Sem patrí, slávny senát, i falšovanie volebních zápisníc. Po druhej župnej voľbe v Nitre dokázal som zasa dokumentárne nepodvratnými dokumenty, že tisice slovenských voličov následkom falšovania volebných zápisníc boly obraté o švoje najsvátcjšie občianske právo, o právo volebné. (Sen. Nentvich: Či sa nečítujú vyhlášky, že sú volebné záznamy predložené?) Keď sa chce falšovať, tak sa falšovať dá. Dali podpísať prázdne formuláre a napísali si tam, čo chceli. To je dokázanou vecou. Hovorím len toľko, že keď cigán ukradne hus, je potrestáný, ale oberať tisíce občanov o ich najsvätějšie občianske právo, to je beztrestné. Veď tu sa jednalo len o Slovákov autanomistov a keď je o nich reč, tedy ani mravný ani právny zákon na nich neplatí.

A čo povedať, pánovia moji, o unifikácii? Máme od prevratu ministerstvo unifikácie. Nič by sme proti tomu nenamietali, sami si prajeme, keď sme v jednom štáte, aby ten štát bol jednoliaty, ale máme námietky proti spôsobu, a sa to deje. Posudzujte spravodlive, prečo sú všetky veci, ktoré Slovákom dávaly akúsi prednosť, až prekotne unifikované, ale veci, zo ktorých proti historickým zemiam majú Slóváci velké nevýhody, ohromné škody, tie sa neunifikujú a my máme roky voláme, aby sa unifikovalo. Prečo neunifikujete železničné tarify, prečo nedáte Slovensku školskú radu u krajinského úradu - bez ktorej ten krajinský úrad je len torzom - akú majú Čechy, Morava, len Slovensko jej nemá? Prečo to nerobíte? (Výkřiky.) Ako sa to srovnáva so zásadou spravodlivosti, ktorú predsa štát musí proti každému občanu prevádzať? (Výkřiky.)

Ústavná naša listina má jednu peknú zásadu, svobodného vraj bádania vedeckého. A skutočne, keď prof. Chalupecký až do krvi pourážal Slovákov svojou teoriou o bastardstve, hned sa vyrukovalo: Máme svobodu vedeckého bádania. (Sen. Nentvich: Bible jí nedovoluje!) Aj naša republika ju nedovoľuje, hneď vám poviem. Keď profesor na gymnaziu opováži sa tvrdiť a povedať niečo o osobitosti slovenského národa, je šikanovaný, preháňaný, pre neho svoboda vedeckeho bádania neplatí.

Je všeobecne známou vecou, že napriek zrejmému ustanoveniu ústavnej listiny a napriek toľkým a toľkým vládnym nariadeniam na Slovensku ešte vždy až dosiaľ, ešte v štrnástom roku trvania našej republiky, úraduje sa v mnohých úradoch výlučne česky. (Sen. Zimák: To je nešťastie?) Ráčte mať trpezlivosť, hneď vám to dokumentárne dokážem.

Aby sme tomuto stavu odpomohli, ktorý náš slovenský národný cit až do krvi uráža, podali sme už počiatkom tohoto roku na vládu interpeláciu v tejto veci, lež slávna vláda, nevšímajúc si nášho jednacieho poriadku, menovite jeho §u 67, miesto druhý až ôsmy mesiac nám odpovedala, ale zaujímavá je to odpoveď. Nebudem zdržiavať slávny senát rozborom tejto odpovedi, hoci by si to zaslúžila. Len na jednu stať vám poukážem.

Vláda totižto povedá v teto svojej odpovedi: >Konkretní případy o tom, že by se v některých úřadech nebo školách v zemi Slovenské úmyslně nedodržovala ustanovení §u 4 jazykového zákona, nejsou vládě známy.< Vláda tedy popiera, že by sa na Slovensku úmyselne obchádzala slovenská reč ako reč úradná. Ja sa vás pýtam, slávny senát, či je v tom úmyselnosť, keď niektorý úrad používa ešte aj úradné razítka i úradné tlačivá neslovenské? Či je v tom úmyselnosť? Zaiste je. V každom úrade sa najde aspoň jeden, kto by vedel tie razítka opatriť správnym slovenským textom, a predsa ako by na provokovanie našej národnej slovenskej trpezlivosti ešte vždy sa užívajú i razítka i úradné tlačivá české. To vám predostieram a dokumentárne dokážem.

