Tuto disharmonii můžeme zase zřetelně viděti, když jeden manžel druhému připisuje vinu na tom, že nedošlo k novému bytovému zákonu. Není naší věcí zkoumati, koho dlužno považovati za skutečného vinníka. Konstatujeme jen, že ministerstvo předložilo osnovu zákona v čas, a že tudíž bylo dosti času dojíti k dohodě. Zprostředkování bytů a bytová inspekce jsou důležité otázky, které čekají na vyřízení, a tu nesouhlasíme s kolegou Eichhornem, který mínil, že tyto věci jsou importovány ze sovětského Ruska. Nebude příliš zatěžko dojíti k dohodě, jaký počet obyvatelů má býti rozhodným pro to. aby obce byly pověřeny těmito úkoly.

Co se týče podpory stavebního ruchu, prohlásili jsme již dosti často, že bez přiměřeného opatření malých bytů nelze pomýšleti na zrušení ochrany nájemníků. Nemůžeme tudíž podporu stavebního ruchu naprosto považovati za věc soukromého kapitálu, nýbrž jen za úlohu státu a v tomto názoru rozcházíme se ovšem s názorem jednotlivých občanských stran. Jedno můžeme zde konstatovati: nedostatek malých bytů ve většině německých měst žádný rozumný člověk nepopře a tento nedostatek stává se tím citelnějším, ježto se příjem, pracujícího obyvatelstva následkem, snížených mezd a platů stále zmenšuje, poněvadž přes všechno opačné tvrzení počet nezaměstnaných také v letních měsících pro trvalé zastavování práce v podnicích stoupá. Mluví se o soukromé stavební činnosti a zapomíná se při tom na četné stížnosti do nedostatku peněz, poněvadž peněžní ústavy na vyšší pokyny váhají poskytovati půjčky a na ten způsob o nějaké podpoře soukromé stavební činnosti nelze mluviti, stejně jako o produktivní péči o nezaměstnané, kterou obce a okresy pro nedostatek peněz rovněž nemohou prováděti. Dalším zlem je vysoké zúročení půjček, které se při dnešních hospodářských poměrech stalo pro průmysl, obchod a živnosti nesnesitelným a tudíž neudržitelným. Mluvíme-li tedy o soukromé stavební činnosti, dlužno dříve vytvořiti pro to všechny předpoklady.

Máme také porozumění pro smutnou situaci majitelů starých domů a dosti často jsme zdůrazňovali, že by bylo nejen úlohou státu předpisovati a vybírati domovní daň činžovní, nýbrž také levným úvěrem vycházeti vstříc majitelům, starých domů v jejich zoufalé situaci, aby se zabránilo tomu, by majetek starých domů rok od roku neklesal, a tím způsobem nepozbýval ceny. Nechť nikdo nenamítá, že se státní finance nalézají v bezútěšném stavu a že tudíž pro takovéto investice není peněz. Československo nastoupilo roku 1918 bohaté dědictví, dědictví, které mu právem bylo záviděno. Pýcha a marnotratnost byly špatnými správci tohoto dědictví, a když se po sedmi tučných letech dostavilo sedm hubených let, nebyl zde egyptský Josef, který by se byl včas postaral. Máme-li tedy pro banky, majitele zbytkových statků a pro různé nádherné stavby a jiné věci dnes ještě stále peníze, naleznou se také prameny, aby se poskytla majitelům starých domů finanční pomoc ve formě půjček. Jakkoli si velice přejeme ochrany pro majitele starých domů, musíme žádati ochranu malých lidí ze stavu dělníků a zaměstnanců, z kruhů řemeslníků a maloživnostníků, které dlužno považovati za nájemníky a kteří svěřeného nájemního objektu používají jako bytu anebo pracovního místa, a nikoli k účelům spekulačním.

I když nás předložené provisorním neuspokojuje, budeme přece pro ně hlasovati přihlížejíce k tomu, že platnost nynějšího zákona uplyne koncem července. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Havelka.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pian sen. Nedvěd byl tak laskav a svým mluvním traktorem najel jednak na majitele domů, jednak na osnovu bytového zákona a na vládní návrh. Pokud jsem byl přítomen jeho vývodům, musím aspoň na některé reagovati. Pan senátor tvrdí, že vládní návrh nestojí za nic. S tím bych byl s p. senátorem skoro alianc. My majitelé domů také tvrdíme, že pro nás nestojí za nic. Kdežto však p. sen. Nedvěd tvrdí, že je to nový útok na pracující lid. tvrdíme my, že je to trvalý útok na svobodu domovního vlastnictví, která je zaručena ústavou. Pan sen. Nedvěd zmínil se také o historii Československého domova.

