Pan sen. Pánek, který mluvil přede mnou, hovořil tady o tom, co již stát na zajištění svého hospodářství udělal, že byly zvýšeny některé daně, také některé artikle, jako kuřivo, zápalky, že lze očekávat ještě některé předlohy jiné, a prohlásil zde, že se vytýká panu ministru financí, jako by on nebyl přišel se žádným finančním plánem, že se snad předhazuje nebo mluví o tom, že měl přijíti s nějakým finančním plánem, a pan sen. Pánek na to reaguje a říká: Nelze v hospodářské správě státu předvídat a nelze tudíž uznávat to za správné, že by nějaký hospodářský nebo finanční plán měl býti. Dobře. Uznáváme, že nelze předvídat všechno, co hospodářské,poměry během příštích měsíců přinesou. S tím naprosto souhlasím. Ale jestliže zde omlouvá p. sen. Pánek to, že pan ministr financí nemluví o žádném finančním plánu, tedy myslím, že je to omyl, poněvadž nutno se tázati, kde se ten termín o finančním plánu vzal. Ten jsme nevzpomněli my, nýbrž ten přišel právě z vládních kruhů, z vládních kruhů se prohlašuje, a z ministerstva financí, že se bude pokračovati ve finančním plánu.

Tedy musí zde něco býti, co se má zváti finančním plánem. A jestliže řekněme slovo >plán< před někým, před námi laiky anebo před nějakým odborníkem, ten si hned představuje, co je to plán, že to musí býti nějaký základ k tomu, že se něco přistavuje, doplňuje, že to musí míti nějaké konečné vyřešení. To podle mého názoru lze nazývat plánem.

Jestliže se tedy, prosím, mluví z okruhu pana ministra financí o finančním plánu a řekne se na druhé straně: my to budeme dělat tak, jak to doba přináší, pak je to v rozporu, to potom není žádný plán. Z toho také plyne pak ta veškerá nejistota, která dnes ve veřejnosti je, z toho plynou ty poplašné pověsti, co se všechno bude díti, poněvadž občanstvo slyší bude se dělati tato daň, řeklo se, bude se dělati zvýšení daně důchodové, to bylo, aby se zajistil chod státního hospodářství do konce občanského roku, ale nežli uplynuly dva tři dny, přišlo zase prohlášení, že ani ta důchodová daň nebude stačiti, že bude nutno zase pomýšleti na jiné úhrady státního rozpočtu. Tedy, kde je to? Jak je to vlastně? Je to plán anebo to není plán? Je to nahodilost, anebo je to podle skutečných hospodářských poměrů?

Já si myslím tolik: Jestliže ani nejmenší naše venkovská obec nemůže a nesmí hospodařiti bez obecního rozpočtu a jestliže tento obecní rozpočet podrobuje se přísným schvalovacím metodám okresního úřadu, po př. také zemského úřadu, nevím, můžeme-li souhlasiti s tím, aby stát hospodařil ad hoc, od případu k případu, aby se řeklo, až jak se to ukáže, jak bude potřebí, poněvadž tím způsobem škodí se státním financím, podlamuje se chuť k podnikání. Vidíme, že podniky se zavírají, prodávají a že se říká, když nevyděláme, a když to máme ještě všecko zaplatiti, raději nebudu aspoň prodělávati.

Když se hovořilo o těch zprávách, je vám také všem známo, že se píše veřejně o tom, že devis v Národní bance den ze dne ubývá. To je veřejné a při tom slyšíme, že devisová komise zřízená při ministerstvu financí dále velmi benevolentně připouští sem dovoz t. zv. zbytných předmětů, že pořád ještě dováží se spousta zboží, bez kterého bychom tu mohli býti. My při tom také jako zemědělská strana sledujeme, že povolovací komise při ministerstvu obchodu dováží sem na sta vagónů cizího obilí, takového obilí a mouky, kterých je zde pro přítomnou dobu dostatek a kterých zde bude, až bude po sklizni, přebytek, takže se bude ubíjeti domácí zemědělská práce a výroba. Jak se všecko toto hospodaření srovnává s těmi obavami o udržení naší valuty, jak se to všecko srovnává s tím pečlivým hospodařením státním, když chceme chrániti každou korunu a na druhé straně pouštíme do ciziny sta milionů za zboží, kterého bychom nezbytně nepotřebovali?