Razítko znie: Posádkové velitelství v Nitře. Z najnovšieho času, pred mesiacom vydané - tu vám predostieram, slávny senát - tlačivá ministerstva železníc, aké sa užívajú na Slovensku. Prosím, prvé je česko-nemecké. Musím poznamenať, že to nemecké bude doista len k vôli židovským obchodníkom, lebo na Slovensku krem nich temer nikto iný neužíva tejto reči. (Tak jest!) Druhé je dokonca česko-francúzsko-nemecké, len po slovenčine ani stopy. Pání moji, českí kolegovia, ja sa vás pýtam, ako by ste na to hľadeli, keby tu v Čechách boly užívané úradné tlačivá trojrečné a čeština by v nich zastúpená nebola? Pánovia moji, či by nevzkypelo hnevom vaše národné povedomie? A my, Slováci, túto urážku nášho národného citu máme bezo slova kľudne snášať? (Sen. Zimák: To je umelé rozčilovaní! Máme inšie starosti!) A o tomto urážaní nášho národného slovenského citu vláda nemá známosť, lebo tak sa zdá, že i tu panuje dvojaká morálka, jednak na vonok menovite pre zahraničie, že na Slovensku úraduje sa slovensky, ale pro domo trpí sa, že 80, 90% Čechov obchádza úradnú reč slovenskú a takto trpne sa to schvaľuje.

Čo povedať, slávny senát, o toľko prizvukovanej daňovej morálke? Škoda, že pán minister financií odišiel, i pre neho mal by som slovíčko. Podivné je, že táto daňová morálka požaduje sa len od daň platiaciho občianstva. Či sa vždycky a vo všetkom daň vyrubujúce finančné úrady riadia podia morálnych predpisov, o to nikto nedbá. A ja predsa z autapsie vám môžem povedať, že by neškodilo dbať i o to, aby daň vyrubujúce finančně úrady držaly sa morálnych predpisov čím skôr, lebo keď sa to nestanc, nemáme žiadneho práva požadovať daňovú morálku od dane platiaceho občiaustva. Môžem o tom súdiť z autopsie a mohol by som za každé slovíčko pravdivosťou vám zodpovedať. Nitrianska kapitola má 10 štalumov, do nedávna dve z týchto 10 štalumov boly nezaplnené výslovne s tým ustanovením, že dôchodky týchto nezaplnených štalumov musia byť obrátené na výchovu kňazského dorastu v seminároch, ktoré na základe pozemkovej reormy atď. boly svojho majetku zbavené. To bolo oznámené berným úradom, avšak naproti tomu berný úřad celkový dôchodok celej kapituly rozdelil na 8 čiastok a podľa toho vyrúbil na nás dôchodovú daň: A ked sme protestovali proti tomu, vysvitlo, že to nariadilo slávne generálne finančné riaditeľstvo. Ovšem, všetci sme proti tomuto zrejme nespravodlivému vyrúbeniu dane apelovali a výsledok, páni moji? Toho sa dočkáme až za niekoľko rokov, lebo taká je presnosť a rýchlosť našich finančných úradov, keď ide o vybavenie apelačných vecí. Ale ako by na odpoved za niekoľko mesiacov dostali sme nové prekvapenie: Vyrúbili rentovú daň a zase celkove podľa toho istého spôsobu, ako daň dochodovú. Pánovia moji, tu sa už človek musí zamysleť, že tu musí byť zámyselnosť, keď ide o tak samozrejmé veci. Finančné úrady zaiste takto špekulujú: Jestli poškodený daň platiací občan bude apelovať, aspoň niečo získa za kolky štátny erár, a keď nebude apelovať, výrok stane sa právoplatným a zasa niečo sklapne štátnemu eráru.

Ja sa vás pýtam: či je prípustné takéto pokračovanie? Zaiste má to svoju mravmí závadu. Po toľko trpkých skúsenostiach, slávny senát, dovoľte mi, abych úplne ztratil všetku dôveru v pravdivosť teraz tak prizvukovanej šetrnosti, lebo heslo šetriť nie je nič novum. My vieme, že už náš prvý finančný minister blahej pamäti, dr Rašín postavil sa za heslo >Pracovať a šetrit<. A všeobecne je uznávaná oprávnenosť tohoto hesla. Pokračovalo sa podľa neho?

Paláce našeho zahraničného zastúpenia - niekoľko som ich mal príležitosť videt v cudzozemsku - sú nádhernejšie a nákladnejšie než bohatých veľmocí. Vo Viedni, z časti i v Pešti sa rok od roku mnohé ministerstvá uspokojujú so starými šľachtickými paláci. U nás to nevyhovovalo. Jedno ministerstvo za druhým stavá si svoje nádherné paláce a budovy. I ministerstvo nár. obrany na Bubenči a pán ministerský predseda mi to prisvedčí - a všetky tieto budovy vo vnútre samá nádhera, samý prepych, samý mramor.

