Je zjištěno, že četníci o této schůzi věděli a znali také její usnesení. Když však ve středu šel průvod dělníků do Skalice, čekali četníci v zámku, odkud se znenadání vyřítili a aniž by dali nějaké výzvy k rozchodu, počali dělníky mlátit obušky a kolbami. Z toho je zřejmé, že četníci, ačkoli mohli krveprolití zabrániti, nechtěli. Anebo měli příkaz ukázat >silnou ruku(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Jiný zase zdvihal pendrek a křičel: >Tady máte chlebe a pak, ukázav na pušku, poznamenal:, >a tady práci!<. Rada svědků může toto jednání četníků potvrdit.
Ve středu po poledni, když přijeli četníci do Kopčan po dopolední střelbě >vyšetřovat<, usadili se v obecním domě, a tu vrchní četnický strážmistr Kvapil z Holiče a vrchní Štětka ze Skalice poručili každý po jedné bedně láhvového piva. Tyto dvě bedny piva přivezli iia trakaři četníkům občané Kálman Štefan a Pukavčík Ludvík. Četníci popíjeli a při tom vedli >úřední šetření<. Když přitáhli do obecního domu obuvnického mistra Drábka, obořil se na něj jeden z četníků: >Co ty (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Úřední výkon byl splněn tím způsobem, že Drábek byl surově zmlácen; obuvník Drábek je snad politický živnostník nebo lidovec, nikdy komunistou nebyl.
Zde je na místě zeptat se pana ministra vnitra Slávika, dává-li on takové instrukce četníkům, aby se k úředním výkonům vozily bedny piva a pilo se. Buďto to byl >úřední< výkon, anebo to byla (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1952 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Zde je několik obrázků tohoto >úředního výkonu<. Místostarosta soudr. Hodáň přišel sám do obecního domu. Vrchní strážmistr Kvapil se ho ptal: >Vy jste místostarosta?< Když soudr. Hodáň přisvědčil, naplil mu tento četník do obličeje a hned se na Hodáně několik četníků hrnulo a tak jej zbili obušky, že padl ve mdlobách na zemi. Obecní strážník Vendek Vincenc nemohl se na tuto sprostotu dívati a odešel. Po chvíli se vrátil s vodou, aby vzkřísil omdlelého Hodáně. Když byl do obecního domu přiveden obuvník Jankovič, byl jedním četníkem uchopen za vlasy a cloumán se strany na stranu. Pak byl surově zbit. 17letý hoch Stupavský byl poslán lékařem dr Tauberem pro notáriusa, aby přišel na obec, že je tam raněný. Stupavský jel pro notáře na kole a notář si pak od něj kolo vypůjčil, aby byl spíše na radnici. Hoch Stupavský si potom šel na obecní dům pro své kolo. Když tam přišel, Četníci se na něj vrhli a strašlivě tohoto, v ničem nezúčastněného mladíka zbili, 14letý chlapec Veselský byl četníky stlučen, ačkoli se ničeho nezúčastnil, neboť opatroval doma děti. Četníci pobili řadu jiných, na průvodu vůbec nezúčastněných osob. Když honili po polích nezaměstnané dělníky, aby je zatkli, tak uviděli na poli rolnického synka Máčala, který zde pracoval. Pobili jej tak, že má celé tělo pokryto krvavými podlitinami. Toto řádění četníků dosvědčí členové obecní rady se strany luďáků. Tedy ne komunisté, nýbrž nestranní svědci.
