Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler, Klofáč, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

95 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Koerner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

161. schůze senátu Národního shromáždění, republiky československé svolané na pátek dne 8. července 1932 o 15. hodině.

1. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za. rok 1930, spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku. Tisk 830.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského sondu v Bratislavě ze dne 2. března 1932, č. j. Nt XV 362/32-5, aby bylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Fidlíka pro přečin podle §u 4/I zák. čl. XL/1914 (č. 6082/1932 předs.). Tisk 744.

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Báňské Bystřici ze dne 22. ledna 1929, č. j. Nt 23/28/12, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Volko pro přečin pomluvy před vrchností podle §u 20 zák. čl. XLI z r. 1914 (čís. 9813/29 předs.). Tisk 791.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hodin 23 minuty.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. dr Budayovi, Dundrovi, dr Jesserovi, Johanisovi, Kellovi, Koukalovi, dr Kovalikovi, Křížoví, Langerovi, Lokotovi, Lukschovi, dr Řehákovi, Vydrové, dr Wittovi, dr Žiškovi; na tento týden sen. dr Bačinskému, Ďurčanskému, Jančekovi, Kroiherovi, Rovňanovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené na měsíc červenec sen. Kohlerovi, Koukalovi, Stohrovi, Tichimu, Votrubovi, na dobu 14 dnů sen. Joklovi a Stodolovi.

Předseda (zvoní): Volební soud v Praze zaslal předsednictvu senátu Národního shromáždění dopis ze dne 11. června 1932, č. j. 49/32 v. s., o ověření voleb pánů senátorů inž. Arnošta Wintera, inž. Leopolda Koubka.

Žádám pana zapisovatele sen. Pichla, aby tento přípis přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze.

Volební soud v dnešní plenární schůzi přezkoumal volbu dalších členů senátu Na-rodního shromáždění, zvolených dne 27. října 1929 a jejich volitelnost podle §u 8, čís. 2 a §u 10 zák, ze dne 29. února 1920, čís. 125 Sb. z. a n., a usnesl se ověřiti volbu

1. Inž. Arnošta Wintra, vrchního technického rady státních drah v Plzni, nastoupivšího z kandidátní listiny č. 10 (Československá sociálně-demokratická strana dělnická) na místo zemřelého Gustava Habrmana, ministra m. sl. v Plzni, a

2. Inž. Leopolda Koubka, vrchního měřičského komisaře a přednosty katastrálního úřadu měřičského na Vsetíně, nastoupivšího z kandidátní listiny č. 14 (Československá strana lidová) na místo zemřelého Františka Valouška, probošta v Kroměříži.

Dr Koschin v. r.

Předseda: Dále došel předsednictvu senátu přípis ministerstva vnitra ze dne 2. července 1932, čís. 47.176/1932/7, o zbavení mandátu pana sen. dr Viléma Medingera a povolání náhradníka.

Prosím pana zapisovatele sen. Pichla, aby přípis ten přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Volební soud usnesením ze dne 11. června 1932, čís. 48/32, odepřel ověřiti volbu sen. dr Viléma Medingera, zvoleného z kandidátní listiny čís. 17 německé lidové strany křesťansko-sociální a německé strany živnostenské ve volebním kraji II (Hradec Králové) a zároveň vyslovil, že na jeho místo nastupuje náhradník Emil Reil, tajemník a náměstek starosty v Hostinném.

Povolávám proto po rozumu §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka Emila Reila, tajemníka a nyní starostu města Hostinného, a vydávám mu ověřující list opravňující jej ke vstupu do sněmovny.

Zároveň vyhlašuji to v >Úředním listě republiky Československé<.

Ministr dr Slávik v. r.

Předseda: Do dnešní schůze dostavil se povolaný náhradník sen. Emil Reil a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana zapisovatele sen. Pichla, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem >slibuji<. (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. Pichl (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Reil (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe! (Senátoři usedají.)

Usnesení posl. sněmovny tisky 845, 846.

Návrhy tisky 840, 842.

Zpráva tisk 841.

Interpelace tisky 843/1, 843/2, 843/3, 843/4, 843/5.

Vládní návrh tisk 844.