Lebo pozrite sa páni na nádherné paláce filosofickej a právnickej fakulty tu v Prahe. O tejto poslednej je všeobecne známo - aspoň sa tak hovorí, doklady na to nemám, ale hovorí sa to - že právnická fakulta mala byť obohnaná kolom dokola samým mramorom a len najvyšší kontrolný úrad štátny to prekazil. Než pokial sa takéto ohromné investície dejú tu v Prahe, zatial ubohí Slováčici, univerzitní posluchači v Bratislave, musia sa spokojiť s vlhkými, malými, hygienicky nezodpovednými miestnosťmi a to roztrúsený mi po celej Bratislave, (Hlas: Po chodbách!) po chodbách atď. A slávna vláda nemá tie dva, tri miliony k započatiu prípravných prác pre slovenskú techniku.

Slávny senát! Však zaiste všetky tieto veci, ktoré som tu uviedol, mal pred očima slávny náš pán prezident, keď tak dôrazne prizvukovaI vo svajom posolstve potrebu mravnosti v politike. Je veru svrchovaný čas, abysme týchto pekných slov si povšimli a uskotočnili. Jestli to neurobíme, puká mi srce, ale povedať to musím, našu republiku očakáva osud Rakúsko-Uhorska a to nás bolí. Proto voláme tak po náprave, lebo my milujeme republiku a chceme ju zachováť. Ved politika centralistická voči Slovákom tak nebezpečne sa podobá politike madarskej. Tam bola fixná >Egységes magyar állameszme<, tu máme fixnú ideu jednotného, i etnograficky jednotného československého národa. Tam nebol nikdy do života uvedený národnostný zákon, tu máme zasa do života neuvedený jazykový zákon, alebo i dosiaľ do života neuvedenú hoci v ústavnej listine zabezpečenú autonomiu Podkarpatského Ruska. A ešte i v podrobnostiach, pání moji, táto podobnosť je až veľmi nápadná. 1. mája 1918 bolo v Liptovskom Sv. Mikuláši veľké slovenské ľudové shromaždenie a na tomto slovenskom ľudovom shromaždení na návrh terajšieho pána senátora dr Šrobára - ľutujem, že neni ho tu - bola prijatá rezolúcia, a v tejto rezolúcii sa hovorí aj toto: ďalej žiadame, aby zneužívanie moci akýchkoľvek úradných orgánov, ako aj každé podplácanie a terorizovanie voličov bolo prísne stíhané. - Tieto slová, slávny senát, velmi spravodlivé, pravdivo vystihujú kurz maďarský. Iste nebolo krajiny na svete, kde by bol úrad tak zneužívaný a voličstvo tak korumpované, v prospech vládnych strán ovšem, ako v bývalom Uhorsku. Ovšem ja sa pýtam pána sen. dr Šrobára, hoci neprítomného, a pýtam sa vás všetkých pánov, či teraz za našeho republikánskeho režimu na Slovensku, menovite na východnom Slovensku a v Podkarpatskom Rusku, či sú tie úrady nie práve tak zneužívané v prospech vládnych strán a či voličstvo neni práve tak korumpované v prospech vládnych strán ako za Maďarska? (Hlasy: Nie!) - Váčšinou agrárnej strany. A či, páni moji, čo vtedy bolo zatraceniahodné, čo vtedy bolo zlé, teraz je dobré? Pane kolega, keby každý okresný náčelník a každý obvodný notár na východnom Slovensku a v Podkarpatskom Rusku bol potrestaný pre korumpovanie voličstva a zneuživanie úradnej moci, ja vás ubezpečujem o tom, že sotva 50 by bolo beztrestných. Tak je to pravdivé! A čo vtedy bolo zlé, je i teraz zlé. Ale to je eklatantný dôkaz toho, že v oči Slovákom, žial, mňa to bolí, uverte pánovia, lebo opakujem, že milujem moju republiku, - že voči Slovákom i dnes tá istá politická morálka uplatňuje sa čo za Maďarska. Všetko, všetko, slúží tejto fixnej idei počešťovania Slovenska. Týmto cieľom je Slovensko depauperizované. Lebo sa myslí, že dľa zásady >Paupertas maxima meretrix<, to je, že skorej podľahnú počešteniu. Týmto je Slovensko depopulované, vlastne není Slovensko depopulované, ale depopulovaný je slovenský národ na Slovensku, len aby čím menej Slovákov bolo, ktorí majú byť počeštení a čím viac Čechov tam bolo, ktorí tomu počešteniu majú napomáhať, ale národ všetko toto začíná nahliadať. Pánovia, nedajte sa mýliť, uprímne vám hovorím, nezakladajte na desiatkach, stovkách, tisícoch Slovákov, ktorí výlučne pre hmotný zisk, pre zbytkové statky, úrady sinekúry, správcovstvá pridávajú sa k vládnym stranám; nezakladajte na tých, lebo kto by sa tomu divil, že v terajšom hmotárskom a egoistickom svete také hmotné statky tiahnu. Ale nebudú rozhodovať o týchto otázkach títo prospechári, bude rozhodovať zdravé jadro slovenského národa, a to dnes úplne jasne vidí, že ubiedneneho Slovenska príčina vo dvoch veciach väzí: jedna vec je vo vás Čechoch, druhá v nás Slovákoch. Nedávno české noviny, nie náš buričský Slovák<, priniesly túto drobničku: >V neděli pořádal sbor dobrovolných hasičů v Čes. Kamenici u Děčína na střelnici oslavu svého 75letého trvání. Veškeré domy v městě byly vyzdobeny říšskoněmeckými prapory, na některých domech byli dokonce dva i tři prapory, nikde však nebyl ani jediný státní prapor československý. Na střelnici konala se oslava ve velké dvoraně, která byla rovněž velkolepě vyzdobena. Na straně visel 2 m vysoký, krásně vyřezávaný dvouhlavý rakouský orel v celé své kráse a pod ním byl zavěšen obraz presidenta republiky německá, maršála Hindenburga.<

