Vážení, chtěl bych se ještě dotknouti a nerad bych, poněvadž po mně ještě bude hovořiti kolega, připravil ho o jeho půlhodinu, kterou jste věnovali mně, anebo to snad bylo víc? Nevím, pane kolego Witte. Myslím, vážení, že je potřebí na všechno se podívati a že je nutností také podívati se do toho, co páni v těch novinách tak asi trošku líbivěji zakryjí, a to ostatní těm našim lidem nepovědí, co se týče pozemků.

Pánové ze socialistických stran dostali příděly velkostatků, ale ovšem nyní se nepochlubí, že ti předáci je přejímají a družstva že se ruší. (Sen. Kindl: To se nesmí na ně povídat, poněvadž jste je dostali také. Ty máš také z přídělu!) Ano, zbyťák! (Veselost.) Jenže ono toho bylo jen půl druhého hektaru, co zbylo. Já čekal, až co zbude. Nadává se na státní statky, jak zde také bylo řečeno, ale zapomíná se na jedno, že velkou a podstatnou část toho krachu, který čeká státní statky a já nejsem žádným advokátem, abych je hájil, naopak ubyl bych pro novou pozemkovou reformu na těchto statcích, s celou vervou bychom to prováděli, a našli bychom lidi, kteří by si to ještě také koupili a vědí, že kupují práci, a ne podporu v nezaměstnanosti.

Vážení, my zapomínáme, že jsme udělali úpravu všech těch platů na státních statcích a prohlašovali jsme, že je to otázka povinností a pod., že jsou tam bídně placeni atd. A teď zapomínáme, že ty platy tam zůstaly, ale těch 10, 15 Kč za živou váhu dobytčete a těch 200 Kč za 1 q pšenice, že už není, že to kleslo na mírovou dobu, a nyní, prosím, to tady schází a my chceme to úřednictvo, které nese odpovědnost, teď obviňovati a vrhati vinu, kterou my jsme učinili, na jiné to není také rytířské a charakterní. (Sen. Kindl: Ještě, že se přiznáváš k vině, budeš jednou souzen, zde jsou svědci na to.- Veselost.) Věřím, pane kolego Kindle, kdyby se zde utvořil sovětový svaz, že by to netrvalo tak dlouho, snad by to byla pouze čtvrt hodina, a byl bych tebou jistě odsouzen. Jenom ti radím tolik: Abys se nikdy příliš necpal do popředí, nebo by tě moli postříleti, neboť kamarádi tvoji, tovaryši, by nevěřili, že jsi tovaryšem, oni by tě měli za mistra a jako mistra by tě odtamtud vyřadili, poněvadž oni mistry nemohou potřebovat.

Je potřebí (Sen. Kindl: Co pak ještě?), abychom v té nedokončené pozemkové reformě již jednou udělali řez a aby v tomto ohledu bylo skončeno to trápení těch malých i těch velkých, kteří již dostali příděly (Sen. Kindl: Těm my už ulehčíme, až to dostaneme do rukou!) a aby jim bylo umožněno, aby si na ten objekt mohli vydlužiti, poněvadž, jestliže dnes nemůže zadlužiti ten objekt a on je nucen, ježto musí složiti peníze, musí se pak dlužiti vedle na velké úroky. Pak však není:naprosto možné, aby to hospodářství mu to vyneslo. V tomto ohledu je to zatížení nejenom toho kapitálu, ale také i úroků. A proto je potřebí, abychom si již jednou rozmyslili, abychom v tomto ohledu nešli každý jinam, nýbrž je nutností, abychom pracovali společně.

A přesto, že budeme hlasovati pro rozpočet, je ještě jedna věc, která nás zaráží. Je to kapitola ministerstva zemědělství, zastupující polovinu obyvatelstva, které je ochotno přinésti a také přineslo každou oběť a vždycky pracuje. aniž by vědělo, co za tu práci dostane a toto ministerstvo musilo ze svého rozpočtu sleviti 12. mil. Kč. Naproti tomu ministerstvo sociální péče, které zastupuje druhou polovinu, dostalo ještě přídavek ke svému budgetu 7 mil. Kč.

