Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

108 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Černý, dr Dérer, dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dovolenou jsem dal na dnešní schůzi sen. dr Jesserovi, Sehmalovi, inž. Wintrovi, na včerejší a dnešní schůze sen. Plamínkové.

Senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 6 neděl sen. dr Milotovi.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh byl schválen.

Výboru imunitnímu:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Žádost okresního soudu trestního v Praze za souhlas k stíhání sen. Horáka pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 7808 předs.).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad.

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené ve 187. schůzi senátu dne 27. prosince 1932.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, panu sen. Frant. Scholzovi.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Snížení platů státních úředníků a zřízenců, čítaje v to automaticky spolu-postižené zaměstnance samosprávných korporací s pevným platem a nepřímo spolu-postižené zaměstnance soukromých podniků, bude míti asi za následek zkrácení úhrnné výplaty podle odhadu ve výši 2 miliard Kč ročně. Jestliže v dnešní schůzi senát zde rozhoduje o vládní předloze č. 960 o tomto snížení platů, musí si vláda v tomto okamžiku býti vědoma, že jsou zde tisíce lidí, o jejichž budoucím osudu se tímto zákonem rozhoduje, a že na druhé straně veškeré národní hospodářství takovýmito opatřeními, jaká obsahuje tato vládní předloha, rovněž těžce a škodlivě je postiženo. Tím se situace státních úředníků, veřejných zaměstnanců, učitelstva a perusistů stává pro ně hospodářsky a kulturně nejhorší a pro veškeré národní hospodářství a vnitrostátní hospodářský život tvoří situace ještě tísnivější. Dnešní vláda dává tímto usnesením všemu veřejnému a soukromému podnikatelstvu krutý příklad snižování mzdy a platů. Nyní dokonce jednotlivé životní potřeby stoupají v ceně. Tato skutečnost, která se rozvíjí v obchodním životě, musí přece býti vládě jisté známa. Z těchto a jiných pádných důvodů mělo by svědomitě býti vyloučeno každé snižování platů, aby se bída a nouze ještě nezvyšovaly. Bohužel, je to právě zde stát sám, který se bezohledně podle pravé odvážlivé spekulační methody pokouší o to, aby úředníci, učitelé a zaměstnanci měli výš do žlabu. Již škrtnutí vánočního přídavku, který sotva byv zaveden, byl zase dotyčným odňat, a na kterém si přede dvěma lety obzvláště socialistické sírany tolik zakládaly, znamená pro postižené podstatné zkrácení jejich dosavadních příjmů. Musili se tedy úředníci, učitelé a zřízenci dopustiti již něčeho zcela zvláštního, jestliže v tak krátkém čase již opět, a tentokráte zcela značným omezením svých příjmů byli novým zákonem postiženi. Toto opatření zajisté není s to, aby vzbudilo naději na ozdravění u postižených, aby oživilo jejich radost a pracovní sílu a aby způsobilo zlepšení ve veřejném, sociálním a hospodářském životě v tomto státu. Jsou ještě stále více než dvě třetiny státních zaměstnanců, kteří těmito úsporami, jichž z tohoto snížení platů má býti dosaženo pro státní pokladnu, a za to, že zase jiní ze státní pokladny dobře žili a ještě vesele budou dále hospodařiti, nuceni jsou za skutečně vykonanou práci a poctivou činnost přinášeti tyto oběti. Máme plné porozumění pro to, když se pan ministr financí křečovitě snaží vnésti pořádek do státního finančního hospodářství. Ale radili bychom, mu, aby svou energii nezkoušel tolik na úřednících a zřízencích, nýbrž aby si jednou vzal práci, a posvítil si jednou na ona temná místa, aby vyzkoumal, kam přišly ty četné miliardy, které scházejí. Nejprve postiženo bylo dělnictvo neustálým snižováním mzdy a pak propouštěním. To se stalo v průmyslu a v zemědělství i v malých živnostech. Po nich následovali zaměstnanci a úředníci soukromých podniků. (Pozemková reforma.) Pale následovali němečtí zaměstnanci a úřednictvo ve státní službě, kteří se stali obětí tohoto systému, který panuje v tomto státě. Když nyní tímto způsobem, systematicky a po etapách, odbyty jsou všechny tyto vrstvy těch, kdož berou mzdu a plat, přicházejí nyní jako další oběti tohoto zcela zvráceného hospodářství na řadu aktivní zaměstnanci a dokonce pensisté, ať knězi nebo laikové, aby vstoupili do tohoto společenství nouze. Pod heslem: Všichni mají přinésti oběť, děje se pokus konstruovati odůvodnění pro toto snížení platů. Bylo by nejvýš na čase dokročiti konečně jednou na ty, kteří v krátké řadě let ve státě nevysvětlitelným způsobem zbohatli, ba velmi zbohatli, kdežto stát a lid zchudl. K tomu budiž jako odůvodnění poznamenáno toto: Velice vlastenecký český list přinesl v jednom ze svých posledních vydání zprávu, že se ve slavné době převratu stalo dosti mnoho neslavného v tomto státě. Tak prý brzo po převratu zmizela v obilním ústavu suma 7 miliard: vzíti na mušku ty lidi, kteří tehdy tak příkladně a patrně nikoli v zájmu státu hospodařili, bylo by mnohem správnější, než usnášeti se dnes o snižování platů. Dále se praví v témže listě, že státní pokladna vyplatila na stavbu vil pro různé politiky, hlavně socialisty, zase 7 miliard, a ještě jednou brzo na to, aby bylo celých 21 miliard, poshověl stát řadě velkokapitalistů zaplacení daní v úhrnném obnosu ještě jednou 7 miliard. List poznamenává dále, že tito šťastní příjemci musí přece býti vládě známi, pročež by nyní bylo povinností vděčnosti, přispěti státu ku pomoci v jeho tísni. Měly by se tedy tyto miliony, jež si tito lidé bezprávně osvojili, státu vrátiti a nemusily by se pak tisícům úředníků a zaměstnanců zkracovati dobře zasloužené požitky. Platy zaměstnanců ve státní službě, jakož i ve veřejné službě jsou přece podstatně menší proti platům v jiných státech, ba dokonce proti ubohému Německu, které v uplynulé době musilo zavésti nouzové nařízení. Mimo to nutno zdůrazniti, že služba ve státě je také služba důvěry, na které vybudováno býti musí trvání státu, jeho bezpečnost a pořádek. Je skoro 200.000 lidí ve státní službě, kteří mají příjem jen 8.000 Kč. Má se snad podle tohoto příjmu posuzovati kvalifikace těchto lidí? Kdyby tomu tak bylo, musíme se přece všeobecně snažiti, abychom do státní služby dosazovali svědomité a hodné úředníky bez předsudků, pokud jde o jejich národnostní příslušnost, a abychom je rovněž přiměřeně a spravedlivě odměňovali. Stát měl by jistě finanční větší prospěch a státnímu hospodářství by podstatně více prospělo, kdyby ve státní službě pracovalo méně úředníků, za to však lidé řádní, svých povinností vědomí. Na ten způsob zůstal by stát ušetřen špatného hospodaření, pravice by nevěděla, co činí levice, nedocházelo by k hrubým chybám a hrubým vadám a daňová koruna by byla svědomitě spravována a používána, aby nesla ovoce ve prospěch všech, obzvláště celého národního hospodářství.