Tento maličký, ale veľmi výstižný obrázok úplne charakterizuje smer a mentalitu terajšej vládnej väčšiny. Nemcom je dovolené všetko, tým sa prehliada všetko, tí sa favorizujú vo všetkom na úkor nás Slovákov na toľko, že dnes či zajtra už nebude oprávnený názov Československá republika, ale Česko-nemecká republika. (Výkřiky.)

Pánovia, ja viem, že stáročné spolubydlenie Čechov a Nemcov a totožnosť záujmových sfér vysvetľuje tento zjav, ale zaiste není dostatočnou príčinou, aby ste zapomínali a opúštali nás Slovákov, ku ktorým vás viažu pokrevné sväzky. Táto velká chyba v budúcnosti sa vám ešte trpko vymstí. Aká chyba je na strane nás Slovákov? Už na počiatku svojej reči som spomenul, že národohospodársky ústav na Slovensku ešte dozavčasu, ešte v apríli a máji obrátil sa memorandom na vládu, aby do tohoročného rozpočtu pojala aspoň najminimálnejšie potreby Slovenska. Márne, i tieto najminimálnejšie potreby Slovenska boly obídené, do rozpočtu pojaté neboly. Tento národohospodársky ústav vypracoval obšírny elaborát, porovnanie memoranda s rozpočtami jednotlivých ministerstiev. V tomto elaboráte Národohospodársky ústav pre Slovensko zbadá požiadavky memoranda a temer pri všetkých musí povedať: Nevyhovuje sa požiadavku, nie je splnený požiadavok atď. Tedy vláda nevyhovela ani minimálnym požiadavkom Slovenska. Mňa to odmietavé stanovisko vlády neprekvapuje. Vláda držala sa svojho žial v žitého hesla Slovensku nič! Ale mňa prekvapuje volačo inšie pri tejto veci. Požiadavky Slovenska vláde odporúčal ku prijatiu pán predseda >Nárusu<. Tieto požiadavky neboly vzaté do rozpočtu. Keď tedy pán zpravodaj v rozpočte odpárúča prijať terajší razpočet, odporúča neprijať požiadavky memoranda. A tuto to náhodou je tá istá osoba i predseda >Nárusu<, i pán zpravodaj ropočtového výboru pán Stodola. Táto dvojtvárnosť v Prahe ináč, na Slovensku ináč, zabije Slovensko, páni moji.

Lež práve preto táto falošná hra musí byť zbadaná od jadra slovenského národa a Slovensko ju už nahliada i doma i v Amerike. Vieme, že posledný bod pitsburskej dohody znie násleďovne: >Organizácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby meniacej sa situácie pri spoločnom dorozumení prehlbená a upravená.< Zaiste je to požiadavok slušný Predsa si želáme, aby spolupráca našich bratov v Amerike, Čechov a Slovákov, prehľbená a utužená bola. A táto spolupráca by sa bola aj vydarila. Vieme, že v Amerike do prevratu Slováci a Česi nemali nič spoločného, nemali žiadnu spoločnú organizáciu. Na skvelý to dôkaz zaiste, že sme jedon národ. Povedalo, sa síce, že Slováci idú svojou cestou a Česi svojou cestou preto, lebo sú zo dvoch štátov, Slováci z Uhorska a Česi z Rakúska. Než proti tomu sme videli, že v Amerike Poliaci majú všade jednotné organizácie, hoci ich príslušníci boli zo 3 štátov, z Haliče, z Ruskopoľska a z Nemeckej ríše. Tak iste Horvati mali jednotné organizácie hoci pochádzali z Bosny, Horvatska a Dalmácie. Tvorili výnimku len Česi a Slováci. Zaiste tým skvelejší dôkaz, že sme etnograficky jedon národ.

