Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. dr F á č e k.

Sen. dr Fáček: Vážený senáte! Stručně vzato, je význam osnovy, kterou projednáváme, takový: Touto osnovou prodlužuje se jednak platnost přirážky k důchodové dani. o které jsme se před krátkou dobou usnesli, na další, třetí. rok, čímž ovšem povážlivě stírá se s této přirážky její povaha břemene přechodného. Zároveň ve věci samé mění se to, že povinnost přirážková rozšiřuje se také na důchody nižší, od 15 do 30 tisíc Kč, pokud je daň placena přímo, a na druhé straně, že se silně zvyšuje progrese sazby pro důchody vyšší nad 100 tisíc.

Vážení pánové, obecně se uznává, i my to uznáváme, že progresivní zdanění důchodů odpovídá pojmu daňové spravedlnosti v moderním pojetí, že je spravedlivé, aby ten, kdo má vyšší důchod, přispíval na potřeby státu vyšším procentem než poplatník důchodem nižším. Ale zkušenost učí, že není radno přepínati toto progresivní zdanění důchodů. Je zde obava, že přítomným zákonem prohřešíme se proti této zkušenosti. Mám zaznamenáno z jednání o reformě přímých daní v r. 1926, kdy tehdejší ministr financí dr Engliš prohlásil, že zdanění vyšších důchodů bude i po reformě nepřiměřeně vysoké, poněvadž bude dosahovati 4násobku sazby, která platila v Rakousku před válkou. A sliboval tenkrát, že v krátké době přijde s návrhem na další snížení této sazby. Dnes ovšem přicházíme k pravému opaku: Místo očekávaného snížení byla sazba, kumulovaná s progresivní přirážkou dohromady. zvýšena při vysokých důchodech ještě na dvojnásobek toho, co platilo podle reformy přímých daní.

V nejvyšších důchodech bude daň s přirážkou pohlcovat až 59 % důchodu. A vedle toho, plyne-li důchod z výdělkového podniku, ponese poplatník ještě značnou daň výdělkovou s tíživými přirážkami.

Je zde nebezpečí, že výdělečný poplatek si řekne: Stojí mině to za to, abych pro tak nepatrnou kvotu zisku, která mně zbude po zaplacení veřejných břemen, nesl celé risiko podniku a všechnu námahu s jeho vedením spojenou? Toto nebezpečí objevovalo se už před reformou přímých daní. Už tenkráte podnikatelé, ztráceli chuť provozoval své podniky dále, zastavovali je, a to bylo také důvodem, proč se k reformě přímých daní, snižující daňové břemeno, přikročilo. Dnes; bohužel, vracíme se - říkáme si, že jen přechodně, ale vracíme se - do těch neutěšených poměrů, ze kterých jsme doufali reformou přímých daní vybřednout. Kdyby opravdu podnikavost výrobní následkem tohoto daňového zatížení ochabla, bylo by to zvláště v dnešní době osudnou škodou, neboť jsme v době, kdy právě nejvíce potřebujeme, aby podnikavost se vzmáhala, poněvadž je to jediná cesta, která může opatřiti práci nezaměstnaným, a jediná cesta, která může také v budoucnosti rozmnožiti státní příjmy z výnosů daňových. Je také na snadě nebezpečí, že přílišným zdaněním vyššího důchodu ochabne chuť k tvoření kapitálu úsporou z důchodu, zejména když také vezmeme v poset, jak nepřiměřeně vysoká je naše daň dědická, dosahující i mezi rodiči a dětmi sazby až 26%. A tak je zde nebezpečí ze dvou stran, že přílišným zdaněním mohou býti nakonec zničeny zdroje hospodářského rozkvětu a tím ovšem také zdroje příštích daňových výnosů.

Ještě na jednu věc bych upozornil, ve které vidím závadu tohoto nového zákona. I když připouštíme progresivní zdanění, je přece požadavek spravedlnosti, aby v rámci progresivní sazby byli poplatníci se stejným důchodem zdaněni stejně, ale tomu již dnešní stav právě nevyhovuje jednak právně, poněvadž poplatníci daně, která se vybírá srážkou z platů, platí o mnoho méně než ti, kteří platí daň přímo. U prvých činí sazba od osminy procenta do 2 %, kdežto u druhého počíná 2 1/2 % a tato nerovnost se tímto novým zákonem ještě zvyšuje, poněvadž daň vybíraná srážkou nebude podléhat přirážce vůbec.

Je zde však také mimozákonná faktická nerovnost, před kterou nelze zavírati očí: je totiž zjištěno, a z výkazů daňových se dá usuzovati s úplnou bezpečností, že poplatnici s pevným služebním příjmem jsou zdaňováni tíže, než poplatníci s příjmem z jiného zdroje, prostě proto, že finanční správa nedostačuje na to, aby všechny tyto příjmy dokonale postihla a že pořád ještě mnozí poplatníci příjmy tohoto druhu zatajují, kdežto úředník s pevným platem, jemuž se daň sráží při výplatě, nemůže nic zatajit a nemůže také zůstati s placením v prodlení. Také tato nerovnost, ne právní, ale faktická, zvyšuje se tím, že se k dani zavádí přirážka až 100 %.

Konečně je zde zpětná účinnost tohoto zákona, kterou právem všecka interesovaná veřejnost odmítala. Zpětná účinnost zde nesporně je. Jestliže pan ministr financí ve svém exposé poukazoval a také v důvodové zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny se uvádí, že také základní daň důchodová se předpisuje vždycky za minulý rok teprve dodatečně a že tedy u přirážek nebylo by to nic nového v našem zákonodárství, dlužno vytknouti, že tento případe něco docela jiného. Je pravda, že poplatník podle zákonné povinnosti odvádí splátky na daň z důchodu za r. 1931 již během tohoto roku a že teprve v r. 1932 se mu předepíše daň definitivně. Ten případ je docela jiný. Poplatník předem zná zákonnou daňovou sazbu, která je levná a může si předem vypočítati, kolik asi bude činiti jeho definitivní předpis daňový, a má tedy možnost z důchodu běžného roku reservovati si potřebnou částku na doplacení daně, která mu bude dodatečně příští rok se zpětnou účinností vyměřena. To je zpětná účinnost jiného druhu než ta, ke které přicházíme novým zákonem, kde poplatník nevěděl předem o přirážce, která přijde a teprve teď bude mu dodatečně na základě nového zákona přirážka za minulý rok předpisována. Tato zpětná účinnost zákona je nesporně velkou závadou. Všeobecně je s to, aby podlomila důvěru občanstva ve stálost právního řádu. Přirážka se zpětnou platností vyměřená je vlastně dávkou z majetku, a to dávkou z majetku, která se předpisuje v době nejméně vhodné k jejímu ukládání. Dnes, kdy je tak nesnadno zpeněžiti určitý druh majetku a krajně obtížno získati úvěr, ukládá se touto přirážkou povinnost těžko splnitelná, a může to býti i pro státní pokladnu osudné. Následkem těchto poměrů je totiž velmi pochybné, dosáhne-li výsledek přirážky skutečně toho, co se od ní očekává.