Myslím, že právě tak jako ministerstvo sociální péče, má i ministerstvo zemědělství své povinnosti. Domnívám se, že živelní pohroma je zrovna totéž, ba naopak více nežli katastrofa, kdy člověk nemá práci, poněvadž zemědělec práci udělal, udřel si tělo, a za to nedostal nic a ještě ministerstvo financí jej za to zdaní, kdežto ti druzí od státu dostanou.

Přál bych si, aby ode dneška za rok, až zase budeme mluviti o rozpočtu, byly poměry jiné, lepší, abychom se navzájem více ctili a vážili, nežli se děje dosud, zvláště v novinách socialistických na stranu republikánskou. (Potlesk.- Sen. Kindl: Musíte přestat s tou švindlířskou politikou!)

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, kterým je pan sen. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Pri pojednavaní štátneho rozpočtu, kde sa prebierajú všetké politické, hospodárske, sociálné, finančné, vnútorné a zahraničné, slovom všetké existenčné záležitosti štátu, za povinnosť si držím slávnemu senátu na vedomie doniesť rezolície, návrhy a predmety, pojednávania interparlamentárnej Unie na svojom tohoročnom zasedaní v Bukurešti, lebo tieto rezolúcie, návrhy týkajú sa veľmi dôrazne ako vnútropolitických, tak medzinárodných vzťahov štátu a hlboko zasahujú do jeho života, aj do hospoďársko-sociálnych pomerov. Po svetovej vojne nasledovala ako jedon neblahý následok, hospodárska kríza. Celý svet žiada pokoj a mier, aby mohla byť riešená hospodárska kríza. Vidíme na diaľnom východe, že začína čínsko-japonská vojna. Dľa zpráv novinárskych, Amerika, Anglia i iné štáty dodávajú zbrane Japonsku a Číne a najdú sa i takí, ktorí hovoria, že je to treba, lebo že touto prácou, vyrábaním zbraní, dostane sa zase nezamestnaným práce. Je to pravda, že sa práce dostane, ale z druhej strany ničia sa tak kultúrné i hmotné sily novou vojnou a kríza neprestane, jestli bude stálé napiatie medzi štáty. Preto je tu činnosť interparlamentárnej Unie, ktorej sa i československá skupina zúčastnila. Činnosť tejto Unie je potrebná a je treba, aby zpráva o nej bola daná parlamentu.

Pri tom požaduje rada interparlamentárnej Unie, aby jej členovia predostreli parlamentom svojich štátov tieto návrhy a rezolúcie, aby ich vlády štátov prijaly, podporovaly a uplatnily vo svojom vnútropolitickom živote a návrhy medzinárodného rázu zkrz svojich exponentov predniesli na medzinárodné fórum, pred Spoločnosť národov, alebo pred medzinárodné konferencie.

Keďže som ja ako člen československej skupiny interparlamentárnej Unie zúčastnil sa tohoročného jej zasedania, konám svoju povinnosť, ked sa tu zmieňujem o tých hospodárskych, politických a sociálnych otázkach a návrhoch, ktoré smerujú k riešeniu hospodárskej krízy, ku zabezpečeniu pokojného vývinu štátov, k zabezpečeniu mieru, ku uskutočneniu tak prepotrebného všeobecného od zbrojenia všetkých štátov, ku realizovaniu tej humánnej myšlienky, aby štáty svoje spory neriešily vojnami, krveprelievaním, ničením ako kultúrnych, tak hmotných majetkov ľudstva, ale pokojnými mierovými spôsobami, medzinárodnými súdmi a sankciami,

Činnosť interparlamentárnej Unie je praktická, blahodarná a potrebná. Tu najde výraz vôľa ľudu všetkých štátov, nielen Europy, ale celého sveta, tých štátov, ktoré sa činnosti interparlamentárnej Unie zúčastnia, alebo k jej rezolúciám pripoja. Aby ale táto mierumilovná, humánna sociálna činnosť mala úspech, je potrebné, aby parlamenty a vlády nielen na vedomie vzaly túto činnosť, ale ju na patričných miestach podporovaly. Činnosť interparlamentárnej Unie rozdelila sa na rôzné komisie. Tak je komisia sociálne-politická, ktorá meďzi inými predmetmi žiada, aby Unia doporučila svojim skupinám, aby naliehaly na svoje vlády na ratifikáciu Spoločnosťou národov prijatej konvencie o obmedzení výroby škodlivých drôg, a otravných plynov. V tejto komisii bola nadhodená aj otázka štúdia ženskej práce.

