Projednávali jsme nedávno státní závěrečný účet z r. 1950 a ten již podával obraz daňové reformy z r. 1927. Je příznačno, že se v tomto státním závěrečném účtu vlastně projevuje skutečnost, že jsme měli pravdu se svými námitkami, které jsme svého času zde v senátě přednesli proti berní reformě. Ukazuje se, že nenastalo nic z toho, co svého času měšťácká většina, t. zv. občanský blok, předpokládala a co zde jako otec této berní reformy svého času přednesl ministr financí Engliš. V tomto státním závěrečném účtu jsou věci, které budí náš obzvláštní zájem. Tak shledáváme na příklad, že státní doly a hutě od r. 1926 již více nefigurují jako poplatníci. Až do r. 1926 nalézaly se v rozpočtech těchto podniků také obnosy, které platí na daních státu. Od r. 1926 těchto sum více nenalézáme. Státní podniky, které neznamenají aktivní položku, nýbrž stále ještě pracují se schodkem a skoro vesměs jsou pasivní, neplatí státu také žádných daní. Právě tak je tomu se státními statky a lesy. Také zde ani koruny daní. To je těžké zatěžování státního hospodářství. Pokud jde o státní doly, vypočítal jeden z našich přátel, že zdanění u mosteckých dolů samotných musilo by činiti 20 milionů, kdyby byly zdaněny tak jako soukromé podniky. Stát nechává si tedy ujíti příjmy, které by jistě činily dosti vysoké sumy a jistě by přispěly ke zmírnění nouze.

Předloha nebudí u nás zvláštní radost. Nové daňové předlohy jsou vždy věcí, která nenalézá mnoho ohlasu. Uznáváme však, že pro schodek ve státním rozpočtu hledati dlužno nové příjmy. Máme však za to, že vysoké příjmy bylo možno zdaniti ještě zcela jinak nežli zde, pokud jde o přirážky. Námitka, že tyto vysoké příjmy se následkem krise jistě značně zmenší, může býti částečně na místě, přece však jsou tak vysoké, že dlužno je označiti jako přílišné a v dobách, jaké máme nyní, je dáno zajisté oprávnění, použíti jich dosti značnou měrou ve formě přirážek k daním ke zmírnění všeobecné nouze. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Projevili jame v poslední době také svůj názor o otázce snížení platů státních, úředníků, stále znovu ventilované. Mají býti dříve nebo později sníženy. Svého času bylo snížení platů státních zaměstnanců signálem pro snížení mzdy dělníků. I když od té doby podnikatelé využili všeobecné nouze valnou měrou k tomu. aby snížili mzdy dělníků, musí se po našem názoru nejdříve probrati všechny jiné možnosti, nežli se bude pomýšleti na snížení platů státních úředníků. Nemůžeme ovšem dnes věděti, čeho zítra bude zapotřebí, jestliže se poměry nezlepší.

V závěrečném účtu za r. 1930 shledáváme ještě jednu velmi pozoruhodnou věc, že totiž překročení jednotlivých oborů činí dohromady 793 milionů. Ačkoli již roku 1930 krise zavinila, že byly nutný značně vyšší výdaje pro sociální péči. figuruje ministerstvo sociální péče mezi těmito 793 miliony pouze částkou 17 milionů. Je tedy nesprávné, když se věc vyličuje tak, jako by všecky tyto schodky ve státním hospodářství byly zaviněny jen tím, že máme obrovsky veliké výdaje pro nezaměstnané. Chceme výslovně konstatovati, že větší část podpor v nezaměstnanosti nesly organisace dělníků samy. že stát při podporování nezaměstnaných dosud vyšel dosti lacino. Prostředky, které stát dává zálohou na zachování života nezaměstnaných lidí, kteří často po celá léta nemají práce, musí býti zcela jiné a značnější, a budeme ve vládě působiti k tomu, aby tyto prostředky plynuly bohatěji, poněvadž vláda má za povinnost sanovati finance odborových organisací, otřesené značně krisí, ježto jest úkolem státu pomáhati nezaměstnaným v době nouze.

