Myslím, že mohu svoje vývody ukončiti konstatováním, že v rozpočtovém výboru, i členové op osice uznávali, že stát nemůže přijíti do doby bezzákonné a následkem toho, že provisorním je nutností, a proto v zastoupení rozpočtového výboru doporučuji slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933 - tisk senátu 965 - přijal beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem k 3. odstavci pořadu o parlamentní úsporné a kontrolní komisi je pan sen. dr Karas, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Myšlenka, docíliti co nejúspornějšího vedení veřejné správy, je tak stará jako naše Národní shromáždění. Vedle zřízení Nejvyššího účetního kontrolního úřadu - jemuž svěřena kontrola veřejné správy zákonem ze dne 20. března 1919. č. 175 Sb. z. a n., usneseným revolučním Nár. shromážděním, hned. první volené N. S. pokročilo dále a usneslo se na zvláštní svojí úsporné komisi, utvořené zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 301 Sb. z. a n.

Avšak komise, na podkladě tom zvolená, neúřadovala ani rok a od podzimku r. 1922 se již vůbec k jednání nesešla. Restrikční zákon z prosince r. 1924 pomýšlel zároveň na zřízení jistého orgánu, který by měl za účel zjednodušení a úsporu veřejné správy. Měla to býti pouze administrativní komise odborníků, tedy úředníků, ale komise tato teprve po sedmi letech, t. j. letos byla vládním nařízením č. 125 zřízena.

Činnost této administrativně-úřední komise však nemůže nahraditi neodvislou komisi parlamentní a proto se stále ozývá mohutné volání po zřízení nové komise, která by mohla konati kontrolu veřejné správy vedle Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, ba dokonce dále, než tento úřad to může konati. Vláda konečně předložila osnovu nového zákona, který By odpovídal onomu volání, a posl. sněmovna změnivši pouze nepatrně některá ustanovení, jej schválila, takže nyní nastává senátu úkol, tuto osnovu projednati.

Již myšlenka utvoření komise parlamentní, která má kontrolovati, po případě usměrňovati činnost vlády - mimo případ projednávání účtů státních a interpelací nebo dotazů členů Národního shromáždění - je takořka průlomem do rozdělení kompetence státní moci mezi representanty zákonodárství, správy státní a vlády, neboť zákonem, tím zákonodárný sbor reklamuje sobě jistý bezprostřední vliv na provádění zákonů a na výkon správy státní. Při tom odpovědnost vlády oproti Národnímu shromáždění nemá býti dotčena, jak praví § 6 osnovy.

Z textu zákona však není patrno, zda usnesením komise bude vláda vázána, zejména v případě, kdy se bude v náhledu na účelnost a hospodárnost komise a vláda rozcházeti.

Pouhá kontrola opatření vládních, kontrola po provedeném již opatření, účelu zákona by nedosáhla. Zákon podle důvodové zprávy má chrániti veřejné hospodářství před různými vlivy, které by mohly rozkladně působiti.

