Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: dr Heller, dr Hruban, Kahler, Trčka.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

93 senátoři podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 26 minut.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, dr Kaprasovi, Kellovi, Lokotovi, Mezöovi, Stejskalové.

Zpráva tisk 837.

Návrhy tisky 838, 839.

Zápis o 157. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1932.

výboru iniciativnímu návrhy tisky 838, 839.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 835) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují zákony, týkající se bytové péče. Tisk 837.

Zpravodajem je pan sen. inž. Winter, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Sčítáním lidu z r. 1931 se projevilo, že poměry na trhu bytovém, se od převratu sice zlepšily, přesto však nejsou stále ještě takové, aby bylo možno přikročiti k úplné likvidaci ochrany nájemníků a podpory stavebního ruchu. Stálá krátkodobá provisoria bytového zákona neprospívají stabilitě v otázce bytové a zavinila i mnoho nezdravých zjevů ve stavebnictví.

Proto vypracovala vláda návrh definitivního zákona bytového. Poněvadž však účinnost dosavadního zákona končí dnem 30. června, nebylo by možno definitivní zákon v této krátké lhůtě v obou sněmovnách Národního shromáždění projednati. Proto je potřebí prodloužiti účinnost zákonů uvedených ve článcích I, II. III a IV zákona ze dne 19. prosince 1931, čís. 210 Sb. z. a n., na takovou dobu, která by stačila k projednání nového zákona v obou sněmovnách. Jde tedy o provisorním.

Vláda soudí, že k tomu stačí lhůta dvou měsíců. Pro případ, že by zákon v této době nemohl býti dokončen, zmocňuje se vláda, aby nařízením tuto lhůtu prodloužila o další 2 měsíce.

Sociálně-politický výbor doporučuje, aby bylo učiněno vše, aby v dané lhůtě definitivní zákon byl dokončen, poněvadž i tak je nebezpečí, že stavební ruch ve druhé polovině roku utrpí, ježto stavby, které by do konce dané lhůty nebyly dokončeny, pozbyly by výhod daňových a dávkových, a proto navrhuje, aby slavný senát schválil tuto osnovu zákona, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna ve znění tisku č. 835. (Potlesk.)

Předseda: Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Uděluji slovo prvnímu řečníku, přihlášenému proti, panu sen. dr Hilgenreinerovi.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Provisorium, které se navrhuje v předloženém zákoně, je ve své formě směšné a ve svém obsahu škodlivé. Je ve své formě směšné, poněvadž se zde stanoví provisorním zákona na dobu 2 měsíců, o kterém každý ví, že naprosto nic nepomůže. Do konce srpna se v této otázce nestane nic podstatného, a je-li vláda zmocněna přidati ještě další 2 měsíce, táže se každý rozumný člověk, proč se to nestanoví hned předem v zákoně. Ostatně pan zpravodaj včera naznačil, že věc ani koncem října nebude hotova, a tak je toto provisorium, jak zde bylo předloženo, jen vysvědčením chudoby pro nynější koalici, která se v tak veledůležité otázce nemohla přes všechny možné stranické nešváry dohodnouti. Zdali to bude možno do konce října, na tuto otázku odpověděti mě nepřísluší. Bude to znamenati pro koaliční strany vážné zpytování svědomí.

Co do obsahu je předloha škodlivá proto, poněvadž každé provisorium v bytové otázce je Škodlivé, což připouštějí také páni z koalice. Jsem přesvědčen, že každá z koaličních stran má v úmyslu vytvořiti definitivum, protože přece poměry nezůstávají státi, vyvíjejí se, a co dříve v zákoně o ochraně nájemníků a v celém bytovém zákonodárství bylo ještě na místě, dnes je dávno předstiženo, dnes stalo se nesnesitelným tlakem. Celý bytový trh, celé národní hospodářství má v nejvyšší míře zájem na konečném vytvoření konečného, platného bytového zákona. Proto musí se všech, jimž na tom záleží, aby v této otázce nastalo skutečně zlepšení, v hloubi srdce bolestně dotknouti, že se navenek tak silné koalici, která přece v sobě slučuje vlastně všechny směrodatné skupiny, nepodařilo dohodnouti na střední cestě. Neboť v této příčině jest jen jeden kompromis: dohodnouti se na střední cestě a vyhověti konečně přání nejširších vrstev obyvatelstva.

