Příklad čís. 123 je velice zajímavý. Pan plukovník Vratislav Pech a podplukovník Rudolf Kozák, autoři spisu a členové vojenského presidia ministerstva NO., zde zcela otevřeně vykládají, že vojsko je také k tomu, aby asistovalo při vyklizení dělníků z bytů, když bylo povoleno exekuční vystěhování. Páni autoři píší, že, když dělnictvo brání výkonu exekuce, když dělnictvo nechce připustit, aby dělník byl vyházen na ulici, je možno na žádost soudu poskytnout ozbrojenou vojenskou asistenci a synové a bratří proletářů ve vojenském kabátě pomohou již soudním orgánům, a kapitalistům k vyházení proletářské rodiny na ulici. Tedy k tomuhletomu máme také armádu.
Příklad čís. 135 uvádí, jak má být vojenské asistence používáno proti zemědělským dělníkům, dostanouli se do sporu s vydřidušským velkostatkářem anebo velkosedlákem.
V příkladu čís. 140 páni autoři vykládají, že může být vojenské asistence použito také při exekucích pro nezaplacené daně. To znamená, že malí zemědělci a malí živnostníci, kteří jsou daněmi nejvíce postiženi, nemohouli platit, budou již k placení donuceni, když ne jinak, dražbou, a pakliže obyvatelstvo obce postaví se na jejich ochranu, přijde vojenská asistence, aby dražba mohla býti provedena a aby malý zemědělec byl vyštván ze svého chudičkého hospodářství.
Příklad čís. 152 uvádí, že vojenské asistence může býti použito také při volbách. Jak je vidět, je na všechno pamatováno. Pan dr Kramář již před několika lety pronesl výrok, že je možno výsledek voleb korigovati. To se nyní již děje tím způsobem, že při volbách okresních a zemských zastupitelstev jmenuje vláda jednu třetinu členů zastupitelstev, t. zv. odborníků. Ale vláda má možnost učiniti taková opatření, aby výsledek voleb pro ni byl příznivý, podle vzoru bulharského, rumunského, jugoslávského a maďarského a jestliže posud těchto prostředků nebylo použito, neznamená to, že jich v budoucnosti použito nebude. Podle sbírky příkladů k asistenčnímu předpisu, schválené ministerstvem nár. obrany, je i tohle možno. Prozatím je tato otázka v klidu, ale jsem přesvědčen, že v tomto státě i toho se dočkáme, že při volbách, ukáželi se toho potřeba, budou volby prováděny podle zářících balkánských vzorů.
Krásný příklad je čís. 154, kde se pamatuje na to, že stávkující dělníci mohou se pokusit navázat styk s vojáky z vojenské asistence. Praví se tam, že stávkující dělníci mohou pokřikovat na vojíny, vyčítat jim stávkokazectví a někteří vojáci mohou odpovídat. A tu prý je povinností velitelů, aby ihned přísně zakázali jakýkoli slovní styk vojínů se stávkujícími atd. Opravdu nemůže být vaše ledví lépe odhaleno než tímto příkladem. Tady je jasně a zřetelně dokázáno, že Československá armáda má být armádou janičárů, kteří nesmí myslit a jsou povinni jíti proti vlastním otcům a bratrům.
V příkladu čís. 165 uvádí autoři, jaký úkol mají vojenské asistence v bojích nezaměstnaného dělnictva. Jak je vidět, je na všechno pamatováno, pokud se týče bojů proletariátu proti útokům kapitalismu.
Příklady čís. 178 až 191 vykládají, jak se má střílet do dělníků, což je četba velice zajímavá, a je krásnou ilustrací třídní podstaty tohoto státu.
Příklady čís. 193 až 203, jak má vojsko postupovat při bouřích protidrahotních, a příklady 226 a 227, jakým způsobem má býti používáno vojska při občanské válce, nebo v případě železniční stávky.
