Vážení pánové! My jsme poukazovali, když jsme byli ještě ve vládě, jakým způsobem se mohou sejíti peníze, kde by se to nedotklo ani nejchudších drobných živnostníků, ani státních zaměstnanců a jejich platů, se kterými byla sehrána podobná komedie, jako se živnostnictvem, a kdyby občanská koalice dnešní spolu s koalicí socialistickou, tedy velká koalice v dnešní vládě, byla tyto návrhy prováděla, byly zde peníze a nemusilo se sáhnouti k nejnepopulárnější věci. Nedivím se nic, že pan zpravodaj musil se zhostiti zpravodajského úkolu, který asi sám s trpkostí přednášel velice rychlým způsobem a odůvodňoval to tím, že právě ti nejmenší obchodníci a živnostníci neslevili v konsumu, ačkoli měli výhodu daňovou a neplatili zvýšenou přirážku 50 %. k dani obratové. Ale, vážení pánové, to je snad příliš slabý argument obhajovati, aby těch 600.000 z této výhody bylo vyjmuto. Kdo dnes si spočítá ty ztráty, které má malý drobný obchodník, živnostník v nejužším spojení s konsumentem, ví, že dnes vlastně má největší ztráty, poněvadž dnes každý kupuje, ať je to zaměstnaný nebo nezaměstnaný, na dluh, a že malý živnostník a obchodník musí vlastně vydržovat ten systém, kde měl stát zasahovati, aby obstaral pro lidi peníze, aby mohli platiti. Já se tomu divím, zejména na druhé straně, že se neobrátí někdo také, aby řekl, proč nepřinese oběti ta strana, které to přineslo větší výhody. Na příkl. vím, když se jednalo o zákonu o 50 %. zvýšení daně obratové, že byly z toho vyjmuty konsumní spolky, potravní družstva a tam se vůbec neobjevilo žádné snížení v konsumu. Ale jestliže chceme míti u nás rovnováhu a všichni apelujeme na cit národní, na to, že národ zde musí stávat, jestliže všichni apelujeme, že občanstvo musí přinášet oběti, pak se musí oběti přinášet ode všech stejným způsobem. Nedávno četl jsem v hradeckých novinách statistiku 860 konsumních spolků z r. 1931. Máme konsumních a prodejních spolků 1.470, ale přidržím se jen těch 860. Na př. tam stálo, že tyto konsumní spolky daly státu na daních 8 mil. Kč, a tu se člověk musí nad tím pozastavit, když vidí, že máme všichni takovou ochotu státu přinášet oběti. Kdyby tyto spolky měly zaplatiti jen daň z obratu, tak musí ze 2.083 mil. Kč zaplatiti 43 mil. Kč na samotné daně z obratu a ony zaplatily všech daní 8 mil. Kč. Čistý zisk však měly tyto konsumní spolky 3/4 %, to znamená 14,500.000 Kč.
Vážení pánové, budu ještě míti příležitost mluviti o směrnicích ministerstva, kde ministerstvo financí určuje, vlastně neurčuje, nýbrž diktuje, že obchodník musí míti zisk z obratu 20 %, kde živnostníci různých odvětví musí míti zisk mezi 15 až 70 %, tedy průměrně 50 % zisku. A zde ministerstvo financí nemá odvahy, aby provedlo jednou kontrolu v konsumních spolcích, kam se poděl další zisk a jak se s těmi penězi zachází.
Jak se může objeviti v konsumních spolcích 3/4 % čistého zisku, když dostávají 5 milionů subvence a výhody na dráze, když je vyřáděn meziobchod a nakupují z první ruky? Kdyby to všechno měl legitimní obchod, jsem přesvědčen, že bude dávati dnes veškeré produkty za poloviční cenu a ještě bude vydělávati a míti z toho užitek. (Výkřiky sen. Stejskalové.)
