Předseda (zvoní): Prosím pány senátory, aby vespolek nepolemisovali!

Sen. Johanis (pokračuje): Musím zejména prohlásiti k informaci jiných pánů, že prémiové reservy na invalidní a starobní pojištění nemohou se na nic jiného dávati. Co by nám řekly příští generace? Což by bylo možné hospodařiti tak, aby, až nastane nápad důchodu za 20, 30 let, aby se řeklo, že se někdo usnesl v r. 1931 a 1932, že, co bylo nastřádáno, se dá na nezaměstnané? Je možné, že by se vyplnil určitý sociální úkol, ale až'by nastal pojistný případ, byli bychom odkázáni na to, že někdo >X< by chtěl, abychom tyto peníze rozdělili. Pánové, nepleťme si úkoly soč. politiky, které máme v pojištění, s podporami a opatřeními pro nezaměstnané, které souvisejí se schopností a prací zejména pro starší invalidy, vdovy a sirotky. Budeme míti možnost, až vydá Ústřední sociální pojišťovna zprávy za. r. 1931 a 1932, pokud se týká odhadu, a pánové; kteří chtějí kritisovati a myslí, že prémiové reservy se mohou, rozdělovati, jak vy jste ve svých komuniké do veřejnosti pustili - to jest, odpusťte, potom velmi škodlivé, a tvrdíte okolnosti, které s pravdou nemohou býti v žádné spojitosti. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Byl mi podán dostatečně podporovaný návrh sen. Mikulíčka. Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Návrh sen. Mikulíčka:

Navrhuji, aby se přes předlohu vládní tisk 952 přešlo k dennímu pořádku.

Předseda (zvoní): Slovo k doslovu má zpravodaj pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Stále se zde předhazuje, že za Rakouska nebylo takového daňového zatížení, jaké máme dnes. Ale proč máme to zatížení? Proto, že stát převzal také řadu úkolů, které dříve nebyly. Dnes má stát sociální cítění a má řadu úkonů, které musí honorovati. Představte si ministerstvo vnitra, dnes máme ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo soc. péče, veřejných prací, je to rozšíření, poněvadž stát intensivně pracuje, po případě si nové úkoly vyhledává, a jak je přirozeno, že musí na ně přispívati a že je větší zatížení daňové.

Vytýkalo se nám, že podvodem a demagogií jsme osvobodili v dubnu malé a dnes jim to bereme. Proč? Je to železná nutnost, která nám velí. abychom ta osvobození, která jsme kdysi přiznávali v době. kdy byly poměry lepší, dnes, kdy je finanční krise, musíme sahat na ty hospodářsky slabší. To by souviselo s tím stálým tvrzením o konsumech. O tom není pochyby a bylo doznáno, že konsumy mají jisté úlevy od daní. Proč? Poněvadž mají plniti úkoly sociální právě u těch nejslabších. Je zde jedna námitka, že ta daň je velmi tíživá. To, myslím, uzná každý, že ta tíživost bývá stupňována tím, že se tíživě předpisuje a vybírá. Budete-li mluvit s kterýmkoli obchodníkem, každý namítne, že se nedbá na jeho přiznání, že berní úřad ho otaxíruje a řekne: tolik platiti musíš. Měl jsem i O takových případů, kde bylo, řeknu to otevřeně, nesmyslné zdanění takových malých obchodníků, kde se jejich obrat odhadl na 50.000 Kč a dělal sotva 1.000 Kč. Taková baba s proutěnkou na ulici má prý obrat několik tisíc denně. Také je pravda, že daň se tíživě vybírá. Máme-li mezi poplatníky půl druhé miliardy daňových nedoplatků, myslím, že z těch nedoplatků se nic nedostane. Je řada rekursů. ale fakticky mnozí poplatníci nebudou moci platit.

Panu sen. Tichému mohu namítnout, že o paušál v textilu se jedná a snad jsme dosti blízko rozuzlení, neboť zájmy státu a podnikatelů jsou příliš různé.