Při této příležitosti chtěl bych poukázati ještě na jednu okolnost. Velmi četné a po mém přesvědčení jistě odůvodněné jsou stížnosti, že praxe při daňových přiznáních potřebuje naléhavě nápravy. Chtěl bych s tohoto místa požádati ministra financí, aby vydal pokyny, aby berní úřady postupovaly svědomitěji než nyní. Pak uspořily by si tyto úřady také mnoho práce, poněvadž by pak odpadlo mnoho rekursů. Poukazuji zde na válečné poškozence. Berní úřady je někdy týrají do krve. Takový válečný poškozenec může přinésti všechny možné doklady od všech možných úřadů, že jeho příjem je takový a takový a nikoli takový, jak předpokládá berní úřad. Nikoli, berní úřad předepíše mu daně, na základě tohoto daňového předpisu zastaví mu úřad pro válečné poškozence důchod, a trvá to po celá léta, nežli válečný poškozenec dostane zase svou podporu, svůj důchod. To všechno musí přestati. Takovýto způsob předpisování daní je nezdravý a my se stavíme proti tomu.

Při projednávání této otázky v rozpočtovém výboru projevily také některé strany oposiční své názory způsobem takovým, že k tomu musím říci několik slov. Zástupce české strany živnostenské, která se svého času spolu usnášela na berní reformě z r. 1927, omýval své ruce a prohlásil, že nechce míti spoluvinu na těchto věcech. Při tom ví dobře, že mnohé dnešní potíže jsou následky berní reformy z roku 1927. Uváděl nám tam za příklad daňové reformy balkánský stát, Bulharsko. Myslím, že u nás je beztoho již příliš mnoho balkánského a stát řídí se místo podle západních demokracií obyčejně podle Balkánu. Bylo by zajisté to poslední, kdybychom se co do berních věcí měli říditi formami, které jsou v Bulharsku obvyklé. Chceme-li modernisovati naši berní reformu, musíme se říditi podle jiných států nežli podle států balkánských. Sen. T h o ř mluvil také o úsporách. Do této doby spadají však také právě výroky kolegů z rozpočtového výboru, kteří si prohlédli velké státní budovy, také budovu, která po celá léta byla domovem ministra živnostenské strany, a z uvedených výroků lze seznati, že se při stavbě této budovy mnoho neuspořilo.

Také náš velevážený kolega dr Hilgenreiner pronesl v rozpočtovém výboru řeč, a podivným způsobem nám tam před oči předváděl socialisty ve Francii, kteří navrhovali, aby se nekonalo žádné cvičení ve zbrani. Kolega Hilgenreiner ví také, že jsme zaujali toto stanovisko a že nemá příčiny nám proto něco vytýkati. Ale když patheticky zvolal: >Vy socialisté, ukažte, že jste muži a hlasujte proti ozbrojovacímu fondu<. tu si zajisté nerozvážil, že to byla jeho strana, která se spolu usnášela na ozbrojovacím fondu. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: A vy ho udržujete!) Pane kolego, co pak jsme zde jen k tomu, abychom napravovali to, co jste zkazili? (Sen. dr Hilgenreiner [němečku]: Ovšem měli byste zde bytí k tomu!) Proč děláte věci tak špatně, že musejí přicházeti druzí, a napravovati škodu. Bylo by přece moudřejší již předem nedopouštěti se těchto chyb. Ale kolega Hilgenreiner ví zcela dobře, jaké je naše stanovisko k těmto věcem. Vzpomeňte si jen. že rozpočet na r. 1930 byl již hotov a vašimi ministry sestaven a že obsahoval zvýšení vojenského rozpočtu o 80 milionů Kč a že naše podmínka pro vstup do vlády byla, že se těchto 80 milionů musí škrtnouti. Vaše strana v poslední hodině účasti ve vládě vložila nové vládě do vínku ještě dar ve výši 80 mil. Kč, který však nová vláda zamítla. (Výkřiky sen. dr Hilgenreiner a, Zimáka a dr Hellera.) Víte, že se socialisté poctivě namáhají zmenšiti vojenská břemena. Abychom odstranili militarismus přes noc, to.může žádati jen strana, která po dobu své účasti ve vládě činila všechno možné, aby český militarismus zachovala při síle a ve zdraví. (Sen. dr Heller [německy]: Vy jste prodloužili služební dobu! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Jaká byla, takovou jsme ji zachovali! - Různé výkřiky.) Pane kol. Hilgenreinere, občanský blok určil, že vojenská doba služební má dále trvati 18 měsíců. Mohu vám říci jen jedno, pane kol. H i l g e nreinere, i kdybychom byli 10 roků ve vládě, tak dalece se nezapomeneme, abychom se usnášeli o ozbrojovacím fondu, do kterého parlament nesmí mluviti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Můžete ho přece každý den odstraniti!) Vy jste ho udělali na 11 roků a tak se postarali, aby ti, kdož přijdou po vás, měli takové potíže, že jim není možno napraviti to, co jste spáchali.