Pokud se vlastního obsahu zákona týče, dlužno upozorniti, že kompetence komise je sice příliš široce - v §u 1 - vyslovena, neboť má působiti k tomu, aby se účelně hospodařilo a zároveň aby se hospodaření státní i podniků státních vedlo úsporně, ale naopak není nikde jasně vysloveno, co bude bezprostředně k její kompetenci náležeti, vyjma to, že se v §u 5 říká, že má působiti zejména ve směru státních dodávek. Lze tedy očekávati, že brzy dojde ke kompetenčním sporům mezi komisí a výkonnou mocí, jak tomu bylo i při původní komisi r. 1921 a 1922. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Kontrola veřejné správy podle §u 1 musí sahati dále, než je dosud určena Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu. Tam je kontrola vlastně jen o provedených už opatřeních, že provedené opatření odpovídá rozpočtu a že je pro to účet, že to bylo fakticky vydáno. Bylo-li to účelné hospodaření, do toho se kontrolní úřad míchati nemůže, neboť má už hotové věci jen registrovati do svých seznamů, do příštího státního účtu. Kontrola, má-li býti účelnou, musí býti i preventivní, to znamená, aby ta komise vlivem parlamentu měla možnost preventivní, totiž možnost mluviti do toho dříve, než se jisté opatření stane, a dáti své prohlášení, shledá-li to účelným nebo alespoň úsporným. Ale jak to provésti, aby to přesné rozdělení zákonodárné moci - hlava II naší ústavní listiny - od moci vládní a výkonné - hlava III naší ústavní listiny - nebylo slučováno, osnova přítomná nepraví. Pouze krátké rčení §u 5 osnovy na to nestačí. Komise ta má se skládati z 24 členů, z nich je ²/₃ z poslanecké sněmovny a ¹/₃ je vyhrazena senátu. Poněvadž však při projednávání rozpočtu a státních účtů senát má úplně paritní právo s poslaneckou sněmovnou, vidíme zde jistě znova, že paritní právo senátu není přítomnou osnovou respektováno. Zrovna tak v §u 3, odst. 2, dává se právo k přibrání odborníků, znalců nebo stenografů k této komisi pouze předsedovi poslanecké sněmovny, kdežto předseda senátu do toho nemá co mluviti. To je tedy zvláštní, že se zde jedná o právech senátu, že se jedná o nás, ale bez nás. My jsme k přípravě osnovy vládní pozváni nebyli, jako zástupci poslanecké sněmovny.

Zákon sám, jak jsem již naznačil, je pouze rámec, vnitřní obsah mu dodá teprve provádění tohoto zákona a zejména osoby, které budou pověřeny touto funkcí, jak zákon na ni pomýšlí.

Není pochyby, že tato komise bude míti velmi těžkou práci. Ona má kontrolovati odborníky úřední, odborníky technické, odborníky speciální. Ale sama snad nebude ovládati všechny tyto obory veřejného života, které bude míti kontrolovati, aby mohla vždy povážit, zda je to účelné a zda to také bylo úsporně provedeno. Komise bude směřovati hlavně proti vedoucím úředníkům resortů státní správy, a není pochyby o tom, že ve státní správě je mnoho temných koutů, do kterých zákonodárná moc nevidí, že je v těch.našich rozpočtech množství takové vaty, aby jistá číslice vyšla, ale která se potom z rozpočtu může vytáhnouti. Jak to mají členové komise všechno dobře seznati? Přirozeně, že se odpovědný úředník nepřizná, že jeho opatření nebylo dosti šetrné a účelné, bude chváliti nebo zastávati své návrhy - a já jim to nevytýkám Vedoucí úředník ve všech oborech státní správy má za povinnost hájiti tento obor proti těm, kteří by tomuto oboru nepřáli.

Upozornil bych - jak se o tom zmínil již sen. Pánek - jaká bývá prakse při rozpočtu. Dokud je při rozpočtu povšechná debata, tu všichni řečníci, ať vládní nebo oposiční. vytýkají, že rozpočet je příliš velký a obsáhlý, že tak velký rozpočet nesneseme, že naše poplatnictvo je příliš zatíženo, že rozpočet musí jíti dolů, ale jak přijde na jednotlivé referenty, aby referovali o jednotlivých resortech státního rozpočtu, tu se stává, od 1. až do 24. kapitoly, že referenti zpravidla referují tak: Na ty úkoly, které tento resort státní správy má, je zde věnováno příliš málo peněz, resort by potřeboval větší částku, aby mohl řádně vykonávati úkoly, které mu náležejí.