To je po našem názoru, jestliže si ho ještě dovolujeme projeviti, ještě správná cesta spořiti ve státním hospodářství a vyvarovati se peněžní a finanční tísně. Nikoli však, jak se to má zase státi, tím, že se platy a požitky několik set tisíců lidí jednoduše sníží, kupní síla tím zmenší, a na druhé straně daně a dávky rozmnožují a zvyšují. Tím se dosáhne pravého opaku toho, čeho se má dosáhnouti, totiž sanace ve státní pokladně. Pánové, opatřte práci a nepotřebujete dávati almužny, které přece hlad neutiší, které přece trvale nejsou prostředkem provésti změnu k lepšímu. Platy jsou právem vybudovaným na zákoně a nesmí se porušovati zásada rovnosti vůči jiným státním občanům, tedy také u státních zaměstnanců a veřejných zaměstnanců, ať to jsou knězi nebo laikové, tím že se jim, byť jen na určitou dobu, vnucují novými zákonitými ustanoveními krutější dávky. Poněvadž se podle projednávané předlohy ve smyslu § 5 pensijní příspěvky a příspěvky k léčebnému fondu dále počítají a srážejí z nezkráceného platu, jeví se toto ustanovení býti zcela zvláště krutým a zvláštním výjimečným zdaněním.