Dne 9. června na to došlo k novému krveprolití v Telgartě. Tam vypukla stávka na stavbě dráhy Červená Skála-Margecany. Proč? Tak, jako jsme již v několika případech zde uvedli. Podnikatelé, kteří dostávají zadané státní práce, využívají toho k tomu, aby ryčme zbohatli. A samozřejmě dělníci to odnášejí. Uvedl jsem zde již případ z Chustu, kde, když vypukla stávka na regulaci řeky, bylo zjištěno, ne námi, ale celou veřejností a sekretáři strany soc.-demokratické, že tam dostávali dělníci za 11hodinovou dobu pracovní ve vodě, při betonování a pod., 2 Kč za hodinu. Nyní se to opakuje. Kolektivní smlouvy, uzavřené odborovými organisacemi, zní na 3 Kč za hodinu, ale podnikatelé vyplácejí 2,40 Kč, a když dělníci se brání stávkou, pošlou se tam Četníci. To je jediný prostředek, kterým dovedete tyto zločiny \kapitalistu léčiti. Místo, aby v takovém případě byl potrestán kapitalista příkladně, exemplárně, místo aby mu práce byla odňata, místo aby bylo postaráno o to se strany státu, aby alespoň bídné kolektivní smlouvy byly dodržovány, posíláte na tyto bojující dělníky četníky.
Jak došlo ke krveprolití v Telgartě. Jednání se konalo v obecním domě. Když někde je napjatá situace, kdy sekretáři, zástupci dělnictva, sedí se zaměstnavateli a jednají o ukončení sporu, čeká venku dělnictvo na výsledek. Rozhodující zde je, zda dělnictvo se chová klidně nebo neklidně. Konstatováno bylo všemi časopisy, že dělníci čekali venku na výsledek a četníci přitáhli, násilím se drali dveřmi, chtěli vniknouti do obecního domu, kde se konalo jednání, aby zatkli sekretáře Kolára a sociálního demokrata Juraska.
2.000 dělníků postavilo se jim na odpor, zastoupilo jim cestu, utvořilo hradbu, a tu četníci jako v Holiči a v Kopčanech bajonety a obušky chtěli prosaditi svou. (Výkřiky sen. Lakoty.) Tu právě četníci vystřelili a nevinný dělník byl zabit v domě, kde seděl při večeři a ničeho se nezúčastnil. A ještě bylo zasaženo lůžko, na němž spalo malé děcko.
To je již druhý případ. Již v r. 1925 při bouřích v Mor. Ostravě, kde také tehdy četníci stříleli, byla zastřelena žena, která stála v okně a dívala se, co se venku děje. (Sen. Mikulíček: A tříměsíční dítě v náručí matky!) Ano. A hned nato 9. června v Pohořelé dochází k novému krveprolití. Mělo se pokračovati v jednání, četníci provokativně přijeli na nákladním, automobilu, a aby co nejvíce vydráždili bojující dělnictvo, na tom autu měli v okovech spoutaného odborového sekretáře, jako kdyby byl loupežným vrahem. Dělníci se postavili proti této provokaci a tu opět došlo k novému střílení, při němž bylo několik lehce a několik těžce raněných, To je bilance 48 hodin vládního režimu československého! (Sen. Kindl: To je počátek té druhé republiky!)
A nyní, jak se k tomu chovají t. zv. socialistické strany? (Výkřiky sen. Lokoty. - Výkřiky komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Nedvěd (pokračuje): Když k těmto událostem došlo, >Právo lidu< a >České slovo< přineslo... (Výkřiky sen. Lokoty.)
Předseda (zvoní): Volám pana sen. Lokotu k pořádku!
Sen. Nedvěd (pokračuje): >Právo lidu< a >České slovo< psaly o těchto krvavých masakrech jako o úplně bezvýznamných episodách. (Výkřiky sen. Lokoty, který buší do lavice.)
Předseda (zvoní): Volám pana sen. Lokotu poznovu k pořádku! (Výkřiky sen. Kindla.)
Sen. Nedvěd (pokračuje): Jeden ze zemřelých vůdců sociálně-demokratické strany Steiner vydal na počátku tohoto století malou brožurku pod titulem >Utrpení české sociální demokracie<. V této knížce snesl fakta o tom, jak dělnické socialistické hnutí bylo za Rakouska pronásledováno, persekvováno. (Výkřiky sen. Lokoty.) My zde dnes konstatujeme, že to, co Steiner ve své knížce >Utrpení české sociální demokracie< přeci 20 lety napsal, je pravou idylou proti tomu, co dnes musí prožívati československý proletariát v osvobozené republice po 14letém trvání tohoto státu.
