Musíme se tedy spokojiti s tímto zákonem rámcovým a vzhledem k tomu, že zákona takového je potřebí, doporučuje rozpočtový výbor slavnému senátu, aby byl schválen beze změny tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena 15 minutami.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

K slovu je přihlášen pan sen. Nedvěd, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Nedvěd: Po dvouletém trvání strašlivé hospodářské krise, po vyčerpání celé řady různých prostředků, které byly vyhlášeny za spásu a lék, vystupuje vláda opětně s novým plánem, s novým nápadem, a to s podporou zahraničního obchodu. My, komunisté, jí nevěříme, jako jsme nevěřili těm dřívějším receptům, a také se ukázalo, že všechny zkrachovaly. Také nevěříme tomu, že by tento prostředek, který se nám zde předkládá, projevil nějaký pronikavý účinek.

Nepůjdu do merita předlohy, ale chci se zmíniti o jednom odvětví našeho průmyslu a obchodu, které nepotřebuje žádné podpory, které vzkvétá, ale z jehož vzkvétání nemůže mít dělnická třída a pracující obyvatelstvo žádnou radost. Je to náš válečný průmysl a naše dodávky válečného materiálu všem státům do celého světa. Tento rozkvět československého válečného průmyslu a obrovské dodávky československé Polsku, Rumunsku atd., jsou důkazem, že buržoasie pomýšlí stále a stále a připravuje se stále a stále k poslednímu kroku, jak vyjíti z hospodářské krise, k novému krvavému vraždění, k válce. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.)

Dnes už i vojenští odborníci doznávají, že nebezpečí imperialistické války je blízké. Nikoho přes různé opačné snahy nenapadá tvrditi, že by byl mír zajištěn. Ani ve spojitosti s Hooverovým plánem imperialisté se nepokouší zakrýti, že chtějí hospodářskou krisi kapitalismu řešiti jinak než válkou.

Československá imperialistická buržoasie denně otevřeněji přiznává, že svoje imperialistické snahy hodlá prosazovati třeba se zbraní v ruce. Denně přesvědčuje se pracující lid Československa o tom, jak pilně českoslovenští imperialisté připravují novou válku. V Praze, v Pardubicích, na Hranicku a j. konají se cvičení leteckého útoku za účasti nejen vojenských těles, ale i různých jiných organisací (hasičstva, DTJ. atd.). Letecká cvičení na kbelském letišti v Praze konají se denně ve dne i v noci. V armádě jsou prováděny na místech vyšších velitelů různé změny, jejichž účel je až příliš jasný, postaviti v čelo armády velitele s nejmodernějšími a nejnovějšími vědomostmi o vedení příští války.

Avšak karakter příští války je toho druhu, že nejen armáda, ale největší část celého průmyslového aparátu bude tvořiti bojové území. Všechny muniční továrny, proviantní sklady, železniční uzly, zdroje energie, jako jsou elektrárny a pod., všechno to bude v příští imperialistické válce jednotnou válečnou frontou.

Buržoasie se svými generálními štáby, vědoma tohoto karakteru příští imperialistické války, buduje proto válečný průmysl přesně s ohledem na tyto podmínky příští války. Vše závisí na tom, kdo bude lépe a dříve připraven.

Zvýšené štvaní proti SSSR., zakrývané zdánlivě kladným poměrem k dodávkám Československého průmyslu do SSSR., provádí v poslední době měšťácký a sociálfašistický tisk stále soustavněji. Z toho je patrno, proti komu jsou všechny přípravy imperialistické války namířeny. Úloha Československa v imperialistickém napadení Sovětského svazu je úplně jasná. Poukázali jsme již jednou s této tribuny na to, jak rozvětvený je válečný průmysl v Československé republice a jak stojí pod jednotným vedením a velením generálního štábu francouzského imperialismu. Spojitost mezi oběma projevuje se ve válečném průmyslu nejenom ve finanční závislosti, nejenom v jednotném typu zbraní všech armád okrajových států, ale i v sjednocení výrobního procesu všeho válečného materiálu. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N.S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Tyto patenty vlastní firma Société Européenne de ľ Amoniaque. Tato společnost, která je ve vlastnictví Schneider Creusota, vlastní 11 % všeho akciového kapitálu československých továren na dusíkaté látky. Agenti Schneider Creusota zasedají ve správních radách českosl. továren na výbušiny a ve správních radách továren na dusíkaté látky. Československá továrna na výbušiny a. s. je svým generálním ředitelem generálem Husákem přímo ve spojení a pod kontrolou generálního štábu československého, čímž je ovšem také vykonáván vliv na všechny ostatní muniční závody.