Odpovědi tisky 847/1, 847/2, 847/3, 847/4, 847/5, 847/6.

Těsnopisecké zprávy o 140. a 150. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. dubna a 19. května 1932.

o 158. až 160. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 840, 842.

Výboru rozpočtovému usnesení poslan. sněmovny tisk 845.

Výborům živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému usnesení poslan. sněmovny tisk 846.

Výboru ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 24. června 1932, čís. 97 Sb. z. a n., o přerušení některých sporů Šluknovské spořitelny (č. 6715).

Senát přijal návrh předsedův, aby bylo uloženo výborům, aby o uvedených usneseních posl. sněmovny tisky 845 a 846 podaly zprávu ve lhůtě čtyřdenní.

Předseda (zvoní): Projednáme nyní:

1. Zprávu rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1930, spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku. Tisk 830.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Především rozpočtový výbor mými ústy projevuje uznání nad urychleným předkládáním státních účetních uzávěrek, které se stalo v posledních letech chvalitebnou tradicí, kterou vynikáme nad jiné státy, kde často, na př. ve Francii, po 13 letech nebývá závěrečný státní účet vyřízen.

Uznání tato platí především nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, ale stejnou měrou také účtárnám při poukazujících státních úřadech, které v této věci s kontrolním úřadem spolupracují.

Zákonná lhůta k předložení závěrečného účtu je vlastně 18měsíční, ale my v posledních letech dostáváme závěrečný účet do sněmoven už devátý měsíc.

Že shodou okolností dochází k vyřízení jeho teprve dnes, skoro po devíti měsících, nic nemění na významu, který právě toto včasné předložení závěrky mělo také již pro sestavení rozpočtu na r. 1932. Výsledky státní závěrky mohly býti již vzaty v úvahu při sestavování rozpočtu na r. 1932.

Mohlo by se předpokládati, že předmět, jemuž nejvyšší účetní kontrolní úřad a s ním celá administrativa věnuje tak velikou píli, vyvolá také co nejživější zájem veřejnosti. Bohužel, není tomu tak. U srovnání s tím, jaký zájem věnuje veřejnost projednávání rozpočtu, vidíme, že zájem veřejnosti, ale i parlamentu samého, na projednávání státní účetní závěrky bývá velice skrovný. Neplatí tu ani omluva, že je to jakási posthumní kontrola, že vláda, která hospodařila v tom roce, zde již není; naopak tentokrát je stále u vesla vláda, která sestavovala a také prováděla rozpočet na r. 1930. Zdá se, že příčiny nedostatečného zájmu veřejnosti na státních závěrečných účtech jsou hlavně ty, že to, nač by byla veřejnost nejvíce zvědava, podrobnosti, se nemůže v tomto účtu objeviti. Leckdo by si přál zvěděti, jaká subvence byla povolena v určitém jednotlivém případě, kolik bylo odepsáno tomu či onomu podniku. To všechno se však nemůže v úctě objevovati, neboř účet musí býti sumární, připojuje se k rozpočtu také sumárnímu.

Druhou příčinou nezájmu je snad také ustálená forma našeho státního účtu, která byla převzata ze starého Rakouska a jen. málo pozměněna. Tato forma není dosti průhledná ani dosti přístupná neodborníkům. Pádným dokladem je fakt, že, když byla tato uzávěrka uveřejněna, vyskytovaly se v denním tisku nejrůznější cifry, uváděné jako schodek na základě této uzávěrky. Bylo nutné, aby nejvyšší kontrolní úřad sám oznámil v novinách, kolik skutečně schodek činil a jak se má počítati.

Myslím, že nedorozumění vzniká zejména z toho, že ve státním závěrečném účtu je vedle sebe účet pokladní a t. zv. účet správní, který počítá s t. zv. náležitostí. Náležitostí rozumí se poukázané platy a příjmy bez ohledu na to, byly-li již realisovány. Výsledek se potom skutečně odchyluje od výsledku pokladního. Ale obojí účet máme vedle sebe a není ani založen na stejném podkladě. Z toho vzniká řada nedorozumění.