Mimo zákon prohlášením ministra financí byla poplatníkům důchodové daně poskytnuta jakási útěcha, že v případech pozoruhodných, na zvláštní odůvodněnou žádost, budou jim povoleny lhůty k postupným splátkám přirážky, popřípadě, kde by byla ohrožena jejich hospodářská existence, že budou moci dosáhnouti úplného, nebo částečného odpisu této přirážky.

Ale ta věc má zase i svoji velmi nepříjemnou stránku. Nedávno jsem měl při referování o státním závěrečném účtu příležitost poukázati na to, jali jsme zabředli do daňových nedoplatků hlavně z toho důvodu, že berní orgány byly zavalovány prací mimořádnou a úkoly, nesouvisejícími s jejich posláním, a že jim pak nezbylo času na běžné vyměřování a vymáhání daní. (Sen. Thoř: To nebyla ta příčina!) Nyní slibem, který byl pro útěchu dán poplatníkům, otevírá se tatáž perspektiva. Můžeme očekávati, že spousty a spousty žádostí o úlevy budou zavalovati berní správy a budou jim překážeti v tom, aby zdolaly své běžné úkoly a zejména aby tak zintensivněly vyměřovací agendu, by se jim podařilo postihnouti všecky důchody dosud utajené, nehledě ani k těm nepříjemným zjevům, které se vždycky dostavují a mohou se i tentokráte dostaviti, když rozhodování o majetku občana dává se do rukou úřadu, do jeho volného uvážení.

Přes všechny tyto závady, které shledáváme na novém zákoně, přece vzhledem k prohlášení pana ministra financí, že nemá jiného prostředku, kterým by si v naléhavé potřebě opatřil rychle dalších prostředků a s ohledem na solidaritu koaličních stran, budeme hlasovati pro schválení osnovy zákona, ovšem v tom předpokladu, že opravdu v nejbližší době budou uvedena v život zařízení, od kterých si slibujeme pronikavé úspory v e státním hospodářství. Míním komisi pro kontrolu veřejné správy a zlepšenou kontrolu podpor v nezaměstnanosti. Končím! (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. T h o ř.

San. Thoř: Vážený senáte! Naše v poslední době neobyčejně plodná vláda předložila nám za poslední měsíce několik zákonů, jichž škodlivost objeví se v hospodářském životě v nejkratší době. Předcházely jim varovné hlasy ze všech směrodatných míst a všech směrodatných činitelů, byla uvedena celá řada důvodů proti jejich přijetí, ale všechny ty varovné hlasy, jako jsou i hlasy obchodních komor, byly bezúčinné, a jak jsme svědky, je nám předložen zákon o zvýšení daně z důchodu. Stanovisko naší strany je všeobecně známé, je, jak ani jinak býti nemůže, zamítavé a není zamítavé snad jen se stanoviska stranického, nebo stavovského, nýbrž se stanoviska celostátního, protože je nám předem znám výsledek těchto zákonů: budou krajně nepříznivě působit na celý hospodářský. život všech občanů. Ale bude zklamána i vláda ve svém očekávání. Ukáže se, že všechna tato opatření stanou se bezúčinnými. Ale nejen to, že tato opatření budou po stránce státních příjmů bezúčinná, budou dokonce v ohledu hospodářském velice škodlivá, poněvadž budou na jedné straně působit na zmenšení důchodů, tím samozřejmě na zmenšení koupěschopnosti a v důsledku toho na zvětšení nezaměstnanosti. Menší koupěschopnost a větší nezaměstnanost bude míti přirozený vliv na zmenšení daní.

Tedy, že by tyto nové zákony, ať je to zákon o zvýšení daně z obratu nebo

zákon o zvýšení daně důchodové, přinesly státu ať již jakýkoli prospěch, je za dnešních hospodářských poměrů naprosto nemyslitelné a při nejmenším nejisté, ale za to je jisté, že se poměry přijetím těchto zákonů již dnes těžko snesitelné, stanou ještě těžší a pro mnohé naprosto nesnesitelné.

Vláda a ovšem i referenti těchto předloh odůvodňují zvýšení daně důchodové nutností k udržení rovnováhy státního rozpočtu. Tato snaha byla by chvályhodná, kdyby jednak byl tento požadavek doložen všemi možnými úsporami, jež byly učiněny, a kdyby zejména se stoupáním daní stoupla také daňová schopnost. Již v rozpočtovém výboru senátu porovnal jsem nynější vládu s obcí, kde mají vodovod, a poněvadž přívod vody slábne, usnese se obecní zastupitelstvo, že rozmnoží počet kašen. aby vodní kalamita byla odstraněna. Tak to činí nyní naše vláda. Poplatnosti ubývá, a vláda, ačkoli je si vědoma příčin těchto úbytků, zvršuje daně, ačkoli již stávající jsou abnormálně vysoké a téměř nesnesitelné, přesto přese všechno přichází s těmito návrhy. Ale ovšem mnohým politikům zdají se býti i po zvýšení daně ještě nízké. a to obyčejně těm, kdož Je sami neplatí a tvrdí, že prý je to více neochota plnit daňové povinnosti než snad tíže daní, že se tedy daně z toho důvodu zadržují.

Chci na statistice ukázati, jak nesprávně se s tímto tvrzením operuje a jak nespravedlivě je poplatnictvo; zvláště živnostnictvo, podezíráno a osočováno. Před válkou připadlo na hlavu daní přímých 14.77 K, nepřímých 36.11 K. Tedy celkem 50.88 K. Po válce stouply daně přímé na 139.08 Kč, nepřímé na 519.59 Kč, tedy celkem na 658.67 Kč. Násobíme-li předválečné daně sedmkrát znehodnocenou valutou, pak by zdanění nemělo býti vyšší než 356.16 Kč, a poněvadž je ve skutečnosti 658.67 Kč, je tedy vyšší nynější zdanění o více než 100%. Tato statistika přesvědčuje každého nestranného člověka, že v otázce daňové rozhoduje jiný faktor než neochota, že je naše poplatnictvo skutečně daňově nesmírně přetíženo, že nese o více jak 100 proc. větší břemeno, než neslo v dobách předválečných. Tento fakt nedá se ničím vyvrátiti a ten, kdo dne chce v daňových záležitostech živnostnictvu něco vytýkati, měl by v prvé řadě tato data prozkoumati.

Přiznáváme těžké postavení nynější vlády a i pánů referentů, mají-li obhajovati dnešní hospodářství. Ale lid se právem ptá kam přišly ty všechny miliardy, které byly od poplatnictva vybrány. Vždyť za 13 roků naší samostatnosti bylo odvedeno na platech státu cca 200 miliard Kč. Byly doby několik roků trvající, kde byl příjem nad státní rozpočty o několik miliard ročně větší, než bylo státním rozpočtem preliminováno. Tak za r. 1922 byl příjem státu o více než 3 miliardy větší, než bylo rozpočtem stanoveno. Kam se poděly ty míze, jaké to bylo hospodářství, když se nic nezahospodařilo a naopak se dělaly ještě dluhy? Značné obnosy byly v pravém slova smyslu vyházeny na zbytečnosti, snad to byla tehdáž ta největší starost, jak ten kapitál utratiti, a jak se těchto peněz zbaviti. Máme dnes z těch dob různé památníky, z nichž mnohé budou trvalým břemenem státu.