Generální ředitel Schneiderovy Holdinovy společnosti Aimes Lepercq hraje význačnou roli ve Škodových závodech a vedle toho v druhém podniku těžkého průmyslu, náležejícím do Schneiderova koncernu, Báňské a hutní společnosti. Pan Aimes Lepercq je současně ve správní radě československé akciové společnosti pro výrobu dusíkatých látek. Uvážíme-li, že také továrna v Marienburgu byla vystavena na pozemku náležejícím Báňské a hutní společnosti, Schneiderův koncern, a že dostává vedle druhých závodů potřebný vodík k výrobě čpavku, je nám vše jasné. Po této druhé linii prosazuje se vliv francouzského zbrojního průmyslu v československém průmyslu výbušin. Druhý největší československý producent dusíkatých látek Ústeckáchemická má 25 % akciového kapitálu československých závodů pro výrobu dusíku a je na této cestě zatahována do jednotné sítě československého válečného průmyslu.

Československá akciová společnost výbušin, jejíž generálním ředitelem je generál Husák, vysílá ho do správní rady muniční továrny Sellier a Bellot, čímž získává vedle svého postavení dodavatele suroviny, ještě veliký vliv na závod Sellier a Bellot. Tento závod má vedle toho ještě filiálku v Rize, dodávající litevské armádě.

Přimyslíme-li si, že všechny zde uvedené závody stojí pod kontrolou československého generálního štábu, který s francouzským generálním štábem úzce spolupracuje, pak máme pevně zjištěno, že veškerá československá zbrojní výroba je zřízena podle jednotného plánu francouzského generálního štábu pro intervenční válku proti Sovětové Unii. Dále je zjištěno, že za tímto účelem byla v posledních třech letech provedena mimořádná koncentrace československého válečného průmyslu, a že tentýž byl značně vybudován. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Převzetí a vyřízení nových velkých dodávek (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) které jsem již uvedl, jsou důkazem, že ve skutečnosti intervenční válka proti Sovětové Unii francouzským generálním štábem pro blízkou dobu se připravuje. Spolupráce československého generálního štábu je pevně zjištěna. Posledním důkazem jsou censurní orgány sociálfašistického ministra spravedlnosti Meissnera, které jdou již tak daleko, že konfiskují i komunistické interpelace ve sněmovně, neobsahující nic jiného než fakta o převzetí nových dodávek zbraní (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Tato interpelace byla celá od první do poslední řádky konfiskována. Mezinárodní a československý proletariát bude však námi přes toto řádění censury o těchto důkazech přípravy intervence a války informován.

To, co se děje ve Škodovce, zasluhuje nejvyšší pozornosti třídně vědomého proletariátu. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Také ve Vítkovicích se čile pracuje pro přípravu válek. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) To všechno jsou důkazy o horečné technické přípravě blízké intervenční války a důkazy o švindlu se žvaněním o věčném míru.

Mezinárodní spojení československé imperialistické buržoasie při přípravách imperialistické války projevuje se také nejlépe poslední konversní půjčkou 50 milionů dolarů, která byla nedávno projednávána a přijata parlamentem. Tato půjčka je prostřednictvím jiného bankovního domu poskytována bankou Union Européenne Industrielle et Financiére. Tento peněžní ústav je holdingovou společností Schneider Creuzota. Půjčka sama, označovaná jako konversní, je vlastně pláštíkem. Její skutečný smysl je zcela jiný, než bylo doznáno při parlamentním projednávání. Dokazuje to způsob, že tento peněžní ústav půjčku poskytl pomocí zprostředkovatelů (Fréres Lazard), způsob, jakým byla sjednána, podepsána a způsob, jakým parlament tuto půjčku schválil. Tato půjčka je obdobou miliardové půjčky poskytnuté SchneiderCreuzotem Polsku pro vybudování železniční trati Gdyňia- Besarabie. Je určena pro financování nově budovaných závodů válečného průmyslu (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) modernisaci závodů zbrojního průmyslu v Československu. Pikantní podrobností při této půjčce je fakt, že se o ní se vší vehemencí rvali agrárníci spolu s národními socialisty. Obě tyto strany jsou exponenty těžkého průmyslu zbrojního, Škodovky a Anglobanky.