Pokud útočil na republikánskou stranu a >Čsl. domov<, musím odmítnouti jeho útoky. >Čsl. domov< je neoddělitelná odborová organisace majitelů domů a domků při republikánské straně, kterážto strana byla jediná, která se bezvýhradně postavila za požadavky majitelů domů, a to ne z důvodů postranních, nýbrž zásadních, poněvadž, právě tak jako majitelé domů, trvá neochvějně na zásadě soukromého vlastnictví.

Jestliže pan senátor Nedvěd poukazoval na to, že republikánská strana bude pro vládní návrh konečně hlasovati, připomínám, že u nás bez kompromisu není nic možno. I my, majitelé domů, jsme ochotni ke každému rozumnému kompromisu, ale nemůžeme právě jako strana republikánská strpěti žádný diktát. Konečně se zmínil pan senátor, že nájemníci jsou prý okrádáni majiteli domů.

Slavný senáte! Ke cti mnohých a mnohých nájemníků musím říci, že jsou tak uznalí, že nechtějí bydleti za žebráckou činži a že dobrovolně se dohodnou s majitelem domu a platí mu více, než podle zákona jsou povinni. Slouží jim to zajisté ke cti. Co se týče číslic, které pan sen. Nedvěd uváděl, nesmí se zapomínati, že tu jde o byt v Praze, že to je docela přiměřená činže, že nejsme někde v Malenovicích. proto se činže musejí posuzovati podle pražských poměrů. Ostatně přes 60 % toho, co majitel domu dostává, musí dáti pryč, státu, obci, okresu atd. (Hlas: Jemu to musí dáti nájemníci!) Ale dá to pryč, zůstane mu jen 40%, ale myslí se - ovšem nesprávně - že to, co nájemníci platí, zůstane všechno majiteli domu. Ostatně, slavný senáte, marně se zde plahočíme, protože podle výroku p. sen. Kindla do 1. ledna 1935 máme zde sověty a my majitelé domů dodáme prý zkušené bytové komisaře. K věci samé dovoluji si uvésti toto:

Účinnost bytových zákonů má býti opět prodloužena. Bytová otázka, zvláště pak ochrana nájemníků, není záležitostí majitelů domů a nájemníků, nýbrž je věcí celostátní. Ochrana nájemníků poškodila státní i samosprávné finance o miliardy, majitele domů připravila o miliardy, rozeštvala dvě třídy našeho občanstva proti sobě k nesnesení, třídy, které jsou na sebe odkázány, a zneklidňuje náš občanský i politický život. Je to skutečná skvrna na čistém štítě naší republiky, která měla a mohla již dávno zmizeti, jako se to stalo skoro ve všech státech, i v těch, v nichž zuřila litice válečná. Místo odstranění konservuje se, aby rozežírala náš soukromý i veřejný život dále. A příčina a důvod? Politika. Z otázky eminentně hospodářské, jakou je otázka bytová, stalo se politikou, a otázka hospodářská řeší se politicky, ne podle práva a spravedlnosti, ale se stanoviska politicko-stranického, jaký vliv bude míti její řešení na voličstvo a volby. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Nutno při této příležitosti také na to poukázati, jaká tendence, jaký úmysl, směr a cíl jeví se u nás při řešení bytové otázky. Časovým mezníkem je tu rok 1929, rok říšských voleb. Do té doby ochrana nájemníků se skutečně, třeba příliš pomalu, odbourávala, ale od toho roku, kdy v čele ministerstva soč. péče vstoupil nynější pan ministr, nastal obrat a odbourávání se zarazilo, neboť t. zv. průlomky, které pak následovaly, mají význam sice teoretický, ale v praxi znamenají nepatrnosti, jak dosvědčí každý praktický právník, věcmi bytovými se zabývající. Zato však se podařilo zasaditi majitelům domů ránu, ze které se tak hned nevzpamatují, neboť pověstným vládním nařízením o pojmu náhradního bytu rázem byly fakticky vyloučeny výpovědní důvody, kde se žádá náhradní byt. A výsledek pro majitele domu je ten, že majitel domu nedostane ve svém domě bytu.

