Vážení pánové, když si představíte, že 600 mil. Kč dluží autodopravci těžkému kapitálu za autobusy, kolík to rodin bude zničeno, když již teď víme, že nebudou moci v novém roce platiti daně. Budou dávati autobusy k disposici s velkými srážkami a poněvadž podle podmínek, které byly při koupi sdělány, musily ručiti celé rodiny, aby autobus dostaly na splátky, budou ničeny celé rodiny a budou ochuzovány o svůj majetek, tedy bude se rozšiřovati ještě větší bída, než jaká je dnes. Majitelé autobusů budou musiti zase propustiti šoféry a ti rozmnoží opět počet nezaměstnaných. Všechny tyto rodiny padnou státu na obtíž i s rodinami majitelů soukromých autobusů. Tyto autobusy byly koupeny od velkých továren, které vyráběly, poněvadž tu byl průmysl, který měl vyhlídky na určitý rozvoj do budoucnosti. Tyto továrny budou nyní musit omeziti výrobu, poněvadž nebudou míti pro koho vyráběti, budou musit propouštěti dělnictvo a tím způsobem se u nás rozmůže nezaměstnanost a stát na tom bude daleko hůře při sdělávání budoucího rozpočtu než dnes, a jsem plně přesvědčen, že výnos, který měl plynouti z této předlohy o autobusech, bude minimální, poněvadž ti lidé to nebudou moči platiti a poněvadž tíže této předlohy byla vržena jen na jednu kategorii živnostenskou, na živnostenský provoz.

Vážení pánové, máme státní lesy. Tyto státní lesy jsme měli neustále pasivní. Tuším, že kol. Modráček zde loni o těch Věcech mluvil, ohrazoval se proti pasivitě státních lesů. Nedivím se tomu. Kdybyste, vážení pánové, znali hospodářství státních lesů, žasli byste, jak se tam přímo hazarduje se státním majetkem. Mám možnost přicházeti na Slovensko, tam je to trochu markantnější než u nás, poněvadž v Čechách a na Moravě je větší kontrola od obecenstva než na Slovensku. Když se podíváte na státní lesy, vidíte všude plno úřednictva, vidíte všude pěkně vybudované hájenky a myslivny, kde jsou zařízeny zvláštní byty plně vybavené za státní peníze, kterých je používáno prý pro úřednictvo, ale fakticky je jich používáno pro nájemce honitby nebo honiteb. Kdyby soukromý majitel lesů měl míti vybudovány všecky tyto myslivny a hájenky jako stát, musil by ovšem na ně dopláceti, a kdyby vedl státní lesy tak jako stát, musil by je ovšem prodati.

Na př. na Muráni na Slovensku v takovém velkém revíru je lesní úřad, kde je jeden úředník na druhém, avšak do lesů nikdo kroku neudělá, tam jsou odpovědni hájnici. Tuto honitbu má pronajatu pan president Pozemkového úřadu za velice malou částku.

Revír Svarín, Liptovský Hrádek, má pronajatý pan sekční šéf z ministerstva zemědělství za 1.500 Kč, ačkoli se za tuto honitbu nabízelo až 150.000 Kč.

Vážení pánové! Když se podíváte do Korytnice, shledáte, že revír mají pronajat za pár haléřů bankovní úředníci. A všechny revíry na Slovensku jsou pronajaty buďto od státních, anebo bankovních úředníků. Všechny hájenky, myslivny se zvláštním, zařízením jsou používány od nájemců honiteb na účet státu.

Revír Hronec má vybudovánu dráhu do Trivody, a na této dráze pro pohodlí nájemců je motorová dresina pěkně vybavená. Je tam úzkokolejná dráha. Myslím, že tato dráha je určena pro svážení dřeva a domnívám se, že je luxusem, jezdí-li jenom proto, aby páni mohli jezditi na konečnou stanici do Trivody. Pan generální ředitel Šiman má v tom revíru pronajatu honitbu a má v lese krásně vybudovanou chatu i s koupelnami na státní útraty.

Tam se nedá šetřiti, tam se nedá k tomu působiti, aby zde byla odpovědnost za ochranu státního majetku, když na druhé straně se žádají od poplatníků enormní daně a poplatky. Myslím, že je potřebí, aby občanská a socialistická koalice udělala v této věci řízné kroky a pořádek, aby přinesla trošičku rovnováhy do těch poměrů, aby tyto podniky byly aktivní.

