To je to, co jsem také v tomto roce chtěl zase říci krátce, ale myslím srozumitelně k tomuto závěrečnému účtu. V ostatním nelze na cifrách závěrečného účtu nic měniti, cifry jsou nesmírně smutné, jak se také pan zpravodaj právě zmínil. A to nejen proto, že již roku 1930 klesly daně tak, že by z poklesu daní bylo lze vysvětliti schodek, nikoli, tak tomu není. Smutné je, že roku 1930 docházely daně v dobré výši, že však schodek nastal většinou státním hospodářstvím, ba nehospodářstvím. Pan zpravodaj vypočítal obrovské kapitály, které vězí jen ve státních drahách. Tento obrovský kapitál ve státních drahách zúrokuje se vždy znovu obrovským schodkem. Kdybyste ta'k jako my z rozpočtového výboru dnes dopoledne navštívili ministerstvo železnic a viděli plýtvání místem, množstvím mramoru a jinakou zbytečnou nádheru, které by naprosto nebylo potřebí, pak byste se mohli domnívati, že se ministerstvu železnic musí dařiti skvěle. Avšak dozvídáte se, že ministerstvo železnic je na všechny strany tak pasivní, že si ani odborníci nevědí rady. To je to nejsmutnější, že naše státní zařízení, místo aby státu něco vynášela, naopak ještě z poplatníků vyssávají peníze, aby mohla existovati. Odečteme-li monopoly, stát nejen nic nevydělává, nýbrž je ve veliké míře pasivní.
Proto tedy volání, které se zejména musí ostře ozývati ' se strany oposice: šetřit, šetřit, šetřit! Ve srovnání s novými vládními budovami nejsou dřívější císařské zámky ničím. Tu přichází se všude vestibulem, tak velikým, že se domníváme, že se tu mají konati schůze lidu, vstup a chodby a výprava, všechno upraveno pro representaci. Zde se vyhazovaly po milionech peníze, za dobrých časů uspořené, kterých by se nyní mohlo dobře potřebovati. A proto dlužno nyní na koalici neustále volati: neukládati obyvatelstvu stále nové daně, jak se to má zase státi příští týden. Také ochranou měny samotné není nic učiněno, vydají-li se jen přísná ustanovení trestní. Spořit, spořit, spořit!
Viděli jsme v posledních dnech mnoho nadšení v Praze a kolkolem v zemi, slyšeli jsme chválu státního národa v nejvyšších notách.. Nuže, nadšení je dobré pro lid a pro stát, ale z nadšení samotného nelze žíti. Starejte se především o to, aby státní hospodářství bylo postaveno na bezpečnou základnu, pak všichni národové v tomto státě budou spokojenější. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Modráčkovi.
Sen. Modráček: Slavný senáte! Státní závěrečný účet, jejž projednáváme, je pro nás zajímavý předně tím, že nám podává bilanci státního hospodářství za rok, ve kterém jsme již vstoupili do hospodářské krise, a za druhé že rok 1930 je prvním, rokem od roku 1925, v němž končíme státní hospodářství s deficitem. Deficit za r. 1930, jak vám známo, činí statný obnos, 666 mil. a snížil pokladní hotovosti, které obnášely koncem roku 1929 přes 2 miliardy, na 1345 mil. Odpočtem-li nedoúčtované položky pasivní povahy ze zbývající hotovosti koncem roku 1930, tu skutečná pokladní hotovost, jíž stát mohl volně disponovati, činila vlastně 20 milionů (Zpravodaj sen. dr Fáček: 900 milionů!), totiž ta volná, co zbývala k disposici. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Celkový výsledek hospodaření tak zv. náležitosti byl proti r. 1929 skoro o 11/2 miliardy horší. Když probíráme podrobně státní účetní uzávěrku, výsledek nebyl ještě tak zlý. Když jsem v rozpočtovém výboru na to poukázal, byl jsem pro to některými pány kritisován. Ale vezmeme-li hospodaření na rozpočet, tedy příjmy a výdaje preliminované, tu vlastně skončili jsme r. 1930 přebytkem 359 mil. Kč. (Sen. Mikulíček Čujte!) Schodek byl tedy zaviněn hospodářstvím mimo rozpočet, to je velmi důležité a správně na to také poukázal p. dr Fáček jako referent. Jest jisto, že z výdajů mimorozpočtových, které způsobily zmíněný schodek státního hospodářství za r. 1930, některé byly nezbytné a nevyhnutelné. Na př. musili jsme zaplatiti 160 mil. Kč na anuity tak zv. liberačního dluhu podle haagské úmluvy. To přišlo náhle, nemohlo se to předvídati při sdělávání rozpočtu na r. 1930. Dále byla dána záloha na schodek košicko-bohumínské dráhy celkem 182 mil., ačkoli se počítalo pouze s 62 mil. Kč na r. 1930. Dále byly to jiné výdaje menšího druhu, které byly tak nutné. Dále se musilo dáti drahám 400 mil. Kč zálohy na účet investiční půjčky, která teprve příštího roku byla vypsána. (Sen. Ant. Novák: Však si postavily palác!) Ano.