Bylo by tedy s právního stanoviska nutno říci ještě tak mnohé velmi vážné slovo o tomto snížení platů. Co se týče časového omezení této osnovy zákona na 2 roky, máme k tomu rovněž velkou nedůvěru. Zkušenost ukázala, že se dosud všechny předlohy a zákony, lhůtou omezené, staly červenou nití v našem zákonodárství, která se stálým prodlužováním táhne po celá léta na neurčitou dobu. (Viz zákon o dani z obratu!) Že toto zmenšení platů znamená trpké bezpráví na těch, kdož tím jsou postiženi, ukazuje již společný a jednotný postup všech státních zaměstnanců bez rozdílu stavu a národnostní příslušnosti na protestních schůzích, které, kdekoli byly konány, byly hromadně navštíveny. Tato hromadná obrana ukázala zcela jasně před celou veřejností na bezpráví, které se zde páše. Jsou to hlasy z kruhů, které státu slíbily věrnost a složily přísahu. Jestliže tedy tyto již zcela veřejně protestují a jednotně se obracejí proti svému zaměstnavateli, tedy zde proti státu, pak je to zřetelný varovný signál, který praví, že trpělivost těchto lidí jest u konce, že životní existence jest ohrožena a že již trpce pociťují bezpráví, které se zde na nich páše, aby své rodiny uchránili před dalším zhoubným osudem. Tedy: Až sem a ne dále!

Máme proto za to, že tentokráte státní úředníci a veřejní zaměstnanci přesně vědí, co činí. A že nikoli ze zpupnosti, nýbrž tísní poměrů nuceni, jsou si vědomi kroků, kterých používají ke své obraně. Nemělo by se tedy o jejich nabytých právech rozhodovati jednoduše škrtnutím pera, jak tomu již bylo při odstranění vánočního přídavku, a nyní zákonem, kterým se jednoduše snižují platy beztoho nikterak zhodnocené. To je veliké bezpráví, za které nikdy nepřevezmeme spoluodpovědnost. Jestliže jednotlivé zákony nesplnily účel, pro který byly přijaty, a který by v normálních dobách byl vyhověl, jestliže tedy v takovýchto dobách krise nemají žádoucího účinku, jako na příklad gentský systém, který proto, jak isme přece již opětovně zdůraznili, měl býti již dávno změněn, jestliže stav obchodnický a živnostníčky neobratnou a zcela zvrácenou zahraniční politikou i s průmyslem upadá do stále větší bídy, jestliže počet nezaměstnaných každého týdne příšerně ještě vzrůstá, a jestliže sedlák nyní skoro bez výjimky dospěl tak daleko, že je mu sotva možno ubrániti se zabavení, poněvadž nemůže více platiti tyto tak vysoké daně a břemena, pak nemají přece na tom viny úředníci a zaměstnanci a nejsou zde také pro to, aby za to pykali a byli obětí za systém, který v celém národním a státním hospodářství jeví tak strašlivé, všechno s sebou strhující účinky. Toto snížení platů je proto pro postižené otázkou osudu, jest otázkou chleba pro tyto lidi samotné, jest existenční otázkou pro národní hospodářství, kterému se tím znovu odnímají nejen miliony, nýbrž miliardy. Nutno tudíž toto snížení platů se zdravého hospodářského stanoviska odmítnouti a na druhé straně s morálního hlediska popírati.