Také bych uvedl jako věc, která zatemňuje přehled o státním hospodářství, že se nerozeznává mezi skutečnými běžnými výdaji správními a mezi výdaji, kterými stát získává majetek, resp. kterými zmenšuje své zadlužení.- Snad až dojdeme k tomu, jak se nám slibuje a jak byl u některých podniků učiněn počátek, aby byl bilancován celý státní majetek, tu dojdeme snad k přesnějšímu rozlišování těchto různorodých položek.

Nepovažuji za svůj úkol unavovati vážený senát opakováním podrobnějších číslic z účtu a ze zprávy, kterou rozpočtový výbor o státním závěrečném účtu předložil, spíše spatřuji svůj úkol v tom, abych výsledky celkově srovnal jednak s rozpočtem, jednak s rokem předchozím a abych také sledoval, jak dalece bylo vyhověno různým předpisům finančního zákona, kterým byl rozpočet v parlamentě doprovozen.

Z pokladního účtu vyplývá pokladní schodek 666 mil. Kč, čímž se pokladní hotovost snížila na 907 mil. Kč. Ovšem tato hotovost bohužel není všechna ve státní pokladně, je z velké části uložena způsobem ne právě likvidním. Snad právě ta okolnost, že jsme se v dřívějších letech vždycky setkávali s pokladními hotovostmi v netušené výši až 2¹/₂ miliardy, svedla státní správu k tomu, že z těchto peněz bylo peněžním ústavům vypomáháno v tísni zálohami, levně zúročitelnými vklady, umořovatelnými v dlouhé době, tedy způsobem, který neznamená likvidní uložení. Dnes, kdy se celková pokladní hotovost tak značně ztenčila, pociťujeme nepříjemné následky tohoto někdejšího benevolentního hospodaření.

Účet správní, ve kterém se náležitost v příjmu a vydání srovnává s rozpočtem, vykazuje přebytek 161 mil. Kč, tedy dokonce přebytek větší o 108 mil. Kč, než s jakým rozpočet na r. 1930 počítal. Ovšem na základě zákonů, které byly přijaty po schválení rozpočtu a jimiž byly povoleny nové další výdaje, a také následkem dohody haagské, která znamenala pro nás převzetí nového státního dluhu, na který byla také hned jedna splátka učiněna, zvrátil se rozpočtový přebytek těmito nepreliminovanými dodatečnými výdaji ve schodek 427 mil. Kč. Srovnáme-li pak výsledky tohoto roku s r. 1929, tu přes to, že příjmy byly nad rozpočet, činí zhoršení oproti předchozímu roku 1438 mil. Kč.

Jaké byly hlavní příčiny tohoto výsledku po řadě let po prvé nepříznivého, který bohužel také pro následující období neslibuje zlepšení, je obecně známo. Je to hlavně nepreliminovaný výdaj z dodatečné úpravy platů, požitků zaopatřovacích a odpočivných a kongruy 121 mil., vánoční příspěvek státním zaměstnancům 144 mil. Kč, mimo to 131 mil. Kč u státních podniků, splátka na italský a liberační dluh 150 mil. Kč a zálohy na schodky košicko-bohumínské dráhy. To jsou větší výdaje. Naproti tomu se značné zmenšení příjmů objevilo u státních podniků, zatím co výnos daní, alespoň u většiny, nebyl ještě v poklesu.

Jako každým rokem, tak i tentokráte je celá řada úchylek od rozpočtu v tom, že v rámci jednotlivé kapitoly bylo na něčem ušetřeno a zase toho bylo použito na výdaje jiné. Proti předchozímu roku i počet těchto přesunů se zmenšil podstatně a také skoro všechny byly, jak zákon požaduje, projednány s nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Ze takovéto přesuny musí býti vždycky, to vyplývá z toho, že rozpočet nemůže býti tak detailován, aby tam bylo na každou maličkost pamatováno. Kdyby to bylo, stával by se rozpočet nepružným a nevyhovoval by svému účelu.

