Předseda: Vyhrazuji si censurování projevu pana sen. Nedvěda.

Jednání je skončeno.

Slovo k doslovu má pan zpravodaj sen. dr Veselý.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj se vzdává slova.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to o celé osnově zákona, nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla přijata podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Na pořadu dále je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 780) k vládnímu návrhu zákona o povinném míšení lihu s pohonnými látkami. Tisk 788.

Táži se pánů zpravodajů sen. Sáblíka za výbor národohospodářský a sen. Foita za výbory živnostensko-obchodní a rozpočtový, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Foit: Nikoli.

Zpravodaj sen. Sáblík: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, a to souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 780.

Nyní budeme hlasovati o resolucích otištěných ve zprávě výborově tisk 788.

Kdo s těmito dvěma resolucemi otištěnými ve zprávě výborové souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto byly schváleny.

Dalším bodem pořadu je:

3. Druhé čtení zprávy I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 781) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s lihem. Tisk 789.

Táži se pánů zpravodajů sen. Sáblíka za výbor národohospodářský a sen. Pánka za výbor rozpočtový, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Sáblík: Nikoli.

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí schválenou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i s úvodní formulí, byla schválena také ve čtení druhém, a to souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 781.

Nyní budeme hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové tisk 789.

Kdo s touto resoluci souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěná ve zprávě výborové byla tím schválena.

Projednáme nyní:

4. Zprávu I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 722), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 23. března 1932 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna 1932, čís. 45 Sb. z. a n. Tisk 753.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. F. V. Krejčí, za výbor národohospodářský pan sen. Stržil.

Uděluji slovo referentu za výbor zahraniční, panu sen. F. V. Krejčímu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Vážený senáte! Jde tu opět o jednu z dodatkových dohod k naší obchodní smlouvě s Francií, jichž jsme zde v poslední době projednávali již řadu.

Tyto dodatkové dohody jsou umluveny mezi vládou naší a francouzskou proto, aby se vyhovělo obchodním zájmům Francie ve vztahu k dovozu našeho zboží tam.

Naše obchodní styky s Francií jeví se nejlépe na cifrách zboží dovezeného od nás do Francie a z Francie k nám. Kdežto francouzský vývoz za poslední 4 léta k nám klesl s 820 mil. Kč na 452 mil. Kč, stoupl náš dovoz do Francie z 284 mil. našich korun na 460 mil. Kč. Tedy dovoz našeho zboží do Francie se vyrovnává celkem asi s dovozem francouzského zboží k nám. Francouzská vláda sleduje vzrůst dovozu zboží z různých zemí s obavami pro své vlastní zájmy, a to vede k tomu, že se snaží upraviti nově obchodní smlouvy na základě takovýchto dodatkových dohod. Schválili jsme tu nedávno takovou dodatkovou dohodu, týkající se vývozu naší obuvi a našeho porculánového zboží do Francie. Při této dodatkové dohodě, která se nám tu předkládá, jde o zboží různých druhů, jak uvádí důvodová zpráva: sklo, smalt, klobouky, ohýbaný nábytek, kartáče atd. Francouzská vláda se snaží jednak kontingentovati dovoz jednotlivého zboží, jednak trvá na tom, aby jednotlivé státy jaksi ji propustily z dosavadních celních závazků. Tak žádala na př. naší republiku, aby ji propustila z vazby několik celních položek týkajících se cla na ječmen, slad, konfekci a hračky, při čemž se Francie zavázala, že před zavedením nových cel bude s námi jednati.

Dále uvádí důvodová zpráva, že Československo se zřeklo celního kontingentu ve dříví, zajištěného dodatkovým protokolem ze dne 23. září 1931; po úpravě nových cel, mezitím již provedené, Francie připustí opět volný dovoz tohoto zboží.

Obdobně projevila Francie souhlas s vyvázáním několika celních položek Čsl. celního sazebníku jako řezbářského zboží, různého náčiní, nožířského zboží a přístrojů optických. Zároveň se dostalo Československu některých výhod pro celou řadu jiných druhů zboží, jako podnosy, kotouče a prstence pro generátory, pivovarskou smůlu, různé vřídelní sole atd. Dodatková dohoda přináší dále jisté celní výhody pro tkanivo ženilkové a ozokerit, jež vstoupí v platnost po ústavním projednání ve Francii.

