Nemecko prevádza živú kolonizáciu stepných krajov severného Pruská týmže spôsobom.
V Amerike celé záhradné štvrti veľkomiest pozostávajú z rodinných domkov drevených. Atď.
Zvýšenie domáceho konzumu drevených zásob stáva sa i u nás naliehavým problémom, ktorý musí byť riešený v krátkej dobe z príčin sociálnych a národohospodárskych.
A tu nám prichádza stavebný ruch na pomoc.
Po stránke hospodárskej a technickej dostalo sa akcii drevených domkov rodinných na anketách M A P náležitého osvetlenia. Bolo zaujaté stanovisko k správnosti stavby drevenej skúmaním otázok: 1. ochrany proti vlhkosti, 2. ochrany proti ohňu, 3. udržovania teploty, 4. ochrany proti zvuku, 5. ochrany proti hmyzu, 6. výberu stavebnej hmoty, 7. a prevedenia stavby (konštrukcia).
O drevené stavby je na Slovensku a v P. Rusi čulý záujem. Vzniká ju družstvá, interesujú sa jednotlivci, ktorí pristúpia k realizácii svojich stavebných plánov ihneď, akonáhle budú zaručené zákonné podmienky, schopné rozptýliť nedôveru k drevu a nakloniť poisťovne k urovnaným prémiám.
Odborné spracovanie dreva, jeho chemicky a fyzicky zabezpečená ohnivzdornosť a trvanlivosť, bezpečná konštruktívna úprava, architektonická prispôsoblivosť a esthetické prednosti atd. zdola ju nielen atmosferické, fyzické, chemické a iné prekážky, ale i tie, ktoré sú proti drevu ako stavebnej hmote robené stranícky, z pustého sebeckého záujmu rôznych priemyselných a stavebných kruhov.
Rovnocennosť stavieb drevených so stavbami kamennými alebo železobetónovými je zabezpečená kvalitou drevenej hmoty, ktorú v cudzine zaručujú stavebné podniky i na dobu 100 rokov. Máme u nás na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi drevené kostoly, máme domčeky, ktoré odporujú času až stá a stá rokov.
Pri riadnom zpracovaní dreva, pri správnej konštrukcii stavby, pri dôkladných opatreniach izolačných nebude ťažkým úkolom splniť požiadavok garančný. A preto predsudky o menejcennosti dreva ako staviva musia ustúpiť miesto správnemu názoru o stavebnej hmote. Hlavnou podmienkou pri podnikaní stavieb drevených je istota, že celkový stavebný náklad bude aspoň o 30% nižší než je pri stavbách iných. Túto dôležitú diferenciu, avšak priaznivú pre drevené stavby, možno zabezpečiť: 1. lacnými cenami stavebných pozemkov, 2. za podmienok sériovej výroby stavebnej hmoty drevenej a súčiastok stavby, 3. pri primeranej cene samého dreva, čo je zaručené veľkými zásobami.
Rýchla výstavba dreveného domku, možnosť mzdových úspor pre stavebníka, ktorý na vlastnom prístreší i sám môže pracovať, rýchla obyvateľnosť domku, jeho hygienické prednosti atď. sú cenným odôvodnením celej akcie za zrovnoprávnenie dreva.
Shrnúc všetky dôvody v prospech drevených stavieb, uvádzam: 1. zužitkujú sa nashromaždené zásoby dreva a reziva v našej republike. 2. získa sa väčšia neodvislosť na cudzine v exporte dreva a v obchodne-politickom styku, 3. širším a intenzívnejším využitím dreva nahradia sa i niektoré hmoty k nám dovážené; tým prispeje sa k aktivite zahraničného obchodu. 4. väčšou domáckou spotrebou drevárskej produkcie stabilizuje sa celé drevárske a lesné hospodárstvo a zabezpečí sa jeho vývoj, 5. tuzemský konzum je najväčším a najlepším odberateľom a kupcom s dobrou valutou, 6. zamestná sa drevársky priemysel živnosti a delnictvo v celom drevárskom hospodárstve i vo všetkých staviteľských oboroch a udrží sa ich kúpna sila a daňová poplatnosť; doprava bude oživená a zväčší sa príjem štátnych železníc, 7. i menej majetným vrstvám opatrí sa za prístupné ceny zdravé vlastné obydlie, zaistí sa rozvoj obcí a v súkromom vlastníctve kľudný občiansky vývoj. 8. Odpadne veľký podiel neproduktívnych podpôr v nezamestnanosti a kapitálu toho možno lepšie využiť k iným úkolom, 9. drevené domky môžu byť vyrobené sériové a tedy ekonomicky, 10. drevu dostane sa toho zhodnotenia, ktoré mu prísluší v rámci celého národného hospodárstva.