Vážení pánové! Mám zde ještě markantnější případ, který ilustruje snahu našich úředníků o zvelebení podniků. Je to t. zv. oravský kompossesorát, který je nyní z 80 % ve státních rukách. Ostatními vlastníky jsou Pálffy, šlechtic ze Smolnice u Trnavy, Esterházy z Maďarska a pak je tam ovšem jeden státní úředník, který byl dříve řiditelem u tohoto kompossesorátu, pan inž. Panák, který je teď v Nýdku v Čechách. V r. 1925 bylo slibováno, že tento kompossesorát bude zestátněn, že podíly budou vyplaceny zájemníkům. jelikož jsou to hranice polské, je to v zájmu státu, aby došlo k zestátnění. Doposud se to nestalo. Tento pan úředník, který koupil podíl, prohlásil, že za žádnou cenu jej neprodá, aby to stát nemohl zestátniti. Správou tohoto kompossesorátu je pověřena 4členná rada, jsou to úředníci ministerstva zemědělství, jejíž předsedou je pan generál, ředitel Šiman. Kontrolující úředník je také státním úředníkem, a podle toho to dopadá.

Tento kompossesorát nevykazuje žádných čistých zisků. A má-li čistý zisk, dává jej na investice a jaké investice? Ku př. tam postavil t. zv. jak říkají na Slovensku majer. V Oravském Podzámku postavil velký majer za 2 mil. Kč, ale bohužel tento majer tam nemá dostatek polnosti, má celkem na 200 měřic polností a louky. Kousek dále je vesnice, kde je státní hospodářská škola, která by potřebovala pozemky a louky, ale to se nemohlo přiděliti státní hospodářské škole, to se musily vyhoditi 2 mil. na postavení majeru. Mimo to se tam postavila velká vila pro zahradníka, ale zahrada schází a proto se musí vybudovat zahrada, aby zahradník měl existenci, aby měl právo ve vile bydleti. Tento ředitelský sbor také tam prováděl investice, prý účelně, na př. stavbu polní dráhy z Podběle do Habovky. Tato dráha má tu nevýhodu, že nemůže dovážet ke dráze, poněvadž přes řeku nemůže. Materiál se vozí do Habovky, u Podběle se překládá a vozí jej povozníci na dráhu. Dráha stála 2 mil. Kč, letos se postavil druhý desetikilometrový úsek, který stál přes 1 mil. Kč, ale nemůže se po této dráze dovážet. Zajímavé je, že se zjistilo, že při dřívějších poměrech, kdy povozníci vozili náklad až na dráhu, byla doprava lacinější, a že dnes je o 7 Kč na 1 m³ dražší, než byla dříve. Tomu se říká racionalisace ve státní správě. A, vážení pánové, co je při tom nejtrapnější. Z tamějších vesnic veškeré obyvatelstvo nemá žádné výdělky, poněvadž tam není průmyslu. Nyní byl rolníkům, kteří měli svůj povoz, své koně a byli odkázáni na odvoz dřeva z lesa, i tento výdělek sebrán. Tedy v tomto kraji, kde se mělo působit k tomu, aby třenice mezi slovenským a českým národem se zmírnily, aby se tam lidem ponechala práce, se ještě více rozšiřují vinou státních úředníků a tím se vytvářejí podmínky k nadávání na náš stát. Takovým způsobena si nepředstavuji racionalisaci ve státních podnicích a vůbec vedení státních podniků, aby mohly býti jednou výnosnými. Dějí se tam různé věci, postavily se byty pro úředníky - nechci se však o tom zmiňovati, ale chci jen dokumentovati, že státní statky jsou vedeny špatně v důsledku neodpovědnosti úřednictva k těmto podnikům. (Sen. Kindl: Také se tam krade!) To jsem nezjistil a také bych to nechtěl zjišťovati, poněvadž na to je potřebí něco jiného. Ale zajímavé jest: Vezmeme-li státní lázně, vezmeme-n na př. železárny v Podbrezové, ve všech těchto podnicích vidíme jedno, to je nadpočetný počet zřízenectva a úřednictva. Porovnáme-li to se soukromými podniky, vidíme, že v soukromých podnicích se to nikde nevyskytuje. Chceme-li přivésti nápravu do státního rozpočtu, musíme začíti u statní administrativy, která musí býti postavena na řádný podklad; chceme, aby státní úředníci měli řádně zaplaceno, ale ať jest jich jen tolik, kolik jich skutečně potřebujeme.

