NS RČS 1929-1935, Senát, 160. schůze, část 5/5 (24. 6. 1932)

Pátek 24. června 1932

Pan hejtman bude míti kvartýr tak, jak si přál. Městská rada má před úřady prostě ustupovat. Takové pořádky, prosím, u nás nesmí být! Nutno jen republikánsky bydlet, úředníci musí cítit finanční situaci státu i těch obcí, a není možná, aby si myslili, že budeme na všech stranách sbírat, tu na sirkách, na droždí, na tabáku, na všecko hodíme daně, abychom dělali takové luxusy.

Ale, a to odpusťte, to je věc, která patří jen částečně do bytových zákonů, ale musím to říci; ti vysocí úředníci necítí se státem, necítí se zaměstnanci, ovšem s těmi malými, proto také bytový zákon zase na ty malé ve starých domech hodí ohromné zvýšení.

No, tož četla jsem též tyto dny o úsporných personálních opatřeních, která se připravují, a viděla jsem tam, že se jde na prvém místě proti ženám. Ty ženy ve veřejné službě, to je něco tak strašlivého pro všechny vysoké úředníky, a já bych se nechtěla dožíti toho, aby i pro parlamentárníky tomu tak bylo. Kde se má něco uspořiti, tak hr na ně, na ženy! Co pak na tom, že ústava říká ve 106 paragrafu: výsada pohlaví se neuznává, t. j. že mají míti všichni stejné právo, co pak na tom, že se domáháme stejného hodnocení práce na všech polích. Co na tom, že se ženám vyčítá, že snižují mzdy proto, že slouží za menší plat. Zde najednou přijde stát a pod záminkou, že se má šetřit, sníží jejich plat.

Pověděla jsem dnes aspoň z části, na čem chci, aby se šetřilo a teď řeknu, na čem se šetřit nemůže a nesmí. Tak, jak zamýšlí dle novinářských zpráv ministerstvo financí na veřejných zaměstnancích, vlastně zaměstnankyních. Pomýšlí se na snížení pensí za určitých podmínek, případně i jejich zastavení, snižování činovného vdaným ženám, resp. jednomu z manželů, jsou-li oba ve státní službě, zároveň má býti sníženo odbytné učitelek, které se z důvodu provdání vzdají služby aj. Toto odbytné je vypočítáno tak, že je docela malé proti odbytnému, které dnes již zákonem č. 455/19 učitelky mají. Učitelky jsme si při odbytném vypočítaly statisticky, že dle zákona čís. 455/1919, dostává učitelka v některé fasi vystoupení ze služby někdy něco malounko víc, ale někdy i méně, než co si učitelka sama na pensijních příspěvcích do pensijního fondu vložila. Kde, prosím vás, je tedy příplatek, který stát jako zaměstnavatel má zaměstnanci do pense připlácet? Nikde! A nyní úsporná opatření chtějí. Na to myslíte, pánové, že zaměstnankyně dostanete a že se budou vzdávat služby dobrovolně?

Dále otázka zadržování nebo snižování pensí navrhovaným způsobem se příčí naprosto dosavadním právním zásadám. Musíme se podívati, co ta pense je. Vyšetřovala jsem tuto otázku kdysi v ministerstvu vnitra a dověděla jsem se, že za Rakouska se hledělo na pensi jako na >otcovské opatření zeměpána<, tedy jako na opatření sociální. Novodobý názor však je principielně ten, že pense je součástí platu zaměstnancova. Plyne to také z fakta, že v zemích, které nemají pensijního opatření veřejných zaměstnanců, jsou nepoměrně vyšší jejich platy, aby zaměstnanec se mohl sám postarati o své zaopatření ve stáří.

Tedy pense je součástí platu. Je výsledkem práce člověka; její expropriace by musila působit silný morální otřes, Já bych vám ráda přečetla některé dopisy, které se na mne hrnou teď, když si ženy přečetly v novinách, co se na ně chystá. Tam cítíte onen otřes! Veřejní zaměstnanci jsou vyloučeni z jiného povinného pojištění, poněvadž jsou zabezpečení veřejnou pensí, musí již ze zásady, že povinné opatření může býti nahrazeno jen opatřením minimálně stejného obsahu vyplývati, že postavení vyloučených ze soukromého pojištění, t. j. veřejných pensistů a zaměstnanců, nesmí býti v žádném ohledu horší, než postavení pojištěnců soukromých.

