Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler, Trčka.

Zapisovatelé: Navrátil, Stohr.

107 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr inž. Dostálek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hodin 23 minut.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, Eichhornovi, Fidlíkovi, Hakenovi, Hlávkovi, Kellovi, dr Kovalikovi, dr Krčmérymu, na týden sen. dr Grosschmidovi.

Návrhy tisky 824, 825, 826.

Zápis o 155. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 7. června 1952.

o 156. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen tyl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázány výboru iniciativnímu návrhy tisky 824 až 826.

Předseda (zvoní): Pan sen. Haken a soudr. učinili dne 8. června t. r. ke mně dotaz, v němž tvrdí, že censura řeči sen. Nedvěda, pronesené v 155. schůzi senátu dne 7. června 1932, nebyla provedena předsednictvem senátu podle ustanovení §u 9 lit. m) jedn. řádu, nýbrž vedoucím úředníkem kanceláře senátu, který jest podle §u 8 jedn. řádu pomocným orgánem předsednictva a nemá práva vykonávati censuru řečí členů senátu, a táží se mne,

dal-li jsem souhlas k tomuto veřejnému porušení jednacího řádu,

je-li to ustálená praxe předsednictva, že neprovádí censuru řečí, pronesených členy senátu a přenáší tuto svou povinnost a právo na úředníka, a

jaká opatření hodlám učiniti, aby v budoucnu bylo postupováno podle předpisů jednacího řádu a aby úředník senátu neměl právo rozhodovati o tom, co z řečí členů senátu smí přijíti do veřejnosti a co ne.

Na dotaz odpovídám:

Tvrzení dotazu, že censura řeči sen. Nedvěda nebyla provedena předsednictvem senátu, neodpovídá skutečnosti, neboť vykonaná censura spočívá na rozhodnutí plného předsednictva ze dne 7. června 1932, č. 6577 předs., učiněném podle ustanovení §u 9, lit. m) jedn. řádu, a kancelář senátu obstarala pouze k rozkazu předsedy senátu intimaci tohoto rozhodnutí zúčastněným.

Z toho je zřejmo, že ani v tomto případě nebyl porušen jednací řád a že povinnost a právo předsednictva k provedení censury nebylo přeneseno na úředníka kanceláře senátu.

Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru sociálně-politického k vládnímu návrhu zákona (tisk 787), jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. Tisk 821.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní pan sen. dr Karas, za výbor soc. politický pan sen. Koukal.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Význam, nerušeného provozu dolů přiměl vládu podati osnovu zákona, jímž se zesiluje vliv na držitele dolů, aby je přiměl dodržovati ustanovení obecného horního zákona. Toto zesílení vlivu vlády má se jeviti v účinnějších trestních sankcích na neuposlechnutí nařízení horních úřadů. Dosavadní zákony, v rakouských zemích z r. 1854, v zemích koruny uherské obyčejový zákon téhož textu, znaly pouze uložení peněžitých pokut, částek v celku nepatrných, v §§ 235 až 250, pak znaly ještě odnětí výhradního kutiště, v §§ 241 až 242, a odnětí báňského oprávnění v §§ 243 a 244 a po případě ustanovení zvláštního závodního v §u 224 horního zákona.

Ustanovení ta v přítomné době nejevila dostatečných účinků. Proč? Byly příliš nízké trestní sazby. Takovému držiteli dolů dáti pokutu 10 K, copak to znamená? Maximálně mohla mu býti dána pokuta 200 K, ve výjimečném případě dvakrát mohla mu býti dána pokuta .až 1000 K. Proto přítomná novela zvyšuje jednak peněžitou pokutu v čl. 1 až 4, dále zavádí i trest na svobodě v případě nedobytnosti peněžité pokuty a konečně nejhlavnější je ustanovení, jímž se zavádí vnucená správa podle čl. 6, která má býti širšího rozsahu, nežli vliv závodního podle §u 224. Tedy jsou stanoveny pokuty v čl. 1 až 4. Přirozeně, že pokuty, stanovené v r. 1854, neodpovídaly dnešním valutárním poměrům. Minimálně bylo by potřebí i tyto pokuty valorisovati, ale bylo by potřebí nejen valorisovati, ale i zvýšiti, aby ten trest peněžitý byl účinnější, neboť ta nepatrná pokuta za neuposlechnutí nařízení báňských sváděla držitele dolů k těm vydáním větších částek peněžních, než pokuty činily, a proto jsou dnes pokuty zvýšeny až na 50.000 Kč. To ovšem je také pokuta jenom mimořádná.