Je zde také předloha o úsporné kontrolní komisi. Byl bych proto, aby zejména u nás byla kontrolní komise. Bylo by to potřebí již k vůli tomu, co se zde uvádělo, aby zde mohla stávat kontrolní komise, která by mohla kontrolovat toto hospodářství, jestli je správné pro stát, či ne. Jsem plně přesvědčen a i vládní 'koalice je dnes plně přesvědčena, že tato předloha o úsporné a kontrolní komisi je bouře ve sklenici vody a nic více. (Sen. Kindl: To bude jenom na papíře!) Ano, to bude jenom na papíře, a to proto, že, jestliže jsou zde nepopulární předlohy a nepopulární daňová zatížení pro občanstvo, tak musí občanstvo slyšet, že se něco dělá, aby se zamezilo chybám, že je zde úmysl. Měsíc a 2 měsíce se bude o tom ještě mluvit, pak vláda a politické kruhy řeknou o tom své veto, aby se do té kuchyně politických stran nevidělo, přejde se přes kontrolní komisi k dennímu pořádku a pak až někdo vykřikne, řekne se, proč se neschází ta komise, a tím celá věc bude vyřízena. Vážení pánové, bylo by to nutné v zájmu našeho hospodářství, aby tato kontrolní komise byla. Kol. Modráček zde mluvil, tuším, na jaře, že kdosi dostal 200 mil. Kč subvence. Kdosi, on neřekl kdo. Bylo by záhodno, abychom viděli, kdo je dostal vůbec. A potom když slyšíme a čteme v novinách, že se 13 milionů dostalo na sanaci hospodářských družstev lidové strany, když slyšíme, že dostávají soc. demokraté na sanaci konsumních spolků, konsumních družstev, když slyšíme, že z toho masného syndikátu, který ještě ani není utvořen, jistá strana měla mít 800.000 Kč, tedy pánové, já myslím, že by byla plně odůvodněna tato 'kontrolní komise, která by měla zkoumat tyto věci, aby subvence a subvenční systém u nás vůbec odstranili. Vážení pánové, my živnostníci a obchodníci nedostáváme žádné subvence. Kolikrát jsme to zdůrazňovali, že nechceme žádné, že chceme jenom ochranu toho stavu a podnikání, aby břemena byla stejně rozdělena. A bylo by záhodno, aby také druhé strany v zájmu státu se přizpůsobily potřebám státu, aby také konečně se vyvarovaly toho, co na veřejnosti našemu státu škodí. (Výkřik: Bez nich nemohou existovat!) Ovšem, že ne, to je pravda. Vážení pánové, to je můj názor na kontrolní a úspornou komisi.

Pan ministr financí nám nepředložil předlohu, která nás očekává, o trestní sankci. Já se divím, že u nás zavládá neustále psychosa ve vládních kruzích a zejména v kruzích ministerstva, za každou cenu trestat. My se u nás nemůžeme odpoutat od toho, aby rozumným způsobem se dělala náprava bez trestu. U nás jsme udělali zákon pro mladistvé odsouzence, pro mladistvé provinilce. To má platiti pro ty mladistvé. Způsobilo to mnoho škody. Soudci z povolání jsou proti tomu, že to působí obrovské škody, ale naše úřady dobré poplatníky chtějí každým způsobem a za každou cenu trestat, že to jsou takoví dobří lidé, že konají k tomu stavu svoji povinnost, aby konali ještě větší, za to mají býti trestáni. Vážení pánové! Mluví-li se zde, že je to namířeno proti velkým defraudantům daní, tedy já tomu prostě nevěřím. (Sen. Kindl: Tomu nevěří nikdo!) Proč? Možnost trestati daňové defraudace a veliké zpronevěry zde byla, ale používalo se jí od ministerstva financí? Nepoužívalo. Potom se nedivím, když střední stav klesá pod tíhou břemen. Nedávno podali čeští socialisté interpelaci na ministra financí stran odpisu daní pro pana Larische, kde dr Matouš zprostředkoval odpis 16,300.000 Kč, nebo dr Šavrda zprostředkoval Pálffymu odpis 37 mil. Kč (Hlas: Koburgovi bylo odepsáno 75 mil. Kč!), nebo na pí. dr Bartoň v Kroměříži odepsal družstvu cukrovaru 800.000 Kč atd.! Vážení pánové, kolik máme v republice takových Šavrdů, Matoušů, Antošů, Bartoňů, kteří pomáhají odpisovati daně velkým poplatníkům! Jsem přes vědcem, že ministerstvo financí o těchto velkých defraudantech vědělo a ví, ale že se o to nestaralo. A myslím, že v mnohém případě bylo to prováděno za souhlasu ministerstva. Všechny tyto veliké úbytky na daních, které byly odepsány těm velkým defraudantům, byly pak na druhé straně vymačkány na těch malých živnostnících a obchodnících, na ty se volají trestní opatření, ti se musejí zavřít i pro sebe menší částku dlužných daní, jak tu chybějící částku, která byla státu zdefraudována, nezaplatí. (Sen. Kotrba: Pro 680 Kč poslali na živnostníka dva exekutory! - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Sláma (pokračuje): Vážení pánové! Podíváte-li se dnes do našich venkovských měst a obcí i do velkých měst, vidíte všechny podniky v zoufalství, vidíte-li, jakým způsobem je dnes živnostnictvo a obchodnictvo šikanováno, užasnete, jakým způsobem mohou býti ještě taková drastická opatření na střední stav přivolávaná.