Zcela krutě a nespravedlivě postihuje tento nehospodářský a nemorální úsporný zákon pensisty. Tito lidé musí ovšem všechny krutosti snášeti, aniž by se mohli postaviti účinně na obranu. Pensisté a kongrua jsou vládě obzvláště trnem v oku a jsou tímto zákonem velmi zlomyslně postiženi. Je přímo pobuřující bráti někomu jeho zasloužená práva, jak ternu zde jest obzvláště u pensistů čtvrté etapy. Takovéto počínání je přímo výsměchem každé spravedlnosti a sociálnímu cítění. Mnozí z těchto lidí, kteří tím zcela bezprávně jsou zkráceni, stojí před skutečností, že vůbec nikdy ve svém životě nedosáhnou více požitků, které jim patří.

Jestliže tudíž tato předloha stane se přece zákonem, pak děje se zde bezpráví, z kteréhožto důvodu naše strana nikdy k takovémuto zákonu nepřisvědčí. Zamítáme proto tuto předlohu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Sláma.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Projednáváme po prvé od té doby, co máme náš samostatný stát, jednu nezvyklou věc u nás, a to místo řádného rozpočtu dvouměsíční rozpočtové provisorium. Rozpočtového provisoria používá se snad v několika státech, ale u nás ho dosud použito nebylo, jelikož vládní koalice vždy se postarala, aby byl předložen rozpočet v pravý čas, aby veškeré položky byly projednány. Tedy po prvé vinou dnešní koalice, která se nemohla dohodnouti na všech položkách, týkajících se rozpočtu, která se nemohla dohodnouti na přidělení a rozdělení břemen, projednáváme provisorium místo řádného rozpočtu. Přes to, že vláda se snažila, aby byl rozpočet uveden v rovnováhu, můžeme předpokládati, že tato rovnováha je uvedena na papíře, ale prakticky nebude rovnováha do rozpočtu přivedena. Přes to, že všechna břemena tak abnormálním způsobem zatěžují veškeré vrstvy občanské i výrobní, shledáme, že po vybrání všech daní nebude aktivum, nýbrž pasivum, neboť při dnešní hospodářské krisi, kdyby se dalo ještě jednou tolik daní, co se dává dnes k svátkům vánočním jako nadělení poplatnictvu, nevybralo by se to, co je preliminováno v dnešním rozpočtu.

A tu je zajímavé, že i vlastní referenti k této předloze zaujali odlišnější stanovisko, než zaujímají obyčejně referenti k rozpočtu nebo k různým jiným předlohám, které jsou podávány v senátě. Dnes mluvili více méně oposičně jak proti provisoriu, tak proti druhým předlohám a poukazovali, co se vlastně musí do budoucnosti dělati, že je to nezdravý stav, že se musejí hledati jiné cesty a směrnice k nápravě. Tu mi dovolte laskavě říci jedno: Jestliže máme jednomilionový přebytek v rozpočtu při velkých břemenech a při tom se říká, že musíme si jednu miliardu vypůjčiti jakýmkoli způsobem na investice, aby se dala lidem práce, nemohu se zhostiti pocitů, že naše hospodářské poměry jsou horší, než se dělají, a že musíme hledati jiné směrnice, jak to odstraniti. Ovšem, bude-li se jeviti ochota u všech politických stran taková, jako se jeví u oposice k hledání těchto cest, tyto cesty by se našly a bez otřesu a nových daní by se dal uhraditi schodek našeho státního rozpočtu, aby to vyhovovalo našemu hospodářství a naší státní pokladně. Přicházejí dnes sami vládní referenti a říkají, že daně jsou nesnesitelné, že jich nelze unésti, že nesmí tato břemena trvati do budoucna. Jsou-li na poplatnictvo uvalovány tak nepopulární daně, jako daň z piva, nepopulární daň z masa, nepopulární zvýšení daně obratové do 150.000 pro nejmenší poplatníky, pak je to důkazem, že se nepůsobí na snížení cen v konsumu, nýbrž naopak, že bude nastávati automatické zvýšení, poněvadž dnešní instituce všestranně podporují zvyšování cen. Řekněme obilní syndikát a připravovaný masný syndikát. To znamená, že určité kartely, redigující tyto obchody, budou automaticky zvyšovati ceny, které se objeví v drobném. Je tedy nesprávné tvrzení p. ministerského předsedy vůči žurnalistům, že se bude starati o usměrňování cen a zlevnění cenového indexu v drobném. To mluvil více méně novinářsky, ale prakticky se toho nedá použíti.