Za túto akciu sa zasadil Drevohospodárský ústav pri Obchodnej a priemyselnej komore v Košiciach, Masarykova akadémia práce a iné inštitúcie, ktoré vo veľkých nashromaždených zásobách dreva vidia veľkú ujmu nášho národného hospodárstva.
Prieťahy v pokonávaní o novelizácii stavebného zákona a obdobne aj o revízii stavebne-policajných predpisov zapríčiňujú odklad stavieb drevených. Preto je treba, aby do textu nového zákona o stavebnom ruchu a o bytovej pečlivosti a do stavebných predpisov administratívnych bola pojatá opora pre drevo v tom smysle, že úrady skutočne nerobia námietok proti voľbe stavebnej hmoty so strany stavebníka a že stavby z dreva treba posudzovať tak, ako stavby iné, a to najmä vtedy, keď sú urobené opatrenia proti zápaľnosti a pre zvýšenie trvanlivosti. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Ďalší slovo má pán sen. Eichhorn.
Sen. Eichhorn (německy): Slavný senáte! Jakožto zástupce německé strany živnostenské chci při prodloužení ochrany nájemníků vyložiti své stanovisko a projeviti zde otevřeně své mínění.
K dohodě o bytovém problému nedošlo. Musím s tohoto místa zde říci otevřeně, že žádný rozumný člověk na to nepomýšlí, že bytový problém bude definitivně vyřešen v tak krátké době. Žádná vládní většina, a nejméně nynější, není s to, aby vytvořila definitivní zákon, aby do té doby mohla uspokojiti byť i nejskrovnější přání majitelů domů. Následkem neustálých provisorií a jejich prodlužování je pochopitelné, že pronajimatelé a nájemníci žijí neustále v jistém, neklidu. Musí vzbuditi všeobecný podiv, že vláda nyní předloženou osnovou zákona chce znovu prodloužiti nynější provisorním. Domnívá se, že tím obepluje úskalí, kterými jsme dosud pluli s dosavadními bytovými zákony. Tímto provisoriem nedávají si vládní sírany samy právě zvlášť pěkné vysvědčení, poněvadž buďto nechtějí, anebo nedovedou přikročiti konečně zcela vážně k rozumnému řešení bytového problému. Celý rok měla nyní vládní většina čas, zabývati se touto otázkou. Ačkoli konečná úprava ochrany nájemníků a podpora stavebního ruchu znamená jednu z nejdůležitějších a nejnaléhavějších otázek hospodářské politiky, bylo přece odloženo řešení této otázky, jak pro nájemníky, tak také pro majitele domů důležité. Tím přirozeně není pomoženo žádné z obou stran, poněvadž nájemníci trpí dosavadní nejistotou a stejně také majitelé domů, kteří se snaží, aby konečně nabyli jistoty o právní a majetkové situaci. Je příznačno pro vlastní nejistotu dnešní vládní většiny, že se neodvažuje řešiti tuto vážnou otázku. Zde nedostává se jim potřebné odvahy, snad také potřebného porozumění, že bytová otázka má naléhavě potřebí brzké úpravy.