Kolega Hilgenreiner nám také v rozpočtovém výboru vytýkal, že v poslední době nebylo více viděti nic jiného nežli nové daně. Myslím, že to, co socialisté v těžké době prosadili v zájmu dělnické třídy, jistě nelze zamítnouti. Kolega Hilgenreiner sleduje přece tyto věci pozorně a musil by věděti, že bylo viděti také již jiné věci nežli nové daně a že tyto nové daně, které jsme nyní dostali, ukazují známku součinnosti socialistů. Zabránili jsme tomu, aby daň z piva nebyla přesunuta na konsum, a to již dvakráte. Kol. Hilgenreiner to ví a ví, když jsme souhlasili s tím, aby cena některého druhu zboží byla zvýšena, že to bylo takové, jehož zdanění obyvatelstvo lehčeji snese a které nezdražuje živobytí dělnické třídy. Ví také. že zákon OL snížení vojenské doby služební jistě znamená úlevu. Ví jako profesor, který přece umí počítati, že když po 4 měsíce je o 100.000 mužů méně a jen o 5.000 nováčků více, že to jistě je plus, jest úspěchem našich názorů. Ale on přece volá: Máme dnes více vojska nežli dříve. Vím, že svou řeč pronesl pro čtenáře novin >Deutsche Presse< a pro jiné křesťansko-sociální noviny.

Ke konci kolega Hilgenreiner zvolal: Zásada ministra Engliše byla přece správná. Nevím, co touto zásadou mínil. Nám však je známo, že zásadou ministra dr Engliše bylo ponechati obce skutečně bez prostředků a vnutiti jim předpisy, podle kterých své příjmy nepřímými dávkami mají přesunouti na konsumenty, na dělníky. Jestliže kolega Hilgenreiner zde řekl, že tato zásada byla správná, označuje tím nejlépe povahu své strany jako strany lidové. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: O tom nebylo řeči, mínil jsem Englišův názor o povznesení berní morálky!) Právě vaše strana mluvila také o povznesení berní morálky berní reformou. Víte, že toto zlepšení nenastalo.

Kolega Hilgenreiner je rád, že nemusí hlasovati pro zákon. Nuže, mám za to, že strana kolegy Hilgenreiner a se zatížila mnohem těžšími věcmi když seděla ve vládě, nežli tímto zákonem. (Výkřiky sen. Palme a Hilgenreinera.)