Pravím, řada výdajů mimo rozpočet byla nutná. Ale vedle toho bylo také několik set milionů výdajů, které nebyly nezbytné, jednak resultovaly z překročení rozpočtových položek u jednotlivých ministerstev, jednak z nových zákonů, které byly schváleny Národním shromážděním, aniž bylo počítáno, jak se má počítati při každém správném hospodářství s tím, zdali jsou pro to také dostatečné pokladní příjmy, zdali to situace státní pokladny vydrží.
Pan referent na to také poukázal a v rozpočtovém výboru se s tím zabýval trochu déle než tenkráte, že k deficitu státního hospodářství přispěly v roce 1930 velkým dílem státní podniky. Já se chci právě touto věcí poněkud podrobněji zabývati, poněvadž, jak se o tom ještě zmíním, máme zvláštní interes na tom, jak státní kolektivum dovede hospodařiti. Jisto je, kdyby byly státní podniky nezklamaly tak neočekávanou měrou jako se stalo, že naše hospodářství za r. 1930 vypadalo příznivěji. Rozpočet na r. 1930 počítal s čistým příjmem ze státních podniků ve výši 1242 mil., ve skutečnosti však dostal 423 mil. Státní podniky odvedly sice státní pokladně dohromady 1164 mil., ale poněvadž jim toho roku dal stát na příspěvcích a zálohách k úhradě investic a ztrát cca 750 mil., dostal od nich stát toliko uvedených 423 mil. Jelikož - a to je právě to povážlivé - samojediná tabáková režie odvedla toho roku státu 1303 mil., vidíme z toho, že ostatní státní podniky, kromě několika málo, pohltily dvě třetiny zisku tabákové režie. Jinými slovy: To,, co vydělal tabákový monopol, co mělo při-spěti velkou měrou k posílení státních příjmů, to z velké většiny pohltily ostatní státní podniky. Víme, které to byly. Byly to hlavně železnice. Já se o tom ještě zmíním. Kdyby ty věci měly jíti takhle dále, tu bychom přicházeli do té podivné situace, že by hospodářství státních podniků bylo vlastně vydržováno z nepřímých daní, poněvadž státní monopoly, zejména monopol tabákový, představuje do značné míry vlastně daň, neboť ceny tabákových výrobků nejsou cenami obchodními, nýbrž jsou to ceny, které jsou určovány fiskálními státními potřebami, je to tedy vlastně jistý druh daně.
