Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Na poslední část vývodu veleváženého pana řečníka přede mnou budu blíže reagovati v poslední části svých vývodů. Chci sobě dovoliti, zcela krátce poukázati na podstatu připraveného a projednávaného zákona a při tom rozebrati různé momenty, které bezpodmínečně potřebují nápravy.
Projednávaným zákonem o pomoci a podpoře, kterou stát zabezpečuje osobám, postiženým živelními pohromami, projevila vláda a stát podle našeho názoru jen ochotu, plniti svou morální povinnost vůči osobám nešťastně postiženým. Že však pro tuto osnovu zákona tisk nadělal tolik křiku a že bylo potřebí právě pro tuto osnovu zákona v řadách členů naší vlády po tolik týdnů se rváti, nemohu vlastně dobře pochopiti. Zde bylo by zase jednou správně na místě použíti starého známého přísloví, které zní: >Mnoho povyku pro nic za nic.< Navenek domnívá se ten, kdo není úplně dobře zasvěcen a informován, při uvádění číslic 65 milionů, dále 5 resp. 25 milionů, bůhví jak veliká oběť se tímto zákonem přináší našemu zemědělství a jak velkou ochotu projevují všechny druhé strany našemu zemědělství, když s touto osnovou zákona projevují svůj souhlas. Vezmemeli však tento zákon trochu blíže pod lupu, shledáváme, že dávky státu, že domnělá finanční oběť, kterou stát našemu zemědělství v případě takovýchto pohrom přináší, přece nikdy nemohou býti považovány za nějakou oběť nebo finanční dávku, která má povahu oběti. Do státního rozpočtu bude pro plnění ustanovení tohoto zákona podle §u l, odst. 2 dlužno po dobu 15 roků pojati ročně nejvýše 1,950.000 Kč. 3%ní zúročení úhrnného obnosu pro živelní škody, stanoveného 65 miliony Kč, vyžaduje právě jen nákladu 1,950.000 Kč ročně. Při obnosech vyznačených v §u 2, odst. l a 2, a to 5 resp. 25 mil. Kč, neběží přece skutečně o žádné přímo vyslovené dávky, nýbrž jen o státní záruku za určité půjčky. Risiko za tyto položky, rozšířené na těchto 15 roků, netřeba zajisté kalkulovati tak příliš velkým obnosem, poněvadž se zajisté vystačí s několika málo tisíci korun ročně.
Strádajícímu o sobě zemědělství poskytuje stát pro případ neštěstí pomoc 3%ním příspěvkem na úrok z půjčky, kterou si postižení mají opatřiti, a jejichž výši stanoví komise. Že komisemi - místními, okresními, resp. státními komisemi - stanovené obnosy v jednotlivém případě budou odpovídati jen zlomku skutečně utrpěné škody, je nám přece známo z praxe minulých let. Při živelních pohromách považují příslušní členové parlamentu postižené krajiny za svou povinnost, podávati v obou komorách našeho parlamentu návrhy na podporu. Mimochodem budiž poznamenáno, že takovýmto návrhům nepřiznávám velký význam. Návrhy jednotlivých klubů obou komor parlamentu, podané u nás během tohoto roku, kladou na projednávaný zákon požadavky, které daleko jdou za přípustnost ustanovení tohoto zákona. Máme se usnésti o zákoně, o kterém již dnes před usnesením víme, že ustanovení v tomto zákoně obsažená neodpovídají panujícím poměrům. Neníliž to považovati za nonsens?
Zemědělec, živelní pohromou postižený, máli býti účasten podpory a pomoci státu na základě ustanovení, obsažených v zákoně o živelních pohromách, musí se přece teprve snažiti, aby si u tuzemského peněžního ústavu zabezpečil úvěr, resp. se snažiti, aby úvěru dosáhl. Ale jak to dnes vypadá s dosažením hypotékárního úvěru pro naše zemědělství, o tom může si učiniti pravou představu jen ten, kdo je zasvěcen do panujících poměrů. Máme dnes v každé obci velký počet zemědělců, kterým by s povolením o sobě nepatrného obnosu ve formě hypotékárního úvěru ve druhém nebo třetím pořadí bylo pomoženo, a kteří by se dosažením tohoto úvěru mohli ještě udržeti nad vodou. Mnohé námahy v této příčině zůstávají většinou bezvýsledny. Jaký je výsledek? Usedlost přijde na buben, ale při první dražbě nenalezne se v 99 ze 100 případů žádný kupec.