Odvahu ukazuje dnešní vládní většina jen vůči stavu obchodnickému a živnostenskému a poplatníkům, kterým se zase ukládají nové daně a nová břemena. (Výkřiky.) Stát omezuje se dnes jen na to, aby bral, nedbaje toho, zdali se následkem toho hospodářství zhroutí, či nikoli. Ale národohospodářsky důležité otázky, které mají přispěti ke zmírnění hospodářské krise anebo k oživení pracovního trhu, nechávají se úmyslně zcela stranou. Nesmí se přehlížeti, že konečná úprava bytového zákona, bude-li účelně provedena, má také obrovský význam pro oživení stavební činnosti. Od tohoto oživení stavební činnosti závisí, jak vědecky dokázáno, také oživení celé hospodářské situace. (Výkřiky sen. Stohra a. Wenzela. - Místopředseda Trčka zvoní.) Dlužno tudíž také se stanoviska nezaměstnaného dělnictva, jakož i stavebních živností obzvláště litovati, že následkem průtahu této věci nedostavuje se oživení pracovního trhu, ba že dociluje se pravého opaku, poněvadž se stavby již projektované odkládají. (Výkřiky sen. Stohra, Wenzela a Tichiho. - Místopředseda Trčka zvoní.) Plná zodpovědnost za to padá na vládní strany. Zdá se však také, jakoby se průtah v této věci a opožděné předložení návrhu nového bytového zákona dalo úmyslně, aby řešení bytové otázky bylo pokud možno odsunuto. Ovšem, však návrh, který předložil ministr dr Czech ve věci novéno bytového zákona není nikterak způsobilý utvořiti rozumný podklad pro další vyjednávání. (Výkřiky trvají.)
Aniž bych se chtěl pouštěti do podrobností této nové předlohy, musím přece konstatovati, že obzvláště znění prvních tří kapitol dělá dojem, jakoby pocházelo ze sovětského Ruska. (Sen. dr Heller [německy]: Co pak jste četl osnovu, že něco takového tvrdíte?) Zajisté jsem tak učinil! (Sen. dr Heller [německy]: Jak můžete potom říci něco takového!) Neboť proti pokusu reglementovati celé bydlení až dolů do vnitřního používání bytu nájemníkem a zatěžovati obce znovu drahým a neplodným aparátem musí se postaviti nejen majitelé domů, nýbrž také nájemníci a zdravý lidský rozum; neboř celé toto zařízení rovnalo by se přímo socialisaci bytového hospodářství, které by bylo stejně nesnesitelné pro všechny strany. (Trvalý nepokoj.)
Je tudíž pochopitelné, že co nejostřeji dlužno odmítnouti takováto ustanovení zákona, která bytový problém vydávají ještě byrokratické a stranické vládě, aniž by nájemníkům a pronajimatelům přinášela skutečné reformy a výhody. Pochybuji tudíž velice o tom, že se vládní většině podaří tento ožehavý problém rozřešiti ve dvou až čtyřech měsících.
Že však řešeni této otázky provésti dlužno v zájmu oživení národního hospodářství v době nejbližší, toho musí si všichni vážní zástupcové lidu býti vědomi. Neboť veškeré obyvatelstvo žádá plným právem, aby vláda konečně splnila své slovo a aby nucené hospodářství bytové jak v zájmu nájemníků, tak také majitelů domů spravedlivě upravila, ovšem, nikoli zhoršením dosavadního stavu. Zdá se ovšem, jakoby vláda nechtěla jen trvati na nuceném hospodářství bytovém, nýbrž že chce zavésti nucené hospodářství také v jiných oborech. Mluví se v poslední době o tom, že vláda chce zavésti vládním nařízením státní monopol pro dovoz obilí a mlýnských výrobků, jakož i dobytka i tuků. Máme ještě v příliš čerstvé paměti následky státního hospodaření s konsumním zbožím z doby válečné a poválečné, než abychom chtěli bez odporu přijmouti tento plán. Otázka je příliš důležitá a musí ji zákonodárné sbory řešiti zcela objektivně, nemá-li se vláda vydati v nebezpečí výtky stranického jednání. Proslýchá se, že státní monopol má při dovozu určitých zemědělských výrobků vybírati značnou přirážku, aby se domácí ceny zemědělských výrobků udržely na určité úrovni, aby zemědělství ohrožené ve své existenci krisí bylo zabezpečeno. Z prakse však víme, jak nejvýš škodlivé účinky národohospodářské má takovýto systém, ať již to je dosavadní úprava dovozu obilí a mouky, anebo povolovací řízení ministerstva obchodu a také devisové předpisy. (Výkřiky senátorů klubu >Bund der Landmirte<.) Musíme, bohužel, konstatovati, že pro neznámé nám vlivy toto povolovací řízení se neprovádí vždy bezvadně: Každý podnikatel, který přichází do styku s těmito povolovacími orgány, může zpívati písničku o tom, jak velice tak zvané plánovité hospodářství brzdí jeho podnikatelskou činnost a často ji zcela znemožňuje. Musíme konstatovati, že se v mnohých případech, ať z důvodů stranických, anebo národnostně-politických dělají výjimky, které nejsou ve prospěch ani jednotlivým podnikatelům, ani celkovému hospodářství. Jsou podnikatelé, kteří mohou prokázati, že k normálnímu provozování jejich živnosti je bezpodmínečně potřebí dovozu, a přece nedostanou přes konkurenční průkaz dovozu po celá desetiletí prováděného žádného přídělu a byli v mnohých případech nuceni zastaviti práci ve svém podniku, musili své zaměstnance a dělníky propustiti, kdežto jiní podnikatelé téhož odvětvi dostali příděly, které jim umožnily poškozeným podnikatelům potřebné zboží nabízeti za cenu ovšem zvýšenou. Vybízím tudíž s tohoto místa příslušné pány ministry co nejdůrazněji, aby co nejdříve učinili opatření, aby takovéto stranické jednání povolovacích orgánů příště bylo znemožněno.