Pan sen. Pánek prohlásil také, že se musí hledati nové cesty, nové prostředky, aby se celé veřejné hospodářství upravilo a aby se nikomu neublížilo, aby se všecko provedlo spravedlivě. A v těch diskusích, které v poslední době jsou o úpravě všech našich hospodářských věcí a té úpravě ke všem stavům spravedlivé, je známo p. sen. Pánkovi a vám všem, že padla slova: >Musíme sloužit chudým a jíti na bohaté!< Souhlasím se službou chudým, to je naše demokratická povinnost hájiti hospodářsky slabé, ale nežli bychom to udělali, musíme si vyjasniti, koho vlastně považujeme za chudé a koho za bohaté. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Trčka zvoní.) To musíme napřed vědět. Ale mám dojem, že slova o chození nebo útocích na bohaté jsou snad přinesena z nějaké cizí terminologie a přeložena tady (Výkřiky sen. Mikulíčka.), poněvadž já nepatřím k bohatým. Ale spravedlivě posouzeno podle všech poměrů, všichni můžete říci, že Čsl. národ není národem kapitalistů. My jsme národ pracujících lidí, národ středních vrstev, ale naprosto ne národ kapitalistů. Chtěl bych říci, že musíme dát pozor, abychom rozpřahujíce se na bohaté neudeřili chudé (Sen. Mikulíček: Obyčejně to bývá!), poněvadž u nás není kapitalistů. Jsou zde sice jednotlivci, kteří mají třeba značný majetek zemědělský nebo průmyslový, ale ptejte se jich dnes, kolik jim to osobně vynáší, kolik z toho mají osobního blahobytu? To jsou podniky, které slouží také výdělku jiných lidí a také jiným účelům, ale člověk, jehož je to majetkem a který by snad byl považován za kapitalistů, vám snadno dokáže, jak veliký blahobyt má z celého svého statku nebo továrny.

Vážení pánové! Jistě uděláme vše, čeho bude vyžadovat zájem státu i pracujícího lidu ať zemědělského, nebo průmyslového. Pokud se týče zemědělské otázky... (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Olejník (pokračuje):... vyslovuji přesvědčení, že toto všechno jsou jen výpomoci a že hlavním, abych tak řekl, motorem, kterým by se zase začalo všechno točit a pracovat, je práce, odbyt a cena výrobků, zejména u nás na venkově cena zemědělských výrobků.

Bylo tu několikráte za posledních let s této tribuny tvrzeno, že malí zemědělci nemají zájmu na vysokých cenách obilí, ani na vysokých cenách dobytka. (Sen. Mikulíček: Z polovice vesnice se nevyveze ani vagón obilí!) Kdyby to bylo tak pravda, pak by se musilo nyní i těm domkářům vésti nejlépe, poněvadž je teď cena nízká. Naopak ale zkušenost ukazuje, že tato teorie naprosto selhala, zkušenost nasvědčuje, že právě ti malí zemědělci - a už to říkají ty strany, které tvrdily, že ty nízké ceny jsou jim prospěšné - trpí dnešním úpadkem cen zemědělských výrobků velmi mnoho a mohu také tvrditi, že proto přibývá nezaměstnaných a proto že je mnoho nezaměstnaných, poněvadž právě naše venkovské chalupy nejsou s to uživiti všechny své děti. (Výborně!) Dnes z měst utíkají a vrací se na vesnici. Když bylo ve vesnicích co jísti, ten otec s tou matkou těm dětem řekli: Počkáš, až se zase nějaká práce najde, vždyť o ten kousek chleba a o trochu toho mléka není žádný nedostatek. Dnes ale jsou poměry jiné. Znám dnes v západních Cechách, v Pošumaví a všude v jižních Čechách tyto poměry. Lidé v chalupách nemají sami býti od čeho živi, a když přijde chlapec nebo dcera domů, říkají: >Jdi do města a hledej nějakou práci!< Je fakt, že sem přichází spousta lidí, poněvadž se dají klamati tou lesklou bídou, která jest, a nemohou se doma na té chalupě uživiti. Kdyby bylo venku na chalupách živobytí, bylo by ve městech méně nezaměstnaných, poněvadž by zde měli lidé práci.