Vážení pánové! A co dělá dnes berní úřednictvo s tím šikanováním, to už přesahuje všechny meze, to jednoduše už dál nejde. Dovolte laskavě, je to možné, když v jedné obci je dnes 15 dražeb, a to pro obnosy od 300 do 900 až 1.000 Kč, zkrátka za každou cenu, kde berní úřad nařizuje: přijede tam autobus, naloží se to, odveze a prodá se vám to. Vážení pánové! A k tomu píše: převoz stane se vysláním nákladního auta z Kunštátu s potřebnými k tomu lidmi. Upozorňujeme, že převoz stane se i v tom případě, že byste si opatřil od vyšších úřadů jeho zastavení. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Vážení pánové, máme to zvláštní morálku. (Výkřik sen. Kindla.) My chceme vybudovati daňovou morálku, chceme vybudovati poplatní morálku, chceme vybudovati všestrannou morálku ve prospěch státu - a na druhé straně finanční ředitelství, totiž ministerstvo financí samo zavádí 'mezi své úřednictvo morálku špatnou. Potom se nic nedivím tomu, i když je to pravda, nebo ne, že pan ministr Vlasák prohlásil, že jsou hodní a špatní úředníci, že hodní potřebují odměny a špatní nedostanou nic. V tomto případě by se mohlo docela klidně říci, že všichni ti úředníci, kteří takovým způsobem jsou šikanováni, mají býti snad odměněni, protože musí dělati to, co jim nařizují od ministerstva financí, že nesmějí respektovati nadřízené tirády. Kam se to přijde s takovou disciplinou úřadů, když bude míti možnost nejmenší úředník proti nadřízenému úřadu něco dělati? Bude to určitá morálka v řadách úřednictva, zejména tam, kde je jí nejvíce potřebí, úřednictva finančního, u berních úřadů? Vážení pánové, to bude daleko větší roztrpčenost a daleko větší nespokojenost. Ta nespokojenost se bude vybíjeti právě těmito předlohami na poplatnictvu. Bude-li to ve prospěch státu, to je druhá otázka, a já myslím, že nebude. Proto varuji ministerstvo financí před těmito věcmi, které dělá v neprospěch státu. Jsem plně přesvědčen, když se občan prohřeší proti dnešnímu stávajícímu řádu, že je trestán zákonem. Jestliže se prohřeší takovým způsobem sám pan ministr financí, anebo jeho úředníci, jestliže pro ty nemají stávati zákony, mají býti zodpovědní za tu věc, která je proti státním zájmům. Je povinností, aby se v té věci stala náprava. Vážení pánové, mám zde ještě jednu věc, které se chci dotknouti a která v poslední době ne dosti dobře rozvířila hladinu. Jedná se o tu korupci. Zmíním se o tom proto, poněvadž jsem Moravan a tato věc se na Moravě odehrála. Staví se údolní přehrada ve Vranově. Episoda s údolní přehradou buďto bude jednou vůbec zatušována, nebude se o ní mluviti, anebo rozvíří hladinu našeho života tak, že se stane potom to, že někteří úředníci budou musit odejíti ze svých míst z určitých ministerstev, aby se zjednalo zadostiučinění. (Hlas: Jednou ji voda odplaví!) Bylo by to správné, kdyby odplavila všecky ty dluhy.