Snahy československé buržoasie směřují k tomu, co nejrychleji dohotoviti všechny přípravy pro válku proti SSSR. Budují se nové železniční tratě, strategicky velmi důležité, jakou je transversálka celým Slovenskem, nová dráha Plzeň-Brno, budování moderních nádraží v Čes. Třebové, v Hradci Králové, v Brně, v Košicích atd. Je vypracován plán na vybudování průplavové autostrády z Prahy do Krakova přes Olomouc, Přerov a Ostravu. Plán československé průplavové autostrády zapadá přesně do celkové přípravy dopravních cest pro boj proti Sovětové unii. Tento plán je soustavně a přesně již po dlouhá léta prováděn (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Uvážíme-li, že v chystané válce kapitalistického světa proti Sovětskému Rusku bude fronta sahati od Baltického moře až k moři Černému, a uvážíme-li, že v přípravách se stále a stále pokračuje, můžeme si učiniti obraz, jaké hrůzy se chystají, hrůzy, které překonají vše, co se odehrávalo ve světové válce na západní frontě. Ale překážkou je třídně vědomý proletariát. S tím také imperialisté počítají a proto již polská vláda přeložila svou hlavní základnu válečnou ze Gdaňska do Gdynie, protože je v dobré paměti boj přístavního a železničního proletariátu ve Gdaňsku v létě 1920 proti transportu materiálu sovětům nepřátelského. Aby bylo udrženo úzké spojení mezi imperialistickými velmocemi a jejich východními vasalskými státy, jsou v prvé řadě budovány námořní opěrné body, které současně mají tu přednost, že německá dopravní síť je zbytečná a tím je možno se vyhnouti obávanému revolučnímu odporu německé dělnické třídy. Vjezd ze Severního do Východního moře dánským vodstvem jest anglofrancouzským námořním silám zajištěn paktem Společnosti národů. Dánsko se uvolilo vybudovati Oresund, aby také velké válečné lodi mohly do Východního moře vstoupiti. Za hlavní opěrný bod imperialistů ve Východním moři musí býti považován vedle Gdaňska ještě polský válečný přístav Gdynie, který je nejen přímou operační základnou proti Leningradu, nýbrž také přístavem pro obkličující transporty vojsk a munice pro polskou frontu. Vybudováním nové železniční trati mezi Buscu a Kronštatem bylo docíleno přímého spojení ČSR. s rumunským přístavem Braila. Zabezpečení průvozu válečného materiálu Československem je věnována veliká péče a vynakládány na to miliardové obnosy. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Stejně tak jako transportu věnuje se veliká pozornost modernisaci všech závodů zbrojního průmyslu. V >Explosii< a >Syntesii< v Pardubicích byly provedeny milionovým nákladem investice a přesto tento závod vykazuje ohromné zisky. Škodovka, která letos vykazuje znovu vyšší zisk, provádí modernisaci závodu (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Rovněž jiné závody Sellier a Bellot, Česká zbrojovka, a. s., v Praze, Československá továrna na výbušiny, a. s., Praha, Československá zbrojovka v Brně atd., všechny bez výjimky vykazují vysoké zisky a vyplácejí vyšší anebo při nejmenším stejné dividendy. Jak rychle postupuje tempo příprav k válce, dokazují fakta o výrobě ve zbrojním průmyslu. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) To všechno jsou doklady o tom, jak hospodářský imperialismus má za následek imperialismus politický a tento opět válku. A protože jedinou překážkou zde je Sovětové Rusko, všechny tyto přípravy, které zde konkrétně uvádím, dokazují, že válka proti Sovětové Unii je plánovitě a houževnatě připravována a že v Československu připadá zde velice důležitá role. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1951 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Poznamenati sluší ke karakteristice směru příprav imperialistické války, že buržoasie ruší a buduje závody zbrojního průmyslu nezakrytě podle strategické polohy vůči Sovětskému svazu. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 16. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Proč buržoasie neruší závody podobného druhu, ležící na hranicích německých, rakouských atd. a proč je ruší zrovna ve Svaljavě, 100 km od hranic Sovětského svazu?