A nyní k věcí, která míří na ženy ze zákrytu: Že prý nikdo nesmí míti dva pensijní platy. To se týká jen žen. Muž platil a vysloužil vdově nárok na vdovský plat, který je jenom 50% pense mužovy, tedy je nedostatečný pro zaopatření jak vdovy, tak zejména jejich dětí. Proto vdovy, pokud měly možnost, snažily se vlastní prací zvýšiti příjem rodiny. Už restrikční zákon sebral vdovám polovinu pense po manželi v případě, když její příjem, ať pensijní nebo aktivní služba, byl 12.000 Kč; co tu bylo dopisů, kde žena vdova se třemi malými dětmi psala: Vždyť jsem šla sloužiti proto, abych dětem dala vychování, jakého by si byl můj muž pro ně přál! Opouštím je, abych je uživila a nyní mám sloužit půl zdarma! Račte uvážiti, že jsou to zpravidla mladé vdovy, které jdou do inteligentní služby; to znamená, že jsou to vdovy po mužích, kteří odešli s velmi nízkým platem a tedy zanechali vdovy s malou pensí: Najednou se vyřkne zásada: Nikdo nesmí míti dvě pense! Tedy dokonce bez ohledu na to, jak velká pense je. Právě tak je tomu u pensijního opatření ženy z titulu vlastní práce, Vdova, která nastupovala do služby po smrti manželově, zpravidla je vdovou po mladém zaměstnanci a tedy její vdovský plat je nepatrný. Ona pracuje, tedy z její práce plyne pense, ale to pozdní vstoupení do zaměstnání pro vdovu, která má už děti, znamená, že její služební doba bude krátká a pense její bude malá. Jak je tedy možno jednoduše říci, že se zkonfiskuje jedna pense? A co pensijní příspěvky, které byly placeny oběma zaměstnanými manžely? Ty se prostě zkonfiskují ?

Třetí věc, o níž mluví návrh, je snížení činovného žen provdaných za veřej, zaměstnance. Je odůvodňováno tím, že mají míti společné bydliště. Pánové si to spletli; zapomněli, že zákon z r. 1926 nezná již příbytečného, nýbrž činovné. A tak dokazují, že majíce společný byt^ mohou míti jen jedno příbytečné, které však po zákonu neexistuje.

Avšak zákon z r. 1926 řekl výslovně^ že chce hodnotiti práci. Je tedy činovné odměna za práci na prvém místě. Dále činovné znamená, že je má jen aktivní zaměstnanec, tedy zase ten, který pracuje. Račte si tedy představiti, jak to vypadá, když najednou se řekne, že se má činovné jednomu z manželů snížiti, jakoby nepracovali dva, nebyli činní dva.

Slibujeme, že se veškerou mocí přičiníme, aby se tyto návrhy nestaly skutkem! Nabyté právo se v republice nesmí rušiti a zvláštních zákonů proti ženám nestrpíme! Pak by se musilo jíti také proti dcerám a synům v rodinách vysokých úředníků, kde jde též o jeden daňový subjekt, a kde také bydlí pohromadě. Není možno, aby se navrhovaly v demokratické republice zákony, které mají ublížiti některé skupině občanů a dokonce způsobem, že toho zákonodárci ani nevědí! Řekla jsem již, že úsporná opatření jsou hlavně namířena proti ženám; jako representantka žen zde prohlašuji: Jestliže dnes dovolíte, aby se takto postupovalo proti ženám, otvíráte tím dveře jakékoliv libovůli; po ženách přijde za chvilku jedna skupina mužů, pak druhá atd. atd. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Slyšte, jak působí návrh zákona. Píše mi žena velmi nemocná, která ve Sliači se léčí: >Mám po klidu. Léčím srdce, ale dnes je mám celé poblázněné. Nevím, zdali to vůbec snesu, kdyby se to mělo uskutečnit.< To je, prosím, osoba násilně restringovaná, která měla 26 služebních let, která se bránila do poslední chvíle, aby ji propustili; po onom bezpráví nyní vidí, že se valí další. V dopise je věta, kterou vám raději neřeknu; zmocňuje se prostě naprostá nevíra ve spravedlnost lidí i nejhodnějších, jakou je tato žena.

