Pán minister financií je štedrý pri udeľovaní moratória, jde-li o banky, octnuvšie sa v platových nesnádzach následkom hriešneho hospodárenia. Ba pre tieto zbývajú ešte i nejaké štátne peniažky. Avšak pán minister financií ani slyšať nechce o dočasnom, priechodnom odložení platby daňových nedoplatkov maloroľníkov, maloobchodníkov a maloživnostníkov, ktorí bez svojho zavinenia stali sa práce neschopnými, ani o nariadení moratória pre dlžoby súkromné, z čoho vychádza na javo, že oči vlády sú slepé a jej uši hluché voči ťažkostiam malých eksistencií. Proti takejto vláde chováme naprostú nedôveru a nemôžeme jej odhlasovať ani prezatýmny ani definitívny rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pán sen. Modráček. Dávám mu slovo.

Sen. Modráček: Ctění pánové! Tak jako pan zpravodaj k rozpočtovému provisoriu, i já dávám plné uznání koaliční >sedmě< za neúmornou píli, kterou věnovala tomu, aby náš rozpočet přišel do rovnováhy. Právě jako on mám však dojem, že v něčem tužka >sedmy< zajela trochu hluboko, zejména podívám-li se na věcné výdaje ministerstva veřejných prací, jež byly škrtnuty téměř o 200 mil. Kč. A někde se zase zdá, že měla obavu, trochu hlouběji vniknouti do jednotlivých číslic. Ale to jsou věci, o nichž budeme podrobněji mluviti při řádném projednávání rozpočtu. Dnes je potřebí si především ujasnit, že nám nestačí vyrovnání rozpočtu, ať už skutečné nebo problematické, škrty, zvýšenými daněmi a že je potřebí přemýšleti, kde hledati prostředky, jimiž by bylo možno zmírňovati nouzi a 'hospodářskou bídu, ve které jsme a jistě ještě budeme příštím rokem. Ponecháme-li věci dále tak, jak jdou, octneme se před situací, že nám polovina závodů zavře dílny, budeme míti ještě jednou tolik nezaměstnaných co jich máme dnes, a státní příjmy klesnou ještě daleko více než, dosud poklesly.

K rozpočtu tedy mluviti nebudu z příčin, které jsem již uvedl, že budeme o něm teprve rokovati později. Proto dovolte, že se omezím dnes na druhou část, totiž na otázku, jak pracovati proti následkům krise, v níž se nalézáme, aby byla aspoň snesitelná. Tato otázka souvisí těsně s rozpočtem, který jsme dnes začali projednávati, poněvadž podle toho. jak se postaráme o urovnání našeho hospodářského života, bude také vypadati i hospodaření na rozpočet.

Vážení pánové! Jest jisto, že naše hospodářská situace souvisí se všeobecnou hospodářskou situací v celém světě. To je nám všem známo, není potřebí to nijak dokládati, a kdybychom vynašli nevím jaké geniální prostředky ve své domovině, že ji nezdoláme. To bude možné tehdy, až v celém světě nastane změna poměrů.

Četl jsem v těchto dnech zprávu říšsko-německé komise pro zkoumání konjunktury, která ohlašuje, že v jistých zemích, ve velkých státech, jsou již patrný známky zlepšení, především ve Spojených státech, v Německu, ve Francii, Anglii a v Holandsku; v jiných zemích však ještě poměry nejsou stabilisovány nebo se ještě zhoršují. Pokud se týče nás. působí a budou působiti u nás v dohlédne budoucnosti specielní příčiny, které nám způsobují a budou způsobovati hospodářské nesnáze.

Jsme v okruhu států, které nejenom byly postiženy nejtěžší hospodářskou křísí - jmenuji Rakousko a Maďarsko a do jisté míry i Německo - ale tyto státy sledují též přímo hospodářskou politiku, která nás má jaksi blokovati. Hledí pokud možno naše poměry zhoršiti, takže mezi nimi a námi není ani normálního styku, pokud můžeme o normálním styku v nynější hospodářské krisi mluviti, jako s jinými státy.

