Presne osnovované návrhy nemienim teraz podávať, veď sa vie, že toľko návrhov bolo a je už pred snemom a senátom, že keby z týchto len jedna desiata čiastka bola bývala prijatá a uskutočnená, vtedy by sme sa neboli nútení s takým návrhom zabývať, za ktorý sa má hanbiť každý človek dobrého citu.
Božská porada: dajte Bohu, čo je Božie a - znamená to štát - cisárovi, čo je cisárovo. Náš ľud už viac dal štátu, ako načo bol viazaný mravným svetovým poriadkom, veľké dane národ zmrzačily do prachu. Teraz by bol už rad na štáte, aby aspoň čiastku vrátil ľudu, ktorý sa dostal do biedy, z toho čo od neho v lepších dobách prijal. Keď to štát neurobí, tak veľmi mierne hovoriac - veľkú nevďačnosť preukazuje voči svojim občanom.
Tento almužny návrh, ktorý je ošklivý posmech pravidiel podporových, len v tom prípade prijmem, keďže spravodlive honorujú škody hospodárov zo Slovenska a Rusínska, lebo musel by sa hanbiť, keď by išiel medzi ľud, že zákonodarstvo pre roľníkov iba omrviny vie namáhavé dať v tom čase, v ktorom pre vývozný priemysel a týmto spôsobom na podporovanie ruského bolševizmu poskytuje úver na štvrť miliardy.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hubka, dávám jemu slovo.
Sen. Hubka: Slavný senáte! Nelze tvrditi, že by zákonodárné sbory neměly dobrou vůli pomáhati těm, kdo trpí živelními pohromami. Od r. 1927 pozorujeme dokonce důslednou a trvalou pozornost, kterou poslanecká sněmovna a senát věnuje těmto věcem. Máme zákon o fondech náhradovém a podpůrném, jež spravuje zemědělská rada v Čechách a na Moravě a zemský úřad na Slovensku, z kterýchžto fondů dostávají se určité podpory zemědělcům živelně poškozeným. Kromě toho mimořádné případy škod živelních řeší se ještě zvláštním způsobem, t. j. případnými zákony, jakými byl zákon z r. 1929 a jakým je osnova dnešní.
Tedy zákonodárným sborům - tvrdím a opakuji - nelze vytýkati, že by neměly porozumění pro potřeby zemědělce - o tom, co je zemědělec a jaké jsou vůči němu tyto poměry, ještě se zmíním. Přes to však přese všechno, nemohu si odpustiti, abych nevytkl, že ta veřejná pomoc, kterou zákonodárné sbory svými zákony živelně poškozeným dávají, má tytéž vlastnosti, lépe řečeno nectnosti, které vidíme u pomoci soukromých.
Především i tato naše opatření v zákonodárných sborech jsou nedostatečná. Nikdo nebude tvrditi, kdo poměry v důsledku živelních pohrom zná, že 65 mil. Kč stanovených zákonem, který právě projednáváme, na zápůjčky poškozeným zemědělcům, jsou dostatečnou pomocí pro všechno to, co živelní pohromy v tomto roce způsobily.
Mám doklady, jaké jsou tu obrovské škody v důsledku živelních pohrom z r. 1929. Tehdy jsme odhlasovali pro tentýž účel, jako odhlasováváme nyní, 200 mil. Kč. Z těchto 200 mil. Kč vyčerpalo ministerstvo zemědělství nejprve 185 mil., pak ještě 6 mil., tedy úhrnem 191 mil. a ministerstvo vnitra 9 mil. Kč. Přihlášeno bylo téměř 25.000 zájemců a žádosti o podpory z tohoto zákona vyplývající přicházejí ještě dnes do ministerstva zemědělství a ministerstva vnitra. Musí ovšem býti zamítnuty, jednak z formálního důvodu, poněvadž přišly pozdě, jednak z toho důvodu, že není peněz. To jsme měli 200 mil., nyní máme 65 mil. Pravda, r. 1929 byly živelní pohromy daleko rozsáhlejší, než jsou; letošní, ale upozorňuji, že veliká část těch, kteří by byli potřebovali v r. 1929, nedostali, tedy těch 200 mil. bylo už tehda málo a bude také letos těch 65 mil. Kč málo. Tedy pomoc z veřejných prostředků je nedostatečná.