Vážení pánové, taková je věc. Zástupcové průmyslového dělného lidu říkají: Kola se roztočí. Potom, až se kola roztočí v továrnách, až ubude nezaměstnaných, budou míti také zemědělce. Dobře, věříme, že také v průmyslu je krise, že dělnictvo je postiženo, ale tvrdíme a prohlašujeme: Hospodářská krise v těchto vrstvách pracujícího lidu musí se začíti řešiti a léčiti tam, kde započala, a to je fakt, že započala všeobecná krise venku na vesnicích již před několika lety a že jsme to byli my, kteří jsme chodili a říkali: Dejte pozor, ta krise se u těch venkovských chalup nezastaví, půjde do měst, stane se všeobecnou, zachvátí továrny a zachvátí průmyslový lid. Tenkrát se nám dosti nevěřilo, tenkráte se nedalo našim slovům dosti sluchu a dnes veškerý pracující lid, ať průmyslový, ať zemědělský, tone ve velkých nedostatcích.

A přátelé, z toho chci k závěru dedukovati pro nás ponaučení, že jsme zase povinni všichni, zejména zástupci zemědělského a průmyslového lidu k tomu, abychom v dohodě, a opravdu přátelské dohodě, veškeré tyto otázky pracujícího lidu uspořádali, poněvadž, dáme-li živobytí a spravedlivou mzdu pracujícímu lidu, zajišťujeme tak také hospodářský život naší republiky.

Přál bych si, aby v takovýchto chvílích bylo méně stranického šovinismu. (Tak jest!) Zdá se mi, že je toho mnoho, a jsem nerad a nerad to čtu v našich politických zprávách, v těch reliéfech o zasedání Národního shromáždění a o průběhu politických porad, když se tam vyhrožuje, co se všechno neudělá a co se všechno neodhlasuje, co všecko nebude, když se ta a ta věc nebo ten a ten požadavek nestane skutkem. Já jsem toho názoru, že to nepatří snad do takového koaličního soužití, které strany dnes mezi sebou musí míti, a zejména ti, kteří mají připravovati pro nás tu látku k vyřešení nynějších těžkých hospodářských poměrů.

Vyslovuji přesvědčení, že při dobré vůli a při vzájemném porozumění to dokážeme, neboť tak to žádá také od nás lid, který zastupujeme, že my šťastně vyvedeme naši republiku z úskalí, do kterých se hospodářskou krisí dostala, a že dále zajistíme její národní a demokratický život. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Zmíním se jenom několika slovy o vývodech předešlého pana řečníka, proč je krise. Jenom několika slovy. Do krise řepaře a lihovarníky uvedly právě průmyslové podniky, které máte, pánové ze strany pana řečníka, v rukou. Už jsem tu mluvil posledně, že je to přímo pobuřující, když sedlák na Břeclavsku, který oře půdu vedle sedláka rakouského, dostává za řepu 10 a cukr kupuje za 6,40 a sedlák rakouský vedle něho hospodařící za řepu 23 Kč a cukr kupuje za 4 Kč. Je to přímo pobuřující, když litr lihu vyvážíte za 80 n za hranice a konsumentovi, i vašim agrárníkům i komunistům, jak toho kdo potřebuje, prodáváte 50kráte dráže, za 50 Kč. Je to směšné fňukání, když se tvrdí: >Krise vznikla ve venkovských chýších a rolnických usedlostech.< Já jsem také z takové usedlosti. Chodili jsme vyučiti se do práce, a jakmile nastala krise v průmyslu, příliv peněz, které posílaly ty děti do chýší, povolil a důsledek toho byl, že, co se urodilo, to se snědlo a nebylo čím platit. Zadlužili jsme se, a nebylo čím platit. To jsou ty příčiny krise!

