V návrhu na reorganisaci živnosti obuvnické Baťou ministerstvu obchodu učiněným odkryl také dokonale svou povahu, neboť, jak má ve zvyku každého hned žalovat, učinil tak i v tomto návrhu, poněvadž tam hrozí každému, kdo by se nechtěl jemu podrobiti, žalobou.
Vážení, chci jen ještě několika slovy zmíniti se o předmětu dnešního programu, projednávané osnově zákona o záruce vývozu.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Upozorňuji Vás, že je velmi překročena lhůta řečnická.
Sen. Thoř (pokračuje): Už jsem hotov. Jde jednak o výši záruky, o risiko a nebezpečí zneužívání tohoto zákona. Pokud se týče výše povolené záruky, která byla zredukována z 1500 mil. Kč na 600 mil. Kč, vychází se průmyslu takovou měrou vstříc, že nemůže naříkati na nepochopení nebo neporozumění jeho potřebám, neboť státy daleko větší, jako je Itálie, a bohatší, jako je Francie, než je stát náš, povolily k poměru velikosti a majetnosti asi 15 % toho, kolik povoluje náš malý a můžeme říci chudý stát. Z toho lze poznat, jak veliká je u nás snaha o prosperitu průmyslu, jestliže se tak velikou částkou zaručují jeho vývozy.
Ale jde o risiko případných ztrát. Původní návrh byl sice snížen ze 75 % na 65 %, ale i tato výše zdá se nám ještě poněkud vysoká. Myslíme, že by kvóta 45 % byla postačitelná, protože by vývozce musil své zahraniční obchody sjednávat opatrněji a tím by také povolená výše záruky mohla býti použita na větší množství vývozu a pak hlavně by se tím risiko státu značně zmenšilo. Při navrhované výši 65 % není takové záruky, že vývozce bude své obchody sjednávat s ohledem na možné ztráty a že nebude na risiko státu hřešit. Proto mám za to, že 65% ní záruka je vysoká.
Budeme pro přijetí navrhovaného zákona hlasovat a přáli bychom si, aby splnil očekávání. Splnil by je zejména tím, když by náš průmysl více vyvážel a tuzemský obchod ponechal malým a středním podnikatelům, aby se nezvětšovalo zproletarisování těchto vrstev. Přáli bychom si, aby oběť, kterou stát průmyslu dává k disposici, přinesla oživení na trhu práce, aby se náš zahraniční obchod zvětšil a tím aby se zvětšila i bilance obchodní. Přejeme si a žádáme, aby i stav živnostenský nebyl odkazován na pouhé příživnictví a aby mu bylo stejně měřeno. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Haken. Dávám mu slovo a znovu upozorňuji, pánové, že řečnická lhůta s vaším souhlasem byla určena na 15 minut.
Sen. Haken: Vážení pánové, stále se zmenšující možnosti exportu jsou mezinárodní těžkou chorobou kapitalismu. Zoufalý je boj o odbytiště na všech stranách, a proto už dříve v některých státech kráčeli tou cestou, která je naznačena v tomto návrhu, tu lépe, tu hůře, aby určitými zárukami a podporami dosáhli možnosti většího vývozu průmyslových výrobků.