Myslím, že každý z nás postihl tuto nevyhlášenou válku proti nám, když sjednaválo Rakousko s Maďarskem smlouvu, když sjednávalo smlouvu Rakousko a Maďarsko s Itálií. Obtíže našeho obchodního jednání jak s Rakouskem, Maďarskem, tak i Německem nasvědčují tomu. že je zde velmi patrná tendence, abychom byli hospodářsky poškozeni. Kdo je v čele této akce, tohoto - jak jsem nazval - hospodářského blokování nás, to víme. Je to všemocný pán vládnoucí nad Itálií Musollini, jenž dal na jevo svůj zájem o Maďarsko tyto dny, že mu slevil, nevíme z jakého titulu, 100 milionů pengo, jak se s tím chlubil Gombos v budapešťském parlamentu.

Vedle obtíží světového hospodářství doléhá na nás tedy i nepřízeň našich nejbližších sousedů, se kterými jsme měli a do jisté míry dosud máme živé obchodní styky, kam v normálních dobách šla převážná část našeho vývozu. Nekladu přílišnou váhu na takovéto akce, poněvadž nejsme jenom státem vývozním, jsme také státem dovozním. Nevyvážíme jenom do Maďarska, Rakouska a Německa, my odtamtud také dovážíme. Jako jsme závislí na středoevropských zemích obchodně, jsou tyto země také závislé na nás. Týká se to zejména Rakouska a Maďarska. Za čas se pozná, že hospodářský boj vedený politickými motivy nemá úspěchu, že se jím nemůže ničeho dosíci. že musí ustoupiti tvrdým faktům hospodářským, které si prorážejí cestu i mezi zeměmi, jež se snad politicky nemají rády. Ale zatím nás to poškozuje, zatím cítíme materielně nenávist, která je kolem nás. neboť zostřuje nepříznivé vlivy, které na nás doléhají z celého světa. Musíme s tím počítati pro jistou dobu a brániti se všemi účelnými prostředky, které máme po ruce. Musíme se v tomto nevyhlášeném boji starati o naši vlastní sebezáchovu.

Mnohokráte bylo nadhozeno slovo autarkie. Co toto řecké slovo znamená, všichni víme. Znamená hospodářskou soběstačnost. Autarkie je zajisté právem potírána, poněvadž v moderní době, kdy jsou všechny země na sebe tak nesmírně odkázány, je toto heslo čirou fantasií. Ale v době, kdy se před námi uzavírá svět vysokými celními hradbami, devisovými opatřeními, kontingenty atd., v době, kdy se nacházíme ve zjevné hospodářské válce, jsme donucováni,k soběstačnosti a musíme ukázati, že dovedeme i v této zlé době žíti. Musíme se snažiti úbytek a Škody, které nám způsobil pokles vývozu, alespoň do jisté míry nahraditi domácí svépomocí. To je otázka, kolem které se bude točiti má další řeč, totiž kolem bodu, do jaké míry nebo jakým způsobem je nám možno dočasně nahraditi, co jsme ztratili a co příštím rokem nebo i později budeme ztráceti na vývozu. Tento úbytek, jak známo, způsobil právě největší nesnáze a poruchy v našem národním hospodářství.

O jak velkou běží náhradu za ztraceny vývoz? Uvedu několik čísel: R. 1930 činil vývoz tovarů z Československa 12.866 mil. Kč, do konce listopadu letošního raku vyvezli jsme tovarů za cca 4.670 mil. Kč. Vidíme tedy ohromný úbytek. Dejme tomu, že za celý rok bude činiti vývoz tovarů 5.100 mil. Kč. počítám-li podle vývozu za poslední 3 měsíce, pak by to znamenalo, že by bylo potřebí nahraditi proti r. 1930, kdy byla nezaměstnanost ještě ucházející, plných 7.776 mil Kč, aby dělníci, kteří vypadli uvedenou ztrátou vývozu, mohli dostati práci a aby byl nahrazen úbytek, který z toho v celém našem národním hospodářství vznikl. Od té doby však, jak víme, poklesly cen-v a pokles ten činí 20 %. Tím se úbytek mnou vyznačený zmenšuje o 1.552 milionů Kč, bylo by tedy potřeba nahraditi úbytek vývozu ve výši cca 6.200 mil. Kč.