Komisia hospodárska cieľom riešenia hospodárskej krízy vytkla si za úlohu prejednať otázky spoločných záujmov výroby europskej a zámorskej a s otázkou spojenia reparácií s dlhami medzi národnými, ako základny pre upravenie svetového hospodárstva.

Komisia pre otázky právne prijala návrh pre budúcu plenárnu koruferenciu Unie, aby hlavným predmetom jednania bola kodifikácia o zločinnosti útočnej války, ako otázky smerujúcej k odzbrojeniu a preto najaktuálnejšej. V tejto komisii bol podanný návrh na utvorenie medzinárodných súdov pre riešenie medzinárodných obchodných sporov, tedy nielen politických ale aj obchodných medzinárodných sporov.

Jednou z najvážnejších komisií je komisia pre odzbrojenie, ktorej som bol členom a ktorá v velmi dôklaďne prejednala všetké otázky svetového odzbrojenia, možnosti riešenia tejto najaktuálnejšej otázky a spôsoby jej riešenia.

Prijatá bola rezolúcia, aby na odzbrojovacej konferencii, ktorá sa má zadržať budúceho roku vo februári, bolo prijaté zastavenie zbrojenia všetkého druhu, aspoň na jeden rok. Vláda našej republiky je ochotná túto rezolúciu podporovať. Prijatím tohoto návrhu by štáty celého sveta usporily ohromné sumy, ktoré idú na miliardy, čím by zaiste hospodárskej kríze vo veľkej miere bolo odpomožené. Samo sebou sa rozumie, že odzbrojovacia akcia nemá za cieľ absolútné odzbroenie, lebo štáty potrebujú armády k udržovaniu poriadku vo vnútrozemsku a ku zabezpečeniu svojich hraníc, jedná sa tu tedy len o obmedzovanie nesmyselne prepiatého zbrojenia, ktoré odzbrojenie je len vtedy možné, keď sa k tomu nie len zaviažu všetké štáty, ale keď bude prevádzaná svedomitá, dostatočná kontrola tohoto uzavretia,

V komisii pre bezpečnosť bola podaná rezolúcia, v ktorej sa doporučuje štátom, aby do svojich ústav pojaly zásady parížskeho paktu Briand-Kellogového z r. 1928, že medzinárodné neshody majú sa riešiť len prostriedkami mierovýrni, že štát prispeje ku pomoci štátu napadnutému, že budú stanovené tresty za porušenie týchto ustanovení a za činy, vyvolávajúce ozbrojené konflikty medzinárodné. Táto rezolvícia bola schválená. Tedy inrterparlamentná Unia požaduje, aby štát do ústav svojich vzaly takéto mierumilovmé a zaiste humánné a pre pokoj sveta a ku riešeniu hospodárskej krízy potrebné smernice.

Ústava Brazilie, republiky Dominikánskej, nové zákony Španielskej republiky a iných štátov obsahujú už niektoré z týchto ustanovení. Bol potom podaný návrh, aby Spoločnosti národov bola daná medzinárodná ozbrojená moc výkonná, lebo bez sankcie nemôžu sa prevádzať ani tie najlepšie ustanovenia. Rezolúcia táto bola prikázaná komisii bezečnostnej pre prípravu na niektorú budúcu konlerenciu.