Dále trest na svobodě zavádí se článkem V zákona. V soukromoprávním životě trest na svobodě k donucování plnění soukromoprávních povinností je všeobecné odstraněn. Dnes neznáme ustanovení starších zákonů, že věřitel dal dlužníka zavříti do vězení tak dlouho, až zaplatí. To je dnes odstraněno, ale moderní věda zavádí trest na svobodě pro plnění veřejnoprávní. Tak, vážený senáte, při schválení berní reformy zaveden byl vedle trestu pokuty, trestu peněžního, trest vězení, trest na svobodě, má to býti účinnějším prostředkem k donucení občana k plnění veřejnoprávních povinností. Tam to byl trest sám sebou vedle peněžité pokuty, kdežto zde v novele k hornímu zákonu má to býti v případě nedobytnosti peněžitá pokuta, a k tomu málokdy dojde, aby na takovém držiteli dolu nebylo možné vynutiti zaplacení pokuty, i když by to byla, řekněme, ta maximální pokuta 50 tisíc Kč.

Nejhlavnější částkou zákona, částkou, která je nejvýš brána v odpor veřejností, ovsem jen některou veřejností, je zavedení vnuceného správce. Státní správa přikročila by k zavedení vnuceného správce v nejkrajnějších případech, když by všechny jiné prostředky selhaly, a zaleží na udržení veřejného klidu a pořádku v obvodě, teprve v takovém případě má se sáhnouti ke vnucenému správci. Ten vnucený správce - už ten název nemá tak dobrý zvuk, upozorňuje se právem, že v případě pozemkové reformy ten vnucený správce se špatně osvědčovával ke škodě majitele, kterému byl vnucený správce ustanoven, ale zde vnucený správce má donutiti toho držitele dolu, aby on uposlechl rozkazu vlády, nebo úřadů horních, a nenechal dojíti k tomu nejposlednějšímu prostředku.

Zároveň je dlužno upozorniti na to, že doly nejsou v pravém slova smyslu soukromoprávním vlastnictvím toho držitele dolu, to jest pouze svěřené oprávnění, aby těch pokladů přírodních, které v podzemí jsou uloženy a patří státu - starý regál královský to byl - směl využitkovati, jich dobývati, ovšem za jistých šetření, která mu byla při tomto oprávnění udělena, a tedy se může žádati... (Sen. Šťastný: To mohl býti také majiteli) Majitel není, i když by ta půda patřila majiteli, tak dolovati nemá právo, dolování na kovy a nerosty je vyhrazeno státu, to nepatrné vlastnictví k půdě je omezeno, tím, že vyhrazené kovy a nerosty patří vždy státu, a ne vlastníku půdy. To jest jistá koncese, udělená k exploitování těch pokladů. Není to vlastnictví. (Sen. Šťastný: Přesto známe pojem majitele dolu!) Horní zákon říká všude >držitel<, zákon neužívá nikde výrazu >majitele< dolu, nýbrž vždy říká >držitel<. Výslovně praví >držitel< anebo >podnikatel<, ale nikde neříká zákon ani jedinkráte >vlastník dolu<. V tom směru zajisté je dosti odůvodněné, že soukromé vlastnictví je pouhé podnikání.