My jsme zkoušeli všechny možné prostředky, abychom vás donutili konati aspoň vaši lidskou povinnost. Když jsme jednali o Košútech, byl jsem to já, který s této tribuny navrhoval: Zvolte komisi a vyšlete ji do Košút, vyšetřete to sami! A pan ministr Slávik, který zde byl, okamžitě vystoupil a prohlásil, že nedoporučuje zvolení vyšetřující komise a její vyslání, a odůvodnil to tím, že prý by parlamentní komise nemohla nic jiného zjistit, než co zjistili četníci; a vládní většina i t. zv. socialistické strany se postavily na stanovisko ministra Slavika a nedaly zvolit vyšetřující komisi, neposlaly ji tam, poněvadž jim, právě tak jako Slavíkovi, stačí četnické relace, tendenčně upravené, aby každý krvavý masakr proti dělníkům byl ospravedlněn a obhájen.
Vážení pánové, to jsou události z minulého týdne. A v neděli pan ministr Slávik promluvil. Mám zde >Prager Presse<. Je to opravdu velmi zajímavé; na jedné straně (ukazuje) zde vidíme: >Im Dienste der Ordnung< - to je projev pana ministra Slavika - a vedle >Abgeordneter Hampl auf dem 8. Kongress der Metallarbeiter<. Redakce >Prager Presse< dobře ví, co patří vedle sebe; (Veselost.) ví, že projevy Hamplův a Slávikův mají jednu tendenci: pomáhat skomírajícímu kapitalismu. Každý z nich to dělá jinou, cestou : Hampl na sjezdu kovodělníků balamucením důvěrníků a ohlupováním, Slavik zde hrozbami silnou rukou. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)
Pan ministr Slávik prohlásil: >Již posledně jsem zdůraznil, že ministerstvo vnitra je odhodláno rigorosně postupovat, bez ohledu, jde-li o fašistické, hakenkrajolerské nebo komunistické organisace. Komunistická strana vykazuje v poslední době zvýšenou činnost; ne strana sama, nýbrž její illegální organisace, které se stranou udržují spojení, přikročily k uspořádání štvavých akcí, které konají v této době vzhledem k sokolskému sletu a mají za účel vyvolat nepokoje mezi obecenstvem. Umělým vyvoláváním stávek a demonstrací stávkujících a nezaměstnaných poškozuje komunistická strana celou veřejnost.<
Tedy, prosím, táž logika a tytéž důvody, jaké čteme v >Právu lidu< a v >Českém slově<. Dělníci mají bídu, jsou buď nezaměstnáni, nebo bídně placeni, ale když vstoupí do stávky a demonstrují za vyšší mzdu a za chléb, tedy pan ministr Slavik, právě tak jako >Právo lidu<, >České slovo< a reformističtí vůdcové, říká: >Komunisté zneužívají hospodářské krise a štvou obyvatelstvo.< Hladovějící a nezaměstnané není potřebí štvát; dejte jim řádnou mzdu a řádné podpory a nebude je moci nikdo poštvat!
Dále praví pan ministr Slavik: >Úřady věnují těmto akcím největší pozornost a vystoupí se vší rozhodností preventivně a represivně, když toho bude potřebí. Už delší dobu namáhá se komunistická strana využíti hospodářské krise ke svým účelům.< (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Poukazuji na náš plán na opatření chleba a práce, který jsme vydali loňského roku před obecními volbami, plán, který byl věcný, který konkrétně projednával příčiny hospodářské krise, který konkrétně a přesně udával, jakými cestami je možno se z krise dostati, jakými cestami a prostředky je možno opatřiti chleba a práci. A když jsme jej vydali, byly to nejen měšťanské strany, ale i t. zv. strany socialistické, které se postavily proti tomuto plánu. Proč? Poněvadž útraty hospodářské krise musily by býti řešeny na účet kapitalistů, a to přece není v intencích ani kapitalistů, ani tohoto režimu, ani socialistických reformistických vůdců.