Druhá nectnost této pomoci je, že přichází pozdě. Měl jsem příležitost již jednou vytknouti, že pozdě přicházejí i ty iniciativní návrhy členů zákonodárných sborů, které v celých desítkách zde předkládáme od jara do pozdního podzimku, a jimiž v opravdové dobré snaze chceme pomoci těm, jichž se naše návrhy týkají. Ale návrhy, které budou na př. podány v těchto dnech, anebo které přijdou později na podzim, budou projednávány až v červnu, červenci příštího roku, tak jako byly projednávány teprve v těchto dnech návrhy, které byly podávány loňského roku, a jako byly loni v červnu projednávány návrhy, které byly podány v dubnu a květnu 1929. Tedy po roce teprve dochází k projednávání těchto návrhů a konečný resultát u všech těchto návrhů jest: vládě se ukládá, aby šetřila, aby pomohla atd. atd.
Také pomoc z náhradového fondu při zemědělských radách, která se týká náhrady daně, přijde teprve za rok, kdy se ukáže, že zemědělec má zaplatiti takovou a takovou daň a že se mu v důsledku zákona o náhradě tato daň odepíše.
Pokud se týče skutečné podpory z podpůrného fondu, tu už je prakse taková, že i ta přichází pozdě, a proto pokládáme i po této stránce veřejnou pomoc, která živelně poškozeným přichází, za nedostatečnou proto, že přichází pozdě.
A za třetí vytýkám této veřejné pomoci tu vlastnost, že není dost objektivní. Ne dost objektivní jednak proto, že lidská objektivita je velmi nedostatečná, a jednak proto, že prováděcí předpisy k zákonům, které jsme odhlasovali, různým způsobem se praktikují. Lidská objektivita je nedostatečná. Dokáži to okamžitě. V určité obci potluče nebo v určité obci je škoda způsobená suchem, nebo jsou tu myši, hraboši atd. Starosta dostane upozornění, aby občany této obce uvědomil o tom, že mají právo a nárok hlásiti se o pomoc. Starosta takové upozornění okresního hejtmana strčí do šuplíku, vůbec nikomu nic neřekne, kromě několika občanů, kteří potají udělají přihlášky. Ti pak dostanou a druzí vyjdou na prázdno. Není to případ jen jeden, takových případů je řada. Nejsou to případy z r. 1929, nýbrž přichází se i v tomto roce, že starostové ve své politické zaujatosti stranické úmyslně neohlašují příkazy vydávané okresními úřady a tím se dopouštějí nedostatečné objektivity v provádění pomoci, plynoucí z veřejných prostředků.
Druhou věcí pak je to prováděcí nařízení, ty prováděcí předpisy samy. Kol. Petřík velmi obšírně a přiléhavě se ve své řeči dotkl klasifikování zemědělce a nezemědělce. Nebudu již o této věci mluviti, jen prohlašuji, že nemůžeme přestati na tom, jak tuto záležitost vykládá český odbor zemědělské rady v Čechách, a že budeme všemožně usilovati, aby takový výklad naprosto zmizel. (Výborně!)