Řekl jsem, že účinek bude pro vlastníky dosti tvrdý, poněvadž v ustanoveních zákona, která praví, jakým způsobem ten vnucený správce má býti ustanoven a jak si má počínati, se také zároveň říká, a to v čl. VI, v odst. b), že on bude úplně samostatně hospodařiti s tím dolem, jako by byl jeho vlastníkem, držitelem. Bude-li přebytek toho dolu, odevzdá ho držiteli, a bude-li schodek, je držitel povinen dopláceti na schodek tohoto dolu. (Sen. Thoř: To je zajímavé!) Ano, ale právě proto, že držitel nechal dojíti až k tomuto poslednímu prostředku, a tu veřejná správa musí trvati na tom. aby klid a pořádek nebyl rušen a sahá k tomuto poslednímu prostředku vnuceného správce. (Sen. Thoř: Co když bude špatně hospodařiti, ten majitel to má zaplatiti?) Proč nechal dojíti k tomuto poslednímu prostředku. On to musil vědět a má vědět, že to bude míti tyto důsledky pro něho.

Ustanovení tato jsou celkem obdobná ustanovením o správci konkursní podstaty. Tedy tato myšlenka není nová. Podle analogie konkursního řádu má býti ustanoven vnucený správce, a pokud by všechny povinnosti nebyly vytčeny, v čl. 6 dává vládě právo, aby nařízením všechna podrobná ustanovení zde učinila.

Řekl jsem již, že je to prostředek mimořádný, jehož se chce uchopiti státní správa jenom v případě mimořádném, aby se udržel pořádek a klid ve státě. Je tu ovšem dodatek, který byl ve výborech učiněn, že má o zavedení správce býti slyšen napřed ještě revírní výbor, což v některých případech zdrží jmenování vnuceného správce, takže rychlé opatření, aby udržen byl klid a pořádek, takové rozjitření na obvodu může míti za následek, že to bude trvati delší dobu, a že to event. ztíží použití tohoto ustanovení. V celku je to věc revírních rad, aby měly právo mluviti do věcí, které se týkají jejich zaměstnanců, dělníků. (Zcela správně!) Z toho důvodu ústavně právní výbor se nebrání také této změně.

Je zde zvláštní, že na Slovensku není tento zákon z r. 1854. Zákon z r. 1854 byl vyhlášen v monarchii, kdy ještě nebyl dualismus, jako zákon absolutního panovníka. Ale uherské vyrovnání r. 1868 neuznalo tyto zákony absolutního panovníka, a zákon tedy nebyl recipován v uherské říši, ale vlastně 12 let, od r. 1854, se tam zákon už prováděl a vžil, a od té doby tam platí jako obyčejové právo. Máme celý zákon asi o 270 paragrafech, který platí jako obyčejové právo, a ne jako zákon ústavně vydaný. Je to zvláštnost a bylo potřebí na to upozorniti. Musili jsme text zákona v některých případech změniti, ústavně-právní výbor navrhuje, aby všechna tato ustanovení zákona byla slavným senátem schválena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan sen. Koukal.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! Vláda předložila senátu návrh zákona o změně některých ustanovení obecného horního zákona. Změny týkají se hlavně trestních sankcí při přestoupení nebo opomenutí předpisů horního zákona peněžitými pokutami a v některých případech i odnětím horního oprávnění. Původní trestní sazby obecného horního zákona neodpovídají dnešním hospodářským poměrům a tresty podle nich ukládané, jsou pro nízkou výměru neúčinné. Tresty tyto pohybují se mezi 10 až 100 Kč, event. 20 až 200 Kč. Bylo tedy potřebí tyto sazby zvýšiti, t. j. o to, oč hodnota Čsl. koruny je menší hodnoty koruny předválečné. Tento rozdíl vyjadřuje vláda zhruba desateronásobkem koruny předválečné. Výjimku ze zvýšení přináší vládní návrh při trestních sazbách obecného horního zákona uvedených v §u 240 - trestní sankce předpisu § 171 - § 243 - trestní sankce předpisu o stálém provozování hor - a § 248 - trestní sankce předpisu § 206 -. V prvních dvou případech jde o sankci předpisu na ochranu veřejných zájmů zcela zvláštní důležitosti a trestní sazby se proto zvyšují od Kč 1.000 na 25.000 Kč. při opakování od Kč 2.000 do 50.000 Kč, a je-li ohrožen veřejný pořádek a pokoj, může býti ustanoven k provozování závodu na nebezpečí a útraty držitele hor vnucený správce. Také zvláštní sociální význam předpisu §u 206 vyžaduje účinnější sankce než 10tinásobku sazby z r. 1854, platné dosud na Slovensku a Podkarp. Rusi. Návrh zákona zvyšuje proto tyto sazby od Kč 400 do 4.000 Kč.