Jakým způsobem se tato přehrada zadávala, to je unikum. Oferentů bylo 14. Největší oferta byla 79 milionů. Všichni tito oferenti, kteří podávali nabídky, měli ve svých ofertách zahrnutu položku a inventář, 16 mil. Kč. Žádný z těch oferentů nedostal stavbu přehrady zadánu, dostalo ji konsorcium tří firem, a ne za 79 mil., nýbrž za 83 mil. okrouhle a mimo to ještě 16 mil. Kč na inventář pro stavbu této přehrady.

Vážení pánové! Nedovedu si představiti, jak je to možno, když se tři roky provádějí sondy na tuto údolní přehradu, že se zjistí najednou, že je překročen rozpočet o 40 mil. Kč. Musily prý se zdi zesilovati, přehlubovati základy, toto všechno se musilo dělati mimo rozpočet. Nač se tedy tři roky dělaly sondy? Nač se tři roky kreslily plány, dělaly se ty rozpočty, propočty, když pak se zjistí, že ty propočty jsou směrodatné jen pro určité firmy, které podle těch propočtů znaly slabiny celého podniku, aby mohly na nich zvyšovati rozpočet? Tam byly obrovské hromady písku, které byly určeny, že se spotřebují do údolní přehrady. Pak se uznalo, že ten písek je špatný a vozil se dále, ovšem, že jiný za drahé peníze. Jak se přijde k tomu konečnému výsledku, to se neví. Zdá se nám, že u nás v československém státě budeme míti druhou Panamu, to je pravda, ne panamský průplav, ale Panamu s údolní přehradou. Je to zajímavý zjev.

Všechny úřední věci z Moravy se musily vzíti do Prahy, zemský výbor moravský nemá vůbec tušení, jakým způsobem se zadání stalo, ministerstvo veřejných prací to udělalo ze své pravomoci. 3 komise tam revidují, ale jsem přesvědčen, když tam budou ještě 3 komise revidovat, že nenajdou pravou chybu a pravého vinníka. Konečně, jak jsem řekl, některý úředník půjde, a věc bude tím vyřízena.

Chci poukázati na markantní případ, který se n nás stal, že státní úředník byl ve svém úředním postavení spojen s jistou firmou, která prováděla silniční práci, ovšem ten úředník šel do pense, Je domněnka, že ten případ se opakuje zase, že je obdobný s tou silnicí, a občanstvo nemá důvěru potud, dokud parlament a senát neučiní zásadní rozřešení v tom, že učiní veškeré kroky, aby celá aféra se objevila v pravém světle, aby se poplatnictvu mohla říci pravda.

Vážení pánové, zde se vyhazují miliony, ale na druhé straně se těžko hledají pro státní pokladnu. Jsem plně přesvědčen, bude-li takové turecké hospodářství, jako u údolní přehrady, že na příští rok neseženeme polovičku státního rozpočtu a polovička úhrady nám bude chybět. (Sen. Berkovec: Řekněte, kdo to dělá?) Jako loyální člověk musím počkat na výsledek komise, která je tam poslána, a konečně doufám, že bude utvořena komise kontrolní a úsporná, když ta provede svůj úkol v této věci té údolní přehrady a sdělí mi to, já vám to potom, pane kolego, řeknu.

Vážení pánové, mojí povinností bylo zaujmouti stanovisko ne jen kritické, my jsme také pro to, aby se státní finance urovnaly, aby státní rozpočet byl v rovnováze. Víme, že břemena se nemohou unést. Já schvaluji taktiku oposičního senátora kol. Modráčka. Je to mužnost, i když s oposiční strany má někdo odvahu říci pravdu. To je zdravá věc, poněvadž myslím, že dnes jsou poměry tak daleko, že všichni vážní lidé, nejen oposice, se budou musit tímto problémem zabývat, aby se už jednou upravily poměry ve prospěch státu. Poukazuji, kde se mohou úspory hledat, co musí udělat vládní koalice, aby se poměry urovnaly. Jsem plně přesvědčen, když toto se stane, že svorně s vámi bude hlasovati i oposice. poněvadž bude vědět, že koalice si počíná správným způsobem. Tentokráte musím říci, že pro tyto věci, které zatěžují abnormálním způsobem nejen veškeré poplatníky, ale které nejsou zdravé pro státní rozpočet, hlasovati nemůžeme. (Potlesk senátorů živn.-obch. strany středostavovské.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stöhr. Dávám mu slovo.

