Jako politická strana německého venkovského lidu snažili jsme se dosud vždy pracovati na půdě parlamentu věcně a cílevědomě, jednali jsme také znajíce uloženou nám povinnost a převzatou zodpovědnost. Jestliže část našeho venkovského lidu dnes již trochu silně znervosněla, pak dovedeme tuto nervositu také zcela dobře chápati. Patří k tomu velmi dobré nervy, jestliže v dnešní době, pro naše zemědělství tak nadmíru bezútěšné, pracující zemědělec skutečně nejen znervosní, nýbrž pomalu již zoufá nad brzkým příštím lepších časů. Vůdcové našich hospodářských a politických organisací nesmějí však ztráceti hlavu v této tak těžké a kritické době. Kdyby také jim selhaly nervy, kdyby pozbyli víry a naděje v brzké zlepšení, kdyby se jejich optimismus měl proměniti v pesimismus, pak brzy nastal by takový zmatek, který by se však nikdy neprojevil býti účelným pro náš venkovský lid, za kteréhožto zmatku však by všichni takoví dobrodruzi mohli s úspěchem ještě větším nežli dosud loviti v kalných vodách. Se sňatou přivoditi tento zmatek setkáváme se přece denně a shledáváme při práci síly, které se smaží v demagogii a ve spojené s ní nezodpovědnosti vytvořiti poměry, které by mohly míti pro náš venkovský lid účinky jen škodlivé.

Náš venkovský lid může v dnešní tak těžké době hájiti své zájmy jen tím, když semknut a sjednocen hájí své požadavky a neohroženě vytrvá v tomto boji, i když se mu jeví sebe těžším. Své oprávněné požadavky budeme vůči vládě hájiti s veškerou energií a důrazem a všemi možnými prostředky, nebudeme více prositi a žebrati, nýbrž vyžadovati, co jsme vyžadovati oprávněni. Nebudeme pěstovati politiku, která našemu německému venkovskému lidu neposkytuje možnosti zachovati hospodářskou existenci.

Víme velmi dobře, že vzrůstem hospodářské nouze boj našeho .německého lidu o jeho existenci den ze dne nabývá ostřejších forem, že tento boj stává se stále více bojem o německé místo pracovní a pro jednotlivce bojem o holou existenci. Jsme si vědomi povinností, které také v této příčině máme plniti, a pánové na druhé straně mohou býti ubezpečeni, že také v každém ohledu národním svou povinnost čestně splníme. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Těžké a velké bezpráví, které se stalo německému lidu v jeho celku, začíná, se pomalu mstíti na původcích toho zločinu samotných. Nejlepší příklad toho podává nám Anglie, a nepřijde-li také Francie brzo k rozumu, postihne osud zajisté velmi brzo také Francii. Šílenství roku 1919 a tím zahájené vydrancování německého lidu musí vésti k takovému konci, který jen může býti koncem hrůzy. Zotročení německého lidu, způsobené mírovými smlouvami, musí také všechny ostatní národy a státy strhnouti do záhuby. Jen svorná spolupráce všech národů na podkladě rovnoprávnosti a svobody může Evropu zachrániti před pádem do propasti a může zabezpečiti lepší budoucnost.

My německý venkovský lid nesmíme v této tak těžké době pochybovati o sobě samých, nesmíme pochybovati o budoucnosti německého lidu a obzvláště my sedláci musíme vytrvati v boji o zachování naší hroudy a tím naší národní svobody.

Zachování našeho zemědělství není však jen hospodářským příkazem, nýbrž také příkazem mravním. Sedlák, tak úzce spojený s matkou zemí, je daleko více, nežli všichni filosofové povolánk tomu, aby spolupůsobil na obnově lidstva, na obnově spolužití lidí a národů, jakož i států na podkladě práva a spravedlnosti. To je to velké mravní poslání veškeré politiky venkovského lidu, na které ani v nejtěžší nouzi nesmíme zapomínati. Potřebujeme nejen lepších hospodářských, politických a kulturních životních podmínek, potřebujeme také lepších mravních životních podmínek za hesla: >Poctivá práce má nalézti poctivou odměnu!< (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Pánové! Po několikaměsíčním zákulisním čachrování s novým návrhem, zákona bytového, předloženým ministerstvem sociální péče, po několikaměsíčním handlování, jehož účelem bylo napáliti opět proletářské nájemníky, dostáváme sem místo předlohy nového bytového zákona opětně pouhé prodloužení dosud platného zákona o ochraně nájemníků a zákona o exekučním vyklizení místností. Třebaže jde o pouhé prodloužení a neprojednáváme tedy meritorně plody p. ministra Czecha, je přece jen potřebí, abychom při této příležitosti řekli otevřeně své stanovisko i k tomuto prodloužení, i k tomu, co se v poslední době projednávalo v zákulisí.