Máme však další případy, totiž kde se nezdařilo vyrovnati větší výdaje s úsporami v rámci kapitoly, nýbrž kde větší výdaje znamenají překročení celkové rozpočtové kapitoly. Pro tyto případy finanční zákon náš již po řadu let požaduje souhlasu Národního shromáždění. Ale prakse se vyvinula jinak. Jen v jediném případě před lety byl žádán takový souhlas předem. Od té doby, jak loňského roku, tak také letos, bylo překročení kapitol, tentokráte v pěti případech, a nebyl vyžádán předchozí souhlas Národního shromáždění přesto, že nejvyšší účetní kontrolní úřad stále hájil v jednání s ministerstvy stanovisko, že má se takový souhlas opatřiti předem. Nám pak nezbývá než dodatečně při vyřízení státní účetní uzávěrky dáti tento souhlas dodatečně.

Překročení věcně nejsou neodůvodněna. V kapitole ministerstva zahraničního, kde je překročení o 4.5 milionu, u pomocné akce uprchlické; dále u ministerského předsednictva o 1,8 mil., mimořádnými výdaji statistického úřadu se sčítáním lidu; u ministerstva národní obrany překročení o 11 mil., různými nutnými nákupy, zejména pro letectvo, u ministerstva soc. péče překročení o 17 mil. v péči o nezaměstnané; to jest o'všem rok 1930, kde ještě vzestup podpor nezaměstnaných teprve počínal, a pak v kapitole všeobecné pokladní správy o 48 mil., což je hlavně splátka státního dluhu a na závazky státních podniků z dob před jejich; přeměnou v podniky.

Věcně není námitek proti těmto výdajům a rozpočtový výbor navrhuje, aby byly dodatečně schváleny. Ovšem pro budoucnost přisvědčuje stanovisku nejvyššího účetního kontrolního úřadu, aby v takovýchto případech souhlas Národního shromáždění, kde je to alespoň možno, kde jest už dán přesný ciferný podklad pro takový návrh, byl vyžádán předem. (Sen. inž. Havlín: Zcela správně!)

Zajímavo je také srovnati kolonu, kde se vykazuje skutečná platba, s kolonou, kde se vykazuje náležitost. V některých resortech pozorujeme, že jsou tu značné rozdíly, a zda se, že jejich příčina je namnoze ve snaze, aby ještě před koncem loku honem byla poukazem vyčerpána dotace, aby nepropadla. To je způsob, který snadno může vésti k nehospodárným výdajům.

Smutně zajímavou číslicí je číslice -nedoplatků příjmových. Je vykázán částkou pres 5 miliard, z toho na daních a poplatcích 4719 mil. Ve skutečnosti suma nedoplatků na daních jest ještě vyšší, než se zde vykazuje, poněvadž ve výkazu nejsou pojaty v přímých daních dlužné běžné platy na běžný rok, ke kterým je poplatník povinen prozatímně podle předpisů roku předchozího. Nedoplatky příjmové a daňové v posledních letech klesají. Nejvyšší stav byl r. 1926: 6795 mil. Kč. Neklesají ovšem jen platbou, nýbrž také hojnými odpisy, které jenom v posledním roce, který je zahrnut v tomto úctě, činily značnou sumu, jak je uvedena v tištěné zprávě. Nedoplatky daňové zdá se, podobně jako velké pokladní hotovosti, sváděly k méně opatrnému hospodaření. Počítalo se vždycky, že tu je reserva v těchto nedoplatcích, ze které se běžné příjmy státní budou moci doplňovati. V dnešní změněné hospodářské situaci a při zastaralosti těchto nedoplatků ovšem nelze již z velké míry spatřovati v nich reservu. Dlužno se smířit s tím, že se budou tyto nedoplatky těžko dobývati a že velká jejich část bude vůbec nedobytná.

Tážeme-li se, jak mohlo dojíti k takovému povážlivému nahromadění nedoplatků, dlužno doznati, že hlavní příčinou přece jen asi byla nedostatečnost finanční správy. Neříkám, že by byla vada v její organisaci, ale správa byla nedostatečná, poněvadž byla přetěžována. Naše zákonodárství, hlavně v oboru daňovém, chrlilo zákony, ustavičně je měnilo, zákony byly čím dále tím složitější, vedle toho orgánům finanční správy byly ukládány různé úkoly vedlejší, evidenční, nesouvisející s jejich hlavní působností. To všecko vedlo k přetěžování finančních orgánů, takže nestačily včas předpisovati a vybírati běžné daně, a tak jsme dospěli k tomuto smutnému výsledku. Zkušenost měla by býti zákonodárci aspoň pro příště výstrahou, aby se podobným věcem vyhnul, ale, bohužel, nevidíme, že by se praxe zákonodárná i po těchto zkušenostech zlepšila. Nedávný zákon o novelisaci daně z obratu opět značně ztěžuje práci berních úřadů při vyměřování a oslabuje jejich expeditivnost.