Vracím se k tomu, co v rozpočtovém výboru a také zde v plenární schůzi o této záležitosti promluvil referent kol. sen. Kroiher. Je podmínkou udělení takové pomoci osoba nebo pozemek? Já se domnívám, že velmi ostrá linie rozlišující tyto dva subjekty se nedá tak bezpečně táhnouti. Je tu určitá souvislost mezi pozemkem a osobou, ale záleží na tom, kdo je v té radě přednější. A tu se domnívám, že je to pozemek. (Sen. Petřík: Ten pozemek je poškozen!) Ano, a jeli pozemek poškozen, dostává osoba náhradu, ale o poškození existence nemůže býti řeči v prvé řadě, poněvadž by pak přicházela osoba v prvé řadě na potaz. Jeli to tedy pozemek, který hraje hlavní úlohu v této souvislosti, pak má osoba, jejíž pozemek byl poškozen, ať patří Petru nebo Pavlu, právo na náhradu a musí ji dostati z veřejných prostředků, zejména také proto, že do těchto veřejných prostředků je povinen z pozemku platiti, poněvadž v zásadě je každý povinen platiti 12% přirážku k pozemkové dani. Jsou tu určité výjimky, ale ne takové, které by rušily zásadu, a jeli tu zásada povinnosti, má tu býti také zásada práva. Jen tímto způsobem lze vykládati také prováděcí předpisy č. 74 a 75 z r. 1928. Je zajímavo, že se vládní nařízení týká celé republiky, ale zemědělská rada moravská vykládá toto vládní nařízení docela jinak než zemědělská rada česká. V českém odboru zemědělské rady české je tedy něco shnilého, co musí býti bezpodmínečně napraveno.
Kromě toho dlužno také vládnímu nařízení vytýkati způsob složení komisí. Komise obecní a okresní odhadují škody a stanoví také osoby, kterým má býti náhrada vyplacena. Práce těchto komisí je jako práce počáteční nesmírně důležitá, a proto záleží na tom, aby komise místní i okresní, které škody určují, byly naprosto objektivní. Způsob, jakým jsou dnes sestavovány, tu objektivitu nezaručuje. Komise obecní sestavují okresní úřady po slyšení delegáta zemědělské rady. Zemědělská rada a její delegáti jsou dnes za současných volebních poměrů do zemědělské rady z 99 % exponenty určité politické strany a v důsledku toho také delegát zemědělské rady vybíraje osoby k návrhu pro okresní úřady, nepočíná si dosti objektivně, nýbrž stranickopoliticky a následkem toho mají tyto komise určitý, ne dosti objektivní ráz. Musíme se snažiti, aby také toto zmizelo. V národohospodářském výboru se nám podařilo prosaditi dodatek k resoluci zemědělského výboru posl. sněmovny, aby při sestavování návrhu bylo přihlíženo nejen k dobrému zdání delegáta zemědělské rady, nýbrž k dobrému zdání jednotlivých obecních zastupitelstev.
K tomuto zákonu, který dnes projednáváme, budou vydána nová vládní nařízení, jimiž budou rušena do určité míry vládní nařízení č. 74 a 75. Podle toho, co nám p. min. rada v národohospodářském výboru naznačil, dojde v určitých směrech ke změně těchto vládních předpisů. Že se poměry měniti dají, vysvítá i z toho, že v dubnu r. 1930 podali zde v senátě zástupci strany lidové, strany nár. demokratické, soc. demokraté a my společnou interpelaci na ministra zemědělství právě v těchto otázkách. Především v otázce náhrady v naturaliích a také v otázce sestavování komisí pro živelní pohromy. V odpovědi p. ministra se důsledně odmítá naše snaha, aby podpory nebyly dávány jenom v naturáliích, nýbrž aby také byly vypláceny hotově. A neuplynul ještě ani rok a zemědělský výbor posl. sněmovny jednomyslně i za souhlasu agrárníků dává výraz svému přesvědčení v tom smyslu, že se mají podpory vypláceti především v penězích tak, jako se to děje na Moravě. Domnívám se, že p. ministr, resp. ministerstvo zemědělství změnilo také svůj názor, tlumočený v odpovědi na naši společnou interpelaci, že způsob šetření o škodách musí býti zachován jako doposud a že připustí ministerstvo zemědělství změnu v nových prováděcích předpisech na základě těch směrnic, o kterých se zde vyslovujeme, aby byla zaručena aspoň pravděpodobná a přibližná objektivita jednotlivých komisí, které určují rozsah i osoby poškozené a naznačují způsob pomoci, která jim má býti dána.