Za tohoto stavu věcí je těžko zaujmouti stanovisko. Nelze hlasovati proti provisoriu, neboť hlasovati proti němu znamená přispěti svým hlasem k tomu, aby nastal bezzákonný stav; a to je nemožné. Ale prodělávati tuto smutnou komedii s sebou, k tomu také nemám chuti, a proto se žide, jako v poslanecké sněmovně, nezúčastníme podrobného jednání a hlasování. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stöhr. Uděluji mu slovo.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Více nebo méně nevyjasněnou projevuje se nám dnes vnitropolitická situace a s tím spojená otázka: Které předlohy zákonů bude parlament v tomto zasedání ještě projednávati a vyřizovati a co zamýšlí naše vláda vyříditi, po případě nařízením na základě platných zákonů? Můžeme konstatovati, že mnohým předlohám, které vláda zamýšlí, nelze upříti nutnost a naléhavost, že dále dnes hospodářství více ,než kdy jindy nutí k positivní parlamentní práci a že by v zájmu hospodářství a politiky státu měl parlament co nejdříve vykonati skutečnou práci, nemá-li se panující krise změniti ve všeobecnou katastrofu.

Nervosnost jednotlivých vrstev obyvatelstva vzrůstá v poslední době den ze dne, obzvláště následkem toho, že prý před počátkem parlamentních prázdnin mají býti projednávány jen vyslovené státní nutnosti, obzvláště jen daňové předlohy, a že pod tlakem nynějších politických poměrů všechny jinak důležité hospodářské předlohy nutno jednoduše odložiti do podzimu. Že my zástupcové německého venkovského lidu k tomuto způsobu jednání naší vlády souhlas dáti nemůžeme a také nedáme, zdůrazňuji výslovně. Vedle zmíněných daňových předloh, které znamenají opět zcela značné zatížení pro naše hospodářství a které ve smyslu předlohy přijmouti nemůžeme, má prý jakožto naléhavý požadavek býti do popředí nevyřízených ještě věcí posunuta otázka vytvoření fondu pro nezaměstnané. Touto předlohou nechci se zde dnes podrobně zabývati a prohlašuji jen, že otázku úvěru pro naše zemědělství, které se bez viny octlo v nouzi, a otázku úrokového příspěvku pro zemědělské hypotékami úvěry považujeme alespoň za stejně naléhavé a důležité, jako všechny ostatní vládní předlohy, k nimž počítám také předlohu o fondu pro nezaměstnané.

Tisk našich odpůrců a zástupcové jednotlivých politických stran považují požadavek zemědělství v otázce úvěrové a otázku úrokového příspěvku pro hypotekární úvěry za obyčejnou otázku subvence a za opětovný dar našemu zemědělství a odpírají tomuto požadavku zkrátka jakékoli oprávnění. Že však naše zemědělství úplně falešnou celní a hospodářskou politikou naší veleslavné vlády a falešným stanoviskem mocných odpůrců našeho zemědělství přivedeno bylo tam, kde se dnes nalézá, a že se mu stal údělem los, který je dnes nuceno nésti, že naše tak falešná obchodní a celní politika naše domácí zemědělství pomalu ale jistě přivedly na mizinu, to naši odpůrci bohužel nechtějí uznati a jako danou skutečnost neuznávají. Po našem názoru jest otázka opatření levného úvěru pro naše zemědělství a pro naše zemědělská družstva daleko důležitější otázkou v zájmu státu a hospodářství státu, nežli na příklad otázka bytového zákona, na kterémžto zákoně jen mizivě malé procento má zájem, a kde zákon vytvořuje výhody pro ty, kdož této výhody nikdy nejsou hodni, anebo nemohou na ni činiti oprávněný nárok.