Dále vzbuzují pozornost ve státním úctě zálohy, které byly na rozpočet i mimo rozpočet poskytovány, zejména na dva účely. Zálohy zemím na učitelské platy dostoupily již výše 1900 mil. Kč - zálohy, kterých jistě nebude možno nikdy realisovati. Druhou takovou položkou jsou zálohy na provozní schodky Košicko-bohumínské dráhy a místních drah, které také nelze neposkytovati, poněvadž jinak by musil býti provoz těchto důležitých podniků zastaven. Tyto zálohy dostoupily výše 7320 mil. Kč. Je otázka, jestli jednou v budoucnosti při převzetí dráhy najde se pro tuto položku úhrada.

Jak jsem se již zmínil, nepříznivý výsledek r. 1930 nespočívá tak v daních, které ještě vykazují výtěžek nad rozpočet, nýbrž spočívá hlavně v poklesu výnosu státních podniků. Státní podniky vykazují dohromady zisk 1446 mil. Kč, ale to je jakýsi optický klam. Vyloučíme-li z počtu státních podniků monopoly finanční a správní, u nichž v prodejní ceně jejich výrobků je obsažen veřejnoprávní příjem státní ze spotřební daně jako u tabáku a loterie, anebo příjem veřejnoprávní z poplatků jako u mincovny, pošt a poštovní spořitelny, pak ostatní, vlastní podniky státu vykazují přímo ztrátu 162 mil. Kč. Výsledek je zejména křiklavý u státních drah, u nichž bylo provedeno ocenění majetku. Byly oceněny na 16.407 mil. Kč a při tom místo zisku vykazují ztrátu 196 mil. Kč. Rovněž tak smutné jsou výsledky u státních lesů a statků, které ještě nejsou oceněny. Jejich rozloha činí 912.000 hektarů, tedy skoro milion hektarů, a v rozpočtu počítaly se s minimálním ziskem 93 Kč na l ha, dohromady se ziskem 85 mil. Kč, ale místo toho vykazují schodek 8 milionů Kč.

Zdá se, že kromě povšechné hospodářské krise a kromě změn daných vývojem techniky v oboru železniční dopravy jsou zde i zvláštní příčiny těchto nepříznivých výsledků hospodaření, tkvící jednak v organisaci podniků a jednak také snad přímo v jejich povaze jako podniků státních. Pozoruhodné je, že vojenské lesní podniky, tedy stejný obor hospodaření jako státní lesy a statky, vykazují zisku 5 mil. Kč. (Sen. dr Karas: Protože prodávaly dříví vojsku a státní lesy neměly komu prodávati!) Také jsem slyšel, že příčina je v tom, že zaměstnávají méně personálu.

Ve finančním zákonu se počítalo u celé řady státních podniků, že budou své investice hraditi ze svých zisků, resp. z toho, co jim ze zisku po odvodu státní pokladně zůstane. Nepříznivé výsledky ovšem zvrátily tyto úmysly finančního zákona a nezbylo než omeziti investice na minimum, a pokud byly prováděny, uhraditi je výpůjčkami nebo zálohami ze státní pokladny.

Ve státním účtu i v rozpočtu vykazuje se od několika let výnos státních daní zmenšený o podíly, které z tohoto výnosu připadají samosprávným korporacím a v posledních letech také silničnímu fondu. Tyto podíly jsou pak vykázány ve zvláštním oddílu rozpočtu a státního závěrečného účtu. Tento způsob zdá se mi neúčelný, odporuje vědeckému požadavku jednotného rozpočtu a také prakticky znesnadňuje přehled o celkovém státním hospodaření. Chceme-li ocenili celkový výnos daní, musíme teprve všecky složky dávati dohromady.