Pan kolega Modráček tu mluvil více méně oposičně, ne jako vládní řečník. Uváděl, jaké jsou u nás chyby, že ten režim je špatný, že se to nedá absolutně udržet, že tu musí býti obstarána práce pro lidi, že tu musí nastati správný oběh. peněz a že se musí ti nás investičním způsobem obstarati lidu práce. Rozváděl určité these, jakým způsobem se to má státi.

Tři roky jsem již říkal, ať se udělá větší, půjčka investiční, ať se podnikají práce. Já sám s této tribuny jsem říkal, ať se sepíše nezaměstnanost a potřeby v okresích a obcích, ať se investiční půjčky použije podle potřeb okresů, ať se dá lidu okamžitě práce, aby měl výdělky. V tom jsem viděl správný oběh peněz a jen tím způsobem se může naše hospodářská krise odstraniti. (Sen. Kindl: Kam se podělo 1.300 milionů? To byla také investiční půjčka!)

O tom já nevím, pane kolego, ani Vy, ale přijdu k tomu. Musíme se zeptat p. ministra financí a vládní koalice.

Byl to pěkný námět, že se má obstarati 3miliardová půjčka jakákoliv a že se má z této 3miliardové půjčky udělati 5miliardová, která se má věnovati na investice. Kdyby se ta půjčka měla u nás objeviti v té produktivitě, jako se to objevilo u 1.300 mil. Kč. řekl bych: neračte dělat půjčku žádnou, poněvadž by to nemělo významu. Já jsem přesvědčen, že půjčky 1.500 mil. Kč na investice bylo použito jinak, ale řeklo se. že nám to bude vyúčtováno. Když se dá slovo, má se splniti, má se říci, jakým způsobem se to vyúčtovalo, a jestliže tato investiční půjčka 1.300 mil. Kč byla povolena a bylo jí použito ve prospěch státu a republiky, nic bychom proti tomu neměli. My však chceme to vyúčtování míti, poněvadž jinak bychom se bránili za každou cenu povoliti investiční půjčky, za které se nic netvoří.

Přichází na naše slova, že nezaměstnanost zatěžuje abnormálně státní pokladnu. Co jsem tvrdil, dnes potvrzují i řečníci z vládních táborů a říkají, že není možno zatěžovati statni pokladnu podporami v nezaměstnanosti, nýbrž že je záhodno dávati lidu práci. A v tom mám velikou satisfakci, že se u vládních stran přichází k rozumnému názoru, že se u nás má začíti docela jinak hospodařiti, než se hospodařilo dosud. Budou-li se dávati podpory v nezaměstnanosti do nekonečna, není to podpora na výživu těch rodin, to jest podpora k pozvolnému umírání a nemá to smyslu vyhazovati peníze a zachovati lidu život, místo aby se lidu dala práce a za tu práci řádná odměna. Tím způsobem se podvazuje u nás celé národní hospodářství. Nemá-li dělník práci, není fluktuace peněz, nemá obchodník, nemá živnostník, je zadržován oběh peněz, který přivádí špatné věci, které se u nás objevily.

Jsou zde ovšem náměty, že se má vše u nás obrátiti k lepšímu, ale já bych také dával návrhy, jak bychom mohli u nás sehnati peníze mimo výpůjčky, mimo drahé a nucené půjčky, mimo ty, jež jsme navrhovali, mimo daňové vyrovnání, mimo zdanění konsumních spolků a filiálek těžkých závodů.