A v tom duchu jedná i úředník, který by pí o svůj resort rád uchvátil co největší částku rozpočtu, aby mohl plně vyhověti jeho potřebám. Ale přece jen je potřebí, aby přišla osoba jiná, které nemá klapky na očích, která nevidí jen zájem resortu jednoho, nýbrž zájem celku, zdali celek snese, aby resort své široké oprávnění mohl prováděti. Má-li komise najíti porozumění, nebo po případě vysvětlení u podřízených úředníků, zase je přirozené, že podřízený úředník se bude báti, aby něco prozrazoval na svého šéfa. poněvadž by se mu pak někde ve službě dobře nevedlo. Nejlépe je to viděti na zařízení t. z v. úsporných komisařů v ministerstvech; po více než dvou letech rovná se jejich činnost ne více než nule. Komisař, který je pověřen úspornou činností v ministerstvu, jak si může troufat, když jeho šéf něco provede, on mu to škrtne a řekne: Já na to nepřistoupím, nedovolím to. Úsporným komisařem nebude dlouho, ale pan sekční šéf tu zůstane. Nedivme se, že tato intence při provádění velmi zklamala. A, bylo by si přáti, aby úsporná komise nezklamala.

Již ten moment, jak se úsporná komise doví o takovém vládní m aktu, který má kontrolovati, nebo případně zkoumati. Tu by bylo potřebí, aby i v zákoně bylo ustanovení, že je nutno, aby státní správa každý takový akt předem oznámila komisi, že zamýšlí to a to. Jestliže se to doví člen komise jenom náhodou, z novin, anebo od nějakého podřízeného úředníka, který to prozradí na svůj resort, ovšem anonymně, aby nebyl prozrazen, je to nedostatečné pro komisi, aby měla a mohla svoje úkoly plniti. Obyčejně se to doví post festum, když se již nic dělati nedá, jako Nejvyšší účetní kontrolní úřad dostane svou věc již hotovou k přezkoušení.

Dá se to těžce prováděti, aby vláda měla každé sdělení předem oznamovati parlamentní komisi, neboť tím by výkonná její moc byla podřízena parlamentu, ačkoli ústava naše odděluje přesně tyto dvě moci.

Bude potřebí, aby prováděcí nařízení doplnilo to, nač zákon sám, nechci říci zapomněl v té rychlosti, jak se komise tvořila, na to nebylo dosud času. takže vládní nařízení potom bude hleděti, aby bylo možno docíliti toho. co všechno od této komise čekáme.

Nejlepší možností, aby úsporná komise zvěděla o veškerých aktech, které má kontrolovati, by bylo, aby měla volnost nahlédnouti do všech aktů veškerých úřadů a institucí ve státě. Dále si zejména představuji, že by bylo vhodno, aby měla užší styk s účtárnami, neboť účtárny vědí, nebo musí věděti o všech detailech a podrobnostech, co se s penězi stalo, a právě taková kontrolní komise má za účel dosíci úspornosti ve státní správě, aby mohla nahlédnouti do všech knih, záznamů, zejména i s doklady, jak bylo naloženo s těmi státními penězi, a to kdykoliv. A tu by zajisté velice se tím pomohlo účelnému řízení této komise.

Myšlenka osamostatniti účtárnu od úřadu, ke kterému je přidělena, má pro sebe mnoho zdravého. Uvažovalo se již o tom v Rakousku a nebylo daleko od kroku, který by to ustanovil. Účtárna podléhá svému šéfu, na př. zemská účtárna zemskému presidentu Kdyby přišla na některé zvláštnosti, nemůže to vytýkati tomu presidentovi. Účtárna je povinna, když dostane ten akt, aby se stalo opatření, a má se to zaznamenati do seznamu, resp. průkazu, který bude zapsán do příštího účtu, ale sama vlivu nemá. Kdyby účtárna nepodléhala přímo úřadu, nýbrž Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, byl by zde zajisté krok kupředu, předešlo by se jistým, nehospodárnostem. Jako na př. setkáváme se s remuneracemi, které bývají rozděleny mezi některé úředníky. Kdyby předem, než remunerace bude vyplacena, mohl se to dověděti člen této komise nebo Nejvyššího kontrolního úřadu, dostalo by se to do větší rovnosti, než se děje dosud, kde je to tajné a kde se o tom nikdo nedoví než ten, kdo ty peníze dostal. Součinnost s Nejvyšším kontrolním účetním úřadem by byla na místě.