Ale akokoľvek sa veci majú, keď sme utvorili, a s radosťou utvorili jedon spoločný štát, želali by sme si, aby aj v Amerike tá spoločná práva a organizácia bola intenzívna, a bolo by sa to vyplnilo, keby boly bý valy dodržané prvé body tejto dohody o právach Slovenska, lebo ten posledný bod bol len logickým koroláriom tých predošlých bodov. Že nebol zachovaný prvý bod, nemohol byť zachovaný a dodržaný ani posledný bod. A teraz so žialom vidíme, že v Amerike ešte tie malé pojítka, ktoré viazaly dosial Čechov a Slovákov, sa trhajú. Abych aspoň jedon konkretný prípad uviedol: Do nedávná mali Česi a Slováci spoločný materinský kláštor benediktínský v Láji. Nedávno sa Slováci separovali a založili si osobitný kláštor v Clevelande. Rozhorčenosť našich amerických bratrov Slovákov je už tak veľká, že už vykrikuje vo výbuch, ktorý nemôžeme nijak schvaľovať. Slovenské noviny vo svojom čísle z 31. októbra t. r. takto píšu: >Treba v memorandum spísať nesmierné protizákonné krivdy Čechmi na Slovákoch spáchané, v Ženeve u Ligy národov osobne predniesť a žiadať na Slovensku prevedenie plebiscitu.<

Takto píšu tí Slováci americkí, ktorí nielen peniaze, dolary, ale i životy obetovali na našu republiku. Neschvaľujeme a schvaľovať nemôžeme takýto spôsob písania a nemôžeme sa mu diviť. Americkí Slováci sa citia byť sklamaní. Sklamaný človek je rozhorčený do krajnosti a v rozhorčenosti človek všeličo pohovorí.

Ale zaiste v dobe akýchkoľvek zatracavaných výrokov Boraha, Ghandiho a Mussoliniho o revizii mierových smlúv bysme sa mali všemožne vyvarovať, aby sme americkým Slovákom dávali príležitosť k takýmto nerozvážlivým výrokom.

Ale u nás doma, slávny senát, autonomistická myšlienka, nemylte sa, razí si neodvratne svoju cestu. Je to zvláštny zjav, ale faktický zjav, že teraz už na Slovensku žiadny zákonodarca nemôže rátať na priazeň voličstva, jestli nehlása specielne zvláštnu ochranu Slovenska. Je pravda, že zákonodarcovia vystupujú a zakladajú národohospodárské ústavné sbory, ale žial je v tom žial, že v tom nie je úprimnosti, že to robíte len na Slovensku. A tu máme iný zjav. Dosiaľ autanomistická myšlienka na Slovensku mala koreň výlučne v katolíckcj časti slovenského národa a teraz s radosťou vidíme, že si víťazne razí cestu i medzi evanjelickými Slovákmi, a my sa tešíme, že blízko je už tá doba, keď tieto dva prúdy jedného smeru vo vážnej spolupráci splynú ako Biely a Čierny váh pri Kráľovej Lehote, celým Slovenskom prejdú a opanujú celé Slovensko. Kiež by, slávny senát, toto nahliadla slávna vláda, kiež by uznala, že mravne závadná je koncepcia, ktorá odopiera národu samobytnosť, keď si ju národ žiada, kiež by nahliadla, že to nie je morálne bezvadné odopierať národu, aby podľa Komenského správu svojich vecí dostal do vlastných rúk a práve preto, keď koncepcia je mravne závadná, možno ju udržať len nemravnými prostriedky, ako sme videli.

Kiež by toto vláda čo najskôr nahliadla a pristúpila k náprave.

Pánovia, netreba sa obávať tej autonomie. Už 18. novembra 1893 v ríšskej rade viedenskel odoznely tieto veľavýznamné slová: Die Autonomie, richtig ausgebildet, ist der beste Schlüssel zur Schlichtung des Nationalitätenstreites in Österreich, wenn nämlich die Nationen, z. B. in Böhmen die Čechen und Deutschen, geschieden werden, soweit dies möglich ist. Die Autonomie, nicht die mechanische Zerreissung des Landes, wird uns einigen. (Hlas: Kto to povedal?)

Tie slová povedal poslanec ríšskej rady, teraz slávny prezident našej republiky dr Masaryk.