Na základě těchto dosavadních smutných zkušeností o státním nuceném hospodářství musíme tudíž co nejrozhodněji odmítati zavádění jakýchkoli státních monopolů anebo státního nuceného hospodářství a vysloviti požadavek, aby volné hospodářství nebylo ve svém vývoji bržděno nijakým opatřením vlády. (Výkřiky sen. Stohra.) Doba je příliš vážná; a musím vám zde přečísti dopis našich malých řemeslníků, kteří jsou nájemníky: >Litujeme, že vám musíme zaslati takovýto dopis; přísloví praví: >Nouze železo láme.< Trpěli jsme dosud, jistě dosti dlouho, ale nyní musí trpělivost přejíti, cítíme-li den ze dne, jak náš živnostenský stav jde vstříc zkáze a každého dne více jest ochuzován. Tu. přestává všechno. A kdo má vinu na této bídě? Ochrana nájemníků a vysoká míra úroková. Jakmile bude upravena ochrana nájemníků, nastane za krátkou dobu stavební činnost a my maloživnostníci budeme pak všichni zase míti výdělek. Neboť všichni majitelé obytných domů budou pak moci zase prováděti opravy. Neprospívá nám však naprosto, jsme-li pod ochranou nájemníků a nemáme-li žádného výdělku. Chceme práci a zaměstnání. Pak nájemné nehraje žádnou úlohu. Je hrozné, musíme-li se dívati na toto bezpráví. Na jedné straně platí se 20 Kč za kuchyň a pokoj a musí tudíž zahynouti majitel domu. a vedle v novostavbě musí se za stejné místnosti platiti 250 až 300 Kč a hyne tudíž nájemník. Neboť takovýchto případů máme zde již na tisíce. Výmluvy některých starých nájemníků jsou zcela falešné, neboť všechny životní potřeby klesly v ceně již tak značně, že dnes každý rád místo 20 Kč jistě může zaplatiti 100 Kč, neboť neplatí potom stále ještě ani o haléř více nežli roku 1925. Potřebujeme jen výdělek a ten lze míti jen tehdy, padne-li ochrana nájemníků a sníží-li se značně úroková míra tak, že dlužník potřebuje platiti jenom 4% úroků, a toho lze docíliti jen tehdy, jestliže velcí peněžití magnáti, kteří mají vklady přes 500.000 Kč, obdrží v bankách a spořitelnách jen 1 až 2% úroků. Pak by peníze velmi rádi dávali na hypotéku za 4%, což každý dlužník rád může platiti, a nastala by pak ihned velká stavební činnost.
Nepovažuje se vůbec za možné, že zdravý lidský rozum může vydati takovouto osnovu zákona, jakým má býti příští bytový zákon, neboť zdá se, jakoby se tím všechny zákonodárné sbory měly míti za blázny a jakoby nic neznamenaly.