Je snad zbytečno dělati dnes rekriminace, ale mohla-li vláda občanské většiny zaplatiti za dobu svého trvání státu několik miliard na dluhy a při tom ještě ušetřiti do státní pokladny přes 1.5 miliardy, pak jistě bylo možno v tomtéž duchu hospodařiti od začátku a nebylo by potřebí dnes nového zatížení.

Referent rozpočtového výboru posl. sněmovny posl. C h a l u p a ve svém referátu uvedl, že daňovou reformou ušetřily podnikatelské kruhy na dani důchodové asi 3 miliardy. Nevím, jak k tomuto výpočtu p. referent došel, ale při bližším prozkoumání tohoto výroku vidíme, že jsou tato čísla vzata ze vzduchu, že jsou to pouhá ťhausnumeraŤ. Snad by tehdejší snížení daně důchodové bylo přineslo podnikatelsky'm kruhům jisté ulehčení, kdyby se do cesty nebyly postavily změněné hospodářské poměr. Po uzákonění daňové reformy byly dobré poměry pouze dva roky a již r. 1929 se situace značně změnila,

a změnila se na tolik,.že se od té doby o nějakém ulehčení při této dani nedá vůbec mluviti. Předně již tím rokem nastala silně zmenšená poptávka, ale za to nastala větší nabídka zboží, následkem čehož klesly ceny všech životních potřeb. Klesnutím cen zboží znehodnotila se uvnitř státu naše váluta, stoupla její kupní síla. Platily se daně od vzestupu ceny valuty ve znehodnocenějších Kč, čímž nastalo souběžně snížení daňových výhod daňovou reformou docílených, o tolik, o kolik stoupla kupní schopnost Kč. Ale hospodářská krise omezila výrobu, obchod, ano v častých případech zastavila mnoho závodů a tak zmenšil se obrat, příjem a výdělek, zmenšila nedaňová schopnost, kterou zpravodaj posl. C h a l u pa nevzal vůbec v úvahu. Ale je velmi mnoho případů, kde firmy r. 1927 -dobře prosperující jsou následkem hospodářské krise úplně na mizině, a ty přece nemohou býti brány do počtu na daňových výhodách participujících.

Proč to zde uvádím? Jedině proto, že takové, ničím nedoložené zprávy jsou přijímány neinformovanou veřejností, zejména však našimi úřady a zvláště ministerstvem financí jako vážné doklady, které jsou pak směrodatné nejen pro posudek prosperity samostatných podnikatelů, nýbrž i pro daňový postup, a řídí se podle toho pak daňový aparát. A proto referent, jenž chce býti objektivní, může tvrditi jen to, co může dokázati a co je skutečností, nezvratitelným faktem, a nesmí stavěti svůj referát na mnoha dohadech; které mají pak nedozírné následky a,'sou s to, přinésti jen hospodářské škody.

Při projednávání této osnovy, týkající se zvýšení daně důchodové, je potřebí vzíti za podklad 3 otázky. 1. je-li nutno daně zvyšovati, 2. je-li nutná zpětná platnost, 3. je-li daňová nosnost poplatnictva způsobilá, aby trvale toto břemeno uneslo. Tyto otázky jsou při celém návrhu zásadními a jen ty mohou býti vzaty v úvahu.

Chci jenom několika slovy zmíniti se o těchto otázkách a budu je posuzovati bez jakýchkoli nadsázek a silných slov,

pouze věcně. Vláda a referenti tvrdí, že zvýšení daní je nutné, aby byla získána rovnováha ve státním hospodářství. My chceme také rovnováhu, ale vidíme k ní jinou cestu, než kterou se dává nynější vládní většina a která by nevyžadovala žádného nového zatížení. Vláda žádá nové oběti, ale nepodala nám žádný doklad, že vyčerpala všechny možnosti úspor a že použila všech prostředků, aby se daňovému zatížení vyhnula. Ona sice mluví o šetření, ale pokud je nám známo, šetří tam, kde by se mělo vydávati, a naproti tomu vydává tam, kde by se mělo šetřiti. Myslím, že by měla slovo šetřiti vyměniti za slova: rozumně vydávatiŤ. Šetří se na maličkostech, jako jsou kancelářské potřeby, tužky, pera a na podobných potřebách, tam jdou úspory až do směšností, ale na subvencích - jak jsme to právě slyšeli od předřečníka - na sanacích a podobných vydáních se již tak mnoho nešetří. Mohl bych vyjmenovati řadu položek, u nichž by se dalo šetřiti. Ale pro nedostatek času se tím nemohu zdržovati. Avšak na jedno si dovolím poukázati, aby byly dobře prozkoumány.Jednotlivé položky ministerstev, protože za mnohými položkami skrývá i se utajená a často zbytečná vydání, jdoucí do značných milionů. K tomu je potřebí zřízení úsporné komise, vybavené veškerou pravomocí, aby ministerstva byla pod náležitou kontrolou. K tomuto návrhu nutí mne virementy, kterých je podle uzávěrek státních účtů až příliš mnoho. Ale vláda měla ještě jinou možnost, získati prostředky k potřebnému vydání.

Naše strana navrhovala, aby ministerstvo financí po způsobu jiných států učinilo s poplatnictvem daňové vyrovnání. Je přece všeobecně známé, ovšem jen ne našim úřadům a ministerstvu financí, že je velmi mnoho daňových nedoplatků fiktivních, vzniklých většinou z nesprávně předepsaných daní, a že jsou proti těmto předpisům podány rekursy. Na vyřízení těchto rekursů musejí poplatníci čekati několik roků, vzniká tím práce a starost jak na straně poplatníků, tak i úřadů, a konečně zase většinou dochází k tomu, že se musí danový předpis upraviti, poněvadž, nesrovnává-li se předpis se skutečným ryzím ziskem, nezbývá nic jiného; než odepsati. My jsme na formě rozvádění netrvali, ale šlo nám o zásadu. Jsme přesvědčeni, že by se touto cestou získaly prostředky, které vláda chce pomocí zvýšených daní dostati. Ale z nepochopitelných příčin nechce vláda o této otázce vůbec jednati a tvrdošíjně usiluje o zvýšení daní, ačkoli námi navrhovaná cesta je schůdná a nikoho by nepoškodila. Je ilusorní domnívati se. že vykazované daňové nedoplatky, v nichž je, jak nám je známo, mnoho nesprávných předpisů, by vůbec kdy vláda dostala. To je tedy náš názor, pode něhož by nebylo potřebí žádného dalšího a nového zatěžování.