Těchto nepříjemných předloh, jako je tato, bude ještě několik, jsme na počátku. Neradi saháme k novým daňovým zdrojům, ale, jak jsem řekl na počátku, nutnost zachrániti stát před schodkem, abychom uhájili cenu naší koruny, nás nutí k tomu. abychom hleděli všude, kde ještě nějaká možnost je, abychom ji použili.

Proto trváme na tom, aby osnova tato byla schválena. (Sen. Mikulíček: Janeček neměl nic a teď má miliony!) To je jednotlivec, o tom není pochyby.

Předseda (zvoní): Vzhledem k podanému návrhu sen. Mikulíček a budeme hlasovati nejprve o návrhu sen. Mikulíčka, aby se přešlo přes projednávanou osnovu, bude-li tento návrh zamítnut, pak budeme hlasovati o celé osnově zákona a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není, budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka, aby se přes projednávanou osnovu přešlo k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento byl zamítnut.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schvaluje se ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 957.

Budeme nyní projednávati bod další, jímž je:

Důvody státně-finanční vyžadují, aby předloha tato byla projednána s největším urychlením.

Navrhuji tudíž, aby této věci byla přiznána pilnost a aby byla projednána jednáním zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a věci této byla přiznána pilnost.

Na poradu dále je:

Táži se pana zpravodaje sen. dr Karasa, zda navrhuje nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nenavrhuji.

Předseda: Kdo souhlasí, aby osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, právě schválená ve čtení prvém, 'byla schválena také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové tisk 957.

Dalším, bodem je:

Zpravodajem je pan sen. J. J. Krejčí. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Podle §u 215 obecného horního zákona platí se z každé propůjčené důlní míry o 45.116 m² a z každé povrchové míry o 115.116 m² roční poplatek. Zákonem, ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., byla povinnost placení poplatků stanovena i pro kutiště. Podle motivů k obecnému hornímu zákonu je poplatek osvědčením a uznáváním výsostného práva regálního a náhradou výdajů vzešlých vykonáváním státního dozoru.

Poplatek z měr byl ministerským nařízením ze dne 4. října 1854, č. 16 ř. z., stanoven obnosem 6 zl. ročně, poplatek z kutišť zákonem z 28. dubna 1862 obnosem 20 zl. ročně. Císařským nařízením ze dne 29. března 1866 byl poplatek z měr a kutišť snížen na 4 zl. ročně. Zákonem ze dne 25. června 1919, čís. 568 Sb. z. a n., vyměřuje se poplatek z měr obnosem 40 Kč a poplatek z kutišť obnosem 24 Kč ročně.

Kutáním na základě poplatků z kutišť rozumí se hledání nerostů, k dobývání a těžení nerostů je potřebí míti zaplacený poplatek z důlních měr. Tyto poplatky byly později na vyhledávání i těžení nerostů v místech na nerosty chudých sníženy na polovici, a to poplatky z měr sníženy ministerským nařízením z 30. září 1859, č. 181 ř. z., poplatky z kutišť mohly býti sníženy podle cís. nařízení z 29. března 1866. Tatáž sleva může býti poskytnuta i podle zákona ze dne 25. června 1919, avšak pouze výjimečně ministerstvem veřejných prací, jedná-li se podle úsudků znalců o chudá ložiska neb o závažné důvody technické a hospodářské, jež kutání dosud nedovolovala.

Předpisy o vyměřování a vybírání byly rozptýleny v různých nařízeních, nyní tímto zákonem se sjednocují.

Dosavadní zákonodárství vyžaduje změn i po stránce věcné. Výnos těchto poplatků používán byl ke krytí nákladů báňských úřadů. Podle státního rozpočtu na r. 1932 činí řádné výdaje báňských úřadů, nepočítajíc v to ústředí, 5.445.100 Kč. příjmy toliko 4,069.300 Kč, z toho 2,527.000 na poplatcích z kutišť a 1.441.300 na poplatcích z měr, jeví se tedy schodek 1,375.800 Kč. Zvýšením poplatků za výhradně kutiště ze 24 Kč na 40 Kč, tedy o 16 Kč a za výměru odpovídající jednoduché dolové míře o 60 Kč vzniknou příjmy na poplatcích z kutišť o 1,696.000 Kč, na poplatcích z měr o 2,154.000 Kč, úhrnem 3,850.000 Kč.