Pan ministr Slavik promluvil při této příležitosti také o rozpuštění >Rudé pomoci<. Pravil zde: Také >Rudá pomoc< Československa starala se o uprchlíky z ciziny a za tímto účelem měla ustavený celý aparát důvěrníků, kteří těmto uprchlíkům umožňovali illegální překročení našich hranic, získávali jim zde útulek, opatřovali jim falešné dokumenty, takže se mohli vydávati za obyvatele našeho státu (Výkřiky sen. Kindla.) a bylo jim umožněno v tomto státě se zdržovati.
Vážení pánové! To už je opravdu trochu mnoho, když pan ministr Slávik se opováží takovýmto způsobem mluviti o politických uprchlících ze zemí bílého teroru. Vždyť se nám zde stále vykládá, že v tomto státě existuje právo asylu pro politické uprchlíky z jiných zemí. Ano, to právo asylu existuje, ale jenom pro některé. A právě ti, kteří zde mají to právo asylu, ti mají ještě i tu privilej, že mohou býti politicky činní. Tak na př. gruzínští emigranti, kteří jsou zde v Praze, mají zde i svou organisaci, pořádají zde schůze, sám pan předseda senátu na jejich schůze chodí, mluví tam. Těm se právo asylu nejen přiznává, ale přiznává se jim právo, aby štvali proti sovětskému Rusku, aby zde proklamovali heslo za odtržení Gruzíňska od Sovětského svazu, ale právo asylu se nepřiznává těm, kteří sem přicházejí ze zemí bílého teroru. S této tribuny jsem uváděl již celou řadu konkrétních příkladů. Prosím, pan ministr vnitra se opovažuje říci, že >Rudá pomoc< umožňovala těmto uprchlíkům překročení hranic illegálně. Jak sem má ten uprchlík jíti, když uteče od Horthyho nebo od jugoslávského Alexandra? Přece nemůže jíti v Bělehradě na policejní ředitelství a říci: >Dejte mi cestovní pas, vy mně pronásledujete, půjdu do Československa.< Každý politický uprchlík musí jíti illegální cestou. Vy nejen že o ty, kteří sem přicházejí z Ruska, se postaráte tím. že jim okamžitě - třeba přijdou illegálně - dáte řádné pasy t. zv. žluté nebo Nansenovy a povolíte jim zde pobyt, ba vy jdete dále: když je zde uprchlík nějaký čas, podá si žádost o domovské právo na pražskou radnici a pan primátor Baxa, který odpírá domovské právo českým dělníkům, kteří zde bydlí devět roků a šest měsíců a schází jim do 10letého pobytu zde několik dní, dá jim domovské právo. Tímto způsobem dal již přes 270 domovských práv cizincům, emigrantům, bělogvardějcům, a podobným lidem. Ovšem, že ani v jednom případě se nestane, aby dostal domovské právo někdo, kdo utíká ze zemí fašistického teroru. Pan ministr Slávik musí vzíti na vědomí, že v Rudá pomoc< konala svou povinnost a že ji musí konati. Vždyť právě byla to také sociálně demokratická strana, která za Rakouska měla vězeňský fond, který měl ten účel, aby podporoval rodiny uvězněných a přilepšoval těm, kteří byli v rakouských kriminálech. Je to akt lidskosti. Ale, prosím, pan ministr Slavik zde praví, že >Rudá pomoc< také sbírala ve prospěch zatčených, ve prospěch jejich rodin. Pan ministr Slavik je toho názoru, když je někdo odsouzen pro politický delikt anebo pro delikt z politických pohnutek a je poslán do československého kriminálu, že jeho rodina má po dobu jeho věznění trpěti hlad a bídu, že má býti trestána zároveň s ním. To není přece v intencích žádného humánního zákonodárství! Ale pan ministr Slávik zde tak výslovně praví a také pak přechází k >Dělnické pomoci< a říká, že >Dělnická pomoc< sbírala na podporu stávkujících v severozápadních Čechách, a když byla rozpuštěna, utvořila výbor solidarity, že už sebral 200.000 Kč, kterými byli stávkující podporováni. Prosím, v tomto státě je zločinem podporovati peněžně nebo jinými sbírkami bojující, stávkující dělníky. Nyní to máme černé na bílém.