Když to rozpočteme, připadá z těchto dvou miliard na jeden spolek 2,421.470 Kč obratu. To značí, že jeden spolek má 16.860 Kč čistého zisku. Tyto konsumní spolky jsou osvobozeny od daně výdělkové s přirážkami zákonem z 25. října 1896. Neplatí žádné daně výdělkové a žádné přirážky. Tyto konsumní spolky jsou osvobozeny také částečně od daně důchodové, dříve osobní daně z příjmů, a to zákonem z 27. prosince 1880. Od daně osvobozuje se zisk do 300 zlatých, jak je řečeno ve starém zákoně, t. j. do 600 Kč. Z prvního tisíce nad těch 600 Kč se teprve platí 3/10 původní daně a z druhého tisíce zisku 5/10 daně a teprve z toho, co je přes 2.000, nastává teprve plná daň. Tedy podle těchto směrnic zaplatí jeden konsumní spolek celkem 445 Kč veškeré daně, mimo daně z obratu. 860 konsumních spolků zaplatí na daních 376.700 Kč.
Vážení pánové srovnávejme. Vezmeme-li 860 živnostníků, obchodníků s tímtéž rozsahem a obratem, uvidíme obrovskou nesrovnalost. Čistý zisk se jim zdaňuje ne 3/4 %, nýbrž 20 %. Vezmeme-li za zaklad 20 %, ačkoli platí více, tedy výdělková daň činí 4 %, t. j. 7.071 Kč. Počítáme-li 400 až 480 % přirážek, značí to 28.284 Kč. Daň důchodová z částky 2,421.470 Kč při 14 % činí 25.802 Kč. To znamená, že jediný živnostník - obchodník z této částky musí zaplatiti 61.157 Kč.
860 obchodníků s tímtéž příjmem, jaký mají konsumní spolky, by tedy zaplatilo 52,595.020 Kč. Odpočítáme-li z toho, co zaplatí konsumní spolky, vychází nám, že zůstává nezdaněno okrouhle 52,000.000. Táži se, když zde kolegyně prve vykřikla, kdo má dobrodiní z těch 52,000.000? Má je dělnictvo? Táži se, může dělnictvo v konsumu levněji nakoupiti? (Sen. Stejskalová: Ano, dostává tam o 8 až 12 % levněji!) Dostává za stejnou cenu jako v každém i tom nejmenším obchodě. (Sen. Johanis: To mluvíte nepravdu!) Máme to dosvědčeno od členů konsumu. Přicházejí se tázat obchodníka, zač prodává, a říkají, že kupují v konsumu za stejnou cenu jako u obchodníka.
Ptám se, kam, přichází těch 52 mil. Kč. Proč pak ta láska k tomu státu se neobjevuje všude prakticky? Proč má jedné straně má býti zatížen malý, drobný, střední člověk, který se musí sám živiti, který nechce býti nikomu na obtíž, proč má býti zatížen takovým abnormálním způsobem, a na druhé straně se dávají takové velké výhody, kde stát ztrácí a při tom je nedostatek peněz. To jest ohromná nespravedlnost, to není žádná demokracie, žádná rovnoprávnost v tomto státě. Jestliže máme tu pravou demokracii, ta pravá demokracie se musí objeviti i v povinnostech. Toto zvýšení u těch 600.000 drobných lidí činí 70 milionů. V Ústřední sociální pojišťovně je dnes vedle rozpočtu 1.300,000.000. Vážení pánové! Jestliže u nás otázka nezaměstnanosti hraje ohromnou úlohu a jestliže propočty pana Schonbauma zklamaly, ne v tom smyslu, že by bylo pasivum, ale že se objeví ohromné aktivum nad rozpočet, je povinností všech socialistických stran starati se o to, aby to aktivum, které tu je, bylo věnováno na zamezení nezaměstnanosti, na odbřemenění potřeb státní pokladny. (Sen. Johanis: To může říci senátor s tribuny, takový nesmysl?) To je pravda. (Sen. Johanis: To není pravda! Přečtěte si něco o pojištění!) Pane kolego, z těch zpráv, které člověk čte, není moudrý, ale když mu někdo sdělí z Ústřední sociální pojišťovny pravý poměr a když prof. Schonbaum se sám přizná, že je daleko větší výnos všech těch platů, které tam jsou, než byly propočítány, i při tom poměru, že je 600.000 nezaměstnaných, musí se každý zamysliti a senátor s této tribuny má právo o tom mluviti a musí o tom mluviti. Kdyby se těm otázkám věnovala pozornost, řeklo by se: to je sociální účel, dáme 600 mil. Kč na nezaměstnanost, státní pokladna má o 600 mil. Kč menší potřebu státního rozpočtu a nebylo potřebí dotýkati se takových věcí. které podlamují dnešní hospodářství našeho státu.