Kam bychom dospěli, kdyby bylo na dosavadní cestě pokračováno, jasně osvětlila famosní osnova nového bytového zákona, hlavně tím, co bylo na bytovou věc přivěšeno. Zmíním se jen o jedné věci, která se chtěla, která se chce a která se bude chtíti, třebaže byla ve vládním návrhu ohoblována. Když osnova nového bytového zákona spatřila světlo světa, nastalo přímo zděšení. Největší odpor, a to u všeho občanstva bez rozdílu, budilo to, co žádá nově zaváděný bytový dozor. V §u 28 odst. 3 osnovy je toto doslovné ustanovení: >Každá osoba, nepatřící k rodině majitele bytu - týká se to tedy všech, nejen majitele domu - musí míti vlastní lůžko, kterého nesmějí užívati jiné osoby.< (Sen. Havlena: Je to snad nemožný požadavek, vždyť to žádají přímo primitivní požadavky zdravotnicím?) Tedy i postele dostaly se do zákona, a jak vidno, vedle ochrany nájemníků, chtěli zavésti také ochranu spacích postelí; protože se zákon musí zachovávati a zachovávání jeho musí se kontrolovati, zaváděla osnova i novou instituci kontrolorů spacích postelí, kteří měli míti charakter orgánu veřejného. (Výkřiky sen. Kindla.) Račte si domysliti, jak by asi vypadalo takové kontrolování spacích postelí v noci, neboť v noci se spí, anebo aspoň má se spáti! Tak daleko jde u nás, nechci říci smělost, nechci říci troufalost, ale řeknu aspoň odvaha.

Osnova je sice stydlavě anonymní, nepodepsaná, ale nemohu si pomoci, všeobecně se jí říká Czechova osnova, a tak osnova ta zůstane již spjatou s osobou a jménem nynějšího pana ministra soc. péče. (Výkřiky sen. Havleny.)

Z uvedené ukázky jde na jevo, slavný senáte, jaká je u nás tendence při úpravě bytových otázek, že úprava to jest jednou z příležitostí, uplatniti snahy socialisační vnikáním i do života soukromého, do domácností a tak držeti lid v šachu pro cíle politicko-stranické, najmě socialistické. Vůbec možno říci, slavný senáte, že u nás >sociální péče< je vlastně >soziale Furtsorge< - což se čte pozpátku. Račte si to napsat a přečíst - slovně pozpátku: >Sorge für ale sozi.< (Veselost.)

Za daných okolností a mocenských poměrů, slavný senáte, nezbývá mně, než jménem majitelů domů a domků, snižovaných na občany druhého řádu a snižovaných na neplacené výběrčí ve vlastních domech, nebo jako to řekl v předminulém zasedání německý poslanec, neplacené podomky ve vlastních domech, protestovati proti prodlužování bytových zákonů, zvláště ochrany nájemníků.

Zrušte výjimečné zákony bytové, zrušte ochranu nájemníků, pak podstatně přispějete k tomu, aby naše republika byla a také zůstala v rozbouřeném světovém moři ostrovem klidu, míru a pořádku! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo paní sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Vážený senáte! Po řadu let jedná se o dlouhodobý zákon o ochraně nájemníků. Bylo už zde řečeno kol. Pichlem, že náš iniciativní návrh, který přicházel v době konjunktury, tedy v době, kdy by se bylo nějaké to procenticko zvýšení sneslo, nebyl vzat v úvahu. A opakuji, že v něm bylo pomatováno, aby zvýšení, které mělo nastati při činžích, jenom z části bylo dáno pánům domácím, z části mělo přispěti ke zvýšení stavebního ruchu. Tedy byl by také zájem všeobecný, veřejný, uspokojen uskutečněním našeho návrhu.

Poradní sbor pro otázky hospodářské při ministerstvu obchodu, ten těžkopádný sbor, který se málo kdy scházel, právě tak doporučoval dlouhodobý zákon. Je to již radii let, kdy jsem se účastnila jednou schůze a kdy bylo zdůrazňováno, že prodlužování stavu krátkodobými zákony zhoršuje celou situaci.

