Zpravodaji jsou: za výbor živnostenskoobchodní sen. Pastýřík, za výbor zahraniční sen. dr Fáček, za výbor rozpočtový sen. Modráček.
Uděluji slovo prvému referentovi, za výbor živnostenskoobchodní, panu sen. Pastyříkovi.
Zpravodaj sen. Pastyřík: Slavný senáte! Zákon o podpoře zahraničního obchodu rozvržen je na dvě hlavy, z nichž první je věnována státnímu spolupojištění exportních úvěrů, t. j. stát zaručuje pojištěncům svou účastí, aby mohli snáze nésti risiko pojištění. Jsou to risika t. zv. katastrofální a politická. Katastrofální risika znamenají případy, v nichž insolvence zahraničního dlužníka byla způsobena buď válkou nebo zemětřesením. Politická pak byla způsobena zásahy cizího státu na poli devisovém, měnovém, moratorním a pod. Ve všech takových případech bude moci stát, přebíraje pojištění risika, účinně přispívati ke zvelebení našeho vývozu. Pak jsou tu také risika t. zv. taktéž katastrofální v případech, kdy vzešlá ztráta převyšuje značně - 125 % v Německu - obnos zaplacený. I v takových případech stát pomůže svou účastí. Aby se tak mohlo státi, bude zřízen fond, do něhož budou plynouti prémie oné části, jež bude určena smlouvou mezi fondem a soukromými pojišťovnami. Zákon činí opatření, aby fond byl spravován za účasti všech složek našeho národního hospodářství, pokud tyto mají zájem o vývoz. Nejen tedy vývoz průmyslový a vývoz zemědělský, nýbrž i vývoz odvětví živnostenskoobchodních. Komise bude míti za úkol stanoviti zásadní věci, smlouvu s pojišťovnami a zásadní podmínky.
Pracovní výbor má prováděti v jednotlivých případech dozor nad pojišťovací úřadovnou, jejíž provoz bude oddělen od ostatní agendy pojišťovací.
Aby mohl fungovati od počátku způsobem účinným, ručí stát za závazek do výše částky, které se nedostává do 100 mil. Kč. Tímto je umožněno, aby fond mohl od počátku rozvinouti činnost přiměřenou důležitosti exportních našich zájmů, při čemž ovšem musí toho dbáti, že jeho celkové závazky nesmí převyšovati pateronásobek jeho jmění.
Zmínky zasluhuje z ustanovení hlavy l zásada, podle které má pracovní výbor dbáti toho, aby fond nebyl zatížen jednostrannými risiky určitých zemí nebo vývozců nebo vývozních oborů a aby byla dávána přednost úvěrům na zboží, v němž je více lidské práce. Z tohoto ustanovení je zvlášť patrná souběžná tendence zákona o potírání nezaměstnanosti.
Kdežto ustanovení hlavy I slouží hlavně krátkodobému úvěru, je pro dodavatele dlouhodobé směrodatná opět hlava II zákona. Jde zde o československé dodávky cizím státům, komunám a jiným dlužníkům, obzvláště dobré jakosti. Pohledávky za tyto dodávky jsou sice spolehlivě zajištěny, avšak platební podmínky jsou z rozpočtových důvodů částečně rozvrženy na dlouhou řadu let. Zájem našich podniků spočívá v tom, aby docílily přiměřenou mobilnost úvěrovou, k čemuž jim má dopomoci státní záruka. Pro poskytování státní záruky je předpisována dohoda celé řady ministerstev a návrh onoho ministra, do jehož resortu spadá výroba vývozního zboží ve speciálním případě.
Další zajištění pro opatrný postup na tomto poli možno shledati v ustanovení, že vývozce sám musí nésti dosti značnou částku ztráty, jakožto svoje vlastní risiko, t. j. 35 %. Částku tuto nesmí krýti žádné pojištění. Další zajištění spočívá y předpisu, že se záruky povolují na jeden rok, a to až do výše 600,000.000 Kč a že výši záruk pro další léta určí teprve zákon.
Aby byl zajištěn plný účinek výhod zákona pro odbourání nezaměstnanosti, určuje § 10, že se zákon smí vztahovati toliko na dodávky, uzavřené po jeho vyhlášení.
Hlava III zákona obsahuje ustanovení společná co do osvobození od poplatků, kontroly Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, trestní sankci, jakož i ustanovení o účinnosti, kde je vysloveno, že zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.