Vážení pánové! Bylo mou povinností to říci, že my též cítíme odpovědnost vůči státu, chceme zjednati úhradu v tomto státě a chceme jej míti dobře vybudovaný, ale nedbá se dobrých rad, které se dávají a musíme upozorniti na nezdravé věci v tomto státě a protestujeme proti nim a protestujeme proti tomuto zvýšení, pro které hlasovati nebudeme. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Kovalik.
Sen. dr Kovalik: Slávny senát! V návrhu zákona je i ten pasus, že živnostníci a obchodníci, ktorí mali obrat do 150.000 Kč, moli oslobodení od zvýšenej obratovej přirážky 50 %. A týmto zákonom ale musia platiť aj oni všetci tú prirážku 5 %. V mene našej strany Hlinkovej, ľudovej slovenskej strany protestujem proti tomuto zvýšeniu pre naše slovenské živnostníctvo a obchodníctvo, aby to, čo dosiaľ mali. nebolo im ťarchou tej obratovej dane zaťažované s ohľadom na terajšiu krízu na terajší zlý obchod, keď dôchodky padajú a dane sa predsa zvyšujú, ako i táto obratová daň. Na Slovensku nemáme toľko tých štátnych dodávok, nemáme toľko investícií, ako Zamoravské zeme a predsa ťarchy sú na Slovensku tie iste ako tuná. Tak nemôžeme a nebudeme za vládny návrh, ale proti tomu zvýšeniu obratovej dane pre tých, ktorí boli dosiaľ od zvýšenia oslobodení.
Pri tejto príležitosti dovolím si ešte poznamenať, že dľa časopisov majú byť v tej úspornej komisii, ktorá má byť zriadená, účastné len vládne strany a opozícia má byť z toho vylúčená. (Sen. dr Karas: To je omyl, poměrné hlasování bude také!) V časopisoch to bolo. Nebolo by to spravodlivé, aby opozícia nebola zastúpená v úspornej komisii, poneváč tá úsporná komisia neni len pre vládne strany, ale pre celý štát, tam platí vládny ako opozičník, a preto mňa to teší, že slyším, že opozičné strany budú mať účasť v úspornej komisii. Končím tým, že budeme proti tomuto pasusu hlasovať. (Pochvala.)
Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je pan sen. Johanis.
Sen. Johanis: Slavný senáte! V době, kdy se zvyšuje sazba této naší nejvýnosnější, zároveň však nejtíživější daně, vzpomínáme, že, když byla 1. ledna 1920 zaváděna, upozorňoval tehdejší zpravodaj finančního výboru dr Engliš, že jejím hlavním úkolem je sanovati státní finance. Až bude splněn tento úkol, měla býti obratová daň postupně snižována a konečně odstraněna, jakmile to dovolí finanční poměry státu a samosprávných svazků. Místo toho se však vyvinuly poměry tak, že daň z obratu se stala trvalou a nejvýnosnější státní daní vůbec, bez níž rovnováha státních financí není myslitelná, a k jejímu zvýšení se proto v době největší tísně přikročuje.
Je charakteristické, že týž dr Engliš, který v r. 1920 při zavádění daně z obratu zdůrazňoval přechodný charakter této daně, nepřikročil v době, kdy se státní pokladně dařilo, k jejímu snížení, nýbrž použil reserv ke snížení daní přímých, zejména zvláštní daně výdělkové, placené bohatými obchodními společnostmi, hlavně akciovými. Limitováním přirážek samosprávným svazkům a zákonem o stabilisačních bilancích snížily se daně největším poplatníkům a umožnilo se akciovým společnostem ukrývati řadu let svoje velké zisky.