Tedy kde kdo, odborníci i socialisté, tedy lidé, kteří vlastně by byli postiženi zvýšením činží, jednali o dlouhodobém, zákoně - opakuji znovu - tehdy, kdy konjunktura umožňovala, aby byl přijat zákon, který by nařizoval ponenáhlé zvýšení činží přece jen jinak, než by mohl býti přijat dnes, v době hospodářsky tak úžasně těžké.

Nyní konečně byl předložen návrh dlouhodobého zákona, ale zase je zdržován o řadu měsíců, zase zápas atd. atd. Tím je nám v senátě dána příležitost promluviti také jednou o zákoně dříve, než bude projednáván v poslanecké sněmovně. To je velká věc: až dosud dostávali jsme zákony, které poslanecká^ sněmovna už odhlasovala, zákony většinou terminované, která jsme musili tedy přijmouti tak, jak byly v posl. sněmovně přijaty. Myslím, že jsme měli použíti hojně vzácné této příležitosti a rozebrati důkladně zásady nového zákona. Račte se všichni pamatovati, že se senát domáhal toho, aby také byl zastoupen v těch různých sedmičkách, které předběžně o zákonech jednají a tedy také v bytové sedmičce, jednající o návrhu dlouhodobého zákona. Ovšem, že jsme se taní nedostali, a tak můžeme aspoň nyní, při jednání o prodloužení starého zákona, upozorniti aspoň na některé zásadní momenty, jež se chystají.

První věc je zvýšení činží na 600% během 10 let po případě během 13¹/₂ až 14¹/₂ roku. Řekněme si, je vůbec dnes správné, v době hospodářského rozkladu, kdy hodnoty hospodářské vůbec jsou v pohybu, dělati zákon, který určuje zásady pro 14 let? Víme, co bude za 2, za 4, 6 let, jak to bude vypadati za 14 let? Tento odstavec zákona, kde se zvyšuje činže o 600%, by měl býti absolutně podroben veliké revisi, poslanecká sněmovna by neměla přistoupiti na tuto věc.

Vzpomínám si, že po prvé přišlo do debaty toto číslo, zvýšení činží na 600%, asi před 3 lety, v době konjunktury. A co to tehdy způsobilo zla, jak se lidé proti tomu napříčili! A dnes? Skoro je klid! Je pravda, že se také pamatuje malinkým podílem zvýšení do stavebního fondu, ale prosím, podívejte se do návrhu a uvidíte, že je to jen hra. Až když činže přestoupí 400%, teprve tehdy malinká část má býti odevzdána do stavebního fondu. Při základní činži 1000 Kč, až zvýšení dospěje 4.500 Kč, teprve začne pan domácí připláceti do stavebního fondu. Tedy při 4.500 Kč to bude 25 Kč, při 5.000 Kč 75 Kč, při 5.500 Kč 150 Kč, při 6.000 Kč 250 Kč. To znamená tak nějakých 10%, ale toliko z posledních 200%, nikoli ze zvýšení na 400%.

Jsem povinna zmíniti se také o tomto příznivějším bodě v návrhu zákona, ale jak vidíte, je to spíše fikce, velmi opatrný zákrok, aby se pánům domácím neublížilo. Co budou říkati nájemníci, je otázka jiná. Je teď vůbec příhodná doba na zvyšování činží v době, kdy se snažíme o snížení všech životních nákladů?

Dejme si další otázku: Kdo bydlí ve starých domech? Říká se, že prý velmi málo lidí již je ve výhodě nájemníků v bytech pod ochranou; ale důvodová zpráva nám říká, že těch lidí, kteří jsou dnes pod ochranou nájemníků, je velmi značné procento, a to ještě nebylo počítáno ve všech městech, nýbrž jenom ve 115 větších městech nad 10.000 obyvatel. V těchto místech jest ochrana nájemníků u 353.000 bytů; čili 62% všech bytů ve starých domech požívá ještě ochrany nájemníků, nepožívá jí toliko 37%.