Poněvadž se stanoviska naší obchodní politiky není žádných věcných důvodů proti této dodatkové dohodě, která již vstoupila v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna t. r., navrhuji za výbor zahraniční, aby vážený senát dal k této dodatkové dohodě naší obchodní smlouvy s Francií svá schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Těžké poměry hospodářské i finanční, způsobené světovou krisí hospodářskou, nutí veškeré státy k všemožným opatřením, jimiž by se zmírnily tyto neutěšené poměry a chráněna byla také domácí výroba před cizí ničivou konkurencí a velkým dovozem.

Proto i vláda francouzská rozhodla se vzhledem k rostoucí pasivitě své obchodní bilance, která končila roku loňského ztrátou přes 11 miliard fr., na některých opatřeních, jimiž chce odstraniti tento veliký schodek a regulovati poměry na francouzském trhu. Francie uznala za nejlepší a nejúčinnější prostředky ochranné proti přílišnému dovozu cizích výrobků jednak celní úpravu a pak kontingentování dovozu. Oboje tato opatření jsou však většinou odvislá od souhlasu třetích států, neboť brání při této nové úpravě cel Francii velmi často závazky, plynoucí z obchodních smluv s některými cizími státy, mezi nimi i s republikou naší.

Z toho důvodu obrátila se Francie na republiku Československou, aby ji propustila z vazby některých celních položek, které vážně ohrožují její obchodní bilanci. Jde hlavně o ječmen, slad, konfekci a hračky.

Vláda naše, uznávajíc těžkou situaci zahraničního obchodu francouzského, svolila k této dekonsolidaci s podmínkou, že novou úpravu cel na uvedené produkty bude vláda francouzská v dohodě s námi sjednávati. Oproti tomu projevila Francie souhlas s vyvázáním několika celních položek, o nichž se již také zmínil referent výboru zahraničního.

Vzhledem k tomu, že všechny dekonsolidace jsou oboustranně vázány podmínkou, že nemohou býti nová cla bez vzájemného souhlasu zavedena a že za dnešní kritické situace nelze předpokládati, že by dohoda tato zhoršila snad naši obchodní úmluvu s Francií z roku 1928, doporučuje výbor národohospodářský slavnému senátu schválení této dohody tak, jak uvedena je v senátním tisku čís. 722 i s příslušným schvalovacím usnesením.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo přihlášenému řečníku, panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Pánové! Vítězná Francie, která určovala hranice státu a určovala také v Evropě nové státy, jako na př. náš československý, který spíše v zájmu Francie zde byl vytvořen nežli v zájmu národa československého... (Hlasy: Nestydíte se?) Viděli jsme to velmi dobře při jednání o reparace.

Předseda (zvoní): Volám pro tento výrok p. řečníka k pořádku!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Francie potřebovala v týle Německa někoho, kdo by ji chránil v případě konfliktu mezi Německem a Francií, kdo by útočil na záda Němců, a jestli Francie z lásky k československému národu vytvořila tento stát, pak prostě jste neměli přistoupiti na miliardové platy reparační. Buďto jsme byli zároveň s dohodou bojujícím státem a byli jsme účastni na vítězství, a pak jsme měli býti ještě účastni na platech, na placení nám válečných úhrad, anebo jsme vasalové, kteří jsme si draho musili zaplatiti účast na mezinárodním válečném konfliktu a kteří na něj musíme platiti několik desetiletí. Francie, která byla vítězna a která určovala a určuje hranice v Evropě, je zrovna tak v hospodářském krachu, krisi a mizérii jako všechny ostatní státy.

Vidíme to dnes, že dokonce už vypovídá příslušníky cizích států i státu československého, který je v nejužším politickém i přátelském styku s tímto státem. Není tomu dávno, co proběhla novinami zpráva, že několik set Českých vystěhovalců bez jakýchkoli prostředků táboří u nádraží v různých velikých francouzských městech. Zkrátka, Francie se se svou politikou přepočítala, poněvadž nedbala železných zákonů hospodářského vývoje, o nichž psal a mluvil už před několika desetiletý Marx.

Vývoj společnosti lidské určují železné zákony. Dílo versaillesské nebylo dílo mistrovské, nýbrž pramizerným dílem učňovským. Proč? Dnes jsme mluvili v rozpočtovém výboru při rozmnožování platidel v Československu o několik set milionů korun, že máme drahou administrativu. Máme drahou administrativu, všichni to víte, ale přikročiti k jejímu zlevnění nechcete. Proč? Poněvadž naši exponovaní lidé, právě ti, co dělají neproduktivní práci, berou nejméně 100.000, 150.000 až 200.000 Kč příjmů, zatím co příslušníci proletářských vrstev musejí dříti v témže státě za 500 až 600 Kč.