Podle osnovy má býti komisi přidělen personál, který bude vypomáhati v běžných agendách a tím personálem má býti jednak personál z ministerstev do úřadu přidělený anebo personál samostatný na smlouvu, který není ve službách státních. Přimlouvám se za to, aby bylo z úřadů státních personálu co nejméně, neboť on ten úředník státní se bude báti, až se vrátí z komise nazpět do toho svého resortu; kdyby pracoval ve prospěch té komise a proti svému resortu, že, až se vrátí, bude tam míti špatnou vojnu. Kdyby byl samostatný, neodvislý od státní správy, kdyby to byla osoba zkušená, která má ze státní správy jisté vědomosti, mohla by tirádu jedině prospět. Zmínil jsem se o tom, že práce komise bude nesmírně obtížná, neboť má-li účelu, který se jí klade do vínku, vyhověti a má-li vyhověti volání veřejnosti, jak se stále mluví o zdokonalení naší administrativy, bude těžko, aby všem otázkám se vyhovělo.

O postupu komise, jak jsem se zmínil, jsou ustanovení zákona příliš kusá a teprve naplnění zákona určitými osobami ukáže, setkala-li se komise s výsledkem, nebo ne. Zavedení komise je přáním nejširší veřejnosti i parlamentu, a proto výbor ústavně-právní navrhuje slavnému senátu, aby osnova ta byla schválena slavným senátem, a to ve znění, jak se na osnově usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji společnou rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: pp. senátoři Füssy, Modráček, Scholz Franz, Sláma, Rovňan, Stöhr, Kindl, dr Jesser, Riedl, Kostk a, Tichi, Bohr, inž. Koubek a Johanis.

Dávám slovo prvnímu řečníku, kterým je pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctěný senát! Pred niekoľko týždňami, keď Národné shromáždenie bolo postavené pred úkol tvoriť nové zákony o zvyšovaní daní, ktoré znamenaly vraždu na hospodárskom živote republiky, istý podpredseda tohoto sboru napísal vo svojom liste dlhý článok, o reforme senátu. Nechcem sa púšťať do debaty s veľkou štátnickou múdrosťou pána senátora Klofáča, avšak nemôžem nechať bezo slova dôvod, ktorý ho priviedol k nutnosti reformy senátu. Aký to môže byť dôvod, nie-li ten, že dnešný senát piano plní svoje úkoly.

A tu dávam pánu sen. Klofáčovi úplne za pravdu. Avšak pridávam ihneď, že tiež poslanecká snemovňa koná veľmi planú, abych tak riekol nebezpečnú, zkázonosnú prácu, avšak za túto špatnú prácu je zodpovedná výlučne väčšina, ktorá bezmyšlienkovite a slepo prijíma a odhlasováva i tie najhoršie návrhy vlády.

Môžte sem pozvať všetkých národohospodárskych učencov nielen z Československa, ale trebárs z celého sveta; jestliže vláda bude mať v hrsti týchto učených pánov práve tak. ako členov vládnych strán Národného shromaždenia, i potom bude tento národohospodársky parlament práve tak piano pracovať, ako Národné shromáždenie dnešného politického složenia.

Výroba zákonov v Československu, rovnajúca sa rýchlemu podrážaniu obuvi, získala si už v celom svete neblahej povesti, ale čo táto továreň na zákony v tomto roku a v posledných týždňoch starého roku vykonala, to je priamo odstrašujúce. Z jará zvýšenie dane dôchodovej dane obratovej, na leto zvýšenie dane z droždia, na jeseň zvýšenie ceny benzinu, zdraženie taríf, zdraženie tabakových výrobkov, a Boh sám vie aké ešte zvyšovanie koľkorakých daní. A december dôstojne zkoncuváva túto nepožehnánu prácu celého roku: nové zvýšenie dane z obratu, zvýšenie dane dopravnej zákonom automobilovým na zimnú dobu snižujú sa platy verejných zamestnancov a penzistov, a zákonom, ktorý má štyri paragrafy, dáva sa plná moc vláde, aby ďalšie dva mesiace mohla prevádzať bezuzdné šarapatenie pomocou finančných revíznych komisií a daňových lietacích komisií. Zákony sa dorábajú tak rýchle, že než by si mohol človek usporiadať myšlienky, aby sa mohol hlásiť ku slovu o niektorom návrhu, do tých čias již je tretí návrh na zvyšovanie dane na porade.