Po prvé setkáváme se ve státním závěrečném účtu s účty rozvahovými, to je s majetkovými účty u státních podniků. Jsou to zajímavé cifry, pohříchu nemáme tyto cifry pro všechny podniky, chybějí nám u státních lesů a statků a u státních lázní. Státní lesy a statky nemohly dosud provésti majetkové ocenění, ježto - jak se uvádí ve státním závěrečném účtu - ministerstvo zemědělství neznalo přesných cen převzaté půdy z pozemkové reformy, a dále proto, že nebylo dosud ještě všechno zaměřeno. U státních lázní uvízlo ocenění z důvodů neudaných. Je to ovšem také podivné, když dotyčné podniky neudaly ani důvod, proč neudělaly rozvahu. Nemůžeme si tedy učiniti úplný obraz o majetku státních podniků, t. j. o státním majetku produktivním. Ale bude činiti jistě na 30 miliard. Pokud státní podniky vykázaly majetkové účty, vysvítá z nich, že s připočtením státních pohledávek, do těchto podniků vložených, a s odpočtením ztrát a jiných pasivních položek obnáší ryzí jmění státních podniků - bez státních lesů a lázní - cca 221/2 miliardy.
Tedy výsledky hospodářské, které nám r. 1930 presentuje a i poměrně příznivější léta minulá, jsou vůči těmto ohromným investicím kapitálovým jistě minimální. Takové hospodářství v soukromém hospodářském životě mohlo by doopravdy těžko trvati, kdyby výsledky jeho byly tak nepatrné, jako jsou celkově u státních podniků. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Zákonem byly postaveny státní podniky na obchodní základ, ale hospodaření není obchodní. Chybí jim obchodní duch. Jako zvláštnost hospodaření, státních podniků uvádím, že málokteré mají reservní fondy. Tabáková režie nemá vůbec žádných, nemá dokonce ani fondu pro pensijní platy, ačkoli 100 mil. vyplácí ročně na pense. Reservní fondy scházejí také při státních drahách, ačkoli by jich tu bylo daleko více potřebí, nežli u tabákové režie. Naproti tomu pošty mají reservní fondy ve výši přes 130 mil. Kč. Státní báňské a hutní závody mají reservních fondů 3,539.000, což je vůči provoznímu účtu ve výši 640 mil. Kč přímo nepatrná položka. Rovněž u ostatních závodů jsou reservní fondy, pokud se vyskytují, nepatrné. To znamená, že stát každý deficit státních podniků má na krku, poněvadž ani jediný rok nejsou státní podniky s to, krýti ze svých majetkových substancí deficity, které vznikají ve špatném roce. Již v prvním roce krise všechny ztráty státních podniků jsou na krku státu, t. j. musejí to platiti poplatníci, poněvadž není, jak uvádím, z čeho ztráty hraditi.
Odpisy u některých státních závodů jsou dostatečné, někde i značné, u jiných nedostatečné, nebo nebyly vůbec v r. 1930 provedeny. Tak v r. 1930 neodepsaly státní dráhy ani haléře ze svých investic, naproti tomu pošty odepsaly skoro 78 mil., státní báňské a hutní závody odepsaly 14 mil.
Z těchto několika málo číslic je viděti, že celkově naše státní podniky ani zdaleka nehospodaří tak, jak by měly, aby to odpovídalo obchodnímu vedení. Stát sám se nepři-činil o to, aby státní podniky dotovaly své fondy tak, aby bez pomoci poplatníků mohly vydržeti rok nebo 2 roky.
Jak hospodaří státní lesy a statky, je vůbec těžko říci, neboť neznáme jejich skutečného jmění a dluhů. Z účtu provozního se dovídáme, že rok 1930 skončil se ztrátou 8,402.000 Kč, ačkoli rozpočet počítal, že odjedou státní pokladně 84 mil. 881 tisíc Kč. To je hodný skok. Při tom odpisy z ohromného majetku na budovách a lesním zařízení činí 29 mil. Kdyby sedláci hospodařili tak, jako hospodaří státní podniky, byl by selský stav dávno na bubnu. Ztráta je vlastně ještě větší než 81/2 mil., neboť do těžby je započítáno ještě 13 mil. z reserv, tedy ztráta u státních lesů a statků činí vlastně 211/2 mil. Kč. A rozloha státní půdy měří daleko přes 900.000 ha. Tato ohromná rozloha lesů, zemědělské a luční půdy atd., vynesla v r. 1930, kdy ještě nebyla krise zemědělská tak aktuelní, státu 211/2 mil. ztrát! Zdá se mně, že v tomto resortu je něco shnilého a že by bylo záhodno nějak důkladněji se do něho podívati.