Nemohu mlčením přejíti jednu otázku. Kdykoli mluvíme o úsporách ve státním hospodářství, vždy se z toho dedukuje, že naše strana je pro snížení platů státních a veřejných zaměstnanců. Za tím účelem zkreslují se výroky jednotlivých našich činovníků, slovy a tiskem se živnostenská strana pomlouvá. Straně se tím nespravedlivě křivdí, neboť, mluvíme-li o šetrném a úsporném hospodaření, neznamená to někoho zkracovati, nýbrž šetřiti tam, kde se vy dává zbytečně. Má-li vláda na př. mimo ministerstvo národní obrany přes 300 automobilů, jichž se často zneužívá, taková, jakož i podobná vydání máme za zbytečná. Víme, že mnoho svědomitých veřejných zaměstnanců není za svou práci plně odměňováno, a proto rozlišujeme mezi odměnou za práci a za pouhé figurantství, za něž se platí často daleko více, než za poctivou práci. Stavěti se za požadavek snížení platů veřejných zaměstnanců znamenalo by odporovati vlastnímu programu. To jsem pokládal za nutné zde sděliti veřejně, aby pokoutními útoky nebylo proti straně v této otázce bojováno.

Přecházím k druhé otázce, je-li odůvodněna zpětná platnost zákona, který dnes projednáváme. Nedá se očekávati, že by to mělo takové výsledky, jaké snad vláda očekává. Tento krok vlády byl již všemi soudnými a nestrannými lidmi náležitě odsouzen, a nebyli to pouze příslušníci oposičních stran, nýbrž ve velké míře i stran vládních. V rozpočtovém výboru senátu byl dokonce tento vládní požadavek od jednoho vládního senátora odsouzen slovem bolševictvíŤ. Nechci zde užíti ostřejších; snad i přiléhavých výrazů, ale musím konstatovati, že se to příčí všem mravním zásadám a vymyká rozumnému posudku. Poplatníkům budou předloženy dodatečné platební předpisy z toho co dávno spotřebovali, s čím vůbec nepočítali a co dokonce, jak jsem ukázal na nesprávných platebních předpisech, vůbec nepřijali. Za r. 1931 byly platební předpisy poplatníkům dávno předloženy. Každý, pokud předpis odpovídal skutečnosti, se podle toho zařídil. A nyní si vláda vzpomene, že potřebu je příplatku k dani důchodové již za rok předešlý "a je ku podivu, že vládní většina tuto protiprávnost a protizákonnost schvaluje, a najdou se lidé, kteří toto naprosto nedemokratické jednání odůvodňují a schvalují. Jestliže si tato vláda stavěla svým bezprogramovým hospodařením pomník, pak tímto požadavkem zpětné platnosti posadila na něj důstojnou korunu. A zase, jak jsem řekl již při prvním bodu, nebylo toho potřebí, kdyby vláda buď chtěla, nebo dovedla hospodařiti v mezích možných dosažitelných příjmů.

Konečně je zde třetí otázka, je-li způsobilá daňová nosnost poplatnictva, aby trvale všechna naložená břemena uneslo. V této osnově je sice uvedeno, že zvýšení daně z obratu je pouze přechodné, ale takovou přechodnou daní je také daň z obratu a ačkoliv trvá už 13 roků, nevidíme konce této daně, a za těchto poměrů ho jistě neuvidíme. Proto se neklamme, že bude zvýšení této daně odbouráno, ba naopak, dá se s jistotou očekávati, že se s touto daní bude opakovati stejná hra, jak ji vidíme při dani z obratu. Bude se stále prodlužovati a zůstane poplatnictvu na krku.

A nyní jde o to, zdali se všechna břemena trvale snesou. Řeknu, že se snesou, nastane-li změna hospodářských poměrů, zlepší-li se také prosperita podnikatelů. Jestliže se tak nestane, pak se zničí podnikavost a zničí se i poplatnost. Uvážíme-li, že za dobré konjunktury se oceňoval roční důchod občanů na 60 miliard, musíme dnes jistě s jednou Třetinou dolů, musíme tedy jíti na 40 miliard. (Sen. Kotrba: Ministerstvo financí počítá se 75 miliardami!) Je zajímavo, že pan ministr Engliš za dobré konjunktury odhadoval roční důchod na 60 miliard. Dnes ministr v této krisi odhaduje jej na 75 miliard. Ovšem to je jen k odůvodnění toho, aby mohl ta břemena na poplatnictvo naložiti. (Fllas: Pan, ministr myslí, když stoupá krise, že stoupá také důchod! To je ten rozdíl!) Ano. Z těch 40 miliard musí neodvésti státu 9 miliard, samosprávným svazkům, soc. institncím a na Jiných platech neméně tolik, takže polovina příjmů se odvádí na vareJne potřeby, co Jasně dokazuje přetížení veřejnymi a jinými břemeny. Z toho lze také pozvati, že téměř 50% ceny jednotlivých výrobků je zatíženo daněmi. Už tyto důvody potvrzují, že nynější zatížení je trvale ale neudržitelné a ohrožuje existenci poplatnictva a všeho obyvatelstva.

Na tuto okolnost jsme stále poukazovali a poukazujeme a nemůžeme za důsledky, které nedají na sebe dlouho čekati, vzíti žádnou odpovědnost. Strana naše se všemožně snažila chrániti podnikatelské vrstvy v zájmu celého státu, nebylo našeho hlasu dbáno..Strana živnostenská nevyužívala své politiky pro své stranické cíle, neprováděla politických obchodů, měla na zřeteli jedině zájem státu, a také při této osnově zákona jde jí jen o zájem celku. V důsledku toho, že nám jde o stát, že vidíme v této předložené osnově nebezpečí, nemůžeme s W také souhlasiti. - (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. S e c h t r.

Sen. Sechtr: Slavný senáte! Mám úkol, zase smutný, že zase mluvím - (Sen. Thoř:... k prázdným lavicím!) to se dalo čekat, příteli, poněvadž jsou u oběda - o jedné předloze, která má zatěžovati naše poplatnictvo. Již minule při pro