Po dlouhá léta byl stále slibován bytový zákon. Zde jsme za poslední tři roky několikráte projednávali provisorním a vždy se říkalo: To je naposled, příště se dočkáme toho, že bude předložen řádný bytový zákon. Konečně jsme se toho bytového zákona dočkali a při jeho předložení osvědčila se platnost starého přísloví: Hora porodila myš. Co do rozsahu zdá se býti úctyhodný, má 114 stran a 279 paragrafů, ale zásluhou pánů z agrární strany je zde už původní návrh trochu sešroubován, už je z něho něco odebráno - původně měl 300 paragrafů. Ten ovšem světlo veřejnosti nespatřil, s tím jste čachrovali pouze za kulisami. Nejdříve bylo jednáno v ministerské radě, o čemž jsme dostávali kusé zprávy. Tam jsou přece zastoupeny všechny vládní strany. Ta se usnesla na schválení a když se návrh zákona předložil koaliční osmičce, nastaly nové boje. My zde dnes otevřeně prohlašujeme, že boje v bytové koaliční osmičce nebyly ničím jiným, než vyloženou komedií. Proč?

Pan dr Kalaš, který se zde najednou objevil jako nový vůdce agrární sírany vedle Švehly, Udržala a Viškovského a který s agrárnictvím a zájmy malých zemědělců má hrozně málo společného - je majitelem několika činžáků v Praze, má výnosnou advokátní kancelář a zabývá se zastoupením domácích pánů v procesech proti nájemníkům - tento vůdce zemědělců dal,koaliční bytové osmě ultimatum a prohlásil, že se svých třech dílech nového bytového zákona nedá vůbec jednati.

Vážení pánové! Kdo si přečte prvé tři oddíly bytového zákona, přesvědčí se, že se zde bojovalo proti větrným mlýnům. Prvé tři oddíly návrhu bytového zákona majitelům domů neuškodí a nájemníkům neprospějí, těm neskytají naprosto nic dobrého, nic, co by jim prospělo.

Tak na příklad: V §u 1 se praví: >Obce s více než 5.000 obyvateli jsou povinny zjišťovati bytovou potřebu, bude-li jiní to ministerstvem soč. péče nařízeno.< Tedy zákonem se jim to neukládá, zákon by vstoupil v platnost teprve tehdy, kdyby byl doplněn nařízením ministerstva soč. péče. Ministerstvo soč. péče může určiti obce, které to mají vykonávati, a může řadě obcí tuto povinnost neuložiti, což ovšem znamená, že majitelé domů tím nejsou vůbec ohroženi. Ale, i kdyby se obcím ta zákonná povinnost ukládala, majitelé domů nebudou ohroženi, poněvadž to není žádný zásah do soukromého vlastnictví, jim se tím nic nebere, žádná škoda se jim nestane.

V §u 6, který jedná o zprostředkování bytů, se praví: >Obec, která se usnese zříditi zprostředkovatelnu bytů, je povinna říditi se následujícími předpisy.< Tedy zase žádná povinnost; záleží to jen od usnesení obecního zastupitelstva a když se obecní zastupitelstvo neusnese, žádná zprostředkovatelna nebude. Soukromé zprostředkovatelny bytů zůstávají však nedotčeny a mohou dále provozovati své obchody, to je zneužívati bytové bídy ke svému obohacování. Pan ministr dr Czech proti těm, kteří z bytové bídy bohatnou, kteří nebydlící přímo okrádají, nevystoupí, dovolí jim jejich kšefty klidně dále provozovati. Já jako předseda Svazu nájemníků - máme tu v Praze sekretariát - jsem svědkem toho, že každodenně přicházejí lidé a říkají: Byl jsem v té a té zprostředkovatelně, zaplatil jsem zápisné, zaplatil jsem 50 Kč nebo jinou částku, dali mně několik adres, běhal jsem, ale žádný byt jsem nedostal - a peníze zpět také nedostane. To je koncesované zlodějství, nic jiného to není.