Pan prof. Engliš říkal svého času svůj názor na naši hospodářskou situaci. My máme zkrátka každým rokem daleko větší pasivum, než by se vlastně u nás mělo objeviti. Máme neustále menší obrat zahraničního obchodu: na př. r. 1928 jsme měli obrat 40 miliard, r. 1929 33 miliard, r. 1930 25 miliard a r. 1931 již jen 16 miliard. A tenkráte pan prof. Engliš správně řekl, že se musí podporovati výroba a že se musí stejným způsobem zdaňovat, co poplatník unese. Ve svém článku z května t. r. napsal: >Ale ať opatření, jež chystá vláda a parlament, jsou jakákoliv, nevyjasní-li se perspektiva pro budoucí podnikání a nezakřikne-li se psychosa proti němu, bude práce vždy jen polovičatá. Stát nedovede zaměstnati všech nezaměstnaných; je bezpodmínečně nutno, aby nezaměstnaní nalezli zase práci v soukromých podnicích; těmto podnikům se musí umožniti život i úvěr. Zatím se dělo vše, co obojí podlamuje_; - Daň podle svého pojmu předpokládá soukromé důchody a soukromé výnosy: patří k uznaným zásadám daňovým, že nemá daň ničiti svého pramene. - Placení daní předpokládá pořádek a řádný chod výroby i spotřeby. Psychologie, která tento chod ohrožuje - anebo mu hrozí, podlamuje i řádný chod v plnění povinností všech států. <

Vážení pánové, u nás se zapomínalo na nejdůležitější věci, když se jednalo o všech aktuelních otázkách sociálního, kulturního, humanitního rázu, na hospodářské problémy, které jsou dnes aktuelní a tíživé. My nejen že nehledáme cesty k záchraně, k zamezení nezaměstnanosti, naopak konáme všechno, aby se u nás ještě více rozmohla, aby ještě více vzrostla. Činíme tak všemi těmi předlohami, které zde podáváme. Máme tu předlohu, kde se státním zaměstnancům snižují platy. Je také v této předloze obsažen určitý způsob, kterým rozšiřujeme nezaměstnanost. (Sen. Kroiher: Můžete se usnést, by živnostníci, že jste pro větší daně, a je to!) Pane kolego, já k tomu přijdu; abyste mně rozuměl, co tím chci říci. My jsme svého času tlumočili zde v senátě stanovisko, že jsme proti 13. platu státních úředníků a bylo nám to vytýkáno, že jsme s tím oficielně vystoupili a politické strany zneužívaly tohoto našeho upřímného stanoviska, novinářsky štvaly státní úřednictvo, aby bojkotovalo obchody a živnosti. Vážení přátelé, řekněte mně, jak se dodržely smlouvy s úřednictvem ohledně 13. platu? Tato občanská koalice, tato široká koalice, která zde je, za 2 roky již odebrala ten 13. plat a dnes dokonce přicházíme k tomu, že se snižují platy státním zaměstnancům.

Vážení pánové, my jsme tenkráte říkali: Valorisujte platy na výši předválečnou a otázka úřednická je vyřešena. Ale v tom ta věc nevězí, vážení pánové. Nejsme nepřáteli úřednictva, poněvadž víme, že, když má úřednictvo svůj plat, neponechává si jej, nýbrž že tento plat fluktuje a je k prospěchu celého státu. A v čem je chyba? Chyba je v tom - a to zde zdůrazňuji - že máme úřednictva obrovský počet. Pan kol. Kroiher jako zpravodaj to zde potvrdil. (Sen. Kroiher: Tak to máte pak hodně kupců! Tak máte být pro to!) Já jenom zdůrazňuji to, co je potřebí pro stát, ale přál bych si, abychom měli kupce, kteří by také mohli správně platiti a nezůstávali dlužní.

Máme nadpočet úřednictva v celé státní administrativě i ve všech státních podnicích a všechny koaliční strany to také již uznávají. Jsem však zvědav, zdali se také budou touto otázkou vážně zabývati, aby byla jednou vyřešena ve prospěch celého státu. S touto otázkou se budou musit zabývati při jednání o příštím rozpočtu a nevím, zdali při příštím sdělávání rozpočtu se nebude musit sáhnout na platy státních zaměstnanců ještě jednou.