Naše okresní hospodářské záložny nejsou již po dlouhou dobu s to, aby vyhověly nárokům na poskytnutí dlouhodobých úvěrů. Nedostává se jim potřebných volných prostředků. Shledáváme však také, že se odhady při sjednávání hypotékárních půjček na základě disposicí peněžních ústavů provádějí nyní takovým způsobem, že při použití stanoveného zástavního koeficientu dají sotva třetinu skutečné ceny nemovitosti pro půjčku, která se má povoliti. Příklady z poslední doby mohl bych uvésti v hojném počtu. Jsou sice ještě některé peněžní ústavy, které při poskytování půjček jdou trochu výše, nežli jsem zprvu uvedl, které však již při poskytnutí půjčky věřitelovi zrovna stahují kůži s těla, které požadují úrokovou míru 8,5 až 9 % i při úplně zajištěné prvotřídní hypotéce a stanoví úmorové sazby, které vyžadují dalších 3-5 a ještě více procent. O této kapitole budeme se zajisté musit příště jednou baviti trochu blíže, a budeme nuceni klásti na naši vládu také požadavek, aby se také touto otázkou poněkud blíže zabývala a rozhodla zakročiti. Mám za to, že se zřetelem k nadmíru nepříznivé finanční situaci, ve které se naše zemědělství převážnou většinou nalézá, projednávaný zákon o živelních pohromách neposkytne nikterak každému zemědělci, který byl živelní pohromou postižen, také možnost, aby byl účasten výhod tohoto zákona, nebudouli obnosy stanovené v §u 2 přiměřeně zvýšeny. Vzhledem k těmto okolnostem je zajisté oprávněna otázka, zdali vytvořením tohoto zákona v této formě jsme my jakožto zákonodárcové také svědomitě splnili svou povinnost vůči obyvatelům tohoto státu, či nikoli. Mám za to, že jsme svou povinnost nesplnili zplna a zcela. Bohužel dlužno vytvoření tohoto zákona resp. uzákonění podané předlohy považovati také zase jen za výsledek politického čachrování a smlouvání.
Zákon vykazuje však také ještě velikou mezeru ve svém zásadním ustanovení. Nečiní žádného rozdílu, zda živelní pohromou, na příklad krupobitím, existence postiženého jest ohrožena, zda jde o obdělavaíele půdy, který žije jen z výtěžku své půdy, anebo zda jde o postiženého, jehož existence živelní pohromou přímo ohrožena není, poněvadž jeho existence je přece více nebo méně zabezpečena jeho hlavním povoláním. U této kategorie obdělavatelů půdy dlužno přece zemědělství považovati za vedlejší výdělek. Příklad k objasnění: Speditér, který dříve byl nucen chovati větší počet koní pro vykonávání svého podniku, který dnes pracuje jen pomocí auta a traktorů, má také několik hektarů půdy, kterou obdělává. Krupobitím v obci utrpí zajisté také tento podnikatel jakožto majitel a obdělavatel zemědělské půdy škodu, kterou však konečně nelze přece srovnávati se škodou, kterou utrpí soused jako vyslovený zemědělec, jehož zemědělský podnik tvoří jeho existenci, který žije jen ze své hroudy. Je také nesmírný počet malorolníků a domkářů, kteří žijí jen ze své hroudy, vedle toho však zaměstnanci a zřízenci železnic anebo jiných státních podniků, kteří vzdělávají právě tolik půdy jako sousední domkář, při kterých však zemědělství dlužno považovati jen za vedlejší výdělek a nikdy nemá povahu hlavního povolání, poněvadž jejich existence je zabezpečena jejich služebním postavením, v případě krupobití utrpí zajisté také tito obdělávatelé půdy škodu, kterou však nelze srovnávati se škodou, souseda, jehož existence může býti ohrožena utrpěnou škodou. Zde vyskytuje se otázka, zdali by nebývalo povinností naší vlády, aby při předložení tohoto zákona vzala zřetel na tyto okolnosti. (Výkřiky sen. Starka.)