Na konferencii francúzsky delegát prednášal o hrôzach prípadnej buduícej války s prostriedkami otravných plynov, šírením infekčných nemocí atď. Boly hľadané spósoby a podané návrhy na propagandu ideí mieru. Ja ako člen skupiny našej v plenárnej schodzi a v zasedani komisie predniesol som návrh na systematickú a dobre premyslenú a vytrvalú propagandu mierových, protivojnových ideí a zásad už vo školách, a síce počnúc od ludových škôl až po univerzitu, ba aj v širokej verejnosti dospelého občianstva - lebo výchova mládeže a národa ku pokojnému mierovému, bezvojnovému nažívaniu je jedon z najúčinnejších prostriedkov pokojného, kultúrneho vymnu ludstva a môže tvoriť zázraky. Ako za predošlých století mládež a národy úmyselne vychovávané boly v bojachtivom válečnom duchu, tak teraz v modernej, kultúrnej dobe má sa vy chovávať mládež a národy v duchu mieru, v láske kblížnemu, ako medzi jednotlivcami, tak medu štátmi, ako to učí kresťanský svetový názor. Potrebné je tedy, aby i ministerstvo školstva a národoej osvety nielen tak incidentálne, ale v povedomí vážmosti výchovy mládeže a národa zaviedlo systematickú, dobre premyslenú, ciepuprimeranú a vytrvanlú propagandu mieru, ideí protivojanských, ako nekultúrnych, ba kultúru rudstva ohrožujúcich,

Tento môj prejav v pléne bol s veľkým súhlasom prijatý, čo je znak toho, že a v ostatných štátoch veľkú váhu kladli na mierumilovnú, protivojnovú výchovu mládeže a národa, žialbohu ale, najdú sa aj dnes ešle štáty, kde sa mládež vychováva v duchu válečnom, kde sa vášne mládeže vznecujú k niepriateľstvu, bojechtivosti a pomstychtivosti, k násilníctvu.

Neprestane hospodárska kríza nikde vo svete, keď budú stále vojnami a zbrojením ohrožené národy. Schvaľovať musíme z dôvaďov úsporných, že sa v ministerstve Národnej obrany uvažuje o zkráteni prezenčnej služby u vojska, čím by sa ťažké miliony usporily. Schvalovať môžeme telesmí výchovu mládeže, to neznamená ale, aby sme schvaľovali aj vojenský výcvik už útlej mládeže. Sporu musíme tam, kde je to na mieste a kde sa opravdu dají väčšie obnosy usporiť. Princip terajšej vlády je: Obmedzovať výdavky štátne a pri tom dvíhať dane. Musíme konštatovať, že sa to deje nie šťastným spôsobom. Tam, kde by sa daly veľké miliony usporiť, kde by sa daly redukovať veľké dôchodky jednotlivcov, kde by sa mohly previes reštrinkcie menej potrebných miest, tam sa nesporí, ale sporiť sa začína zdola u tých najnižších kategorií. Stále slyšíme na Slovensku ponosy o nesprávnom, nezodpovedajúcom vyrabovaní daní. Ľud slovenský trpí krízou o mnoho ťažšie ako zamoravské zeme, lebo tam sa predsa pomahá a dodáva, a Slovensku v tak nepatrnej miere, že opravdu Slovensko necítí shíbené zmierňovanie krízy. V Orave, v tom najchudobnejšom kraji, nenašiel som stopy o podpore nezamestnaných, nevidel som, že by sa tam dávala ľudu potrelná práva a pomoc, ale slyšal som, aké veľké dane vyrubujú tomu chudobnému ľudu. Tak sdelili mi, že jednom majiteľovi malinkého, dedinského sklepíka, kde sa predávajú len zápalky, petrolej, soľ vyrúbili ročitej dane 7.000 Kč! Keď človek slyší taký prípad, úžasne nad tým! - majitelovi dedinskej pily, kde sa len niekedy taký kúsok dreva spíli -4.000 Kč, ako obnos obratu.

Nechcem sa šíriť o týchto pomeroch a o týchto neblahých zjavoch na Slovensku. Moji kolegovia už predniesli a ešle prednesú našu nespokojnosť s tomto rozpočtom, za ktorý naša strana hlasovať nebude. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kostka. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Zabýváme-li se dnes blíže otázkami státního rozpočtu, napadá nás především, že rozsah úkolů, které má státní správa, právě tak jako ostatní veřejná správa v zemích, okresech a obcích, není pevně ohraničen, nýbrž stoupá od desetiletí k desetiletí a dnes, jak lze pozorovati, je v mnoha směrech do jisté míry předimensován. Přeměna odehrávala se v hospodářství jako ve správě, velmi mnoho úkolů, které dříve bývaly přenechány vůli, rozhodnutí, uvážení jednotlivcovu, vysmekly se nyní jednotlivcově vůli, nebo chcete-li libovůli, a musily se chtě nechtě podříditi rozhodování většiny hromadnému rozhodování národ státního celku anebo, což se týká zejména hospodářského vývoje, určité hospodářské skupiny. Tyto úkoly upravuje dnes tato národní, státní nebo hospodářská skupina, spravuje a upravuje je zákonodárně a plánovitě s větším neb menším zdarem. Na místo individuelního organismu nastupuje organism nadřadění, na místo vůle jednotlivcovy vůle celku. Vývoj trestního a soukromého práva pohybuje se na této čáře, právo správní. státní, národní i hospodářské je ve víru boje názorů veřejných.