V §u 14, >Dozor nad byty<, zase se neukládá žádná povinnost. Praví se tam: >Obec, která se usnese zavésti dozor nad byty ....< Zase to záleží od usnesení obecního zastupitelstva a majitelům domů zase nehrozí žádné nebezpečí. Ale i kdyby všechny tyto věci, ať zjišťování bytové potřeby, zprostředkování bytů nebo dozor nad byty byly místo fakultativně zavedeny obligatorně, nevím, proč pan dr Kalas vytáhl meč z pochvy a dal se do boje. My máme více příčin bojovati proti návrhu p. ministra Czecha, my máme k tomu mnohem vážnější důvody. Jestliže p. dr Kalaš a agrárníci vystoupili proti návrhu bytového zákona p. ministra Czecha, znovu říkám, že neběží o nic jiného, než o komedii, jejíž zákulisí vám zde odhalím.

R. 1929, když byly volby do Národního shromáždění, spojila se agrární strana s organisací Čsl. domova, udělala s ní smlouvu, že na kandidátku agrární strany budou vzati 2 kandidáti majitelů domů, p. dr Kalaš a p. dr Havelka, a že tito dva zástupci majitelů domů se postarají o to, aby ochrana nájemníků zmizela. Veliká část majitelů domů nebyla s touto smlouvou spokojena a utvořila svou vlastní organisaci; ta vydává svůj časopis a v každém čísle jsou útoky proti agrárníkům a zvláště proti dr Kalašovi a dr Havelkovi. (Výkřiky.)

A teď tam čteme: Stále se připomíná majitelům domů, že jim bylo slíbeno, že ochrana nájemníků zmizí, když se spojí s agrární stranou, poněvadž je nejsilnější vládní stranou, mající největší vliv, a může jim zaručiti, že ochrana nájemníků zmizí. Za rok upozorňovali majitelé domů: >Podívejte se, už jsou tam rok dr Kalaš a dr Havelka, a ochrana nájemníků je dále<. Za 2 až 3 roky zase a tak stále a stále píší v tom časopise. Teď se hodila nejlepší příležitost, když zde byl návrh bytového zákona, předložený ministrem Czechem, aby pánové Kalaš i Havelka ukázali, co umějí, aby ukázali, že dovedou zájmy majitelů domů hájiti.

Tak začal boj. Ale také toho boje potřebovali sociální demokraté. Byla to smluvená komedie, která měla za účel na jedné straně tu oposici u agrárníků, na druhé straně také dělníci se domnívali, že návrh Czechův je jaksi dalekosáhlý, že zasahuje do soukromého vlastnictví, bude škoditi majitelům domů, bude chrániti nájemníky. Teď se tu svedl takový boj úplně bezdůvodně, aby obě strany byly uspokojeny, že jejich zástupci v Národním shromáždění hájí jejich zájmy. (Výkřiky.)

Ve skutečnosti bude návrh bytového zákona přijat, agrárníci budou pro něj hlasovati, bude přijat hlasy všech vládních stran. Ale my máme vážnější důvod býti proti návrhu pana ministra Czecha. Pan ministr Czech svým návrhem rozmnožuje důvody výpovědní.

Doposud máme v zákoně o ochraně nájemníků 20 důvodů výpovědních. Nyní podle návrhu Czechova zůstává sice 20 čísel - jsou to čísla od 1 do 20 - ale jeden důvod výpovědní se přidělává, a to v prvním důvode výpovědním, kde doposud bylo, že výpověď může býti dána, když nájemník nezaplatí smluvené nebo zákonem přípustné nájemné, se nyní vložilo ustanovení: >Nezaplatí-li nájemník nájemné smluvené nebo nájemné v přípustné míře zvýšené i s obecními dávkami a poplatky na základě nájemného vybíranými.<