Žádáme tudíž od svých zástupců, aby společně s ostatními občanskými stranami tuto osnovu zákona hodili do koše a vytvořili jednoduchý správný zákon, který by byl všemu obyvatelstvu na prospěch. Měli bychom tudíž za to, že by majitelé starých domů mohli mírové nájemné zvýšiti alespoň o 700%, což každý dělník může zaplatiti, neboť ceny život-nich potřeb již dávno o tolik poklesly. Pak bylo by možno také ihned stěhovati se do nových staveb a majitelé starých domů by pak dávali opraviti své domy, které již po dlouhá léta potřebují opravy, a každému řemeslníkovi byla by dána možnost výdělku. Mohl by se také vytvořiti fond pro malé byty a vybírati také přiměřená domovní daň činžovní, aby v budoucnosti široké masy lidu nebyly jako dosud zatěžovány novými daněmi, nýbrž aby to postihlo jen ty, kteří se již po celá léta škodolibě smáli, když jejich spoluobčané musili platiti hodně velké nájemné. To naprosto nemůžeme označovati jako sociální právo, když otec musí platiti 20 Kč, syn 300 Kč za tytéž místnosti. Žádáme, aby toto sociální bezpráví bylo rozumně vyrovnáno, neboť nemůžeme čekati, až dělník jednou bude moci míti příjem 30.000 až 35.000 Kč, čemuž ovšem, dosud nikdy tak nebylo a také v budoucnosti nikdy nebude.
Nemáme-li býti vydáni největší bídě, bylo by nyní nejvýš na čase, aby _se všechny zákonodárné sbory zasadily o naše požadavky. Znám dosti případů, že nájemníci majitele domu namnoze šikanují a proto, že po mnohá léta bydlí v domě, vyvozují pro sebe právo škoditi ve všem majiteli domu, poněvadž přece jsou chráněni zákonem. Na konec musí vždy platiti majitel domu.
Má-li tedy nastati zase klid, pořádek a možnost výdělku, musí ochrana nájemníků zmizeti. Doufáme, že slib v té příčině daný bude jednou konečně splněn. Maloživnostníci a nájemníci z Karlových Varů.<
Musíme-li platiti daně, obecní přirážky a dávky, pak chceme také ochranu pro svůj majetek a také právo na život. Poplatníci a majitelé domů, zdá se, že asi pro stát neexistují. Nedopustíme, aby náš tak těžce zkoušený stav byl déle ničen. Bojujeme za své právo, za ^majetek domovní a pozemkový a za své oprávněné bytí.
Budeme tudíž hlasovati proti této předloze. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pichl. Dávám mu slovo.
Sen. Pichl: Slavný senáte! Chtěl bych především bez veškeré ironie vysloviti, očekávání, že o bytovém provisorní jednáme nyní už naposled a že tudíž příště budeme se zabývat bytovým zákonem, který nás vyvede ze zmatku, do 'něhož jsme stálými provisorii zabředli. Soudím totiž, že už každému jest jasno, jak hospodářsky i sociálně je nynější stav nezdravý a že každé prodlužování tohoto stavu nese s sebou čím dál tím větší škody. Tu přece nejde o věc, která by se dotýkala jen zájmu majitelů domů nebo nájemníků, tu jde o záležitost celého našeho národního hospodářství, celého našeho státu.
Dopřáli jsme si značného přepychu, nechávajíce stranou bytový plán a jen flikujíce rok od roku a nyní už skoro měsíc od měsíce otázky související s likvidací vázaného hospodářství bytového. Musím znovu vyslovit politování, že předcházející vládní koalice nenašla v letech hojnosti příležitost, aby likvidovala definitivně náš bytový problém, že nenašla tolik odpovědnosti u sebe, aby rozhodla o otázce, která se tak dotýká důchodových i cenových poměrů ve státě. Marně jsme už tehdy volali po bytovém plánu, marně jsme ukazovali, kam povede stálé odkládání věci, marně jsme dokazovali, že řešení bude tím obtížnější, čím bude pozdější. A je ironií, že v době, kdy se zavádí vázané hospodářství v mnoha odvětvích hospodářského života, že musíme se rozhodovat o likvidaci nejstaršího vázaného hospodářství, že musíme hledat cestu ven ze slepé uličky.