Kdo dnes bydlí ještě ve starých domech? Mimo několik lakomců, kteří se tam drží, ačkoli by mohli bydliti hygienicky v moderních domech, drží se tam jen lidé, kteří si nemohou dopřáti pro výši činží, ano bydlili v hygienických, nezávadných domech, světlých, s koupelnou nebo aspoň se splachovacím klosetem. To jsou ti chudáci, kteří bydlí ve starých, domech. (Sen. Kindl: Klofáč si postavil vilu!) Ono jich je více, možná, že vaši si také postavili vily, jako na př. Vacek. Prosím, ať nepřecházíme na jiné pole. Ty vyzdvihuješ Klofáče a já zde mluvím o 500.000 bytech. (Sen. Kindl: Mohl by se z toho, co vrátíte státu, udělati stavební fond!) Buď tak laskav, vezmi si slovo potom.

Kolik je lidí, kteří by chtěli ^bydleti v novém, nezávadném domě, kteří by se vystěhovali, aby lidsky bydleli, z tohoto ohromného počtu lidí, kteří ještě dnes ve starých domech bydlí? Kdo neviděl pražské byty, kdo neprošel byty chudiny, nemůže o tom vůbec mluviti. Byla jsem 6 let v pražské městské radě a v I. a VI. čtvrti jsem dělala obecní matku, jak se dříve říkalo >obecní tatíci<. Viděla jsem ony byty. Lidé se v nich drží jenom proto, že nemohou platiti větší činže. A teď se najednou přihodí 500% na ty bídné byty! Zákon, žádající enormní zvýšení činží a byť jen postupné, nemá býti za dnešní hospodářské situace dělán! Nyní se podíváme na důvod zdražení; je uveden také v důvodové zprávě - je prý to proto, že se musíme přiblížiti ke snaze po zvalorisování nájemného, abychom umožnili vydatnou podporu stavby obytných bytů atd., k tomu se přichází podle dobrozdání, která byla ministerstvu dodána v anketě r. 1928.

Opakuji znovu, že je nemožno, abychom počítali v dnešní době s věcí, o které se mluvilo před 4 lety, dále že je nemožno, abychom budoucnost zatěžovali tak vysokým zvýšením a konečně, aby zákon do budoucnosti nařizoval, jak se má zhodnotiti domovní majetek.

A tu jsme u druhé věci. Podíváte-li se na návrh zákona na podporu zemědělství, vidíte, že tam se počítá se zhodnoceným majetkem zemědělským z doby konjunktury. Kde pak je dnes konjunktura? Je. možno tedy počítati se zhodnocením zemědělského majetku jako tomu bylo před lety? Zhodnotily se dluhy šesti-násobně a zhodnotil se peněžní majetek pensistů a vdov, kteří měli nějaký krejcar uložený před válkou? Nikoliv, to zůstalo tak. Dlužníci si pomohli, poněvadž špatnými penězi zaplatili předválečné dluhy, ale jen o pány domácí se staráme, jak mluvil můj předřečník, jací jsou to ubožáci. Tož ať prodají své domy a dostanou jistě desetkrát více, než byla jejich cena před válkou. Jací jsou to chudáci?

Přichází-li se dnes v době snižování příjmů kde koho, ať je to dělník nebo veřejný zaměstnanec, s touto sumou, upozorňuje mne to na jednání i v jiných resortech. Věc se totiž před 5, 6 lety umyslila, teď to dlouho trvá, než se uskuteční, a když se začne uskutečňovat, nikomu ani nenapadne udělati revisi původního projektu, který již neodpovídá poměrům. Udělá se to tak, jak to bylo navrženo v době docela jiné. Pak se dočkáváme věcí, jako na př. Jiráskův most, který utíká kamsi mezi domy, jichž při vzniku projektu v oněch místech nebylo, nebo staveb státních budov, které odpovídají tak 40 mil. národu, které se navrhovaly v době konjunktury, kdy nebyly tak pobuřující, ale dnes jsou přímo výsměchem atd.

A příčina? Jest jí nehybnost našich úřadů, je to nemyslivost, těžkopádnost, jsou to vlastnosti, které jsou velmi nebezpečné v době, která přímo vře událostmi, která přímo utíká ... A my zde pohodlně a pomaloučku pracujeme, uskutečňujeme, co si kdosi jednou vymyslil na základě docela jiných předpokladů. Velmi důtklivě žádám všechny, kdo budou uvažovati o návrhu nového bytového zákona, aby vzali v úvahu tuto moji poznámku nevhodnosti a neúměrného zhodnocení domovního majetku.