To jsme doposud, pánové, neměli. To je vlastně nový důvod výpovědní a já jako praktik, který jsem po dlouhá léta v čele organisace nájemníků, vám řeknu, jaké to bude míti následky. Až doposud, když nájemník zaplatil nájemné a nezaplatil obecni dávky, šel-li majitel domu k nájemnímu soudu, tedy nemohl nájemník dostati výpověď, poněvadž stanovisko soudu bylo, že obecní dávky nejsou součástkou'na jemného. Máme řadu takových rozhodnutí soudních a, vážení pánové, nyní najednou, aby tato soudní praxe přestala, rozšiřuje se první důvod výpovědní o toto ustanovení, že musí zaplatiti také obecní dávky a poplatky. Ale to je pánové, vlastně nový důvod výpovědní. A víte proč? Poněvadž řada majitelů domů vydělává i na obecních dávkách a poplatcích, řada majitelů domů vybírá od nájemníků m nohem vyšší dávky na podkladě nájemného, nežli je podle pravidel přípustno. A právě z toho vznikaly spory. Nájemník šel k nájemnímu soudu. Zaplatil sice činži, ale zdráhal se zaplatiti na př. vysokou dávku z nájemného, vysokou dávku z vodného nebo jinou, poněvadž majitel domu na této dávce vydělával. Nájemník se pochopitelně spravedlivě bránil a soudy, když zjistily, že majitelé domů zneužívají obecních dávek ke svému obohacení, nedovolily, aby nájemníci byli vypovídáni, když nezaplatili obecní dávku, která v neoprávněné výši byla od nich žádána. Pan dr Czech tedy vlastně přidělává k dosavadním 20 důvodům výpovědi další, 21. důvod.

Já jsem si už s této tribuny jednou stěžoval, že podle našeho zákona o ochraně nájemníků je chráněno zlodějství majitelů domů, a to tam, kde se mluví o tom, že soud upravuje nájemné. Praví se tam, že soud na žádost pronajimatele nebo nájemníka upraví nájemné do budoucnosti, ale že přeplatky za dobu minulou nelze žádati. Tedy to je nejen krajně nespravedlivé, nýbrž to je vyložené, zákonně chráněné zlodějství. A já vám dokáži, jak to v praksi vypadá.

Zde mám od nájemního soudu v Praze výkaz domu čp. 1132. Bydlí v něm 12 proletářských nájemníků. Každý z nich obývá byt o jedné místnosti - tedy chudáci. A to je úprava nájemného (ukazuje listinu) pro těchto 12 nájemníků, pro celý dům, od nájemního soudu. A podívejte se: Vachulková Kateřina má byt o jedné místnosti. Majitel domu vybíral od ní 194.90 Kč čtvrtletně. Soud zjistil, že má platiti 100.64 Kč, tedy ji majitel domu okrádal ročně o 377.04 Kč. Je to nemajetná vdova, proletářská žena. Druhá je paní Houštecká. Od ní vybíral 192 Kč a soud zjistil, že má platiti 111 Kč, tedy že jí ročně okrádal o 323 Kč. Nelibová Kateřina obývá byt o jedné místnosti. Platila 220 Kč, měla platiti 112 Kč. Okrádal ji ročně o 430 Kč.

Mám zde 12 případů a vypadá to sumárně takto: Majitel domu vybíral od těchto žebráků, z nichž každý bydlil v jedné místnosti bez kuchyně, 2.565 Kč čtvrtletně a měl právo na 1.360.49 Kč, tedy každého čtvrt roku o 1.205 Kč více, čili o 4.820 Kč ročně. A prosím, pan ministr dr Czech ponechává toto krásné ustanovení ve svém návrhu bytového zákona, tedy soc.-demokratický ministr souhlasí s tím, aby majitelé domů beztrestně okrádali proletářské nájemníky, aby okrádali třeba nezaměstnané dělníky, kteří dostávají podporu v nezaměstnání; majitelé domů mají právo podvodným způsobem je o tuto podporu připraviti a tito chudáci nemají práva žádati u soudu, aby jim to bylo vráceno.

To jsou ta dobrodiní sociálně-demokratického ministra dr Czecha. To jsou fakta, která se nedají oddiskutovati. (Sen. dr Heller: Ke kterému každý den chodíte žebrat a prosit!) Já tam nechodím, (Sen. Kindl: My tam chodíme s dělníky! - Místopředseda Trčka zvoní.)