Rakousko má drahou administrativu, rovněž Rumunsko, Jugoslávie, které jsou před krachem. Čili z toho velikého celku rakousko-uherského bylo vytvořeno buďto úplně nebo z části několik států, které samy každý o sobě mají jednotlivou administrativu, v tom velikém území starého Rakouska je dnes čtyřikráte tolik ministerstev. Vládní noviny psaly, že jest u nás dvakráte tolik sekčních šéfů než za starého Rakouska, dvakráte tolik generálů jako za starého Rakouska, které bylo pětkráte větší Československé republiky, v tom území starého Rakouska je dnes čtyři až pět vládnoucích dvorů. Rozpočet dvoru vídeňského činil 12 mil. Kč a rozpočet pro kancelář presidenta republiky činí v tomto státě 19 milionů KČ. (Výkřiky senátorů strany nár. soc.) Rozpočet toho krachujícího - počítejte valorisaci - srbského krále, jehož otce dosadili na trůn vrahové...

Předseda (zvoní): Volám za tento výrok pana řečníka k pořádku!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Má 60 milionů dinárů ročně, rumunský král má 60 milionů lei ročně, čili přirozená věc, že je zdražena administrativa, národové jsou bezmezně vykořisťováni, platí drahou byrokracii a drahé své vůdce a kromě toho hospodářsky nelze z toho žíti, poněvadž člověk sedne na rychlík v Bohumíně a je za 2 hodiny v Břeclavi. Pracoval jsem na perleťovém zboží před válkou; zboží vyrobené v mé obci, kde nás pracovalo 40 až 50, vydělali jsme týdně v zimě 25 Kč, šlo z obchodních domů až do Bagdadu. Dnes to všechno umřelo. Proč? Dnes výrobce, než by se dostal do Bagdadu, musí překročiti několikráte celní hranice, čili zkrátka, jak jsem řekl, dílo versailleské nebylo dílem mistrovským, nýbrž je to pramizerné dílo učňovské, co se stalo ze staré Evropy. A Francie, která nám diktuje naše militaristické podmínky, určuje zde nejen výcvik teoretický a praktický, nýbrž určuje nám i sumy, které musíme platiti na náš militarismus; ale ta Francie nedbá na druhé straně, aby nám usnadnila obchodní spojení s ní, nedbá, abychom my, kteří se dusíme ve vlastních výrobcích, měli zde někde ventil, nýbrž ohraničuje se proti naší konkurenci obchodní vysokým celním šraňkem, zrovna tak jako to nepřátelské Německo, Maďarsko anebo jiné státy. (Výkřiky sen. Kindla.) Není tomu dávno, co se zde projednávala obchodní smlouva s Francií, kde se zvyšovalo clo na obuv o 25% hodnoty obuvi. Víme, proti komu to bylo namířeno. My víme, že drobní obuvníci neposílají své zboží do Francie, a víme, že také velmi málo středních továrníků s 300 až 400 dělníky velmi málo posílá své zboží do Francie. Smlouva, resp. ochrana celní tak vysoká byla namířena proti zlínskému dodavateli obuvi, který nejde ven za hranice jako obchodní přítel svých kolegů, nýbrž jako imperátor, všude chce ovládnouti trh bez rozdílu, zda prospívá tamním svým hospodářsky slabším konkurentům, či je ničí. Proto v tomto oboru zase bylo potřebí krajně se ohraničiti vysokými cly, protože takové vhodné podmínky pro konkurenci, jako vy jste dali v Československu firmě Baťa, nemá žádná jiná firma, promiňte páni kolegové, Baťa byl vaším vzorem, teď už ne, když je v krisi, byl takovým vaším vzorem, že páni soc.-demokratičtí národohospodářští odborníci a jejich profesor národohospodářství dr Macek povýšili Baťu nad Marxe. Již by se neměli nazývati Marxisté, nýbrž Baťovci. A jestli já, a to nikoliv z osobních důvodů, poněvadž proti Baťovi osobně nic nemám - s Baťou jsem nebyl ve styku od těch dob, co jsme seděli v okr. výboru i- jestli já ten systém potírám, tak ne proto, že Mikulíček potírá Baťu nebo opačně, nýbrž Mikulíček potírá nemožný soukromokapitalistický vykořisťovatelský systém, a Baťa se chce toho komunistického směru, který jediný nebojácně, a nekompromisně se tam s tím systémem bije, zbavit útokem na osobu prostřednictvím svých redaktorů. Já jsem před chvilkou vytýkal zde pánům z agrární strany, že agrární strana má v každém městě kandidátku, i v Praze, třebaže za těch 13 roků, co jezdím do Prahy, jsem tu ještě neviděl, aby tu někde jel rolník s kravičkami, pluhem a branami a aby se snad tu v Praze selo, žalo a mlátilo; ale přes to páni agrárníci tu postaví kandidátku a bijou se s ostatními stranami, aby měli zastoupení v obecní radě a v městském zastupitelstvu města Prahy. Ale ve Zlíně ne! Ve Zlíně, kde potkáte několik povozů s koňmi nebo kravkami a kde potkáte několik desítek rolníků a kde vidíte rolníky v okolí pracovati, tam si páni z agrární strany, jako vedoucí vládní strana, nedovolí postaviti kandidátku. Ne proto, že by to bylo spojeno s bůhví jakým risikem, ale zkrátka proto, že má je pan Tomáš Baťa v kapse. To je to celé.