Pokud jde o státní dluh, byl částečně umořován - všem splatnostem bylo vyhověno - ale přes to celkově vzrostl na 33.354 mil. Kč jednak pokračováním ve starých emisích, ale hlavně přírůstkem liberačního dluhu v částce 1195 mil. Kč po haagské dohodě. Ve státní účetní závěrce je obsažen fond, který byl svého času zřízen pro konsolidaci státního dluhu a jemuž měl býti přidělován výnos daní, pokud by přesahoval jistou mez nad rozpočtené částky. V tomto roce nedostal konsolidační fond žádných nových přídělů z daňových výtěžků r. 1930, poněvadž takových přebytků nebylo. I o tomto fondu musím konstatovati, že z celkového jmění, které činí 590 mil. Kč, značná část, 209 mil. Kč, je uložena způsobem méně likvidním v zálohách u různých peněžních ústavů, kterým tyto zálohy měly posloužiti jako výpomoc v nesnázi.

Na konec bych ještě uvedl, že rozpočtový výbor souhlasil se mnou, když jsem se jako zpravodaj pozastavil nad tím, že se neplní příkaz finančního zákona, aby Národnímu shromáždění byly pravidelně předkládány výkazy o zárukách, které stát převzal na základě zmocnění finančního zákona, a o zcizení státního majetku, ke kterému je také každoročně finančním zákonem zmocňován.

Také si rozpočtový výbor přeje, aby mimo účty některých fondů, které jsou na základě zákonného předpisu pojímány do státního závěrečného účtu, jako je fond dávky z majetku, fond silniční, dva staré fondy bytové a fond meliorační, také o jiných samostatných fondech, jichž se vyskytuje celá řada v oboru jednotlivých resortů ministerských, byly při této příležitosti předkládány účty.

Končím svůj referát a doporučuji, aby státní závěrečný účet byl schválen, aby při tom bylo schváleno překročení zmíněných pěti kapitol, a aby byla přijata resoluce, ve které jsou vyjádřena ta dvě přání rozpočtového výboru, jichž jsem se ke konci dotkl. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 30 minut. Námitek není. (Nebylo.) Budeme se podle toho říditi.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku >proti<, panu sen. dr Hilgenreinerovi.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Jedním z výsostných práv parlamentu je právo rozpočtové, právo rozpočtové, které jednak povoluje příjmy a vydání, jednak příjmy a vydání kontroluje. Kontrolu usnadňuje nám u nás nejvyšší účetní kontrolní úřad, proti jehož způsobu úřadování není se žádné strany námitek, kterému naopak zpravodaj dnes musil dáti pochvalné vysvědčení, že již 9 měsíců po skončení účetního roku podal svoji zprávu. Nejvyšší účetní kontrolní úřad zaslouží si zajisté také od oposice největší pochvaly. Kdežto však nejvyšší kontrolní účetní úřad potřeboval 9 měsíců, aby svou zprávu sestavil, potřeboval senát rovněž neméně než 9 měsíců, nežli tuto zprávu zde projednal. To zajisté není žádným velkým povzbuzením pro nejvyšší účetní kontrolní úřad, jestliže se jeho práce oceňuje tak, že zůstane tři čtvrti roku ležeti nepoužita.

Závěrečný účet sloužiti má k tomu, aby kontroloval nový rozpočet. Proto měla by se vlastně práce nejvyššího účetního kontrolního úřadu parlamentárně projednávati již před novým rozpočtem. U nás se však závěrečný účet projednává, když se na rozpočet dávno zapomnělo. Jak dalece to záleželo v technických obtížích, tím že změněn byl zpravodaj, nevím. Konstatuji zde jen skutečnost. Není to žádné vážné použití našeho práva kontroly, když zprávu nejvyššího účetního kontrolního úřadu, s takovou pílí a řádně vypracovanou, takovýmto způsobem ponecháváme stranou.