A teď dále, vážení pánové! Prodloužení dosud platného zákona o ochraně nájemníků a o odkladu exekučního vyklizení místností navrhuje se o 2 měsíce legislativně a o další 2 měsíce může býti zákon prodloužen - kdyby to čachrování nebylo skončeno - vládním nařízením. Vážení pánové, podali jsme pozměňovací návrh. Navrhujeme prodloužení o 6 měsíců, do 31. prosince 1932. (Sen. Kindl: Do těch dob budou sověty! - Veselost.) Proč navrhujete prodloužení o 2, nejdéle o 4 měsíce? Vždyť vy dobře víte, že za 2 měsíce to handlování skončeno nebude. Proto pamatujete na eventualitu, že to může býti prodlouženo o další 2 měsíce. Vám však jde o něco jiného. Je to jíž druhý případ. Když to bude prodlouženo o 4 měsíce, vyprší platnost 31. října, což znamená, že nejdéle v druhé polovici října budeme zde mít bytový zákon, který musí být odhlasován, aby 1. listopadu mohl vstoupiti v platnost. Ta doba se vám lépe hodí proto, poněvadž v měsíci říjnu jsou ještě práce, je ještě stavební ruch, pracuje se na stavbách, je ještě zaměstnáno zemědělství, sklizují se brambory, řepa a v některých horských krajích jsou pozdní žně i jiných plodin. V té době je ještě pořád o 100.000 až 150.000 dělníků více zaměstnáno. V té době je možno podle vašeho názoru spíše provésti další útok na existenci pracujícího lidu.

Vážení pánové! Vy jste si jistě vědomi toho, že příští zima bude ještě horší než minulá. Vy to všichni dobře víte. Stivín nedávno v úvodníku >Práva lidu< otevřeně přiznává, že příští zima bude mnohem horší. A jestliže minulé zimy jsme měli úředně napočítaných 600 tisíc nezaměstnaných a tento počet klesl v dubnu nebo v květnu na 480 tisíc, tedy jistě že v prosinci, lednu a v únoru v příští zimě jich můžeme míti 700 tisíc až 800 tisíc a pale by bylo velice nebezpečné a netaktické předkládati nějaký zákon, který má definitivně, na dlouhou řadu let znemožnit, aby byly prosazovány požadavky proletářských zájemníků, a který má úplně zlikvidovati poslední zbytky ochranného zákonodárství.

Ale, vážení pánové, vy se přepočítáte a hodně se přepočítáte. Krise a nezaměstnanost, bída, nespokojenost lidu nedá se odstraniti tím, když vy si ten zákon odhlasujete v měsíci říjnu; jestliže v prosinci a v lednu přijde bída, a to veliká bída, tak ten váš zákon budete rádi uvolňovat, předělávat, jen abyste se zachránili. A já jsem pevně přesvědčen, že potom se bude jednat o našich návrzích, o našich požadavcích. Naše návrhy jsou podány zde v senátě, leží v iniciativním výboru, a jsou také podány v posl. sněmovně. Jsme toho názoru, že, jestliže dnes, v době konjunktury, na konci června máme ještě téměř půl milionu nezaměstnaných a jestliže víme, že v měsíci prosinci, lednu nebo únoru jich budeme míli ³/₄ milionu nebo ještě více, pak ten vládní návrh zákona bytového, vypracovaný p. dr Czechem, není žádným dobrodiním pro pracující třídy, nýbrž je to nový útok na existence a životní úroveň pracujících tříd, poněvadž v této době a v této situaci, kdy statisíce lidí má bídu, kdy jediný jejich příjem je pouze podpora v nezaměstnání, nestačí udržeti činže na nynější výši a říkati, buďte rádi, že vám je nezvýší. Zde je povinností, imperativem, aby činže byly sníženy.

Navrhujeme a tyto návrhy leží v senátu i ve sněmovně, jak má býti bytová otázka rozřešena. Říkáme: Zlepšení ochrany nájemníků, snížení činží v nových domech. Stavby levných bytů na účet státu a kapitalistů. Nevypověditelnost nezaměstnaných z bytů. Bydlení pracujících. Proti zrušení a zhoršení ochrany nájemníků a proti zvyšování činží. Zlepšení ochrany nájemníků podle těchto zásad: Budiž obnoven zákon o ochraně nájemníků z r. 1920, ale pouze pro dělníky, zřízence, malé živnostníky a úředníky, jejichž roční příjem nepřesahuje 25.000 Kč. Dělníci a jiní zaměstnanci nesmějí býti z bytu vypovězeni v době nezaměstnanosti, nemoci a mzdových bojů. Tato ochrana, případně nevypověditelnost vztahuje se i na byty v domech obecních, okresních, zemských, státních, jakož i veřejných korporací, na které se nevztahovala, jakož i na byty deputátní a naturální v plné míře a živnostenské provozovny v těchto domech. Pro dělníky a živnostníky a jiné zaměstnance s ročním příjmem do 16.000 Kč snížení činží ve starých domech na úroveň z roku 1920, pro zaměstnance a živnostníky s příjmem do 25.000 Kč na úroveň z roku 1925. V nových domech nesmí býti činže vyšší než o 30 procent proti domům starým. Dokud nebude zavedena plná podpora nezaměstnaných, platí za nezaměstnané dělníky činži obec. Úhrada se získá zavedením zvláštní daně na luxusní byty a vily, jakož i zvláštní odstupňované daně pro ty, jejichž roční příjem přesahuje 30.000 Kč. Ochrana kolonistů a zákaz bourání kolonií bez svolení kolonistů, opatření laciných bytů pro kolonisty, vyplácení plné náhrady za zbourané domky. Ze státního rozpočtu nejméně 1 miliardu Kč ročně na stavbu dělnických, bytů a svobodáren s nízkými činžemi. Úhrada se získá škrty v rozpočte na zbrojení, válečné dluhy, reparace, na policii a četnictvo. Zákaz exekucí a nucených dražeb dělnických domků, zabírání volných bytů, které majitel nechce za uvedených podmínek pronajmouti. Přísné tresty na svobodě pro všechny lichváře a pro spekulanty pozemků.