Výnos daně z obratu činil v r. 1951 2.222,000.000 Kč při sazbě 2 %, u zemědělských produktů 1 %. V rozpočtu na r. 1933 jest odhadnut výnos daně z obratu na 2.448,000.000 Kč. Se zřetelem ke zvýšení daňové sazby je možno označiti tento odhad za nepatrný, počítající nejen s dalším trváním hospodářské krise, ale i s jejím zostřením a tedy se zmenšením obchodních obratů. Výnos daně jest odhadnut pouze asi o 10 % výše než v r. 1951, ač zvýšení daně oproti r. 1931 činí 50 % - v r. 1953 bude zvýšena sazba 3 %, zavedená od 1. května 1952, v platnosti již po celý rok a z tohoto zvýšení nebudou již vyloučeny podniky s obratem do 150.000 Kč -. Zvýšením daňové sazby podařilo se snad finanční správě vyrovnati' rozpočtový schodek, není však sporu o tom, že právě tato daň je sociálně nejškodlivější a je nejhorší brzdou na cestě k hospodářskému zotavení, a že těžce zatěžuje konsumenty.
Něco o drobných nedoplatcích: Vysoký stav daňových nedoplatků je starou bolestí naší finanční správy. Ze státních účetních závěrek je patrno, že u všech hlavních daní činí nedoplatky více, než činí roční předpis. U daně z obratu asi 3/4 ročního předpisu, u daně pozemkové a u všeobecné daně výdělkové rovnají se nedoplatky dokonce předpisům přibližně za 2 léta. Je zajímavo porovnati stav nedoplatků sociálně pojišťovacích ústavů se stavem u finančních úřadů státních, jejichž agenda má s příjmovou agendou sociálního pojištění mnoho společného. Ač úroková míra z nedoplatků daňových je vyšší než z nedoplatků pojistného u sociálně pojistných ústavů - 7 % oproti 5 % - a ač přímé daně mají býti podle platných zákonů placeny ve čtvrtletních lhůtách předem, přece je stav těchto nedoplatků s ústavy sociálně pojišťovacími velmi nepříznivý, uvážíme-li, že na př. u nemocenských pojišťoven nečiní nedoplatky na pojistném ani 1/4 ročního předpisu. Nízký stav nedoplatků u nemocenských pojišťoven znamená velké plus těchto ústavů oproti berním úřadům. Trvale vysoký stav nedoplatků u finančních úřadů není zaviněn pouze špatnou daňovou morálkou, ale také nepohotovosti finančních úřadů v inkasu a vymáhání, zejména u velkých poplatníků a vedle toho také nemožně pomalým tempem, jakým si zvykly finanční úřady vyřizovati podání a rekursy poplatníků.
Ne však všude stejně, když již tuto věc kritisuji. Znám případ, že malému poplatníkovi, jedné paní v Praze na Malém Městě berní správa doručila předpis daně důchodové, za 6 dnů byla upomínána a za 14 dnů byla již exekvována. Naproti tomu znám případ firmy Neptun v Oseku u Hořovic, kde 14 let tato firma sabotuje daň výdělkovou, a obec Osek, v jejímž obvodu tato firma má podnik, přímo sténá pod dluhy, protože nemůže dostati příslušné obecní přirážky jen proto, že berní úřad této firmě včas daně nepředepsal - je to známá firma, v jejímž čele stál báňský rada Jakoubek, tedy finančně dosti bohatá, za války dobře situovaná, po válce dosti zásobená objednávkami. Tato firma po 14 letech, nebyla schopna zaplatiti daně, které jí byly předepsány. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Já to srovnávám s tou paní na Novém Městě, které byla předepsána důchodová daň a již po 6 dnech byla berní správou upomenuta.
Rigorosní postup nemocenských pojišťoven při vymáhání pojistného dlužno jen schváliti a dáti jej za vzor finančním úřadům, neboť shovívavost nutně vede ke ztrátám, které se nakonec vždy přesunou na poplatníky, kteří plní své povinnosti řádně.