A teď, než přijdu k projednávání denního pořadu, musím se ohraditi proti tomu, čeho se včera dopustili Slávikovi celníci na Slovensku. Včera na Slovensku 250 zemědělských dělníků, podle novin i měšťáckých a socialistických, šlo ke komisi regulační, aby svým vlivem působila k tomu, aby nebyla zastavována práce na regulacích, resp. aby byla rozšířena. Kolem 10. hod. šel zástup nezaměstnaných dělníků z obcí Kopčan, Brodského, Kbel a Kutu na moravských hranicích Slovenska do Skalice, aby tam urgoval rozšíření regulačních prací na řece Moravě u regulační komise, která dlí právě ve Skalici. Obyvatelstvo těchto obcí je postiženo velkou nezaměstnaností a jeho rodiny v pravém slova smyslu hladovějí. Proto se vypravil zástup nezaměstnaných žádati regulační komisi o pomoc. Když se zástup dělníků a dělnic, jichž bylo v průvodě více než mužů, přiblížil k městečku Holiči, vyběhl náhle oddíl 30 četníků z holičského zámku, kde byl ukryt, a počal rozháněti táhnoucí průvod. Nikdo z dělníků ani z dělnic, jejichž svědectví jsme vyslechli, neslyšel předtím výzvu k rozchodu. Zato mnoho z nich ucítilo četnické obušky a pažby pušek. (Výkřiky sen. Kindla.) To je ta demokracie, o které zde mluvil p. Olejník, tak se řeší krise. Při tomto rozhánění byla zraněna řada žen a mužů, jedna dělnice, Josefína Há-sová z Kopčan, zůstala ležeti na silnici v bezvědomí. Úřední lékař konstatoval zranění tupým předmětem na hlavě, podle hloubky jde o zranění kolbou. Tedy již nejsou lidé jenom rozháněni kolbami, nýbrž už vraždí kolbou ženu, ležící na zemi.

Po tomto prvním zákroku celníků ustoupili nezaměstnaní směrem ke Kopčanům, až k železniční trati Holič-Kopčany. Četníci postupovali za nimi. Když nezaměstnaní dospěli až k trati zmíněné dráhy, vypálili četníci salvu z karabin. Zasaženi byli dva z dělníků, jeden z nich, 20letý Jan Mitura, byl zraněn těžce. Byla mu zezadu prostřelena noha. Těžce zraněný dělník je příslušníkem lidové strany. Podle zpráv, které náš zpravodaj získal na místě, nezúčastnil se ani průvodu, nýbrž vracel se z Holiče do Kopčan a ocitl se tak mezi nezaměstnanými už po jejich ústupu po prvním četnickém zákroku. V době výstřelu byli nejbližší demonstranti vzdáleni od četnického kordonu 90 m. Tedy tvrzení, že byli četníci ohrožováni kamením, házeným demonstranty, je směšné, poněvadž na 90 m stoupnu si proti každému, kdo bude házet na mne kamením a praky, nebo něco podobného žádný ze zúčastněných neměl, aby mohl házet kamení gumovou střílečkou nebo prakem, jakých se užívalo hned za starodávna a ve středověku.

Po střelbě pronásledovali četníci nezaměstnané na všechny strany, hlavně směrem ke Kopčanům. Dělníci a jejich ženy ustoupili až do obce a četníci zastavili se před obcí na silnici, neboť v obci zatím zavládlo obrovské pobouření. Teprve když po polednách byly autobusy a motorkami dopraveny ke Kopčanům další četnické posily, vnikli četníci do obce, obsadili všechny ulice, učinili řadu prohlídek a zatkli každého, kdo byl nějak označen ranou obuškem nebo pažby z prvního četnického zákroku u Holiče. (Výkřiky sen. Kindla.) Kopčany jsou domovskou obcí presidenta Masaryka. V obci bydlí dosud řada příbuzných Masarykových, kteří také dostali od četníků spoustu ran, aby cítili (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Jeden vzdálený bratranec má oteklá celá záda od ran, které dostal od četníků. Když přišli četníci od místa, kde se srážka stala, do obce Kopčan, před budovu Veselských, seděl tam před domem jejich 14letý syn a choval malé děcko, četníci se vrhli na tohoto 14letého hocha, bili ho před očima jeho matky a odvedli ho na radnici. Vzniklo z toho velké pobouření lidu. V obci je starostou pan Korybaňa, který byl již před válkou sociálním demokratem, po válce byl příslušníkem komunistické strany a později stal se likvidátorem a velice loyálním člověkem a nepřítelem komunistů. Za jeho starostenské éry byla postavena nová Masarykova škola. Také chlapce tohoto loyálního občana zřezali četníci a odvedli do vězení, a teď najednou pan starosta nadává na četnictvo jako špaček. Takovým způsobem četníci (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs, ze dne 9. června 1932 podle § 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) za které jsou obyčejně povyšováni, přesvědčují ty nejloyálnější občany, jak vypadá v praksi ta vaše demokracie a humanita. Takovým způsobem se vtlouká do lidí názor, že žijí v demokratickém státě. To po jedné stránce. V kancelářích, u soudů a u státních zástupců to není lepší. Zvěděti, že je někde komunista úředníkem, tím méně soudcem, letí okamžitě. Ale vy jste četli v poslední době, kolik fašistů, o kterých také tvrdíte, že dělají protizákonnou činnost, sedí ve státních zastupitelstvech, za soudními stolci atd., atd. Jedním z takových je v Brně státní návladní Dvořáček, který se již několikráte >zasloužil< o ostré potrestání komunistů, posledně byl státním návladním při sporu posl. Barsi, který byl zbaven volebního práva. A vůbec pan Dvořáček je známý nepřítel komunistické strany. V poslední době dvakráte navrhoval, aby byla zastavena dělnická >Rovnost<, ale ministerstvo spravedlnosti jeho návrhu nevyhovělo. To dopálilo pana státního návladního Dvořáčka tak, že si před ostatními úředníky postěžoval, že ministerstvo spravedlnosti jeho návrh zamítlo, a prohlásil před nimi, že poměry budou stále takové, dokud v ministerstvu spravedlnosti bude sedět (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 9. června 1932 podle §u 9, lit. ni) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Meisssner. Už podle toho výroku je vidět, že je to vyložený fašista, poněvadž rozumný člověk nikomu nevytýká jeho původ. Já za to nemohu, že mně pokřtili, druhý, že ho obřezali, a třetí, že zůstal bez vyznání.