Také kolega Eichhorn ohlásil v rozpočtovém výboru, že jeho strana podá plenu návrhy, podle kterých má býti hranice zvýšena z 50.000 Kč na 50 tisíc Kč. Je to příznačné pro stanovisko živnostenské strany, která se domnívá, že lidé, kteří mají čistý příjem 30.000 Kč, nemají býti zavázáni přispěti také svým dílem k zmírnění nouze a k rovnováze ve státních financích. Nemohu k tomuto zákonu říci nic jiného, nežli že budeme hlasovati pro tento zákon, poněvadž jsme při poradách přece prosadili, že stav dělnický nebude zatížen. Jestliže jiné strany nehlasují pro zákon, nechť si to vyřídí se svým svědomím. My jsme se starali v prvé řadě o zatížení vysokých příjmů, a jestliže strany kolegy Hilgenreinera a Eichhorn a a také t. zv. národně-socialistická německá strana dělnická pro to nehlasují, pak nejsou pro to, aby majetní lidé v republice byli zavázáni přispívati ke zmírnění všeobecné nouze. Také naši přátelé z leva, komunisté, budou hlasovati proti. A přece vyklubal se kolega Mik u l íček v rozpočtovém výboru jako zástupce bohatých automobilových podniků a prohlásil, že byl ohromen líčením nouze, jež bohatí majitelé aut pronesli na jisté protestní schůzi. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nejsem žádným přítelem Mikulíčkovým [Veselost.], ale to bylo zcela jinak!) Kolega Mikulíček prohlásil v rozpočtovém výboru, že přišel do protestní schůze a líčil, jak tito pánové jsou státními výdaji zatíženi. To je příznačné pro komunistickou stranu. My však jsme pro to, aby také bohatí byli přiměřeně zdaněni, jakož i ti, kdož mají zabezpečený příjem. Budeme tedy hlasovati pro zákon a máme za to, že tím ničeho nepodnikáme proti zájmům dělnické třídy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Scholz Fr. Dávám mu slovo.

Sen. Frant. Scholz (německy): Slavný senáte! Neustálé nové daňové předlohy a zvyšování daní působí zhoubně na veškeré hospodářství a na hospodářský život. Od několika měsíců neprojednávají se skoro žádné jiné otázky nežli jen daňové otázky. Před nepříliš dlouhou dobou byla značně zvýšena daň z obratu místo aby byla konečně jednou úplně odstraněna, poněvadž měla přece býti jen přechodnou daní z nouze. Pan ministr financí prohlásil však s největším důrazem, že bez ní nemůže vystačiti, ba že nevystačí více se starými daňovými obnosy, a že proto musila býti tato daň znovu zvýšena. Zvýšením této daně byl zatížen malý živnostník a obchodník, zemědělec však byl znovu poškozen a dělníkovi zdraženo konsumní zboží. To znamená oslabení kupní síly a zmenšení obratu. Sotva je po této operaci, na kterou zase několik pacientů zemřelo, přichází vláda opětně se zvýšením daně důchodové, aby tím do neustále prázdné státní pokladny nasypala přes 200 mil. Kč. Mimo to je také vyhlédnuto droždí, aby pomáhalo svou silou sanovati státní pokladnu. 50 milionů Kč má býti vymačkáno také z tohoto druhu zboží, které dosud zůstalo ušetřeno. Tyto neustále nové a zvýšené daně a dávky znamenají další finanční a těžké hospodářské oslabení beztak úplně pokleslého hospodářského života. Touto další methodou ničí stát své hospodářství a sebe sama. Všechny tyto nové daně a zvyšování daní jsou pro všechny poplatníky a pro obyvatelstvo velkým zklamáním nynějšího vládního umění. Tak bezohledně, tak tvrdě, ba často krutě jako dnes se v praxi používá berního systému, nebylo tomu zajisté dosud, co tento stát existuje. Hospodářství tím nezachráníte, zmatek neodstraníte, nýbrž jen ještě rozmnožíte. Bezohledným, tvrdým systémem nebylo dosud nikdy a nikde na světě možno vytvořiti zdravé poměry, obzvláště v národním hospodářství. Ovšem však bylo by možno poctivostí, svědomitostí, největší šetrností ve státní službě a ve státním hospodářství, a to vždy na pravém místě a v pravou dobu docíliti velikých úspor a vyhnouti se zcela zbytečným výdajům. Velmi účinný a také spravedlivě použitý prostředek spraviti státní finance by byl, kdyby se panu ministru financí podařilo, aby schytal všechny ty čisté vlastence, kteří sáhli na státní peníze anebo na státní majetek, poněvadž patrně ze samé lásky ke státu nedovedli rozeznávati mezi mým a tvým, a aby jim odňal tento majetek, nespravedlivě ukořistěný, veřejnosti, tedy také státu náležející. Po takovémto puštění žilou takovým živlům nepotřeboval by se pak jistě nikdo více strachovati, odkud vzíti prostředky k sanování finanční pokladny. Malý, reelní a hodný poplatník nemusil by pak býti sužován neustálými nemožnými daňovými břemeny. To by byla léčba sice radikální, ale pro dotyčné ctihodné muže zasloužená. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Zvýšení daně důchodové je oslabením kupní síly a dalším zmenšením jmění soukromého majetku. Prakticky vzato není ale úmyslu předepisovati ještě jednou novou daň z majetku, pročež se obratně používá formy zvýšení daně důchodové. Aby malý poplatník byl klidný, vypočítává se mu nevinným způsobem, že zákon stanoví, že teprve při příjmu přes 15.000 Kč má platiti zvýšenou daň důchodovou. Podle znění zákona je věc sice správná, ale v praxi se to projevuje zcela ke škodě poplatníkově. V praxi, pánové, na to můžete vzíti jed, budou berní úřady zvýšenou daň jednoduše podle svých známých method předpisovati, žádali a bezohledně zabavením a exekucí vymáhati. I když ten, kdo platí daň důchodovou - tak je tomu dosud stále ještě - své přiznání k dani důchodové sepíše sebe svědomitěji, přece mu příslušný berní úřad nevěří. A když přesně sepsané přiznání vykazovati bude příjem něco málo pod 15.000 Kč. pak berní úřad toho určitě použije k tomu, aby toto přiznání neuznal za správné. Když se pak poplatník věcně hájí. poněvadž přiznal úplně správně, ba i když berní odhadní komise uznala správnost přiznání a vyslovila se pro ně, pak příslušný úředník přece ještě udělá, co chce a vypočítá libovolně sumu vyšší nežli sumu přiznání. Takovýchto případů je dodnes nesčíslný počet, kde se děje mnoho bezpráví na světě a ohrožují se tisíce poplatníků.