Tedy k vůli jednotlivci uzavírají se tu mnohdy mezinárodní úmluvy mezi Československem a jinými státy, v tomto případě jako byla minulá smlouva s Francií. Já zde chci poněkud odhrnouti clonu s toho, jak se Baťa dostal k těm poměrům, že může dnes konkurovati v Německu, ve Francii, v Anglii a ve všech ostatních dílech světa, a jak, když vysokými cly je mu znemožněna tato konkurence, klidně přenese svůj kapitál za hranice, postaví tam fabriky, tamějšími lidmi obstarává výrobu, aby ubíjel zahraniční konkurenci. Co z toho má Československá republika, že ten, který si pomohl - já k tomu ještě přijdu, mám zde několik natištěných stránek - hlavně v době války a kterému jste pomáhali k stamilionům ročně daňovou politikou, vyváží dnes kapitál zde získaný a staví objekty za hranicemi, když celní přehrady mu znemožňují laciný výrobek v Československu vyrobený vyvážeti do ciziny a tam s ním konkurovati?

Zlín sám o sobě, to je celá legenda. Před několika málo týdny obracely se ještě mnohé oči ke Zlínu, v celém světě zastavovaly se továrny, kolečka se přestávala točit a ze Zlína přicházely zprávy o rozšiřování Baťových závodů, o nových stavbách, o větší výrobě bot. Tisíce dělníků bylo vyhazováno na ulici a ze Zlína rozhlašovaly hlásné trouby, že u Bati se přijímají noví dělníci.

Ve Zlíně se točila kolečka - ve Zlíně byla práce! Povedení >socialisté<, kteří zaměnili socialismus za Baťovy inseráty, u nichž heslo vyzývající dělníky celého světa ke společnému zápasu bylo dávno zaměněno průpovídkou >střídejte ponožky<, volali o tomto zázraku do celého světa. Uprostřed rozvrácené kapitalistické výroby, uprostřed nezaměstnanosti - Zlín, město bez krise.

>Zlín je dnes snad jediné město, jehož se krise nedotýká<, tak napsal ještě na počátku ledna t. r. sociálně-demokratický >Večerník Práva lidu<. Nemusíme se snad zdržovati citáty z ostatního tisku národně-sociálního jako Stříbrňáckého, národně-demokratického, stejně jako lidoveckého. Skoro všechen tisk v Československu ukazoval v dojemné jednomyslnosti na zlínské metody jako na jedinou cestu z krise, jako na cestu, kterou žádná krise nezkříží.

