Velectění pánové! Vzpomínám na nedávné volby, kde republikánská strana českého venkova šla do voleb se svým heslem..... (Sen. Vraný: Kdo vyhrál?) O výhře budeme mluviti. Podle vaší úřední statistiky pana ministra Slávika jste vyhráli. Vyhráli jste na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle vaší osvědčené metody. To je kapitola druhá, o tom budeme míti příležitost ještě mluviti. Ono s tou vaší výhrou to není tak na sto procent. Ale, prosím, nevadí. Vy jste šli o voleb s heslem šetřiti a >Večeru< každodenně dokazoval, jak samospráva plýtvá penězi... (Výkřiky.) Snad to není nic špatného, ale konstatuje, že jsem zřídka kdy četl ve vašem >Večeru< kousíček pravdy. Demagogie, které jste se ve volbách dopouštěli, kde jste stále nabádali k šetření, dokazovali jste, že samospráva plýtvá penězi - podívejte se, zde jedná se o rozšíření kousku ulice v Holešovicích, obec pražská má takové veliké požadavky státu splniti. Pan zpravodaj poukázal na resoluci rozpočtového výboru.Jsou to resoluce, aby stát vyšel vstříc také obci pražské již jednou odprodejem pozemků býv. kláštera Hybernů, v Hybernské ulici - pan kol. Vraný má příležitost denně tudy choditi, na křižovatce Masarykova nádraží. Obec potřebuje tento pozemek, aby, se odlehčilo nemožné komunikaci na té tepně velmi jednoduše přes ty velké dvory na náměstí na Florenci. Jedině stát svými překážkami znemožňuje obci pražské, aby již jednou komunikace byla uvolněna, aby nebylo nebezpečím státi na chodníku, že bude občan zabit, jak se již stalo. Po této stránce přimlouvám se a prosím odpovědné činitele, v prvé řadě ministerstvo financí, aby tato otázka prodeje býv. kláštera Hybernů, kde bude umožněno obci pražské zvláště ve směru komunikačním uvolniti přetíženě tepně v Hybernské ulici, stala se skutkem. Stejně tak je to s požadavkem prodeje t. zv. Josefských kasáren. Ta Josefská kasárna plodí tam ostudu, o to není sporu. Zároveň mám obavu, že také některé novostavby nebudou tam pro parádu. Stejně tak i ten sousední palác vedle Prašné brány, bude-li ta moderna přemodernisována ozdobou, to je otázka vkusu. Ale přes to, otázka odprodeje těchto kasáren je tak akutní, tak naléhavá. že byl by svrchovaný čas. aby i toto bylo provedeno.

Vážení pánové! Při této příležitosti, když hovoříme o těchto požadavcích města Prahy, nebudu zde rozváděti ty odůvodněné požadavky, pod kterými trpí dnes nejen Praha, nýbrž samospráva vůbec. Ostatně budeme míti příležitost při projednávání rozpočtu těmito otázkám, znovu se zaměstnávati. Ale přesto zdůrazňuji, že je svrchovaný čas, aby obec pražská byla vyvedena ze situace, do které byla přivedena platnými předpisy a nařízeními, jejichž základ datuje se ze 17. března 1849, kterýžto zákon je dosud základnou dnešního obecního zřízení, aby tyto zákony byly již přizpůsobeny době a aby bylo také konečně uznáno, že samospráva takto žíti nemůže.

Pánové, je zajímavé, když velmi často - jak jsem řekl - četli jsme ve volbách argumenty našich politických odpůrců, v prvé řadě pánů ze strany republikánské, a když pak na druhé straně na valné hromadě Ústředny moravských obcí, měst a okresů, konané 14. června 1931, kde předsedou není žádný sociální demokrat, nýbrž pan.posl. Bečáka kde předsedou samostatné sekce je támhle pan kol. Foit, se v úvodu ke zprávě tohoto sjezdu povídá:

>Konstatujeme důrazně, že nynější finanční tíseň obecní a okresní samosprávy není zaviněna obcemi a okresy, nýbrž byla způsobena ustavičně rostoucími úkoly veřejné správy, jakož i nedostatečnou zákonnou úpravou finančního hospodářství. Ani nová úprava zákonem čís. 169 nepřinesla žádoucí pomoci, ba naopak poměry v letošním roce se ještě daleko zhoršily.<