To jsou ve stručnosti hlavní zásady osnovy zákona, která je určena, aby podobně, jak se to stalo v různých zemích konkurující ciziny, posloužila našim vývozním snahám jakožto účinná pomůcka zvelebovací.
Ve smyslu tomto navrhuje živnostenskoobchodní výbor slavnému senátu přijetí osnovy zákona tak, jak byla poslaneckou sněmovnou schválena, ve znění sen. tisku č. 549. Dále doporučuje výbor slavnému senátu přijetí resoluce dole otištěné.
Předseda (zvoní): Zpravodajem výboru zahraničního je pan sen. dr Fáček.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Bylo by zbytečné ztráceti slov o důležitosti vývozu pro naše hospodářství. Stačí uvědomiti si skutečnost často připomínanou, že na území naší republiky je největší část průmyslu, který dříve zásoboval celý vnitřní trh Rakousko-Uherska a vedle toho širé oblasti exportem. Přirozeně potřeba exportu tím více stoupla v našem průmyslu, když celá velká část území rakouskouherského stala se nám cizinou.
Jestliže zákon, o kterém pojednávám, je nadepsán jako zákon o podpoře zahraničního obchodu, neznamená to, že by zahrnoval v sobě vše, co se u nás pro zahraniční obchod podniká. Neznamená to také, že by se teprve nyní začínalo s podporou vývozu. Náš stát věnuje velikou péči povznesení vývozu. Vždyť celá naše obchodní politika je ovládána touto myšlenkou, celé naše konsulární zařízení má za účel pracovati pro export. Je vedle toho celá řada institucí rázu veřejného i soukromého, které pracují v tomto směru.
Přítomný zákon připojuje jen další článek k této podpoře exportu, která zde už je, totiž finanční podporu státní, určenou, aby se umenšilo úvěrové risiko našim vývozcům. Zákon má jednak zlevnit a usnadnit pojištění krátkodobých pohledávek našich vývozců za cizími odběrateli, na druhé straně podle II hlavy má zákon umožniti vůbec dlouhodobé úvěry z investičních dodávek pro cizí státy nebo cizí veřejnoprávní korporace, a tak má umožniti vývozcům, aby obojí ten druh pohledávek mohli snáze převáděti na peněžní ústavy a tím zase uvolniti pro další výrobu kapitál, který vložili do vývozního obchodu.
Pan zpravodaj výboru živnostenskoobchodního uvedl zhruba konstrukci, na které je celá tato akce založena. Bude to jednak fond, který bude pomáhat při pojištění pohledávek z vývozu, dotovaný částečně ročním státním příspěvkem, limitovaným nejvýše na l mil. Kč; bude míti vedle toho další příjmy, a pokud nedosáhne výše 100 mil. Kč, bude doplňován ručením státu. Uvádím, že to ručení není jen pro prvou dobu. Kdyby byl zde již kapitál 100 mil. Kč a později byl ztrátami ztenčen, na novo nastoupí doplňovací ručení státu.
O organisaci této pojišťovací akce nehodlám se zmiňovat, také ne o druhém oddílu zákona, přejímání záruky, které je vloženo do rukou ministerstev, kdežto pro ten prvý úkol bude zřízena zvláštní komise, zvláštní orgán správní. Spíše bych se pokusil odhadnouti, jaký asi bude dosah této pomoci pro exportní úvěry. Počítá se, že fond pro pojišťování vývozních úvěrů bude vládnouti skutečně nebo nominálně kapitálem 100 mil. Kč a že to stačí, aby převzal závazky oproti pojišťovnám za pětinásobný obnos, 500 mil. Kč. Poněvadž podle připravovaného prováděcího nařízení se počítá podle vzoru německého, který má býti u nás hlavně napodobován, že asi 50 nebo 40 % pohledávek nebude moci vývozce pojistit, nýbrž že bude musiti nésti sám příslušné risiko, takže by zbývalo pro pojištění 60 % a stát by přejímal při tom polovičku. Dotace fondu stačila by tedy na zabezpečení l až l,5 miliardy Kč pohledávek.