Tedy máme tu určité výtky a určitou kritiku vůči provádění těch zákonitých opatření, která zde činíme. Tyto výtky a tato kritika nejsou dnes první, ale už několikáté. Já bych si velmi přál, aby tyto výtky a kritika byla poslední, abychom jednou konečně mohli říci, že naprosto objektivně a s pravým porozuměním pro věc samotnou postupuje se při tak důležitých otázkách, jako je udělování podpor při živelních pohromách. Vítám prohlášení p. ministra v národohospodářském výboru, kde výslovně konstatoval - a ne jednou, nýbrž několikráte v poslední schůzi - že by to byl skandál, že by nás to bylo nedůstojné, kdybychom z bídy občanů měli vytloukati politický kapitál. Jsem velmi rád, že právě p. ministr takovou zásadu prohlásil, a uvidíme, budouli i příslušníci té politické strany, k níž se hlásí pan ministr, následovati příkladu p. ministra a počínati si tak objektivně jako on sám.
Jestliže jsem dospěl k názoru, že pomoc, kterou dáváme živelními pohromami poškozeným z veřejných prostředků, je nedostatečná, že pozdě přichází a že není dosti objektivní, musím také naznačiti, co bychom měli dělati, aby tato pomoc byla prosta těchto nectností a aby byla taková, aby měl nárok na ni každý a aby byl přesvědčen, že dostává tolik, kolik si skutečně zaslouží. A tu nelze jinak naznačiti takové cesty, nežli zavedením všeobecného pojištění proti živelním pohromám. Také v zákonodárných sborech, byla již tato cesta nastoupena a byly již předloženy návrhy k řešení všeobecného pojištění v tom směru, jak naznačuji. Ale upozorňuji při tom na jednu věc, že je především nutno, aby snaha po zavedení všeobecného pojištění ve smyslu zásady: >Jeden pro všecky a všickni pro jednoho!<, ve smyslu krásné zásady: >Venkov jedna rodina< - aby tato snaha byla zbavena všeho politického snažení, vší politické a každé jiné tendence kromě té, sloužit všeobecnému dobru. Jenom na základě této směrnice, sloužit všem, bude možno bez výhrad přistoupiti na řešení naléhavé pomoci živelně poškozeným všeobecným pojištěním a já mohu prohlásiti jménem své strany, že národní socialisté jsou ochotni ke každé spolupráci, pokud ovšem tato spolupráce bude mít ten základní tón všeobecné pomoci, bez jakékoliv postranní tendence nebo úmyslu. K takové spolupráci se nabízíme, podáváme k ní ruku, a budeli tato snaha, tato opravdová a ryzí a čestná snaha také u jiných politických stran, buďme přesvědčeni, že dospějeme k takovému konci, že nebude nutno každým rokem opakovati případy, které tady už byly několikráte kritisovány, že se nebudeme musit k tomu vracet a že nastanou na venkově takové poměry, že nebude jeden druhému vytýkat, že buďto něco nedal, anebo že má na to vliv, aby pro toho onoho zachránil, co se dostává v hojné míře druhému.
Konstatuji, že nemůže býti většího odporu a rozvratu poměrů venkovských, než když v určité obci občan >A< dostane podporu a občan >B< jí nedostane. Takovým způsobem se budí odpor nejenom proti politické straně a politickým příslušníkům a exponentům strany, u které je ten člověk, který podporu nedostal, nýbrž budí se krajní odpor proti nositelům této veřejné podpory, a kdo je tím nositelem? To je stát a státní administrativa. Nadává se republice a úřadům. Mámeli republiku rádi a mámeli na mysli, aby tato státní administrativa byla uchráněna takových výtek, nemůžeme nic jiného, než starati se všichni, aby nastaly takové poměry, které by odvrátily jakékoli domnělé nespravedlnosti státu a státní správy. To se může státi všeobecným pojišťovacím opatřením, ovšem v tom smyslu, jak naznačuji, beze všech postranních tendencí, nýbrž v úmyslu sloužit všem. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Mikulíčka, Doudy a druhů a týchž pánů senátorů návrh resoluční. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce tajemníka senátu dr Trmal (čte):
Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka, Doudy a druhů:
§§ 1, 2, 3, 4, 5 a nadpis buďtež škrtnuty a nahrazeny tímto zněním:
Zákon
ze dne......... 1931
o státní pomoci drobným zemědělcům, domkářům a malým živnostníkům při živelních pohromách a jiných škodách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Všem drobným zemědělcům, domkářům a malým živnostníkům, poškozeným živelními pohromami, či postiženým jinými škodami, jichž roční příjem nepřesahuje Kč 30.000.-, bude státem poskytnuta úplná peněžitá náhrada za utrpěné škody.