Pane kolego, to neříká sociální demokrat, to říká agrárník, kol. Foit, to říká kol. Bečák jménem korporace, kile sedí také zástupci druhých stran. Budeme tedy míti snad kousek pravdy, že zákony čís. 77 a 123. (Sen. Vran: Když jste byli ve vládě, tak jste to tam vyjednávali!) Prosím jenom o vaši podporu, budeme o tom jednati, pane kolego. (Sen. Vraný: Když,se jednalo o okresní silnice, tak jste byli proti nám!) Pardon, to není pravda, tak ta otázka nestála. My budeme o těch otázkách jednati. Předkládáme samostatné návrhy a žádáme také, aby ti skuteční samosprávní činovníci, kteří v samosprávě pracují a kteří její dnešní těžkosti prodělávají, tedy také u vás vaši lidé, ve vašich vlastních klubech nalezli pochopení pro zájmy samosprávy.

Budeme se dovolávati odstranění zákona čís. 77 a budeme se dovolávati odstranění zákona čís. 125. Ovšem, pánové, vy máte dnes největší.zájem na tom, bude-li zrušena ochrana nájemníků, to je pro vás začátek a konec. Myslím však, že daleko důležitější v zájmu samosprávy je odstranění zákona čís. 77 a podstatná novelisace zákona čís. 125. nejen ty malé obce venkovské.... (Sen. Kindl: Když jsme dělali, návrhy, tak jste hlasovali všichni proti nám!) Tak to není, pane kolego, již několikráte jste si ty otázky vyjasnili. Jeden z našich činovníků pravidelně prohlašuje, že z toho koláče nelze vybírati jenom hrozinky. A pro vaše demagogické návrhy, když se vyhýbáte tomu, abyste nemusili nésti odpovědnost za rozpočet a všechno ostatní, promiňte, hlasovat nebudeme. (Sen. Kindl: Vy musíte hlasovat, jak chtějí kapitalisté!) To je pouhá fráse, kterou jsme od vás slyšeli bezpočtu kráte, a touto frásí naprosto ničeho neprokazujete.

Já zde mluvím o požadavcích města Prahy a nadhodím ještě několik detailů, které nejsou v úzké souvislosti se všeobecným požadavkem: odstranění zákona č. 77, novelisace zákona č. 125.

Poukáži na některé detaily, kde by stát mohl vyjíti vstříc obci pražské a kde by její situaci velmi podstatně usnadnil. Pánové, jde o odprodej statku malešického obci pražské, aby tam za Olšany mohla býti postavena nová ústřední jatka. Jednání o tuto věc je dlouhou dobu i proudu, ale rozhodnutí leží v ministerstvu zemědělství. Obec pražská tímto způsobem nemůže kupředu. V ministerstvu zemědělství mělo by býti více pochopení, aby tato důležitá otázka pro zájmy Prahy byla jednou skončena, jak jsme žádali.

Je zde další otázka, a to otázka životního zájmu pro Prahu, skoncentrování prací pro vybudování nádraží,ve vnitřní Praze. Vidíte dnes Masarykovo nádraží i ostatní. Chápu těžkou situaci ministerstva železnic, ale facto otázka do nekonečna se odkládat nedá:

Totéž je s urychlením rekonstrukce trati býv. Buštěhradské dráhy za účelem uvolnění komunikací, kde v Dejvicích se chodí přes dráhu jako na nějakém zapadlém nádraží - Dejvice dnes nejsou, čím byly před 30 lety, když tam stálo několik domků a byl tam execírák, Dejvice vzrostly dnes měrou netušenou a ten hlavní proud po 2 silnicích vyžaduje nutně uvolnění komunikací. Závisí to od eráru, ministerstva železnic a ministerstva financí a když se bude tímto tempem pokračovat, pak mám obavu, že tato otázka, týkající se úpravy komunikace u Dejvického nádraží, nevyřeší se ani za 10 let.