Je ovšem již zřejmo, že ani v Anglii, kde obdobný zákon, který se týkal zejména Sovětského svazu, byl již dříve uzákoněn, ani v Rakousku podobný zákon neodstranil odbytovou krisi. Je odůvodněna domněnka, že ani tento zákon podle vládního návrhu nezmírní krisi československého průmyslu. Se zřetelem k dělnické třídě dlužno říci předem, že nezaměstnanost ani po provedení tohoto zákona nebude snížena, poněvadž už tu zákony hospodářské katastrofy ve světovém měřítku pracují a jsou silnější, než aby je mohly kapitalistické vlády nějakým takovým opatřením zastaviti. Proto nemá dělnictvo co čekati od výsledku tohoto zákona. Proto je také boj sociální demokracie za uskutečnění této předlohy bojem za zisky velkoprůmyslu, za zisky bank a konečně bojem o fond, o kterém nevíme, jak s ním bude hospodařeno, ale rozhodně není tu myšlen a nebude výsledkem prospěch dělnické třídy, poněvadž není vůbec velké možnosti exportu z Československa. Náš export vůčihledě poklesá a bude poklesat nejen z důvodů konkurence, nýbrž i z toho důvodu, že všechny okolní státy jsou zasaženy hlubokou hospodářskou a finanční krisí. Důsledek toho bude ovšem omezování zahraničního nákupu. Konečně ta krise jistě také zasáhne Československo, poněvadž naprosto nelze věřiti tomu, co jednou řekl ministr zahraničí dr Beneš, že jsme ostrovem poměrného klidu a pořádku. Každý soudný národohospodář a sociolog jistě ví, že je vyloučeno, aby zejména takový maličký stát uprostřed velkých kapitalistických států tvořil takový ostrov, naopak že i tento ostrůvek bude zaplaven a zatížen důsledky světové krise, snad v dalším průběhu daleko těžší, než v některých státech sousedních. Je potřebí, abychom si při této příležitosti kladli otázku, kam vyvážet, kam s průmyslovými výrobky z Československa. Do Německa, kde je silná konkurence s výrobky tamními, kde je hospodářská katastrofa? Snad do Francie nebo do finančně a politicky zbankrotělých států balkánských? Tu vidíme, že jediná možnost vývozu, snad na počátku ne tak velkého, ale s možností rozvoje v nedlouhé budoucnosti, je vývoz do Sovětského svazu. (Sen. Kotrba: Špatně platíte!) Pane kolego, tato poznámka je úplně nemístná; četlli jste bulletiny hospodářské a zahraniční velkých států, které obchodují se Sovětským svazem, ve všech potvrzují průmyslníci a dodavatelé, že Sovětský svaz přesně plní platební podmínky. Prohlašují to všichni jak američtí a angličtí, tak i němečtí dodavatelé a také to potvrzují Vítkovice a všichni dodavatelé z Československa, kteří se Sovětským svazem již obchodují. Měla-li by míti tato předloha nějaký účel, musila by platiti pouze Sovětskému svazu. Sovětský svaz je dnes jediným státem schopným ohromného, netušeného hospodářského rozvoje. (Sen. Havlena: Nedvěd prohlásil, že je to namířeno proti Sovětskému svazu!) Já to také potvrdím.
Já říkám, jak by měl vypadati návrh, a budu teprve mluviti, jak vypadá, jedině Sovětský svaz může nám dáti záruky rozvoje vývozu. Jedině tam je progresivní hospodaření, progresivní vývoj, jedině tam je možná pro nás naděje umísťovati průmyslové výrobky. Proto také celá předloha měla vlastně směřovati k tomu, aby byly umožněny a ulehčeny obchodní styky se Sovětským svazem. Sovětský svaz, který horečným způsobem buduje svou výstavbu socialistickou, má právě v tomto okamžiku potřebu velikých zahraničních objednávek. Jistě pánové čtou v časopisech, jak velké objednávky činí Sovětský svaz ve Spojených státech, v Anglii, v Německu i v Itálii. (Sen. Kindl: I zde ve Vítkovicích dělá objednávky!) Je možno, aby i Československo získalo pokud možno největší podíl na objednávkách do Sovětského svazu. Rozvoj obchodních styků tímto směrem je pro nás jediným východiskem a jedinou cestou, ostatní cesty jsou zavřeny. Ale Sovětský svaz v tom horečném budování nemá teď po ruce tolik mobilních, hotových prostředků, zejména zahraničních valut, aby mohl všecky objednávky okamžitě buď hotově anebo v krátkodobých lhůtách platiti. To sovětská vláda nepopírá. A proto v některých státech, v Anglii, v Rakousku již dříve a také v Německu dávají státní záruku - Anglie na př. 75 % - aby umožněn byl vývoz a obchod do Sovětského svazu, aby dodavatelé mohli počítati s delším obdobím splátek. V tom německém zákoně je také zmínka o náhradě eventuálních ztrát z těchto obchodil vzniklých, ale tento případ ve skutečnosti do dnešní doby se nestal.
Jaký má smysl předložená osnova? O Sovětském svazu tam není ani slůvka. Předložená osnova jenom ustanovuje fond pro podporu vývozu všeobecně. Podle našich názorů a podle zkušeností před válkou i po válce je otázka exportu otázkou hospodářské expansity a i otázkou expansity politické. Není potřebí opakovati, že právě hospodářská expanse to byla, která přivodila poslední válku a také zjevy po světové válce ukazují, že tu hospodářskou expansi způsobuje zbrojení, které zase vyvolává politickou expansi a tím nebezpečí války. S tohoto hlediska oceňujeme předloženou osnovu jako osnovu českého imperialismu.