Co dokazují tyto události včerejška, to fašisování? Že na jedné straně stát ocitá se v hospodářském krachu, a aby kryl své potřeby, zavádí soustavně nové a nové plundrování kapes poplatníků, ať v té neb oné formě. To znamená, že kapitalistické státy celého světa jsou před krachem a že, než by postoupily moc novému právnímu řádu, raději se odváží tyto kapitalistické vlády nového zločinu, povražditi desítky a stamiliony nejen vojáků na frontě, nýbrž i nevinných lidí v zázemí, jak jste viděli v Šanhaji, kde padlo desetitisíce dětí a žen. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Z nouze všech kapitalistických států, z krachujícího systému vyplývá na jedné straně ožebračování širokých mas pracujícího lidu, na druhé straně válečné nebezpečí. A tu dnes nastává už chvíle, kdy pracující lid chtě nechtě musí v zájmu sebezáchrany pomýšleti už na jiné metody obrany a boje. Jestliže dnes se dělníci a rolníci bezohledně bijí, což je v kontrastu s trestným právem, jestliže se bezohledně vraždí a mrzáci, co musí vzniknouti, než obrana? Už nestačí jen parlamentní tribuna, kde každý trochu ostřejší projev nebo projev správně odsuzující takovéto brutální počiny je konfiskován censurou, tu musejí dělníci i rolníci chtě nechtě přistoupiti k organisování obranných sborů. A vy se dočkáte toho, že jedenkráte selže tato vaše brutalita, že jedenkráte musí nastati náprava. Jestliže je dnes úředně zaznamenáno tolik a tolik stotisíc nezaměstnaných, jestliže se dnes s hrůzou díváte do Vítkovic, kde 5000 nových Vítkováků poletí z práce ven, a jestli se hádáte o tom, že byste mohli 5000 horníkům opatřiti práci, kdybyste neodbírali 750 až 1000 tun uhlí, čímž by prý našlo podle propočtu nových 4000 horníků práci, jestli nevidíte, že na Ostravsku a Vítkovicku bude 70.000 lidí bez práce, bez příjmu, v zoufalství, co si mají počíti? Nasytí je ta píseň >Kde domov můj< a >Nad Tatrou sa blýskáMeissnerovy státní zástupce. To jednou selže a vy, ať křičíte, jak chcete, že zachováte klid a pořádek, donutíte občanstvo k organisování obranných sborů. Nyní několik slov k předloze.