Totéž týká se úpravy železniční od dolního nádraží v Libni do ulice na žertvách, kde opravdu dnes částečně obec pražská má možnost tam přechod upraviti, ale právě z důvodů, že st.t také nevychází vstříc, definitivně nelze tam komunikaci provésti.

Dále jde o výstavbu nové úpravy Vltavy mezi Podolím a Modřany, včetně úpravy pobřeží a komunikací na obou březích Vltavy-. Tato otázka vyžaduje, aby v dozírné době bylo přikročeno k předběžným pracím. Tyto předběžné práce již dříve mohly býti hotovy.

Dále poukazuji zde ještě na odevzdání ploch na ulici, potřebné pro otevření nové komunikace od mostu Hlávkova na náměstí Strossmayerovo v Praze VII.

To jsou objekty, kde také ministerstvo brzdí, aby části potřebných ploch obec pražská získala. Uvolnění železničních pozemků pro rozšíření třídy Radlické a Nádražní a ulice Křížové na Smíchově. Zřízení mostu na státní silnici Dobříšské v Hlubočepích. Tam je takový stav, že jsou tam každý týden srážky, je tam přímo nebezpečí života. Dnes tam není možno jezditi. Je potřebí tu otázku vyřešiti. Pánové, kteří jezdí na Zbraslav, velmi dobře znají tu nebezpečnou soutěsku na Zlíchově. Je zde stát, který brzdí a obci pražské neumožní, aby tato komunikační tepna byla přizpůsobena požadavkům dnešní doby.

Ještě bych se zmínil o zřízení podjezdu na severní straně železniční zastávky v Malé Chuchli, uvolnění hradebních pozemků v Praze IV, zřízení přejezdu v Primátorské třídě v Praze VIII a přemístění Masarykova nádraží. To jsou, stručně vyjádřeno, požadavky obce pražské, kde jedině od státu závisí, aby obec pražská mohla ve směru potřeb velkoměsta udělati to, co doba žádá.

Já bych však snažně prosil, až bude erár prodávat obci pražské další pozemky, aby je neprodával podle příkladu předlohy, pro kterou nyní budeme hlasovat. Obci pražské je potřebí vyjíti jiným způsobem vstříc. Musí býti pochopení, že pro veliké úkoly musí v prvé řadě obec pražská nalézti pochopení u státu.

Proto považoval jsem za nutné tlumočiti zde těchto několik slov. Pro předlohu hlasujeme, třeba zdůrazňuji, že stát tyto pozemky prodává za cena krajně premrštěnou.

Pánové a dámy! Když stát prodává v Holešovicích sáh za 2.30 Kč, plus převodní poplatky prosím, počítejte nač přijde pokoj s kuchyní, když postavíte budovu na takovéto parcele! Jinak nemůže přijíti pokoj s kuchyní než na 6.000 až 7.000 Kč. 11 když vidí majitelé pozemků, že stát prodává draho, nemají naprosto žádné vázanosti, lichva s pozemky rozrůstá do nemožnosti a brzdí tak zdravý stavební ruch. Toho je dlužno litovati, a bylo by potřebí všemi prostředky tomu také brániti. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Paní sen. Stejskalová.

Sen. Stejskalová: Pánové a dámy!

Obec pražská potřebuje pozemek pro svoji komunikaci, ale my vidíme, jak řekl předešlý řečník, že tyto pozemky jsou prodávány draho. Ano, ale obec pražská sama přímo lichvaří s pozemky. A nejenom obec pražská. Musím říci, že i jednotlivci, i členové tohoto shromáždění skupovávají pozemky a s nimi přímo lichvaří a bohatnou.

V první řadě skupovával pozemky v Kobylisích i předseda tohoto shromáždění dr Soukup. Dále máme zjištěno, že v Břevnově, když o parcelaci pozemků břevnovských bylo jednáno a obec pražská chtěla ty to pozemky na stavební parcely pro sebe, poslala vyjednavače, aby vyjednávali s Břevnovským klášterem a s tamními majiteli o převzetí pozemků, obcí pražskou. Tito vyjednavači vyjednali tolik, že část pozemků vyjednali pro své politické partaje. Dnes tyto pozemky vlastní strana národních socialistů a sociálních demokratů. Dnes část těchto pozemků je jako cvičiště vojenské. Strana sociálně-demokratická počítá. již s tím, že příštím rokem dojde pacht vojenského cvičiště a že tyto pozemky bude prodávati velmi draho a že na tom vydělá ohromné peníze. A už dnes se na těchto pozemcích staví a oni na tom vydělávají strašné peníze.