Od tých čias, čo my Maďari na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, odorvaní od vlastnej svojej matky, octli sme sa v osude siroty, nikdy sme neodopierali plniť povinnosť, že sa musíme starať aj o naša macochu, o Československú republiku; svoje dane cez dlhé roky platili sme tak. že už niekoľko finančných ministrov vyslovilo nám svoju spokojnosť. Českí generáli vždy s najväčším uznaním vyjadrovali a vyjadrujú sa o našich synoch v službe vojenskej. Nemám úmyslu brečať tu preto, že za toto poctivé a statočné plnenie našich povinností koľko a jakých kopancov bolo našim údelom, ale otvorene musím s tohoto miesta prehlásiť, že plnenie povinností má svoje medze a že nemožnostiam nemôže byť človek žiadnym zákonom donútený. Zblúdí-li otec dieťaťa, začína-li žiť životom márnotratným a ľahkomyseľným, ktože by mohol dieťa donútiť, aby zarábalo toľko, aby sa dostalo tiež otcovi na vezdajší nápoj. Dobre vie a vidí vláda republiky Československej. že žijeme v dobách ťažkých, a predsa sa neuskrovňuje vo svojich nárokoch, i naďalej utráca nesmyselne na armádu a diplomatický prepych, a aby získala k tomu potrebné peniaze, neostychuje sa odňať posledný kus chleba zpred úst žobráka. Vieme, k čomu smeruje táto vaša hra: chcete urobiť žobrákov z nás menšinových Maďarov, aby ste potom z nás urobili dobrých, poslušných Čechoslovákov. Ale čo sa nezdarilo Rakúsku po dobu dvoch a pol storočí, to sa nepodarí dnes ani vám.

Svoje poznámky k odbaveným už a práve pojednávaným návrhom shrniem v krátkosti v nasledovnom.

Čo znamená zvýšenie dane obratovej na 3 % u maloživnostníkov a maloobchodníkov, ktorí viac ako 150.000 Kč j očného obratu nedocielia? Znamená to, že kým dosiaľ platili 3000 Kč dane obratovej, budú museť platiť napotom 4500 Kč. Kto by nevedel - a zdá sa. že pán minister financií to nevie - že maloživnostník a maloobchodník žije dnes z ruky do huby v hrozných starostiach o živobytie a pracuje prevažne so stratou. Avšak buďme štedrí a predpokladajme, že každý maioživnostník a maloobchodník pracuje s 10 % ziskom, t. j. že pri obrate 150.000 Kč docieli zisku 15.000 Kč. Z toho sobrala daň obratová dosiaľ 3000 Kč, teraz mu sobere 4500 Kč, tak že s inými bernými bremenami a znesnadnením životných možností sníži sa mu zisk so starých 12.000 Kč na 10.500 Kč. Snáď bude zbytočné pripomínať, že prešunovanie dane obratovej na kupujúceho patrí do sveta bájok, a tedy maloživnostník a maloobchodník musí ju vskutku hradiť zo svojho chudého zisku. Avšak pán minister financií nevie ani to. že na prstoch by mohol spočítať na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi šťastných maloživnostníkov a maloobchodníkov, ktorí docieľujú ročne obrat presahujúci 150.000 Kč, t. j. mesačne 10.000 Kč. kým najväčším dielom, ako som sa už zmienil, biedačia a žijú z ruky do huby; z čoho, to je tajomstvo. Alebo snáď ani nie je to tajomstvo. Žijú z dlhov, a z toho, že svoj tovar odtafária so stratou, predpokladajúc, že tovar ešte neodniesol berný vykonávateľ; so stratou, aby mohol kúpiť svojej žene a diét kam kus chleba. Najnovší zákon o dani obratovej vyrve i tento kus chleba slzami solený jeho otrhaným a bledolícim deťom, aby ste vy mohli vyrábať kanóny a tanky a aby páni vyslanci v Londýne a Paríži mohli sa pánsky nafukovať.