A nyní, prosím, pan ministr Slavik ukazuje, že to myslí opravdu vážně, že ten jeho projev v nedělní >Prager Presse< není do vzduchu. Po rigorosním zákroku proti >Rudé pomoci< a >Dělnické pomoci< a proti jiným složkám revolučního proletariátu rozpřáhl se dneska k nové ráně.
Dnes krátce po 10. hod. dopolední přijel do domu ústředí strany v Karlíně autocar s policií a detektivy. Policie obsadila sekretariát ústředí KSČ. a sekretariát I. kraje a začala provádět důkladnou prohlídku. Policie s sebou přinesla výměr, kterým se rozpouští ústředí komunistického svazu mládeže. K tomu si dovoluji poznamenat, že žádný komunistický svaz mládeže neexistuje, poněvadž byl rozpuštěn již před několika lety a od té doby nebyl vůbec obnoven, ale pánové zapomněli, že jej před 3, 4 lety rozpustili a dnes jej přicházejí rozpustit znova. Zároveň policie přinesla seznánu osob, které považuje za funkcionáře Komsomola a prohlásila, že má rozkaz je předvésti na policii. Po 2 hodiny měla policie obsazený východ z domu, nepouštěla nikoho ven, kdo se neligitimoval. (Sen. Stejskalová: Mně znemožňovali odchod do schůze senátu! - Kindlom se to stálo také!) Ba nepustila ani dva senátory, kteří chtěli sem do zasedání. Policie nechtěla je pustit, že z domu nikdo nesmí.
Ve 12 hodin v poledne končí prohlídka v sekretariátu I. kraje a v zadním traktu budovy KSČ. Policie zabavila nezávadné brožury, několik básniček, v nichž byla zmínka o Komsomolu, a podobný >cenný< materiál. Zadržela a odvedla soudr. Milku Haškovou a Slávku Kleňkovou a soudr. Karla Elsnice.
Policejní autocar z nádvoří budovy právě odejel. V ústředí v přední budově však prohlídka dosud trvala až skoro do půl jedné. Policie z poohlížených místností nikoho nepouštěla. Chtěla zatknouti soudruha, který v ústředí pomáhá při technických pracích a byl podezřelý proto, že je mlád.
Těsně v okamžiku uzávěrky listu končí prohlídka i v přední budově. Policie odnesla tři balíky docela nezávadných tiskopisů, které s Komsomolem nemají žádnou souvislost. Zatkla a odvedla soudruha Mirku Krejzla, sekretáře Rudých odborů.
Tedy, prosím, pan ministr Slavik plní své slovo, v neděli má projev v >Prager Presse< a dnes v úterý už druhá rána. Můžeme ujistiti p. ministra Slávika, že všechno tohle vyjde na piano, že to byla rána plácačkou do vody a že my půjdeme dále svou cestou, jakou jsme šli dosud. Zrovna tak jako rakouská vláda nepotlačila soč. demokratické hnutí v sedmdesátých letech, když jeden z jejích ministrů prohlásil, že u Podmokel se to zastaví, zrovna tak nepotlačíte komunistické hnutí, >Rudou pomoc<, >Dělnickou pomoc< a >Komsomol<. (Výkřiky.) Pracujeme dále, budeme pracovati dále, všechny vaše kriminály vám na to nestačí. (Výkřiky.)