Pánové. vidíme dnes, že se bude musit bourat devět rolnických domků. Kdo zajišťuje těmto rodinám dělnickým - protože v Dělnické ulici, kdo to zná, bydlejí dělníci. - bydlení aspoň takové, jako mají v těchto domcích? Naprosto nikdo a jak zde řekl řečník přede mnou, kol. Novák, budou v těchto domech stavěny byty za 5.000, až 6.000 Kč pokoj s kuchyní. Může dnes dělník nezaměstnaný, dělník, který pracuje omezeně, platiti takovou činži? Nemůže, naprosto nemůže! A proto my žádáme, aby v těchto věcech byla učiněna náprava, aby s pozemky nebylo lichvařeno nejen se strany státu, obcí a jednotlivců, ale aby na tyto pozemky byla uvalena taková daň, aby nemohlo býti s nimi lichvařeno.

Vidíme dnes, jak se na pražské radnici pracuje, jak se staví a jak s pozemky je nakládáno. Nemám jednoho případu, ale celá sta. Vidíme, jak politické strany, jak jsem již řekla, se přiživují na svůj vlastní účet a konto a jak znemožňují tak obci pražské vývoj, aby obec pražská moha se dále rozšiřovati, protože jinak tam v té Hvězdě, v tom Břevnově by nebyly stavěny žádné vily, nýbrž dělnické domky, tam by si dělníci postavili své domečky. Dnes však vidíme, že tyto parcely se prodávají za lichvářskou cenu, jak předešlý řečník prohlásil, lichvaří stát, obce, ale lichvaří i jeho partaj se Soukupem v čele.

Místopředseda Donát (zvoní): Debata je skončena.

Doslov má pan zpravodaj sen. Pánek.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte!

Mám jenom několik poznámek k řeči pana kol. Nováka. On totiž nazval cenu, kterou musí platiti město Praha železničnímu eráru, cenou lichvářskou. Neříkám, že je to nízká cena, ale je to cena přiměřená obecné ceně, jak se dnes platí pozemky v této čtvrti VII.

Nebudiž zapomínáno, prosím, na to, že jsou to většinou zastavěné parcely, že jsou to obytné domy, které musí železniční erár strhnouti, což také bude vyžadovati určitého nákladu. Nebudiž dále zapomínáno, že musí opatřiti těm železničním zaměstnancům, než vystaví náhradní domy, náhradní byty. To bude také spojeno s určitým nákladem. Konečně to přestěhování také bude něco stát. Ale myslím, že pan kol. Novák zaměňuje železniční erár se státem. Ten by konečně mohl udělati present městu Praze, kdyby šlo o skutečně státní pozemky, ale to je majetek železničního eráru, kterému jsme uložili podle zákona čís. 404, že musí býti svéstojný a že musí hospodařiti jako každý jiný soukromokapitalistický podnik. Dovoluji si upozorniti, že zde tedy nejde o stát jako takový, který by snad měl určité povinnosti k městu Praze, nýbrž o železniční erár, který konečně není dnes v tom právě růžově, jak je dobře známo, a ukládáme-li mi ještě kromě toho jiné povinnosti, musí se snažiti hospodařiti, poněvadž na druhé straně mu zase vytýkáme, že nehospodaří.

Nebudiž dále také zapomínáno, že město Praha jako kupující je osvobozeno poněvadž kupuje od eráru - z polovice od poplatků a že také odpadá dávka z přírůstku hodnoty. Nebudiž také zapomínáno, že železniční erár již dává present městu Praze také tím, že postaví moderní domy pro ty zaměstnance a že mu tím vzniknou nové náklady, a to částkou asi 3¹/₂ mil. Kč. Tedy zůstalo-li by všechno při starém, nemusily by železnice nic tratiti, kdežto takto tratí 3¹/₂ mil. Kč. To jsem chtěl uvésti pouze na pravou míru.