Pokud jde o přímé záruky, je příslušný obnos, za který se stát může zaručiti, stanoven na 600 mil. Kč. Poněvadž je stanoveno, že vývozce sám musí si ponechati risiko nejméně za 35 %, tedy 600 mil. státní záruky stačí k úplnému zabezpečení pohledávek za více než 800 mil. Kč. Ovšem to si nelze tajiti, jestliže celé zařízení po uplynutí tohoto roku má fungovati s úspěchem dále a plniti úkol, který se od něho očekává, aby osvěžilo zaměstnanost a umožnilo získávání dalších dodávek do ciziny, pak jistě bude potřebí tuto celkovou hranici 600 mil. zvýšiti. Neboť podle důvodové zprávy pomýšlí se na to, že úvěry státní zárukou budou poskytovány až na 5 až 10 let, takže do roka jistě jen nepatrná částka pohledávek takto zaručených bude splacena a nebude tedy mnoho znova uvolněno z kapitálu 600 mil. Kč. Bude tedy jistě žádoucí jeho zvýšení, jestliže se ovšem za ten první rok celá instituce osvědčí.
Za poskytnutí státní záruky pro dlouhodobé pohledávky bude požadována od vývozce záruční provise. Počítá se, že bude činiti l až 3 % ročně ze zaručené části pohledávek. Při 600 mil. Kč pohledávek mohlo by to činiti částku dosti značnou. Právní konstrukce je zde ovšem poněkud složitější, poněvadž příjem za provise poplyne do jmění fondu pojistného, ale při tom bude dále krytím pro případné ztráty státu ze záruk za pohledávky dlouhodobé.
Doufejme, že v praksi nebude tato kombinace přece působiti obtíží.
Zákon, který je nám předložen, jest ovšem jenom zákonem rámcovým. Nabude sice účinnosti hned vyhlášením, ale jistě uplyne delší doba, než bude uveden opravdu v činnost, poněvadž řada detailních ustanovení, a to ustanovení namnoze zásadní důležitosti, veliké závažnosti, není v zákoně řešena, nýbrž je zůstavena úpravě vládním nařízením.
Pokud jde o obor pojišťování pohledávek exportních, je velmi mnoho odkázáno na smlouvu, kterou fond pojistný, resp. ministerstvo obchodu jako jeho správce, uzavře s příslušnou soukromou pojišťovnou, která bude přibrána k součinnosti v tomto odvětví agendy. Tak velmi důležitou, věcí na př. je otázka, jaká kvóta pohledávky bude vyloučena z pojištění a zůstane risikem vývozcovým, kvóta, o které se říká, že nebude jednotná, nýbrž odstupňována. V zákoně není také ustanovení o tom, kdy vlastně nastane případ poskytování náhrady, kdy bude pohledávka považována za nedobytnou. Tato věc vyžaduje zvláštní úpravy, které se jí má teprve dostati. Výše prémie, i ustanovení o tom, jak bude prémie dělena mezi pojišťovnu a spoluručící fond, jak bude opatřen náklad na režii úřadovny, pověřené touto agendou, budeli ji platiti pojišťovna a v jaké formě, jestli menším podílem státu na prémii, nebo režijním příplatkem jí to bude z fondu nahrazováno, to vše jsou otázky vážné a musí býti teprve řešeny.
Také příslušný orgán pro správu fondu a komise musí býti teprve jmenována a jest pro ni vypracovati jednací řád, který podléhá schválení ministerstva; pak teprve komise vypracuje směrnice, podle kterých pracovní výbor resp. úřadovny mají při posuzování konkrétních připadů postupovati. To všecko jistě si vyžádá ještě delší doby.
Konečně zdůrazňuji, že úkolem orgánů, které budou pověřeny vedením této agendy, bude v prvé řadě starati se o to, aby ztráty, postihující stát, ať již přímo ze záruk nebo nepřímo prostřednictvím fondu pojistného byly co nejmenší. Jistě bude úkolem těchto orgánů, a zákon sám to naznačuje, aby zmenšovaly ztráty dělením risika, aby dělily risiko na různé země dovozní, aby dělily risiko na různé odbory výrobní. A jistě bude i jejich povinností, aby v případě, kdy seznají poměry takové, že velká ztráta na pohledávce je velmi pravděpodobná, tyto případy ze zaručování státem vůbec vyloučily. Také bude jistě jejich úkolem, aby agendu vedly tak, aby byla ve shodě s naší obchodní politikou i s tím, v jakém mezinárodním politickém poměru se náš stát nachází k jednotlivým jiným státům.
Končím svoji zprávu a navrhuji jménem zahraničního výboru, aby návrh zákona byl senátem schválen tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, a rovněž aby byla přijata resoluce ve stejném znění, jak byla přijata v poslanecké sněmovně. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Modráček.
Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte! Zpravodajové za výbor živnostenskoobchodní a zahraniční vyčerpali látku do té míry, že se mohu omeziti, pokud se předlohy týče, jen na to, co bezprostředně dotýká se státních financí. Všeobecně řečeno, účelem předlohy, o které jednáme, je, aby bylo zmírněno, resp. zmenšeno risiko našich vývozců do ciziny za účasti států tak, aby byli podníceni k vývozní činnosti a tím aby bylo dosaženo oživení našeho zahraničního obchodu.
Osnova zákona sama není naším vynálezem, je dělána podle vzorů cizích, podle zkušeností v zemích zahraničních, kde již delší dobu podobným způsobem obchod zahraniční je podporován.
Jak bylo již zde řečeno, účel svůj řeší předloha dvěma způsoby: předně fondem pro pojišťování vývozního úvěru a za druhé státními zárukami za vyvezené zboží na úvěr. Prvním způsobem mají se především nebo zpravidla pojišťovati vývozní úvěry krátkodobé, které byly poskytnuty firmám a korporacím soukromým v zahraničí. Státní záruky pak omezeny jsou na dodávky a s nimi souvisící výkony cizím státům a cizozemským veřejným korporacím; jiným osobám pak jen za zvláštních kautel. Jak již zde bylo řečeno, fond, který má býti zřízen, sám pojišťovati nebude. Bude jen spolupůsobiti při pojišťování. Jeho agendu technickou přejmou soukromé pojišťovny. Zatím máme u nás, tuším, jen jednu, nevím, jak se to s ní bude pak moci vyříditi, když zde nebude žádné soutěže. To zatím ponechám stranou.
Se soukromou pojišťovnou uzavře komise, která bude zřízena jako jeden z orgánů fondu pojišťovacího, určité smlouvy, ve kterých budou vyznačeny závazky státu a pojišťovny za pojištěné úvěry, podíly na prémiích atd., jak o tom již pan zpravodaj dr Fáček mluvil.
Není pochybnosti, že stát finančně bude oběma způsoby, jak závazky pojišťovacími, tak i garancií, tangován, a dlužno počítati s tím, že zde budou určité ztráty. Jak veliké ty ztráty budou, bude záviseti na tom, jak se budou dotčené obchody provozovati. Budeli se to provozovati s patřičnou opatrností, mohou ztráty býti poměrně malé. Kdyby ovšem se to provozovalo neopatrně, mohly by býti ztráty pro stát velmi citelné. Poněvadž však v komisi a v pracovním výboru jako orgánech fondu pro pojišťování vývozních úvěrů budou zástupci zúčastněných ministerstev, hospodářských organisací, rovněž i dělnických organisací, bude tam kontrola po mém soudu tak veliká, že není potřebí se obávati, že by se v tomto směru hospodařilo neopatrně. Také myslím, že i při zárukách státu za vyvezené zboží bude ministerstvo financí, které je hodně opatrné a spíše upjaté, postupovati tak, aby státu nevznikly z toho citelnější škody. Podle zkušeností v jiných zemích se zdá, že není potřebí se obávati citelnějších ztrát. Ve Velké Británii, jak čteme v důvodové zprávě k vládnímu návrhu, byly ztráty značnější. Od r. 1921 do r. 1928, tedy za 7 let, činily asi 1,300.000 liber sterlingů, t. j. přes 200 mil. Kč (Zpravodaj sen. dr Facek: Ty se teprve objeví!), zato v Německu dosud po několikaletém již praktikování jak pojištění, tak záruk státních i státních úvěrů, poněvadž tam stát poskytuje pomocí bank i bankovní úvěry, byly ztráty, které vznikly, kryty prémiemi vývozců, které musí za pojištění a garancii odvádět; tam ztráty pro státní pokladnu nevznikly. Dnes je velmi těžko předvídat, jak se u nás budou poměry vyvíjeti, ale jsem toho mínění, budeli se, jak jsem řekl, jednati opatrně, a budouli se s patřičnou přísností zkoumati žádosti vývozců, že ztráty mohou býti zcela minimální a na druhé straně tento zákon může velmi značně přispěti k oživení našeho vývozu.