Domáhali jsme se programu ve věci prvořadé důležitosti. Nenašli jsme sluchu, patrně proto, že program je velmi nepříjemné slovo. Vidíme ještě dnes, žádá-li se program, že odpovídá se s mnoha stran velmi nevrle. Bylo tomu v dřívějších letech ještě větší měrou. O plánu, o programu nechtělo se nejen přemýšlet, nechtělo se však ještě víc jednat. Proto se doslova usekával psu ocas kus po kousku, proto jsme musili se zabývati bytovými provisorii. Mnohým se arci zdál plán být jen onou pověstnou šedou theorií, ale vývoj věcí, prakse nám ukázala, že je lépe mít plán, že se více udělá, lépe že se dělá, je-li program, je-li plán, než jde-li se docela na slepo.
Řeknu o tom jen několik málo slov. Na řádném rozřešení bytové otázky závisí také otázka tak důležitá, jako jsou samosprávné finance. Kdybychom byli postupovali podle předem připraveného plánu, byli bychom dnes dále s úpravou a měla by už naše samospráva k disposici na 400 milionů Kč ročně. Tolik totiž vynesou daň činžovní a přirážky k ní, až bude plná volnost bytového trhu, až všecky staré domy budou plně zdaněny a zdanitelný základ až se tedy zvětší o přírůstek, zvýšený činží. Tato daň, jak známo, jde už dnes celá ve prospěch samosprávy, stejně jako přirážky k této dani. Naše samospráva má asi za 11 miliard Kč dluhů. Připočteme-li k budoucímu výnosu činžovní daně s přirážkami ještě částku asi 400 milionů Kč, kterou už nyní tato daň s přirážkami vynáší a která jde k dobru samosprávě, pak máme částka asi 800 milionů Kč. tedy částku daleko větší, než je potřebí k úrokování a umořování dluhů celé naší samosprávy. Poněvadž také úrokové břemeno v nejbližších letech musí být sníženo, lze s velkou pravděpodobností říci, že to, co přinese rozřešení bytové otázky samosprávě po stránce příjmové, to že stačí k úročení a umořování samosprávných dluhů. Kdyby se byl dělal bytový plán už před sedmi lety, jak navrhovali jsme my. národní socialisté, pak už dnes měla by samospráva velmi slušné částky pro své finance a pravděpodobně nebylo by se musilo sahat k opatřením, o jichž národohospodářské účelnosti nutno nejvážněji pochybovat. Vůbec je potřebí míti dobře na paměti, čím později provádí se určité opatření nutné, tím že je nutno voliti prostředky ostřejší a tím méně je možno brát ohled na různé souvislosti atd. Pozdější operace má méně vyhlídek na zdárný výsledek a je také bolestnější. To neplatí jen v medicině, to platí i v hospodářském životě. Vidíme to ostatně teď právě skoro denně. Je to sice samé kdyby, ale je pravda, že bychom se byli na př. obešli bez mnoha dnes tak nepříjemně pociťovaných daní, kdyby nebyla byla zmařena loni na jaře sjednávaná půjčka, nebo kdyby se byl včas přijal finanční plán ministra financí, plán, který se musí realisovat, ale v mnohem ostřejší formě, než bylo nutno tehdy, kdy ministr jej sestavoval. Strany, které umějí tak dobře dělat politiku odkladů, vzaly si mimoděk i odpovědnost za následky těchto odkladů. Je-li politika uměním, je především uměním, předvídat, což znamená myslit. A poněvadž mnohé bolelo myslit, proto jsme se dostali v bytových a i jiných věcech tam, kde jsme.
Opatření příjmů samosprávě není ovšem jediný následek rozřešení bytové otázky. Činže je cena bytu a jako taková náleží do cenotvorného a v dalších účincích i důchodotvorného procesu. Je přirozené, že změnou cenotvorných podmínek měním i ceny a pak i důchody. Jenže tu jsme u otázky, jak by se byla vyvíjela cena bytů, jak bychom byli mohli působit na tyto ceny v době velké konjunktury a co můžeme činiti v době nejstrašlivější krise. Kdybychom dnes měli jen dobu klesání cen, pak bychom snadno mohli upravovat činže. My však máme také a ve větší míře dobu klesání důchodů. Jak toto zlo překlenout, jak zvýšit činže a neubrat z důchodů právě těch nejslabších, abychom nepodetnuli samý základ jejich existence? Tehda před 6, 7 lety byli bychom formovali nově celou cenovou hladinu, byli bychom si vytvořili volný trh pro všecky statky denní potřeby, k nimž patří i bydlení a přizpůsobili novým poměrům 'také důchody. Dnes stojíme tu před těžkým problémem sociálním, jejž zmoci bude velkým uměním státnickým. (Tak jest!)