U všech příkladů, uvedených v asistenčním předpisu, není nikdy jasně a přesně určeno, jednáli se o určitou politickou stranu, takže čtenář má dojem, že tyto předpisy jsou namířeny proti každému, bez rozdílu politického přesvědčení, ale ke konci příklad čís. 264 odhaluje úplně, proti komu je to všechno namířeno. Zde se již otevřeně říká: >Komunisté chtějí přes zákaz pořádati tábor lidu a demonstrace. Agitace rozčílila dělnictvo, hlavně nezaměstnané atd.< A tak je nám teď už jasno. Vojenské asistence se má používat proti stávkujícím, nezaměstnaným, malým zemědělcům, malým živnostníkům, hladovějícím, ale jen tehdy, když tyto boje jsou vedeny komunistickou stranou. Svolajíli soc. demokraté nebo nár. socialisté, donuceni dělnictvem, nějaké tábory proti drahotě nebo nezaměstnanosti, nebo vedouli nějaký mzdový boj, pak vůbec nepadá vojenská asistence v úvahu, čehož jsou si dobře autoři citovaného spisu vědomi, protože vědí, že vůdcové sociálfašistů vystupují při všech dělnických bojích v úloze hasičů a není potřebí, aby došlo k nějakému zakročení, když vůdcové boje již předem jsou smluveni s buržoasií, s kapitalisty a vládou, že boj zlikvidují za každou cenu v zájmu kapitalistického státu.
Závěr celého spisku obsahuje pod čís. 278 námět pro zdolání povstání ve velké oblasti. Zde se již otevřeně mluví o tom, že státotvorné elementy podporují úřady v jejich činnosti a dobrovolníci zesilují bezpečnostní orgány. Státotvornými elementy samozřejmě rozumí se také sociální demokraté a čeští socialisté a dobrovolníci Sokol, Orel, DTJ., Střelecké jednoty, selská kavalerie atd.
K příkladu č. 278 je připojen také plánek, jak postupuje vojsko proti povstavším dělníkům. V §u 42 jsou obsažena ustanovení a předpisy pro případ mobilisace, kdyby záložníci nechtěli jíti na jatka. Tato příručka je klasickým příkladem toho, jak se buržoasie připravuje pro konečný boj s proletariátem.
Buržoasie bezpečně ví, co pro ni znamená dělnictvo ve válečném průmyslu. Jestli všeobecně je proti dělnictvu postupováno teroristicky, jestli dělnictvo racionalisací přichází o práci, o část svého výdělku, jestli v závodech jsou oklešťována práva členů závodních výborů, organisováno špiclovství proti dělnickým revolučním organisacím, propouštění, zavírání anebo dokonce i stříleni dělníci, bojující za své hospodářské požadavky, pak tento zjev ve válečných podnicích vidíme ještě několikanásobně zostřený. Nejrafinovanějšími metodami postupuje buržoasie v těchto závodech, aby se zbavila každého nejen revolučního, ale i jen nespokojeného dělníka, působí k rozbití revolučních odborových a politických organisací, odpovídá na každou akci dělníků hromadným propouštěním, zastrašováním, špiclováním každého jednotlivého dělníka i nekomunistického. Při tom užívá buržoasie celou řadu prostředků, aby dělnictvo válečných podniků k sobě připoutala. Korumpuje je morálně i hmotně, říká mu: když nebude práce v našich podnicích, co budete dělat? Určitou vrstvu dělníků platí poněkud lépe, aby takto zasévala rozkol mezi dělníky. Ale při každé příležitosti právě tím, že se jí často zdaří rozbíti posice revolučního dělnictva, snižuje mzdy, béře dělníkům jejich vymoženosti, může je propustiti bez odporu se strany dělníků a když toto dělnictvo po několikaleté práci není více schopno stačiti šílenému tempu racionalisace, je bez pardonu vyhozeno na dlažbu a nikdo se nestará, co onen dělník bude dělat a z čeho bude živ.
Ve Škodovce v Plzni strhuje se dělnictvu soustavně až 20 % z úkolových mezd. Odstraňují se různé, kolektivní smlouvou zaručené příplatky, >černá hodinka<, kolektivní smlouva se přes výslovné znění nedodržuje, výkon dělnictva je stále stupňován. Ve Škodovce v Hradci Králové jsou poměry pokud možno ještě horší. Tam dokonce strženo dělníkům až 50 % z úkolových mezd, a to na tonsolách, kde úkolová mzda snížena z 52 na 26 Kč. Dělníci vydělávají, jsouli nekvalifikovaní 150 Kč, kvalifikovaní v nejlepším případě a při napětí všech sil a nastavování hodin 350 Kč. Při tom jsou dělníci neustále propouštěni. Právě nyní ohlašuje Škodovka, že propustí v Plzni nových tisíc dělníků, v Hradci Králové nových 300 dělníků.