Proti předloze byla také uplatněna fráse, že je to zákon pro kapitalisty, že se jim zase chce ze státní pokladny strčiti každý rok několik set milionů do kapes. Na to odpovídám, že v továrnách nejsou jen kapitalisté, nýbrž i dělníci, a jeli hospodářská krise, jako je nynější, tak zavrouli továrnu, zůstane tam kapitalista, ale dělník letí ven. Tedy otázka udržení zaměstnanosti podniků průmyslových netýká se jen podnikatelů, nýbrž stejnou měrou i zaměstnanců, kteří tam mají zaměstnání a živobytí. Propouštíli se na př. teď ve Vítkovicích na 2.000 dělníků a 100 úředníků, jest jisto, že nemůže býti lhostejno těmto nebohým lidem, kteří ztratí práci a chleba, dostanou-li Vítkovice objednávku zahraniční, čili nic. Závisí-li dodávka v zahraničí na jistém přispění se strany státu v té formě, jak zákon navrhuje, není pochyby, že tento zákon je stejnou měrou v zájmu podnikatelů i dělnictva. Jistě nebudeme tak naivní, abychom se domnívali, že může tento zákon zhojiti nynější krisi. Počítáme-li, že náš vývoz činí 17 miliard - ovšem letos bude slabší, loni byl 17,5 miliardy - zcela jistě může býti tímto způsobem zaručeno v nejlepším případě okrouhle asi na 2 miliardy vývozních obchodů, více sotva. Poněvadž však zákon vstoupí teprve v činnost a poněvadž je to pole u nás ještě nevyzkoušené, než se vžije, než se to technicky zpracuje, zcela jistě ani zdaleka nedostoupí závazky státu té míry, jaká je v zákoně dovolena, poněvadž je to prakticky nemožné. Tedy pro první rok jistě záruky státní nedostoupí ani těch 600 mil. Kč, do kterých dostoupiti mohou podle osnovy, a ani závazky státu z fondu pojišťovacího nedostoupí 500 mil. Kč, jak dovoluje osnova zákona, právě proto, že ty věci se budou musiti teprve uvésti do chodu a to nepůjde tak rychle. Vidíme, že ani tam, kde již je to několik let praktikováno, nenabyly tyto způsoby podpory velikého rozsahu. Vždyť na př. v Německu nečiní exportní úvěry více než asi půl procenta německého vývozu. Státní záruky tam sice doznaly větší výšky, ale tvoří poměrně také malé procento německého vývozu. Ve Francii činí státní záruky pouze 320 mil. franků, v Itálii 200 mil. lir a v Belgii úhrnná částka záruk, jež stát může přejmouti, činí 650 mil. franků. Jak vidíte, ve všech těchto státech mají tyto způsoby podpory zahraničního obchodu význam jenom podřadný, v tom smyslu, že napomáhají jenom oživení vývozních obchodů. Více se nemůže od těchto opatření ani očekávati.
Musíme tudíž hleděti řešiti nynější hospodářskou krisi řadou jiných opatření současně. Předně, bude povždy nejhlavnějším naším úkolem, dosáhnouti řádných obchodních smluv se státy, kam vyvážíme. Pokud se toho týče, pohříchu dopadá to s našimi obchodními smlouvami dosti bledě a právě s obchodními smlouvami s těmi státy, kde máme interesy mimořádně veliké.
S Rakouskem se nemůžeme stále dohodnouti. Rakousko je druhý stát, kam jde náš největší vývoz. Teď se prodloužila dosavadní obchodní smlouva do 27. července. Zda do té doby se přijde k nějakému určitějšímu jednání, těžko říci, poněvadž, jak dneska je v novinách, jednání se má snad přerušiti na jistý čas. S Maďarskem jsme jednali v Ženevě, nyní se to má též přerušiti, jednání je rovněž značně obtížné. S Polskem jsme přerušili také jednání. Poláci byli zde v Praze, odjeli a nepřišlo se k žádnému určitému cíli. Tedy to jsou velmi vážné věci v nynější době a ukládají všem stranám a všem vrstvám našeho obyvatelstva, aby hleděly svoje interesy přizpůsobiti zájmu celkovému, aby se neuplatňovaly, jak se uplatňují pohříchu u nás interesy jednotlivých vrstev do té míry, že se tím znemožňuje vůbec uzavření jakékoliv smlouvy se státy, kam vyvážíme, a dokonce že se ocitáme i v celním boji, který neřeže jen ten stát, kam vyvážíme, nýbrž který řeže do našeho masa, jak je to vidět na naší celní válce s Maďarskem. Jednostranné interesy a diktáty v době tak kritické, jako je dnešní, nejsou na místě a měli bychom už z té svízelné situace, ve které se nacházíme, se také poučit, aby se začala dělati politika rozumná, nestavěly se justamenty a neznemožňovala politika obchodní, která je v zájmu celého státu a konečně všech vrstev a všech hospodářských interesů.