Badatel o dějinách filosofie Ziegler praví kdesi: > Je křivé, nesprávné a ploché namlouvati instiktivní ješitnosti každého, kdo přežil včerejšek, že již pouhým přežitím včerejška překonal, co je přestiženo, překonáno, překročeno, snad je tomu tak i při vývoji státních úkolů. Stát a správní tělesa převzaly na se příliš mnoho úkolů jednotlivcovy vůle; poněvadž řádné a účelné provádění každého úkolu stojí také peníze, zdá se mi, jakoby ti, kdož dnes stát řídí, byli příliš nakloněni kalkulovati úkoly státu a státní vydání s tím souvislá, ne podle přirozených sil a možných příjmů, nýbrž spíše naopak. Z toho je dnešní zmatek co do ohraničování státních úkolů, z toho je s tím souvislé překračování rozsahu státních vydání a konečně i volání po diktatuře shora, která má vše upraviti tak, aby se opět vůle jednotlivcova uplatnila v nastalém chaosu, anebo volání, aby se vrátil nižší stupeň samosprávy, ať v životě národním, v územních korporacích, anebo v soukromé hospodářské činnosti. Spravujeme, vydáváme zákony a předpisujeme daně nad naše síly, čili jinými slovy zkoušíme žíti nad svoji výkonnost. Po tomto poznání stává se nutno, abychom zabrzdili také státní hospodářství a státní rozpočty.

Než vraťme se po tomto zásadním myšlenkovém odbočení k praktickým otázkám našeho státního rozpočtu. Příliš napjaté zdanění je z nejnápadnějších účinků tohoto rozšířeného pole činnosti veřejného hospodářství. Zdanění ve všech skoro státech se dnes proti době předválečné zmnohonásobilo, vzrostlo desetkrát i více. Zde nastává závažná nevýhoda pro obecný život. Daně a jiné dávky, vystupňované až do nejvyššího stupně pod tlakem rozšířené působnosti veřejných těles staly se citlivější vůči konjunktuře, než bylo dříve.

Týden od týdne, ba den ode dne, šíří se hrozivě hospodářská krise, která panuje od podzimu roku 1929. Včera jsem zde měl náhodou velkou deputaci dodavatelů ze sklářského území, o němž se dosud vždy říkalo, vy můžete své zboží vyměniti nebo nové zavésti, která však vykládala, že v tomto vzkvétajícím obvodu Boru a Kamenného Šanova 75 % obyvatelstva není s to vydělati si na živobytí. Částečně jsou zcela bez práce, částečně jsou zaměstnáni jeden až dva dny, což již nestačí uhájiti živobytí. (Sen. Thoř: Racionalisace!) Při tom právě v tomto území objevuje se racionalisace pořídku. Tam ještě převládá domácká práce, tam lidé sedí kolem brusů a pracují ještě zcela v malém. Stroj tam v posledních letech nepřinesl vlastně nic z racionalisace, a přece lato strašlivá spousta v tomto území, způsobená hospodářskou krisí, převratem atd. Totéž platí o Jablonci n. Nisou. Samozřejmě hospodářská krise zasáhne poklesem daní také veřejné hospodářství a celé hospodářství státní.