jednávání zvýšení daně z obratu jsem poukázal na to, je-li to skutečně správná cesta, která ozdraví neutěšené poměry v našem státě a která povede k tomu, abychom skutečně krisi v našem státě zažehnali. A dnešní jednání mi dává za pravdu, že to nebyla správná cesta, že Jsme zvýšením ničeho nedosáhli, a já předpokládám - nerad bych byl dobrý m prorokem - že ani dnes nedosáhneme zatížením našeho poplatnictva ozdravění státu. Mně to připadá tak, jako když je hospodář prodlužen, nechce mu nikdo již půjčiti a on běhá z banky do banky; nespí celé noci, aby našel někoho, kdo by mu aspoň na chvíli zapůjčil částka, aby prodloužil život jeho hospodářství. Tak to, prosím, vypadá také v našem státě! Chtěl bych tvrditi, že parlamentní kruhy nemají odvahy říci to, co uvnitř cítí. A již kolega přede mnou řekl, že nebudeme za chvíli míti čím vypláceti, že nebudeme míti peněz na administrativní záležitosti státu; je samozřejmé; že k tomu spějeme. A kdybychom našli ministra financí, kterého by nebolela hlava z toho, že přemýšlí dnem a nocí, a s ním jeho úřednictvo, jak zatížiti poplatnictvo, které stojí na pokraji zkázy a zničení, kdybychom našli ministra, který bude míti odvahu řiti: my nemůžeme zvyšovati daň z obratu, nemůžeme míti rozpočet, jejž každoročně určité ministerské resorty překročují, a poněvadž se to potom musí zaplatiti, musejí se hledati nové a nové daně, kdyby řekl: tak to dál nejde, musíte rozpočet snižovati, kde se snižovati dá, a ne zatěžovati poplatnictvo, které již platiti nemůže... (Sen Šolc: Ten by dopad!) Vážený příteli, kdyby měl odvahu, bude se ptáti, jak dopadne? Kdyby se byl Ba a bál, když ho varovali, že z toho letadla spadne a zabije se, byl by neletěl a dnes byl na živu. Totéž je a ministrem financí. Ten také lítá ve vzduchu, hledá, kde by zakotvil, nemůže najíti stanoviště a nenajde ho, když půjde touto cestou, aby zachránil československé finance a tím celý československý stát.,(Sen. Šolc: Protože mu děláte překážky!)

Je možno dnes utěšovati nejmenší poplatnictvo.-.- a všechny strany bez roz

dílu o ty malé a nejmenší se opírají je možno tvrditi, že malý zemědělec nebude platiti zvýšenou daň, když již jste tam stanovili základnu 15.000 Kč, od které se bude platiti, počítají-li berní správy řadu let a budou-li počítati ještě víc z toho; co zemědělec nudy nesklidil? Je možno dnes při nejlepší perspektivě na plodinu v úrodné krajině tvrditi, že se tam docílí, co předpisuje berní správa a co berní úřad vybírá, totiž přes 2000 Kč z čistého hektaru? Nejlepší rozluštění by bylo, kdyby páni přednostové berních úřadů byli dáni na rok do hospodářství, aby se na vlastním těle a z vlastního poznání přesvědčili, že předpisují daně z něčeho, co náš zemědělec nikdy a nikde neměl. Může se počítati jen u toho, kdo má pevný plat, ale nikdy u toho, který zjara pracuje, aniž ví, zda něco sklidí.

Slyšíte každou chvíli, a i dnes jsem dostal zprávu, jak včerejší bouře a krupobití zničilo slibnou úrodu dotčeného zemědělce, na kterého dnes odhlasováváme placení daně důchodové se zpětnou platností. A je to srdcervoucí, když člověk vidí zničené pozemky a když se podívá tváří v tvář tomu pracovitému člověku a vidí, jak je zničen, a najednou se to zemědělec dovídá, že přes všechny překážky, potíže a neštěstí, jež se na něj snesly, máme ještě odvahu, zvednouti ruku a hlasovati pro další a další zatížení daňové, kterého už tak nemohl unésti. (Sen. Berkovec: Také pro podporu těhle lidí hlasu jeme !)

Pane kolego, o podpoře zemědělce nemůže býti řeči, poněvadž zemědělec pracuje a nehlásí se o podporu v nezaměstnání. A jestli pánové předpokládají, že zemědělci berou tu a tam podporu na koupi hospodářského stroje, to nedostává zemědělec, nýbrž průmysl a zemědělec musí ještě sám na to doplatiti. Dostane-li nejvyšší kvetu 20%ní, musí 80% doplatiti. Poněvadž je to lákavé, předpokládá, že by snad přece jen těch 20 % mohl získati, když 80% k tomu doplatí, on se zadluží a na základě zadlužení a nynější situace je v tom daleko hůře, než kdyby byl tu vyčítanou subvenci a stroj nedostal.

Chci tvrditi, že o těch 20 % subvence, která jest kolegy vyčítána tomu zemědělci, je strof, který zemědělec kupuje, předražen, že se to nedává tomu zemědělci, že se to dává na předražený strof, který by byl jistě za méně peněz, možná za těch snížených 20 % také obdržel. (Hlas: Velmi často je to jenom 11 °o!) Příteli, já počítám, zrovna jako kol. B e r k o v e c, s poměry v tom nejlepším kraji, kde se dostává slibu, že dostanou 20 %, ač mnohokráte se stalo, že jim bylo slibováno, oni na základě toho slibu koupili a dnes jim není nic vyplaceno. dle slib se dá zase tomu, který je ještě tak naivní a na slib se nachytal a stroje koupil.

Myslím, že v tomto případě není zrovna správné, vyčítati někomu subvenci na práci a na podnikavost, aby dostal určitou chuť k práci, zvláště kďyž uvážíme, že ta subvence neplyne jen do kapes zemědělci, nýbrž veškerému dělnictvu, které pracuje. Nemůže býti tedy řeči o tom, že naši lidé dostávají subvence. Raději bych viděl, kdyby se stát odhodlal jednou k tomu a řekl: Páni poslanci a senátoři, my nebudeme vypláceti žádnou podporu v nezaměstnanosti, nýbrž zavedeme v tomto státě práci za peníze, které teď vyplácíme na nezaměstnanost. (Hlas: Ale práce není Pane kolego, je veliká spousta práce.) Je viděti, že bydlíte ve městě a nepřijdete na venek, že nevidíte venkovské zplundrované silnice. Nemáte asi potřebu po takových silnicích jezditi, když někam jedete, tedy jedete po státní silnici, která na jaře byla opravena, v půli léta se rozkopala a vozí se tam materiál z ciziny, poněvadž prý takový u nás není, ačkoli my u nás máme materiál, kterého by mohlo býti použito na silnice, po kterých by ještě naši vnuci mohli jezditi, a silnice by se nemusily opravovati. Máme totiž v našich nejubožších krajích krásnou žulu, které by se mohlo použíti na silnice, a pak bychom nepotřebovali emulsí a různých jiných věcí, které teď dovážíme z ciziny a které u nás budí vědomí, že se objednávají jen proto, aby se z nich mohla dávati provise. (Sen. Berkovec: My žádáme již dávno, aby se silnice dláždily!)

Vážení! Tady je viděti, že v tomto ohledu je potřebí odvahy. (Výkřiky sen. Berkovce.) Pane kolego, nemá. žádného významu, abychom se mezi sebou hádali. Myslím, že by bylo daleko lépe, kdybychom byli všichni zajedno a řekli: Stát je před těžkou dobou, je potřebí nalézti lékaře, který. by určil správnou diagnosu pacienta, touž státu, a ne dávati pacientu lék, který účinkuje jen na chvíli, ale za chvíli už ne. Pacient spolkne lék, ale neuzdraví se, a my budeme musiti hledati zase nové cesty, zase nové daně. Pak se nedivte, nejen my, nýbrž i vy máte špatný zvuk u svých voličů, kteří dnes řeknou: Co dělají ti poslanci a senátoři; vždyť tam nedělají nic! Oni však se mýlí. My děláme mnoho - totiž daňových břemen, kterých neunesou, a v tomto ohledu je nutné, abychom už jednou také upřímně a otevřeně si řekli: Dále to nejde.