Žádám zástupce vlády, obzvláště zástupce našeho ministerstva zemědělství, aby při vydání směrnic o provádění tohoto zákona upozornili komise na tyto okolnosti a aby při přiznávání výhod tohoto zákona žádali, aby moment >ohrožení existence< byl vždy brán do popředí úvah. Kolega Bergman poukázal ve svých včerejších vývodech na část úplně oprávněných požadavků v zájmu našeho zemědělství, které kladou naši zástupci ve vládě. Vyjímám z toho zákon o úvěru pro naše zemědělství, kterého se dožadujeme, a táži se: Proč nemohla se naše veleslavná vláda odhodlati k tomu, aby předložila tak nadmíru naléhavě nutný zákon? Za otevřený výklad a odůvodnění byl bych zajisté velmi vděčen. Byloli uznáno za nutné vytvořiti pro náš průmysl a obchod zákon o vývozním úvěru, pak byla by se měla naše vláda odhodlati také k vytvoření zemědělského úvěru!
Měli jsme za to a bylo nám také vždy tvrzeno, že společně s řešením otázek vývozního úvěru, pro náš průmysl zajisté velmi důležitých, rozřešena bude také zároveň otázka zemědělského úvěru. Osnova ministerstva zemědělství pro zemědělský úvěr požadovala pro dobu 10 roků ročně sumu 50 milionů Kč, dohromady tedy 500 mil. Kč, kterých se mělo použíti k zlevnění zemědělských provozních úvěrů a k vybudování organisace zemědělského úvěru. Osnovou ministerstva zemědělství mělo býti toto ministerstvo také v dohodě s ministerstvem financí zmocněno, aby na dobu 5 až 10 let převzalo státní záruku za zemědělské úvěry, jež peněžní ústavy zemědělství poskytují k provozním účelům. Obzvláště tanulo při tom na mysli splacení krátkodobých úvěrů. Měla býti poskytnuta možnost přeměniti všechny krátkodobé úvěry v levněji zúročitelné dlouhodobé úvěry. Státní záruka měla činiti 75 % a měla se k tomu účelu poskytnouti jedna miliarda. Úroky 7 a 8 %, ba úroky jen 5 a 6 % dlužno dnes pro naše zemědělství považovati za přílišné zatížení. U naší Národní banky leží dnes ladem obnosy, které jdou do miliard. Kdyby tento ústav dal zemědělství k disposici l-1,5 miliardy za úrok 3,5 až 4 %, přispěl by tento ústav vedle finančního efektu zúročení velmi mnoho k oživení hospodářství, což přece musí býti také v zájmu tohoto peněžního ústavu. Tento obnos 1,5 miliardy vynesl by při zúročení jen 3,5 % Národní bance na úrocích 56,5 mil. Kč, takže by po srážce výloh a správních výdajů vždy ještě zbýval čistý zisk více než 40 mil. Kč. Proč vláda takovouto nasnadě ležící věc dodnes neměla ochotu uznati, je mně jakožto národohospodáři sotva srozumitelné.
Můžeme stále znovu konstatovati, že jest u nás ještě zvykem, také pokud jde o hospodářskou politiku, měřiti dvojím loktem. Není-liž to více nežli ironie, když se někdo dnes ještě odvažuje mluviti ve schůzích a v tisku o přednostním postavení zemědělství resp. agrárníků v našem státě? Co se u nás učinilo pro zabezpečení příští sklizně? Po celé týdny se páni ministři hádali o způsob, jak rozřešiti tuto otázku, pro naše domácí zemědělství tak vysoce důležitou, až bohudík úprava této otázky padla jednoduše do vody. Vinu na tom má uplatňování stranickopolitických názorů bez ohledu na poměry a okolnosti, bez ohledu na nutnost a naléhavost rozvířené otázky. Dokud v této příčině nebude zjednána náprava, nebude u nás lépe.