Poněvadž kutérům dostává se za tento peníz výhradního práva k hledání vyhrazených nerostů s nárokem na propůjčení důlní míry, dostává se jim značných práv a eventuálních zisků, proti nimž toto zvýšení poplatků není neúměrným.

Navržený zákon v § 2, odst. 5, ruší dosavadní možnost slevy těchto poplatků o 50 % a v odst. 4. téhož §u dává se vládě zmocnění, aby vládním nařízením mohla zvýšiti tyto poplatky o 50 %. Poněvadž se nejedná o daně, nýbrž o poplatky, nevidí rozpočtový výbor příčin, proč by nenavrhl slavnému senátu i akceptování tohoto ustanovení.

Kdyby se jednalo o daň nebo poplatky většího rozsahu, jistě by tak rozpočtový výbor neučinil, poněvadž se drží zásady, že daň lze zvyšovati toliko zákonem, a nikoli vládním nařízením. Poněvadž se jedná pouze o úzký rozsah poplatníků a poměrně malý rozsah ciferný, rozpočtový výbor doporučuje, aby i toto zostření dosavadního zákona bylo přijato.

Navrhuji, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny beze změny.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Uděluji slovo panu sen. Šelmecovi.

Sen. Šelmec: Slávny senát! Predložené usnesenie poslaneckej snemovne navrhuje určitú unifikáciu bývalých rakúskych a uhorských zákonov a predpisov o dávkach z banských mier a kutišť, upravuje výšku týchto dávok, určuje termín, kedy majú byť ony zaplatene a stanoví dobu platnosti zaplatenej dávky v prípadu zániku banského podniku, alebo kutišťa.

Usnesenie poslaneckej snemovne pozmenilo odst. 5, § 2 vládneho návrhu zákona o banských dávkach z kutišť a mier, nakoľko priznáva ministerstvu verejných prác právo sníženia dávok so súhlasom ministerstva financií na polovicu zákonnej výmery, keď ide podľa posudku znalcov o ložisko, alebo kutište chudobné a nerentabilné. Usnesenie odstraňuje naprosto odst. 4 spomenutého vládneho návrhu, lebo nepriznáva vláde práva zvyšovať tieto dávky o 50 %, kedže táto moc patrí zákonodarným sborom.

I táto osnova prináleží do radu tých opatrení vlády, ktoré smerujú k tomu, aby previedly reglementáciu štátnych príjmov a ich zvýšenie. Je však veľkou otázkou, či bude mať toto opatrenie žiaducného efektu v krajoch, kde sú síce veľké bohatstvá zistených a ešte aj nezistených nerastov a rúd najrôznejších druhov, ale kde baníctvo zaniká z príčin úpadku vnútorných a zahraničných hospodárskych pomerov. Mám obavy, že toto opatrenie sa v živote Slovenska málo osvedčí, akže sa nemá niečo nevykonať na záchranu tamojšieho baníctva a hutníctva.

Horské kraje na Slovensku sú smutným príkladom procesu zániku podnikov baníckych, hutníckych a priemyselných.