Není ovšem vyloučeno, že budou z tohoto fondu podporovány i dodávky nebo dávány záruky za dodávky válečného materiálu do států, které nebudou moci hned hotově platiti a které budou reflektovat na delší platební období. Z těchto důvodů a z celé politické konstelace, z napjatého válečného stavu, z plánů, jež mají imperialisté ze západní Evropy pod vedením Francie, jejíž vasalem je také Československo, k útokům na Sovětský svaz, musíme tuto předlohu odmítat.
Jistě do této doby participovalo Německo značným procentem na vývozu z Československa, ale je samozřejmé, že ohromná hospodářská krise v Německu, zejména bankrot, který se projevil za posledních dnů, svědčí o tom, že náš export do Německa silně poklesne a že také ani exportéři, i kdyby byli podporováni těmi zárukami, nebudou míti valné ochoty vyvážet do propadajícího se Německa.
A protože právě v sousedním Německu, jež je, můžeme říci, klíčem k politice celé Evropy, dějí se tak ohromné hospodářské a politické události, je nutné, abychom i při této příležitosti, mluvímeli o možnostech československého exportu, povšimli se poměrů v Německu, upozornili na ně zejména naše dělníky a vyvodili z toho důsledky.
Proto klub komunistických senátorů společně s poslanci zabýval se poměry a posledními událostmi v Německu a přichází k dělnické třídě v Československu a k pracujícímu lidu s tímto rozborem:
Neslýchaná hloubka světové hospodářské krise vedla v sousedním Německu k hospodářské katastrofě. Německo bylo zachváceno krisí, jež zastiňuje všechny dosavadní rozměry světové hospodářské krise. Tato krise, která vedla ke zhroucení německých státních financí, k pádu marky, ke zřícení jedné z největších německých bank a k opětovnému hromadnému zastavování závodů, bude míti nezbytně nejdalekosáhlejší mezinárodní následky. Krise německého kapitalismu zasahuje již i jiné země: Polsko, Maďarsko, Estonsko, Litvu a Rakousko. Ty jsou již bezprostředně ve znamení stejného vývoje. Bankrot Německa je výsledkem ohromných rozporů kapitalistického systému, které se projevují světovou hospodářskou krisí. Běží o bankrot celého versailleského systému, na němž kromě Francie vybudoval také český imperialism svou mocenskou posici ve střední Evropě.
Zatím co německá sociální demokracie vyzývá pracující lid ke klidu a nabízí se německé buržoasii k policejním službám proti masám, zatím co Hitler uznává otrokářské smlouvy versailleské a vyzývá k porážce německé dělnické třídy, jedině komunistická strana Německa ukazuje pracujícímu lidu cestu k nastolení sovětského Německa. Pod heslem boje o svobodné socialistické Německo soustřeďují se miliony německé dělnické třídy.
Československý imperialism, který pochopil dosah událostí v Německu, staví se pevně po bok francouzského imperialismu.
V šovinistickém tisku čteme požadavek politických záruk, které jsou žádány jako cena za záchranu německého kapitalismu. Tyto záruky znamenají naprosté politické zotročení pracujícího lidu Německa, zařazení Německa do fronty protisovětské války, znamenají požadavek krvavého zdeptání proletářských mas v Německu. Cesta zdolání německého proletariátu a jeho komunistické strany, to je cesta, která má přinésti také zotročení a vyhladovění československé dělnické třídy.
