Konkurence mu nezůstane odpověď dlužná a tak se opakuje celý proces kapitalistické výroby. Tento proces má pro dělnictvo důsledky: Vyřazování z práce a zhoršení poměru mezd k celkovému národnímu důchodu, t. j. k ziskům kapitalismu. Kromě toho přináší s sebou vyvlastnění drobných výrobců a vzájemné požírají kapitalistické konkurence. Na straně dělnictva se hromadí bída, na straně fabrikantů žoky zlata.

Ale hlavními odběrateli zboží jsou pro fabrikanty zase po většině dělníci. Dělníci vyrábějí nyní daleko více zboží, ale nemohou si koupiti tolik jako dříve. Tak celý proces kapitalistické výroby nese s sebou tento základní rozpor: Zatím co výroba roste, zatím co rostou možnosti zásobiti všechno obyvatelstvo, zmenšují se pro široké vrstvy lidu možnosti si tyto výrobky zaopatřiti. Jednoho dne musí tak nastati okamžik, kdy tisíce lidí řeknou: >My potřebujeme sice boty, šaty, jídlo, ale ožebračili jste nás tak, že si to nemůžeme už koupiti.< Kapitalisté, ani pan Baťa nevyrobili svoje výrobky pro >službu veřejnosti< - to je největší švindl -nýbrž pro zisk. Pro ně nemá smyslu vyráběti, jestliže jejich zboží nebude zpeněženo se ziskem. Takto jsou krise ne-bytným důsledkem kapitalistické výroby.

>Miliony lidí chodí boso< - křičí pan Baťa, ano, ale ty miliony nemají ani na kus chleba, natož na boty. Tyto miliony byly na tento stupeň připraveny pány kapitalisty, podobnými panu Baťovi. A páni kapitalisté i pan Baťa kroutí dnes hlavami a diví se, že si lidé nechtějí kupovati jejich výrobky, byť byly sebe levnější.

Rozvoj strojové výroby u Bati byl zaplacen ochuzením 60.000 drobných ševců, hromadným vypovídáním dělnictva od menších Baťů, menších obuvnických fabrikantů. Vývoj výroby u Bati šel právě tak jako v jiných oborech ruku v ruce s podkopáváním možnosti odbytu.

Podle Baťových údajů v Cekotově knize sestavili jsme si tuto tabulku: Roku 1894 vyrobil jeden dělník jeden pár bot denně, r. 1900 2,5 párů, r. 1923 vyrobil 4,44 párů bot, r. 1926 již 5,74 párů a r. 1930 vyrobil jeden dělník 8 až 9 párů bot za den. Z tabulky je zřejmo, že r. 1894 vyrobil jeden dělník jeden pár bot denně, r. 1915 2 a půl páru, r. 1925 už 5,45 párů a r. 1930-1931, v době největší konjunktury, 8-9 párů bot. Výkonnost dělníka od r. 1915 stoupla čtyřikráte, během posledních dvou-tří let. však i tato čtyřnásobná výkonnost stoupla zase dvakráte. Při tom nutno míti zřetel k tomu, že se nepoměrně zvyšoval počet osob, které se přímo nezabývaly výrobou, administrativních sil, prodavačů, agentů atd.

Je tedy ve skutečnosti vzestup výkonu daleko větší, nejméně šesti- až sedminásobný. Nyní je otázka: Rostly v tomto poměru mzdy, klesaly v tomto poměru ceny bot vzhledem k cenám jiných výrobků? Další kapitoly této brožury dají na tyto základní otázky jednoznačnou odpověď: Stoupání reálných mezd, pokud se dá vůbec o něm mluvit, zůstávalo daleko zpátky za vzestupem výrobnosti práce a také ceny obuvi vzhledem k celkovému cenovému indexu nedoznaly tak velkého poklesu.