Pánovia, keď v tej dobe autonomia bola spôsobilá českonemecké spory zahladiť a jednotu českonemeckú stvoriť, uverte mi, v našej dobe autonomia by bola spôsobilá československý pomer upraviť a jednotiť nás doňho.

V tomto smere priali by sme si mať nápravu vlády. Žial, že znaky neukazujú, že by táto náprava prichádzala a preto nateraz nemôžeme ešte ako na znak nedôvery k terajšej vláde hlasovať za pojednávaný rozpočet.

Místopředseda Trčka (zvoní): Pro nepřípustná obvinění, nedoložené pomluvy a útoky proti našim československým soudům, ministerstvu národní obrany, ministerstvu školství a ministerstvu vnitra, volám pana sen. dr Budaye k pořádku.

Dalším řečníkem je pan sen. Jokl. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Ministr národní obrany podal v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny výklad o tom, jak dalece sníženy byly výdaje pro účely militarismu. Výdaje pro národní obranu byly, jak známo, ustáleny zákonem z r. 1927. Možno ve skutečnosti zaznamenati jakýsi pokles ve výdajích. Podle závěrečného účtu za r. 1928 bylo vydáno 1.844 mil., r. 1929 1776 milionů, r. 1930 1.726 milionů, r. 1931 1.715 milionů. Rozpočet na r. 1932 vykazuje sumu 1.624 mil. Kč. Vezmeme-li k tomu ještě 82 milionů, které občanský blok r. 1928 přiznal již ministerstvu národní obrany jako zvýšení rozpočtu, a vezmeme-li v úvahu, že ministerstvo musí pro 13. služné sehnati samo potřebnou sumu, pak můžeme skutečně počítati asi s 10%ním snížením rozpočtu.

Ale i když uznáváme loto snížení. musíme přece konstatovati, že neodpovídá skutečným poměrům a tomu, co by bylo možno snížiti. V rozpočtu zařaděno je pro stravování vojínů na r. 1931 287 milionů, na r. 1932 276 milionů, t. j. snížení asi o 10%. Ve stejné době poklesly však ceny za potraviny velmi značná. Obzvláště ceny pšenice, žita a masa poklesly mnohem silněji, nežli se to projevuje ve snížení rozpočtu. Velkoobchodní index poživatin, potravin a pícnin činil r. 1929 810, r. 1930 v posledním měsíci 677. Ještě mnohem příkřejším je tento nepoměr u jiných předmětů. Za oděv a výstroj lze dokonce pozorovati zvýšení oproti r. 1931. Při tom dlužno vzíti v úvahu, že bavlna v této době poklesla v ceně o 45%. Při letectví dlužno konstatovati snížení o 10 %, ženijní oddíly a železnice zůstaly skoro stejné telegraf a telefon vykazují zvýšení. Při tom je pokles cen materiálu, kterého se zde používá, zcela značný. U mědi činí od r. 1929 42 %, u cínu 45 %, olova 2 %, u lehkých kovů 50 %, u železa 20 %. Máme tudíž všechnu příčinu prohlásiti, kdyby se nebylo tak plýtvalo materiálem, že bylo by musilo nastati silné snížení u těchto položek.

Je příznačno, že v těchto dnech obdržela vojenská prokuratura spisový materiál o přípalu, který se týká jisté československé zbrojovky. Bylo prodáno 7 vagonů starého materiálu, při čemž se ukázalo, že velké části tohoto starého materiálu bylo možno ještě používati.

Že by byly možny velké úspory, dokazuje jednoduché srovnání se starou rakousko-uherskou armádou. Tato armáda měla před válkou stav 386 000 mužů. Náklad na jednoho muže činil 1 117 předválečných korun. U nás činí náklad na jednoho vojáka 10.827 Kč, je tedy o 38% vyšší. Musíme otevřeně vysloviti, že náš vojenský aparát je poměrně příliš velký. Ministerstvo národní obraný je daleko větší, nežli bylo svého času rakousko-uherské ministerstvo války, které přece mělo mnohem větší okruh úkolů. U jednotlivých oddělení bylo by lze provésti důkladné škrty. Tak na příklad vydáváme ročně opětovně 20 milionů za koně, v době, kdy Anglie může sděliti, že od r. 1918, kdy měla stav 740 tisíc koní, koně dnes úplně vyloučila a svou armádu motorisovala.