Česká buržoasie je si toho plně vědoma, že katastrofa kapitalistického Německa musí míti při úzké spojitosti finančního kapitálu ve střední Evropě největší a nejvážnější důsledky. Co se odehrává v Německu, to není jen hospodářská katastrofa německého kapitalismu, nýbrž začátek tak těžkého otřesení kapitalistického systému v celé střední Evropě a ve světovém měřítku, že zastiňuje všechny dosavadní důsledky světové hospodářské krise. Česká buržoasie a sociální demokraté snaží se uklidniti dělnické masy a prohlašují, že Československo není dotčeno událostmi v Německu. To je lež lidí, kteří mají strach z hrozícího bankrotu jejich systému, lež lidí, kteří vědí, že jim zítra právě tak poteče voda do bot, jako dnes kapitalistické vládě v Německu, neboť přes všechny uklidňovací pokusy vědí kapitalisté Československa, že nemají moci vyhnouti se uprostřed všeobecného hospodářského bankrotu ve střední Evropě rozšíření krise na přímou katastrofu kapitalistického hospodářství. Všechny pokusy o zmírnění krise u nás selhaly. Obtíže Čsl. státního rozpočtu vyžadují zavedení nových protilidových daní, obtíže buržoasie vyžadují nové odbourání mezd a hromadné propouštění, zatížení malorolníků a maloživnostníků daněmi, exekucemi a bankroty vzrůstá. Česká soc. demokracie vyhlédnuta je za nástroj, který společně se státním aparátem má zardousiti davové hnutí proleíariátu proti tomuto hroznému zbídačení a hrozící hospodářské katastrofě. Dělnictvo Československa musí pochopiti, že dnes jedná se o jeho vlastní osud. Boj proti hrozící hospodářské katastrofě, která hrozí strhnouti do propasti nejen dělníky, nýbrž také maloměšťáctvo a nejširší vrstvy pracujícího obyvatelstva, může býti veden jen mezinárodně celou pracující třídou. Příkazem hodiny je bratrská solidarita dělnické třídy a všech pracujících vrstev Československa s pracující třídou Německa, která pod komunistickým vedením nastupuje boj proti kapitalistické zločinné politice a za svobodné socialistické Německo. Tento boj je také naším bojem. Československá dělnická třída a všichni pracující lidé musí pozvednouti svůj hlas proti plánu zdeptání německého proletariátu, jak se je pokouší provésti francouzský a český imperialismus. Dělnická třída Československa musí podstoupiti proto boj za své vlastní požadavky proti novým brutálním, protilidovým daním, proti nové propouštěcí ofensivě v závodech, proti gentskému systému hladu, proti novému hrozivému odbourávání mezd a platů. Pracující rolníci Československa musí se semknouti k boji proti omezování osevných ploch, proti lichvářské politice kapitalistických kartelů a agrárních družstev, proti biči daňových exekucí, který hrozí letos na podzim. Všechno pracující obyvatelstvo musí nastoupiti proti nebezpečí imperialistické války se Sovětským svazem, která se tím více přiostřuje, čím hlubší se stala hospodářská krise německého kapitalismu. Vývoj Německa ukazuje také dělníkům a pracujícím rolníkům Československa, že jedině boj o socialistický společenský řád přivodí rozřešení krise. Předpokladem tohoto boje je zařazení obrovské většiny všech pracujících vrstev v Československu do fronty revolučního třídního boje. K tomu je potřebí, aby pracující lid se rozešel se všemi stranami, které pod maskou socialismu pokoušejí se upevniti hladovou diktaturu buržoasie. Proto vyzýváme v těchto dnech zesíleného, přiostření kapitalistické krise soc. demokratické a nár. soc. dělníky k společnému boji proti novým hladovým plánům české buržoasie, proti odbourávání mezd a hromadnému propouštění, proti nebezpečí imperialistické války a intervence, pro bratrskou solidaritu s proletariátem Německa, který nastupuje boj za svržení kapitalistické třídní diktatury a za nastolení socialistického řádu.
V rozhodujících hodinách voláme proto čsl. dělníky k rozchodu se zrádcovskými >socialistickými< vůdci.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku!
Sen. Haken (pokračuje): Voláme pracující malorolníky ke společnému boji po boku dělnictva. Voláme maloživnostníky, intelektuály a maloměšťácké vrstvy měst k boji proti hospodářskému zbídačení. Uspořádejte ihned závodní schůze a projevy a zaujměte stanovisko k událostem! Dne 1. srpna manifestujte za solidaritu s německým proletariátem mohutnými projevy bojovné odhodlanosti. Cesta, kterou ukazujeme a která vede k nastolení vlády dělníků a rolníků, k pádu a vyvlastnění buržoasie, k vyvlastnění velkostatkářů, sebeurčení všech utištěných národů, je jedinou cestou, jež vás může osvoboditi z bídy.