Kromě tovarů vyvážíme však i suroviny. I zde vidíme velmi značný pokles. R. 1930 se vyvezlo surovin za 5.150 mil. Kč, r. 1932 do konce listopadu jen za 1.236 mil. Kč. Dejme tomu, že za celý rok bude vývoz surovin činiti 1.400 mil. Kč - počítám podle vývozu surovin v posledních měsících - to znamená, že vývoz bude letos menší o 3.750 mil. Kč. nežli byl r. 1930. Ale při poklesu cen o 20 % je to pouze o 3.000 mil. Kč méně než roku předloňského. Celkem by tedy bylo nahraditi úbytek vývozu ve výši 9.200 mil. KČ, aby náš hospodářský život byl uveden do podobného stavu, jako byl r. 1930, kdy krise teprve začínala a kterýžto rok ještě můžeme pokládati v jistém smyslu za normální. Ovšem 9.200 mil. Kč je na naše poměry částka tak ohromná, že se napřed musíme vzdáti myšlenky, že bychom ji mohli v jednom roce vnésti do našeho hospodářského života, abychom jej tímto kapitálem oživili. Musíme být skromnější. Ale možno počítati s tím, že by se dala sehnat polovina nebo, řeknu, 5000 mil. Kč, abychom tím přispěli k zmírnění nynější hospodářské situace.

I těch 5 miliard Kč je částka veliká a byla by čirá fantasie, kdyby to snad někdo chtěl sehnati nějakou rigorosní daní, snad daní z hlavy a podobně. Sebe ostřejší daň není s to, aby v době, kdy počítáme s ohromným poklesem národního důchodu, sehnala tak velikou částku. Je přece známo, že náš národní důchod klesl asi s 80 miliard Kč na 50 miliard Kč. nebo snad v nejlepším případě na 60 miliard Kč. Za tak ohromného poklesu národního důchodu není možno spekulovat na větší státní příjmy z daní. Pan kol. Kroiher zde mluvil o půjčce. O tom není pochyby, že musíme s půjčkou počítati. Ovšem, půjčka 1 miliardy Kč, pane kolego, by nás asi nespasila, tou bychom mohli moc málo udělati. Bude nutno počítati s půjčkou trochu větší, a o tom právě chci dnes pronésti několik slov.

Po mém soudě musíme počítati s půjčkou nejméně 3 miliard, chceme-li získati pro naše hospodářství práci aspoň za 5 miliard - způsobem, jejž dále naznačím. I ty 3 miliardy zdají se na pohled příliš veliké. Ale když čtu odhady našich národohospodářů, mezi nimi také bývalého ministra dra Hotowtze, který vypočítává, že naše národní jmění činí 400 miliard, tedy požadují-li půjčku ve výši 3 miliard, není to ani jedno procento národního jmění. To jistě není přehnaným, jestliže požadujeme výpůjčku v této výši. (Sen. Kroiher: Kdybychom již nebyli dlužní!) Ke všemu přijdu, pane kolego.

Když si vzpomenu na dávku z majetku, jaký to byl hluboký radikální řez do našeho národního hospodářství v době zlé a za hospodářských poměrů, které byly snad ještě katastrofálnější, nežli jsou dnes, musím říci, že sebevětší investiční půjčka je proti tehdejšímu zásahu státu pouhou maličkostí. (Sen. Kroiher: Pane kolego, tenkráte bylo peněz jako plev!) Pohříchu ta dávka se rozepisovala za několik let po tom, když peněz již moc nebylo, v době deflační. (Sen. dr Witt: Spíše se pozdě vybírala!)

Nadhodil jsem, že těmi 3 miliardami můžeme dosíci 5 miliard, a to jednoduchou kalkulací. Dnes každý podnikatel je ochoten vyřizovati zakázky na úvěr. My posíláme na dlouhodobý úvěr naše výrobky do ciziny. (Sen. dr Witt: Již méně!) Máme tam v cizině zamrzlých úvěrů, které jdou do miliard. Můžeme požadovati, když budou organisovány nouzové práce, aby část zadaných prací byla vyřizována na úvěr. Můžeme stanoviti, že podnikatel se spokojí - řekněme - se zaplacením tří čtvrtin, a že vezme za čtvrtinu klidně nějaké bony, které mohou býti - ne najednou a ne hned, nýbrž po jisté době, po jistých etapách, aby to nezatížilo peněžní trh - lombardovány za výhodných podmínek sjednaných státem s peněžními ústavy.