Sen. Stöhr (německy): Názor, který pan ministerský předseda Malypetr při tvoření podkladů pro státní rozpočet na rok 1933 se snažil projeviti, >spořiti a zase spořiti<, jak zdůraznil, a přizpůsobiti vydání ve státním, hospodářství příjmům státních pokladen, vyhovuje zplna našemu názoru, vyjadřuje to, co jsme my od let neustále znovu projevovali. Tak zvaná sedmička, dosazená k vytvoření určitých podkladů pro rozpočet, vykonala jistě práci uznání hodnou, a i když se jí v prvém náběhu všechno nepodařilo, čeho chtěla ještě dosíci, pak nemůže to prozatím hráti příliš velikou úlohu, poněvadž jak známo strom po první ráně nepadá. Podle našeho názoru nejsou však ještě dlouho vyčerpána všechna pomocná opatření v omezování vydání ve státním hospodářství. V některých ministerstvech šlo se se škrtáním snad již velmi daleko, nechci právě říci, že již více nežli daleko, kdežto u druhé části ministerstev by se jistě dal ušetřiti ještě velmi značný počet milionů a v přišitím čase se také skutečně bude musit spořiti. Uvítati dlužno názor předsedy této sedmičky, že co nejdříve nastati musí reorganisace naší státní správy. Reforma správy, svého času dožadovaná, o které si každý mimochodem řečeno sliboval bůhví jak velké výhody a která byla označována za vymoženost moderní doby, přinesla všechno, jenom ne to, co nám měla přinésti, a je věru velmi na čase, aby se v prvé řadě novelisoval také tento zákon, při tom však se snahou odstraniti všechny ty velké chyby a nedostatky, které na tomto zákoně lpí. Jak obrovské náklady způsobuje dvojí kolej naší státní správy, je nám všem přece velmi dobře známo. Proč se naše vláda, které přece to všechno také musí býti známo a také skutečně je známo, co na tomto zákoně je špatné, nemůže odhodlati k rychlému zakročení, je nám jednoduše nepochopitelné. Učiněnou chybu jako takovou upřímně doznati, není žádná hanba; povinností však je, učiněné chyby co nejdříve zase napraviti. Poctivou vůli musí k tomu míti každý, kdo to s věcí také poctivě míní.

Dnes chtít kritisovati to, co přece více nebo méně patří již minulosti a co se dnes kritisováním a reptáním nedá spraviti, pomohlo by nám přece jen pramálo.

Každé jednání označovati jako špatné a falešné, aniž při tom ukazovati lepší nebo schůdnější cestu, je rovněž nesprávné, jako chtít jen jednati podle vlastního subjektivního názoru a nebýti při tom přístupným dobře míněným radám jiných. Obmezené nazírání a tomu odpovídající jednání mohlo vždy míti za následek jen neúspěch. Jestliže se dovedeme pevně odhodlati, abychom své jednání a svou činnost v budoucím čase zařídili jen tak, abychom sledovali a hájili zájmy veškerenstva, a budeme-li ochotni zvláštní zájmy a stranické zájmy podříditi této snaze, řešiti ožehavé otázky dneška, pak musí a bude tomu v příštím roce přece lépe. Snahu, z ochuzeného hospodářství státu ukládáním dalších břemen a povinností chtít státní hospodářství udržeti aktivním, musí náš pan ministr financí zanechati. Bráti lze jen tam, kde něco možno vzíti. Staré přísloví pravilo: >Kde nic není, ani smrt nebere!< U většiny našich státních občanů to dnes již tak vypadá, jak to toto staré přísloví podle smyslu vyjadřuje.

Jestliže se naše vláda musila odhodlati i ke snížení platů našich státních úředníků, prohlašuji, že jsme my zástupci německého venkovského lidu tento krok jen s mnohými nejtěžšími obavami mohli schváliti, resp. že s tímto návrhem zákona souhlasíme, jsouce k tomu donuceni. Spatřujeme ve snížení platů státních úředníků moment výslovně deflační, na kterém my zemědělci nemůžeme míti a také nemáme jakéhokoli zájmu, právě tak jako na snížení mezd, jestliže nepřesahují snad míru toho, co dnes lze ještě snésti.