Stojíme na stanovisku, když vládní předlohy, týkající se zemědělství, podle názoru našich odpůrců nelze považovati za naléhavé, že také všechny ostatní vládní předlohy mají a musí míti čas na vyřízení a že jejich vyřízení lze také zcela dobře odsunouti na pozdější dobu. Jestliže pánové na druhé straně nemohou míti porozumění pro panující velkou nouzi našeho zemědělství, pak nesmějí a nemohou tito pánové od nás přece žádati, abychom, stavíce do pozadí své oprávněné požadavky, dávali souhlas k předlohám zákonů, na kterých těmto pánům tolik záleží, případně ze stranických politických důvodů zdá se záležeti. (Souhlas.) Nemohou-li tito pánové míti dobrou vůli, alby pro naše zemědělství skutečně chtěli učiniti něco, co zaručuje také úspěch, pak musí býti také tak dalece poctiví, aby to otevřeně prohlásili. Ve schůzích na venkově v sobotu a v neděli prohlašovati, že strana pana zpravodaje anebo strana pana agitátora politické strany zná panující nouzi v zemědělství, že strana ovšem kdykoli jest ochotna zastávati se zájmů domácího zemědělství, na půdě parlamentu však zasazovati se s veškerou energií a všemi prostředky o to, aby se sebe oprávněnějším požadavkům zemědělství nevyhovělo, dlužno po mém názoru nazvati politickým darebáctvím. Že takovéto darebáctví není možno stíhati trestně, dlužno litovati poněvadž si tito pánové z morálního odsouzení dělají pramálo.

Žádáme, aby bylo jasno, a chceme boj se svými odpůrci vybojovati s otevřeným hledím. Chceme našemu venkovskému lidu podati důkaz o poctivé snaze v boji o jeho existenci a donutiti vládu a koalici k tomu, aby otevřeně a poctivě zaujala stanovisko k našim požadavkům a přiznala konečně barvu. Jsme vždy ochotni hájiti zájmy všech stavů a povolání ve státě a máme pro všechny požadavky sociální a hospodářské povahy druhých potřebné porozumění a ochotu. Žádáme od naší vlády, aby konečně co nejdříve pro zachování existence našeho zemědělství učinila a podnikla to, co učiniti jest její povinností. Kdyby tak nemohla učiniti, což by mohlo býti jen tehdy, kdyby neměla bezpodmínečně potřebné dobré vůle splniti tuto svou povinnost, pak prohlašujeme my, zástupcové německého venkovského lidu, že nemáme více zájmu na této vládě a na koalovaných stranách, které tvoří tuto vládu, i bude se naše strana musit zcela vážně zabývati v nejbližších dnech touto otázkou.

Dříve, nežli nás předseda vlády pošle na prázdniny, nutno především rozřešiti otázku zabezpečení příští sklizně takovým způsobem, aby naši zemědělci měli také zájem na svezení sklizně a aby alespoň částečně mohli býti upokojeni, pokud jde o její zpeněžení jakožto mzdu své práce. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Nikdy nepřipustíme, aby naši směrodatní činitelé na blahobytu hrstky spekulantů s obilím a dobytkem měli více zájmu, nežli na existenci stavu, který nutno považovati za pilíř státu.