Takhle se dá jedině vyřešiti bytová otázka ku prospěchu pracujících, ku prospěchu těch, kteří tento stát drží. My jsme přesvědčeni, že hospodářská i politická situace příští zimu vás donutí k tomu, že budete musiti o našich požadavcích jednati. Dělníci, zaměstnanci státní a veřejní nižších kategorií a malí živnostníci se již postarají o to, že budete musiti řešiti bytovou otázku pořádně, a že budete musiti jednati o návrzích komunistických a také jim vyhověti. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Šelmec. (Výkřiky.)

Sen. Šelmec: Slávny senát! Poslanecká snemovňa schválila vládny návrh zákona, ktorým sa predlžujú zákony tykajúce sa bytovej pečlivosti. Ochrana nájomníkov podľa zákona č. 44 Sb. z. a n. z r. 1928 novelizovaná zákonami c. 30 a 166 z r. 1930 a potom zákonom č. 310 z r. 1931 predlžuje sa nezmenené až do 31. augusta 1932. Odklad exekučného vyprázdnenia miestností podľa zákona 45 Sb. z. a n. a Číslo 210/1931 Sb. z. a n. predlžuje sa rovnakým spôsobom. Ustanovenia zákona č. 118/1928 a čís. 210/1931 Sb. z. a n. o mimoriadnych opatreniach bytovej pečlivosti ostávajú v platnosti do 31. augusta 1932. Podľa ustanovení zákona 1930, č. 45 Sb. z. a n., o stavebnom ruchu je možné vyvlastňovať pozemky až do 51. augusta 1932. Článek V dáva vláde zmocnenie predľžiť túto lehotu nariadením až do 31. októbra 1932.

Toto opatrenie bolo vyvolané tým, že návrh vlády na odbúranie zákona o ochrane nájomníkov nebol prijateľný a preto ani nemohol dosiahnuť uzákonenia. O potrebe definitívneho odbúrania viazanosti domového majetku dnes sa ani disputovať nedá, kedže je každému jasné, že tento hospodársky systém hatí rozvoj prirodzeného voľného stavebného ruchu. Je potrebný zákon taký, aby vyhovel po stránke súkromoprávnej dane platiacim občanom štátu a súčasne aby nedráždil záujmy socialistických strán.