Předloha není ničím jiným nežli krokem k inflaci, ať pánové říkají, co chtějí. Mánie zkušenosti ze zákonodárných sborů, pamatuji se velmi dobře, když svého času sen. Hilgenreiner podal v rozpočtovém výboru dotaz, je-li pravdou, že se československo uchází o půjčku ve Francii, že ten dotaz byl zkonfiskován, když potom měl býti uveřejněn v tisku. Tak úzkostlivě se vláda bránila, aby o hospodářské mizérii nepronikla správa do veřejnosti, a za několik měsíců po dotazu senátora křesťansko-sociální strany přijde se s návrhem zákona o miliardové půjčce. Nikdo nebude přece chtíti tvrditi, že rozpočet je dnes v rovnováze, rozpočet byl pasivní již při předložení částkou 1100 milionů Kč: peníze na sanaci, půjčka, zvýšení daně ze zápalek, zvýšení ceny tabákových produktů, obratová daň, navrhované zvýšení daně z důchodu. Prosím, když my jsme v boji proti daňové reformě dokazovali, že se daňové zatížení týká jen vrstev výrobních, dělnictva a středních vrstev, popírali nám to pánové z tehdejší koalice a dnes to píše váš koaliční nejvyšší prokurátor a mravokárce dr Jaroslav Stránský v nedělních >Lidových novinách<: >Političtí a hospodářští ministři budou od úterka připravovati úhradový návrh na tři úvěrové osnovy a dále bude se zabývati návrhem na nové zvýšení důchodové daně. Protože celkové přepracování této daně bylo by velmi obtížné, navrhnou se dočasné progresivní přirážky s platností na 2 léta, a to tak, že by důchodová daň dosahovala asi té výše, jakou měla daň z příjmu před Englišovou daňovou reformou z roku 1927.<

My jsme přece byli jednou svědky, že se daň důchodová zvyšovala, a teď ještě po tomto pronikavém zvýšení progresivním podle >Lidových novin< a podle jednoho z nejvýznačnějších hradních politiků p. dr Jaroslava S iránského má daň důchodová dostoupiti té výše, jaká byla před berní reformou r. 1927. Ale domkáři a rolníci již od r. 1927 platí 3 až 4kráte tolik daně domovní, dělníkům již od r. 1927 se strhuje se mzdy a dá to velmi mnoho práce, jestliže nedocílí existenční minimum, aby dostali zaplacenou částku zpět. To dokazuje již i vládní program a jeden z dosti informovaných poslanců, o kolik se snížila kapitalistům daň důchodová, jakých ohromných výhod používali plných 5 let. A najednou, když nepomůže vše, co jsem líčil, zápalky, tabák, obratová daň, musí se, aby bylo možno se udržeti nad vodou, sáhnouti také na bohaté, ovšem dnes, kdy jejich příjmy nejsou tak veliké, kdy spousta továrníků jednak omezila, jednak zastavila výrobu, dnes, kdy mnozí budou říkat, že jsou v nesnázích, že musí omezovati výrobu, a budou žádati odpisy daně, místo toho, aby platili zvýšené daně a poplatky. Ale ani to všechno ještě nestačí. Je potřebí rozmnožit peníze, a to přímo tak, jak předloha praví, o 244 mil. drobných a o 514 mil. papírových peněz dosud krytých, zařaditi mezi drobné pod titulem peněz nezaložených, nezajištěných. Je to nových 850 mil. Kč, které - přirozená věc - bude musiti zaplatiti zase jen výsledek práce, protože nic na světě nemá cenu, jen lidská práce. Kdyby nebylo práce, ani akcionáři Národní banky by nedostávali 8% a ani dr Preiss by nedostával těch 5 mil. Kč, které přiznal, poněvadž hotové peníze nevynesou nic, ty musí se investovati do nějakého podnikání, do práce, ze které ve formě dividend pobírají majitelé těch peněz svůj výdělek. Vždyť je to přímo pobuřující. Já jsem se ptal v rozpočtovém výboru pánů zástupců ministerstva financí, za jakých podmínek se z Národní banky poskytují půjčky soukromým bankám, a bylo mi řečeno, že za 5% a v tom je také určité procento amortisační. Soukromé banky, kterých je u nás, tuším, 101, když potřebují půjčku, dostanou ji za 5 %, ale samy berou 12 až 14% ze zápůjček. To je rozpětí 7, 8 až 10 %. A při tom se ještě hospodaří tak, že nestačil sanační fond 1640 mil. Kč, bankovním zákonem musil býti tento fond zvýšen o ¹/₂ miliardy, a povinnost státu připláceli na úrokování těchto cenných papírů na sanační fond se zvýšila o 20 mil., z 50 na 70 mil. To všechno, i tento předložený zákon, který bude dnes schválen - to víme - a v nejbližší době podepsán, to všechno nepřivodí a nemůže přivoditi rovnováhu vládního hospodaření. Proč? Poněvadž zase na druhé straně se rozhazuje přímo plnýma rukama, ba řekněme přímo lopatami. My, kteří jsme si slibovali, že budeme žíti, docílíme-li samostatného státu, ve spartánské prostotě a jednoduchosti, potřebovali jsme pro takového malého ministra, jako je Eduard Beneš, restaurovati Černínský palác, který stačil starým Černínům, za 100 mil. Kč! Starým Černínům palác stačil, pro našeho pana ministra to nestačí. 100 mil. sem, 100 mil. tam.