Ať žije jednotná fronta dělnické třídy a všech pracujících vrstev Československa! Ať žije boj proti fašistické diktatuře hladu čsl. buržoasie a jejím sociálfašistickým lokajům! Ať žije boj německého proletariátu a sovětské Německo! Ať žije bratrská solidarita boje po boku německého proletariátu za nastolení socialistického společenského řádu!
Tímto prohlášením, kterým klub náš obrací se k dělnické veřejnosti v Československu, chceme dokumentovat, jak důležitá a osudová situace nastala německými událostmi i pro čsl. proletariát a jaké z toho vyplývají povinnosti.
Pokud se konečně týče předložené osnovy, zdůrazňuji, že jsme podali pozměňovací návrhy, které mění smysl vládní osnovy úplně a zcela. Odmítáme všeobecné znění osnovy z důvodů, jež jsem uvedl na počátku řeči, odmítáme zřizování jakéhokoli fondu, pravděpodobně zase nového hnízda ke korupčním možnostem. Naše návrhy směřují k tomu cíli, aby bylo umožněno přímou garancií státu obchodovati co možno nejvíce se Sovětským svazem.
Při této příležitosti zdůrazňujeme také naléhavou nutnost sjednání řádných obchodních smluv se Sovětským svazem. To je totiž první předpoklad řádného obchodního styku. Ačkoli Československo smluvilo obchodní smlouvy se státy a státečky, s nimiž snad vůbec nepřijdeme nikdy do obchodního styku, nesmluvilo dosud obchodní úmluvy se Sovětským svazem. Jistě že je to z příčin politických a jistě i ministrovi zahraničí je známo, že jedině tímto směrem je jakási možnost československého vývozu. Ale z důvodů politických nebyly sjednány smlouvy se Sovětským svazem, ačkoliv jsou sjednány smlouvy s fašistickou Itálií a s různými jinými státy různého charakteru.
Druhé, co zdůrazňujeme, jest, aby vláda uznala Sovětský svaz de jure. To je dnes otázka naléhavá ne pro Sovětský svaz, nýbrž pro Československo. Uznání de jure Sovětského svazu je otázka Československa, a nikoliv otázka Sovětského svazu. Oba tyto návrhy, jak sjednání řádných obchodních styků na základě smluv, tak také uznání de jure vtělili jsme v resoluci, o níž dáme předsednictvu senátu příležitost dat hlasovat.
Panu předsedovi, který mne napomínal při zmínce o soc. demokratech, může poděkovat soc. demokracie za ochranu..
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Neračte se mnou polemisovat, račte řečnit.
Sen. Haken (pokračuje): Podáme tedy dotaz předsednictvu, od kdy podle jednacího řádu má předseda brát v ochranu druhou politickou stranu. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pan sen. Haken ve své řeči přečetl projev, prohlášení k veřejnosti, (Výkřiky sen. Mikulíčka.) - prosím o klid! - které se mně nezdá býti tak úplně bezzávadným a proto si vyhrazuji předložiti je podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu předsednictvu senátu k censuře.
Dalším řečníkem je pan sen. Šťastný. Dávám mu slovo.
Sen. šťastný: Slavný senáte! Přítomná předloha zákona o podpoře zahraničního obchodu představuje druhé opatření zákonné, rázu čistě hospodářského, v letošním roce. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu uvádí pragmatický vývoj této naší záležitosti až ke konceptu osnovy. Uvádí zejména oněch pět porad odborníků Poradního sboru pro otázky hospodářské, konaných v období od října 1928 do března 1929. Těmito schůzemi prokazuje, že dílo osnovy je náležitě promyšleno a řádně připraveno. Ano, ale!
V situacích, tak jak se v mezinárodních vztazích hospodářských utvářely, nikdo, myslím, nebude popírat cenu každékoli opory průmyslového vývozu. Hospodářsky je nesporná! Ale politicky? Bohužel, že musila mít i tuto svou druhou tvář. Agrárníci sice ve vzpomenutých poradách odborníků spolupracovali, ale v politických používali svého mocenského postavení proti. Při nerozumnosti jejich stranickopolitického radikalismu nenalézají na věci zájmu, a nezastíraný agrárnický egoism tuto politiku bídy vysvětluje. Je však velmi zlé, že v našem, případě byli pouhým sekundářem, hlavní slovo proti úpravě průmyslového vývozu vedla strana, která celým svým založením je nesporným exponentem velikého průmyslu a finančního kapitálu. Národní demokracie se neostýchala ještě v posledních dnech, při projednávání předlohy výborem poslanecké sněmovny, kdy už byla viditelně prohrána její sabotáž, dělat potíže aspoň opatřeními proti Rusku. A přece právě o to Rusko se tu jedná! (Sen. Kotrba: Které je velký otazník!) Dovodím hnedle, že pouze a jedině hospodářsky.