Padla zde omluvná slova kol. T h o ř e, že prý jejich časopis byl napaden, že žádá, aby vyšší úřednictvo státu slevilo na své gáži. Myslím, vážení, že k tomu dojde i bez vůle a chuti parlamentu. Budeme-li takto dále pokračovati, přijde jednoho krásného prvního pan ministr a řekne: Nemám; a kde nic není, není vůbec možno platit. Myslím, že by bylo daleko lépe, kdybychom měli odvahu poraditi se s nejvyššími úředníky státu, abychom našli cestu, jak ozdraviti finance státu, abychom nemusili neustále a neustále zvyšovat břemena poplatníkům, když již poplatní síly beztak ubývá. Utěšujeme-li dnes zde poplatnictvo, že to bude až od 15.000 Kč - vždyť za chvíli nenajdeme nikoho jiného, než toho, kdo bude tak skromný a bude rád, že těch 15.000 skutečně má nevyšroubuje-li mu to berní správa ještě výše.

Ještě před rokem jsme se mohli dočísti, že ten onen defraudoval nebo mu bylo odpuštěno 18-20 milionů - my už jsme tak na ty miliony zvyklí, že se divím, že to nebyly miliardy, poněvadž my už jsme v té vyšší matematice trochu honěni. Dnes nenajdete, aby byl někdo tak šťasten, že by mu berní úředník pomohl defraudovat 9, 10, 18 milionů, poněvadž takového příjmu nemá, ale za chvilku nenajdete ani takového, který bude mít příjem milion, ale při tom se ještě utěšujete, že pan ministr financí získá zvýšenou daní tolik a tolik milionů. Myslíte-li, že to nakyne, když se to zdaní na droždí, mýlíte se, pánové, poněvadž potom nebude droždí kynout, když bude tak zdraženo. (Sen. Chlebounová: Bude na něm ležet kámen!) Ano.

Proto myslím, že v tomto ohledu potřebují oba dva sněmy trochu více odvahy samostatně jednati a neohlížeti se, co tomu řekne jeden volič a zda jej neztratí, nýbrž co tomu řekne stát, zda to poplatní síla státu unese. To by bylo nutné. Ale, bohužel, jak to bývá: Když chceme zajistiti poplatnost našeho lidu - a to jistě ani nejzarytější socialista mi nepopře, že dnes jen zemědělec v práci ještě je a bude a na toho, že se jedině stát spolehne - když mu chceme proti cizině zajistiti mzdu za jeho práci, pak se to junktimuje, dávají se za to určité kytičky dalších daňových předloh, nebo takové věci, které by se opravdu už dávno měly odbourat a které by nebyly... (Výkřik.) Pane kolego, v listopadu minulého noku, když se zde jednalo o zvýšení daně důchodové poprvé, byli to zde kolegové přede mnou (ukazuje na senátory soc.-demokratické), kteří junktimovali tuto předlohu a řekli, že ji nepropustí, pokud nebude odhlasována také branná předloha. Je veliký rozdíl zabezpečiti stát financemi, zabezpečiti poplatnictvo a pracovitý lid a junktimovati to s takovou předlohou, která obsahovala mnoho a mnoho možností, třebas i poražení státu. To je veliký rozdíl. Tenkrát se. povolilo, tenkrát se na to neukazovalo a dnes se to vytýká nám; kteří za spravedlivý požadavek zemědělců pracujeme a nechceme za žádnou cenu býti dále klamáni, jako jsme byli až dosud. Kdybyste dovedli dostáti slovu, kdyby bylo vaše slovo bernou mincí, nebyla by dnešní události. My jsme si však plně vědomi toho, že vám nezáleží na poplatníku venkovském, přes to, že tam také hledáte hlasy, že vám nezáleží na tom malém a drobném zemědělci, nýbrž na tom, aby ho fen berní šroub ještě více utahoval.

poněvadž ho považujete za vrbu, která, čím více se řeže, tím více vyhání výhonků. Ale mýlíte se! Náš zemědělec je trpělivý, pracovitý, ale všecko má svou míru i u toho našeho drobného malého zemědělce. A oč se jedná? Vy jste ochotni propustiti okamžitě syndikát obilní. Ale my, pánové, niko-li, poněvadž syndikát obilní prospívá podle vaší té se jen těm velkým. My jsme však zástupci těch malých a drobných a žádáme, aby současně se syndikátem obilním byl také syndikát živočišný. (Sen. Berkovec: My jsme také pro syndikát živočišný!) Kýváte. Proč se tedy vaši pánové proti tomu brání? Je to upřímnost, když řeknete ťanoŤ, ale pak nezvednete ruku, když řeknete, že nutno malému a drobnému zemědělci pomoci, ale potom pro to nehlasujete a junktimujete to s něčím jiným? To je neupřímnost v tomto ohledu a vše se pozná podle skutků. (Sen. Berkovec: Měl jste včera slyšeti našeho referenta sen. Pánka! Od slov ke skutkům je ještě daleko. Já si neobyčejně vážím kol. P á n k a a myslím, že mohu tvrditi, kolego B e r k o v č e, že kol. P á n e k jest jediný, který zemědělství rozumí, ale vy mu nerozumíte! Proto také horuje, aby zemědělství bylo pomoženo, poněvadž ví, že, bude-li pomoženo našemu pracovitému zemědělci, bude tím také pomoženo státu. A dávno-li je tomu, co Jsme žádali ochranu také mléčné výroby? A prosím, co se děje dnes? Při takovém nedostatku financí u nás, že skutečně takřka stojíme před úplnou nemožností platby, povolují pánové devisy na dovoz cizího másla a cizích sýrů k nám z ciziny. Co to je? V tom dovozu, který sem povolujete, platíte cizí práci a náš člověk je pak nucen se hlásiti o podporu v nezaměstnanosti. Vy předpokládáte, že všecko to, od mléka a mléčných výrobků počínaje a tvarohem, sýry a máslem konče, jest jenom od těch velkostatkářů. Kdybyste dostali do rukou statistiku, podivili byste se, jak obrovské číslo představují v ní výrobky malého a středního zemědělce. A ministerstvo financí s lehkým srdcem pouští do ciziny k nakupování těchto cizích výrobků devisy, aby sem ty výrobky došly. (Sen. Olejník: Za 6 měsíců se dovezlo potravin za 200 mil. Kč!) Pane kolego, já bych chtěl podati v tamto ohledu důkaz. Zde byl nadbytek mléka. Zemědělci. musili sleviti 20 hal. na 1 litru. Dnes prodává zemědělec 1 litr mléka za 50 až 60 hal. Čtvrt litru vody zde koupíte za 1 až 1.20 Kč a zemědělci za celý litr mléka dostanou 50 až 60 hal. Má ta voda lepší jakost než to mléko? A pánové, v této době bylo povoleno naším ministerstvem financí devis na dovoz 10 vagónů dánského másla k nám.