Odhad finančního ministerstva o berních příjmech v příštím roce zdá se mi příliš optimistický. (Výkřiky.) Miliardy předepsaných daní musily dosud již býti odepsány, aby se hospodářství aspoň poněkud mohlo udržeti v běhu, miliardy takových berních nedoplatků jsou ještě dnes nevyřízeny na papíře a znepokojují běh každého normálního hospodaření. Rozpočtové potíže z toho vznikající svedly k tomu, že se vytvořily četné zvláštní fondy s právem uzavírati vlastní výpůjčky, čímž se dosáhlo toho dalšího účinku, že státní rozpočet zdá se sice vyrovnán, ale ve skutečnosti má nejisté základy. Doslýcháme se, že se má projednávati další takový fond, t. zv. nouzový fond proti krisi. (Výkřiky.) Jde při tom o nesmírná čísla. Počítáme-li souhrn mezd průmyslového dělnictva za rok asi na 16 miliard, souhrn mezd polního hospodářství asi 4,5 miliardami, vychází souhrn mezd přibližně asi 20,5 miliard. Má-li se z toho 1 1/2 % odváděti do nouzového fondu, musí se tedy vlastně odejmouti celkovému hospodářství 300 mil. Kč ročně. Táži se velmi vážně, zda je dnes ještě možno přidati takovou daň k ostatním, přihlížíme-li na výkonnost našeho hospodářství. Chtěl bych důrazně vložiti na srdce všem činitelům, kteří připravují tuto otázku, že zde nutno postupovati s největší opatrností. Neboť co má z toho konečně dělník, nebo opačně, není lépe snažiti se všemi prostředky, aby kterýkoliv podnik byl udržen, než sváděti podnikatele, aby se všech takovýchto břemen zbavil tím, že svých 500 nebo 1.000 dělníků klidně vysadí na ulici, nemá další risiko a zatíží národní hospodářství novým silným počtem nezaměstnaných.

Zažil jsem v poslední době takový případ. Mělo se kterémusi velkému podniku přispěti zvlášť ku pomoci. Poněvadž stát podle dnešního rozpočtu nemá pro to prostředků musily se najíti hypotéky. Nakonec, kdy konečně udržení provazu bylo skoro hotovo, šlo o to, zda berní správa nezabéře první hypotéku nějakým, třeba menším berním dluhem. Ústav byl ochoten poskytnouti peníze, ale kladl podmínku: ano, zabéře-li zde berní správa přednostní právo a usadí se před nás, nemůžeme podle svých stanov poskytnouti půjčku, ani hypotéku. Vidíte, jak berní úřad se vtlačí všude a s jak úzkostlivou péčí posuzuje všechny takové případy. Jisto je, že stát nakonec má daleko větší vydání, když podnik vysadí na ulici svých 500 zaměstnanců, než když stát nezajistí své daně, které mu tak jako tak neujdou.

Konečně v poslední době finanční správa počala docela přestřeleně zdokonalovati berní techniku. Finanční úřady na podnět tajných výnosů vládních musily postupovati bezohledně a bez zřetele ke skutečným hospodářským poměrům ať při ukládání daní nebo při jejich vymáhání a exekucích; nejpřísnější opatření jsou však bezvýsledná, ježto stíhání skutečně nejsou s to platiti, ježto spotřebovali poslední své zálohy,buď ztrátami z doby poválečné, nebo při dani z majetku, nebo při deflační krisi. Z toho na jedné,straně povstala zatrpklost z nespravedlivého postupu a stát z týchž důvodů má čím dál tím prázdnější pokladny. V žádném oboru veřejné správy není tolik a tak hlubokých rozsporů mezi stranami a tím, co úřad zjistí a jak se na věc dívá, jako při výpočtu daní. Ten ještě dnes je vlastně zmatkem, který se přesunuje z roku na rok v úplném nepořádku. Na mnoze vůbec není pevných číslic, s nimiž mohou počítati,stát nebo samosprávná tělesa. Hypotekární zajišťování na nemovitostech, nucené správy, zabavování movitostí a dobytka atd. provádí se bez přesného prozkoumání výdělečných, odbytových a úvěrových poměrů a přečasto se stane, že poplatník, ač právě po nekonečné námaze opět nabývá pevné půdy pro své hospodaření, nyní bezohledným vtělením připraven jest o úvěr a o splnění svých budovatelských plánů. (Výkřiky.) Všechny tyto svrchovaně politováníhodné poměry způsobují všestrannou nedůvěru a všeobecný úpadek berní morálky. Neboť to nutno říci, nedůvěra vzrůstá stále více na obou stranách a počíná rozkládati celou berní soustavu. (Sen. Wenzel: Což je to platno, páni jsou ve vládě!) Odpusťte, pane kolego, kritisovati lze jistě i tehdy, jsme-li účastni na věci. Ale nutno se snažiti navrhovati věci, které aspoň částečně jsou s to způsobiti zlepšení.