My jsme s dělnictvem rozuměli věci zavčas a šli jsme poctivě za ní. Už v červnu 1927 jednali jsme s ministrem zahraničních záležitostí, majíce zato, že jeho mínění musí mít ve vládě stoprocentní váhu. Čtyři roky dokazují náš omyl. Pan ministr dal sice k disposici vše, co mohl, ale 17 milionů k velikosti účelu se rovná plivnutí do Rudého moře. Intervence u pana ministra pro zahraničí, později pak u pana ministra dr Frankeho, na sklonku roku loňského pak také u pana ministra sociální péče, na nichž vedle důvěrníků dělnictva účastnili se později i zástupci průmyslu, tyto intervence dělnictva těžce žalují, že musilo tak namáhavě zápasit o věc průmyslu proti politice oněch, jimž to bylo prvou povinností.
Zdejší obchod byl za hranicemi už v roce 1919 zatížen úpravou této věci v Anglii. Následovalo Švédsko a Belgie v roce 1921, později Finsko, v roce 1926 Německo, o rok později Itálie, v roce 1928 Francie, Polsko, Rakousko a tak všichni kolem nás. My jsme ovšem měli svůj rozsudek nad Ruskem a raději obecnou bídu, než dopustit oficiální opatření, které by se mohlo vztahovat na úpravu styků s ním. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)
Stav nezaměstnanosti u nás je ovšem relativně příznivější proti Anglii a Německu. Ale bylo potřebí, aby byla i taková, jaká je? To, co se děje už několik let, je vyložená sabotáž obchodních smluv. To platí zejména o Jihoslavii, Rakousku, Polsku a Maďarsku. S Jihoslavii máme od převratu nejlepší, bratrský poměr, politický, ale hospodářsky jsme musili státi řadu let vedle. Jak nás Němci tlačí z Balkánu, svědčí tyto číslice: v roce 1924 náš dovoz kryl 40 % dovozu v úvahu spadajících států balkánských. Německý dovoz pouze 26 %. V roce 1929 náš dovoz kryl už jen 27 %, německý stoupl na 45 %. Do Rumunska samého v roce 1924 rovnal se německý dovoz asi 60 % dovozu našeho. V roce 1929 německý dovoz do Rumunska už převýšil náš dovoz nad sto procent. Nedávno jsem s této tribuny uváděl případ, že nám Němci vzali osmimilionovou zakázku, na níž ze tří čtvrtin ceny byla jen dělnická práce, ač jsme i cenově i jakostí byli před nimi. Ovšem, firma německá byla pro ztrátu úrokovou kryta státní garancií vývozní, takže mohla poskytnout žádanou dvouletní lhůtu platební, čehož firma zdejší, ničím a nikým nekryta, při drahém bankovním úroku odvážit se nemohla.
Není to jiné s Ruskem. V roce 1925 jsme vyvezli do Ruska tovarů za 451 milion 400 tisíc Kč. V roce 1926 už jen za 131 milion 600 tisíc Kč. Vysvětlujeme si to tím, že právě v roce 1926 pracoval německý vývoz už se státní podporou, a tak si s naším už snadno zahrál. To jsou přece škody, které si vynucují respekt. Obchodní činitelé, kteří tyto věci s úžasem sledovali, pokoušeli se o odpomoc. Byl založen Československoruský obchodní ústav, při jehož ustavení dne 8. prosince 1928 referoval vicepresident Obchodní komory pražské pan Ladislav Čech. Konstatoval věci velmi povážlivé. Ruskem vytýkaná menší číslice jeho dovozu k nám, průměrem asi 200 milionů ročně, spočívá v tom, že pro neurovnané poměry mezi námi a Ruskem, z veliké části odebíráme z Ruska nepřímo. Šťastnějšími komisionáři pro nás nejsou už jenom Reval, Riga, Hamburk a Varšava, ale už také Vídeň! To je přece velmi nedůstojná posice státu průmyslově a obchodně tak zdatného, jako Československo. Na téže schůzi správně ukázal ruský zástupce pan Lenský, že Dunaj by byl, jako jednou bude, nejpřirozenější a nejlevnější obchodní cestou.