Všímám-li si zvláště státních podniků - zmíním se ještě o jejich hospodářství dále - činím tak proto, že my, sociální demokraté, máme na tom, jak jsem už uvedl, zvláštní zájem, ne však proto, že bychom snad chtěli všechno zestátniti. Řeknu otevřeně, že bych se bál takového státního kolektivismu, jaký zavádějí v Rusku, poněvadž obrázky, které odtamtud přicházejí (Výkřiky sen. Mikulíčka.), jsou toho druhu, že my bychom v takových poměrech těžko dovedli dlouho žíti. Zažili jsme státního byrokratismu v hospodaření hodně za války a po válce a ještě dnes naskakuje nám po těle husí kůže, když si na to vzpomeneme. Připomínám, abych nešel příliš daleko, že ještě dnes důkladně cítíme hospodářství státního obilního ústavu. V našich dluzích je to asi 5 miliard Kč, o které nás obohatil, řekne se: byla mimořádná doba, to se musilo vydat. Ale ústav, který nevedl ani účetních knih, nebyl přece žádnou ctí našemu státnímu nebo veřejnému hospodářství. (Výkřiky.)
Přes to, že nejsme a nikdy jsme nebyli nadšeni generálním zestátněním hospodaření, přece jen všichni víme a jsme přesvědčeni, že čím dále, tím více budou stát i obce zasahovati do hospodářského života a přejímati úkoly hospodářských podnikatelů v různých a různých oborech, ne proto, že snad to bude chtíti naše strana, nýbrž proto, že to bude požadovati zájem veřejný. Uvádím zde na př., že státní železnice, které nám působí tak veliké obtíže, jsou přece jen s námi tak srostlé, že, kdyby se mělo hlasovati, máme-li je někomu třebas i výhodně prodati, sotva by se našla většina v republice pro takový návrh. Podobně pošty. Jistě žádný národ, který má trochu smyslu pro své vlastní potřeby, nepustí tyto dopravní prostředky ze svých rukou, i kdyby na ně doplácel, poněvadž jsou zde, ještě jiné věci ve hře, které musejí tyto podniky řešiti, kterých by soukromý podnikatel neřešil.
Rovněž by nedovolilo obecenstvo obcím, aby se vzdaly vodovodů a přepustily je soukromým podnikatelům, stejně osvětlování. To jsou věci, u kterých vždy a vždy bude žádáno, aby byly v majetku veřejném a aby byly provozovány veřejnými institucemi.
Taktéž žádáme, aby lesy byly ve veřejném vlastnictví státu nebo aspoň velikých celků veřejných jiného druhu, poněvadž víme, že v soukromém držení by mohly býti rabovány, po případě zbytečně káceny, zkrátka že by mohla býti země připravena nejen o důležitý materiál, jakým je dřevo, nýbrž i o klimatické výhody, které poskytuje lesní bohatství každé zemi. Je jisto, že přijde chvíle, kdy se stane aktuelním zestátnění všeho podzemního bohatství i jeho provozu, jako dnes přechází výroba elektrické síly a její rozvádění více a více do veřejných rukou nebo alespoň do rukou korporací obecně prospěšných. (Sen. Thoř: Stát na to doplácí!) Proto říkám, že jsou jisté obory hospodářské, na něž třeba bude stát dopláceti, nicméně obyvatelstvo si nebude přáti, aby se jich stát vzdal, poněvadž na druhé straně stát zase může vyhověti jiným potřebám obyvatelstva, které s tímto hospodářským oborem souvisejí, lépe než soukromý podnikatel. (Výkřiky komunistických senátorů.) Co se rozčilujete, vždyť vám nic neříkám!
Právě proto, že máme zvláštní zájem na veřejném hospodaření a podnikání, žádáme, aby bylo postaveno na základ co nejdokonalejší, aby co nejlépe vyhovovalo hospodářským potřebám, aby bylo úsporné, aby zkrátka a dobře konkurovalo s podniky kapitalistickými i po stránce hospodárnosti, ač ne po stránce vykořisťování.