§ 2.
Všem drobným zemědělcům, domkářům a malým živnostníkům, uvedeným v § l, budou úplně odepsány daně a dávky za rok, v němž byli pohromami či škodami postiženi.
§ 3.
Soudní exekuce, vedené proti drobným zemědělcům, domkářům a malým živnostníkům, se na 5 let zastavují.
§ 4.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři zemědělství, vnitra a průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem financí.
Resoluční návrh sen. Mikulíčka, Doudy a druhů:
Senát N. S. se usnáší:
Vládě se ukládá, aby k první schůzi letošního podzimního zasedání N. S. předložila návrh zákona o zavedení sociálního pojištění domkářů a malých i středních rolníků proti živelním pohromám a jiným podobným škodám pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří. V návrhu budiž uplatněn princip samosprávy pod heslem: pojištění do rukou pojištěnců, jakož i zásada, že stát plně nese náklady s pojištěním spojené.
Jako pramen úhrady navrhujeme progresivní zdanění čistých příjmů jak fysických, tak i právnických osob, počínaje 200.000 Kč čistého ročního příjmu.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Návrhy jsou předmětem jednání.
Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. Kroiherovi k doslovu.
Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Debata, kterou jsme právě skončili, nepřinesla v otázce, o které se jednalo, nového nic. Také konstatuji, že v záležitosti samé, ve věci nebylo žádných rozpaků a že všichni mluvčí prohlašovali, že je nutno, aby stát po takové pohromě něco učinil. Ovšem byly určité rozdíly v nazírání o tom, jak se má celá akce prováděti. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.) Já na tyto rozdíly již reagovati nebudu proto, poněvadž jsem ve svém referátě jak ve výboru, tak v plenu slavného senátu měl příležitost přednésti své stanovisko a odkazuji tedy na své včerejší vývody.
Slavný senáte! Bylo by mou povinností, abych při závěrečné řeči poděkoval vám za dobrou vůli, kterou mluvčí jednotlivých klubů zde projevili. Ale obávám se, že kdybych já byl takto zdvořilý, že vy byste ve zdvořilosti nezůstali za mnou a že byste řekli: >Rádo se stalo, nestojí to za řeč!< a já bych vám musil přisvědčiti, dokonce bych musil říci, že ty dva necelé miliony Kč nestojí za ty řeči, které jsme při této příležitosti vedli, že nestojí také za to množství potištěného papíru při jednotlivých návrzích, že toto jsme mohli učiniti jednoduše a bez debaty.