Pak příslušný berní úřad předepíše tomuto ubožákovi jednoduše vyšší, berní úřad říká: správně vyměřenou důchodovou daň. Rekurs proti tomu podaný se po celá léta nevyřizuje, anebo jestliže se již v řídkých případech skutečně někdy brzo vyřídí, pak nikdy na ten způsob, že by se uznalo právo na straně poplatníka. Nyní však nelze daň zaplatiti, ani starou daň, ani zvýšení. Co se tu nyní stane? Přijde upomínka jedna za druhou, každá stojí peníze, daň, která se má platiti, následkem poplatků za upomínky a napočítaných úroků z prodlení stále ještě vzrůstá. V době největší nouze dostaví se ještě ke vší bídě berní exekutor a koná nemilosrdně svůj vysoký úřad. Ale přes to nelze v celé domácnosti nalézti ani koruny hotových peněz. Na to se zabavuje, bez ohledu na viditelnou nouzi a největší bídu, která u postiženého zírá ze všech koutů. Tak pánové, vypadá skutečnost u domkářů, u malých živnostníků a obchodníků. Trhovce, který s obtíží táhne od trhu k trhu, pronásledují kapesními zájmy a odebírají mu násilím ihned malý příjem, který mu některý zákazník zaplatil. Při tom je tento člověk ještě dlužen za zboží, nemůže je zaplatiti, úvěr nemá také žádný, stane se z něho člověk úplně bez práce a bez výdělku a přichází konečně, aby nezemřel hlady, pro podporu. Takové jsou skutečnosti. A tyto zde uvedené skutečnosti nalézti možno dnes již skoro všude u malých a středních stavů. Pro takováto, možno již říci nesnesitelná daňová břemena jest již spotřebována podstata, vlastní jmění, což zároveň znamená bohužel skutečné pokračující chudnutí. Viditelným důkazem mých vývodů je přece pokračující a vzrůstající nezaměstnanost. Tím zatěžuje se vláda nevyvratitelnou vinou, že způsobila stále vzrůstající ochuzení národního hospodářství a zkázu. Zvláštností, která se objevuje v československém státě v daňovém zákonodárství, je stálá zpětná účinnost, která lpí na našich daňových zákonech. To je opatření zajisté každému smyslu pro spravedlnost odporující a nemorální. Theoreticky vypadá věc zcela nevinně, ale prakticky je skoro nemožno sehnati tyto zvětšené daně za uplynulý hospodářský rok. To jest, přes všechno opačné mínění jistých pánů z vlády, že se daně přece všeobecně předpisují a vybírají vždy teprve dodatečně, zcela falešný názor. Právě u důchodové daně, která se přece musí platiti předem, není tomu tak. Jistě zde nebude zamýšleného a vypočítaného většího příjmu pro státní pokladnu. Prakticky vzato je vybírání takovéhoto zvýšeného a zpětně působícího daňového obnosu nesmysl a bezpráví a způsobí to nepříjemnosti a zklamání pro finanční úřady. Nemůžeme přece činiti nic jiného nežli varovati vládu s tohoto místa před tímto opatřením, tak aby ustanovení zákona alespoň nepůsobila zpět na rok 1951. Tato zpětná účinnost odporuje přímo každé zdravé kalkulaci v soukromých a obchodních podnicích, ať větších nebo menších. To je nespravedlivost, ba rána pěstí proti jakémukoli pořádku a solidnosti. Změna, padle které se v §u 1 číslice 30 tisíc Kč snižuje na 12.000 Kč, resp. na 15.000 Kč, je zase podstatné zhoršení oproti dosavad. platnému zákonu o dani důchodové, které dělníka a malého jakož i středního obchodníka a malorolníka zcela citelně postihuje. Toto snížení na tuto menší hranici příjmů a zmíněné ustanovení o zpětné účinnosti tohoto zákona je novým, těžkým, násilným opatřením, jehož účinky vůbec nelze předvídati. Obáváme se, že náklad na vybírání této zvýšené a nezaplacené daně bude mnohem vyšší nežli platy, které dojdou, anebo lépe řečeno, které nutno dobývati.