Končím. Na jedné straně se rozhazuje nesmyslně, nerozumně, protože se nikdo nepodívá zpět s hlediska našeho malého národa na návrhy, které byly kdysi dělány, kdy jsme snili o středu Evropy. Na druhé straně proti malým lidem se vystupuje s takovou krutostí, jak oznámená úsporná opatření ukazují. Velmi vás všechny prosím, abyste nedovolili a nedopustili této nespravedlnosti a abyste se opřeli dříve, než bude pozdě. Prosím, ženy ve veřejných službách jsou většinou pracovnice s malým platem, a přece jim nedáme chvíle pokoje! Chceme od nich práci, k níž je potřebí duševního klidu, duševní rovnováhy. Chceme, aby byly dobrými matkami, a vyčítáme, když veřejná zaměstnankyně nemá rodinu. Jak může mít vůbec odvahu býti matkou, jak může býti dobrou matkou, jestliže je stále znervosňována strachem, že visí nad ní Damoklův meč, že se zase něco stane a že stavba její rodiny, jejího hospodářského zabezpečení bude zasažena a bude živořit. Velmi vás prosím v zájmu klidné práce žen, v zájmu administrativy i v paměti toho, co jste dali do ústavy o spravedlnosti k ženám, abyste mi pomáhali, abyste úsporná opatření prostě neuskutečnili. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Nedvěda a soudr. Prosím, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

1. V článku I, odst. 1., nahrazují se slova >se prodlužuje do 31. srpna 1932< slovy >prodlužuje se do 31. prosince 1932<.

2. Ve článku II nahrazují se slova >prodlužuje se do 31. srpna 1932< slovy >prodlužuje se do 31. prosince 1932<.

3. Ve článku III nahrazují se slova >prodlužuje se do 51. srpna 1932< slovy >prodlužuje se do 51. prosince 1932<.

4. Ve článku IV pozměňují se slova >prodlužuje se do 31. srpna 1932< slovy >prodlužuje se do 31. prosince 1932<.

Předseda: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! V debatě měli jsme příležitost slyšeti několik velmi zajímavých námětů. Vývody některých řečníků zasluhovaly ty, aby podrobněji bylo na ně reagováno. Já se ovšem domnívám, že většina vývodů se nevztahovala na zákon nebo osnovu zákona, kterou projednáváme, nýbrž že řečníci z velké části předbíhali událostem, že polemisovali s vývody osnovy definitivního zákona bytového, kterou momentálně neprojednáváme a k jejímuž projednávání dostaneme se teprve až v podzimním zasedání. Z toho důvodu myslím, že nejsem povinen, abych na tyto vývody reagoval již nyní, a doufám, že budu míti možnost při projednávání definitivního zákona bytového k některým námětům se vrátit.