Dále je také ovšem potřebí, a ne v poslední řadě, aby se také pracovalo k oživení hospodářského života pro domácí potřebu, domácí trh. Tu spočívá veliká povinnost na našich úřadech; pohříchu se ukázalo, že naše administrativa není přizpůsobena ani pohotová pro doby kritické, jako jsou nynější. Viděli jsme to a vidíme na tom, že v rozpočtu povolené úvěry na investice dosud ještě nejsou zdaleka zadány. Vidíme to i na tom, že úvěry povolené t. zv. investiční půjčkou snad nebudou vyčerpány ani příštího roku, poněvadž zde není projektů a poněvadž se pracuje v našich úřadech příliš a příliš těžkopádně. To se netýká jenom těchto věcí. Hospodářské kruhy si vesměs stěžují na pomalost a zdlouhavost naší veřejné administrativy při vyřizování hospodářských záležitostí, já sám mám velmi trapné zkušenosti s našimi úřady v oboru družstevního stavebnictví. Nebudu zde uváděti konkrétní příklady, psal jsem o tom, ale řeknu zde, že našimi úřady koluje řada velmi důležitých aktů, na jejichž vyřízení závisí práce set a tisíců lidí. Tam akty ty lítají jako kometa ve vesmíru z oddělení do oddělení; ačkoli vyžadují podpisu třeba jen jednoho úřadu, procházejí zbytečně 6 až 8 odděleními, kde se jen zapíší a pošlou dále, a když se tam najde nějaká moucha, zase to běhá kol dokola, aby to přišlo do oddělení, odkud to bylo vráceno. Není možno se dočkati vyřízení nejnaléhavějších věcí, které by přinesly práci a zaměstnání mnoha a mnoha lidem. Zejména zemský úřad u nás v Čechách je přímo proslulý svou nehybností a, řekl bych, přímo desorganisací v tom smyslu, že jeho agenda je tak nerozumně rozdělena, že není možno s nějakým aktem přijíti vůbec ke konci. Co budeme dělati s takovou administrativou, nedovedu si představiti. Rozhodně není možné, aby se to trpělo.
Jak víme, zabývá se ministerská rada kontrolní a dodávkovou komisí. Nic proti ní nemám, naopak souhlasím s ní, ale myslím si, že by bylo ještě naléhavější, kdyby se zřídila ne nějaká parlamentní komise, ale kdyby se rozšířil úkol nejvyššího účetního kontrolního úřadu na organisaci v úřadech, kdyby se mu dalo právo, aby mohl prováděti v úřadech racionalisaci, mohl kontrolovat, jak se tam pracuje a jak by se tam dala udělati náprava. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Přece nemůžeme trpět, aby k vůli tomu, že máme nadpočetný počet radů, musilo býti pro každého radu zřizováno zvláštní oddělení, aby měl co dělat, aby k němu musily chodit akty, s nimiž nemá co dělat a které si jen zapíše, aby mohl říci, že tolik a tolik aktů vyřídil do roka. Tento systém musí už jedenkráte přestati. Musíme míti administrativu rychlejší, dochvilnější, která v takovýchto vážných dobách pracuje, jak je potřebí, a ne aby, cokoliv se tam pošle, zůstalo tam věčně. Právě ve vývoji hospodářském, který pozorujeme, kdy stát přejímá stále více a více úkolů hospodářských a víc a více zasahuje do hospodářského života, je potřebí, aby byla administrativa státní a veřejná vůbec co nejlépe organisována a racionalisována, poněvadž, kdyby při těch množících se zásazích státu měla býti byrokracie těžkopádnou, zůstalo by všechno stát a nic by se nemohlo hnouti kupředu.