Jiná věc, která má zase velkou důležitost: Státní bytový fond. Všude se při něm počítá s 5% úrokováním jako základním a nejnižším 3 %. Podpora se tam dává zase vzhledem k dnešní vysoké úrokové míře. Podíváte-li se tedy do bytového zákona, dále do zákona o zemědělském úvěru a úvěrech jiných, najdete všude týž špatný základ: My nesmíme počítati s vysokou úrokovou mírou, my musíme naopak tlačiti úrokovou míru dolů, tam je základ; a tento zákon, jako když je to samozřejmé, počítá 5%. Podtrhla bych ráda tuto otázku, která znamená, že jsme na úplně falešné koleji. Máme užít bankovního zákona, máme se přičiniti, aby se ze všech dluhů úroková míra stlačila; tím okamžikem stát mnoho ušetří, pak nemusí dávati příspěvky dnes nutné na ulehčení vysokého úrokování. A dá-li podporu, tedy to bude skutečně podpora malých lidí a nikoliv bank, které vlastně podpory státem dávané vydělávají.

To je tedy má druhá poznámka, a velmi prosím, aby ministerstvo soč. péče, třeba již zákon předložilo, když už osud chtěl, že se jeho projednání musí oddálit, také sněmovna a všechny kluby sněmovní, aby si povšimly této věci a aby se návrh zákona opravil.

V §u 133 jde o určení nájemného, které je rozhodující pro zvýšení. Tam je datum 1. srpen 1914, nebo pozdější prvá úmluva. Podívejme se na fakta. Mám případ, který je mi velmi blízký - není to však můj byt; jde o kancelář, kde stát udělal ujednání v r. 1925. Pan domácí byl šikovný; za dvě místnosti bez příslušenství si napočítal na 1.400 Kč a teď, poněvadž se dostalo do posledního zákona o ochraně, že tam, kde je stát nájemníkem, připlácí 340%, platí se už dnes za tyto 2 místnosti, bez příslušenství, v úžasně zanedbaném domě, kde si nájemník musí všechno opravovat sám, na 10.275 Kč. To platí stát jako nájemník. Stát má skoro celý dům najatý a představte si, co je to peněz, které tu platí. To je jediný dům, o kterém já vím. Ale račte si představiti, že česká technika je roztroušena po Praze po 30 nájemních domech, kolik se zde platí úplně zbytečně nerozumným ujednáním, že může býti jako základ pro zvýšení vzata činže i z r. 1925. To je bod, který absolutně nutno změnit v novém zákoně. Kam to vede? Po zvýšení ony dvě místnosti budou za 14.000 Kč, které bude stát platiti.

Jiný případ: Poliklinika hledala místnosti; je to dům, který chtělo koupiti České srdce; mělo ujednání na 800.000. Poliklinika na jala patro, a dala 30.000 nájemného a domácí okamžitě zvýšil cenu domu na 1 mil. České srdce nemohlo ovšem pak dům koupiti. To znamená, že činžemi, které bez úvahy dává stát, vytahuje cenu domů, které vůbec té ceny nemají. Tento dům na př. nemá vůbec uliční fronty, je vestavěn ve dvoře.

Já se velmi domáhám toho, aby se provedla co nejdříve revise právě základních činží v místnostech státem najímaných a dále aby se do nového zákona dala opatrná stylisace, jaké může býti základní nájemné pro zvýšení, i když se může každý odvolati k soudu o úpravu činže; dělej nevím co, máme všichni zkušenosti, že na konec prostě prohraje, jak ochranu, tak výši činže.