Považuji, slavný senáte, za důležito, všimnouti si také opakované účasti Ruska na Pražských vzorkových veletrzích. I tato okolnost dokazuje dobré snahy na druhé straně, a tedy možnosti ty největší. Nechci mluvit o věci právního uznání Ruska. Je to spíše ono, které o to ani zvlášť nestojí. Na žádný pád však tato okolnost nemůže brániti jednání o řádné upravení obchodních styků s Ruskem, ať si ono má vnitřní správu jakoukoliv, sjednáním řádných obchodních smluv. To jsou věci, na něž upozornit, považoval jsem při této příležitosti za povinnost.
Prohlašuji za svůj klub, že předlohu vítáme sympaticky, a v zájmu dělnických existencí, v zájmu zoufalé armády nezaměstnaných budeme pro její uzákonění hlasovat. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Kindl.
Sen. Kindl: Při dnešní světové hospodářské krisi, kdy se všechny kapitalistické státy hospodářsky hroutí, kdy kapitalistický řád krachuje, jak se děje nyní v Německu, Polsku, Maďarsku, Španělsku a jinde, hledá buržoasie východisko, jak by se z této, jí a kapitalistickému řádu tak nebezpečné situace, dostala. Nezná žádné jiné východisko, než (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) novou imperialistickou válku.
Po zkušenostech, které proletariát ze svého boje s buržoasií má, je nad slunce jasné, že buržoasie je si vědoma jedné věci: že nemůže připravovati válku proti Sovětskému svazu s úspěchem, máli v týle silnou komunistickou stranu jako vůdkyni revoluční dělnické třídy. Toto vědomí osvojila si přes všechny řeči o humanitě a demokracii také vlastenecká buržoasie v Československu. Ona ví, že nelze zmilitarisovat pracující třídu, zapřáhnouti do předvojenské výchovy dělnickou mládež, hnáti dělnickou třídu na krvavá válečná jatka, tak jako tomu bylo v poslední imperialistické válce. Ona ví, že z hluboké její krise vede jedno východisko příznivé pro ni, t. j. zdolání revolučního proletariátu anebo nezdaříli se to, že místo imperialistické války, přijde revoluce. Ve své snaze, zachrániti svůj prohnilý společenský řád, vyřešiti krisi svého systému imperialistickou válkou, připravuje proto občanskou válku proti proletářské třídě. Organisuje fašistické gardy civilní, Sokol, Orel, Střelce, Selské jízdy a j., ale vedle toho pokouší se ve svém ozbrojeném státním aparátu, t. j. policii, četnictvu a vojsku vychovati spolehlivý nástroj pro tuto občanskou válku. Ve >Sbírce praktických příkladů k novému asistenčnímu předpisu<, kterou zpracovali a vydali se svolením ministerstva Národní Obrany podpluk. Vratislav Pech a podpluk. Rudolf Kozák, máme po ruce příklad, jakou cestou prováděna je výchova asistenčních rot československé armády - výnos č. j. 34.892 pres. M. N. O. ž r. 1923; Tato sbírka připomíná staré rakouské >dienstreglamá<. Dokazuje nám, že v Československé republice je pamatováno na to, že existuje ve státě vnitřní nepřítel, t. j. pracující třída. Ale ukazuje také, že vojsko zde není jenom proti dělnické třídě, ale i proti malým rolníkům a malým živnostníkům. V druhém příkladu sbírky se uvádí, jak vojska má býti používáno ve stávkách, vypuklých následkem mzdových sporů. Samozřejmě, že vojska bude používáno jedině a výhradně proti dělnictvu a nikdy proti kapitalistům, kteří mzdy snižují, pracovní dobu prodlužují, vražedné racionalisační tempo zavádějí a tím vyvolávají úplně oprávněnou obranu dělnictya. A aby kapitalisté své plány mohli uskutečniti, mají podle platných republikánských zákonů nárok, aby jim bylo dáno k disposici vedle politických úředníků a četníků ještě vojsko, aby mohli za jeho pomoci jakýkoli odpor dělnictva zlomiti.