Citoval jsem to, co mluvil pan ministr Slávik. Nyní přejdu k tomu, co v téže době vykládal vůdce soc.-dem. strany pan posl. Hampl na sjezdu kovodělníků. Vykládal o chorobě starého světa, starý svět prý stůně, je zde krise. To všechno víme, to dnes přiznává kde kdo. Ale dále přiznal, že všechny pokusy mezinárodní o celní mír a hospodářský vzduch ztroskotaly a že také všechny odzbrojovací konference ztroskotaly. Ale všechny tyto komedie dělala soč. demokracie s sebou. My jsme přece hned na počátku tvrdili a dokazovali, že všechny tyto pokusy musejí skončiti fiaskem, a to proto, poněvadž v rámci kapitalistického pořádku, kapitalistického společenského řádu, není možné žádné plánovité hospodářství. Je vyloučeno. Hnací silou, pružinou je dobývání trhů, což má za následek konkurenci, konkurence nacionalisaci, vybičování. Kde chcete jakou plánovitou výrobu, když zde jde o honbu za ziskem? Napřed musí zde míti dělnická třída politickou moc a musí kapitalisty vyvlastniti a pak teprve se může jednat o plánovitou výrobu.
Pan posl. Hampl také přiznal, že všechny odzbrojovací konference ztroskotaly. Ale kdo na ty konference jezdil do té Ženevy? Byli to vůdcové francouzské socialistické strany. Měl tam hlavní slovo Blum, Boncour atd. (Výkřiky.) a dělali tyto komedie s sebou, ačkoli věděli, že to nemůže jinak skončiti než fiaskem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Pak pan posl. Hampl přechází také ke kritice sovětů a říká: >Sovětská vláda dopustila se těžké chyby na Východě. Domnívala se, že emisaři sovětů vyvolají v Číně sociální revoluci, ale zatím tam došlo k občanské válce, což umožnilo Japoncům, že mohou Čínu napadnouti, poněvadž není jednotná, je rozháraná vnitřně atd.< Pan posl. Hampl by měl aspoň tolik věděti, že v té Číně to také vypadá poněkud jinak. Přiznávají to veřejně i naši protivníci, že 80 mil. Číňanů žije pod sovětskou vládou. Ohromné území, čítající 80 mil. obyvatel, má sovětskou vládu. Všechny útoky, proti této vládě podnikané, ztroskotaly a ztroskotají. Vojáci, jakmile jsou posláni proti čínské rudé armádě, zahazují zbraně a přecházejí k ní, takže čínské vlády, kterých jest ovšem několik, si netroufají ani zakročiti.
Ale tento odstavec z řeči p. poslance Hampla jsem si vystřihl: >Chyba kominterny v Evropě. Sověty a III. internacionála dopouštějí se současně té těžké chyby, že hlásí nesmiřitelný boj proti jiným organisacím, zejména pak proti sociální demokracii. Pro tuto politiku není objektivních předpokladů ani ve světové situaci, ani v situaci u nás doma.< Toto opovážil se vykládat vůdce strany na sjezdu kovodělníků. Prosím, pro politiku, kterou my vedeme, ne proti soc.-dem. dělníkům, nýbrž proti soc.-dem. vůdcům, není prý objektivních předpokladů ani ve světové situaci, ani v situaci u nás doma. (Sen. Kindl: Vždyť oni mu to tam sami dělníci vyvrátili!)