Rozumí se také, že by stát sjednal s peněžními ústavy i všeobecné podmínky úvěrové při nouzových pracích, aby podnikatel mohl bráti práce za takovou cenu. která by odpovídala. Stát sám by pečoval o to, aby nouzové práce nebyly zatěžovány přílišným bankovním úvěrem. Ale to jest již otázka prakse. Tímto způsobem sehnalo by se ke třem miliardám dalších t.250 mil. Kč, čili měli bychom již 4.250 mil. Kč pohromadě. Zbývá 750 mil. Kč. My máme v rozpočtu na příští rok na podporu nezaměstnaných preliminováno bezmála 800 mil. Kč. Polovina nejméně by se ušetřila, kdyby byla práce. Dále kdyby se oživil hospodářský ruch. dostalo by se více daní a dávek. Není to zase nějak přehnané, když z těchto zdrojů odhadnu, že by stát mohl velmi dobře na státních subvencích a zálohách na nouzové práce věnovati 750 mil. Kč. Peníze ty nemusil by bráti z příjmů, které potřebuje na nutná jiná vydaní, ty peníze samy by se mu hradily již tím, že by se rozvinul hospodářský ruch a že by, jak jsem řekl, nebylo potřebí celé částky na podporování nezaměstnaných a na druhé straně, že by plynuly v daleko větší míře daně a dávky, zejména daň z obratu, nežli se v rozpočtu preliminuje. (Sen. Johanis: Dráhy by měly menší deficity!) Ano, také dráhy by měly menší deficity.

Tedy třímiliardová půjčka by nám bez přehánění vynesla tímto způsobem 5 miliard na investice pro příští rok. Ovšem, chceme-li dosáhnouti úspěchu při této půjčce, nelze ji emitovati takovým způsobem, jako se dosud emitovaly jiné státní půjčky. Stát, když si vypůjčoval peníze, udělal ujednání s bankami a různými pojišťovacími ústavy, které přejmuly na sebe úlohu, aby peníze sehnaly, a prováděly samy také propagandu úpisovou. Půjčky byly emitovány pro státní administrativu. Stát jako dlužník byl při tom kontrahentem odděleným od obyvatelstva a cizím upisovatelům, jako soukromý dlužník, který se vypůjčuje peníze, je cizí osobou vůči věřiteli.