My na př. vytýkáme, a myslím, že právem - abych se zmínil jen o jednom oboru státního podnikání - našim železnicím, že jsou obchodně nehybné a byrokratické. Z několika zajímavých případů jsem poznal, jak řádí byrokratismus u našich státních drah. Tak na př. jistý dělník našel úplně nepotřebný kus staré součástky stroje. Chudák myslil, že jest jeho povinností to odvésti, a proto to odvedl. Ale co při tom zkusil! Zavedl se s ním protokol, který byl posílán z oddělení do oddělení a teprve ve vyšším oddělení přišli na to, že se to má poslati do dílny, aby to tam roztavili, poněvadž to nemá ceny.
Nedávno psal v jistém listě jakýsi železniční úředník, jakou odysseu prodělala jeho záležitost se služební cestou. Měl nařízenu nebo sám navrhl služební cestu, nějakou kontrolu, která vyžadovala ohromného nákladu 14 Kč! Nejdříve musilo býti učiněno podání, aby služební cesta byla schválena vyššími instancemi - to chvilku trvalo - a když si pak podal účet, šlo to z jedné instance do druhé a než dostal těch 14 Kč, bylo na tom 26 podpisů!
Mám zde výstřižek, který je dalším svědectvím o hospodářství našich státních drali. Odehrálo se to v Hulíně a v Brně. Přednostovi dopravního úřadu Hulín byly slíbeny nové telegrafní stoly. V navěšení dílně v Brně tyto stoly byly, chyběly však k nim. panty. Dílenský návěštních dílen si je vyžádal od dělmistra a ten ho odkázal na oficiála, který má na starosti materiálie. Pan oficiál však pantů neměl a proto poslal preliminář na oddělení III/8. Zde byl preliminář předložen úředníkem skupináři, po jehož podpisu byl zaslán do zásobárny v Přerově, tam opět prošel několika rukama, načež byl odeslán na ředitelství oddělení IV a odtud konečně do návěštních dílen. Celá tato úřední procedura trvala pouhé dva měsíce a spis byl opatřen 15 podpisy. Šlo jen o panty na telegrafní stoly.
Prosím, velectění pánové, to je jen několik obrázků, ale ty ukazují, když některý podnik takhle pracuje, že musí míti deficit.
(Výkřiky komunistických senátorů.) To jinak nejde!
Dnes udělal si rozpočtový výbor vycházku, aby shlédl některé státní budovy nedávno postavené. Podíval se také do paláce ministerstva železnic. Já jsem tam nebyl, ale jak mně vypravují, je to prý něco báječného. To prý Hrad, kde sídlí president, je hadr proti tomu luxusu, který tam byl nashromážděn. Ohromné sály (Výkřiky komunistických senátorů.), nádherně vystrojené, sloužící jen pro přijímání, všude zbytečná nádhera, že si to opravdu může dovoliti snad jen indický maharadža. V době hospodářské krise a nezaměstnanosti bychom přece jen měli stavěti úsporněji a účelněji. (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.) Co ten palác bude státi, nevím, jistě daleko přes 100 mil. Kč. Možná, že by také bylo stačilo 50 mil. Kč a za 50 mil. Kč se mohly opraviti silnice tak potřebné nebo se mohly postavit mosty. Tam se to dá zbytečně do stavby, nemá to žádné ceny, nežli že to vzbuzuje dojem procovství. Tohle dělá ministerstvo železnic, na které musí stát dopláceti ročně kolik set milionů. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Takhle, vážení pánové, si my státní hospodářství nepředstavujeme. A jestliže padly v rozpočtovém výboru některé výtky, které jaksi nás socialisty chtěly vykoupati číslicemi, jež přináší státní účetní závěrka za rok 1930, pak, myslím, jejich vývody byly mířeny stranou, poněvadž my sami v přední řadě žádáme, aby se ve státních podnicích hospodařilo řádně a aby se hospodařilo prakticky, účelně a aby také nesly občanstvu, poplatnictvu skutečné výhody, pro jaké také byly státem převzaty. (Hlas: Pro nás máte policajty!)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Modráček (pokračuje): To je několik slov o státním hospodářství. Já jsem s velikým zájmem četl kdysi knihu vydanou Vanderveldem, belgickým socialistou, který doporučuje socialistickým stranám, aby všude pracovaly k tomu, aby byly státní podniky co nejdokonaleji odděleny od státní správy a odpolitisovány. To hlásají už před válkou 20 let sociální demokraté. A nesmí si proto nikdo myslit, že je to myšlenka, kterou přijímáme od stran, které jsou proti socialismu. My sami víme, že státní hospodářství může ozdravěti jen na podkladě skutečně hospodářském, když je odděleno od státní správy a od politických vlivů a zejména od korupce, způsobované vlivy politickými, která panuje ve státních i veřejných podnicích vůbec.