V brněnské Zbrojovce jsou poměry podobné. I tam jsou dělníkům zkracovány mzdy, racionalisace zostřována a podle posledních zpráv má býti opět propuštěno 750 dělníků. Dělníci jsou při tom pod stálým dozorem závodních skupin, jsou zastrašováni, aby se nemohli organisovati k obraně proti útoku správy závodu.
Rovněž v Semtíně jsou mzdy velmi nízké, a v celé řadě jiných závodů mzdové poměry dělnictva jsou toho druhu, že propuká živelná nespokojenost. Na tomto místě budiž připomenuto úžasné postavení dělnictva v lučebních závodech. Uvedeme jako příklad velkou chemickou v Ústí. Zdraví nejškodlivějším oddělením tohoto závodu jsou ony, kde se vyrábí chlorové vápno, anilin, ledek a pod. Úrazy jsou na denním pořádku. Tovární byt dělník téměř vůbec nedostane, dostane-li přece, pak platí činži takovou, že spočítáno se světlem a otopem, musí platiti značnou část své mzdy na činži. Zemře-li, musí rodina byt opustiti. Přídavek na dětí byl odstraněn. Číslice úmrtnosti v tomto závodě dosahuje až 10 %. Tento veliký závod, který má na 1.000 dělníků a kolem 200 jiných zaměstnanců, nemá lékaře po ruce, aby mohlo býti ihned zakročeno. Touto zoufalou situací jsou často dělníci doháněni k sebevraždě. V tomto roce od ledna do května spáchali již 2 dělníci ze zoufalství sebevraždu. Týdenní mzda v žádném případě není vyšší než průměrně 200 Kč. Všemi způsoby snaží se závod okrásti dělníky o dovolenou. Pracuje-li dělník v závodě často 30 až 40 let a dosáhlli 60. roku svého věku, je dán na pensi, která měsíčně činí 200-280 Kč. Nespokojenost dělnictva s.tímto stavem je ovšem veliká.
Podobný karabáčnický systém vidíme ve všech podnicích válečného průmyslu. K tomu přistupuje rafinovaná špiclovská organisace. V různých závodech existují zvláštní oddělení, ve kterých se vede kartotéka o každém jednotlivém dělníku, o jeho smýšlení, organisační příslušnosti, hospodářských poměrech, ba i o vnitřních poměrech rodiny. Tyto vědomosti slouží správám závodů k tomu, aby na dělníky činily nátlak ve svůj prospěch. Takováto oddělení existují pod různými firmami, jako dohlížecí oddělení, humanitní oddělení, přijímací oddělení atd. ve všech větších závodech válečného průmyslu. Často je takové oddělení vedeno bývalým policistou nebo špiclem.
Dělnictvo těchto závodů musí tuto svoji situaci dobře pochopiti. Nesmí se dát navnaditi na to, že mu válka dává práci, nesmí se dáti zlákati případnou nepatrně větší mzdou, nesmí zapomenout, že zbraní, které vyrábí, může býti zítra užíváno proti němu, a mohou je usmrtiti zrovna tak jako v poslední imperialistické válce, kdy vojáci němečtí, rakouští a j. byli, zabíjeni týmiž děly a náboji, které před tím jako dělníci zhotovovali.
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Dundr.
Sen. Dundr: Slavný senáte! Správně se říká v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o podpoře zahraničního obchodu, že pojišťování vývozu a vývozních úvěrů za součinnosti státní jeví se důležitou hospodářskou potřebou a že finanční oběti, které zde stát přinese, budou dobře vyváženy. Je samozřejmé, že se má za to, že pojišťování vývozních úvěrů prospěje oživení činnosti podniků, zaměstnávajících se výrobou zboží pro export, což nezůstane bez vlivu na lepší zaměstnanost podniků a dělnictva v nich zaměstnaného, že klesne stále ještě ve značném rozsahu se vyskytující nezaměstnanost a že konečně tak zlepší se aspoň poněkud daňová poplatnost.