Pánové, půjde-li to v započatém tempu takto dále pak budujte místo přepychových ministerských paláců a zbytečných českých školních paláců kůlny, skladiště a stáje, kde můžete mezitím umístiti všechno to zabavené nářadí, věci nejrůznějšího druhu, kozy a všechna jiná domácí zvířata. Pak pořádejte veliký státní trh na haraburdí, abyste ty věci prodali. Tak to přijde, ale nebudou tu kupci, poněvadž nemají prostředků, aby mohli něco koupiti. Pevně zaměstnaným, má se placení obnosů se zpětnou účinností učiniti stravitelnějším v té formě, že se jim to bude srážeti každého měsíce, aby se jim placení usnadnilo. Tedy svlékati pomalu, ale jistě, jak to u nás je zvykem, kteréhožto prostředku se rádo používá obzvláště u špatně placených malých úředníků a zaměstnanců, poněvadž přece tito lidé nesmějí hlesnouti, obzvláště jsou-li to Němci, a proto určitě musí se dostaviti úspěch. Není divu, když se pak také v tomto státě zahnizďují a řádí živlové a tím otřásají státem.

Projednávaný zákon, tak se tvrdilo s jiného místa a s jiné strany, je prý jen přechodným nouzovým zákonem anebo má jen povahu takovéhoto zákona, poněvadž je ve svém znění omezen časově jen do ikonce roku 1933. Následkem zkušeností, které jsme učinili v tomto státě se zákonem o dani z obratu, máme dosti důvodů přikládati těmto ustanovením málo víry nebo důvěry. Místo aby zákon o dani z obratu podle dané lhůty byl zrušen, byl tento zákon opětovné prodloužen. Při posledním projednávání tohoto zákona byl netoliko zase prodloužen, nýbrž bylo usneseno daň z obratu samou zvýšiti ještě o 1 %. Ale jak se již dnes jasně ukazuje, ani ono zvýšení nepřineslo sanaci státní pokladně a stejně nepřineslo související s tím stabilitu měny. Naopak velká část průmyslu, obzvláště německého průmyslu, byla zcela zničena a otázka řešeni problému nezaměstnanosti stala se ožehavější než kdy jindy. Bylo by určitě správnější, pánové, kdyby zvýšená daň důchodová, ačkoli zvýšení dlužno v nynější době všeobecné hospodářské tísně vůbec zamítnouti, byla v mírném stoupání stanovena teprve při příjmu od 30.000 Kč. Poněvadž však tato hranice nebyla stanovena, je toto zvýšení nesnesitelným zatížením pro všechny pracující a tvořící stavy.