Chci upozorniti na jinou věc, jiný druh staveb. Souvisí to se šetřením veřejnými penězi. Jsou to stavby, které podnikají většinou obce v důsledku reformy politické správy, kdy se do některých měst najednou dostal veliký okresní úřad. Poněvadž se města o okresní správy rvala, slibovala, že budou stavět budovy, když bude potřebí. Mám takový případ - Humpolec. Tam se obec zavázala, že postaví budovu. Dík úřadům, vytáhla budova na 3 mil., to znamená, že obec je zatížena na desítky let ročně 100.000 Kč. Při této stavbě jsem se dozvěděla, že pan hejtman má nárok na t. zv. 11 oknový byt. Tázala jsem se, co to znamená. Tedy 5pokojoyý, po případě 6pokojový byt s celým příslušenstvím atd. >Kdy to bylo usneseno ?< tázala jsem se. Prý za Rakouska. Dobrá, hejtman za Rakouska byl vrchností, byl náměstkem zeměpána, měl representovati, měl buditi strach a vzbuzovati úctu svou uniformou, bytem, zařízením atd. >Co udělala republika?< táži se. R. 1924 bylo schváleno totéž, že pan hejtman má míti 11oknový byt. Račte uvážiti náklad na stavbu před válkou za Rakouska a uvažte dnešní náklady. Jedna místnost znamená náklad dle jakosti 15 až 20.000 Kč. Ta humpolecká v okresním domě jistě 20.000 Kč, podle toho, jak si to dali obložiti kamenem a pod. Koho umísťujeme my do těch okresních hejtmanství? Také toho náměstka zeměpána? Ne, my tam umísťujeme úředníka republiky. A nyní mi, prosím, řekněte, který úředník republiky si může poříditi byt o 5 nebo 6pokojích, ukažte mně toho úředníka, který si může poříditi 11 oknový byt. Při jedné příležitosti jsem viděla takový 6pokojový byt. Je v tom zahrnut také pokoj pro služebnou a stojí v Praze 36.000 Kč. Žádný státní úředník si sám podobný byt nepořídí; jen uvažujme, co by znamenalo jeho zařízení! Je to možné, aby ze svého obyčejného služebního příjmu si pan hejtman aspoň zařídil takový byt ? A jestliže ano, pak to má všelijaké důsledky. Právě tam jsme měli takový důsledek, že pan ministr vnitra musil zakročiti, aby si pan hejtman nedal platiti za úřední výkon, dozor nad lomem, aby nebyl ve spořitelně, kde inu platí diety atd. Dnes tomu rozumím: On zkrátka sháněl peníze na to, aby si mohl zaříditi kvartýr.

Z těch pokojů prý má býti jeden re-presentační. Proč by však nemohla býti representačním pokojeni úřadovna? Uvažte dále, co znamená náklad na topení, svícení atd., a vidíte, jak jsme vlastně - totiž stát - živi nad normál, jak vyhazujeme peníze, které potom jinde velmi těžce sháníme dohromady. Já zde konstatuji, že representant republiky musí míti vnitřní autoritu, že žádný li oknový byt s koupelnou, vším komfortem atd., mu té autority nedodá, naopak, že to přímo bouří krev občanů, kteří právem poukazují na to, jak republika hospodaří.

Ale nejde jen o pány hejtmany. Ředitelé středních škol žádají také takové byty. To znamená, že je nutná důkladná revise všech nařízení o služebních a naturálních bytech. Právě proto, že se díváme na bydlení, jako na potřebu a ne luxus, pozorujeme také bydlení ve starých domech tímtéž způsobem, ale i bydlení jiných služebníků. Když bydlí pan hejtman tak draho, jak bydlí asi ti zřízenci? U nás je rakouský názor na bydlení a dovolují se velké byty tam, kde by stačil slušný občanský byt, za to sklep, kde také má býti živa rodina. Žádáme, aby se při revisi služebních a naturálních bytů pamatovalo na sluhy a zřízence, aby i tito měli slušné, zdravé byty. Tedy demokratické bydlení nahoru i dolů.

A nyní k další věci: Zrušení okresní samosprávy znamenalo prý úsporu, ale v takovém Humpolci, který měl dva domy pro okresní správu, budovu okr. úřadu a budovu okresního zastupitelstva, najednou to nestačilo. Tam ta úspora znamenala stavěti novou budovu. Pokračuji v líčení demokratického bydlení. Dnes se dozvídám, že pan hejtman není spokojen, kam mu dali kuchyň, ač je umístěna podle původního plánu. Ačkoli městská rada se usnesla, že je proti přeložení kuchyně, poněvadž podle rozpočtu bude to stát 12.000, ale zasvěcenci soudí, že 20.000, ačkoli tedy městská rada řekla ne, pan hejtman si to vyšlapal a ministerstvo prostě rozhodlo. Velmi resolutně oznamuje, že rozhoduje, že kuchyň se přeloží do jiného traktu budovy. To znamená, protože je v budově ústřední topení, nový komín, vytrhat podlahu, zavést odtok a přítok vody atd., račte si představit, co to znamená finančně. Následkem toho naši členové zastupitelstva prostě resignovali. Ale, jako by se nic nestalo. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)