Je to správné hospodářství? Může se tvrditi, že to hospodářství vede k nějakému cíli, že to je k prospěchu státu a státních financí? Jistě že nikoli. A my dnes máme domnění - a to nám žádný nemůže vzít - že proto se to všechno dělá a proto se za hranicemi objednává, poněvadž doma se nevyplácejí tak vysoké provise, jaké se vyplácejí, když se dováží z cizího státu. Jestli to však státu prospěje, je veliká otázka.

Měla se sejíti úsporná komise! Ale pánové se hádají, kdo tam má v té úsporné komisi všecko býti. (Sen. Olejník: Komu se to má ohlásit?) A komu se to má ohlásiti, jestliže se hledá kvalifikace těch osob, které tam mají býti, potom bych si od té komise nic nesliboval. V tomto ohledu, myslím, že zase tato cesta není tak správná, ačkoli bych chtěl připustiti, že kontrola by byla neobyčejně dobrá. Ovšem, jak jsem naznačil, neměla by se hledati kvalifikace v tomto ohledu, poněvadž ten, kdo by za hranicemi dovedl čachrovati pořádně, ten by doma potom mohl podati důkaz nelepší kvalifikace. A já bych měl strach, že, když čachroval tam, čachroval by i doma.

Ale, vážení, u nás je potřebí jednou říci a také zvednouti ruku upřímně pro změnu v neustálém předpisování daní. Naše poplatnictvo všech stran v celém našem shromáždění toužebně očekává od nás velké činy a my jsme tak malomyslní nebo snad, myslíme, že ten velký čin ti lidé od nás čekají, když jim zvýšíme daně? Myslím, že ne. A jestliže dnes někdo chtěl by tvrditi a pochybovati o tom zřízení a vedení toho nešťastného

Tomáše Bati, myslím, že by se mnohý a mnohý mohl podle něho učiti a že by to neškodilo ani panu ministru financí a jeho úřednictvu vůbec a že mnohá a mnohá věc by se tam našla dobrá, která by se pro stát velmi dobře hodila a prospěla poplatnictvu. Proto ke konci bych chtěl říci: Nevěřím, že těmito předlohami spasíme stát. Jsem si plně vědom toho, že naopak stížíme situaci státu daleko více, nežli byla před tím, poněvadž se-tvrdilo, když jsme zvyšovali daň z obratu., že ji budou platiti až ti, kteří budou míti nad 150.000 Kč příjmu a objevilo se, že to na konec zaplatili ti nejmenší, kteří tuto obratovou daň nemohli nikam vrhnouti a státu samotnému se nic neprospělo. Udrželi jsme to na chvíli, ale přicházíme znovu s novými daněmi. Jsem plně přesvědčen, že ani tato daň nezachrání stát, nýbrž rozčeří hladinu našeho státu a obyvatelstva zbytečně do té míry, že již na konec si potom řeknou: Není nám to nic platno, jako řekl Šalamoun: Marnost nad marnost. Nejlepší jíti od toho. (Potlesk).

Místopředseda Kahler (zvoní): Další slovo má pan sen. S e h n a l.

Sen. Sehnal: Vážený senáte! Dnes rozčeřila se trochu hladina klidného našeho sněmování a velká většina časopisů zabývá se tím, co se děje právě v senátě! Zajímavo je, že všechny časopisy se shodly v tom, že prý agrárníci přicházejí s něčím novým, že agrárníci ve své nenasytnosti žádají zase něco nového a při tom vesele píší, že není jednoty ve s raně atd.

Vážený senáte! Pokud toho se týče, tyto požadavky, které dnes s takovou vehemencí vymáháme, jsou starým, ba prastarým požadavkem naším a můžeme říci, že již volby v roce 1929 byly z největší příčiny vyvolány proto, že tyto věci jsme již tehdy žádali a že nebylo pro ně pochopení a porozumění. (Souhlas.) Dnes, vážené shromáždění, tyto věci žádáme, žádáme je neústupně a jestliže tvrdíte, že je to nenasytnost, pravím já, že to nežádáme v zájmu toho zemědělství, ale že je svatou povinností vás všech si uvědomiti. že všechno toto naše počínání je marné. Předpisovati stále nové -daně, jestliže se při tom nedovede hospodařiti, jestliže se budou při tom vy dávati peníze bezpředmětně, bez užitku, je marné namáhání. Musíme peněz použíti opatrně k tomu, abychom podnikali nové věci, abychom dali práci, neboť jenom v práci a prací možno tvořiti nové hodnoty, které nás mohou zachrániti.

Takovýmto způsobem, vážený senáte, myslím, že těžko bychom zabránili inflaci. V těchto věcech naše strana je úplně jednotná; i pokud se týče otázky inflace a deflace Jsme jednotní a není správné, jestliže říkáte, že dr Penčík resp. kol. V r a n ý je pro inflaci. Ne. Celý náš klub a naše strana stojí za tím, že inflace si nepřejeme a že chceme, abychom korunu naši, kterou jsme těžko udrželi, také skutečně udrželi. A, vážený senáte, je možno, když tímto způsobem hospodaříme, udržeti cenu naší koruny? Máte dojem, že touto dávkou, touto přirážkou k té dani, kterou právě máme odhlasovati, posílíme naši korunu?

Přiznejme si jednou upřímně, vážený senáte, nejsme si toho dobře vědomi, že toto není přirážka k dani, nýbrž dávka z majetku? Proč to tak upřímně neřekneme, jak to skutečně je? (Sen. dr Heller: Protože by to nebyla pravda!) To je dávka z majetku, poněvadž sáháme na úspory, na důchodu z let minulých. (Sen. dr Heller: Daň předpokládá důchod, tak to nemůže býti dávka z majetku!) Z těchto důchodů povstal soukromý kapitál, který jest uložen, je to majetek, na který se dnes sahá. (Sen. Kindl: Vždyť říkáte, že je nedotknutelnost soukrorného majetku!) V této věci víme, že vy neuznáváte soukromý majetek, pokud se to netýká vás osobně, tedy o této věci nebudeme polemisovat. Opakuji znovu, že jsem toho názoru, jestliže stát už někomu dal možnost, aby měl úspory, je to jeho majetek, jeho vlastnictví a že taková zpětná přirážka je vlastně už sáhnutí na majetek. Tedy, vážený senáte, tímto způsobem jak my to u nás děláme, nedojdeme k těm koncům, jichž si přejeme. Budeme-li tímto způsobem pokračovat, tak se té inflace dočkáme. Máme možnost se jí nedočkat, ale musíme míti vůli říci, že nestačí dělat jenom nové dané a nové dávky, nýbrž že musíme dát možnost práce a tržby. Vážený senáte, vždyť je to tak přirozená věc. Hledáme stále příčiny té veliké hospodářské krise světové. Ty příčiny jsou tak jednoduché. Víme, že původcem je válka, pokračování potom ovšem je tu úžasná nadprodukce při vrácení se skvělé hospodářské struktury předválečné, kdy lidstvo více vyrábělo, než spotřebovalo, ale při tom vidíme, že konjunktura hospodářská klesala a samozřejmě klesal i příjem jednotlivců. Jednotlivec se stává méně schopným odběru zboží, a musila proto nastati derouc a. Ale my v těchto dobách v našem státě nestaráme se o to, co jsem už řekl. abychom použili všech možných prostředků na produktivní péči.