Aby trestním ustanovením horního zákona byl dán náležitý důraz a trestní opatření proti těm, od nichž peněžitých pokut nelze dobýti, se nemíjela účinkem, doplňuje vládní návrh trestní předpisy ustanovením, že při nedobytnosti peněžité pokuty nastupuje trest na svobodě, který může býti vyměřen až do 5 měsíců žaláře. Navrhovanou úpravou bude ve věcech trestních dosaženo i jednotného právního stavu na celém státním území.

K odůvodnění tohoto opatření zákonem, jímž mění se a doplňují některá ustanovení obecného horního zákona, lze uvésti toto:

Polední události v našem uhelném průmyslu dokázaly, že k zabezpečení nerušeného provozu hor je potřebí účinnějších opatření, jimiž by se předpisy obecného zákona horního fakticky dodržovaly. Nerosty v podzemí, ať již je to uhlí neb ruda a pod., jsou majetkem celého národa a držitel hor je tedy pouze nájemcem s určitým právem, aby směl tato přírodní bohatství vydobývati. Je tedy samozřejmo, že státní správa musí míti možnost pozorovati, provádějí-li těžařstva dolování podle zákonitých ustanovení, jsou-li dodržovány všechny předpisy o všeobecné bezpečnosti a jsou-li konány také všechny práce, jez tuto bezpečnost zaručují. Je nutno míti pod přísným dozorem dolování i po stránce hmotné. Není možno přihlížeti k tomu, aby bylo v dolech rabováno, t. j. aby se bralo uhlí jen tam, kde nestojí v cestě žádné přírodní překážky, nýbrž aby dolování prováděno bylo stejnoměrně a aby tak doly byly udržovány v rovnováze. Při t. zv. rabování je potřebí menšího počtu osazenstva a doly se pustoší, čímž veřejné zájmy jsou ohroženy. Státní správa musí tedy míti po ruce prostředky, jimiž má možnost donutiti držitele hor, aby dolování prováděl podle zákonitých předpisů.

Odbytová krise zasáhla i hornický průmysl velmi citelně. O tom není žádného sporu, že krise doléhá i v tomto odvětví průmyslovém velmi těžce na všechny, kteří na tomto průmyslu jsou závislí. Uváží-li se, že technický pokrok, novelisační methody a současně značně zvýšená výkonnost horníků přispěly k tomu, že výroba uhlí proti letům předválečným i poválečným rapidně stoupla, naproti tomu však odbyt našeho uhlí, a to jak do ciziny, tak také uvnitř státu stále klesá, je pochopitelné, že situace v průmyslu uhelném je velmi vážná, a zasluhuje patřičné pozornosti se strany státní správy. Počet osazenstva na našich dolech byl již značně snížen a tisíce horníků octlo se bez zaměstnání. Tato redukce pracovních sil však nepřinesla žádného hmotného zlepšení poměrů těm, kteří ještě na závodech zůstali pracovat. Naopak, situace se zhoršila do té míry, že horníci pracují opět jen pouze 5, nejvýše 4 a v celé řadě případů ještě méně směn v týdnu. Na Ostravsku ku příkl. i přes to, že se dělá méně směn, musí téměř polovina osazenstva střídavě měsíc vysazovat vůbec. Tuto mizérii odbytovou zvýšily ještě úmluvy našeho státu s Německem a Polskem a dokonce i dovozem méněcenného uhlí z Maďarska.

Tento stav uhelné výroby se rok co rok horší a ohrožuje existence celých desetitisíců horníků. Je nezbytně nutno, aby se ze všech sil pracovalo pro ozdravění této výroby. Je to problém, který je sice těžký, ale který bude musit státní správa řešiti chtěj nechtěj.