Já bych chtěl proto, pánové, k této otázce ještě říci něco a pranýřovati jiný režim, který ve státě je, jak si počínají berní správy vůči ústavům léčebným, které mají charakter dělnický.
Podle výnosu zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 29. října 1932, č. j. XIX-4/132 ai 1952, rozhodlo ministerstvo financí v Praze 3. června 1930. že veškeré porážky dobytka provedené mensami, ústavy a jinými stravovnami pro ústavní potřebu, podléhají též paušalování daně z obratu u masa.
Mám případ, že dva ústavy léčebné v Čechách jsou osvobozeny od daně z obratu, když odbírají maso ze svých podniků, ale důchodkové kontrolní úřady jim daň přes to předpisují a vymáhají ji jen proto, protože vykládají, že, když léčebný ústav má svůj nějaký hospodářský objekt, vypěstuje kus dobytka, který zabije a použije pro nemocné zaměstnance, podléhá tak zv. paušální dani z obratu. Avšak soukromník, velkostatkář, rolník, který porazí svůj kus dobytka pro sebe a zkonsumuje jej, neplatí daň z obratu. Je nutno charakterisovat, že berní správy a ovšem také v tomto případě důchodkový kontrolní úřad nepostupují objektivně.
Nyní k některým výtkám, které zde byly konstatovány. Chápu, že některé obchodníky a živnostníky daň z obratu zatěžuje, ale, pánové, odpusťte, pořád to nenesete ze svého. Podívejte se na článek, který otiskují >Lidové noviny<, tam vám je dokázáno, kdo snese daň z obratu. Tam vám také číslicí je doloženo, že daň z obratu podle vykázaného dluhu není odvedena v částce 1513,000.000 Kč. (Sen. Sláma: Od kterých obchodníků?) To není naší věcí, když tvrdím..... (Výkřiky sen. Slámy.) Pane sen. Slámo, já vám doporučuji, abyste si dal vyložit v příslušném referátu ministerstva financí, jak jednotlivci falšují knihy, jak vedou dvojí knihy, když jde o to, defraudovat daň z obratu. Musíme si všimnouti že, když daň z obratu je dnes dlužná v částce 1.513,000.000 Kč, tedy půl druhé miliardy, že jde nejen o vadu předpisování a vymáhání daně, ale také přece jen trochu o nesvědomitost. (Sen. Sláma: Velkým se daň odpouští, a malí se exekvují!) To jsem kaceřoval před chvilkou, jenže vy, pane kolego Slámo, jak dokazují v případu, až přijdu ke konsumním spolkům, pranýřujete všechny a neříkáte, že ten velký nedává, nýbrž všeobecně, že se nemá státu dát. Musím konstatovati, že při vymáhání daní, když srovnáme, jak musí konati svoji daňovou povinnost gážisté ke státu, zejména to. že se dělníkovi, který má snad určitý příjem, každý týden daň z důchodu odpočítá, že úředníku soukromému i veřejnému, státnímu se každého měsíce odpočítá, že tato daň odváděna je hotově a když živnostník, obchodník, ať malý nebo velký, dostane daň předepsánu a on jí započítá, ale neodvede, pak to musím kacéřovat.
Nyní přicházím ke konsumním spolkům. (Vykřiky: sen. Mikulíčka.) Je smutným fakt, že kolega Mikulíček chce všechno okřičet, s takovými lidmi nelze polemisovat. Pane sen. Slámo, je smutným faktem, že musím v této věci polemisovat. Výtka dělnickým konsumům, že mají v daňové politice jakous takous výhodu, je smutným faktem, poněvadž je dokázáno, že konsumní spolky obstarávají živobytí nejchudším vrstvám lidovým, že z nich nikdo nebohatne, že, co se vydělá, se v jiné formě členům vrací. Pan senátor připomenul, že mají konsumní spolky výhody na drahách. (Sen. Sláma: Ano, železniční konsumy!) Ale vy říkáte, že konsumy vůbec, tak to máte specifikovat. Víte, že je to část výdělku železničářů, víte, jak železniční zřízenec žije, a jestliže mu vyčítáte, že dráha mu laciněji dopraví potraviny, pak je to smutným faktem, že živnostník toto vyčítá těm nejchudším.