Chtěl jsem říci, že se tím podporuje rozšiřování nezaměstnanosti. Předloženou osnovou bere se státním zaměstnancům 600 milionů Kč. Nejsem ovšem takový optimista, že bych chtěl věřit, že to bude jenom těch 600 milionů. Vzala se zde menší číslice proto, aby byli státní zaměstnanci spíše spokojeni, aby nedělali revoltu. Zde se bere 600 mil. hlavně těm malým a středním, ale nesmíme zapomínati, že se těch 600 milionů bere z vnitřního trhu našeho státu. Těchto 600 mil. tvořilo však také daňový podklad v obchodech a živnostech. Úbytek těchto 600 mil. značí, že se budou v těch obchodech a živnostech propouštět i síly, které tam doposud byly.

Takovým způsobem se rozmnožuje nezaměstnanost nejenom v dělnické třídě, nýbrž i v obchodech a živnostech. Je to na škodu celého státního hospodářství právě proto, že tento zákon, nezamezuje chyby, které se žide páchají, nýbrž je ještě rozmnožuje. (Výkřiky sen. Kindla.) Chceme rovnováhu v našem rozpočtu, chceme, aby úředník byl správně honorován za svou práci, ale chceme míti pouze tolik úředníků, kolik jich nutně potřebujeme.

Musím se také usmáti nad tím, když pan zpravodaj Pánek k této předloze uváděl, že musíme přinést oběti. Jsem plně přesvědčen, že je to povinností státních zaměstnanců, že je to povinností veškerého občanstva, obchodnictva i živnostnictva, aby přinášelo oběti, ale ovšem pokud je může unésti. Říká-li se, že toto opatření je míněno pouze na dva roky, viděl bych rád některého státního zaměstnance, který tomu bude věřit, že je děláno pouze na dva roky. Jsem plně přesvědčen, že pří projednávání příštího rozpočtu se přijde na to, že k jeho rovnováze chybí ne jedna miliarda, nýbrž 3 miliardy Kč. Nemáme účetní závěrku za t. 1932, která bude pasivní při nejmenším 2 miliardami Kč. Na to se bude musit hledat úhrada. A stane se to s těmi státními zaměstnanci zrovna tak, jako se to stalo těm živnostníkům a obchodníkům při té dani obratové. Říkalo se tehdy, že je to daň válečná, že bude činiti 1 %, ale že se to v budoucnosti odbourá, že je jenom dočasná. Ale tato daň se zvýšila na 2 % a zase se slibovalo, že se v budoucnosti sníží, ale zvýšila se na 3 % a jsou tu dokonce choutky zvýšiti ji na 5 a více procent - u piva a masa to aspoň na to ukazuje - as těmi státními zaměstnanci je to totéž. To snížení nebude na 2 roky, nýbrž bude trvalé. Dokud budou státní finance v nepořádku a dokud budeme míti ve státním rozpočtu schodek... (Sen. Kindl: Dokud si to státní zaměstnanci dají líbiti!) To je otázka, přesvědčíte-li je, aby si to nedali líbit.

Ale jsou tu možnosti, jak hledati nápravu. Kol. Modráček tu mluvil o stavebním ruchu a zdůrazňoval, že dnes jsou bytová stavební družstva v krisi a všechnu vinu svaluje na drahé pozemky. Nechci s tím polemisovati, co je příčinou, že máme nadbytek bytů i všeho jiného. Zde by se však dalo vytěžiti něco pro státní pokladnu a proč? Říká se, že stát ze stavebního regresu dostane asi 20 mil. Kč. Já si vzpomínám, že, 'když letos měli průmyslníci v Praze schůzi, dr Preiss prohlásil, že, kdyby se věc měla provésti do důsledků, musil by stát ze stavebního regresu dostati 2 miliardy Kč - to ovšem myslil ze všech těch družstev. Ale já bych tu rozlišoval. U družstev stavebních a bytových, která byla skutečně zřízena k zaopatřování malých bytů pro chudé lidi, bych nechtěl regres uplatňovati, ale tam, kde se stavěly za státní subvence vily nebo zbytečně velké budovy, nechal bych regres platiti a jsem přesvědčen, že by se nesehnalo jen 20 mil., nýbrž při nejmenším jedna miliarda.