Několik slov ještě k státnímu finančnímu hospodářství. Zmínil jsem se o tom, že se dělají nikoliv nezbytné výdaje nad rozpočet. A zde jste slyšeli nejen mne, nýbrž také pana referenta dr Fáčka, který zde jmenoval řadu položek, jež opravdu nebyly tak naprosto nutné, aby se s nimi nemohlo počkat, po případě, aby se k nim vůbec ne-musilo přikročit. Zvykli jsme si vydávat nad rozpočet v dobách, kdy každý rok zbývalo půl milardy nebo miliarda Kč v pokladně proto, poněvadž příjmy byly vyšší, než se předpokládalo, a v té době proste jsme se naučili vydávat do budoucna, aniž jsme se příliš ptali, jestli se to bude moci normálně později uhraditi. Když jsme měli značné pokladní hotovosti, koncem r. 1929 až 2 miliardy Kč, myslilo se, že to jsou čisté hotovosti státní, nevědělo se, že v tom také jsou obsaženy závazky, které stát musí platit, a že ty peníze nejsou volné. Prostě jsme se na to neptali. (Výkřiky sen. Kindla.) Vy jste zrovna nejvíce s těmi pokladními hotovostmi hausírovali!
A tak přišel první rok špatný, ještě ne úplně špatný, jen zpola, a již jsme přišli do situace, že jsme skončili státní hospodářství schodkem. O tom není pochyby, kdyby se nebyly dělaly výdaje, které nebyly naprosto nezbytné, že jsme r. 1930 ušetřili několik set milionů a že jsme skončili státní rozpočet s daleko menším deficitem a že naše hotovost pokladní by byla o několik set milionů Kč větší.
Byla zde zmínka o tom, že stát dal značné, stamilionové obnosy do různých podniků peněžních a také jiných, kde uvázly, a nemůžeme s nimi disponovat. A také nebylo k tomu dáno ani schválení rozpočtu, ani dodatečné schválení parlamentem. To je příklad, jak se u nás lehkomyslně začalo hospodařit už v letech tučných, že se nepomýšlelo na to, že bude také zle a že tyto peníze budou chybět.
Mám tu jeden případ z nejnovější doby, který ukazuje, jak se naučily také různé podniky spoléhat na stát a se státními penězi hospodařit, právě z té doby, kdy se tak lehko státní peníze vydělávaly: Americko-slovenská dřevo zpracovávající společnost konala v červnu t. r. valnou hromadu, na níž bylo usneseno hradit ztrátu 14,260.000 Kč takto: Požádati financující banku o odpis 4 mil. Kč a mimo to bude ke krytí ztráty použito státní půjčky 6 mil. Kč, čímž se schodek zmenší na 4.25 mil. Kč. Prosím: bude použito ke krytí ztráty státní půjčky 6 mil. Kč! Ti to mají již jisté, svolali valnou hromadu, tam to bylo odhlasováno, oni předem vědí, že jim stát těch 6 mil. Kč odpustí! (Sen. Mikulíček: Dal Srba na Kladně 3/4 milionu Kč na Dělnický dům?) Dej mně pokoj! (Sen. Mikulíček: Dal nebo nedal? - Místopředseda Trčka zvoní.) To jistě není správné finanční hospodářství státní. Ale poněvadž to není jediný případ, těch případů je pohříchu mnoho, plyne z toho, že je takovýmto způsobem státní pokladna značně zatěžována na škodit poplatníků.