Pronikavě však za všech okolností a nejradikálněji bylo by lze spořiti snížením presenční služební povinnosti. Před 14 dny přinesly náhle všechny list zprávy, že ministr národní obrany v nejbližší době předloží oběma komorám osnovu, kterou se má zavésti 14měsíční doba služební. Tato zpráva způsobila rozruch a celá veřejnost ji přivítala s radostí. Ale již příštího dne přišlo zklamání, ježto ministr šel o krok, který učinil kupředu, ihned zase nazpět a prohlásil, že zprávy jsou přece trochu předčasné, že je potřebí ještě důkladných předběžných prací a že předloží osnovu teprve tehdy, až ty neb ony okolnosti budou ujasněny. Zkrátka, uváděla se celá řada různých >jestliže< a >ale<. Byl zase vyhrabán starý arsenál překážek, který již známe, a připojeno k tomu několik nových >jestliže< a >ale<. Zase se prohlašovalo, že 14timěsíční doba služební bude zavedena, jakmile zde bude počet 8.000 déle sloužících poddůstojníků. R. 1931 bylo podle vylíčení pana ministra národní obrany v branném výboru zde již 4.500 déle sloužících poddůstojníků, v rozpočtu na r. 1932 činí tento počet 5.000. Netajili jsme se nikdy tím, že při vysokém stavu důstojníků a aktivních poddůstojníků není na místě setrvati na požadavku 8 000 déle sloužících poddůstojníků. Máme systemisovaný stav 9.488 důstojníků. Italie, která je daleko větší, vystačí stavem důstojníků v počtu 7 240. Mimo tento počet důstojníků máme ještě 16 920 aktivních poddůstojníků, rotmistrů a praporčíků máme 8.320, to činí dohromady stav 34 728 důstojníků a poddůstojníků při úhrnném stavu vojska 120 000 mužů, a k tomu přistupuje ještě 5.000 déle sloužících poddůstojníků. I nejzatvrzelejší militarista musí připustiti, že z různých důvodů nestojíme před nebezpečím vypuknutí války, takže bychom vacuum, které by zde nastalo, kdyby při zavedení 14timěsíční služební doby zde nebylo hned všech 8.000 dole sloužících poddůstojníků, klidni mohli vydržeti při vysokém stavu aktivních poddůstojníků a důstojníků. Nevěříme však ostatně, že by v nynější době nebylo možno doplniti počet déle sloužících poddůstojníků na 8.000, uvážíme-li, že v našem státě máme skoro 400.000 nezaměstnaných. Pan ministr národní obrany jaksi odmítl čerpati z této zásoby sil, mínil, že by to byli jen z konjunktury déle sloužící poddůstojníci, že by to byli většinou lidé, kteří by s sebou nepřinesli lásku pro vojenské povolání; řekl doslova: Nechceme žádné pecivály, tichošlápky anebo knihomoly. Myslím, že by musilo býti pánům lhostejno, z jakého důvodu se tito lidé hlásí k tomuto povolání, ježto je zde stále možnost odstraniti je ze služby, kdyby již ten neb onen selhal. Jsou zde však jisté věci, ze kterých právem možno souditi, že jde o přímou sabotáž získávání déle sloužících poddůstojníků se strany vojenských úřadů a obzvláště generálního štábu. Mám před sebou dopis otce, jehož syn se u vojenského úřadu hlásil jako déle sloužící poddůstojník. Tento syn podal u dělostřeleckého pluku v Ruzyni svou žádost za přijetí do služby jako déle sloužící poddůstojník. Nedostal žádného vyřízení a tu šel se otec synův dotázati u důstojníka, který tyto žádosti vyřizuje, a tento mu řekl doslova: Armáda nepotřebuje více žádných dobrovolníků, ani těch, kteří chtějí sloužiti jako déle sloužící instruktoři; v tomto roce smělo se jich přijmouti v Čechách jen 360, všechny druhé žádosti, a bylo jich několik set, musily býti zamítnuty. Bylo tedy na příslušném místě přiznáno, že počet uchazečů je veliký a že je zde možnost nalézti těchto 8 000 déle sloužících poddůstojníků kdyby k tomu byla dobrá vůle. Důstojník poukázal přímo na nařízení ministerstva národní obrany, které přijímání déle sloužících poddůstojníků znemožňuje. Není to tedy falešné obvinění, jestliže se zde konstatuje, že je zde přímá sabotáž.