Tím, co jsem zde uvedl, je dokázáno, že máme vysoce vyvinutý válečný průmysl, který horečně pracuje, dodává všem kapitalistickým státům a tím také dokázáno je to, co tvrdím, že příprava války proti sovětskému Rusku je v plném proudu. Tento průmysl samozřejmě peněz nepotřebuje, tomu se hrnou prostředky od mezinárodních kapitalistů.

Předloha, kterou předkládáte, má pomoci mírovému průmyslu, ale při tom není ničím jiným než opětnou podporou hospodářské expanse československého imperialismu.

Budeme hlasovat proti předloze. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Řeč pana sen. Nedvěda vyhrazuji censuře presidia.

Další slovo má pan sen. dr Medinger, prosím, aby se ho ujal.

Sen. dr Medinger (německy): Předložený zákon přináší velké zklamání. Od dvou let byl ohlašován a nyní, když národní hospodářství utrpělo průtahem těžké a zbytečné ztráty, objevuje se v této zhoršené formě. Snížení hranice státní garancie z 1.500 na 600 milionů a zvýšení vlastního risika vývozcova z 25 na 35 %, znamenají porážku ministra obchodu, jehož důvěra u průmyslu ostatně smutnými výsledky jeho vyjednávání o obchodní smlouvy - s Maďarskem, zdá se, že zase úplně vázne - je velmi otřesena. Průmyslové kruhy mají pocit, že jejich věc je vedena s malými vlohami.

K jednotlivým paragrafům budiž mi dovoleno učiniti několik poznámek, které sice nemohou více změniti předložený zákon, k nimž by však bylo lze přihlédnouti v prováděcím nařízení, od kterého jen očekáváme, že brzo vyjde. Ovšem pracuje ministerský stroj tak těžkopádně, že na příklad k zákonu o dani z piva, ke kterému v listopadu loňského roku došlo pod velikým tlakem, dodnes, tedy po 8 měsících, nedovedl vydati prováděcí nařízení. Zdlouhavost tirádu z obavy před zodpovědností je neslýchaná.

Pro § 2 hlavy I - fond pro pojišťování vývozních úvěrů - bylo by na místě stanoviti pojem >československého zboží<, poněvadž není jasno, zdali tím rozuměti dlužno zde zcela anebo také jen z části zde vyrobené anebo konečně také reexportem vyvážené dovozní zboží.

K § 5, odst. 1: Právo navrhovati do Komise fondu mělo by býti dáno ústředně komor v dohodě se stálou delegací zemědělských rad, s ústředním svazem československých průmyslníků a s ústřední obchodní radou.

Komise fondu, o které tento paragraf jedná, je sbor příliš veliký, aby skutečně, jak se v tomto paragrafu praví, připravoval smlouvy fondu se soukromými pojišťovnami. Správněji by bylo říci, že komise má připravovati rámec smluv.

K § 6, odstavec 1: Obchodní komory vyslovily se opětně v ten smysl, aby zamýšlený pracovní výbor nebyl příliš veliký, aby činnosti fondu nebylo bráněno anebo dokonce nebyla znemožňována. V Německu existuje k témuž účelu šestičlenný poradní sbor, který pro běžné věci dosaditi může tříčlenný komitét. U nás by zajisté stačilo 7 členů; po jednom zástupci ministerstva obchodu a ministerstva financí, 3 zástupcové zúčastněných hospodářských kruhů, jeden zástupce pojišťovny a jeden zástupce zajišťovatelů. Čím méně by bylo členů, tím větší by bylo vědomí povinnosti a zodpovědnosti. Členové pracovního výboru mohou přirozeně nahlédnouti do obchodních poměrů pojištěnců. Také z toho důvodu bylo by lépe méně lidí.