Těmito několika obrázky, které jsem uvedl, doufám, že jsem vyčerpal to, co jsem chtěl říci, abych ukázal, že naše státní hospodářství a hospodářství státních podniků vyžaduje nápravy. Ta náprava může se státi předně tím, když se vláda postaví přísně na zásadu, že finanční zákon a rozpočet sněmovnami odhlasovaný je skutečným zákonem pro státní hospodářství pro dotčený rok, jenž může býti překročen novými výdaji jen z příčin naléhavých, jen výdaji absolutně nutnými a nevyhnutelnými. Dokud tuto zásadu vláda nevezme za svou a nebude se jí říditi, do té doby nebudeme míti pořádek ve státních financích. Co jsme dosud viděli? Ze sotva je rozpočet na příští rok odhlasován, ba mnohdy ještě dříve, již se připravují nové výdaje, jež mnohdy nejsou nutný, nebo s nimiž by se mohlo počkati, které zatěžují rozpočtový rok a se kterými v rozpočtu nebylo počítáno. Je sice pravda, že vláda nikdy nezapomene, když podává nový návrh na výdaje, navrhnouti nové berní příjmy, ale tím dociluje jen tolik, že stále zatěžuje berní správy, jež jsouce zaměstnány přípravou nových berní, zanedbávají berně staré, a co se dosáhne novými daněmi, ztrácí se v nedoplatcích u starých daní, jež nejsou zpravidla řádně a důrazně vymáhány. Ve státní účetní uzávěrce vidíme povážlivý zjev, že u některých daní poplatníci dluhují dvakráte větší částku, než která se za rok platí. (Sen. Stejskalová: Ale kdo je dluhuje? Velkostatkáři a boháči!) Takhle to dopadá. Tím, že berní správy zanedbávají upomínání dlužných daní, stát ztrácí, poněvadž poplatníci se stávají třeba insolventními, daně musejí se odpisovati a odpisy jdou ročně do set milionů Kč. Jestliže tak zv. depurační akce snižuje sumu dlužných daní, neznamená to, že by dlužné daně byly zaplaceny, nýbrž daně jsou z pravidla odpisovány. Takhle to ve skutečnosti je.
Důsledek stálého zavádění nových daní není zvýšení státních příjmů, nýbrž spíše zmenšení, poplatníci jsou stále více zatěžováni a stále hůře platí. A kdo to na konec nejvíce odnese, jsou nejširší vrstvy obyvatelstva, jimž se zvyšují nepřímé daně, jimž se snižují platy, zvyšuje daň důchodová a které v době, kdy ztrácejí zaměstnání, musejí se obávati, že se novými daněmi jim zdraží ještě živobytí. Při tom obmezují se z úsporných důvodů státní investice, aby krise pracovní se ještě více zhoršila a počet nezaměstnaných se ještě více rozmnožil. Proto ve jménu a zájmu v přední řadě dělnictva a zaměstnanců státních a veřejných požadujeme, aby již jedenkráte byla provedena stále a stále slibovaná reorganisace státní správy, aby v rozpočtu nebyly škrtány výdaje na investice, ale za to, aby z rozpočtu zmizely položky, které nejsou odůvodněny nutnou potřebou, aby vláda držela se zásadně rozpočtu a přicházela jen s naléhavými mimořádnými výdaji.
A pro budoucnost, dočkáme-li se opětně příjmových přebytků, žádáme, aby vláda pamatovala na špatná léta a opatřila stát dostatečnými reservami, z nichž by bylo možno po určitý čas hraditi státní výdaje bez zatěžování obyvatelstva novými nepřímými daněmi, bez rdousení investic a potřebných prací. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Projednávaný státní závěrečný účet za r. 1930 je první společné dílo vlády finančního kapitálu, do níž se usadilo 7 socialistických ministrů, aby pomohli zachraňovati krisí ohrožený kapitalistický řád. (Tak jest!)