Dovolíte mně, abych při této příležitosti vyslovil to, co jsem vyslovoval již dříve, že považuji za zbytečnou práci, abychom podávali návrhy, t. zv. nouzové, abychom upozorňovali vládu, že tam nebo onde bylo krupobití, když si musíme říci to, že častokráte my sami během zasedání dovídáme se z novin, že tam nebo onde nějaká pohroma se stala, a na základě novinářské zprávy, která je vládě stejně přístupná jako nám, podáváme vládě upozornění, že tam nebo onde byly kroupy, jinde požár nebo něco podobného. Myslím, že zbytečnost těchto návrhů je očividná, a byl bych rád, kdyby to bylo v dohledné době předmětem jednání předsedů senátních, abychom si řekli, že tyto návrhy dále dělat nebudeme a náklad spojený na tisk, že přidáme k tomu fondu, ze kterého se mají dávati podpory poškozeným. (Hlas: Vy jste ty návrhy dělali také!) Pane kolego, my jsme se tím řídili dosti dlouho, ale když ostatní strany nedodržely slovo, které jsme si svého času dali, tedy jsme byli nuceni následovat ten dotyčný klub, třeba bychom byli uvnitř přesvědčeni, že je to cesta zbytečná. Nemám příčiny, abych polemisoval s pány řečníky, a to proto ne, poněvadž s tím, co bylo mluveno k věci, já z velké části souhlasím a nemám příčiny, abych se obíral s tím, co nebylo mluveno k věci. Dovolíte však přece, abych zde jedno vyzdvihl a abych na to reagoval, a to proto, poněvadž se to týká celé republiky a poněvadž se to týká ducha jedné části našeho senátu, jakým on je veden, když posuzuje záležitosti veřejné a ducha, jaký asi rozšiřuje se tam na Slovensku. Pan kol. dr Kovalik, jehož vývody snad jste sledovali, nám zde ostře připomínal, že >justitia regnorum fundamentum<, a dovolával se řeči našeho ministerského předsedy, který upozornil, že tento nápis býval ve Vídni. Ano, býval tam, já jsem ho sám viděl, ale měl jednu chybu. Ten nápis byl na bráně ke hradu, ale z venčí. To jest, kdo šel do hradu, domníval se, že tam najde spravedlnost. Bohužel nebyl tento nápis také na straně vnitřní, takže když císař se díval z oken, tento nápis nikdy neviděl, následkem toho nic mu jej nepřipomínalo a následek toho byl, že my, i když jsme se dívali na ten nápis, nikdy jsme se nedočkali splnění. Tedy jsme toho názoru, že když >justitia regnorum fundamentum<, přirozeně také >rei publicae fundamentum< má býti napsáno na obou stranách té brány. A také když kol. dr Kovalik jede ze Slovenska sem, měl by mít na té bráně, která ze Slovenska vede k nám, ten nápis a měl by se k nám, k republice spravedlivě chovat. Ale on to nedělá.
Slyšeli jsme, jak kol. dr Kovalik nám dokonce vyčítal, že v té statistice, v seznamu škod v obcích, které jsou jmenovány - jsou to vlastně okresy - je prý Slovensko jmenováno, tuším, jen čtyřikrát a Podkarpatská Rus jen dvakrát. Prohlašuji, že bych byl neobyčejně šťasten, kdyby celé Čechy tam nebyly jmenovány vůbec, neboť co tohle má znamenat? Co se potom asi mluví doma, když se nám zde v Praze vytýká, že na Slovensku bylo méně krupobití než u nás? (Veselost.) Kdyby to bylo v naší moci, nebylo by v republice krupobití vůbec. (Hlas: To říkal profesor!) To je právě jistá známka roztržitosti. Ale nám se vytýká, že byly jmenovány jen dva slovenské okresy. Prosím, kde jsou ludoví poslanci a senátoři, jestli tam těch krupobití bylo více, aby to byli zde oznámili a upozornili na to? (Hlasy: Už šli domů!) To měli udělat již před tím. Ale to je zase ta mentalita. Vláda to má udělat za ně a když to neudělá, tedy republika je vinna a porušuje pravidlo >justitia regnorum fundamentum<. Škoda, že tu pan profesor není. Já bych mu odpověděl stejně latinsky: >Vigilantibus jura!< Kdo chce něčeho dosíci, musí přijíti a musí se o to sám starat.