Pane senátore, to zase nevíte, že právě těm nejchudším, platy strhovány nebudou. Vy tvrdíte nepravdu, poněvadž víte, že socialisté touto zásadou, aby nejchudším státním zaměstnancům se platy nesnižovaly, přinesli velikou oběť. U státních železničních konsumů je malé procento vázaných konsumů. Pak jsou přece spolky, které 'mají za členy všeobecné členstvo, nejen železničáře, ale na železničářích tento příklad... (Sen. Kotrba: Obratovou daň nevybírají a musí ji platit!) To je jiná otázka. Musím konstatovat, že není pravda, že konsumní spolky mají zvláštní výhody na drahách. (Sen. Kianička: A co ty subvence?) Pane sen. Kianičko, snad bývaly. Snad po převratu se dávaly některým spolkům podpory, ale to všechno jste už ohřáli na schůzích. Teď nebudeme tvrditi, že konsumní spolky dostávají subvence.
Pan sen. Sláma zapomněl, že konsumní spolky dávají svému členstvu zpět v dividendách 3 až 5 % zisku, že dávají potraviny levněji. Jsem členem konsumního spolku 35 let. Chodil jsem z Nového Města nakupovat do Vršovic. Nejsem vyslovený konsumář, zaměstnávám se více méně jinou činností socialistickou, ale mohu říci, že je chybou, že v členství u konsumních spolků nevidí ještě svého zájmu. Musím také říci, že konsumní spolky, zejména v posledních létech, zavedly celou řadu, sociálních opatření. Podívejte se, co dělají ve stávkách, a zvláště dnes v nezaměstnanosti. Dá některý z obchodníků, z nichž mnoho je keťasů, ale většina slušných, nezaměstnanému něco? Podívejte se, co dávají konsumní spolky! (Výkřiky živnostenských senátora.) Říkám, že většina je slušných obchodníků, ale podívejte se, zda ti, kteří za války zbohatli, dají dnes nezaměstnanému korunu. Musím konstatovati, že, konsumní spolky konají své sociální poslání, a jen je potřebí litovati, že je nemohou konati ve větší míře. To proto, že dosud mnoho chudých lidí nepochopilo účel konsumních spolků.
Na konec bych se chtěl vrátiti k dani z obratu. My jsme dnes v sociálně-politickém výboru projednali některé otázky, s nimiž přijdeme do plena. Ve věci potírání nezaměstnanosti vyslovuje výbor o cenové politice tuto zásadu:
Hospodářská krise a s ní spojená nezaměstnanost má za následek značně menší příjmy u zaměstnanců, ať dělníků, či úředníků. Trvající tendence při snižování mezd a služného neprojevuje se úměrně ve snižování cen životních potřeb. V poslední době máme příklad zejména u masa, tuků a vůbec životních potřeb; ač cena u prodli centů je poměrně nízká, neprojevuje se v cenách prodejních u spotřebitelů. Proto jsme řekli, že žádáme vládu, aby mimořádnou a v brzku zahájenou akcí působila k tomu, aby cena životních potřeb byla snižována úměrně s tendencí snižovací u dělnických mezd a služného. Vláda nechť k tomuto opatření použije celého státního aparátu jak úřadů politických, tak i soudních i jiných činitelů.
Vracím se Je této otázce, poněvadž dnes s daní z obratu musí nastati obrat. Je nesporno, že daň z obratu měla vliv na zvýšení cen r. 1920. (Sen. Sláma: Proč nechcete připustit paušalování?) Chceme připustit všechno, co ulehčí živobytí chudým, lidem. Ještě přijdu k tomu závěru, co jste řekl, pokud jde o pojištění.