Představme si nyní, že by Baťa vyráběl nejen boty, nýbrž všechny statky, všecko to, o čem pan Cekota vykládá, že je potřebí k lidskému životu. Když výkon dělníků stoupne třikráte, ale mzdy se jen zdvojnásobí a ceny klesnou na polovinu, má to za následek, že dělník si může koupiti poměrně daleko menší část celkové výroby zboží. Zaměstnavatel se udělal hezkým, >slouží veřejnosti<, snížil ceny výrobků na polovinu, zaměstnavatel roztrubuje do celého světa, že zvýšil dvojnásobně mzdy dělníků, ale zapomíná dodat, že trojnásobně zvýšil výkonnost. Pro zaměstnavatele však přicházejí také důsledky: ochudil ty, kteří jeho výrobky kupují; ti si jich nemohou nyní tolik koupiti a výrobky zbývají. Zaměstnavatel se snaží prodati je tam, kde mají ještě nedokonalou výrobu, menší výkonnost dělníka a v důsledku toho i dražší výrobky. Ale tam také nespí, tam jsou také Baťové a doženou svého konkurenta poměrně brzy. Původní Baťa zase sníží zvýšením výkonu životní úroveň dělnictva, vyrábí >levněji<, aby mohl konkurovat. Konkurenční Baťové to napodobují a všichni dohromady podřezávají větev, na které sedí, podkopávají kupní sílu těch, kteří kupují jejich výrobky. Když se jim přebytečné výrobky nahromadí, propustí dělnictvo a tím ještě více podkopají možnost odbytu. Tento pochod pokračuje za kapitalismu neustále a nezbytně vede ke krisím tím hlubším a tím hůře řešitelným, čím více postupuje rozvoj výroby. Těmito zákony, jak jsme dokázali, řídí se a je ovládán i Zlín, i Baťův závod. Jsou to zákony kapitalistického kořistnictví a jejich důsledkem je krise, nezaměstnanost, ničení národního bohatství, hlad a válečné boje o nové trhy. Krise pokoušejí se kapitalisté řešiti větší bídou dělníků. Stlačují jejich úroveň na úroveň čínského kuli, aby přetrumfli ještě svého konkurenta, aby ho zničili, aby' se zmocnili jeho trhu. Stejně jako jinde vedly tyto zákony kapitalistické výroby i u Bati, u kapitalisty Bati, k neodvratné krisi. >Lidé chodí bosi a potřebují boty<, hlásá pan Baťa. Proč tedy propouští tisíce dělníků a nutí je, aby chodili bosi? Proč je nutí, aby si nemohli koupiti nejen jeho boly, nýbrž ani chleba, mléko a vůbec to nejnutnější k životu?

Je zde ještě jedna otázka: Proč Baťa tak dlouho vzdoroval krisi? Odpověď na tuto otázku leží na snadě. Baťův bývalý redaktor Pagáč vykládá ve své knize >Baťa< o poměrech v obuvnickém průmyslu před 36 lety. Tehdy Baťa zajel do redakce odborného obuvnického listu v Praze, tázal se po strojích, ale zvěděl tu jen, že se snad prý v Německu při výrobě obuvi nějakých strojů používá, ale že se neosvědčily. Kapitalismus v době, kdy rozvíjel techniku v základním těžkém průmyslu, ponechal s počátku stranou výrobu, sloužící bezprostředně pohodlí a blahobytu lidí. Výroba obuvi byla velmi zaostalá, úplně rukodílná a první stroje připadaly jako zázraky. Naproti tomu stroje velmi zvětšovaly výrobnost práce. Sám Pagáč vypočítává, že pomocí strojů vyrobí jeden dělník se dvěma děvčaty nebo hochy 30 párů obuvi za 8 hodin. >Je to tolik, co jeho starý druh vyrobil za měsíc při nepočítané pracovní době,< poznamenává Pagáč. Za takových okolností musilo použití strojů nezbytně vésti k rychlému vyvlastňování rukodílných mistrů a k nesmírnému bohatnutí strojových výrobců, moderních kapitalistů, používajících všech vymožeností moderní techniky. Baťa díky přenesení amerických metod na evropský kontinent, díky velikému zvýšení výkonnosti dělnictva a díky brutálním metodám ničení konkurence získal nesmírný předskok před všemi ostatními, a to nejen před drobnými výrobci, nýbrž i před ostatními obuvnickými továrnami, které jen opožděně zaváděly nové stroje. Baťa předstihl své konkurenty, ničil drobné obuvníky po tisících a do jeho kapes plynuly miliony a miliony, vydřené nestoudným kapitalistickým kořistěním dělnické práce. Tento předskok, toto nesmírné nahromadění kapitálu, které učinilo z malého závodu obrovský světový podnik, celé tovární město, umožnilo Baťovi za zvláštních ještě předpokladů udržeti se po dobu krise poměrně dlouho nad vodou.