Zástupci hospodářských kruhů nemají býti v pracovním výboru tytéž osoby jako v komisi fondu. Do komise lze vysílati praktiky, průmyslníky anebo obchodníky, do pracovního výboru však nikoli, a to, protože tam, jak již zmíněno, mohou nahlédnouti do obchodů konkurentů. V pracovním výboru bylo by dáti přednost úředníkům hospodářských korporací. Právem navrhovati do pracovního výboru bylo by jako u komise - § 5 - pověřiti ústřední hospodářské korporace.

K § 6, odstavec 2: Praví se zde, že se má dávati přednost úvěrům na zboží, v němž je více lidské práce. Toto měřítko nezdá se nám býti správným, poněvadž vývozní zboží může pocházeti z průmyslových podniků, ve kterých strojní práce hraje větší úlohu nežli lidská práce. Při pojišťování vývozních úvěrů bylo by však bráti také zřetel k těm odvětvím průmyslu, která nehledě k účasti lidské práce, při odbytu v cizině narážejí na zvláštní obtíže. Zmíněná klausule měla by se tudíž přiměřeně modifikovati v prováděcím nařízení.

K § 10, odstavec 1: Pro pojišťovací smlouvy, které pojišťovna sjednává z rozkazu fondu, měly by se stanoviti po platkové úlevy, a to alespoň 50%ní snížení poplatků.

Konče nechtěl bych sice zákon považovati za uspokojivý, ale přece za jakýsi pokrok. Roční výdaje, které státu tím vznikají, budou obnášeti, soudě podle zkušeností jiných států, jen několik milionů. Účastenství státu na pojištění vývozních úvěrů činí pojištění širším kruhům přístupným a posiluje je, bude tedy pobídkou vývozu, jenž přece pro náš průmysl má ještě vyšší význam, nežli pro průmysl jiných států s větším domácím trhem. Obzvláště menší a střední podniky měly by z toho prospěch. Velkému průmyslu prospěla by státní záruka za dlouhodobé vývozní úvěry při získávání veřejných dodávek. Doufejme, že to zlepší nezaměstnanost. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Předloha skládá se ze dvou částí, z části, která jedná o pojištění vývozu, a části, která jedná o záruce státu pro vývoz, tedy ze dvou kusů, které jen navenek souvisejí, uvnitř však nemají nic společného. Podle našeho názoru je důležitější a zajisté aktuelnější část o vývozní garancii státu, ježto stát za jistých předpokladů, jichž bližší stanovení zůstává vyhrazeno prováděcímu nařízení, až do nejvyššího obnosu 600 milionů Kč za l rok přebírá záruku za zboží vyvezené do ciziny. Z původně zamýšlené sumy 1.500 milionů udělalo se následkem oposice občanských stran 600 milionů, tedy poměrně nízký obnos. Neboť 600 milionů se velmi krásně poslouchá, ale podle zkušenosti přesahují ztráty při takovýchto vývozních zárukách sotva 5 %, může tedy ve skutečnosti jíti nejvýše o 30 milionů.

Při této předloze není mně jasnou jedna věc. Byl bych si přál, aby oproti jinakému zvyku byl přítomen některý zástupce vlády... Ach, pardon, vidím, že je zde jeden, těší mne velice (Veselost.) a byl bych mu velmi povděčen, kdyby nám mohl dáti vysvětlení o tom, zdali záruka za exportní úvěry, které přece jsou omezeny na l rok, po uplynutí tohoto roku přestane, anebo zdali se vztahují na všechny úvěry, sjednané za jistých předpokladů během jednoho roku, i když po uplynutí roku nejsou ještě realisovány. (Zpravodaj sen. dr Fáček: Ano!) Předpokládám, že je tomu tak, jak posléz zmíněno. (Min. dr Matoušek: Já bych také rád!) fak prosím, pak je vysvětlení dáno. Ze zákona to jasně nevyplývá. To je výhodnější případ, poněvadž jsou státy a průmyslová odvětví, obzvláště státy, které s jednoletým úvěrem nevystačí a které potřebují úvěry až na 2 až 2,5 roku. A tu je velmi zajímavo, že kolega Nedvěd tuto předlohu označil jako předlohu, která má sloužiti k tomu, aby se připravovala válka proti sovětskému Rusku, proti témuž sovětskému Rusku, kterému se touto předlohou mají poskytnouti úvěry. Bylo tomu přece vždy tak, že se poskytovaly úvěry těm státům, proti kterým se chce válčiti, poněvadž se tu zpravidla přichází o své peníze. Ale těmito argumenty, které směřují k pouhé agitaci, a to zcela nízké, snad pro Slovensko vypočítané agitaci, nemusíme se zde blíže zabývati, přes to, myslím, můžeme se klidně přenésti.