Avšak márne vyvolávate v život žalár dlžníkov týmto parlamentu práve predloženým návrhom: z maložívnostníka a maloobchodníka už nevylisujete viac daní ani vyhrôžkami, ani žalárom, ani lietacími komisiami. Žalár dlžníkov bude mať predsa jednu dobru stránku, zvláště nebude-li ta zavlečený len otec rodiny, ale i matka i deti: týmto spôsobom štát v plnej miere postará sa o maloživnostníkov a maloobchodníkov. Malý živnostník, ktorý si dosiaľ sťažoval, že štát povolením fušerskej práce väzňom, robí jemu špinavú konkurenciu, teraz vo väznici sám sa už môže postaviť medzi fušerov a maloobchodník môže vo väznici v prospech štátu predávať tovar, ktorý mu predtým odvliekla lietacia komisia. Konečne je to tiež istý druh obchodnej, živnostenskej a finančnej politiky.

Naše názory o zákone automobilovom vyložil v poslaneckej snemovni môj kol. posl. Nitsch: žial, jeho slovo zostalo iba slovom volajúceho dopúšti, ale uisťujem vás, že jeho ozvena, i ked nie snáď hneď, ale po niekoľko týždňoch či mesiacoch bude slyšiteľná a od tejto ozveny veľmi rozbolí hlava tých, čo tento neľudský zákon odhlasovali.

V súvislosti s týmto zákonom musím opätovne prehovoriť o otázke dane z traktorov. Bolo by treba objasniť - čo sa ovšem nestalo - pomer starého zákona o dani z motorových vozidiel k tomuto novému zákonu, a to tým väčšmi, lebo pri prevádzaní zmieneného starého zákona vyskytovaly sa hlboko zasahujúce zásadné rozdiele jednak medzí finančnou správou a jednak medzi správnym súdom a gazdovským obecenstvom.

Podľa zákona o dane z motorových vozidiel totiž medzi iným dane sprostené boly tie zemedelské traktory, ktorých sa nepoužíva k doprave osôb a bremien. Je to tak jasná, priama a otvorená mluva, že k jej chápaniu netreba veľkej právnickej erudície a finančné úrady predsa len prekrútili jej smysel preto, aby mohly vyberať dane i tam, kde k tomu práva nemajú. Zdanily i tých gazdov-majiteľov traktorov, ktorí nielen na svojej vlastnej pôde, ale tiež na pôde iných orali, mlátili so svojim traktorom. Traktor bol zdanený preto, lebo že vraj je istým zdrojom príjmov gazdových, ač zákon takýchto rozdielov nečinil. S otázkou zaoberal sa tiež správny súd, a vyslovil, že zemedelský traktor je dane prostý, nedopravuje-li osoby a ťarchy, pričom je úplne vedľajšie, zdá jeho majiteľ ore a mláti tiež pre iných. Finančné úrady však toto rozhodnutie najvyššieho správneho súdu proste fumigujú a daňami, pokutami a trestami stíhajú gazdov, majiteľov traktorov, čo boli tak ľahkomyseľní, že sa spoliehali na platnosť zákona československého a domnievali sa. že litera zákona je záväzná i pre finančné úrady. O otázke podal som aj interpeláciu a pán minister financií dal mi odpoveď, že som neuviedol ani jedinú konkrétnu sťažnosť a tak nemohol zaviesť vyšetrovanie.