O novom zákone pojednáva subkomité poslaneckej snemovne práve teraz a najďalej do konca októbra má sa zrodiť zákon nový, definitívny, ktorý by spojil i bytovú a stavebnú pečlivosť na dobu, dokiaľ viazanosť domového hospodárstva bude môcť byť likvidovaná. Konsolidácia hospodárska závisí na zdravom stavebnom ruchu, ktorý však bez chuti podnikania, bez výhľadov na zárobok nie je mysliteľný. Poprevratový stavebný ruch nebol všeobecný. Zákony síce nevylučovaly z jeho účinkov žiadnu vrstvu obyvateľstva a predsa konštatujeme určitú jednostrannosť, ktorá prospela mestám, kým záujmy vonkova boly chtiac nechtiac zatlačené do úzadia. Na čiastočné odstránenie nedostatkov terajších zákonov o stavebnom ruchu a cieľom povznesenia hospodárskeho života bol podaný iniciatívny návrh, tisk senátu 694, na doplnenie zákona o stavebnom ruchu č. 45 Sb. z. a n. 1930, ktorý žiada, aby sa v zákone jasne povedalo, že drevo ako stavivo je rovnocenné s inými stavebnými hmotami, pokiaľ sú urobené opatrenia na jeho ohnivzdornosť a trvanlivosť. K tomuto návrhu i ministerstvo soc. pečlivosti i ministerstvo verejných prác postavilo sa kladne. Sociálne-politický a technicko-dopravný výbor senátu zaslal vláde rezolúciu tohoto znenia: >Vláde sa doporučuje, aby bol návrh - ten a ten - na doplnenie zákona zo dňa 10. apríla 1930 o stavebnom ruchu č. 45 Sb. z. a n. použitý ako doplnok k pokonávaniu nového zákona o stavebnom ruchu. V prípade provizórnych opatrení bytových a stavebných, nech je do stávajúceho zákona dľa možnosti vsunutá zásada o rovnocennosti dreva ako staviva, s inými stavebnými hmotami najmä pokiaľ sú urobené opatrenia na podporu jeho ohnivzdornosti a trvanlivosti.<

Teraz platný zákon o stavebnom ruchu nebol doplnený preto, že behom niekoľko mesiacov pozbude platnosti, a preto, že nový zákon má byť spojený i s pečlivosťou o stavebný ruch. Závisí teraz na zákonodarných sboroch, aby sa s rezolúciou senátnych výborov pozaoberaly a pojaly zásadu zrovnoprávnenia dreva do textu budúceho zákona. Stávajúci zákon nehovorí síce proti drevu a nebolo prípadov, že by žiadosti stavebníkov drevených domkov o štátnu podporu boly bývalý ministerstvom soc. pečlivosti odmietnuté. Takých žiadostí však ani nebolo, lebo predpojatosť a predsudky o dreve malý vplyv na políc, stavebné predpisy a tieto hatily stavebný vývoj v tomto smere. Opatrenie zrovnoprávnenia dreva bude mať veľký sociálny a národohospodársky význam, pretože hospodárska kríza svetová dolieha na drevárstvo a lesníctvo republiky veľmi citlivo a hádže najmä na Slovensko a na Podkarpatskú Rus ostrý reflex, kde na rozkvete lesného hospodárstva a drevárskeho priemyslu závisí viac ako ¹/₃ obyvateľstva.

Negatívny vývoj bilancie medzinárodného obchodu výrobkami lesnej a drevárskej produkcie znamená veľké finančné straty tak pre náš štátny ako aj súkromný hospodársky život, zapričinujúc zánik mnohých podnikov a rapídny vzrast nezamestnanosti, najmä v obore tej práce, ktorá je viazaná podmienkami ročného obdobia.

Finančná depressia svetová, najmä v štátoch, ktoré boly najhlavnejšími odberateľmi nášho dreva a drevárskych produktuv oslabila náš export už aj z tej príčiny, že náš obchod a priemysel ztratil dôveru v možnostiach úspešných operácií a nevidí pevnej záruky so strany cudziny v realizovaní vlastných pohľadávok.

V dôsledku nashromaždených veľkých zásob dreva úžitkového, pre cenovú krízu a pre naprostý úpadok exportu, kácanie lesa je zastavené, pily prestaly pracovať, priemyselné podniky umľkly. Drevu na skladištiach a v lese hrozí skaza a nár. hospodárstvu ohromná škoda, súkromným podnikom fin. katastrofa, komplikovaná i sociálnymi poruchami.

Keďže sa predbežne na zahraničnom drevárskom trhu meniť nič nedá. musíme, ako sa to i v iných štátoch deje, obrátiť bedlivú pozornosť zvýšeniu vnútorného odbytu zásob dreva. Poľsko, Nemecko, Rakúsko, Francia, severné štáty sú po stránke lesohospodárskej značne vyspelé a svojmu drevu venujú zvýšenú pozornosť. Mimoriadne veľkým poklesom ceny dreva prinútené bolo Poľsko k veľkorysej akcii: zachraňuje zásoby dreva a reziva pred hnilobou a rieši zároveň otázku sociálnu tým, že poskytuje prácu nezamestnaným a zabezpečuje Tavné byty a vlastné prístrešia vrstvám nemajetným. Začalo propagovať stavební akciu rodinných obytných domkov z dreva a poskytlo na tento cieľ 5 mil. zlotých, asi 20 mil. Kč.