Zákon, který projednáváme, má přispěti ke zvýšení vývozu našich průmyslových výrobků a našeho zboží, kterého na domácím trhu odbýti nemůžeme. Zákon ten má přispěti k zabezpečení podmínek, zlepšujících zaměstnanost, zvláště toho průmyslu, který nejenže zaměstnává statisíce dělnictva, nýbrž který musí, máli toto dělnictvo zaměstnávati, exportovati. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)
Podle našeho přesvědčení je stále ještě, ať už tvrdí kdokoli cokoli, jedním z nejožehavějších problémů, jímž se musí náš stát zabývati, problém nezaměstnanosti, nebo chceteli, problém zvýšené zaměstnanosti dělnictva. Na půdě tohoto státu bylo usnesením zákonodárného sboru učiněno již mnoho opatření, jichž účinky projevují se alespoň v určitém vzestupu zaměstnanosti dělnictva stavebního, dělnictva těch odborů, které jsou tu svou činností úzce spjaty s podnikatelskou činností nebo prováděním veřejných prací. To všechno, co bylo u nás učiněno, to částečné zlepšení zaměstnanosti, zvláště dělnictva stavebních odborů, nejeví se však dostatečným, přihlížímeli k charakteru našeho státu a přihlížímeli také k složení obyvatelstva tohoto státu. Jestliže náš stát je ve značné části státem průmyslovým, jestliže průmysl tento má ráz průmyslu exportního, pak všechna opatření, která jsme provedli nebo která ještě provedeme, nestačí k zaměstnání těch, kteří vyvrženi byli z průmyslu pracujícího pro export a kteří tak dlouho budou se nalézati mimo tovární objekty, dokud se neumožní podmínky, nebo nezajistí předpoklady vývozu zboží do ciziny. Proto dlužno jen vítati, že po velkém úsilí vytváří se a uskutečňuje se u nás zákon, kterým se umožňuje vývoz našeho zboží do ciziny, do té ciziny, která odebírala naše zboží a která rovněž i nadále musí býti odběratelem našich výrobků. Dokud tohoto u nás nebude dosaženo, dokud nebude zabezpečen a umožněn vývoz průmyslových výrobku do ciziny, neklesne ona vysoká číslice počtu nezaměstnaných, která je koncem června t. r. vykázána. (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím kolegy o klid!
Sen. Dundr (pokračuje): Koncem června vykazujeme 219.000 nezaměstnaných osob, které se přihlásily u veřejněných i soukromých zprostředkovatelen o práci. Tvrdí se se strany zástupců některých buržoasních stran, že tato číslice je přehnána. Přehnána není, naopak, v této číslici nejsou uvedena zvláštní čísla velkého počtu osob pracujících omezeně, pracujících 4, 3 i 2 dny v týdnu, osob, které rovněž předpokládají, že umožněním zaměstnanosti exportního průmyslu nebo průmyslu pracujícího pro vývoz zlepší se jejich zaměstnanost, zvýší se počet jejich pracovních dnů. Jaká je dnes skutečnost? Přes mnohá opatření, která se projevila v částečném oživení pracovního trhu, pozorujeme, že je stále ještě ohromná nezaměstnanost v některých průmyslových odvětvích, jako v průmyslu textilním, sklářském, železářském a strojařském, a také že ten válečný průmysl, o kterém zde bylo mluveno jako o průmyslu, který je výborně zaměstnán, propouští nebo propustil dělnictvo po stovkách. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)
Nám tudíž musí záležeti na tom dělnictvu, které nemůže za daných poměrů nalézti zaměstnání.... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dundr (pokračuje): O toto dělnictvo, které zaměstnáno býti může jenom tehdy, když se umožní výroba v jednotlivých odvětvích výrobních, o toto dělnictvo se nám musí jednati, o jeho zaměstnání a zabezpečení příležitosti k výdělku. Proto projevovala se snaha, která byla plně podporována čsl. soc. dem. stranou dělnickou, aby došlo k uskutečnění zákona o podpoře zahraničního obchodu, stejně jako usilujeme o to, aby obnoveny byly normální obchodní styky se všemi státy, s nimiž jsme povinni v obchodních stycích žíti. My spatřujeme proto v zákoně o podpoře zahraničního obchodu dobrý prostředek, kterým umožní se zvláště průmyslu pracujícímu pro vývoz zlepšení zaměstnanosti, ale nejenom průmyslu, nýbrž i těm, kteří svojí existencí jsou příliš úzce spjati s existencí nebo s chodem průmyslových podniků.