Pan sen. dr Kovalik chtěl, aby úřady samy ze své moci se o ty věci staraly, aby chodily k občanům na Slovensku a aby je upozorňovaly, že se mají hlásit. Já bych to rád viděl, aby se to dělo, ale slýchával jsem stížnosti na to, že stát zasahuje do všeho, a právě ta strana má pořád v ústech >autonomiu<, nuže, ať skládá zkoušku, že dovede aspoň v těch nejdrobnějších okolnostech.... (Sen. Volko: Škoda, že nejste profesorem, abyste tu zkúšku vydržial!) Nevím, jestli byste tam mohl, pane kolego, pravděpodobně kdybyste přišel ke mně na zkoušku a byl tak připraven, jako jsou vaší kolegové do debaty, tak byste propadl. (Veselost.) Neboť co si mám představiti, když kol. dr Kovalik nám zde povídal, že krajiny, t. j. země, mají dostávat své obnosy. Prosím, krajina slovenská dostává své obnosy, a to z 8 mil. Kč, které vláda dává každoročně do fondu, dostává slovenská krajina 2 mil. 280.000 Kč (Slyšte!) a vedle toho se na Slovensku právě tak jako všude jinde vybírá 12% přirážka k dani pozemkové a výnos této se účtuje výhradně pro Slovensko, a ani haléř z toho nepřichází nikam jinam. Jestliže jednoho roku něco zbude, mají to k dobru na příště, a kdyby jim scházelo, já bych rád věděl, zda by se ozval jediný senátor proti tomu, abychom Slovákům přidali. Vždyť Slováci přesto, že někteří nejednají tak, jak bychom si přáli, aby jednali, jsou děti našeho srdce, my je máme rádi a rádi bychom jim pomohli. (Potlesk.) Ale je žádoucno, aby se k nám takovým způsobem přišlo, abychom to mohli dělat před světem s jistým odůvodněním. Musíme pánům Slovákům z ludové strany připomenouti, že je celá řada věcí v našem veřejném podnikání, které si my u nás v historických zemích platíme sami z prostředků okresních nebo z prostředků zemských, kdežto na Slovensku to dělá stát a ještě se mezi námi z historických zemí nenašel nikdo, kdo by činil návrh, aby v tomto smyslu byla provedena také rovnoprávnost, nýbrž všichni víme, když Slovensko v minulých časech bylo tak nešťastné, že nemohlo míti správu svých věcí ve svých rukou, když bohatství slovenské nemohlo býti náležitě vytěženo ve prospěch Slovenska samotného, nýbrž odcházelo se z horní země dolů, že jsme povinni, abychom nahrazovali, co si před tím sami vlastní silou poříditi nemohli.
Prosil bych jednou pro vždy, aby již přestalo, a to nejen zde v senátě a v poslanecké sněmovně, nýbrž hlavně tam na Slovensku mluvení toho rázu, jakého jsme byli včera svědky.
Ve věci samotné, prosím, aby slavný senát, schválil usnesení poslanecké sněmovny tak, jak bylo zde předneseno, a aby na druhé straně zamítl pozměňovací návrh kol. Mikulíčka a rovněž tak, aby zamítl resoluci, poněvadž tato resoluce nevyslovuje nic jiného, než co je již v jiných resolucích, jež jsme přijali v obou výborech, obsaženo. (Sen. Mikulíček: Ale v praxi to není prováděno!)
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to nejprve o osnově zákona o státní pomoci při živelních pohromách v roce 1931, tisk 532.
Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu sen. Mikulíčka, Doudy a druhů hodlám dáti o osnově zákona hlasovati takto:
Nejprve o návrhu sen. Mikulíčka, Doudy a druhů, budeli zamítnut, pak podle zprávy výborové.
Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati ve čtení prvém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle návrhu sen. Mikulíčka, Doudy a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh se přijímá.
Tím celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 532.
Nyní budeme hlasovati o návrzích výborů národohospodářského a rozpočtového stran iniciativních návrhů na poskytnutí státní podpory poškozeným živelními pohromami, tisk 539.
Kdo souhlasí s návrhem výboru národohospodářského a rozpočtového, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výborů národohospodářského a rozpočtového se schvaluje.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem výborů rozpočtového, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Také tento návrh se schvaluje. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Projednáme nyní:
3. Zprávu I. výboru živnostenskoobchodního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 549) k vládnímu návrhu zákona o podpoře zahraničního obchodu. Tisk 552.