V dobe konjunktury a rentability podnikanie v horských krajoch pracovali robotníci v lesoch, v baniach, hutiach a v priemysle najrôznejšieho druhu, kým ich rodina obstarávala prácu doma na chatrnom domkárskom a chalupnickom hospodárstvé. Toto boly za stá a stá rokov skromné ale isté zdroje výživy pre obyvateľstvo, ktoré i v dobách najťažších vedelo vzdorovať krutému osudu. Dnes tieto zdroje sa pominuly a korene života ľudu sú hlboko podryté. Pohronie, Považie, Pohernadie sú smutným dejišťom procesu jeho zchudobenia. Príklad Krompachov a Sloviniek je dôležitým a veľmi vážnym mementom pre príslušné kruhy, aby na záchranu banských krajov Slovenska podnikly pomocnú akciu, avšak nie podpornú v nezamestnanosti, ale produktívnu, ktorá by udržovaním ceny rudy a dreva umožnila hoci aj skromnú rentabilitu podnikania a ľudu by poskytla možnosť zárobku. A táto možnosť je daná. Veď sa k nám dováža ju rudy zo zahraničia najrôznejších druhov a niektoré úplne bezcolne, na pr. meď. Deje sa to preto, aby sa vyhovelo záväzkom kompenzačnej obchodnej politiky. Pre túto príčinu zaniklo dosiaľ na Slovensku veľa podnikov a ich robotníctvo upadlo do neslýchanej biedy, lebo zmenené produkčné a odbytové pomery v zemedeľstve a v dobytkárstve - tedy v archaickom povolaní obyvateľstva - majú v horských krajoch veľmi smutnú ozvenu. Nemá dnes ceny ani skot, ani vlna, ani syr, ani drevo, tedy ani jeden produkt práce obyvateľa hôr.

A tu je najklasickejšia príležitosť pre produktívnu pečlivosť, ktorá by mohla byť priliehavo uplatnená nielen pre udržovanie dosavádnych banských podnikov, najmä tam, kde je núdza najväčšia, ale i pre všeobecnú inventarizáciu nerastného bohatstva, čo by sa mohlo diať moderne a lacno, podľa výsledkov najnovších spôsobov bádania a kutania rúd. Racionálnym a urýchleným využitím podzemných zásob nafty, asfaltu, antracitu, kaolínu, rtuti, všetkých druhov solí, soli draselnej, antimónu, pyritu, medi, železných rúd atď. zmenšil by sa ich import, rozprúdil by sa život v mnohých štolách a šachtách, v hutiach, v lese, na pilách atď a zmenšila by sa bieda ľudu, ktorý by sa nemusel opierať o pomoc bez zásluhy a nebol by politicky zneužívaný.