Nepochybuji ani okamžik, že nezůstane při této předloze, a že před uplynutím roku přistoupíme k obnovení a zvýšení vývozních úvěrů, poněvadž máme za to, že stát nemá jen, jak tomu bylo dosud, stále realisovati ztrátové obchody, abych tak řekl socialisovati ztráty subvencemi bankám, nýbrž že vlastně také má a musí zasahovati tam, kde běží o požadavky našeho průmyslu, o požadavky vývozu. Jak nutné jsou tyto požadavky, ukazují nám cifry našeho statistického úřadu, které volají do nebe. Náš veškerý zahraniční obchod činil v prvé polovině roku 1928 19,8 miliard, v prvé polovině r. 1929 ještě 19,1 miliard, v prvé polovině r. 1950 16,6 miliard a v prvých šesti měsících r. 1931 již jen 11,9 miliard; tedy od r. 1930 do r. 1951 klesl v prvých šesti měsících náš celý zahraniční obchod o 4,7 miliard, dovoz a vývoz úhrnem. Vývoz klesl ze 9,8 miliard v prvé polovině r. 1928 na 6,4 miliard v prvé polovině 1931, tedy přesně na dvě třetiny, tedy asi o 33 %; dovoz klesl z 9 miliard na 5,5 miliard, tedy rovněž asi o 35 %.