Tak se nám jeví dnes důsledky těžkých chyb, které byly napáchány stálými odklady v bytové otázce, stálými provisorii, spoléháním na náhodu, jež nám pomůže. Nic takového se nestalo, naopak přišly časy zlé, kruté, časy, kdy nelze nic odkládat, protože odklad na zítřek znamená jen věci ještě zhoršit. Musíme se proto vážně zamyslit nad bytovým provisoriem. o němž je nám dnes jednati. Ne k vůli němu samému. Tu je věc jasná. Nedá se nic dělat, než provisorium schválit, neboť zde nouzové opatření zachraňuje nás před nedozírnými následky. Ale jde tu o celou linii politickou, o všecko, co konáme a máme konati. Myslím, že na vývoji bytové otázky vidíme, jak se mstí polovičatost, jak se mstí bezplánovitost, jak takovými příštipky tvoří se sociální nespravedlnost. Neboť, zatím co majitelé zadlužených domků s dvěma či třemi byty, nebo předměstských činžáků byli přivedeni bezplánovitým řešením bytové otázky do těžkých poměrů, majitelé paláců na velkoměstských třídách, mají své domy prosty ochrany a mohou si zvyšovat činže podle možností, aniž byli přitaženi k povinnosti přispět oněm chudým majitelům domů ze skvělých výnosů svých paláců. A stejně, jako je to v této věci je tomu i jinde. Bezmyšlenkovitost nese zlé ovoce. Myslíme-li tedy na to, co se stalo vlivem bytových provisorii, pak měli bychom si říci: už nikdy víc, už nikdy nebudem zařizovat se bez programu, bez uvážení všech možností a následků. Musíme mít před sebou cíl, k němuž chceme dojít, a musíme nalézt nejlepší methody k tomu. Dovedeme-li to, pak budeme mít program, budeme vědět, co chceme a pak také vyvarujeme se těžkých chyb. (Hlučný potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Kohler.
Sen. Kohler (německy): Slavný senáte! Musí jednou býti učiněn konec provisoriím; čeho se nám nedostává, je dlouhodobý zákon bytový. To byl smysl vývodů všech řečníků při dřívějších poradách o bytové péči. Po takovýchto projevech mohlo se právem očekávati, že bytový zákon, všestranně žádaný, bude včas předložen sněmovně k projednávání. Bohužel, doba uplynula nevyužita a nyní několik dní před uplynutím lhůty přichází se opětně s provisoriem dvou měsíců, žádá se však zároveň pro vládu zmocnění k prodloužení provisoria do 31. října 1932. Je nejen nám, nýbrž interesovaným vrstvám obyvatelstva jednoduše nepochopitelno, jaké rozhodující důvody tu byly, že se zákonitá úprava ochrany nájemníků a bytové péče neprodloužila hned do 31. října, nýbrž jen do 31. srpna za současného zmocnění vlády k prodloužení o další dva měsíce.
Po všech dosavadních zkušenostech musíme nejen my němečtí národní socialisté, nýbrž všechny kruhy obyvatelstva silně pochybovati o tom, že po prázdninách bude pracovní horlivost koaličních stran tak veliká, aby již v měsíci říjnu vyřízen byl nový bytový zákon cestou kompromisu ke spokojenosti a s vyloučením četných růzností názorů. Doba prázdnin nevykoná v řadách koalice žádné zázraky. Pan ministr dr Beneš srovnával před několika týdny poměry v Malé Dohodě k upokojení myslí s manželstvím, které bylo uzavřeno z rozumových důvodů. Čím déle manželé spolu žijí. tím více si navzájem zvykají a tím harmoničtějším stává se manželství. Nechceme se s panem ministrem příti o správnosti tohoto tvrzení, ale jedno musíme konstatovati, že jeho srovnání se naprosto nehodí na nynější vládní koalici. Chceme-li dnešní koalici považovati za manželství, které bylo uzavřeno jen z důvodů rozumových, pak musíme konstatovati, že o nějaké harmonii v tomto manželství nelze mluviti.