Půjčka investiční nebo nouzová - jak ji chceme nazývati, je ostatně vedlejší - o níž se jedná, musí obdržeti jiný charakter. Půjčka taková musí míti ráz hospodářské svépomoci obyvatelstva, nesmí býti aktem státního byrokratismu. musí vyrůstati ze zájmů a do jisté míry i z vůle obyvatelstva, musí to býti půjčka lidová. Podtrhuji poslední slova a naznačím, jakým způsobem půjčku učiníme lidovou. Po mém soudu lze ji učiniti lidovou tím. když pro její upisování budou získány samosprávné instituce - také se o tom tuším zmínil p. kol. Kroiher. Když se předem stanoví, že v každém okresu upsaný obnos půjčky zůstane na investiční práce v dotčeném okresu a jenom jistá část bude sloužiti k vyrovnání nutných prací investičních v těch okresech - zvláště chudých - kde nebyla možno sehnati většího kapitálu. Když budou okresy a obce v těch okresích věděti, že co se na půjčku upíše, přijde k jejich dobru, budou míti samy zájem na tom, aby bylo co možno nejvíce upsáno. Bude míti na tom zájem i obyvatelstvo samo, nejen vedoucí instituce toho okresu, aby na půjčku sehnala se co možná největší částka. Zkrátka půjčka stane se veřejným zájmem, a je nutno, aby se veřejným zájmem stala, vzhledem k tomu, že musí býti veliká, má-li vykonati své poslání. Obyčejným způsobem, jak se dosud půjčky vypisovaly, by se suma ta nesehnala. Ale jest ještě potřebí ujasniti si další věc. Máme stát zadlužený. Za poslední dva roky nám stouply státní dluhy o dvě miliardy, ne-li o více - což nám teprve zjistí státní závěrečné účty. To znamená, že každým rokem nám stoupají úroky a úmor, na něž pak musí se zvyšovati státní příjmy. t. j. daně. My nemůžeme na stát házeti jen tak lehko miliardy nových půjček. (Tak jest!) To je další otázka. Proto práce, které by se podnikaly z nouzové nebo investiční půjčky, musily by býti toho druhu, aby pokud možno aspoň většinou se rentovaly, vynášely samy úrok i úmor. Zkrátka, my bychom s těmito penězi nemohli podnikati práce, které, když se provedou, nejenže se nerentují, nýbrž jejich správa stojí ještě další výdaje a zatěžuje finančně stát. Vzhledem k tomu, aby do budoucna obyvatelstvo nebylo takto zatíženo, bude potřebí nouzové práce organisovati tak, aby se co nejsnadněji snesly státem a obyvatelstvem a přece jen vykonaly svůj hospodářský účel. Takových potřebných prací máme v republice dosti, za ohromné miliardy. Na př. potřebujeme úpravy a stavby silnic: máme silniční fond, který je dotován z určitých příjmů státních a jistě by snesl ještě jednu miliardu půjčky, poněvadž silnice mají takovou velikou cenu hospodářskou, že by se těch 60 milionů úroků ročně, co by tato miliarda vyžadovala, dalo jejich využitím zaplatiti. Ale my máme ještě jiné práce, na př. naše obce potřebují vodovodů, vždyť ani Zlín nemá dosud řádného vodovodu. Vodovod uhradí obyvatelstvo samo, neboť platí za zkonsumovanou vodu. Vlohou se zřizovati též plynárny, jejichž náklady uhradí konsumenti plynu. Máme dále elektrické sítě. Nedávno jsme dostali sem do senátu memorandum elektráren, kde nám vypočítávaly, co lidí dalo by se zaměstnat dalším vybudováním elektrických sítí. Zase investice, které lidi zaplatí a na které by bylo snad potřebí poměrně málo subvencí Konečně už jedenkrát budeme musit starati se o to. aby subvence státní vůbec byly úměrný silám státu, aby zájemci, na př. na takové práce, jako jsou meliorace a elektrisace, více připláceli, aby se to neházelo všecko jenom na stát.

Podívám-li se na Velkou Prahu, tady potřebí prací tolik, že by nestačilo ani několikrát 5 miliard, aby se vše provedlo. Vzpomínám si na příkl. na nejvýš aktuelní otázku přemostění nuselského údolí, která byla již dávno finančně vyřešena, neboť závody, které se nabízejí k provedení přemostění, se zavázaly provésti to na úvěr a jen požadují, aby obec postarala se o to, aby náklad byl zúrokován a umořován investičními poplatky, uloženými na sousední nemovitosti. Nemovitosti by přemostěním údolí velice získaly a stouply v ceně, tedy obec a stát by to nic nestálo. Je potřebí v Praze už jedenkrát přistoupiti k dalšímu projektu, k projektu podzemní dráhy, která taktéž by se sama rentovala: nebyl by to taktéž kapitál mrtvý, nýbrž byl by to kapitál živý. Máme celou řadu ještě jiných potřebných prací.