Soudíme proto, že nesmělo a nemohlo překvapiti, že soc. demokracie o tento zákon s největším úsilím bojovala. Šlo jí o to, aby došla svého výrazu oprávněná přání, šlo tu o zájmy pracujících vrstev, ale šlo tu také zároveň o hospodářské potřeby státu. Jsem povinen zde prohlásiti, že toto hledisko, jímž byl řízen postup naší strany, nebylo vlastní všem politickým stranám. Jestliže my jsme se postavili na toto stanovisko, že je potřebí uskutečniti zákon o podpoře zahraničního obchodu, že je potřebí určitého opatření k oživení výroby a zlepšení zaměstnanosti dělnictva, nešlo nám jen o úzké specielní zájmy dělnické třídy, nýbrž šlo nám také o zájmy státu.
Toto naše stanovisko a tyto naše snahy byly namnoze falešně vykládány a zkreslovány. Bylo uváděno, že sociální demokracie je stranou průmyslu a průmyslových kapitalistů. Tak mohou si počínati jen lidé neseriosní nebo politickou slepotou ranění. (Výkřiky komunistických senátorů.) Sociální demokracie je stranou pracujících vrstev a usiluje o uzákonění vývozních úvěrů, usiluje o uzákonění garančního fondu. Není to úsilí nového data. Již za působení zemřelého ministra financí dr Rašína byla to soc. demokracie, která upozorňujíc na příklad ciziny žádala, aby byl u nás zřízen garanční fond, jímž by se umožnilo vyvážeti naše zboží a naše průmyslové výrobky do ciziny. Šlo nám o to, aby tu vytvořeny byly - a to zdůrazňujeme i dnes - podmínky pro lepší vývoz našeho zboží do všech států, tudíž i do sovětského Ruska. Jak jednali druzí pánové, jak jednaly jiné politické strany? (Výkřiky sen. Mikulíčka a jiných komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Pánové, prosím snažně o klid, vždyť není možno za těchto okolností jednati!
Sen. Dundr (pokračuje): Jak jednali ti, kteří jednak o sobě prohlašují, že jsou jedinými zástupci dělnické třídy, viděli jsme dnes, a jak jednali ti, kteří o sobě prohlašovali, že jsou exponenty průmyslového podnikání? Prohlašuji, že právě z řad těchto stran byla vědomě klamána veřejnost, že byly vnášeny zmatky a že bylo vyvoláváno ovzduší, ve kterém nelze vážně a seriosně hospodářsky pracovati. Orgán nejsilnější politické strany časopis >Venkov< napsal o státní záruce, risiku vývozu do sovětského Ruska, že zaplatíme všechno, co náš průmysl do Ruska vyveze. Sověty budou prý míti zboží, ale my větší daně. Táži se: to je také národohospodářská politika? Nikoli, to nikdo nežádá, a jestliže se mohou tato slova napsati v orgánu min. předsedy, jsou to slova tendenční, je to nesprávné referování, je to kalení vod, a podle našeho přesvědčení je to práce proti hospodářským potřebám tohoto státu. V továrnách pracujících pro export jsou přece zaměstnáni nejen dělníci z měst, nýbrž i lidé venkovští, je tam tisíce domkářů a malorolníků. Ptejte se těchto dělníků, zaměstnaných v továrnách na hospodářské stroje, jaký mají interes; ptejte se soc. demokratických, nár. socialistických a komunistických dělníků, kteří vysílali v posledních týdnech deputace do svých odborových organisací. Chtějí míti exportní úvěry, jako je chtějí míti domkáři a malorolníci, kteří spatřují v nich prostředek, jímž se zlepšuje zaměstnanost v těchto továrnách. Kdo pracuje u Bechra v Roudnici, u fy Dobrý, která je vlastně majetkem agrární strany, ví, že to nejsou jen průmysloví dělníci, že to jsou také domkáři, z nichž mnozí se hlásí do strany agrární. Ptejte se těchto lidí, jak soudí o této věci, a budete překvapeni, když vám řeknou, že byli nejvýš dotčeni tím, že agrární strana měla a má mnohem blíže k majitelům činžovních domů, než k těmto malým lidem venkovským, k domkářům a malorolníkům, zaměstnaným v různých továrnách na hospodářské stroje, v strojírnách, ano i v textilních továrnách.