Jedine u maďarských gazdov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi sosbieral som viac než sto prípadov, ktorými teraz už môžem pred pánom ministrom financií dokazovať, že veru finančné úrady zdaňujú traktory, ktorými sa výlučne ore a mláti a ktoré dopravu osôb alebo nákladov nevykonávajú. V mojich prípadoch lzä dopravu nákladu vykladať násilne nanajvýš tým, že traktor dopravuje pluhy a mlátičku k nemu patriacu na miesto, kde má práve orať či mlátiť. Bolo by však proste smiešnym výkladom zákona kvalifikovať dopravu pluhov a mlátičky za dopravu nákladu, lebo veď pluh a mlátička sú iba príslušenstvom zemedelského traktora a len tá najväčšia zlovôľa alebo úplná hlúposť môže pokladať prívoz pluhu alebo mlátičky za dopravu nákladu. Sotrvajú-li finančné úrady na tomto zlomyseľnom výklade zákona, potom nezbýva, než že majitelia traktorov budú museť i naďalej chovať ťažné zvieratá, voly, kone, aby mohli nimi dane proste dopravovať pluhy a mlátičky, kým traktor bez práce bude parádovať vedľa volov.

Vyše sta konkrétnych sťažností skladám tu na stôl pána predsedu senátu: nech ich dá pánu ministrovi financií, aby on videl, že veru jeho podriadené úrady nezachovávajú zákony, neberú zreteľ na rozhodnutie správneho súdu a daňou postihujú i traktory, ktoré osoby alebo náklad nedopravujú, ale výlučne orú a mlátia.

Práve pripravovaný zákon o automobiloch bude teraz po gazdoch znamenať hrozné sužovanie dopravných živnostníkov a preto proti tomuto zákonu znova protestujem.

Čo sa týče sníženia platov verejných zamestnancov, tu som za to, že potrebujeme málo, ale dobre platených úradníkov. Vždy sme protestovali proti tomu, že štátne úrady udeľujú sa na odmenu politických zásluh a nie podľa vedomostí, schopností a potreby. Ráčte prepustiť neučených, nevyhovujúcich, zbytočných a na základe politickej protekcie umiestených úradníkov a potom nebude treba snižovať platy zbývajúcim. Zvláště protestujem proti tomu, že vláda chce teraz starú márnotratnosť hojiť na najúbohejších, na staropenzistoch. Dôvody úsporných návrhov dovolávajú sa toho, že každý občan bez výnimky musí priniesť obeti, lebo štátna pokladňa je v nebezpečí. Ja však povedám, že nemravnosťou je požadovať obeti o staropenzistov biedneho osudu dosiaľ, kým sa nezačne vážne šetriť na vojsku a na ministerstve zahraničia.

Tiež k prezatýmnemu rozpočtu dvojmesačnému musím poznamenať v prvom rade, že ani vo veľkom rozpočte na rok 1933 nelzä pozorovať snahu po úprimnom a pravom šetrení. Národné shromaždenie mohutného národa španielskeho odhlasovalo najnovšie 140.000 nováčkov na r. 1953. Podľa početného pomeru obyvateľstva stačilo by pre Československo 30-35 tisíc nováčkov, a na miesto toho má ich vo skutočnosti 125 až 130 tisíc.

Česká verejnosť je zúfalá, že Francúzsko začína ochladzovať voči Československu a Malej dohode. Bojíte sa, že Československo zoslané osamotené vo veľkej súťaži maródov a teraz po úplnom osihotení hospodárskom a obchodnom zamýšľa vláda ostnatým, drôtom a delovým parkom zabezpečiť hranice štátu. Bol by svrchovaný čas, a bolo by najmúdrejšie, aby sa zahájilo pokojné pojednávanie diplomatických otázok so susedmi, pre ktoré otázky musí Československo dnes obrovskú armádu vydržovať.