O stavebním, ruchu zmiňuji se až na konec, a to proto, poněvadž ve velkých městech je dneska podpora stavebního ruchu problémem nemálo ožehavým. Ve Velké Praze máme dnes takovou spoustu prázdných bytů. že je přímo nebezpečím vyvolávati zvláštními umělými prostředky zesílený stavební ruch. O intensivnější podpoře stavebního ruchu můžeme mluvit jen ve venkovských městech, kde je pořád ještě potřebí nových obydlí. Avšak v Praze se dnes obáváme katastrofy nemovitostí. Tyto dny četl jsem v Národních listech< článek, kde, soudní znalec Jindřich Roth upozorňuje na hrozící nebezpečí z katastrofálního poklesu realit, zejména stavebních pozemků. Pánové, o této věci mluvil jsem zde již před 4 léty, když jsem upozorňoval, že, nezabrzdí-li se spekulace se stavebními místy, bude to míti za následek nejen zdražení bytů, nýbrž také krisi a na konec i pohromu, bankrot atd. Ale má Jova byla jako hrách házený na stěnu. Zkrátka nevěřilo se tomu, a dnes to zde máme. dnes se musíme obávati toho nejhoršího. Dnes ti, kteří stavěli na drahých staveništích, nebo kteří ze spekulace koupili staveniště za ceny posledních let, nacházejí se v nebezpečí zkázy a s nimi se nacházejí v nebezpečí zkázy i některé peněžní ústavy, které byly tak neprozíravé a půjčovaly trochu výš na takové nemovitosti.

Stát báni to cítí již na svých bedrech. Musí přejímati od jednotlivých družstev stavby, poněvadž nejsou života schopna, stavěla na předražených pozemcích a ovšem také se nehospodařilo tak, jak se hospodařiti má. Ale podstatná příčina neúspěchu celé řady družstev v Praze, Bratislavě a v Brně jsou drahá staveniště. Dnes se musíme opravdu báti naléhati na stát, aby podporoval nějak intensivněji stavební ruch, poněvadž to, co může z nynější kalamity na bytovém trhu následovati, nedovedeme si ani představiti vzhledem k ohromnému kapitálu, který byl do předražených pozemků a staveb investován.

Ale není mojí povinností, abych vyhledával práce. K tomu je tu přece úřednictvo, které ví lépe nežli já. jaké práce by se daly prováděti, a které by byly také toho druhu, aby pokud možno buď úplně, aneb z valné části zúrokovaly a umořovaly se samy.

Uspořil bych velmi mnoho mozkové námahy naší odborné byrokracii, kdybych měl vypočítati a vyhledávati ty různé podniky, jež by se z nouzové půjčky měly prováděti.

Stát může k penězům takto získaným přispěti obnosem, který se schází každoročně na dávce z majetku. Je to obnos, který je bezúročný a v této tísni bylo by těch 100 nebo 150 mil. korun, které se ještě na dávce z majetku ročně dostávají, dalším přispěním. Národní banka počká 2, 3 roky, nežli ten obnos se jí bude refundovati. Stát sám je ostatně dlužen skoro 600 mil. Kč na dávce z majetku a když bude dlužen o 100 mil. více, nevadí to, poněvadž úroky z toho neplatí. To jen mimochodem.

Ponechávám úplně stranou otázku zkrácené pracovní doby. Proč? Poněvadž otázka ta souvisí příliš, s ujednáním mezinárodním, a kdybych se jí nyní zabýval, tu bych prostě musil říci, že praktické řešení musíme odložiti do té doby. až k němu dojde.

Je jisto, že zkrácení pracovní doby, zejména v průmyslech technicky zvláště vyvinutých, bylo by nejenom na místě, ale nejvýš aktuelní. Víme ovšem také dobře, že bychom dne narazili s tímto požadavkem na odpor a těžko jej mohli uskutečnit. A kdybychom jej provedli, je nebezpečí, že by podnikatelé využili zkrácení pracovní doby ke zkrácení mezd, které by klesly ještě níže. To je ovšem ožehavá věc. která mne nutí vysloviti se o tomto požadavku, jinak oprávněném, jen opatrně.

Pánové, přicházím s těmito náměty proto, poněvadž mám za to, že je to povinností mojí a každého z nás, abychom v této době přemýšleli, jakým způsobem by bylo možno bojovat proti bídě. Veřejnost to po nás požaduje a právem kritisuje, že z našeho středu vyšlo velmi málo podnětů poněkud velkorysejších, které by šly věci více na kloub, které by řešily akutní otázky dneška poněkud radikálně ji. My jsme povinni přemýšleti o prostředcích, jak zápoliti s nynějšími hospodářskými nesnázemi; vždyť jsme sem posláni, abychom v tomto smyslu pracovali. Voliči nás sem neposlali, abychom jim dělali jen nové daně, nýbrž abychom, pokud můžeme, napomáhali a přispívali ke zmírnění jejich strastí a svízelných poměrů.