Mojím cielom je, aby som tu poukázal na imperatívnu potrebu akcie, ktorá by zachránila bane na meď v kraji slovinsko-krompašskom a s nimi spojené podniky: separácia rudy, prostriedky dopravujúce rudu, elektráren atď. Pre enormný pokles ceny medi na svetovom trhli zastavily tieto podniky provoz ešte roku 1931. Ceny od roku 1930 klesaly sukcessívne a prehľad tohoto poklesu je následovný: V mesiaci januári 1930 bola cena Kč 17.6 per l kg. V mesiaci apríli 1930 bola cena 14 Kč per 1 kg, dňa 1. júna. 1930 bola cena 12 Kč per 1 kg a j. októbra 1930 10 Kč per l kg. V januári 1931 bola cena 9,8 per 1 kg, v apríli 1931 9,4. v juni 1931 8, v októbri 1931 7,4 Kč per 1 kg. V r. 1952 klesajú ceny ešte rapídnejšie, k čomu prispieva devizové opatrenie, zákazy vývozné, zátvory importné, kolísanie niektorej meny svetovej ako je libra atď., takže cena medi v januári 1931 je Kč 7.2 a v apríli 1932 6 Kč. V dobe mieru je meď vyhľadávaná zväčša priemyslom strojárskym a elektrárenským. Potrebovaná hmota surovej medi je tedy podmienená objednávkami týchto podnikov. Potreba medi u nás je normálne 20.000 tun a kryje sa dovozom až na nepatrné množstvo. Dovoz medi obnášal v r. 1929 21.422 tun v hodnote Kč 272 mil. v r. 1930 22.727 tun v hodnote Kč 242 mil. Úpadkom elektrárenského a strojárskeho priemyslu poklesol tento kontingent na 16.000 tun. Slovinské závody dodávaly asi 2.000 tun. Je smutným zjavom, že ani táto nepatrná výroba domáca nenachádza náležitej ochrany a je obetovaná záujmom kompenzačného vývozu priemyselných produktov. Takýto osud má naša meď. keďže je dovoz tejto rudy zo zahraničia voľný, bezcolný a je obmedzovaný iba opatreniami devízovými. Hlavní výrobcovia medi sú v Amerike - Spojené štáty. Kanada a Chile - ďalej v Afrike. Oni sú hlavnými dodávateľmi surovej medi pre priemysel a obchod u nás. Domáca potreba medi mohla by byť zaokrytá z domácich zásob v miere dostatočnej, alebo aspoň takej, ktorá by vyplývala z prevádzania podnikov, ktoré len nedávno zastavily práca. Bane na meď v Slovinkách a v okolí Krompachov docielily v dobe od r. 1927 až do apríla 1931 značnú ťažbu medenej rudy, a to v r. 1927 44.357 tún rudy s obsahom 1.099 tún medi, r. 1928 52.351 tún rudy s obsahom 1.780 tún medi, r. 1929 54.970 tún rudy s obsahom 1.158 tún, medi, r. 1930 72.086 tún rudy s. obsahom 1.610 tún medi, r. 1931 za 8 mesiacov 53.487 tún rudy a 1.070 tún medi. Slovinské podniky zaistily tedy asi 10 % celej medenej produkcie pri celkovej potrebe 20.000 tún. Okrem Sloviniek majú aj iné kraje medené ložiská, ktoré by tiež mohly začať provoz bez väčších investícií. - Chyba je však tá, že na tavenie medenej rudy nemáme na Slovensku vlastných pecí. Dialo sa to dosiaľ v Rakúsku. Ale i táto chyba by mohla byť odstránená, keby cena medi bola regulovaná a ochraňovaná. Tavná pec by sa postavila v Krompachoch a mohla by pracovať za podmienok stredných výrobných nákladov, ktoré by sa grupovaly zaiste okolo cifry Kč 7,20 za 1 kg a keby odbyt medi bol subvenčne zaistený. Slovinské bane a závody na meď, ktoré r. 1951 boly ešte v provoze, malý do r. 1930 pri normálnych cenách medi ešte nosnú prosperitu, od tej doby však klesla cena medi neuveriteľne. V apríli 1932 vykazuje index cenový iba Kč 6 za 1 kg, kým vyrobený náklad medi u nás je asi Kč 7,20. Pri týchto stratách slovinský podnik musel zastaviť prácu a jeho robotníci prišli o existenciu. Dnes, keď sa všade a skoro na všetko zavádzajú prohibitivné clá, je myšlienka colnej ochrany medi úplne odôvodnená.

Boly by to nové zdroje, z ktorých by sa mohla poskytnúť subvencia na udržovanie baní a závodov na meď z dôvodov vnútornej hospodárskej situácie a z príčin sociálnych, pokiaľ je cena medi pod paritou svojej rentability. Clo, ktoré by platily spotrebiteľské kruhy, by mohlo byť minimálne. Pri dovoze 16.000 tún medi mohlo by činiť vyrubené clo vo výške Kč 50.- pro 1 q medenej rudy, celkom 8 mil. Kč, ktorý obnos by predbežne postačil pre udržovanie výroby medi aspoň v Slovinkách, vzdor tomu, že sú ceny medi na svetovom trhu veľmi nízké. Subvenciou na meď pokladnica štátna by len zdanlivo bola obťažená a na podpornej povinnosti štátu by sa značne uľavilo. Do tejto subvencie boly by zahrnuté výrobné straty do doby vzostupu cien a dosiahnutia normálnej výšky cenovej.