A přece, velevážení, měli bychom právě nyní obzvláště příčinu bráti tuto zprávu velmi vážně, neboť rokem 1930 nastal obrat v hospodářské situaci Československé republiky. Kdo by chtěl býti zlomyslným, mohl by říci, že s novou koalicí nastalo pasivum v rozpočtu. Ale nikoli, víme všichni, že věc neleží u koalice, věc leží bohužel mnohem hlouběji. Jestliže jsme r. 1930 skončili se schodkem půl miliardy, jestliže jsme r. 193] skončili se schodkem jedné miliardy a jestliže roku 1932 skončíme se schodkem alespoň 1¹/₂ miliardy, pak příčinou toho není žádná koalice. Příčinou jsou poměr.y, které jsou mocnější, než jakákoli koalice. Ale věcí koalice je, vážnou situaci bráti vážně a nedáti s sebou žertovati ve věcech finančních.

Srovnáváme-li nyní závěrečný účet za rok 1930 s tímto požadavkem, pak nalézáme bohužel zase překročení, která jsme dosud vždy musili konstatovati, a to zase obzvláště u dvou ministerstev, která si nemohou odvyknouti preliminované sumy daleko překročovati: je to ministerstvo věcí zahraničních a ještě více ministerstvo národní obrany. Ministerstvo věcí zahraničních vymlouvá se pokaždé na ukrajinské uprchlíky a ministerstvo národní obrany umísťuje svoje překročení skoro pokaždé u titulu >Naturalie<, kde roku 1930 vydalo o 20 mil. více, než bylo preliminováno. Velevážení, tyto naturalie - věc je komická, promiňte, když ji přednáším při tak vážné věci - vzpomíná mne na cylindr jistého purkmistra, který kdysi do obecního účtu započítal svůj cylindr. Byl mu však škrtnut s poznámkou, že nepatří do obecního účtu. Purkmistr zestárnul, potřeboval zase nový cylindr. A nyní přišel zase rozpočet, tu ti lidé řekli: >Co je, ty máš přece nový cylindr, ale tentokráte není v rozpočtu?< Tu řekl: >Je tam, jen ho hledejte!< Když se ho pak jeden mezi čtyřma očima tázal, kde přece jest, odpověděl: >V kolomazi.< Tyto >naturalie< u ministerstva národní obrany činí na mne dojem jako tato kolomaz, alespoň se nám jednou nediskretně v rozpočtovém výboru prozradilo, že se to, co se jinde neumístí, započítá u naturalií. Je nápadné, že v době, kdy naturalie, ceny potravin klesají, ministerstvo národní obrany svůj rozpočet u stravování stále překročuje. Dobře, mohou býti překročení. Ministerstvo sociální péče mělo 16 milionů překročení, to je pochopitelné, tehdy začly již podpory. Mohou býti překročení, ale postupuje se přece cestou zákona! Jaká je cesta zákona? Parlamentem. Parlament má během účetního roku dodatečnou potřebu povoliti. A vidíte, ministerstvo národní obrany se o to pokusilo, ovšem teprve ke konci roku 1930, když peníze byly již dávno vydány. A co se stalo? Ministerská rada vzala tuto zprávu jednoduše na vědomí a aniž by šla do parlamentu, usnesla se koncem prosince ministerstvu národní obrany všechno prominouti, jestliže na konec vyjde beze schodku; tím že budou všechny přesuny v pořádku. Ministerstvo národní obrany se z toho velmi radovalo a vykázalo pak jen 11 milionů schodku. Jinak byl by býval ještě vyšší. Úsporami se docílilo, že překročení, na př. 20 milionů jen u naturalií, byla tak vyrovnána, že se v konečném výsledku jeví jen 11 milionů schodku.

Pan zpravodaj v tomto roce zase jako roku předešlého žádal, aby konečně jednou byla zachovávána cesta zákona. Nuže, pane zpravodaji, zde právě platí: nepovolit! Ukaž konečně jednou, že jsi zpravodajem, a že můžeš překročení nejen schváliti, nýbrž také podati návrh, aby tato překročení nebyla schválena. Pane zpravodaji, převzal jste v této příčině slabé dědictví, dobrota stává se někdy slabostí. Snažte se konati svou povinnost, a my se o to zasadíme. Ministerstva se konečně naučí postupovati podle zákona.