Zdá se, že poměry, které dnes panují v našem zemědělství, nejsou dosud pro směrodatné činitele v našem státě takového druhu, aby se tito činitelé viděli nuceni odhodlati se k vydání takových opatření, jimiž by existence našeho zemědělství alespoň částečně mohla býti zabezpečena. Víme přece, že se u nás všechno pokud možno dělá na dlouhé lokte, a že se u nás s vládní strany zasahuje teprve tehdy, když většinou jest již pozdě anebo alespoň hodně pozdě. K vydání preventivních opatření nelze u nás nikoho přiměti. Prozíravosti, která by se u nás měla projevovati, se stále nedostává. Zda za takových okolností lze u nás ještě mluviti o rozumné hospodářské politice, o tom chtěl bych pochybovati.
Prohlašuji s důrazem, že zákon jako takový nepřináší toho, co by nám byl musil přinésti, a že není zde onoho všeobecného porozumění, jež jsme oprávněni žádati. Poukazuji na velmi zajímavý případ, který se odehrál v ministerské radě. Víte přece, jak zle jest u nás na tom pěstování chmele, že naši chmelaři prodělávají krisi, jakou neprodělává žádný jiný obor povolání. (Sen. Stark [německy]: A dělníci nikoli?) Pane kolego, musíte se sám podívati na tyto poměry, abyste to pak mohl posouditi. Při chmelařství jde o obor, který státu dosud vynášel velmi mnoho, jak pokud jde o aktivum obchodní bilance, tak také co do zdanění. K zabezpečení neprodaného výtěžku loňské sklizně bylo by potřebí obnosu 2,5-3 mil. Kč. Tento obnos prý nelze povoliti. Ministr financí ukazuje zde zapnuté kapsy. Co národní hospodářství státu takovýmto jednáním ztrácí, o tom teprve pozdější dny podají důkaz.
Nyní několik poznámek k vývodům kolegy Böhra. Pan kolega Böhr stěžoval si do mých vývodů v poslední páteční schůzi senátu a dále do toho, že mé vývody nebyly proneseny v té formě, jak je přinesl tisk. Kdyby byl zde býval, mohl vzíti mé vývody na vědomí sám. Jsem zvyklý vyjadřovati se vždy jasně a říci všechno tak, jak to mám na srdci. Co na srdci, to na jazyku, a nesmýšlím tak jako mnohý jiný. Pan kolega Böhr stěžoval si do způsobu, jakým vedeme politický boj. Musím říci, že mně svého času na jistou stížnost prohlásil, že křesťanskosociální strana lidová nemá vlivu na tisk; udával to jako omluvný důvod. Poukazuji se své strany na způsob, jakým tato strana vede politický boj, který je výsměchem veškeré křesťanské lásce k bližnímu a nezastaví se ani před osobou representanta politické strany svazu Bund der Landwirte v ministerské radě, osočuje před vámi jeho výkony a činnost, znešvařuje a tahá je do bláta. Dnes hrají si parlamentní zástupcové a vůdcové křesťanskosociální strany na divé muže, kteří ve své křesťanské lásce k bližnímu jsou kdykoli ochotni jednati se svými bližními způsobem, který svědčí o všem jiném nežli o křesťanské lásce k bližnímu. (Výkřiky sen. Böhra.) Trvám na tomto svém názoru a přesvědčení v plném rozsahu. Při sledování politických cílů je této straně každý prostředek dobrý. Mohu v nesčetných případech podati důkaz tohoto svého tvrzení. Nemůže to, jak skutečnosti ukazují, často býti dost špatné, jen když je to v zájmu strany. Je nám přece známo, že kazatelna a kostel těmto pánům nejsou dosti svaté a že jich sami užívají jako prostředku k cíli. a to ve smyslu snah této politické strany. (Odpor sen. Bohra.) Nám svobodomyslně založeným křesťanům je nejsvětější naše náboženství, naše víra. ve které jsme byli zrozeni a vychováni, ve které vychováváme své děti a ve které žijeme ve svých rodinách. Lituji hluboce, že se z toho, co je nejsvatější, u jiných vytlouká politický kapitál. Tak dobrými křesťany, jako vy všichni, je každý jednotlivec z nás. My však netěžíme z náboženství; my jsme si také nevzali patent na náboženství, chtěli bychom jen rádi věděti, kde vy jste na to ohlásili patent. Dnes sobě pánové patrně vydobyli také ještě patent na němectví. Působí na mne vždy zcela podivně, když se některý Němec v politickém zápase vydává za nejvíce nacionálního, za Nadněmce, který se ve svém soukromohospodářském životě uplatňuje spíše jako všechno jiné, nežli jako spolehlivý, plně vědomý člověk. Jakým způsobem se representant křesťanské strany lidové uplatnil jako člen bývalé vlády na poli národnostním a hospodářském, máme přece všichni velmi dobře na paměti. Jak těžké postavení v této době měl zástupce naší strany v ministerské radě, o tom se jindy a na jiném místě již trochu blíže vyslovíme. Bývalý representant této strany byl by se spolčil i s ďáblem, když šlo o rekonstrukci nové vlády. Je nám přece známo, s jakými návrhy přicházel tento pán i k nejvýše postavenému činiteli ve státě. Také o tom se budeme ještě jednou baviti trochu blíže.