Část vývodů pak zabývala se otázkami, které s projednávanou osnovou vůbec nesouvisely, takže myslím, že také na tyto vývody není potřebí reagovati. Pokud pak mluvili páni řečníci k projednávanému předmětu, dovolil bych si zde poukázati na vývody p. sen. Hilgenreinera, který po mém soudu zcela správně říká, že by bylo potřebí definitivního zákona. Nelíbí se mu, že projednáváme osnovu příliš krátkodobou. Já s ním plně souhlasím, avšak bohužel, poměry časové jsou dnes takové, že není možno, abychom v dohledné době, kdy končí platnost dnešního zákona, to je 30. června, za týden, t. j. během tohoto týdne projednali definitivní zákon, a tudíž nám nezbývá nic jiného, než abychom přijali toto provisorním, za jehož trvání budeme míti příležitost projednati definitivum. Kdybychom nepřistoupili na toto provisorním, znamená to, že po 30. červnu ocitneme se ve stavu ex lex, a to znamená, že nastane nám perioda, která nebude snad nikomu příjemná, ani snad p. dr Havelkovi. Pan sen. Šelmec navrhuje, aby bylo pojato do zákona ustanovení, kterým by bylo dovoleno stavěti domy ze dřeva. Poukazuji, že v platném zákoně v §u 65 je řečeno: Volba stavebních hmot je ponechána volnému uvážení, nesmí však býti na újmu trvanlivosti a vzhledu budovy a jejího okolí. Krýti slámou při souvislých stavbách není dovoleno. Myslím, že tímto ustanovením dnešního zákona je vyhověno i požadavku p. sen. Šelmece. Závisí ovšem od poměrů a v prvé řadě od stavebního řádu, pokud možno také použíti dřeva jako konstrukce stavební.

Jsem však toho názoru, že valných úspěchů si od toho nemůžeme slibovati n nás v Čechách. Cenu by toto ustanovení mělo pouze na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, kde je dřeva nadbytek, cena jeho nepatrná. U nás však se již děly také o to pokusy, avšak rozdíly v ceně mezi definitivní stavbou zděnou a stavbou dřevěnou, byly příliš nepatrné a následkem toho se tyto stavby neujaly.

Proti zákonu se vyslovil jedině pan sen. Eichhorn, který oznámil, že strana německých živnostníků bude hlasovati proti. Domnívám se, že je to konečně věcí strany pana sen. Eichhorna, aby její příslušníci uvažovali o tom, zdali snad zájem živnostníků vyžaduje, aby ochrana nájemníků byla zrušena. Pokud jsem informován z kruhů živnostenských, musím říci, že právě tento stav naopak trvá na tom, aby ochrana živnostníků byla zachována. (Sen. Johanis: Zvláště v Praze!) Nejenom v Praze, také v jiných venkovských městech i ve vesnicích.

Pan dr Havelka ve svých vývodech, které byly jistě zajímavé, označil návrh zákona o ochraně nájemníků za skvrnu na čistém štítu republiky. Prosím, pánové, pokládám za svou občanskou povinnost, abych proti tomuto útoku protestoval, poněvadž po mém soudu je tím uráženo zákonodárství republiky a je tím urážena i vlastní strana p. dr Havelky, která pro dosavadní zákon také hlasovala.

K návrhům pozměňovacím p. sen. Nedvěda bych chtěl poznamenati, že nemůžeme na tuto změnu přistoupiti prostě z toho důvodu, že v tom případě, kdyby senát provedl změny na usnesení poslanecké sněmovny, musí návrh jíti zpět do poslanecké sněmovny a pak můžeme býti jisti: do .30. června 1932 tento návrh nestane se zákonem a my ocitneme se tedy ve stavu ex lex.

Návrhy pana sen. Nedvěda, které zde přečetl, nejsou nic nového a nejsou ani originálem pana sen. Nedvěda, ani originálem jeho strany. Tyto návrhy jsou prostě opsány. Je to stav, který existuje již ve Vídni, kde je dvoutřetinová většina sociálně-demokratická a kde není ani jednoho člena zastupitelstva a ani jednoho poslance, který by příslušel ke straně komunistické. Tedy tam, kde není komunistů, jsou komunistické návrhy v zájmu nájemníků již uskutečněny, a možná, kdybychom neměli komunistických členů zastupitelstev a komunistických poslanců a senátorů u nás v republice, že bychom v tomto směru již byli mnohem dále a že bychom měli z těch návrhů pana sen. Nedvěda velmi mnoho uskutečněno.

Z těchto důvodů nemohu návrhy pana sen. Nedvěda doporučiti a navrhuji, aby tyto pozměňovací návrhy byly zamítnuty. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům takto:

o čl. I podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o čl. II podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o čl. III podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o čl. IV podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o čl. V až VII, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby čl. I zněl podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se. (Místopředseda dr Heller přejímaje předsednictví.)

Kdo souhlasí, aby článek tento zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)