Zabezpečení sklizně vytvořením syndikátu pro dovoz obilí, ve kterémžto syndikátu mají býti zastoupeny všechny zájmové skupiny, kterémužto syndikátu výhradně má býti přenecháno provádění dovozu obilí, mouky a mlýnských výrobků, kteroužto úpravou dovozu má býti získán přiměřený vliv na tvoření cen domácího obilí, považujeme jen za nutné východisko. Jsme ochotni uznati dané vysvětlení stran vytvoření tohoto východiska, ačkoli se nám úprava této otázky jiným způsobem jeví daleko přiměřenější. S hrůzou vzpomínáme na činnost instituce, vytvořené na podzim 1931 ve formě dovozní komise pro obilí' která si patrně stanovila za úkol zastávati zájmy domácího zemědělství na 0,1 % a zájmy všech ostatních však na 99,9 %. Nemůžeme se však také zprostiti jakékoli zodpovědnosti co do selhání této dovozní komise, a to jednoduchým poukazem k tomu, že si naše zemědělství dalo líbiti takovouto činnost. Toužebné a osvobozující slovo: >Až sem a ne dále<, toto slovo musí naši zástupci k vládě a také ke koalici promluviti a také s veškerým důrazem hájiti. (Potlesk.) Naše zemědělské obyvatelstvo žádá vysvětlení o poměrech dnes panujících. My tomuto požadavku vyhovíme. Musíme však dále upustiti od nesmyslu, že větší sklizeň přivádí naše domácí zemědělství do nepříznivější, horší situace, nežli menší sklizeň. Hájíme názor, že, čím neodvislejším bude náš stát od ciziny, pokud jde o zásobování potravinami, tím lépe bude pro všechny jeho občany, a pro hospodářství státu samého.

U nás jde o skutečnost, že my zemědělci v Československé republice hyneme pro nedostatek zpeněženi a špatnou možnost zpeněžení svých výrobků. Nastává zde otázka: neuvědomí sobě státní vláda a směrodatní činitelové konečně přece následky, jaké pro hospodářství státu má agitace, že se vláda nemá a nepotřebuje starati o odbyt obilí, dobytka atd. našeho zemědělství, a když se při této agitaci poukazuje na možnost odběru levného obilí, levného dobytka, levného masa, levného tuku, levného másla atd. z ciziny, kterážto cizina tyto potraviny může také mnohem levněji vyráběti, nežli domácí zemědělství?

Víte pánové, co všechno tato nesmyslná agitace znamená a říká? Odpoutání zemědělství od jeho domácí hroudy!

Od mnoha desetiletí jevila se ve staré rakousko-uherské monarchii a od převratu v našem státě snaha chrániti a podporovati jednostranně zájmy našeho průmyslu a průmyslového dělnictva a zájmy velkoměsta a jeho obyvatelstva. Byla také vždy ochota obětovati bezohledně zájmy domácího zemědělství a jeho dělnictva a věc dospěla tak daleko, že dnes v době všeobecné hospodářské tísně nikdo nemůže nalézti východisko ze zmatku.

Zbytečný a úplně neoprávněný přílišný dovoz obilí, dobytka, masa, tuků, másla atd. dlužno u nás označiti jako jednu z hlavních příčin veškeré zemědělské tísně. Tažme se, kdo pak způsobil a zavinil v prvé zádě tuto tíseň? Naše veleslavná vláda a ti činitelé, kteří se svými vůdci používají státu vždy jen jako prostředku k cíli a kteří jsou vždy ochotni i přes mrtvoly hájiti jen své nejvlastnější zájmy, stále však si vůči veřejnosti hrají na ochránce státu a jeho zájmů. To jsou tito nám velmi dobře známí vlci v rouše beránčím.