Vždyť zde máme takovou spoustu důkazů o tom, že sociální demokracie ve všech kapitalistických státech postavila se na půdu své vlastní buržoasie a že se s ní spojila a srostla 5 kapitalistickým společenským pořádkem, vždyť denně otevřeně přiznává, že v době této krise je její povinností zachrániti kapitalismus - to přiznal přec Tarnov v Lipsku, kde vykládal zrovna tak jako u nás Hampl: Ano. kapitalismus umírá, je s ním zle. A řekl dále: My se teď musíme rozhodnout, co budeme dělat. Máme dvě cesty: Buďto to uděláme jako ten lékař, který umírajícímu zkrátí život tím, že mu dá nějaký lék, aby se netrápil, anebo jako onen lékař, který do poslední chvíle bojuje se smrtí, aby pacienta zachránil. A Tarnov řekl: My zvolíme tuto druhou cestu, budeme tomu pacientovi pomáhat, aby se ještě udržel. (Výkřiky.) A Hampl, jak dále uvedu, stojí na téže linii a také on říká, že nezbývá nic jiného, než kapitalistickému řádu pomáhati a chránit ho tak dlouho, pokud bude možno.
Pan posl. Hampl praví dále: Je potřebí činů ! A hned uvádí jaké činy: Sociální demokraté postavili prý první v parlamentě požadavek a podali návrh na 40hodinovou pracovní dobu v týdnu a mimo to na snížení věkové hranice pro dosažení starobní renty. - Pan posl. Hampl vypichoval tyto 2 požadavky. Byli jsme to však my první, kteří jsme vydali heslo >40hodinový pracovní týden<, ale s vyrovnáním mezd. My jsme zdůraznili: Ano, 5 dnů po 8 hodinách, nebo 40 hodin v týdnu, ale při tom tutéž mzdu jako doposud za 6 dnů. 40hodinový pracovní týden sám o sobě by nepomohl, pakliže by mzdy byly při tom odbourány o jednu šestinu.
A pokud se týče snížení věkové hranice pro dosažení starobní renty, byli jsme to my, kteří již v r. 1925, když se projednával zákon o sociálním pojištění, o starobních a invalidních důchodech, ukazovali na to, že hranice starobní je úžasně vysoká a že pouze nepatrné procento dělníků se dočká toho, aby měli nějakou starobní rentu. A teď vůdce sociálně-demokratické strany s tím přichází jako s nějakým návrhem, který má pomoci dělnické třídě v této strašné situaci.
Pan posl. Hampl pravil: kapitalismus sám o sobě nemá dosti sil! Řečník se táže, je-li snaha po opatřování práce a zažehnávání hladu dostatečnou ochranou před dalším hospodářským rozvratem a snad rozpadem civilisace. Nebylo-li by lépe voliti konec s hrůzou, než hrůzu bez konce? Není slyšeti hlasů, volajících po rozhodném úderu a po potřebě sociální revoluce? Takové názory snad mohou býti svůdné. Avšak je radno, nezapomínati některých fakt. Je to v prvé řadě skutečnost, že kapitalismus není silný proto, že by měl pravdu. Nikoliv. Síla kapitalismu spočívá více ve slabosti levého, ideově nesjednoceného a roztříštěného tábora.<
Tedy to je zřejmé falšování. Není pravda, že levý tábor je roztříštěn. Levý tábor - to jsme my! My jsme jedinou oposicí zde, vždyť vy jste jeden tábor: národní demokraté, agrárníci, političtí živnostníci, čeští socialisté, čeští soc. demokraté, němečtí soč. demokraté, to je všechno jedna fronta. Vy sociální demokraté zde netvoříte žádný levý tábor, vždyť to vidíme v tom domácím měřítku, všechny zákony, které jsou zde vydávány, jsou podepsány socialistickými ministry, všechny jsou odhlasovány soc.-demokratickými poslanci a českosocialistickými, všechny kroky (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14 června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) všechno tato jednotná fronta schvaluje. Tedy není žádné roztříštěnosti v levém táboře, v levém táboře jsme my jediní, vedeme boj nejen proti kapitalistům, nýbrž také proti zrádným vůdcům reformistickým, kteří brzdí a znemožňují jednotný boj proletariátu proti kapitalismu. Pan posl. Hampl postavil otázku tak: >Je lepší konec s hrůzou, nebo hrůza bez konce? Co myslil tím koncem s hrůzou? Sociální revoluci. A hrůzou bez konce? Nynější stav krise, bídu, nezaměstnanost se všemi důsledky a tak dále. My tvrdíme dělníkům a ukazujeme jim stále, aby volili raději konec s hrůzou, než hrůzu bez konce. Odhodlá-li se dělnická třída a půjde-li za naším heslem a přikročí-li k tomu, aby to skončilo hrůzou, pak to má odbyto a bude pánem ve státě a uspořádá si věci tak, jak bude chtíti a potřebovati. Bude-li to dělat podle receptu Hamplova a Tarnovova, znamená to, že to bude trvat dlouhá léta, kdy statisíce dělnických rodin bude hladovět, zmírat, kdy statisíce a miliony dělníků budou bez zaměstnání (Hlas: A budou stříleni!) - a když budou protestovat, bude do nich stříleno a budou zavíráni.