Ostatní stížnosti, které zde pan kol. Novák přednášel, na pravou míru uvádět nechci, poněvadž s tímto předmětem nesouvisí.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány senátory o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jejím nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

(Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí

podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 584 ve čtení prvém.

Ke slovu je přihlášen pan ministr financí dr Trapl. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí dr Trapl: Slavný senáte!

V československém rozpočtu na rok 1932, který byl dnes předložen poslanecké sněmovně, nastupujeme podstatným jeho snížením cestu úspornosti, kterou musily jíti nebo kterou nutně půjdou ve svém hospodářství státy celého snad světa. Náš stát stojí zde před hospodářským problémem, který musil řešiti již jednou po roce 1922. Bylo-li však tehdy příčiny krise hledati v první řadě v hospodářství domácím, vystaveno je dnes naše hospodářství náporu hospodářské deprese světové, která je tím tíživější, čím všeobecnějším a neústupnějším zjevem se stává.

Poměry tehdy byly ovšem zcela jiné než dnes. Analogii s obdobím po r. 1922 můžeme pro veřejné hospodářství nalézti pouze v důsledku cenového přelomu tehdy i dnes nastavšího, kterému se veřejné hospodářství vždy těžko přizpůsobuje, majíc najíti rovnováhu mezi klesajícími příjmy a nepružnou výší výdajů opírající se o zákonné nároky a závazky.

Hospodářská krise, zachvátivší dnes již celý svět, zasahuje však do našeho hospodářství hlouběji, než byl tehdejší náš problém poválečný, poněvadž mezinárodní její, ráz vykonává na hospodářství našeho státu, vklíněného v hospodářský organismus světa, vliv v četných směrech, o nichž pojednám později.

O příčinách příkrého.sestupu hospodářské prosperity celého světového hospodářství bylo již mnoho promluveno. Definitivní soud o ní bude lze jistě vysloviti teprve tehdy, až bude moci býti hodnocena ve všech svých důsledcích. Dnes však možno již jistě konstatovati, že příznivý vývoj hospodářství v minulých letech, jejž v některých státech možno označiti i jako léta blahobytu, mohl oddáliti. nikoli však odstraniti zárodky krise, jejíž původ nutno hledati v hlubokých proměnách, které nastaly v hospodářské struktuře celého světa od dob válečných.

Nelze vyloučiti, že počátek nynějšího krisového období vycházel z periodicky nastupujícího poklesu konjunktury, jakmile nastane porušení rovnováhy mezi výrobou a odbytem, ale není na druhé straně možno pochybovati o tom, že právě tato cyklicky se projevující deprese urychlila propuknutí krise světového hospodářství, jevící se v porušení jeho rovnováhy jako důsledek války.

První příčinou potuchy světového hospodářství byl ohromný přesun v zemědělské a průmyslové výrobě od počátku války. Ve válčící Evropě upadalo zemědělství a průmyslová výroba se,namnoze soustředila na výrobu válečných potřeb, ať šlo přímo o výrobu válečných zbraní nebo o produkty ostatní technické výzbroje armád. Tím více se stupňovala výroba zemědělská i průmyslová v zemích, jež přímo nedotčeny válkou, měly produkční možnosti úbytky nastalé v Evropě vyrovnávati a účastniti se ještě vydatně na výrobě válečných prostředků, jakmile technické možnosti Evropy za stupňování válečného úsilí nestačily.

Je dobře známo, že zvýšená výroba obojího druhu potrvala i po válce, když válkou vyčerpaná Evropa dovozem zemědělských produktů, surovin i hotových průmyslových výrobků obnovovala svůj pokleslý hospodářský stav.

Země, které byly účastny této válečná i poválečné konjunktury, obrazící se samozřejmě i ve zvýšeném blahobytu doma a tím i ve zvýšených odbytových možnostech na domácím trhu, musily ovšem příslušnou výrobu stupňovati všemi technickými prostředky. Racionalisace, jež zvyšovala v robu za plné zaměstnanosti při vysokých mzdách, ač v normálních dobách je nutným atributem hospodářského vývoje (na př. rozvoj strojní techniky v průmyslové výrobě minulého století), šla často nad míru svého hospodářského zdůvodnění a urychlila nadvýrobu.