Nepotřebujeme na příklad u nás mluviti o žádném problému při žitě nebo bramborách nebo vepřích atd., musíme se jen konečně dostati tam, kam se dostati musíme: Přebytků své zemědělské výroby použíti tak, abychom zahraniční zemědělské výrobky nemusili více dovážeti v takové míře. jak tomu bylo dosud. Musíme se nejdříve za všech okolností naučiti tomu, abychom spotřebovali výrobu domácího zemědělství, čímž určitě docílíme zmírnění zemědělské krise a zemědělské nouze a čímž se ani státní pokladně ani občanům ve státě neukládá ani haléř oběti. Pěstovati národní hospodářskou politiku znamená především spotřebovati výrobky domácího zemědělství, domácího průmyslu a domácích živností. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Zlaté devisy, kterých potřebujeme k podpoře domácího trhu, opatříme si tím nejsnadněji. Nemohu se bohužel pouštěti blíže do významu, který mají v této příčině právě naše hospodyňky a jaký příznivý nebo nepříznivý vliv mohou vykonávati na kón-sum všech našich domácích výrobků. Jen v krátkosti následující poukaz:

Náš stát vydal v letech 1920 až 1931 asi 50 miliard Kč za potraviny z ciziny dovezené. Tento obnos je tak obrovský, že by jím. bylo možno zabezpečiti po 5 roků státní rozpočet; byl v prvé řadě odňat našemu domácímu zemědělství. V tomto oboru nastává našim hospodyňkám, veliká povinnost. Jejich rukama prochází ročně asi 40 miliard Kč, kterých je potřebí v domácnosti.

Kdyby naše hospodyňky dávaly přednost domácímu zboží, jak jest jejich povinností, pak by tím plnily veliké národohospodářské poslání. Podaří-li se zachovati ročně jen jednu čtvrtinu této sumy pro domácí výrobu, pak bylo by tím pomoženo nejen našemu zemědělství, nýbrž také našemu hospodářství. Potřebujeme této a každé jiné pomoci v dnešní, tak nadmíru těžké době více, než kdy jindy. My všichni musíme obzvláště v tomto oboru konati svou povinnost, poněvadž si tím v prvé řadě pomáháme jen sami. V této příčině poukazuji na Anglii, Japonsko, na veliké hnutí v Číně atd. U nás patrně panuje názor, že nesmíme zasáhnouti pevnou rukou, že v hedvábných rukavičkách možno dosáhnouti většího úspěchu. Že tento názor je falešný, o tom nás poučila uplynulá doba.

Slavná komise pro dovoz obilí rozuměla tomu znamenitě, aby nás obdařila zásobami cizí pšenice, mouky a mlýnských výrobků tak. že máme značné přebytky starého obilí na počátku sklizně, kteréžto značné zásoby nemohou přece vykonávati žádný vliv na utváření cen nové sklizně. Tato komise měla úplně nesprávný statistický materiál, a nebylo bohužel našim zemědělským čelným korporacím přes všechny snahy možno přesvědčiti komisi o nesprávnosti tohoto materiálu, abychom tím zabránili tomu, co isme vždy předpovídali a co se bohužel dostavilo. Také v této příčině nutno zjednati nápravu, aby se na základě nesprávně zjištěného statistického materiálu nepletl a nemohl plésti provaz. Sil je zde bohužel po ruce příliš mnoho, které by v této příčině rády chtěly prokazovati své služby.

Na směrodatných místech se dnes tvrdí, že vláda prohlásila ochotu zabezpečiti domácímu zemědělství příští sklizeň, a to, jak již zmíněno, vytvořením syndikátu pro dovoz obilí. Hlavní věcí při tom. ale ta patrně do té chvíle není rozřešena, jest otázka utváření cen resp. stanovení směrných cen pro domácí obilí, to jest směrné ceny pro pšenici a žito. Uvádějí se cifry, které nám, mají býti přiznány jako směrné ceny pro pšenici a žito, které však nemohou přinésti našemu zemědělství ozdravění. Hájíme stanovisko, že kdyby již uznána byla nutnost a naléhavost pomoci domácímu zemědělství, ve formě zabezpečení příští sklizně, tato pomoc musí vypadati tak a musí býti taková, aby ji bylo také považovati za skutečnou pomoc. Že my zemědělci nepožadujeme za obilí ceny, které by mohly konsum tak zatížiti, aby toto zatížení nyní nemohl snésti, o tom. budiž žide zmínka jen mimochodem. Naše cenové požadavky pohybují se v takové výši, že by cena kilogramu chleba ani bílého pečiva nemusila býti zvýšena.