Zde se podává důležitá otázka, zda by nebylo účelnější, aby místo, co se stále hromadí vzájemné rozhořčení hledalo se východisko v tom, že by stát nikoliv donucováním a násilím, nýbrž výhodami mohl pečovati o pravidelnější a lepší uplácení dlužných daní, pokud je nezbytno pro státní celek.

Již při daních z majetku a při dávce z přírůstku hodnoty působilo se kdysi na rychlejší placeni tím, že se připsala vyšší částka, bylo-li zaplaceno více lhůt najednou. Nebylo by nejmoudřejší pro jakousi přechodnou dobu, na půl nebo celý rok, vydati zákon, podle něhož všechny berní platby, splacené v tomto čase, byly by připsány na berní kontingent hodnotou zvýšenou asi o 10 až 15 % při běžné povinnosti i při berních nedoplatcích.

Proto jsem si dovolil podati resoluční návrh tohoto znění: Vláda se vybízí, aby připravila zákonné opatření, podle něhož všechny berní platby, zaplacené do roka po vydání tohoto zákona na berní nedoplatky nebo běžnou povinnost, byly by připsány na berní kontingent penízem zvýšeným o 10 %.<

Dnes je každému známo; že hospodářská krise nejenom státní správu přivedla do trapných poměrů, nýbrž že tato tíseň působí přímo jako pohroma na finanční stav samosprávných těles, jmenovitě měst a okresů. Zadlužení okresů a obcí vzrostlo v posledních letech do nekonečna tím, že tato tělesa jsou přetížena veřejnými úkoly, že jim na jiné straně vzaty byly zajištěné příjmy, dále že obecní finance byly připoutány k vyrovnávacímu fondu, jenž je ponejvíce imaginární, dává hubená sice ujištění, ale zřídka přiměřeně platí, a konečně z toho vzešlým bezstarostným vydáváním některých obcí což lze říci otevřeně. Celkový stav dluhů v obcích českých, moravských a slezských činí podle výkazů státního statistického úřadu dnes obrovský peníz 6.4 miliard; z toho vyplývající zatížení z úroků a umořování činí ročně 522 milionů Kč. Odpočtou-li se od toho produktivní příjmy a přeukazy asi 176 milionů Kč, zůstává 364 milionů Kč na zúrokování a umořování, které obce musí uhraditi ze svých příjmů. Tyto poměry ještě se nesporně mimořádně zostří v roce příštím, neboť zřejmě na jedné straně klesne daňová základna pro obecní přirážky nejméně o 20 až 25 %, což i při středních obcích znamená úbytek 2 až 3 miliony, dále náklady obcí na péči o nezaměstnané budou ještě velmi podstatně stoupati, pokud ji vůbec bude lze prováděti s prostředky, které jsou pohotově. Také tato položka zvyšuje vydání středních obcí o 1 až 2 miliony Kč, takže dochází opravdu ke smutné skutečnosti, že téměř všechny obce nebudou již moci plniti ani nejnutnější úkoly spojené s udržováním ulic a budov, stejně jako dobročinnou péči, nemluvě ani o povinnostech kulturních a sociálních. Obcím připadají dnes takřka početní úlohy nejtěžšího rázu a právě my v našem okresu s ohroženou industrií musíme zdolávati takovéto těžké početní úlohy. Tak na příkl. v Liberci jsme před obecním rozpočtem, jenž musí vykázati úsporu 5 milionů ve vydáních řádných, má-li býti vyrovnán. Kde lze dnes uspořiti těchto 5 milionů? Snižovali jsme již v posledních letech, kde jen bylo možno, neuzavírali jsme půjčky již usnesené, jen aby se spořilo, aby se ušetřilo na úrocích, neprováděli jsme stavby sami, nýbrž přenechávali jsme je družstvům, omezovali jsme pokud jen možno kulturní vydání, musili jsme prováděti jen nejnutnější, péči o nezaměstnané, a již tím povstalo obrovské zatížení.