Nadvýroba musila se dostaviti, jakmile země válkou postižené obnovily předválečný stav svého hospodářství a odbytové poměry v nich se dovozem saturovaly a ustálila. Teritoriální změny, důsledkem války nastalé mely za následek vznik četných výrobních odvětví v zemích, jež průmyslů těch posud neměly. Země ty stelně jako státy a dominie, jichž výrobní činnost v četných oborech teprve za války vznikala nebo se vyvíjela, staly se činiteli mezinárodní soutěže a urychlily proces nadvýroby, jíž postačiti nemohl ani pronikavý vzestup spotřeby, vystupňovaný mnohde zlepšením životní míry pro i době předválečné.

Vyjádříme-li tento vývoj v dalekosáhlých přesunech kapitálových, které tyto hluboké přeměny v hospodářské struktuře světa provázely, projevující se ve změnách v distribuci zlata proto době předválečné, v úvěrovém rozpětí a napětí z toho vznikajícím, v příkrém spádu platů mezi státy dlužnickými a věřitelskými, o kterých předválečný svět neměl potuchy-, v souběžné reakci trhu zboží na tyto přeměny jako konečné výslednici takto se utvářejícího hospodářského procesu, nabýváme představy, jak hluboce zasáhla válka do hospodářských vztahů lidstva. Tento obraz by však daleko nebyl úplný, kdybychom si nepředstavili všech ostatních důsledků války. Jest jím v první řadě stupňování komplicity hospodářských vztahů platy vyplývajícími z mírových smluv, které dlužnické státy podněcovaly k zvýšení produkce zboží potřebného k exportu úměrnému výší dlužnických závazků. I zde nadměrný vzrůst, průmyslové výroby i investic, veřejných svazů na úvěrové základně, sjednané namnoze se strany věřitelských států, nezůstal bez hlubokého vlivu na hospodářský stav, zatížený vysokým stupněm výroby bez možnosti dalšího zvýšení odbytu, bez zajištění zúročení a úmoru na úvěr pořízených investic, aniž by byla zaručena jejich rentabilita.

Vývoj světového hospodářství samotný nebyl i bez zřetele k uvedeným základním příčinám bez poruch, zvratů a krisí. Hospodářství, oslabené v četných zemích nadměrným zničením statků válkou, jichž obnova i za normálních poměrů by byla vyžadovala napětí všech hospodářských sil, velmi těžce se propracovává k lepšímu stavu. Víme, jakého vyžadovalo všude úsilí jen ustálení měn. Na jedné straně nutila z doby předválečné zachovaná osvědčená tradice k rychlému návratu.k zlatému základu měn, ač ne vždy s plným zřetelem k změněnému hospodářskému stavu po válce, na druhé straně dospělo se začasté k měnové stabilitě teprve po inflačním údobí, rozvracujícím celý hospodářský stav země. Po prudkém zhroucení měn nastupující stabilisace nemohla zůstati bez obtíží pro další hospodářský vývoj, desorientovaný přehodnocením všech složek hospodářství. Prudký regenerační vzestup hospodářské činnosti po válce, postavený začasté na Falešném základě úvěrovém, jak jsem již uvedl, který v době předválečné by nebyl představitelný, vedl začasté k přecenění možností hospodářské prosperity,dosažitelné vždy jen za dlouhé údobí práce a spořivosti. Války konečně zbavený svět snažil se dohoniti vývoj, přerušený po dobu jejího trvání. Snaha tato, přeceňujíc vlastní síly, šla namnoze nad míru hospodářské možnosti. Veřejné hospodářství svazků, obcí, korporací i hospodářství soukromé bylo ovládáno touhou rychle dosáhnouti všech možností, jež přináší moderní civilisace. Hospodářství, jež mělo pracně odčiňovati, co dnešním i příštím generacím přinesla válka, zapomnělo bohužel příliš často na tento smutný svůj úděl a tvořilo to, co mohlo býti dopřáno jen šťastné budoucnosti. Žilo se nad poměry, místo aby se pracovalo a šetřilo.