Jedno nás může naplniti uspokojením: že jsme se v této krisi ukázali odolnějšími než státy sousední. Zde nejlépe vidíme názorně, jak bylo důležito, že jsme si nezabili korunu, že jsme zachránili alespoň určitý zlomek její předválečné hodnoty a že jsme úplné nezničili uspořené kapitály národa. Země sousední, které hnaly svou politiku měnovou až do těch konců, že úplně zničily svou měnu, že úplně zničily úspory svého obyvatelstva, musily pak, když chtěly podnikat hospodářsky, všechno si vypůjčovat za hranicemi na krátkodobé úvěry. To bylo krajně nebezpečné, a vidíme to nejlépe na Německu. Německo po stabilisaci marky zahájilo éru vysoké podnikavosti. Továrny se stavěly, zvětšovaly, vyrůstaly tam obchodní domy, až o 12 a 20 poschodích, ale všechno to byly investice za dolary půjčené do velké míry krátkodobě. Rozumí se samo sebou, že bylo možno pracovat s takovým úvěrem nebezpečným jen v dobách velice klidných a že se nemohly za takového stavu dělat nějaké politické experimenty. Pohříchu Německo se neubránilo tomu, aby pod tlakem radikálních směrů, v tak napjaté situaci finanční, spíše řekněme delikátní finanční situaci, nezačalo s celní unií německorakouskou, aby si nedovolilo takové extratury, jako jsou bitvy mezi národními socialisty a komunisty na ulicích bezmála každého dne. Rozumí se samo sebou, že všechno to nemohlo přispěti k důvěře v německé národní hospodářství, a když pak nastala krise a několik podniků se zhroutilo a zasáhlo známou Danatbanku a také ovšem jiné banky, tu najednou se počaly cizí peníze z Německa vypovídat a důsledek toho je nynější krach peněžní. Totéž vidíme v Maďarsku; Rakousko už to prodělalo před krátkou dobou, ovšem v menší míře než Německo. Pokud se týče nás, můžeme si snad troufati říci, že jsme proti takovým náporům zabezpečeni právě tím, že jsme si u nás zachovali úspornou sílu národa, že jsme nezničili všechen nastřádaný kapitálový majetek inflací, a bylo nám možno investovati za vlastní peníze, aspoň z daleko největší míry. Postavily se u nás celé nové vesnice, postavily se celé čtvrti měst, postavily a rozšířily se továrny, a to skoro jen za domácí kapitál. To je naše plus, které dnes můžeme a jsme povinni co nejvíce oceniti a zároveň také oceniti úsilí, které bylo v minulých letech vynaloženo na to, aby naše koruna zůstala neotřesena.
Můžeme jistě s velkým uspokojením konstatovati, že v poprasku, který nastal, naše koruna se vůbec nezachvěla, naopak spíše se upevnila. To nás může také naplniti nadějí, že tuto krisi překonáme. Jest ovšem velmi těžko říci, kdy tomu tak bude. Posudky různých odborníků, které čteme každý den v novinách, ukazují se jako osobní mínění, které dosud nikterak nebylo podloženo fakty. Pořád se předvídá, že už krise dosáhla svého vrcholu, že se budou poměry zlepšovati. Toho zlepšování dosud nevidíme, a já si troufám býti pesimistou a tvrdit, že jistě nejméně rok nynější krise potrvá. I když to snad už nebude horší, lepší to do roka sotva bude. Proto je potřebí, aby se učinilo všechno možné k zmírnění nynější hospodářské situace, je potřebí napnout všechny páky, odstraniti všechny překážky, jež se staví v cestu opatřením pro zmírnění nynější hospodářské krise.
Z toho důvodu jsme povinni dáti souhlas i k této osnově zákona, jež jest jedním z kroků, které naše legislativa podniká ke zlepšení nynějších těžkých hospodářských poměrů.
Kdo chce tuto osnovu kritisovati, jistě v ní najde příležitostí ke kritice víc než dost. Předně je tento zákon vlastně pouze zmocňovacím zákonem. On nám říká, jsou jen zásady. Říká jen, co chce dělat, ale jak to chce dělat, o tom se nám nezmiňuje. Všechno se přenechává vládnímu nařízení. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu to odůvodňuje tím, že pole, na něž vstupuje tento zákon, je pro nás ještě neznámé, že není možné v zákoně přesně vyznačiti podrobnosti, kterých bude potřebí při technickém provádění zákona, že se ta věc musí nechat, až nabudeme určité prakse. Nemohu tomuto stanovisku vytýkat nic, poněvadž skutečně ani v cizině zkušenosti nejsou tak četné, aby bylo možno podat nám zákon do detailu přesný.