Vytýká se nám a také jsme zde dnes slyšeli, že se exponujeme pro průmysl, pro průmyslové podnikatele. Ti, kteří nám to vytýkají ze stran měšťanských, neměli by zapomínati, že jejich strany jsou přímo zúčastněny na mnoha průmyslových závodech, na mnohém průmyslovém podnikání, nejen na zemědělském podnikání, nýbrž také na čistě kapitalistickém podnikání, jak vidíme v hospodářských strojírnách, ano i v největších našich kovodělných závodech. Kromě toho byla to také strana nár. demokratická, která se dlouhou dobu bránila zřízení garančních fondů. V této straně až do poslední chvíle zápasily spolu dvě duše: jedna duše moderního obchodního, vyspělého průmyslového podnikatele, který chce prodati každému, kdo mu zaplatí, který nemá žádných ohledů, který, dovedeli obchodovati s Itálií, Maďarskem, Francií, dovede také a dovedl by obchodovat i se sovětským Ruskem - a druhá duše krajního nacionalismu, nenávidějící všechno, on jen poněkud zavání socialismem. Tím si lze vysvětliti, že tak dlouho to trvalo, nežli zákon, který je hospodářskou potřebou státu, byl projednán tak daleko, že dnešního dne bude schválen. Tím si lze vysvětliti, že všichni exponenti našeho průmyslu československého jedněmi ústy volají po exportních úvěrech a druhými ústy mluví proti exportním úvěrům, budeli jich používáno pro sovětské Rusko.
Kromě těchto stran je potřebí ještě poukázati na zvláštní stanovisko, které zde zaujalo vedení strany komunistické. Jedno heslo se ozývá již po řadu měsíců; je to heslo: Práce a chléb! - A co znamenají vývozní úvěry? Zlepšení příležitosti k práci a zlepšení příležitosti k výdělku, t. j. k zabezpečení chleba. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
V řeči jednoho komunistického poslance se dokonce praví, že jde o obrovský present kapitalistickým podnikatelům a exportérům na účet státu. Od které doby mají pánové v této straně rozhodující, ohledy na stát, na jeho zájmy? Vždyť oni usilují o rozvrácení tohoto státu, nemají na něm zájmu - a najednou říkají, že tu jde o present kapitalistům na účet tohoto státu. Avšak zde jde o něco jiného a z toho je patrno, jak málo hospodářsky se myslí, jak je málo zájmu o dělnickou třídu a její interesy. (Sen. Mikulíček: Vy máte zájem zrazovat stávky!) Jde-li přece o vývoz výrobků do sovětského Ruska, těch výrobků, které sovětské Rusko k hospodářské výstavbě nezbytně potřebuje a které také objednává, každý přítel sovětského Ruska musil by právě tento prostředek uvítat; vždyť tu jde o opatření sledující hospodářskou výstavbu a sociální povznesení pracujících vrstev v sovětském Rusku, a měl by to uvítati také tím více, že tu jde o opatření práce.... (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.).... a zabezpečení chleba našemu dělnictvu.
Zatím se vykládá, že prý se připravuje válka proti Sovětskému svazu. A dokonce mluvčí této strany řekl, že čsl. soc. demokracie se zúčastní i přímo podpory, koatrarevolučních agentů. Jsou to tvrzení směšná a ubohá a my se jimi také za žádných okolností zabývati nemůžeme.
Pozoruhodné však je, že v téže době, kdy (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.) jsme zde slyšeli, že komunisté odmítají předlohu zákona, oficielní zástupce sovětské vlády v tomto státě přimlouvá se za nejživější a nejčetnější obchodní styky se sovětským Ruskem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Přečtěte si, pánové, všechno to, co bylo uveřejněno, to, co napsal oficielní zástupce sovětské vlády, a přesvědčíte se, jaká pustá demagogie je prováděna těmi, kteří zde prohlašují, že odmítají předlohu zákona o podpoře zahraničního obchodu. Sovětská vláda.... (Kontroverse mezi sen. Mikulíčkem a sen. Johanisem.)