Za těchto poměrů, přichází velmi často ke zjevům, které zneklidňují veřejnost do té míry, že je tím ohrožena bezpečnost i veřejný pořádek, zejména, když těchto zmatků zneužívá se se strany živlů veřejnému pořádku nebezpečných. Zneklidňování veřejnosti vyvolává ponejvíce rozhodnutí správ závodů o zastavení dolů, ačkoliv mnohdy jsou tato opatření naprosto bezdůvodná. Jsou známy případy, že ředitelstva těžařských společností se usnesla, zastaviti důl a veškeré osazenstvo propustiti. Toto usnesení odůvodňovalo se pasivitou dolování. Tímto činem nebyli jen pobouřeni horníci, jsouce v nebezpečí ztráty své existence, nýbrž celá veřejnost, zejména tam. kde celé okolí je závislo na výdělcích několika set neb tisíců horníků. Důkladným šetřením, které bylo na zakročení u vlády a příslušných úřadů na návrh revírní rady provedeno, se zjistilo, že údaje těžařů nebyly správné a že se tak mělo státi čistě jen z racionalisačních příčin. Doly tyto jsou ještě dnes v provozu, ačkoliv uplynulo již od oné doby, kdy měly býti zastaveny, mnoho měsíců. Tenato nepřístojnostem, které mají za následek znepokojování celé veřejnosti a dokonce znehodnocování národního bohatství, musí býti napříště zabráněno. Není-li žádného jiného východiska a důl musí býti zastaven, nechť stane se tak jen za přísného dodržování zákonných předpisů a za spolurozhodování závodních a revírních rad v rámci jejich zákonité působnosti.

Jsem pevně přesvědčen, že tímto zákonem nelze odstraniti hospodářskou krisi v průmyslu uhelném, ale věřím, že zákon tento zabrání tak mnohému, co dosud zneklidňovalo veřejnost a ohrožovalo veřejný klid a pořádek a zejména příště znemožní tak mnohé provokativní jednání správ dolů.

Přichází-li tedy vláda s návrhem na změnu některých ustanovení horního zákona, lze tento krok jen vítati. Při tom dlužno apelovati na vládu, resp. ministerstvo veřejných prací, aby připravily jesle jiná opatření jednak k zabezpečení dolování a jednak také k zabezpečení Hornických existencí. V prvé řadě je potřebí zkrátiti pracovní dobu; uvedl jsem hned na začátku své řeči, že technický pokrok, racionalisační metody a větší výkonnost horníků vyřazují tisíce hornických sil z výrobního procesu.

Má-li býti zabráněno dalšímu propouštění horníků, musí býti neodkladně přizpůsobena pracovní doba dnešní výrobě odpovídající, to znamená, že musí býti přiměřeně zkrácena alespoň na 6 hodin denně.

K zabezpečení provozu je dále potřebí provésti novelisaci zákonů o závodních, revírních a podnikových radách, aby bylo umožněno zástupcům hornictva účinněji zasahovati do provozu, do kalkulací cen a pod., což jistě by přispělo v nemalé míře veřejnému hospodářství. Pokud se týká cen uhlí, předkládá soc.-polit. výbor příslušnou resoluci, kterou doporučuje k schválení.

Statisticky je dokázáno, že mzda horníků zatěžuje i q uhlí kamenného u nás na Ostravsku průměrně Kč 3,60. Ještě v roce 1925 činilo toto zatížení více jak Kč 5. Ceny uhlí se dosud nesnížily. Jsou. ostatně také důkazem čisté zisky podnikatelů uhelných. Přes to, že je odbytová krise, vykazují bilance společností značné zisky, jen nepoměrně nižší než v době dobré konjunktury, kdy se pracovalo plně, nehledě k tomu, že společnosti velikými odpisy čisté zisky hodně redukují. Snížením cen uhlí posloužilo by se podstatně celému hospodaření jak soukromému, tak také státnímu, poněvadž by se režie výroby značně snížila.

Vedle toho je potřebí realisovati již také jednou starý požadavek hornictva zavedením báňské inspekce z řad aktivních horníků. Již několikráte bylo poukazováno i s tohoto místa na nedostatečně vybavené úřady báňské. Révími báňské úřady trpí nedostatkem potřebných sil. (Výkřiku komunistických senátorů.) Do služeb státních nelze dostat kvalifikovaných inženýrských sil, protože jsou velmi špatně placeni, a je to opravdu oběť, kterou úřednictvo revírních báňských úřadů přináší tím, že v úřadě zůstává, poněvadž v soukromých službách by byli lépe honorováni.