Ale tentokráte není to jen zvýšení daně důchodové, proti kterému se musíme stavěti, nýbrž je to hned ještě druhý a dosud nebývalý způsob daně, zdanění droždí, proti kterému se rovněž musíme brániti. Zdá se, že se nyní uplatnila zásada, že, když se již poplatníkům pouští žilou, má se to státi důkladně. Proto také se dostalo droždí tentokráte pod berní šroub a má mu padnouti za oběť. Cena droždí činila dosud v obchodě s droždím 5,50 Kč až 6 Kč. Poněvadž nyní podle předložené vládní osnovy 1573 nová daň z droždí činí 5 Kč z 1 kg, zvyšuje se cena tohoto lidového zboží, používaného v každé domácnosti, na dvojnásobek. Tímto vysokým novým zdaněním se obchod s droždím určitě nepovznese a jsme také zde zase pevně přesvědčeni, že těch 30 mil. Kč, kterých máme tím na státních příjmech dosáhnouti, určitě nedocílíme. Exekutor však při tomto novém druhu zboží určitě také bude moci poříditi velmi málo, poněvadž by se mu droždí pro své kvašení mohlo státi velmi nebezpečným a na druhé straně toto zboží není trvanlivé. Dále také zde zase určitě nastane případ, že pro tuto vysokou novou daň konsum droždí poklesne a drožďárny budou méně zaměstnány, což zase v prvé řadě bude míti škodlivý vliv u stavu dělnického. Je tím zase dáno o jednu příčinu více. aby se propustila část dělnictva. To znamená zároveň zase rozmnožení počtu nezaměstnaných a těch, kdož hledají práci, kteří, ježto pro ně nyní není zde možnosti nalézti novou práci, mají právo na podporu v nezaměstnanosti a tohoto práva také použijí. Upozorňujeme ještě jednou na to, že v československém státě pracovalo dosud 11 drožďáren, že se proto vyrobilo ročně také více než 1.000 vagónů droždí - jde při droždí také o značné množství dodavek do ciziny - a že při tomto vysokém daňovém, zatížení značný počet lidí přijde o práci. Následkem těchto událostí, které určitě nastanou, sotva do státní pokladny poplyne výtěžek této daně v částce 30 mil. Kč. se kterou počítá pan ministr financí. My říkáme nikoli: a kdyby skutečně tento případ nastal, což pravděpodobně je vyloučeno, pak musí na druhé straně vláda vydávati peníze na podporu lidí, kteří přišli o práci, a na kontrolu při výrobě, aby se správně zdanilo vyrobené množství. Proto finanční úspěch nebude žádný. Ale široké masy všeho lidu, obzvláště chudí a méně majetní, budou muset při nákupu platiti droždí dráže než tomu bylo dosud. Jaký toho bude následek? Zákazník nebude více kupovati zdražené droždí, bude používati jiných prostředků, náhražky droždí, aby si pomohl, a odbyt droždí se v obchodu zmenší, jak tomu je přece u mnohých jiných druhů zboží, stanovení ceny droždí v obchodu vládou zde také podstatně nic nezmění, neboť všude, kde vláda zasahovala do soukromého hospodářství, nebylo to na prospěch ani státu, ani hospodářství anebo obyvatelstvu. Projednávaný zákon není nikterak pravým, přiměřeném prostředkem zlepšiti státní finance, o které přece hlavně běží. Domáhá-li se toho vláda skutečně vážně, musí se hospodařiti pořádně, musí se hospodařiti poctivě a šetrně ve státě u všech směrodatných a zodpovědných míst. Kdo je chudý, praví stát ve svých zákonitých ustanoveních k finančnímu zákonu, nesmí činiti žádné dary a dozorčí úřady, na příklad příslušný zemský úřad, škrtá obcím v jejich rozpočtech všechny položky, které jsou určeny na podporu kulturních organisací. nebo na příklad příspěvek, byť často jen nepatrný, pro spolek Deutscher Kultur erband. Tato spořivost u těchto úřadů má ovšem ještě jiné, mnohem hlubší pozadí. Myslíme, že by vláda učinila mnohem lépe, kdyby těchto úsporných opatření používala velmi přísně u sebe samé. Mohla by tím jisté uspořiti velmi mnoho milionů Kč. Na druhé straně bylo by lze snadno uspořiti mnoho milionů, kdyby se upustilo od velikášství. Což pak tato s takovým leskem prováděná zahraniční propaganda, kterou vlastně, totiž výdaje za ni, nemůžeme kontrolovati, skutečně stojí za tolik milionů? Dosud nemáme žádného zvláštního důkazu o její činnosti, kterou bychom pro hospodářský vývoj měli nazývati plodnou. Podle našeho názoru nejsou také daňové peníze zde k tomu. aby se financovaly peněžní ústavy, které lehkověrně prohospodařily miliony peněz, jež jim byly svěřeny. Tam ti lidé, kteří lehkomyslně nekonali svých povinností a tudíž mají vinu na krisi. měli by býti řádně potrestáni. Kdo stojí na zodpovědném místě kdekoli a dopustí se nepočestného jednání, ten má býti za to přísně potrestán. Tak se má státi obzvláště tam. kde běží o to, svědomitě spravovati cizí, svěřené peníze.