Rozhodnutí vlády zjednati konečně odpomoc v otázce dovozu dobytka, masa, slaniny, sádla, másla atd. vytvořením syndikátu pro dovoz dobytka, vítáme jako splnění požadavku, který v té příčině klademe již po celá léta. Poměry v oboru naší živočišné výroby dlužno dnes označiti za více nežli bezútěšné. Na úpravě této otázky má však zájem nejen majitel většího zemědělského podniku, má na úpravě této otázky vysloveně velký zájem také majitel malé zemědělské usedlosti, má na úpravě této otázky velký zájem i náš zemědělský dělník, naše rodiny deputátníků. Pánové na druhé straně mohou býti bez starosti, že výhody, které mají plynouti zemědělství z vytvoření této instituce, neprospějí jen velkoagrárníkům., a že tato instituce má býti vytvořena jen pro velký zemědělský majetek. Pro nás nehraje úlohu při projednávání této otázky ani velikost majetku, ani osoba, které majetek patří anebo příslušnost její k některé politické straně, pro nás platí jen: hájení zájmů našeho zemědělství a zabezpečení existence tohoto stavu!

Zdali máme ji nás dnes jedno, dvě nebo dokonce více míst, která upravují dovozní povolení pro zemědělské výrobky, nevím zcela přesně. Vím však, že dovozní povolení na příklad pro sádlo a vepře ,se neprovádí tak, jak toho vyžadují nynější poměry. Na důkaz tóno následující příklad, který mluví za celé knihy: Pro dobu tří měsíců byl dovoz sádla stanoven na 180 vagónů za měsíc. Minulého měsíce se ukázalo, že u nás bylo lze odbýti jen 150 vagonů sádla. Co se nyní stalo? 30 vagónů uspořeného kontingentu sádla znamenalo pro jisté zájemníky úbytek výdělku mnoha tisíc korun a řeklo se: >Škoda tohoto snadného, krásného výdělku< a počítalo se takto: 1 vagón sádla = 120 až 130 kusům bagounů, 30 vagónů sádla = 30 X 120 = 3.600 kusů krmných vepřů a ke stanovenému měsíčnímu kontingentu krmných vepřů se ještě připočítalo vypočtených 3.600 kusů a věc byla pro naše pány dovozce hotova. Není to šílenství, nebo lépe řečeno blbost? Plaveme v sádle, povolený kontingent sádla nelze dovézti, poněvadž se u nás nenajdou odběratelé. V zájmu pánů dovozců dobytka zatíží se náš domácí trh dobytka zvýšeným počtem 3.600 kusů krmných vepřů pro 4 hlavní dny trhu na dobytek, a co se musí logicky následkem takto zvětšené nabídky dostaviti? Chabý obchod a snížení cen! Že následky takovéhoto jednání nésti musí domácí zemědělství, o to se pánové pramálo starají. Hlavní věcí je dobrý obchod. Je takovéto jednání oprávněné? Může naše vláda takovéto jednání schvalovati? Je nejvýš na čase, aby také v té příčině zjednána byla náprava. Doufejme, že vytvořený syndikát dovede od základu změniti panující nesnesitelné poměry.