Prezatýmny rozpočet musím čo najrozhodnejšie zamietnuť tiež preto, lebo novými daňami a zvýšením starých daní len urýchli vyvrcholenie všeobecnej hospodárskej biedy a neobsahuje ani jedinej položky, ktorá by už raz poslúžila náprave situácie strádajúceho zemedelstva. Avšak vláda už od dvoch rokov nepreviedla ani zákony o zemedelskom úvere a úrokovej podpore a o podporovaní gazdov postihnutých živelnými pohromami. Na všetko boly a sú peniaze: na delá, tanky, veľkopanstvo diplomatov, na stavbu skvelých ministerských palácov, na ministerské automobily, na Spoločnosť národov, na panovanie bánk, len na jedno nie sú: na sanovanie maloroľníkov. Opatrenia a podnikania vlády, aké sú: obilný dovozný syndikát, syndikát pre dovoz dobytka, čachry plánované s drevom zo štátnych lesov - hodia sa bez výnimky iba k tomu, aby v dobách bez toho už kritických vyvolávaly ešte väčší zmätok, aby vládné strany v kalných vodách pohodlne mohly loviť tučné provízie, taksy za obstarávanie povolení a mohly rôzne iné hriešne peniaze zhrabúvať na úkor či poškodenie verejnosti. Najväčšou starosťou ministerstva zemedelstva je teraz živočíšny dovozný syndikát, ktorý je vhodný k tomu, aby strana agrárna mohla svoju pokladnicu naplniť z rôznych povoľovacích poplatkov. Avšak i tá najmenšia starosť ministerstva zemedelstva je väčšia tej, aby sa ono dozvedelo, že bravy na celých krajoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi vyhynuly následkom bravčového moru a že by bolo treba sa postarať o cla prostý dovoz dobrého, lacného chovného materiálu. O to sa ministerstvo zemedelstva veľa nestará, lebo veď tam nemožno na chudobnom ľude. chovajúcom dobytok, vyzískať veľké peniaze v prospech straníckej pokladnice. Vláda však neprezradzuje ani vôľu ani ochotu k reglementacii kartelov, lebo vládne strany i na karteloch zarábajú svoje hriešne peniaze. A predsa dnes už i vrabci čvirikajú, že s nápravou krízy treba začať tam. že nesrovnalosť medzi cenami zemedelských a priemyslových výrobkov treba odstrániť ztlačením cien výrobkov priemyslových. Nuž či to nehraničí s bláznovstvom, že cukorný kartel diktuje v tuzemsku také ceny, z ktorých môže hradiť ztráty utrpené na vývoze? A vláda to trpí bezo slova.

Práve čítame v novinách, že uhoľný kartel sníži ceny, avšak len ceny toho uhlia, ktoré exportuje do Rakúska. Nuže či sa máme tak dobre, že my z našich trpkých daňových halierov môžeme doplácať na vývozný cukor a na vývozné uhlie, aby cudzinci mohli lacný cukor požívať a lacným uhlím sa ohrievať?

Podľa najnovších štatistických výkazov používanie niektorých druhov umelých hnojív pokleslo oproti roku minulému na 53 %. Ako môže maloroľník kupovať umelé hnojivo, keďže cena umelého hnojiva je dvakráť až trikráť tak vysoká, ako na pr. v Nemecku. Ešte krikľavejší je rozdiel v cene železa v tuzemsku a cudzozemskú. Vďaka železiarskemu kartelu, ktorý je vládou tak zhýčkaný, dnes je na celom svete najdrahšie železo v Československu. A vláda v boji proti lupičskému hospodáreniu kartelov činí len toľko, že raz do roka uverejní nástin zákona, o ktorom dva či tri týždne hovoríte, potom však nastane ticho, v prvom rade vo vládnej tlači, a kartely rabujú ďalej.

Vláda ukázala obdivuhodnú mrštnosť a rýchlosť, keď išlo o sanáciu ohrožených bánk, ktoré financujú hriešne hospodárenie nenásytných kartelov po peniazoch lačných. Stamiliony štátnych peňazí vyhodili ste na sanáciu bánk, z ktorých peňazí len nepatrný zlomok bol by v nejakej forme veľmi dobre stačil k podchyteniu vrstvy maloroľníckej.

Vláda, ministerstvo financií a zemedelstva však ani maličkom nehnuly, aby hroznú hospodársku krízu učinily pre maloroľníkov snesitelné jsou, lebo veď dávno sme sa už vzdali toho, že by mohlo ísť o vážnu nápravu v tejto otrávenej situácii.