Tato pochybení byla s to ještě zmnohonásobiti neblahé důsledky poválečného hospodářského stavu, prodělavšího tak hluboké přeměny od časů míru.

Jakmile se započaly projevovati první znepokojivé známky hospodářského sestupu, byl reflex jejich v jednotlivých státech úměrný nejenom hospodářsky strukturálním proměnám, jež od války prodělaly, nýbrž i míře porušení zákonů, jež ovládati musí každou hospodářskou činnost. Podle toho můžeme pak posuzovati i dosah hospodářské krise v jejím průběhu v jednotlivých hospodářských celcích.

Hospodářská krise, projevující se napřed v pozvolném sestupu cen zemědělské produkce i surovin, přenáší se dále i na výrobky průmyslové. Ochromená výroba sama, provázená i stagnací procesu distribučního, vede ke krisi úvěrové a souběžně s tím ovšem i peněžnictví, a nezůstává na konec, jak jsme sledovali v poslední době, ani bez reperkusí na stabilitu měnovou. O vlivu krise na veřejné hospodářství pojednám v souvislosti s výkladem o rozpočtu.

Jako grafikon může jen v zjednodušené formě vyznačiti sled hospodářských fakt, tak i zde uvedl jsem samozřejmě jen hlavní symptomy hospodářského procesu, rozvíjejícího se dnes před našimi zraky. Poválečné hospodářství se příliš komplikovalo ve svých službách i vztazích, než aby bylo možno v krátkosti shrnouti všechny síly, usměrňující dění moderního hospodářství.

V mezinárodních vztazích uplatňuje se vliv tohoto kritického stavu světového hospodářství v poruchách vzájemných obchodních a platebních styků, krisí úvěrovou, zvyšováním celní ochrany proti zboží, tlačícímu se na mezinárodní trhy, jichž zmírnění bylo a bude ještě předmětem nesčetných anket, konferencí i provedených již a nutných ještě nových opatření. Je jisto, že vitalita hospodářské činnosti v souhlase s vůlí k životu obyvatel celého světa bude v první řadě nápomocna k vybřednutí z krase a urychlí ozdravovací proces. Že ozdravění toho bude však sotva lze dosáhnouti bez hlubokého záměrného zásahu do složitého hospodářského stroje, jehož komplikovaný mechanismus těžce je porouchán, o tom jistě dnes již vůbec není pochybnosti. Čím dříve a rychleji se tak stane, tím úspěšněji bude lze překonat dnešní obtíže.

Jak se vyvíjelo naše hospodářství, ode dne naší samostatnosti? Dovedli jsme se vyhnouti úskalí, hrozícímu nerušenému vývoji, hospodářství v době poválečné na všech stranách? Jaké důsledky jeví nepříznivý, stav světového hospodářství na hospodářství naše?

Sledujme vývoj našeho hospodářství na zjevech, jež jsem výše naznačil.

Vývoj našeho hospodářství od počátku naší samostatnosti děje se, pokud to bylo v době poválečné možno, organicky. Nebyl zasažen ve svém přirozeném chodu celkem ani vlivem mimořádných poměrů, ani pochybeným pochopením správné cesty. Tento vývoj bychom mohli rozděliti ve 2 období: období stabilisační a období konsolidační. Mezi oběma obdobími vsunuje se v letech 1923-24 jisté období krise, která orientovala naše hospodářství k definitivnímu přechodu k další cestě klidného vývoje konsolidací hospodářskou, pro niž byly sjednány předpoklady v období stabilisačním. První léta poválečná neobešla se ovšem bez značných hospodářských obtíží, které plynuly z neblahých důsledky rozvrácené měny v bývalém Rakousku a z nutnosti obnoviti hospodářské síly země, vyčerpané dlouholetou válkou. Nebyli jsme na tom v těchto letech lépe, než celý svět. Dovedli-li jsme již po krátkých letech nasazením všech sil osvobozeného národa dopracovati se rovnováhy, nahraditi nejhorší ztráty, způsobené válkou a vybřednouti bez hlubokého zásahu do dosavadní hospodářské diferenciace všech vrstev národa, bylo to možno jen obětavostí všech, kteří měli zájem o další šťastnou budoucnost národa. Doba tato jest nerozlučně spojena s osobou prvního ministra financí dr Rašína, jehož prozíravosti, energii a silné vůli se podařilo včasné odpoutání měny mladého státu od chaosu řítící se rakouské koruny a stabilisovati ji na základě, daném celkem dosavadním vývojem hospodářství čsl. státu.