Jsme pro spoření na pravém místě a v pravý čas, nejsme však nikterak pro spoření na nepravém místě a v nepravý čas, poněvadž takovýto úsporný systém by mohl přinésti opak a obyčejně také přináší opak toho, čeho se snažíme dosáhnouti. Tak byla na příklad při kapitole >vojenská správa< veliká debata o žoldu vojínů, kdežto se o jiných položkách tohoto resortu zdánlivě vůbec nemluvilo. Snížil se na příklad náklad na kupování koní z 19 na 11 milionů, kdežto výdaje za motorová vozidla sníženy byly jen z 31 na 26 milionů a za letectví dokonce jen z 83 na 81 milionů Kč. Snížení výdajů za střelivo a výbušiny ze 77 na 72 milionů Kč neznamená samo sebou ovšem ničeho, i není nám tato výdejní položka zcela pochopitelná, poněvadž nemůžeme porozuměti, k čemu vůbec potřebujeme tak vysokého nákladu. Při projednávání definitiva promluvíme ještě o této položce blíže.

Zvláštní kapitoly resortu >vojenská správa< chci se však přece ještě krátce dotknouti. Týká se to t. zv. slovenské výhody pro vojenské gážisty, kteří v září 1923 konali na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi službu a kterým při tehdejší platové úpravě byl základní plat podstatně zvýšen, a kteří pak brali asi 600 Kč měsíčně na platu více, nežli jejich kamarádi, kteří konali službu v historických zemích. Dokud vojenský gážista musil konati službu v tomto území, bylo možno tuto výhodu uznávati za morálně oprávněnou. Jestliže však tento gážista přeložen byl službou do historických zemí, musila přece logický tato výhoda, svého času přiznaná, přestati samo sebou, čemuž však právě tak nebylo. Vojenští gážisté, kteří jsou dnes překládáni službou na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus, nedostávají více tohoto přídavku. Tato jednostranná výhoda musí býti v zájmu vojenské správy co nejdříve odstraněna a přinesla by úsporu asi 25 milionů Kč ročně.

Smýšlím osobně více nežli pokrokově a nemohu také býti označován za zpátečníka, jestliže poznamenám, že obnos na menšinové školy byl v rozpočtu na rok 1933 zvýšen ze 114.7 milionů na 116.1 mil. Kč, poněvadž právě palácové stavby menšinových škol dnes stále více rozčilují obyvatelstvo. Mnohá menšinová škola pro 5, ba dokonce jen pro 3 české dítky stojí dnes stát více, nežli může celý okres sehnati na pozemkové dani.

Jen jeden příklad, který však ještě ho nelze považovati za nejkřiklavější. Česká menšinová škola v Řeřichách měla až do roku 1930 jednu třídu, která úplně stačila. Tuto školu navštěvovalo nejvýše 6 až 7 dětí z Řeřich a asi 10 až 15 dětí z přiškolených obcí z Nového Dvora, Velké Chmelištné a Klečedného. V říjnu 1930 stala se škola dvoutřídní, ačkoli počet žáků skutečně nestoupl. Od 1. září 1932 navštěvují ještě 4 děti české národnosti z Václav českou školu v Řeřichách, ačkoli Václavy od převratu samy mají českou školu. Patrně nestačí počet děti tohoto roku v Řeřichách k udržení druhé třídy a tak jednoduše musí nyní choditi denně 4 děti z Václav do Řeřich, aby se uměle nahradilo to, co přirozenou cestou není možno.

Zdali je dovoleno, aby děti z Václav, kde, jak již zmíněno, je česká škola, navštěvovaly jen proto českou školu v Řeřichách, aby se dosáhlo potřebného počtu dětí pro druhou třídu, o tom mně bude musit zajisté pan ministr školství podati vysvětlení.

Právě tak zbytečnou jako druhá třída české školy v Řeřichách je také česká opatrovna v Řeřichách. Slečna, která tam zastává místo opatrovatelky, má opatrovati denně průměrně nejvýš 3-4 děti.