Ministerstvo veřejných prací nechť se stará také o to, aby revírní báňské úřady byly úplně neodvislé od těžařských společností, aby mohly své úkoly jim zákonem svěřené opravdu nestranně a přísně vykonávati. Na dodržování zákonitých bezpečnostních předpisů je potřebí zostřeného dozoru. Statistika, úrazová nám dokazuje, jak zhoubně působí racionalizace a t. zv. rabování na zdraví horníků. V roce 1925 připadlo ještě na 1000 horníků v kamenném uhlí 59 těžkých smrtelných úrazů, v roce 1930 však již 86. Je tedy potřebí, aby po této stránce báňská inspekce byla dokonale vybudována. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Soc.-politický výbor senátu o všech těchto otázkách zevrubně pojednal a usnesl se doporučiti tuto osnovu zákona, jakož i připravenou resoluci stran cen uhlí senátu ke schválení.

Tato resoluce, která byla soc.-politickým výborem schválena a která se týká cen uhlí, zní:

>Již za stávky horníků v severních Čechách i v debatě o této otázce v senátě bylo zjištěno, že ceny uhlí ať pro kónsum v drobném či ve velkém jsou nepoměrně vyšší, než činí výrobní náklady uhlí, režie s dopravou a příslušný občanský zisk.

Vládě se proto ukládá, aby v nejbližší době dala nově prozkoumati ceny uhlí a zejména učinila náležité opatření, aby jeho cena pro prodej v drobném i ve velkém byla snížena. K tomuto účelu buďtež i upraveny tarify na všech místních drahách, aby veškeré obyvatelstvo i výrobci v okolí místních drah nebyli zatěžováni cenou vyšší za uhlí, než obyvatelstvo a výrobci u tratí hlavních.<

Soc.-politický výbor doporučuje, aby také tato resoluce byla přijata. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji lhůtu řečnickou v době 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta řečnická je schválena.

Uděluji slovo panu sen. Nedvědovi.

Sen. Nedvěd: Vážený senáte! Kdyby tak někdo, kdo nezná náš vládní režim, dostal tento návrh do ruky a kdyby mohl z galerie poslouchat krásné řeči obou pánů zpravodajů, mohl by nabýti dojmu, že v tomto státě opravdu začíná působit t. zv. silná ruka bez ohledu na právo a nalevo, že půjde tam, kde toho bude potřebí.

Ve vládním návrhu zákona se hrozí uhlobaronům vnucenou správou, když se přeruší zaviněním držitele hor stálé provozování díla v dolových měrách, nebo neděje-li se zaviněním držitele hor provozování díla s náležitým osazenstvem, dále pokuty až dosud platné podle §u 240 obecného horního zákona jsou valorisovány, a to tak, že se hrozí pokutami od 1.000 do 25.000 Kč a při opakování od 2.000 do 50.000 Kč, také tresty na svobodě mohou býti uhlobaronům ukládány, pakliže pokuta, uložená podle ustanovení XIII. hlavy obecného horního zákona, je nedobytná. Každý, kdo by to četl, mohl by míti dojem, že opravdu zde začne ta vláda silné ruky působiti proti kapitalistům. (Výkřiky sen. Johanise. - Předseda zvoní.)