Vidíte z těchto cifer, jaké zhoubné účinky měla krise na náš průmysl, neboť u těchto výrobků, které dovážíme a vyvážíme, jde v daleko převážném počtu případů o průmyslové výrobky a v menšině o zemědělské výrobky. Tento pokles zahraničního obchodu za jeden rok o více nežli 4 miliardy Kč, pokles vývozu v jednom pololetí, od prvého pololetí r. 1930 z 8,5 miliard na 6,4 miliard, tedy pokles o více nežli 2 miliardy, je důkazem toho, jak se u nás musila rozšířiti nezaměstnanost, a je bezpříkladnou frivolností, když za těchto předpokladů list, a k tomu ještě list vedoucí vládní strany, >Venkov<, má odvahu líčiti ve článku, který před několika dny byl uveřejněn, věc tak, jako by nezaměstnanost byla uměle vyvolána a jako by byla jen výsledkem snah sociálnědemokratických tajemníků a agitátorů. Tyto cifry, které jsem zde uvedl, odpovídaly by při průměrné mzdě asi 150 Kč týdně, tedy 7.800 Kč ročně, rozmnožení nezaměstnaných asi o 600.000 až 700.000, a že se počet nezaměstnaných nerozmnožil o tuto velkou cifru, jest jen následkem toho, že další veliký počet dělníků musí dnes pracovati po zkrácenou dobu pracovní. Jinak, kdyby tomu tak nebylo, kdyby všichni zaměstnaní dělníci pracovali plně, musilo by býti propuštěno ještě více dělníků a počet nezaměstnaných byl by ještě mnohem vyšší. Ale cifry, které ministerstvo sociální péče uveřejňuje o nezaměstnaných a o nichž >Venkov< dělá, jako by byly výsledkem šetření ministerstva sociální péče, toto ministerstvo sociální péče přece vůbec nevyšetřuje, nýbrž vyšetřují je ve skutečnosti úřady pro zprostředkování práce, které v tomto směru nespadají do oboru ministerstva sociální péče, nýbrž zemských úřadů a ministerstva vnitra, a sestavuje tyto cifry statistický státní úřad. Ministerstvo sociální péče, kterému se ve článku >Venkova< činí výtky, dostává tyto cifry hotově od státního statistického úřadu. To ovšem >Venkov< ví, a píšeli jinak, pak je to vědomá nepravda, kterou zde svým lehkověrným čtenářům předkládá. Ale ve skutečnosti je počet nezaměstnaných mnohem vyšší, právě poněvadž statistika se zakládá na šetření úřadů pro zprostředkování práce a my v mnohých částech republiky vůbec dosud nemáme úřadů pro zprostředkování práce. Na celém Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest jen zcela malý počet úřadů pro zprostředkování práce, proto také cifry, které odtud přicházejí, jsou tak nízké. Ale také na Moravě není dosud vesměs vybudována síť úřadů pro zprostředkování práce. Příklad: Z Nového Jičína se hlásí 147 nezaměstnaných. Při tom každý ví, kdo se těmito věcmi zabývá, že v Novém Jičíně jsou továrny na klobouky skoro bez zaměstnání, že továrna na vagóny ve Studénce propustila nesmírně mnoho dělníků, a že textilní továrna v tamější krajině rovněž podstatně snížila počet svých dělníků. Ve skutečnosti je v novojičínském okresu 3.000-4.000 nezaměstnaných, kdežto úřad pro zprostředkování práce v Moravské Ostravě, ke kterému patří Nový Jičín, hlásí 147 nezaměstnaných. Proč? Poněvadž nezaměstnaní nemohou sehnati útraty cesty z Nového Jičína do Moravské Ostravy, jež činí 10 a 20 Kč, a nemohou se hlásiti u úřadu pro zprostředkování práce. Socialistické strany nyní od let žádaly řádné zprostředkování práce, zákon o ústavech pro zprostředkování práce jest již vypracován a jeho uzákonění ztroskotává o odpor občanských stran, těchže občanských stran, které zabraňují úplně bezvadnému sčítání nezaměstnaných, aby pak mohly činiti takové výtky, jaké nyní činí ve >Venkově<. V témže článku poukazuje se také k tomu, že sezónní dělníci - tím jsou míněni tolik nenávidění stavební dělníci - berou podporu v nezaměstnanosti, kteří již 10-15 roků v zimě beztoho nepracují. Že se poměry mezi stavebními dělníky během 10 let změnily, přehlíží pisatel článku vědomě; obzvláště v pohraničních krajinách na Šumavě, v severních Čechách, pracovali dříve stavební dělníci z valné části v Německu a v Rakousku, to je nyní od převratu nemožno, následkem toho je nyní také v létě veliký počet nezaměstnaných stavebních dělníků. K tomu přistupuje ještě toto: Dříve nalézali stavební dělníci v zimě práci v továrnách, dolech a jiných průmyslových podnicích. Od doby krise je to ovšem nemožno, od té doby nedostávají více takovéto práce a následkem toho jsou naprosto právem pojati do podpory v nezaměstnanosti. Jedním dechem vytýkati, že se na podporu nezaměstnaných vydalo 277 milionů v nejrůznějších formách, ale tímtéž dechem zamlčeti, mnoholi set milionů korun bylo dáno agrárníkům ve formě subvencí, ve všech možných formách, je velmi lehké. Ale chtěli bychom se vás otázati: Kdo pak je z valné části vinen tím, že krise v našem stále musila dosáhnouti tohoto rozsahu, kdo dělal tuto politiku obchodních smluv, kdo přivodil vypovědění rakouské obchodní smlouvy, jež vytvořilo nové nezaměstnané? To byly tytéž občanské strany, které nyní činí výtky, že máme podporu v nezaměstnanosti. Na jedné straně zabraňovati uzákonění ústavů pro zprostředkování práce, vypovídati obchodní smlouvy, brániti sjednání nových smluv, brániti úplně spolehlivému zachycení počtu nezaměstnaných, na druhé straně tvořiti nové nezaměstnané a konečně činiti výtky pro vysoké obnosy, kterých se používá pro nezaměstnanost, to dovede jen tak nezodpovědný list, jakým je >Venkov<. Konečně, srovnáváteli sumy, jež Československo vydává na nezaměstnanost, se sumami, které se vydávají v jiných státech na nezaměstnanost, pak musíme říci, že se u nás v poměru k počtu obyvatelů, v poměru k bohatství země vydává na podporu v nezaměstnanosti mnohem méně nežli v jiných státech.