Vzhľadom na dôležitosť finančných opatrení v záujme reštaurácie pokladnice štátnej v mene svojej strany prehlasujem, že budenie hlasovať za osnovu, pri čom slávnemu senátu oznamujem, že podávame návrh rezolúcie, podľa ktorej sa má vláde uložiť, aby v dobe čo najkratšej predložila Národnému shromaždeniu návrh zákona, ktorým by sa zaviedly ochranné clá na meď, dovážaní zo zahraničia na územie republiky Československej. (Pochvala.)

Předseda (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Fidlíkovi.

Sen.. Fidlík: Vážený senát! Dnes a zabývate zprávou rozpočtového výboru, o usnesení poslaneckej snemovne, tisk 151, o banských dávkach z kutíšť a mier, tisk 956.

Dnes máme rozhodovať o dávke z kutíšť, kde už pred časom roztrubovaly >Právo lidu< a >České slovo< do radov pracujúcich a chudobného ľudu, aby odvrátily pozornosť od príprav plánu nových daní na pracujúcej triede.

Minister Malypetr ohlásil nové zaťaženia. Miera nesnesitelných daní je dovršená, a je na výsmech proti ohromným ziskom uhlobarónov. Vládna sedma pracovala na vládnom rozpočte, kde boly škrtané položky socialne-investičné, ale boly uvalené nové zaťaženia nepriamymi daňami, vyberanými na robotníkoch, poplatníkoch, konzumentoch, verejných kupujúcich. Bolo uvalené 900 miliónov nových daní na rôzné životné artikly. Vládny návrh zákona na zvýšenie dávky z kutíšť a dávok z mier je neslýchanou provokáciou v dobe, keď ide o 3 miliardy schodku štátneho hospodárenia, v dobe, keď sa snižujú platy štátnych zamestnancov, i tých najdrobnejších, keď sa snižujú chudé penzie štátnych zamestnancov, v dobe, keď prináša sa celá séria nových a nove upravených daní a dávok. V tejto dobe požadujú sa 3 milióny korún na všetkých majiteľoch hornín a horných podnikov! Stará rakúska dávka z mier a kutíšť, zavedená v r. 1854, činila 6 zlatých z jednej miery a dávka z kutíšť činila 20 zlatých. Dnes sa zvyšuje dávka z kutíšť polročne na 50 Kč.

V rozpočtovom výbore bol tento vládny návrh doprevázaný výkladom zástupcu uhľobarónov poši. N o v á k o m, ktorý dokonca mal tú odvahu tvrdiť, že navrhovaná dávka >je veľká obeť<, ktorá sa žiada na horných podnikateľoch v dobe ťažkej hospodárskej krízy, v ktorej vraj sa naliezajú horné podniky.

Poslanec Novák ako zpravodaj mal dokonca tú odvahu, že navrhoval sníženie tejto dávky z 50 na 30 Kč a škrtnutie všetkých ustanovení, ktorými sa vláda zmocňovala, aby mohla dávky zvýšiť.

Táto napred smluvená komédia so socialistami dopadla nakonec tak, že síce zostalo pri zvýšenej dávke 50 Kč podľa vládneho návrhu, ale škrtlo sa ustanovenie, ktorým sa vláda zmocňovala dávky zvýšiť o 50 % a naproti tomu vsunuté bolo ustanovenie, ktorým sa vláda zmocňuje sní žiť dávky podľa svojho uváženia. Tedy uhľobaróni vyhrali na celej čiare.