Víme velmi dobře, že tento vládní návrh bychom zde neměli, kdyby k němu napřed nebyli dali souhlas uhlobaroni v saloně pana ministra veřejných prací Dostálka. (Sen. Johanis: Tak se ho optejte!) To je jisté, já se ho nepotřebuji ptáti, poněvadž v tomto státě ani jeden zákon, který zdánlivě zasahuje do soukromého vlastnictví, nemůže se státi skutkem bez předchozího souhlasu kapitalistů. (Výkřiky sen. Johanise.) To je fakt. Vládní návrh zákona je datován 27. května 1932, tedy asi za jeden měsíc po skončení stávky v severočeském revíru. Vzpomeňme si, co právě listy strany pana sen. Johanise a strany českých socialistů v době stávky psaly. >Právo lidu<, >České slovo< přinesly: Podáváme návrh. Vícekráte to nebude možné, aby uhlobaroni beztrestně zastavovali těžbu a vyhazovali horníky. To upravíme zákonem. (Výkřiky komunistických senátorů.) Je to vládní návrh, který má tyto otázky řešiti a který má u dělníků vyvolati dojem, že se bude proti uhlobaronům zakročovati. Ve skutečnosti se však žádnému uhlobaronu nic nestane. Tento zákon, i když vstoupí v život, i když bude aktivován, nebude míti praktických výsledků. Podle tohoto zákona nedáte ani na jednu šachtu vnuceného správce, podle tohoto zákona nebude žádný uhlobaron trestán, a bude-li někdy zjištěna vina, najde se vždycky obětní beránek, některý ten štajgl nebo závodník, který převezme vinu za akcionáře, kteří tento vražedný systém nakazují a kteří jsou pravými vinníky. Těm se nestane nikdy nic. Vážení pánové, je to zkrátka nový podvod. U dělnictva má býti vyvolána iluse, že tato vláda dovede energicky, rigorosně zakročiti. (Hlas: Proti dělníkům!) Ano, proti dělníkům. Nejlepším důkazem toho je. že v posledních dvou letech bylo devětkráte stříleno do dělníků, buď do nezaměstnaných nebo do stávkujících, ba v jednom případě, v Radotíně, do žen a dětí. Právě minuly týden dosáhl pan ministr vnitra Slávik rekordu ve svém postupu proti dělnické třídě. Ve 48 hodinách bylo na Slovensku třikráte stříleno do stávkujících a nezaměstnaných dělníků. Není to jen tento režim, je to přímo v podstatě tohoto státu.

Nedávno jsem čelí o jednom procesu. Majitel honitby sel na hon. přiblížil se příliš k vesnici, tam mu vyběhl nějaký zajíc nebo koroptev, on vystřelil směrem ke stavení a zastřelil jednomu rolníkovi kočku a byl z toho proces. Byl odsouzen za to, že střelil směrem ke stavení, zaplatil veškeré solidní útraty a ještě i tu kočku musil zaplatiti. Ale v tomto státě za 2 roky byla postřílena spousta nezaměstnaných a stávkujících dělníků, žen a dětí, spousta jich bylo zabito kulkami z četnických karabin, ale ještě jsem neslyšel, že by ten, kdo k tomu dal rozkaz, nebo orgánové, kteří vykonávají tento vražedný masakr, byli trestáni.

V tomto státě má život kočky větší cenu než život dělníka, který svou prací tento stát udržuje. Ten, kdo jde na honbu, nesmí stříleti směrem k obytným stavením v blízkosti vesnice, ale četníci mohou v lidnatých obcích prováděti pravé manévry a mohou stříleti bez ohledu na to kdo tam padne za obět. A že padají lidé úplně nevinní, ukázalo se právě minulý týden zase, když dělník, který seděl doma u večeře, byl skrze dřevěnou stěnu domku zasažen a těžce raněn.

A nyní k té četnické salvě v domovské obci Masarykově. To, co vyšlo na jevo a co je dokázáno řadou svědků, je strašlivou ilustrací poměrů, které v tomto státě zavládly. Dnes máme zjištěno, že se četníci posilňovali dvěma bednami piva na bití dělníků před úředním výkonem.

V úterý dne 7. června večer konali nezaměstnaní dělníci v Kopčanech schůzi, na níž byli přítomni v převážné většině indiferentní a příslušníci různých politických stran. Na této schůzi bylo usneseno, že je nutno jít urgovat hromadně splnění požadavků, aby byly rozšířeny práce regulační a na státním velkostatku. Na této schůzi bylo usneseno: Jíti hromadně do Skalice, muži i ženy, kdyby však četníci zabraňovali tomuto společnému pochodu, tak vyslati do Skalice aspoň deputaci.