Předseda (zvoní): Prosím, neračte polemisovat, nemáte slovo!
Sen. Dundr (pokračuje):.... si přeje obchodních styků s Československem. Nejlépe prospějí této snaze ti, kteří opravdu hospodářsky pracují - nejvíce ji uškodí ti, kteří z této důležité hospodářské otázky dělají nejen otázku politické demagogie, ale přímo otázku politické nepoctivosti.
Sociální demokracie.... (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.).... přes všechny výtky, kterými byla zahrnována, když se exponovala v zájmu dělnictva za zákon o podpoře zahraničního obchodu, nedala se svésti na nesprávnou cestu. Jednala tak, jak bylo nutné. Prohlašuji, že nešlo tu o nějaký sociálnědemokratický požadavek, že tu nešlo o stranickou věc, že tu nešlo o otázky politiky prestiže, že tu také nešlo, jak se z jednotlivých kruhů uvádělo, o socialistickou vyděračnost, nešlo tu o věc strany, nejde tu o věc strany, ale jde tu o věc pracujícího lidu, který nezaměstnaností strádá, a jde tu také o věc státu. V této činnosti a v této práci, která přináší určité ovoce pracujícímu lidu, která v této době zabezpečí mu více výdělečné práce a lepší podmínky existenční, sociální demokracie v žádném případě neustane. (Výborně! - Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací a resoluční návrh sen. Hakena a druhů.
Prosím, aby tyto návrhy byly přečteny.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Návrh sen. Hakena a druhů:
§§ 1 až 14, jakož i nápis osnovy zákona, buďtež škrtnuty a nahrazeny tímto zněním:
Zákon ze dne...... 1931
o podpoře obchodu se SSSR.
§ 1. Při dodávkách zboží československého původu do SSSR. povoluje se pro všechny úvěry státní záruka ve výši 70 %; prodejní ceny až do l miliardy Kč.
§ 2. Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení. Provedením se pověřuje ministr financí a zahraničí.
Resoluční návrh sen. Hakena a druhů:
Senát N. S. se usnáší:
Vládě se ukládá, aby neprodleně uznala Svaz Sovětských Socialistických Republik de jure a navázala s ním pravidelné obchodní styky.
Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji výboru zahraničního, sen. dr Fáčkovi k doslovu.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Chci v doslovu jen krátce ukázati ještě na jednu okolnost k odůvodnění návrhu. Podnět k tomuto zákonnému opatření vyšel z vládních kruhů, a to jak z řad organisovaného podnikatelstva, tak z řad dělnictva; je to tedy přesvědčivý doklad o solidaritě zájmů mezi oběma skupinami. Je tedy přirozeno, že ochabující zaměstnanost průmyslu dodala důrazu těmto snahám. Skutečně naděje, kladené do tohoto zákonného opatření, co do oživení zaměstnanosti našeho průmyslu, byly tak silné, že vyvážily i pochybnosti a rozpaky politické a mravní, které na některých stranách vyvolávaly určité možné důsledky zákona.
Jen na některé poznámky pana kol. dr Hellera bych odpověděl. Jemu se zdála suma 600 mil. Kč pro státní záruku příliš nízkou. Srovnámeli tuto sumu s limitem, který byl zaveden pro podobné účely v jiných i větších a silnějších státech, nemůžeme upříti, že tato suma je přiměřená. Jak jsem již řekl, osvědčíli se věc, jistě nebude nic na překážku, aby se v příštím období zvýšila. Jaké ztráty budou z tohoto pokusu resultovati, je ovšem veličina neznámá. Pan dr Heller odhaduje ztráty nejvýše na 5 %. To je názor optimistický. Možná, že budou značně větší, ale, jak říkám, to je těžko předvídati, to záleží na poměrech, zejména na tom, jaké budou v budoucnosti, zda dílo hospodářské konsolidace světové bude zdárně pokračovati, nebo budeli vydáno zase nějakým novým poruchám.