Nesmíme si zapírati, že, ač jsme již třetí rok v krisi, dosud ještě nemáme praktického programu pro řešení hospodářské nouze, ani v poslanecké sněmovně, ani v senátě. Vláda zápasila jen s deficity a starala se jen o to, aby sehnala nezaměstnaným několik set milionů korun a tím jejich bídu zmírnila. Ale dosud nepřišla k tomu, aby vypracovala nějaký dalekosáhlejší program. Jisto je - a to si dnes nikdo nezapírá, že nemůžeme zůstati při podporách nezaměstnaným, nemůžeme se spokojiti s rovnováhou rozpočtu, srážkami zaměstnanců a novými daněmi, my se musíme snažit organisovat práci, vlít nový ruch do hospodářského života, oživit zmírající hospodářský organismus.

Když jsem byl loňského roku na bytovém kongresu v Německu, byla vedením kongresu uspořádána exkurse do několika německých měst, kde všude jsme obdivovali, co Německo vykonalo v době poválečné na poli bytové péče. V Lipsku chlubil se před námi starosta výrokem jistého cizince, který obdivoval poválečné dílo Německa, slovy: >Vy Němci, dovedete organisovati i bídu!< Ano i my musíme umět organisovati bídu. Konečně věci nejsou u nás tak zlé. aby se nedalo nic účinného dělat. Bohudík, zachovalí jsme si mohutné národní úspory, naši přednost před našimi sousedy. Ty ještě zdaleka nejsou vyčerpány, abychom byli bezbranní a neměli prostředků k hospodářské svépomoci.

Můžeme-li v našem rozpočtu počítati s 800 mil. Kč na podporách nezaměstnaným, přiznáváme se, že máme prostředky. Máme prostředky ke svépomoci a této svépomoci se musíme chopiti. Musíme se jí chopiti proto, poněvadž nemůžeme nechati jíti věci tak daleko, aby ještě další sta továren zavřela vrata, aby ještě další statisíce dělníků bylo bez práce.

Nedávno jsme slyšeli naše průmyslníky, kteří žádali, aby stát za jejich vývozy do ciziny přejímal záruku do tří čtvrtin hodnoty. Uznávám, že musíme podporovati vývoz. Ovšem, tento požadavek je přece jenom příliš vysoký a nevím, může-li stát takové risiko na sebe přejímati. Ponechávám stranou tuto otázku a poznamenávám jen: >Nebylo by lépe nežli dávati na uvěř naše výrobky do ciziny, myslím do ciziny, odkud se peníze nedostanou, kde zamrznou, kde snad budou ztraceny, pracovati raději na dluh zde doma na dílech domácích? Aspoň ty statky zůstanou zde, nic na nich neztratíme, neboť, budou-li to užitečné hodnoty, vykonají svou hospodářskou úlohu v této i příští generaci.

Na prahu nového roku, vážení pánové, do něhož vstupujeme a jehož těžkosti a strasti cítíme i vidíme, musíme, ukázati odhodlanou tvář i energickou vůli. Musíme učiniti vše, co je v naší moci pro zmírnění nouze a bídy a pro hospodářskou záchranu obyvatelstva a státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i další projednávání pořadu schůze.

Na dnešní a zítřejší schůzi dal jsem dovolenou panu sen. Ďurčanskému.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 28. prosince 1932 o 9. hod. s

1. Zpráva výborů sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 960) k vládnímu návrhu zákona o úsporných opatřeních personálních. Tisk 966.

2. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny {tisk 963) k vládnímu návrhu zákona o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933. Tisk 968.

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 962) k vládnímu návrhu zákona o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise. Tisk 967.

4. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednány byly osnovy zákonů:

a) o úsporných opatřeních personálních, tisk 960;

b) o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933, tisk 963;

c) o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise, tisk 962.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 31 min.