Bylo zde mluveno o silnicích. Co my máme prosím. z toho velikého silničního fondu? Vždyť letos dohromady se ještě nic nepodnikalo!

Mluvil jsem s panem ministrem veř. prací, který mi řekl, že teprve nyní má možnost zadati prvně za 14 milionů práci. Kde jsou ty peníze, které do tohoto silničního fondu přicházely?

Vážené shromáždění! jsme jistě všichni přesvědčeni. že má každý právo na život a že veřejnost a stát má povinnost starati se o lidi nezaměstnané a o jejich život, ale napřed je potřebí starati se o práci. Jak to děláme? Od jara nedělá se téměř nikde nic, ačkoli je tolik prací melioračních a řada vodních toků rozpracovaných. Poukazuji jen na řeku Cidlinu. Práce na jejím spodním toku od Libice nahoru k Sánům je od jara zadána, ale do práce se nedáváme, poněvadž na to nejsou prostředky. Na Cidlině u Chlumce se nepokračuje v práci, ačkoli měla býti podle projektu hotova r. 19'29: Tehdy podle prostředků, jak to bylo propočítáno r. 1929, měla býti hotova až po silnici v Chlumci, ale nepracuje se na ní, poněvadž podnikatel, který má práci zadánu, má asi 180.000 Kč u státu a země, nedostává krejcaru a sám nemá na výplatu. Při tom vesele platíme na nezaměstnanost. Proč neřekneme, že peníze, které dáváme na nezaměstnané, dáme nejdříve na produktivní péči. Tento způsob hospodaření znamená, že jdeme inflaci. Dnes jsme se postavili na stanovisko, že tyto věci nemůžeme odhlasovati dříve, dokud nebude produktivní péče a zejména pokud nebude pro zemědělství vykonáno to, čeho je nejnutněji potřebí. Kol. P á n e, k tu jasně řekl, že ta úžasná disparita mezi cenami zemědělských výrobků a výrobků průmyslových je skvrnou na našem národním hospodářství, že je to věc nebezpečná. Tento rozdíl, tato nerovnoměrnost, kterou uvedl kol. P á n e k, 340 bodů mezi dnešní odměnou za práci průmyslovou a zemědělskou je prvopočátkem neštěstí u nás. Kde je, prosím, pro ní práce a počátek obratu peněz? Musí býti a je vždycky v zemědělství, poněvadž je to to jediné, co se stále vrací. Půda je nevyčerpatelná. Potřebujeme tam jen přiložiti ruku k práci a stále přináší nové hodnoty. To druhé může růsti jedině z toho, tím spíše v našem státě, kde zemědělství tak převládá. Žádáme-li to, nekaceřujte nás, poněvadž jsme si vědomi, že, kdybychom jen daně a jen nové přirážky vymýšleli a nepostarali se o to, aby jako se stará strana, která hájí zájmy dělníka, aby jeho práce byla hodnocena a řádně zaplacena, že ty strany, které stojí za těmito gážisty, za těmito úředníky, kteří nesmějí se ani spojiti, pak je povinností, chceme-li udržeti naši korunu hodnotnou, abychom si v tomto státě řekli: Naše koruna, jejíž hodnotu jsme si na mezinárodním trhu tak draze vydobyli, má tuto hodnotu pro všechny stavy stejnou. Nezbývá nic jiného, než abychom si to uvědomili, a to s největším urychlením, a upřímně tyto věci řešili. Je to sice pravda, zejména kolegové z národněsociální strany velmi dobře, a někdy přívětivě mluvili o zemědělství, a my voláme dnes, abyste uznali naše stanovisko, ne v zájmu zemědělství, nýbrž v zájmu celého státu a pevnosti naší koruny, abychom tyto hospodářské věci neodkladně, hned v této době rozřešili. (Sen. Kindl: Vyberte těch 5 miliard daní, co nám dluhují velkostatkáři, a nemusíte se o to hádati!)

Místopředseda Kahler (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Sehnal (pokračuje): Vážený senáte! Musím říci, jestliže to myslím upřímně, že ti, kteří říkají, že to myslí upřímně se státem. že to myslí upřímně s naší korunou a její pevností a při tom dělají všechny věci, které jsou na úkor těch požadavků, které jsou nutné k udržení klidu a pořádku ve státě a zejména nutné k udržení ceny naší koruny, že hřeší na státu; že hřeší na národu, a já bych řekl. vážené shromáždění, že hřeší na svých lidech, jejichž zájmy zde zastupují.

Vážení pánové, nezapomínejte je-dno, že v našem státě zemědělec znamená tolik, že bez dobrých příjmů toho zemědělce nebude trvalý příjem nikde. Dnes to již vidíme a vidíte to zejména při našich venkovských menších městech, která jsou odkázána z většího dílu na příjem venkovského lidu, že jsou tam ubožáci, ti dnešní živnostníci a obchodníci; ti nemají tržbu; v tom malém Bydžově, kde mám příležitost bydleti, přijde leckterý obchodník, živnostník a řekne: Já mám některý den celou tržbu právě tolik; že sotva mám pro sebe, pro rodinu a své zaměstnance na živobytí. Proto těmto stavům musí býti zle, poněvadž ten prvovýrobce - zemědělec nemá peníze. Ten náš zemědělec chodí ve spravovaných botách a roztrhaných kalhotách a naše panímámy v záplatovaných zástěrách. Vážení pánové, nezapomeňte:Já býti dělníkem, mne by to bolelo, kdybych viděl, že musí zemědělec choditi ve spravovaných šatech, poněvadž každá záplata znamená -ničení práce toho dělníka. Tak je to, a proto každá práce a veškeré počínání - my to myslíme vážně - kdykoli konáme, děláme v zájmu státu v předpokladu, že konáme svou povinnost řádně, jestliže se staráme o to, aby všechny vrstvy byly náležitě odměňovány za svou práci.

Nebude klidu a pořádku a nebude možnosti u nás udržeti hospodářský chod a naši korunu, jestliže se nám toto nezdaří: Poněvadž jsme tolik slyšeli, že všechny strany říkají, že to chtějí, pak si myslím, že máme tu dobu, abychom prokázali, dříve než odejdeme na prázdniny; že to myslíme vážně, že jen nevymýšlíme různé daně a dávky, ale že chceme také veškerému lidu opatřiti práci a hodnocení jeho práce, aby odpovídala základu naší finanční jednoty, naší koruny, Jestliže se nám to podaří, pak jistě můžeme s klidným svědomím přijíti mezi své voliče.

Přál bych si, abychom byli prodchnuti takovým smýšlením, abychom mohli odejíti na prázdniny s vědomím, že jsme vykonali veškeré své povinnosti, abychom zachránili svou valutu a tím celé naše národní hospodářství. (Potlesk.)