A daňová politika státu mu napomáhá. Tento postup také český státní systém podporoval a podporuje. Já jsem již několikráte s této tribuny mluvil o daňových povinnostech firmy Baťa. Poukázal jsem, že na rok 1932 má Baťa jenom na daních a přirážkách předepsáno o plných 10 mil. Kč méně, než by mu mělo býti předepsáno podle cifer, které mně byly sděleny - a na něž jsem ještě reagoval v rozpočtovém výboru - panem ministrem Englišem. Mluvil jsem tu několikráte o nedostatku zákona o dani z polotovarů při vlastní výrobě. Vy jste zvýšili obratovou daň o 50% i více, ale přesto, že jsme to několikráte urgovali - i dva pánové ze živnostenské strany o tom mluvili i- ponechali jste nadále ten systém při dani z polotovarů, která podle výpočtu pánů ze strany živnostenské, kteří teprve nedávno vystoupili z vlády, činí u firmy Baťa 70 mil. Kč ročně, a tím jste ponechali ve chřtánu tohoto kapitalistického vykořisťovatele daň, kterou každý konkurent, ať malý továrník nebo malý obuvník, musí platiti. Jestliže - nemůžeme do toho vniknouti - platí firma Baťa daň z příjmu v takovém poměru jako daň výdělkovou, pak jenom na dani z příjmu a na dani výdělkové je tu náskok 20 mil. Kč.

Pánové, když se za takovýchto okolností podporuje silný jednotlivec celým vládním systémem - a to je v celé koalici, pan ministr financí je jenom exponentem, vykonavatelem vůle té koalice - jestli se takovým způsobem podporuje jedinec silný, pak je přirozenou věcí, že ti druzí, kterým se taková podpora neposkytne, nemohou obstáti v konkurenci. (Sen. Douda: Baťovi se musili odměniti jako vlastenci, když on ve své továrně netrpí ani jediného komunistu!)

Baťova cesta k moci je vroubena 60.000 existencí drobných obuvnických mistrů, kteří byli nuceni vzdáti se v nerovném zápase. S těmito měl Baťa poměrně lehkou práci, neboť celý režim stál na jeho straně. Proti svým kolegům obuvnickým fabrikantům použil nejmazanějších metod k jejich vyvlastnění. K odstranění konkurenčních překážek zřídil několikačlenný aparát, složený z právníků a jiných individuí na rozdrcení protivníků. Uvádíme jen málo příkladů.

R. 1924 továrna na obuv firmy Zaplétal ve Zlíně se ocitla v úzkých. Moravsko-slez-ská banka naléhala na firmu a žádala zaplacení svých pohledávek. Firma žádala vyrovnání. V tom zasáhl Baťa. Na Baťův příkaz Baťova banka >Union< přebírá pohledávky od Moravsko-slezské banky za daleko nižší částku, než byl Zaplétal Moravskoslezské povinen zaplatiti, uvalí na firmu Zaplétal konkurs - to mám zjištěno ve Zlíně - znemožňuje vyrovnání. Nyní Baťa vystupuje na scénu jako dobrodinec. S dobrodineckým gestem kupuje továrnu a nabízí továrníkovi Zapletalovi úřednické místo ve svém závodě. Jeden konkurent je takto odstraněn.

Druhý konkurent byl odstraněn v krátké době na to. Je to nynější továrník Štěpánek v Hostivaři. Já jsem cvikoval boty dva roky u Štěpánka, měli jsme stejnou výrobní kapacitu pro vojenskou obuv. O málo desítek párů firma Baťa vyrobila více než firma Štěpánek, v níž jsem byl osobně zaměstnán. A najednou r. 1916 dozvěděli se páni v intendantuře ve Vídni, že ten František Štěpánek je politicky nebezpečný, že u něho býval, snídal, obědval, večeřel a noclehoval Tomáš Masaryk, nynější president Československé republiky. Nemám důkazy o tom, kdo to té intendantuře potvrdil, že když byl r. 1907 a 1911 prof. Tomáš Masaryk zvolen za okres zlínský poslancem, že spával a měl svou politickou basi u Štěpánka. Tento Tomáš Masaryk dělal již tehdy v zahraničí nacionální revoluci a proto jeho politickému příteli musily býti dodávky pro vojenskou správu odebrány. Bylo mu zabaveno, zkonfiskováno za 1,450.000 Kč kůže a musil se v té době, kdy nebylo možno kůži dostati pro soukromou výrobu, uchýliti, chtěl-li udržeti svou továrničku, k výrobě obuvi mimovojenské. Štěpánek později utrpěl, tuším, asi 16 až 18 mil. Kč, jak mi řekl, valutárních ztrát. Než dostal zboží ze zahraničí, koruna stoupla, on místo 150 Kč za pár dostal třeba jen 100 nebo 80 Kč a důsledek toho byl, že se octl ve finanční krisi. Banka převzala správu továrny, ve které pracovalo 300 dělníků, ale když ji prodávala, přes to že nabízela větší částku než Baťa, byla továrna zašantročena Baťovi. Dělníci se vyhodili; dělejte si, co chcete, jste stejně ti nespokojenci, mnozí máte cejch komunistické organisace, a proto vyletěli.