Zda bychom se my Němci v tomto státě neměli všichni vespolek zabývati mnohem vážnějšími otázkami, nežli abychom na sebe vzájemně útočili, jak tomu bylo dosud, jest otázka, o které se zde nechci šířiti. Ale vy, vaše strana, vy jste tento boj vyvolali svým tiskem, a my tento boj přijmeme a vybojujeme, jak je naší povinností. (Potlesk. - Výkřiky sen. Böhra.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Petřík.
Sen. Petřík: Slavný senáte! Návrh zákona č. 548 měl svou obdobu v opatření Stálého výboru z 11. října 1929. č. 159. (Kontroverse sen. Stöhra se sen. Böhrem. - Hluk.)
Tehdy bylo usneseno, aby poškozeným živelními pohromami r. 1929 byla poskytnuta půjčka 200 mil. Kč a těm, kteří jsou hypotékárně předluženi, tak že by si na novou hypotéku vydlužiti nemohli, nebo těm, kteří dostali pozemky z přídělového řízení, nemají je zaknihovány a tudíž si na ně vypůjčiti hypotékárně nemohli, byla poskytnuta záruka 20 mil. Kč. Výdaje, které s tehdejší akcí půjčkovou stát měl, činily v prvém roku 6 mil. Kč, t. j. 3% úrok ze 200 mil. Kč. Každým rokem samozřejmě kvóta, kterou stát na úrocích vyplácí, se mírní, protože ti, kteří si vypůjčili v peněžních ústavech, musejí také splácet a tím úrok se splácí menší a menší částkou.
Pan kol. Kroiher jako referent rozpočtového výboru prohlásil, že trvalo dlouho, než návrh tohoto zákona byl dojednán v koalici, a že také slyšel se vyjadřovat, že dar, který podle tohoto zákona zemědělství dáváme, je darem ohromným, a jsou prý lidé, kteří myslí, že se ročně dává 65 mil. zemědělcům, a ne 3% úrok z 65 mil., t. j. asi 1,950.000 Kč.
Pokud jde o mou stranu, mohu prohlásiti, že na toto řešení naše strana mileráda přistoupila, a pokud snad bychom byli měli vinu, že to nebylo usneseno na jeden ráz, v půl hodině, vysvětlím to tím, že přece bylo v koalici nutno jednat také o jiných věcech, nejen o této; tato věc byla také spojena s věcmi, které také považujeme za důležité, to je s exportními úvěry a jinými věcmi. Tedy žádný div, že to tak rychle nešlo, jak by si někdo přál, že to bylo vázáno na jiné záležitosti. (Sen. Havlena: Máme změnu paragrafu 82!) Ano, v tom to tkvělo.