Ministerstvo železnic má denně 4 mil. Kč, deficitu, ale postavil se ohromný palác. Nevím přesně cifru, kolik stál, ale jistě přes 100 mil. Kč, poněvadž je na 160 m dlouhý, 90 m široký a má uvnitř dva dvory. Takový palác potřebuje ministerstvo, které má denně 4 mil. deficitu!

My potřebujeme, aby náš vyslanec v Londýně měl větší plat, než vyslanec francouzský, německý a italský. Učitelé, u nichž není ani jedno promile komunistů a jistě 80% dobrých vlastenců, ať v těch či oněch organisacích, když byl podnikán útok na jejich platy, vydali brožuru, kde dokazovali, že náš vyslanec měl ve Washingtonu po převratu 40.000 dolarů, ale vyslanec anglický pouze 17.000 dolarů ročně. Anglický vyslanec, který byl mluvčím národa, který vládne nad čtvrtinou obyvatelstva zeměkoule, který vládne územně téměř nad pětinou povrchu zemského, měl o 23.000 dolarů méně než náš, poněvadž my jsme středem zeměkoule, kolem nás se svět točí, my jsme osou. (Sen. Kindl: My jsme osou světa!) Ano, ta je v Brušperku na Moravě, kde starosta točí klikou, aby natočil pěkné počasí. (Veselost.) My jsme ostrovem klidu a pořádku a při tom doma meleme z posledního. Jak to vypadá, pánové se už podřekli. Nestačilo toto všecko, co se provádí a zamýšlí v daňových věcech, aby to podepřelo naše státní hospodářství. Bude nutno přikročiti k restrikcí platů. Ovšem již i pánové z vládních stran mluvili o tom v rozpočtovém výboru, že musíme míti odvahu říci státním zaměstnancům, že je lepší snížiti platy, než aby dopadli jako v Turecku a v poslední době v Rumunsku, kde několik měsíců nemohli vyplatiti státním zaměstnancům gáži, kde je z toho hotové pobouření a nikdo nechce převzíti vládu do rukou, poněvadž tam není co krást, je to všechno rozebrané, a teď jen opatřují prostředky, aby mohli vyplatiti gáže státním zaměstnancům, četníkům a generálům. Ale není. na to prostředků. Přirozené zdroje státu vysýchají následkem krise. Již jsem připomenul, že jistě můžeme počítati, že na 800.000 dělníků dnes nemá stálého příjmu. Pan ministr Czech to sám při projednávání svého resortu přiznává, že zaregistrovaných je sotva 60 %; 40 % je nezaregistrovaných, kteří buď nemohou jíti do kanceláře nebo tam chodí rok zbytečně nebo nemají prostředků, aby se tam dostavili, poněvadž jsou příliš vzdáleni a pod. Těch. 800.000 lidí by týdně doneslo 160, 180 mil. Kč, a z těch by pan ministr financí jen na dani ze mzdy dostal 3 až 4 miliony. Poněvadž jsou to lidé, kteří žijí z ruky do úst, znamená to, že všechno, co vydělají, dají z domu, a pan ministr dostal by od obuvníků, ševců atd. nejméně 600 mil. na dani. Kdyby tedy tito z práce vyřazení dostali zaměstnání, automaticky by do státní pokladny vplynulo 500 až 600 mil. Kč, které tam teď nejsou.