Vyhrali ale tiež socialisti a síce tým, že im bola dovolená táto demagógia, aby mohli pred pracujúcou triedou, menovite pred hornickou verejnosťou hovoriť o ťažkom zápase proti uhľobarónom, ktorý nakonec musia platiť zvýšenú dávku. Jako doklad o nízkej, priamo smiešnej dávke, ktorú majú platiť majitelia hôr zo stámiliónových ziskov, dokazuje tá skutečnosť, že dľa starého rakúskeho zákona podobného razenia platia tiež ešte dnes trafikanti t. zv. dávku zo zisku, ovšem v inom pomere. Trafikant za to, že je mu daný predaj tabákových výrobkov, platil dľa zákona z roku J862 3 zl. a dnes platí 300 Kč. Tedy tu došlo k ohromnému valorizovaniu, poneváč sa jedná o mrzákov zo svetovej války. Naproti tomu na stámiliónové zisky uvaluje sa dávka, ktorá znamená zaťaženie 1 h na jednu vyrobenú tunu. Trafikanti tedy platia dávku zo zisku, ale uhľobaróni nie. Už v rozpočtovom výbore som ukázal, aké nepatrné dane platia majitelia dolov a hutí, ktorí podľa štátnej štatistiky, t. j. napred upraveného zisku, po odliatia desiatok, ba stá miliónov Kč zo zbytku platia potom smiešne dane. Na pr. 55 poplatníkov, majiteľov horných a hutných podnikov, zaplatilo za posledný rok na všeobecnú daň výdelkovú 1,400.000 Kč. A všetky verejne účtujúce spoločnosti horných a hutných podnikov zaplatily dohromady na zvláštnu daň výdelkovú 6.200.000 Kč. To je priamo smiešna čiastka vzhľadom na, ohromné zisky uhľobarónov a kovobarónov.

Horný priemysel vraj prežíva krizu. Pán zpravodaj, zástupca Weinmannov a Petschkov, mal v rozpočtovom výbore dokonca odvahu tvrdiť, že nebývalá kríza a jej rozmery zasiahly tak rušivo, ba vraj katastrofálne do výroby v hornických podnikoch, a jestliže dnes horní podnikatelia ešte zamestnávajú horníkov, činia vraj tak z ľudských dôvodov, lebo dôvodu zisku vraj dávno nieto. Na túto drzosť je treba riecť, že ani jeden výrobný podnik, ani jedno výrobné odvetvie nevykazuje tak zvýšenú výrobu a svoje zisky jako práve hornictvo. Stačí uviesť len srovnanie výroby z r. 1925 s r. 1931, tedy s r. t. zv. vypitia krízy a tu úplne jasne vynikne fakt že výroba v hornom priemysle stúpla ohromne, že v r. 1925 443 závodov vyťažilo 34,242.000 tún, ale v r. 1931 že sa vyťažilo, ač pracovalo o 90 závodov menej, 35,068.000 tún, čili že ťažba bola zvýšená o 825.000 tún. Pri zmenšenom počte osadzenstva o 20.000 horníkov, ktorí odpracovali 5 miliónov menej smien v r. 1931 nežli odpracovali v r. 1923, stúpla tak ohromne výroba. Naproti tomu však katastrofálne poklesly mzdy horníkov. V r. 1951 o 87 mil. Kč, naturálne požitky o 2 mil. Kč, na sociálnom poistení, úrazovom, nemocenskom a bratskom poistení horní podnikatelia ušetrili 50 mil. Kč. Poklesly však tiež t zv. náklady na spotrebu hmôt pri dobývaní nerastov, a to o 97 mil. Kč. A tak sa javí výsledek hospodárskeho roku 1931 tým spôsobom, že horní podnikatelia na horníkoch ušetrili 118 mil. Kč. Na režii, nákladoch na provoz a na sociálnom zaťažení 180 mil. Kč a pripočítame-li výťažok zvýšenej výroby, zhrabli uhľobaróni ďaleko viac prez 300 mil. KS ziskov proti r. 1925. To je tedy výsledok krízy v r. zpravodaj, že horné závody sú v katastrofálnej situácii a že nesnesu žiadneho 1931, to je výsledok, o čomž mluvil pán väčšieho zaťaženia. Koľko však týmto typickým pirátom Weinmannom, Petschkom, z nichž ohromná časť sú cudzinci, ktorí tu drancujú a rabujú poklady zeme, ktorí svoje zisky odvážajú do cudziny a ktorým daňová reforma snížila dane o pol miliardy, prinesie zisku ešte celkový zbiedačovací plán, s ktorým prichádza vláda, nedá sa ani dnes zistiť.