Vážení pánové! Podle nynějšího návrhu, který poskytuje půjčku 65 mil. Kč pro ty, kteří se nemohou dále hypotékárně zatížiti, pro ty dává stát záruku 5 mil., pro ty nehypotékární úvěry a dále stát poskytuje novou věc, která při usnesení Stálého výboru r. 1929 nebyla, nebo na kterou se nevzpomnělo, dává dále 25 mil. Kč záruky sociálně pojišťovacím ústavům, aby mohly záložnám a spořitelnám peníze na ty výpůjčky půjčiti. Která záložna, nebo spořitelna, nebude míti peníze na tyto půjčky, dostane je od sociálně pojišťovacích ústavů na záruku státu. Za to ručí stát 25 mil. Kč. Usnesení velmi příznivé a dobré. Jedná se o to, aby prováděcí nařízení v této osnově zákona bylo velmi jasné, tak jasné, aby v poškozených krajích každý rozuměl a věděl, že má dvojí nárok, totiž na výpůjčku a na podporu. Zákon o podpoře postiženým živelními pohromami zůstává vedle této půjčky samozřejmě v platnosti. Jde také o to, aby alespoň místní komise pro zjišťování živelních pohrom byly jmenovány na jiném podkladě, než se dělo dosud. Dosud byly jmenovány okresním úřadem na návrh delegáta zemědělské rady, dnes jsme dostali do resoluce ustanovení, že po slyšení, anebo po dobrozdání obecního zastupitelstva. Tedy v tomto případě bude více záruky, že z našich zemědělských kruhů, které nejsou kruhy agrárními, také tam něco dostaneme, neboť, jak jsme měli zkušenosti, když se jedná o zastoupení malých lidí, je zástupce organisovaný domkář, poněvadž delegát zemědělské rady navrhne domkáře. Není to sedlák, ale také ne domkář v pravém slova smyslu anebo našeho smyslu.
Bylo by dobře, kdyby v prováděcím nařízení bylo obcím přísně nařízeno, že musejí vyhlášky včas vyvěsiti a musejí v tom směru informovati obyvatelstvo. Bylo by dobře dále, kdyby okresní úřady byly v prováděcím nařízení vyzvány, aby pokud možno z poškozeného území povolaly starosty k poradě, jako beztoho je zvou k poradám ve věci tak důležité, jako je tato, a aby bylo dáno patřičné poučení a příkaz, jak to mají dělati. Byl bych pro to, aby vyhlášky o té výpůjčce a pohromách živelních byly stylisovány na okresních úřadech, aby obecním úřadům byly posílány s příkazem, aby je vyvěsily. Myslím, že by to bylo pohodlnější a smyslu zákona odpovídající, než když se vyhláška nechá starostovi stylisovati. Je-li starosta dobrý stylisátor, bude tomu rozumět každý, je-li špatný, nebude žádný vědět, oč jde. Jde o to, aby tiskopisy, kterých k soupisu o půjčku a podporu při živelních pohromách je zapotřebí, byly včas na okresních úřadech, aby byly opatřeny obecními úřady pro poškozené jednotlivce, aby bylo učiněno opatření, aby nebyly zkoupeny zástupci jednotlivých stran, anebo jedné strany, a tím způsobem znemožněno, aby je poškození z jiné strany nemohli dostati. To se stalo r. 1929/1930. V různých okresech na Klatovsku, Sušicku a jinde jedna strana zkoupila ty tiskopisy, okresní úřad je vydati nemohl, a tak tyto věci velmi pokulhávaly. Nutno lhůtu ku podání těch soupisů učiniti pokud možno nejdelší. Nepřimlouvám se za zvlášť dlouhou, ale myslím, že stačí, pokud nám bylo slíbeno v národohospodářském výboru, že lhůta bude do konce října. Myslím, že stačí, když se udělají rychlé přípravy, a budemeli v novinách obyvatelstvo kupředu informovat.
Jde o to, jak podávat ty soupisy, zda na obecním anebo na okresním úřadě. Já bych byl pro to, je možno také ještě se rozmyslit, je možno, že můj návrh by nebyl snad dosti praktický, ale myslím, že by bylo radno v prováděcím nařízení stanoviti, že každý poškozenec musí přihlášku odevzdati u starosty a ten starosta musí učiniti soupis o těch přihláškách, které dostal, a doručiti je okresnímu úřadu. Když je bude každý posílati, jak chce a kam chce, nebude míti úřad přehled, co bylo vykonáno a co nebylo, a nebude také moci upozorniti, proč se nepřihlásil. Tedy byl bych pro to, aby se dávaly prostřednictvím úřadu přihlášky a úřad aby je odváděl.