Státní rozpočet na r. 1930 byl jako závěrečný akt voleb v roce 1929, byl hospodářským finančním plánem t. zv. koncentrační vlády, pro jejíž odůvodnění došlo k rozpuštění obou sněmoven a k novým volbám s ohledem na změněnou situaci nejen v Československu, nýbrž i v mezinárodním měřítku.
Dělníci, státní zaměstnanci, domkáři a malorolníci se velmi dobře pamatují na provolání Socialistických stran a na volební sliby Hamplů, Benešů a Czechů, ve kterých se slibovalo, že socialisté mají hospodářský program do nové vlády v patrontašce, a budou-li je "dělníci, státní zaměstnanci a malorolníci voliti, že nebude v Československu krise a bude práce. Bude prý zlepšeno sociální pojištění, bude zlepšeno postavení přestárlých, bude zlepšeno hmotné postavení státních a veřejných zaměstnanců, bude odstraněna reforma veřejné správy jako špatné dílo panské koalice, bude uvolněna samospráva obcí, okresů a zemí, bude ukončena pozemková reforma ve prospěch drobných zemědělců, bude změněna daňová reforma v ten smysl, že budou zdaněny velké zisky, bohatých a uleveno chudým. A co se z těchto slibů splnilo?
Sociální pojištění je daleko zhoršeno, sociální okresní pojišťovny jsou v krachu, ne proto, že by platily vysoké podpory nemocným dělníkům, nýbrž panstvo, klére si udělalo ze sociálních pojišťoven tučné prebendy farské, nastavělo za miliony paláců a sedí v nich s příjmy, o nichž se jim v dobách, kdy byli ještě chudými ševci, krejčími a dělníky, ani nezdálo. A dnes jsme svědky, že dělník je v sociální okresní pojišťovně při prohlídce uznán zdravým a jako na truc lékaři za týden zemře. (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.)
Podle platného zákona o sociálních pojišťovnách mají býti každých 6 roku volby, aby dělníci rozhodovali, kdo jejich krvavě vydřené peníze má spravovati.
Když byla vládní koalice, páni ze řad soc. demokratických i českých socialistů se rvali za volby do okr. sociálních nemocenských pojišťoven a přicházeli před dělnictvo jako s velkou vymožeností, že pod jejich tlakem páter Šrámek jako ministr soc. péče slíbil do září 1927 volby do okr. nemocenských pojišťoven - a dnes téměř 3 roky sedí v ministerstvu soc. péče socialista, ale páni mají strach z voleb do sociálních pojišťoven proto, že do okr. soc. pojišťoven nevolí různí korupčníci jako do pražské obce, nevolí různí lidé, kteří nemají s dělnickým živlem nic společného, do sociálních pojišťoven volí dělníci a smýšlení dělnické je velmi dobře odměřeno každými novými volbami do závodních výborů - a tam jsou socialisté obou směrů nemilosrdně biti. A kdyby dnes nebo zítra připustili volby do okr. pojišťoven dělnických, bylo by takové zametání, že by tam nezůstalo ani 10 % z těch nynějších.
Sociální pojištění místo zlepšení, jak bylo slíbeno, je zhoršeno. Přestárlí jsou prý podporováni státem. Pánové, udělal se zákon, aby ti chudáci, kteří 50 let i více dřeli - mnohdy takový syn panského čeledína musil pracovati už od 10ti až 12ti let - v 65. svém roku dostali mizerných 42 Kč měsíčně. První rok jakž takž bylo vyhovováno, ale poslední léta, kdyby se člověk uintervenoval na okresních, zemských úřadech i v ministerstvu soc. péče, nemůže se pro takového starce nad hrobem, 72 - 75 - 80 let starého, který nemá dětí - nebo má-li je, jsou bez zaměstnání a nemohou mu dáti ani haléře -, dovolati této mizerné pense. (Výkřiky.)