Nejnovějším argumentem je, že prý by se nedocílilo žádných úspor, kdyby se přikročilo ke zkrácení vojenské doby služební. Je to jednoduchou školní úlohou pro nižší třídy, vypočítati, co se uspoří, nemusí-li se stravovati 105.000 mužů po 4 měsíce, dle nejen to, nýbrž když se svého času snížila presenční doba služební z 24 na 18 měsíců, bylo podle rozpočtu prokazatelně uspořeno 127 milionů. Tu se v důvodové zprávě k rozpočtu praví výslovný: Úspory se neprojevily plně poněvadž stav déle sloužících byl značně zvýšen. Pánové potřebují jen vzíti do rukou důvodovou zprávu k rozpočtu na r. 1925 a nalezenou tam na stránkách 154, 156, 158 a 159 doslova toto: Menší potřeba následkem zmenšení početního stavu aktivní služební doby. Ještě pronikavější úspory bylo by lze provésti, kdyby se současně provedlo snížení stavu. Roku 1924 provedeno bylo snížení stavu o 15.000 mužů, úspora činila 50 milionů Kč a to bylo rovněž výslovně zdůrazněno v důvodové zprávě. Přímý nebo nepřímý odpor vojenských orgánů proti zkrácení presenční doby služební musí vzbuditi zdání, jako by zde nebylo organisatorní schopnosti řešiti tak jednoduchou úlohu, a musíme se přímo obávati, zdali tato místa budou schopna řešiti jednou větší úlohy, ukrácení vojenské služební doby nutno provésti, je to jednomyslná vůle veškerého obyvatelstva v tomu státě bez rozdílu národnosti. Pan ministr národní obrany ubezpečoval v poslední schůzi branného výboru, že osnova zákona bude co nejrychleji vy pracována a předložena. Očekáváme, že tento slib bude také splněn. Všechna tato > jestliže< a >ale<, která tvrdí, mohou pak býti řešena v pozdější době.

Při této příležitosti musím poukázati tomu, že se poměry v naší armádě v poslední době zase značně zhoršily. Je prokázáno, že počet sebevražd v posledních týdnech značně vzrostl a že se v celé řadě případů jako důvod sebevraždy výslovně uvádí strach před trestem. Je to bludný kruh který zde máme před sebou: pochybený systém výchovy, zastaralá zařízení stížnostní, porušování lidské důstojnosti, týrání vojáků, drakonické tresty, a pak přiházejí sebevraždy, zběhnutí a případy vzpoury. Přiznáváme panu ministru národní obrany, že se snaží, dozví-li se o případech týrání, aby vinníky vzal k odpovědnosti. Musíme však konstatovati, že, nežli dojde tak daleko, místní orgány mezitím již pracovaly tak, aby se případ pokud možno ututlal a zatemnil. V posledních dnech udál se podobný případ jako ten, který byl předmětem líčení u pražského divisního soudu, kdy dva poddůstojníci jezdeckého pluku č. 1 týrali jistého vojína tak hanebně, že se ze zoufalství dal strhnouti k tomu, aby jednoho z poddůstojníků sám vzal k zodpovědnosti. Podobný případ byl v těchto dnech hlášen z hraničářského pluku č. 2 v Trutnově. Tam svobodník přinutil vojáka, aby náboj, na který svobodník dříve plivnul, ústy zvedl se země. Ze zoufalství vrhl se vojín příštího dne pod vlak. Ihned jaly se místní instance věc pokud možno zastírati a výsledkem celé věci bylo, že případ byl před veřejností popřen. Bylo přiznáno, že vojín spáchal sebevraždu, že si také stěžoval proti jistému poddůstojníku, jeho stížnost však že byla úplně bezdůvodnou. Mohl bych uvésti celou řadu takovýchto případů, kde si vojíni pro špatné zacházení, pro urážku své lidské důstojnosti vzali život. Tak vzal si život vojín Václav Baranki od 8. jezdeckého pluku ve Staré Boleslavi je to pluk, který v análech a dějinách tohoto státu již opětovně byl jmenován, protokoly poslanecké sněmovny a senátu vykazují několik případů v tomto pluku - před tím si u svých příbuzných stěžoval do špatného zacházení. Vojín Viktora od oddělení strojních pušek č. 1 v Praze vzal si život ze strachu před trestem. Byl zastaven poručíkem, poněvadž ho nepozdravil. Mohl bych uvésti ještě další případy. Z maličkostí se konstruují případy vzpoury. U dělostřeleckého pluku č. 2 v Užhorodě bylo provedeno přelíčení proti 15 mužům pro vzpouru, protože uprostřed zaměstnání nepřestali ihned čistiti postroj, aby se šli koupat. Každý voják dostal půl roku garnisonního vězení. Bylo by potřebí a více nežli na čase, zmodernisovati služební řád, především zajistiti stížnostní právo vojínů, aby vojín mohl nastoupiti cestu stížnosti, aniž by se, jak tomu dnes namnoze je, vydával v nebezpečí, že následkem stížnosti bude ještě více týrán a šikanován. Dnes si následkem zastaralého stížnostního práva většina vojínů netroufá stěžovati, poněvadž se obávají, že pak teprve budou hodně šikanováni.