Vésti rozhovory o zásadách finančního vyvážení mezi státem, zemí a obcemi není dnes možno, když všechna místa, která mají na to dáti finanční prostředky, jsou veskrze v povážlivé situaci. Obrátím-li se na zemskou správu, odpoví se mi: nemáme ničeho, pokus se o rovnováhu u sama sebe! Obrátím-li se na stát, nedostane se mi pomoci, třebaže musím potvrditi, že v poslední době ministerstvo veřejných prací tuto péči vykonávalo velmi uznale, pokud prostředky ministerstva stačí. Bude stálým požadavkem samosprávných těles, aby stát vnesl opět jistotu do hospodářství těchto samosprávných těles přímým přikazováním, jmenovitě z daně důchodové a z obratu; a aby upustil zejména od toho, co se právě stalo, že důchodovou daň občanů dále.zatíží pro svoje účely a nepamatuje při tom ani v nejmenším na hroznou tíseň samosprávy.

V této souvislosti dlužno konečně také vzíti v úvahu volání samosprávy, aby byla osvobozena všech zbytečných pout a úředních potíží. Již několikráte mluvil,jsem o tom s tohoto místa a všichni řečníci hovoří o této kapitole, když se zabývají touto otázkou. Úřady nemají v mnoha případech porozumění pro samosprávu. Není náležitého poměru mezi úředním dohledem, který až do jisté míry připouštím, a mezi samostatnou svobodnou činností samosprávných těles. Musím bezpodmínečně odsouditi, je-li možno zcela nemístně kritisovati podrobnosti, je-li možno, aby úřady upletly oprátku úředníku z toho, že u samosprávného tělesa hovořil německy a to budiž zde zdůrazněno je-li možno, aby vedle samosprávy vyvinula. se v některých místech také jakási vláda vedlejší a aby často tato vedlejší vláda, sestávající ze členů různých jednot a pod, učinila opatření, která ani u Čechů nedocházejí souhlasu. Co tomu řeknete, když v kterémsi severočeském městě, které nechci jmenovati, tam, kde měl býti zřízen veřejný sad, položí se Pojednou základní kámen české školy, která sice je zcela oprávněna, ale ne na tomto místě. Organisace připravující tuto školu nezajistila si vůbec dosud toto místo, ale položila základní kámen na půdu, která jí vůbec nepatřila. Když jsme proti tomu podali námitky, řeklo se nám také s české strany, že možná někdy dáme károu převézti tento základní kámen na jiné místo. Obec přislíbila české organisaci, že tam hned vedle veřejného sadu, bezprostředně u něho, dá pozemek pro českou školu. Ale vedlejší vláda nařídila: To nejde, nesmíte jíti cestou pravidelnou, musíte pro uhájení prestiže základní kámen položiti zde beze zření na veřejný sad, který by byl k dobru školním dětem německým i českým. Cosi takového neodpovídá samosprávě, v takových případech musíme vždy činiti námitky.

Žádáme samosprávu ne pouze proto, že nynější zákony o správní reformě a finančním hospodářství obcí úplně překážejí obcím a okresům, aby svobodně hospodařily, nýbrž také proto, poněvadž jedině úplně přiznaná svobodná samospráva může obcím připomínati také povinnost vlastní odpovědnosti, spořivosti a svědomitosti, která všem účastníkům musí na mysli tanouti jakožto nejvyšší zásada při hospodaření veřejnými prostředky. Nedá-li se obecní správě tato vlastní odpovědnost, pak připomene jí velmi brzy přirozený běh věcí, že předlužení to je život a správa obce nad možné příjmy je hrubým zaviněním lehkomyslných správců a příliš lehkověrných věřitelů a všechny jeho následky že musí sami nésti ti, kdož na takové samosprávě byli účastni.

Tím chtěl bych pro dnešek ukončiti o samosprávných tělesech. Nemůžeme-li v tak těžké době odepříti souhlas rozpočtovým opatřením státu, žádáme, aby vláda zabývala se všemi těmito otázkami v nejbližší době a co nejrychleji. (Potlesk.)