Co bylo s Busi? 1300 mil. Kč byla uzavřena investiční půjčka, 600 milionů se dalo na sanaci deficitu na železnicích. Zase mám ústní zprávy od továrníků, kteří mají přístup k těm různým úředníkům v bankách, že pan ministr Engliš sanoval z investiční půjčky Moravobanku, která byla interesována na firmě Busi v Třebíči a přes to, že koncern továrníků chtěl Buši koupiti za větší částku, než nabízel Baťa, zašantročila se Busi Baťovi. Baťa se zaručoval, že nepustí dělníky z továrny Busi a podívejte se dnes: v Třebíči 2000 dělníků je vyhozeno před vrata. Takovým způsobem se zbavuje ten, jemuž slevujete na daních cca sto milionů, svých kolegů - konkurentů.

A podobným způsobem odstraňuje Baťa i jiné konkurenty. V roce 1931 zmocňuje se továrny na obuv a kůži Buši v Třebíči. Kupuje továrnu a uspokojuje věřitele. Dělá dobrodince. Kdyby prý nebylo této koupě, byla by vláda musila sanovati banku, která firmu Busi financovala. Jako by tu banku nesanovala. Banka se spojila s jinými a fušované banky byly na konec dotovány ze sanačního fondu. Službu za službu. Baťa prosazuje prostřednictvím Čsl. vlády, že ve Francii během r. 1931 nebudou uzákoněna cla na obuv dováženou z Československé republiky, t. j. na obuv Baťovu.

Tisíci ničených existencí, sebevraždami drobných výrobců, tisíci dělníky vyházenými ze zavřených fabrik je vroubena Baťova cesta k moci, jako cesta každého průmyslového a finančního magnáta. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Přejí si páni zpravodajové slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Nikoli.

Zpravodaj sen. Stržil: Rovněž ne.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme nyní:

5. Zprávu imunitního výboru o žádosti ministerstva financí ze dne 25. dubna 1932, č. j. 51.060/31-III/8, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Szilassyho pro zkrácení daní podle §u 185 a následujících zákona o přímých daních čís. 76/192?, resp. §u 41 zákona o dani z obratu a přepychové čís. 188/1930 Sb. z. a n. (č. 6223/1932 předs.). Tisk 774.

Zpravodajem výboru imunitního je pan sen. inž. Havlín, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Podle sdělení ministerstva financí z 25. dubna 1932, č. j. 51060/31-III/8, je důvodné podezření, že sen. dr Szilassy učinil přiznání k dani důchodové za rok 1927 a k dani z obratu za léta 1927 až 1929 způsobem trestnost zakládajícím, ježto uvedl nesprávné, případně neúplné údaje. Podezření jest odůvodňováno výsledky revise, která byla finančními orgány provedena a při níž byly konstatovány mezi základnami daňovými, učiněnými v přiznáních, a mezi úředně zjištěným stavem diference od 76.100 až 908.970 Kč.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát vyhověl žádosti ministerstva financí ze dne 25. dubna 1932, č. jedn. 51.060/31-III/8, a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Szilassyho.

Zájem státní pokladny i zájem veřejný, hlavně s ohledem na berní morálku, vyžaduje, aby ve všech případech, kdy je vážné a výsledky státní revise podepřené podezření, že v daňových přiznáních bylo použito nesprávných nebo neúplných údajů, směřujících ke zkrácení státního důchodku způsobem trestnost zakládajícím, bylo postupováno přísně podle platných zákonitých ustanovení. Jestliže tímto způsobem projednávají se berní záležitosti všech občanů, nelze činiti jakoukoli výjimku u parlamentních zástupců a proto navrhuje se vydání sen. dr Szilassyho, jemuž jsou v trestním důchodkovém řízení dány možnosti, aby se ze vzneseného podezření obhájil.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, budeme tudíž hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Szilassyho, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Szilassyho.

Projednáme nyní bod další, jímž je:

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Košicích ze dne 27. ledna 1932, č. j. Tf. 172/1931/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha pro těžký důchodkový přestupek podle §u 8, 11 a 14 zákona č. 116/1927 (č. 5881/1932 předs.). Tisk 775.