Samozřejmě stejně bude se zákon o půjčkách na živelní pohromy týkati také požáru a zvláště hromadného, jak jsme to měli v okresu kralovickém v obci Bílové.
Vážení pánové, potíže máme v tom, že r. 1929 poškození dostanou půjčku a podporu a že tyto půjčky a podpory také dostanou poškození v r. 1930, kdežto poškození v r. 1928 a v r. 1930 dostávají jen podpory, případně, jak uvedu, je také nedostanou. To už je lapsus. Ono se řekne: V r. 1929 je mnoho poškozených, v r. 1930 je hodně potřebí, asi třetina, ale kdo je postižen v r. 1928 anebo v r. 1930, byl stejně postižen jako ten, kdo byl postižen v r. 1929 nebo 1931. Pro tohoto žádná půjčka nebude existovati.
Snad by bylo lépe, když se nemůžeme dostati k pojištění proti živelním pohromám, kdyby aspoň na každý rok bylo učiněno stejné opatření, a ne jednou hrc, a podruhé nic, po třetí hrc a po čtvrté nic, a zase něco. Jak přijdou k tomu ti, kteří jsou v těch mezerách postiženi? V jednom roce je půjčka i podpora, ve druhém roce jen ta podpora. To není správné.
Vážení, pan kol. Kroiher uvedl, že ti, kteří si vypůjčí u peněžních ústavů, a úvěr na tu půjčku je 15letý, budou míti výhodu, že nebudou musit spláceti tyto půjčky. Já tento náhled sdíleti nemohu, poněvadž i já r. 1929, resp. 1930 vyjednával jsem s několika peněžními ústavy, aby nebraly žádné povinné roční splátky, které jsou stanoveny určitou kvótou, aby je nepožadovaly, nýbrž aby nechaly úvěr opravdu na 15 let. Žádná záložna ani spořitelna mně na to nepřistoupila, poněvadž řekla: A což, když on po 15 letech nebude míti peníze, co by nám ministerstvo financí v tomto případě řeklo? Docela správně! A já nevěřím, že je to možné. Je to možné snad v nějakém menším peněžním ústavě, kde mají rolníci a vlivní činitelé vliv, že se udělají případy, že někdo peníze, které se mají spláceti, bude dávati na knížku hospodářské záložny, která bude vinkulována pro tu záložnu. Po 15ti letech si ty peníze nesmí vyzdvihnouti. To by šlo. Ale které ústavy dají půjčku? Žádná spořitelna a záložna hospodářská do toho nepůjde a také okresní hospodářská do toho nepůjde.
A teď k těm věcem živelní pohromy. Návrhy, ne vládní návrhy, nýbrž návrhy jednotlivých poslanců, resp. senátorů, na udělení podpor na živelní pohromy a po případě různých úlev při tom, jako odpis daní atd.: V zákoně o daňové reformě č. 76/27 je stanoveno, že poškození živelními pohromami mají nárok na odpis daní, po případě i na odpis přirážek daně zemědělské. V tomto zákoně bylo stanoveno, že tento fond na odpis daní bude dotován 10 %, které vyberou obce k dani pozemkové, tedy 10 % z daně pozemkové v jednotlivých obcích vybrané, a 30 % ze zvláštního příplatku, který odvádějí zemědělci, tedy majitelé půdy, vyjma lesů. S těmi lesy je to zvláštní. Ve vládním nařízení Č. 74/28, kde se právě mluví o té náhradě daní a přirážek, je ustanovení, že se z lesů nevybírá žádný poplatek, ten dvanáctiprocentní, a ve vládním návrhu č. 75 se také mluví o tom, že se z lesů nevybírá přirážka k dani pozemkové, proč tedy mají majitelé lesů nárok na náhradu třeba nějaké půjčky a také na podporu, když nikde nic neplatí? To je věc dosti divná a také jsem si to nedal nikdy vyplatiti. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)