Také náš pan ministr věcí zahraničních bude se musit co nejdříve podstatně přeorientovati, pokud jde o hájení zájmů našeho domácího zemědělství. Slíbil nám to přece při projednávání rozpočtu v prosinci 1931. Jsem však v té příčině trochu pesimistou a nevěřím tak úplně krásně formovaným slovům. Vím také, že se právě nyní náš pan ministr věcí zahraničních vřele ujímá sjednání obchodní smlouvy s Maďarskem. Odkud tlak právě nyní přichází, víme přece. Pravím však zde toto: My zástupcové venkovského lidu a zástupcové domácího zemědělství prohlašujeme, že bychom s největší energií musili protestovati a že bychom protestovali, kdyby naše vláda byla ochotna podepsati obchodní smlouvu s Maďarskem, dokud se u nás vláda neusnese konečně o otázce zabezpečení naší živočišné výroby a o otázce zabezpečení sklizně našeho obilí a dokud věc ta nařízením nebude uveřejněna.

Popálený bojí se ohně, praví staré přísloví. K odůvodnění mého zmíněného pesimistického názoru o dobré vůli pana ministra věcí zahraničních v zájmu našeho domácího zemědělství poskytuje mi podklad následující skutečnost: V září 1931 dovezli Maďaři k nám 2.527 kusů bagounů v ceně 3,662.000 Kč, v říjnu 5.417 kusů v ceně 7,002.000 Kč a v listopadu 5.430 v ceně 7,454.000 Kč. Vidíme v říjnu dovoz dvojnásob veliký proti dovozu v září, kterýžto dovoz se v listopadu také zase zvětšil. My naproti tomu mohli jsme v září 1951 vyvézti do Maďarska jen 51 vagónů palivového dříví v ceně 42.000 Kč, v říjnu 552 vagónů v ceně 446.000 Kč a v listopadu 746 vagónů v ceně 628.000 Kč.

Páni Maďaři do konce listopadu 1931 dovezli k nám na základě zvláštní úmluvy, sjednané začátkem září 1931 s naší vládou, více nežli polovinu dovozního kontingentu vepřů, stanoveného v této zvláštní úmluvě, kdežto my jsme mohli do Maďarska vyvézti, prosím, celých 7% kontingentu palivového dříví, který nám byl přiznán. Páni Maďaři na tomto obchodě, ke kterému musilo dojíti na výslovnou žádost našeho pana ministra věcí zahraničních a o kterém povolaní zástupcové našeho zemědělství neměli ani tušení, vydělali asi 27 milionů Kč, resp. obdrželi dobrou valutu, a naši vývozci dříví běhají dodnes za svými pohledávkami a nemohu za své dodávky obdržeti peníze. (Výkřiky [německy]: Slyšte, slyšte!)

Chtěl bych takovéto jednání v zájmu našeho národního hospodářství a obzvláště našeho zemědělství tak rád označiti správným, jménem. Nečiním-li tak, chci jen šetřiti zástupce našeho ministerstva zemědělství, kteří tuto úmluvu musili sjednati jen na vyšší rozkaz a kteří na tomto jednání a jeho následcích nemají naprosto žádné viny. Budeme přece míti ještě příležitost, abychom se zevrubněji mohli zabývati v nejbližší době touto otázkou.

Jestliže by se nám do doby žní, které během několika dní započnou v jižních krajinách republiky, nepodaří prosaditi na ochranu této naší obilní sklizně přiměřená opatření, měla by nadměrná a naléhavá nabídka obilí na našich obilních trzích tak nepříznivý vliv, že by to musilo míti za následek úplné zhroucení našeho zemědělství. Všechny naše sousední státy postaraly se o své zemědělství v té příčině a zjednaly podklad pro poskytování přiměřeného úvěru. Opatření přiměřených peněžitých prostředků pro naše zemědělská skladištní družstva, případně pro svazy těchto družstev za přiměřené ochoty v otázce zúročení za účelem paralysování překotné a naléhavé nabídky obilí v době po žních musíme považovati za další svůj požadavek. Zde nejde o poskytování subvencí a pod. Zde jde o opatření peněžitých prostředků, které za plného ručení našich družstevních organisací mají býti státu s úroky v sjednané době zase plně vráceny, resp. vráceny býti musí. Nechceme almužny a darů, žádáme jen od vlády to, co jsme oprávněni žádati. Stát žádá přece od nás dnes více, nežli můžeme dáti. Berní exekutor je nyní stálým hostem v našich vesnicích. Fiskus snaží se přes všechnu panující nouzi u sedláků co nejlépe, aby za všech okolností vymohl dlužné a běžné daně a neleká se patrně ani toho, že existenci tak mnohého hodného státního občana zkrátka zničí. Máme a zastáváme názor, že jako státní občané máme nejen samé povinnosti oproti státu, nýbrž že máme také práva vůči tomuto státu a jeho vládě, a že jest jen spravedlivé, jestliže vláda pomůže stavu, který bez viny se octl v nouzi a tísni, na kteréžto nouzi a tísni, jak již řečeno, z valné části nese vinu vláda státu sama.