Zpravodajem je pan sen. dr Bačinský.

Zpravodaj sen. dr Bačinský: Slavný senáte! Podle popisu činu důchodkového úřadu v Sebrancích, č. 276 z. p./30, sen. dr Korláth je majitelem jednoho traktoru o váze 1200 kg, s kterým se pohyboval v druhé polovině roku 1928 a 1929 po krajinské cestě z Jenkovců na velkostatek >Leichtagové v Kristoch< za účelem mlácení obilí a s traktorem odvezl též i mlátící stroj. V první polovině r. 1930 jezdil s traktorem na zmíněný velkostatek orat pozemky. Jinak používal traktoru za účelem výdělkovým a při tom pracoval s ním na cizích hospodářstvích. Traktor finančnímu ředitelství nepřihlásil a daň z motorových vozidel za druhé pololetí 1928 a 1929 a taktéž i za první půl roku z r. 1930 nezaplatil. Tímto jednáním zkrátil stát na daních z motorových vozidel o Kč 990. Tento čin zakládá skutkovou podstatu těžkého důchodkového přestupku podle §§ 8, 11, 14 a 16 zákona č. 116/1927 a trestného podle §u 20 téhož zákona.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát vyhověl žádosti krajského soudu v Košicích ze dne 27. ledna 1932, č. j. Tf. 172/1931/2, a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha pro těžký důchodkový přestupek podle §§ 8, 11, 14 a 16 zákona čís. 116/1927.

Dr Korláth, senátor, obhajoval se tím, že není povinen platiti daň z motorových vozidel za svůj traktor, poněvadž traktor sám o sobě nezakládá daňové povinnosti a kromě toho on nikdy nedostal písemné vyzvání k zaplacení daně a nebyla mu doručena žádná přihláška, aby svůj výdělek mohl přihlásiti.

Ale z výpovědi svědka Ludevíta Kleina vysvítá, že dr Korláth pohyboval se po krajinské cestě, a to: z Jenkovců na velkostatek >Leichtagové v Kristoch< a zpět, ne pouze s traktorem, ale odvezl traktorem i mlátičku. Je sice pravda, že podle nálezu nejvyššího správního soudu č. 3303 z roku 1931 ze dne 11. března 1931 traktor sám o sobě nezakládá daňové povinnosti ve smyslu zák. č. 116/1927, ale pouze tehdy, když se ho k dopravě nepoužívá; jelikož však traktorem byl dopraven mlátící stroj s jednoho místa na druhé, po veřejné cestě, ve smyslu výše uvedeného nálezu byl povinen sen. dr Korláth traktor přihlásiti a zdaniti, což též vysvítá z výnosu ministerstva financí ze dne 1. října 1931, č. j. 41.362/31-IV A/11b.

Podle §u 16 zákona č. 116/1927 byl povinen sen. Korláth jako majitel traktoru před použitím vozidla - tudíž traktoru - toto u vyměřovacího úřadu ihned přihlásiti a daň zaplatiti, poněvadž není žádného předpisu, že měla býti jemu předem doručena přihláška a měl býti vyzván předem k zaplacení daně. Proto usnesl se imunitní výbor učiniti slavnému senátu návrh na vydání sen. dr Korlátha.

Předseda: Jednání je skončeno, budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha pro těžký důchodkový přestupek podle §§ 8, 11, 14 zák. čís. 116/1927, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha pro naznačený trestný čin.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou za minulou schůzi sen. Trnobranskému.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 9. června 1932 o 10. hod. s

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 806) k vládnímu návrhu zákona o nové soustavě drobných peněz. Tisk 813.

2. Návrh, aby jednáním zkráceným podle § 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o nové soustavě drobných peněz. Tisk 813.

3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se doplňují ustanovení exekučního řádu (zákona). Tisk 790.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 722), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 23. března 1932 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna 1932, čís. 45 Sb. z. a n. Tisk 753.

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Berehově ze dne 6. prosince 1929, čís. TI 22/29, za souhlas k trestnímu stíhání sen. dra Korlátha pro přečin podle §u 24 zák. čl. XLI/1914 (čís. 9948/29 předs.) Tisk 743.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 2. března 1932, č. j. Nt. XV 362/32-5, aby bylo dáno svolení k trestnímu stíhání sen. Fidlíka pro přečin podle §u 4/1 zák. čl. XL/1914 (č. 6082/1932 předs.). Tisk 744.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.