Příkladů mohl bych ze svého volebního kraje jistě uvésti velmi slušnou řadu a dokázati tím, že náš stát v tomto oboru převzal toho přece příliš mnoho a že zde dobrého bylo vykonáno přece příliš mnoho. Že by bylo asi sotva možno, aby si náš stát tento přepych dopřával také nadále, je naším pevným přesvědčením. I když se národní výbory proti každému omezování takovéhoto přepychu sebe více brání a na ministra školství dorážejí, také v tomto oboru bude musit co nejdříve dojíti k použití rozumných úsporných opatření.

Žádáme-li v našich německých hornatých krajinách za přeměnu zimní expositury v celoroční exposituru při 30, 40 a více dětí, pak se tyto žádosti zamítají pro nedostatek prostředků. Bude možno takovéto poměry udržeti? Pravím, že nikoli! Nežádáme více, nežli nám přísluší, a co nám přísluší, to se nám musí dostati! Není to jen můj osobní názor jako německého člena parlamentu, tento názor sdílí se mnou také každý poctivý člen Parlamentu, vyjímaje šovinisty jako Stříbrný, Gajda a soudruzi.

Nechci se dnes zabývati podrobně rozpočtovým provisoriem. Náš klub bude při projednávání definitivního rozpočtu míti příležitost projeviti přiměřeným způsobem stanovisko naší strany k jednotlivým kapitolám rozpočtovým.

Náš venkovský lid nalézá se v největší nouzi. Nejspolehlivější pilíř státu hrozí sesutím a na místě, aby se všude projevovala nejlepší snaha zachovati tento základní pilíř tak, aby stavba jako taková neutrpěla škody, dělá se všechno, co musí ohroziti trvání tohoto pilíře. Majitel domu, který si dosud ve svém domě liboval, který z nějakého názoru nebo důvodu připouští, aby základ tohoto jeho domu byl podkopán tak, aby se sesul, musil by býti uznán za šíleného a dán do blázince. Nemůžeme totéž říci a tvrditi také o těch, kteří se dnes vším možným zasazují o to, aby naše zemědělství bylo vydáno záhubě? Není to hra více než zločinná, co se dnes provádí s naším zemědělstvím a s našemi venkovskými sedláky? Jsem skálopevně přesvědčen, že se to všechno brzo vymstí a vymstíti musí na těch, kteří této zločinné hře napomáhají a katům a hrobařům našeho zemědělství tak láskyplně konají služby podavačů. Jak se dnes dovoluje jednati s našimi sedláky, ukazuje několik zajímavých příhod z poslední doby:

U pachtýře Antonína Sucka zbytkového statku Víska, obec Novosedly, okres Žlutíce, prováděl berní úřad ve Žlutících dne 15. prosince t. r. veřejnou dražbu dobytka, jejž jmenovaný berní úřad zabavil, kterážto veřejná dražba ve své podstatě je tak zajímavá, že se vidím nucena, tento případ a ještě několik jiných případů, které se v poslední době odehrály v obvodu tohoto berního úřadu, uvésti zde veřejně ve známost.

Pachtýři statku Antonínu Suckovi byli dne 15. prosince t. r. vydraženi 2 tažní koně, 3 tažní voli, 2 krávy, 12 kusů dvou-ročních volů a jalovic a 5 kusů jednoročních volů a jalovic za cenu, prosím, Kč 12.340. Učinil jsem disposici, aby odhadl tento dobytek znalec, jenž mi sdělil, že tento dobytek má cenu alespoň 32 až 35.500 Kč, při čemž bylo při odhadu použito nejnižších sazeb za jednotku. Výtěžek dražby dal tedy asi 38 % skutečné ceny, i trpí tedy poplatník škodu asi 62 % ceny. Zajímavá je však ještě tato skutečnost: berní úřad ve Žlutících pozval si k této dražbě konsorcium pověstných supů z cizího okresu, kteřížto čistí pánové se s exekučními orgány tohoto berního úřadu dostavují ke všem dražbám, jež tento úřad provádí, a všechno do holá spasou. Po provedené dražbě prohlásil zástupce supů Dürmuth a spol. ze Všerub u Plzně Antonínu Suckovi: >Přijďte nejbližší neděli, dne 17. t. m., do Plzně, přineste s sebou obnos 12.340 Kč a zaplaťte nám 5.000 Kč výdělku na tomto obchodě a my vám přenecháme dobytek zakoupený dne 15. t. m. ve veřejné dražbě.<