Druhé období konsolidační upevňuje hospodářské základy státu. Státní rozpočet se dostává definitivně do rovnováhy a potřela státního úvěru opírá se o domácí zdroje, upravujíc současně také definitivně stav předválečného dluhu rakouského, pokud jej čsl. stát přejímá. Důvěra v pevnou linii našeho hospodářského vývoje projevuje se význačně v tom, jak všechny vrstvy obyvatelstva ukládají své úspory v státních dluhopisech. Tato důvěra není zklamána. Kurs státních půjček.rychle stoupá a dosahuje úrokové úrovně, úměrné úrokové míře země. Příznivá léta výroby a obchodního ruchu urychluje tvoření úspor a tím i úhrady škod, nastalých v tvorbě národního jmění znehodnocením měny. Nesmí zde býti opomenuto také příznivých důsledků trvale aktivní naší obchodní bilance, jež utvářela i rovnováhu naší platební bilance vůbec.

Zůstane vždy zásluhou bývalého ministra dr Engliše, do jehož činnosti většinou spadá období konsolidační, že za všech okolností, dovedl udržeti rovnováhu rozpočtovou, usiluje o stabilitu výdajů, aby s normálním hospodářským rozvojem postupující vzrůst státních příjmů umožnil plniti ještě to, na co stát ještě nestačil, a aby na druhé straně mohla býti zmírněna tíživá břemena, doléhající na obyvatelstvo v systému daňovém. V těchto letech, kdy se přikročilo ve velkém rozsahu k výstavbě veřejných budov, k rozsáhlým investicím podnikovým, silničním atd., kdy i veřejné svazky samosprávné přistupovaly ve velkém měřítku vybudování komunikací, škol, veřejných ústavů atd.; nepřipustil bývalý ministr dr Engliš, aby investice tyto pořizovány byly z prostředků zahraničních, nýbrž trval na tom, aby čerpány byly ze zdrojů domácích. Konsolidace zahraničních dluhů, provedená v předchozích letech a současné jejich částečné proplacení staví nás v nynější době do šťastné situace, že naše zadlužení do ciziny je velmi nízké u srovnání s vnitřním státním dluhem: činí pouze 8.349,700.000 Kč, kdežto vnitřní státní dluh 29.200,800.000 Kč.

Byla to tudíž práce a spořivost obyvatelstva našeho státu, která umožnila, aby veřejné hospodářství z domácích zdrojů opatřilo vše, čeho potřebovalo. Nesmí zde býti opomenut obezřetný postup Národní banky československé, která, majíc na zřeteli v první řadě pevný stav měny, pečovala i ve své politice úvěrové o organický vývoj hospodářské činnosti a udržovala úrokové sazby na nízké úrovni, blížíc se tím na rozdíl od států sousedních stejné politice států západ mích. Za tohoto stavu věci zůstávaly i úrokové sazby peněžních ústavů celkem stabilní. Národní banka československá, majíc na zřeteli, že jen za nízkých úrokových sazeb může se vytvořiti příznivé prostředí pro činnost výrobní a obchodní, snažila se i jinými cestami o to, aby zvláště úrokové rozpětí mezi sazbami kreditními a debetními co nejvíce se snížilo. Budiž zde vzpomenuto zvláště záslužného úsilí guvernéra našeho cedulového ústavu dr Pospíšila, který právě v uplynulé době se zdarem usiloval o zamezení vkladové soutěže, která se na konec vždy musila obrážeti ve zvyšování debetních sazeb, které stále ještě jsou vysoké.