>Socialisté<, kteří dávno zapomněli Marxovo učení, vykládali dělníkům, že je rozdíl mezi moudrým a hloupým kapitalistou. Hloupí kapitalisté zavinili krisi, protože nechtěli poslouchat řemeslné falšovatele socialismu, ale ti moudří, moderní a pokrokoví jdou >s duchem doby< a krise pro ně neexistuje. Uctiví podkuřovatelé kapitalistických kořistníků stavěli tak Baťu za vzor socialismu a jeho metody za cestu k chlebu a práci: >Baťa nebojuje s krisí, pohodlnými zbraněmi obvyklých kapitalistů. Neobmezuje výrobu a nesnižuje mzdy dělníkům. Naopak. Počet jeho dílen na výrobu obuvi měsíc od měsíce vzrůstá a zatím, co jinde dělnictvo propouštějí, Baťa nové dělnictvo přijímá. Jeho zásadou je služba zákaznictvu dobrým a při tom laciným výrobkem a v tom je jedna z příčin jeho úspěchu.<

Div se nerozplynul sociálně-demokratický redaktor dojetím, neboť co zde čtete, je citát ze sociálně-demokratického >Večerníku<. A dále: >Všichni naši i cizí hospodářští politikové by mohli chodit k Baťovi do školy, aby si mohli u něho svoje neplodné a mnohdy zbytečné a pochybné teorie usměrnit a poopravit.< To je zase hlas sociálně-demokratického ostravského >Ducha času<, který povyšuje Baťu na socialistického teoretika prvního řádu. Tak psali novinářští škrabáci ještě před několika týdny. Díky jim obejmula hlavu Tomáše Bati svatozář nového proroka a spasitele. Díky jim vznikla zlínská legenda, líčící metody batismu, jako jediné klidné východisko dnešní mizérie. Když se zabíraly fabriky, když se vlaky srážely jako mléko před bouřkou, když se snižovaly mzdy, říkali dělníci: >Kdyby to tak vzal do ruky Baťa...<

Baťa stal se díky podvodným prorokům pro širokou pracující veřejnost symbolem možnosti východiska z krise bez boje, bez revoluce, bez obětí. >Jen kdyby přišli samí takoví Baťové - tak by to klapalo a nebyla by žádná krise.< Do této legendy, do krásné pohádky, jíž se utěšovali lidé a jíž byli dělníci odváděni od skutečného boje, přicházejí nyní jako blesk z čisté oblohy nové, neuvěřitelné zprávy ze Zlína. Baťa omezuje výrobu - Baťa propouští zaměstnance - Baťa zastavuje všechny stavby - Baťa se uchází o bankovní úvěr - Baťa krachuje. Tyto všechny zprávy jsou pravdivé, byť pro širokou veřejnost překvapující. Krise zatloukla na vrata Baťových závodů, hroutí se svatozář kapitalistického či >socialistického genia a spasitele. Krise s nebývalou ostrostí odhaluje kapitalistickou tvář Baťových závodů, ukazuje je jako součást kapitalistického systému. Zlín není ostrovem, je jen výběžkem neodvratně se potápějící pevniny. A krise ve Zlíně přináší s sebou také důkazy nezbytného krachu všech pokusů o řešení situace methodami batismu. Krachující Baťovkou krachuje pro pracující lid Československa poslední iluse, že v rámci kapitalistického řádu bude možno nalézti východisko z dnešní mizérie. Dosud se točil Zlín a Sovětský svaz. Zlín se přestává točit a Sovětský svaz (Sen. Nentvich: Také! - Výkřiky.) roztáčí svá mohutná kola. >Jak je to možné? Kde je toho příčina? Co bude dále v Baťovce? Jak vůbec z toho ven?< - to jsou otázky, které hýbou pracující veřejností a které žádají naléhavé odpovědi. Baťa říká:

>Lidem je třeba bot. Pro 1750 mil. obyvatel světa, zaznamenaných statistikou, vyrábí se ročně asi 900 milionů párů bot.< K tomu připojuje Baťův pisálek a podkuřovač pan Cekota: >Ano, svět potřebuje zboží. Nejen bot, nýbrž i potravin, mléka, másla, vajec, ovoce, oděvů a obydlí, strojů a nástrojů...< Tato slova vyjímají se sice poněkud směšně v době, kdy celý svět se topí ve zdánlivém přebytku všeho toho, co pan Cekota tak lákavě vymaloval. Správné na tom je, že z této zásady vychází nejen Baťa, nýbrž všichni kapitalisté dříve, než se dají do nějaké výroby. Vyrábějí proto, protože předpokládají, že se najdou lidé, kterým prodají výrobek, zhotovený v jejich závodech. Vyrábějí, protože doufají, že dostanou za zboží více, než do něj vložili. Avšak kapitalistů, vyrábějících jeden druh zboží, je více. Navzájem si konkurují, navzájem se snaží předstihnouti levnějším výrobkem. Jak docíliti této >láce