Musím vysloviti názor, když daně zatěžovaly příliš živobytí, musí se dbáti toho, aby, když příjmy u soukromých zaměstnání se snižují, jak budeme míti možnost viděti v nejbližších hodinách v zákoně o úsporných opatřeních, a přiměřeně se snižují i příjmy veřejných zaměstnanců, pak státní správa musí jako v Německu sledovati i tu okolnost, jestli není potřebí ulehčovati obyvatelstvu, zejména obyvatelstvu konsumnímu v otázce cenové politiky. Pánové, musíme si býti vědomi, že výstrahou jsou nám poslední data ze státního úřadu statistického za měsíc listopad. Jestliže v sobotu konstatovaly noviny zprávu státního úřadu statistického, podle které u 5členné rodiny dělnické stouply o 1,2 ceny životních potřeb, u úřednické rodiny 4členné je stoupnutí poměrně menší, poněvadž jde o počítání u 4členné rodiny, ale vidíme vzestup také. V dobách, kdy producent tak lacino prodává, kdy se kde komu tak Špatně daří a přece musí státní úřad konstatovat, že se živobytí lidem zdražilo, pak jsme u tak důležitého problému, že se zde musí hledati vinník. Nepůjdu dnes ještě na to, co se v jednotlivých oborech a v jednotlivých resortech ve věcech potravinářských dělá, ale přijdeme na to, začali jsme s masem k podnětu kol. Kianičky, ale až budeme pitvat, zač někdo koupí a zač pro dává a co z toho stát dostává, myslím, že ti, kdo konsumentovi prodávají, ať velcí nebo prostřední, nevyjdou z toho vždy čisti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Kdybyste sebe více křičel, nemohu vám odpovídat. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Johanis (pokračuje): Vy rušíte, ale já vám odpovídati nebudu. (Sen. Mikulíček: Samozřejmě, vy jste velký pán!) Nejsem velký pán, ale jsem toho názoru, že se každý může vymluvit zde na tribuně. Pan sen. Sláma... (Výkřik sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Johanis.
Sen. Johanis (pokračuje): Pan sen. Sláma kritisoval prémiové reservy Ústřední sociální pojišťovny. Já jsem v poznámce řekl panu senátorovi, že by si měl něco o pojištění přečíst. (Hluk. - Výkřiky.) V senátě jsme zvyklí tomu, a je to o senátu známo, že všechno zde kritisujeme věcně, i když jsme různých politických názorů, i když někteří jsou více a druzí méně temperamentní, já, který poslancuji 26 let, mám dojem, že v senátě se všechno dělá věcně. Vidíme to také ve výborech a musím to říci o plenu, že, ať mluví kterýkoli řečník, ať se strany levé, nebo pravicové, každý se snaží, aby mluvil k programu, a málo kde jste slyšeli, že by předseda volal proto, že se nemluví k programu. Ale když se zde mluví o pojištění, přece jen bych chtěl prosit, aby každý kdo chce kritisovat s této tribuny, mluvil věcně, aby si něco přečetl. (Sen. Mikulíček: To se ví, nelezte do pojišťovny! 20 let nebyly volby!) To s tím nesouvisí. Když sen. Sláma řekne, že Ústřední sociální pojišťovně je aktivum a že se pan prof. Schonbaum přepočítal, tak je to tvrzení nesprávné. (Hluk. - Výkřiky.) Prosím vás řekněte mně. kde to prof. Schonbaum napsal, ne jenom, že to napsal Nelze srovnávati prémiové reservy, nastřádané z dnešních příspěvků s dobou, až budou vypláceny plné důchody. Ať si vezme pan senátor statistiku z r. 1931 a 1932, aby viděl postup vzrůstu důchodců a tím také náklad na vyplacení důchodů.
Musí býti v tom hospodářství aktivum proti pasivu. Vždyť máme pojištění teprve 6 let v platnosti. Prémiové reservy se sháněly v dobách, když se kolečka točila. Pan senátor tvrdil, že prý. když je nezaměstnanost, má takové a takové aktivum. Jednak nemáme data od doby, kdy vznikla nezaměstnanost. (Výkřiky sen. Slámy.) Zejména za rok 1931 a 1932. Nevíme ani. jaké prémiové reservy Ústřední sociální pojišťovna nastřádá. To proto, poněvadž data nejsou známa, a víme jen, že máme 601.000 nezaměstnaných a že jsme jich měli v r. 1929 300.000. (Hluk. - Výkřiky.)