Do akce k zabezpečení příští sklizně spadá také opatření k zabezpečení naší sklizně chmele. Německo, náš nejmocnější konkurent v obchodu chmelem na světě, prohlásilo ochotu, že za účelem zabezpečení říšskoněmecké sklizně chmele a za účelem podpory obchodu s chmelem poskytne syndikátu pro obchod s chmelem, který loňského roku byl vytvořen za podpory říšské vlády a zemských vlád, obnos 1¹/₂ milionu říšských marek, t. j. 12 milionů Kč. Všechny kroky, které zástupci našeho chmelařství dosud podnikli V této příčině u naší vlády, nepřinesly toho, co právem bylo žádáno. I když náš pan ministr zemědělství projevuje porozumění pro oprávněné požadavky našeho chmelařství, jakož i ochotu učiniti opatření, která naše chmelařství mají chrániti před úplnou zkázou, neshledáváme u naší vlády a obzvláště u našeho pana ministra financí stejného názoru o této otázce a stejně dobré vůle zde pomoci. Že by však právě náš pan ministr financí měl projeviti největší zájem pro tento obor zemědělské výroby, toho patrně dosud bohužel nepochopil a neocenil tak, jak by toho v zájmu hospodářství státu bylo potřebí. Žádáme od naší vlády, aby s urychlením podala novelu k zákonu o původu chmele, kterážto novela již u příslušných ministerstev byla projednána, dále aby vydala opatření na zabezpečení příští sklizně chmele a aby podporovala syndikát utvořený za účelem obchodu s chmelem, aby tento syndikát mohl prováděti úkoly jemu přiřčené. Protestujeme proti všem snahám, nechť přicházejí s kterékoli strany, které by směřovaly k odkladu uzákonění navržené novely k zákonu o původu chmele. Nechceme také připustiti, aby sobě přisvojovali právo mluviti do naší oprávněné snahy po novele k zastaralému zákonu o původu chmele činitelé a osoby, jimž se již předem nedostává k tomu jakéhokoli oprávnění, a žádáme od našeho ministerstva zemědělství a naší vlády v. té příčině nejvydatnější ochranu. Otázce bytí či nebytí našeho chmelařství musí naše vláda věnovati největší pozornost nejen v zájmu obyvatelstva, které chmel pěstuje, nýbrž také v nejvlastnějším zájmu vlastním. Každá podpora, kterou stát této výrobě poskytne, vyplatí se velmi dobře dávkami, které obyvatelstvo, pěstující chmel, státu zaplatí ve formě daní a jiných, dávek a poplatků. Vládě musí záleželi na tak světoznámém zboží >žatecký chmel<, >úštěkský chmel<, >roudnický chmel<, >český chmel< v zájmu našeho světového obchodu nakonec přece také tolik, aby to stálo za nějakou obět" státu. Domácí výroba chmele přinesla v zájmu udržení tohoto speciálního výrobku jakožto ušlechtilého výrobku během posledních tří let velmi těžké oběti, a poněvadž dnes nemůže přinášeti další oběti, musí stát plniti svou povinnost, pokud jde o tuto výrobu.