vzdali se vší naděje na lepší časy, a je tragické, že zde jsou desetitisíce mladých lidí, kteří dosud nikdy neviděli práci, pro které dosud nebylo práce. Vidíme miliony příslušníků selského stavu, kteří - a je správné, co kolega Stöhr zde ve svém rozhorlení řekl - volají po pomoci proti zadlužení a zbídačení, kterým však nikdo nemůže pomoci, poněvadž zde pro to není možnosti. Vidíme nyní velkou armádu statisíců roztrpčených státních úředníků a stejně početné zproletarisované existence příslušníků stavu živnostenského a obchodnického, postrádající jakékoli ochrany. Všichni tito lidé stojí v zoufalství na prahu nového roku a volají o pomoc.

Podali jsme zde včera naléhavý návrh, aby zakázány byly t. zv. obchody s jednotnými cenami. Mnozí nemají přece vůbec tušení, co znamená takovýto obchod pro obchodníky a živnostníky, usadí-li se na blízku, třeba v téže ulici. To je zkáza i pro velké obchodní obory živností. Obchod s jednotnými cenami je v rukou lidí, kteří mají kapitál, kteří snad obdrželi kapitál od bank, kteří zde nesvědomitým způsobem podvádějí nejen široké masy obyvatelstva, jež přichází jako zákazníci, kteří však jsou také s to svou mocí poškoditi a zničiti tisíce a tisíce živnostníků a obchodníků. Musíme konstatovati, že také následky tvrdošijné deflační politiky působí zhoubně a denně nabývají ostřejších forem. Vláda nedovede zjednati pořádek v oboru peněžního trhu, poměry na peněžním trhu zrají pomalu v katastrofu. Známe dnes již spořitelny se stavem vkladů 10 milionů a více, které nemohou vypláceti vkladatelům více než 2.000 Kč denně, které jsou nuceny snížiti úvěry až na 50 %, které nemohou hypotekární úvěry zvýšiti nad 10.000 Kč, čímž mnohé lidi, kteří ve stavebním ruchu doufali obdržeti peníze, dohánějí k zoufalství, následkem čehož také zase stavební živnostníci den ze dne musí čekati na své peníze.

Jsou dnes také již české kruhy, které označují za nesprávné, že tento malý stát se svými rozvrácenými financemi v této své hospodářské nouzi přesně vyplatil prosincovou splátku Americe, jako bychom těch 50 milionů, které byly vyplaceny, nepotřebovali pro jiné věci. Byla to ryze prestižní otázka pro ministra věcí zahraničních, který chce býti hezkým, aby imponoval jako hodný dlužník. Vidíme, jak mocné státy, jako Francie a Belgie, pronesly kategorické >nikoli<, ačkoli tyto státy plovou v penězích, obzvláště Francie. Myslím, že stanovisko, jež zaujala Francie, jest úplně správné, poněvadž nikoho více nenapadne splniti z budoucích splátek Americe byť jen jedinou, poněvadž přece k tomu zde také nebude možnosti.

Vánoční nálada je tedy velmi stísněna, a je skoro nepochopitelno: jakoby nebylo nic jiného na práci, v poslední době se politická nálada pod záštitou německých vládních stran nesvědomitou politikou popichování jen ještě více kalí. Sen. Stöhr si s tohoto místa trpce stěžoval, že se v oboru menšinového školství nic nezlepšilo, naopak zhoršilo, a slyšte, kdož jste se touto otázkou jen trochu zabývali, ozvěnu, kterou u českých vládních stran nalezl zákon o reformě škály ministra školství dr Dérera, kterýžto zákon daleko ještě neobsahuje národnostní školskou samosprávu, jaké si přejeme. Tak daleko jsme tedy dospěli přes sedmileté účastenství německých stran ve vládě, že i taková osnova, která nic zvláštního neobsahuje, nalézá tak ostrou odmítavou kritiku určitých českých vládních stran!

Nechci také opakovati, co jsem již řekl, ale podívejte se jednou na automobilní zákon, který byl zde před několika dny projednán, který v nejbližších týdnech ukáže, jaké účinky na naši autodopravu projevovati bude státní socialismus, který není ničím jiným nežli socialisací suchou cestou. (Sen. Polach [německy]: Vidíme, že to málo, čemu jste se u nás naučil, jste již zapomněl!) Pane kolego Polachu, nejsem přece žádným profesorem.... (Sen. Polach [německy]: K tomu netřeba býti profesorem, je potřebí jen znáti abecedu a slova, aby se nezaměňoval statní socialismus s bolševismem! K tomu je potřebí jen znalostí obecné školy v politice!) Je vám velmi nepříjemno.... (Sen. Polach [německy]: Nepříjemno, co říkáte? Nejvýše pro humoristické listy to je!)