A nyní, co říkáme my ? Třikrát během 24 hodin se střílelo, a na Slovensku do slovenských dělníků. V Kopčanech, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S R. Čs. ze dne 14. června. 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) chodili čeští četníci a za četníky převlečení čeští sokolové od domu k domu, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Nejen střílení, nejen bití, nýbrž i sprosté urážky jsou českými okupanty vmetány ve tvář slovenskému národu. Může český lid souhlasit s tímto řáděním? (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) na Slovensku? Může český lid, který sám po celá staletí úpěl v národní porobě, dovoliti, aby v jeho jméně byl slovenský národ urážen a násilně deptán? Může český lid dovolit, aby slovenští dělníci byli českými četníky stříleni pro vetší zisky spojených českých, slovenských, maďarských a německých pánů? Může český lid dovolit, aby jeho vládci mu vnutili úlohu žalářníka a katana národů? Ne, nemůže. A proto musí pozvednouti svůj hlas k protestu nejen proti tomu, že bylo stříleno do dělníků, nýbrž také proti tomu, že bylo stříleno do slovenských dělníků. Výstřely v Holiči. Telgartě a Pohořelé jsou plamennými vykřičníky, které musí vyburcovat pracující lid celého Československa. Je léto, vrchol sezóny, a v Československu je přesto půl milionu nezaměstnaných, kterým začínají brát i ty poslední zbytky mizerné podpory. V závodech se vyhazuje dál, snižují se mzdy dál. Ve vládních kabinetech se připravují nové zákony, jimiž bude zmenšen krajíc chleba, který dělnickým rodinám ještě zůstal. Je léto a v zemi je hlad. Jak bude na podzim? Má býti ještě hůře, daleko hůře. než minulý podzim a zimu. A páni chtějí odpor pracujícího lidu proti hladu zlomit tvrdým násilím, chystají vláda >silné ruky<, >druhou republiku<. Jak bude tato vláda a tato druhá republika vypadat, když už dnes teče každou chvíli dělnická krev? Je potřebí zadržeti zločinnou ruku pánů. jinak čekají na pracující lid dny nebývalého strádání, nebývalého útlaku, dny otroctví, dny, kdy nad to všechno bude hnán v zájmu plných měšců na nová válečná jatka, která jsou mezinárodními imperialisty včetně Čsl. buržoasie horlivě připravována. Neboť střelba v Holiči, Telgartě a Pohořelé je součástí válečných příprav. Buržoasie chce předem zdeptat pracující lid, aby měla >čisté zázemí< pro válku proti Sovětskému svazu a zejména Slovensko a Zakarpatsko jsou přirozeným nástupištěm k této válce. Stejně tak slouží přípravám války sokolský slet, slet téže organisace, jejíž bohatí členové, jako v Kopčanech. bijí dělníky, slet. na nějž se sjedou z celého světa ruští bělogvardějští hrdlořezové. Voláme všechny poctivé proletáře v Československu, všechny ty, kteří nesouhlasí se systémem střelby do hladovějících dělníků, všechny ty, kteří neschvalují národní zdeptání Slovenska: Pozvedněte svůj hlas k protestu!