Konečně zmenšete přece již největší zlo, militarismus, abyste tyto peníze uvolnili pro hospodářství, pro stát, zemi a obec. Tím možno uspořiti tisíce milionů korun a státní rozpočet může býti na léta aktivní. Vláda šálí se jen sama, domnívá-li se, že se neustálým vysokým nadměrným zdaňováním, jež ničí hospodářství, zachrání ze zmatku, do kterého uvržena byla většinou přece jen vlastní vinou. Jak může stát, který stále jen předpisuje obrovsky vysoké daně a dávky nejrůznějšího druhu a který je musí dávat vymáhati, stále ještě více zatěžovati několik málo ještě zbylých podniků, jejichž další existence také u mnohých se stala již velmi pochybnou!

To musí pravděpodobně vésti ke zhroucení a hospodářské zkáze. Tím vzrůstá jakožto následek takovéto falešné politiky armáda nezaměstnaných do obrovských rozměrů. Tato cesta je falešná, neustálá taktika zvyšování daní, kterou vláda nyní zachovává, je velikým nebezpečím pro stát samotný a je záhubou celého národního hospodářství.

Proto naše strana, poněvadž poznala škodlivost tohoto systému, pro tyto vládní předlohy hlasovati nebude. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Další slovo má pan sen. Spies.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Jako členové svazu >Bund der Landwirte< dokázali jsme s tohoto místa již opětovně, že máme plné porozumění pro státní nezbytnosti. Víme také, že se finanční situace státu za nynějších poměrů musí den ze dne neustále zhoršovati a že státní pokladny se začínají vyprazdňovati, že tudíž stát musí pomýšleti na to, aby zjednal rovnováhu mezi příjmy a výdaji. Nová předloha o dani důchodové dokazuje nám však zase, že si stát sanaci své pokladny dělá velmi lehkou a jednoduchou. Zvykl si již jednou na mechanismus přiškrcování ne-může-li více hraditi výdaje, zvyšuje se, co se stále ještě dá zvyšovati, se současným požadavkem, že soukromé hospodářství musí jiti s cenami dóm a ze jeho nároky nutno odmítnouti. Musím již říci, že žádná vládní předloha z poslední doby nenalezla v široké veřejnosti, obzvláště v živnostenských a zemědělských kruzích tolik odporu, jako tento zákon o zvýšení přirážek k dani důchodové.