Kolik máme dnes v našem státě a v našem veřejném životě lidí, kteří stojí mnohdykráte na špici a kteří stavěli na státní záruku! (Sen. Kindl: Měli 80 % subvence a teď jsou milionáři!) Mate to notářsky potvrzeno, že je to 80 %? Já bych si to nedovolil tvrditi, ale vím, že je jich velký počet. Jedna miliarda by se docela klidně mohla z tohoto regresu do státní pokladny odvésti a také by se měla takovým způsobem nastoupiti cesta.

Vážení pánové! Máme zde druhý problém, totiž s tím úřednictvem. Myslím, že se k tomu bude musiti jednou přistoupiti a že občanské strany se socialistickými, které jsou dnes v jednom vládním bloku, budou se musiti touto otázkou zabývati.

Ale máme tu ještě jeden problém, a to jsou státní podniky. V tomto rozpočtu, který je nám jako provisorním předložen, můžeme se dočísti, že státní podniky budou všechny aktivní a že se na ně nebude doplácet až na dráhy a státní tiskařský závod. Nevím, kdo tomu věří, ale já nikoli. Protože, řekne-li se počtářsky, že podnik musí míti takový a takový výnos, jsem plně přesvědčen, že ten. výnos míti nebude, protože je ve státním hospodářství a tam není žádná odpovědnost. Nedovedli jsme ještě u nás udělati zákon o odpovědností vůči státním statkům a státním podnikům. Nepostavili jsme ještě u nás státní podniky na hospodářskou basi. Ačkoli se to účetnicky provádí, prakticky se to absolutně neprovádí, protože, kdyby se to provádělo prakticky, musil by býti ze všech státních podniků prospěch. (Sen. Kotrba: Stačilo by, když by se postavily naroveň soukromým podnikům!) Ano, to by byl už výdělek, zejména kdyby měly státní podniky stejné risiko jako soukromé podnikání a musily snášeti také všecky obtíže.

U drah je tentýž problém. Nemohou býti aktivními, protože mají abnormální počet úřednictva. Nechci opakovati, co tu řekl kol. Mikulíček o tom, kolik bylo v Rakousku při 36 mil. obyvatel úřednictva a kolik je ho u nás. Ale každý, i laik, musí říci, že, jestliže některý podnik přijde do situace, v jaké je, musí použíti všech možných prostředků, aby byl za každou cenu sanován a musí se za každou cenu přizpůsobiti poměrům, aby byl zachován. Ale jestliže dráha má dnes miliardu pasiv a na druhé straně p. ministr financí i celá koalice se postavila na stanovisko, že tato dráha se může sanovati jenom automobilovým zákonem, pak se vůbec divím, jak je to možné. Pánové, jestliže má dnes dráha miliardu pasiv, ručím za to, že po účincích automobilového zákona bude pasivní celý podnik, i když všechno soukromé povoznictví v autodopravě bude zestátněno, při nejmenším. 2 miliardami Kč, - poněvadž jsme dělali zákon na vyvlastnění automobilové dopravy; je to zastřený monopol, který je daleko horší než monopol otevřený.

My jsme, vážení pánové, v této otázce navrhovali, aby se autodoprava nechala soukromým podnikům, ale aby se zdanila - proti tomu se nikdo nestavěl. Ale vláda teď udělala zákon, jímž autodopravu podvazuje, vyvlastňuje ji, zdanila živnostenský provoz, ale osvobodila těžký průmysl, který byl vlastním účelem, škůdcem drah tím, že vozil zboží ve vlastních autech. Tento těžký průmysl zdaněn není, stát bude ničiti tímto způsobem automobilovou živnost a bude se přičiňovati o to, aby u nás byla ještě rozšiřována krise nezaměstnanosti.