Pokud jde o ty podpory podle vládního nařízení č. 75, to je zvláštní kapitola. Je to přímá trýzeň, jak se vládní nařízení k zákonu č. 118/27 provádí. Stesky se, myslím, budou týkati pouze českého odboru Zemědělské rady v Čechách. Na Moravě stesky nejsou, tam snad pánové neumějí tak dobře někoho ošulit jako v Čechách. Myslím, že také v německém odboru v Čechách nejsou takové poměry, poněvadž o tom odboru je známé, že je demokratický, a myslím, že tam takové podfuky jako v odboru českém nejsou možné. Já jsem zjistil r. 1930, když byla živelní pohroma na okresu rokycanském, že podpora po dlouhém jednání - bylo značně poškozeno přívaly a krupobitím 12 obcí, hlavně však přívaly - byla přiznána 5 obcím. Jednání je vždycky tak zdlouhavé, že jsou podpory udělovány až na jaře, při jarní setbě, při sázení bramborů a setbě ječmene a ovsa. V květnu potlouklo a my si musíme stěžovati, že je aparát takový, že nic nezmůže. Jednání je loudavé. Podporu dostalo tedy 5 obcí. Zjistil jsem, že v 5 obcích nedostal naturální podporu podle vládního nařízení č. 75 ani jeden drobný zemědělec. Co je to drobný zemědělec? Rozumím tím zemědělce asi tak do 5 ha půdy. R. 1929, když jsme projednávali ty půjčky a podpory v rozpočtovém výboru, intervenoval jsem v té věci u p. ministra, který mně řekl: Pane senátore, tím, co se vám stalo na Blatensku, je vinen úředník politické správy, který má tu věc na starosti. Pamatoval jsem si to a teď, když se to stalo na Rokycansku, poslal jsem okresnímu úřadu velmi rozčilený dopis - vždyť je člověk tím dotčen, zrovna aby se rozstonal, když to všechno vidí - jak je to možno, jak mohlo býti připuštěno, aby nic nedostali lidé, kteří byli tak citelně poškozeni. Nemám čas to citovati; vypsal jsem si z jedné obce asi 10 poškozených, z nichž asi 2, 3 měli oseto až 56 arů žitem, to jsou přece 2 strychy žita, tedy značná výměra, 56, 56, 21, 21, 28, 42 arů žitem a dále 21, 19 atd. arů pšenicí. Krupobití a povodeň byla ke konci května a žito bylo úplně zničeno. Dobrá, bylo tedy posečeno ihned po zkáze. Okresní zvěrolékař dal ferman do každé obce, že se slámou z toho nesmí krmit, poněvadž je zatlučena pískem, a nedá se ten písek právě z toho měkkého útvaru, samozřejmě nedozrálého, a slámy vypuditi, bylo to asi také trochu ztuchlé, tedy zakázal jakékoli krmení, totiž proto, že by se o dobytek, který by se tou slámou krmil, přišlo. Vedle toho se přišlo o všechna jetelová a luční sena, poněvadž byla zaplavena přívalem, pšenice měly písku na 60 %, a prosím, nikdo na podpoře naturální z těch lidí nic nedostal. Když jsem tedy tak naléhal a okresnímu úřadu napsal, jak se to mohlo státi, napsal mi okresní úřad: My jsme je nevyloučili z podpory, pane senátore, ti lidi v seznamu jsou, my jsme také seznamy zemědělské radě poslali, ale správa fondu nám je vrátila zpět s razítkem >nezemědělec<. Nuže, pánové, o to tu jde, aby nám nedělal fond českého odboru rady zemědělské to, co nedělá žádný odbor zemědělské rady, aby se na nás pánové pořád nevytahovali tím svým agrárním způsobem, a aby nám nevykládali zákony agrárně, nýbrž tak, jak jsou. (Sen. Johanis: Zejména pražská zemědělská rada to dělá!) Ano, jen ta. A vedoucí úředník zemědělské rady dr Schneeberger mi řekl: Pane senátore, to je zákon čís. 118, podle kterého je to nařízení č. 75 z r. 1928 vydáno. Tam je, že nárok na podporu mají zemědělci. Když to z toho zákona dostanete, pak můžeme dávat každému nezemědělci. Ale zemědělcem může býti jen ten, kdo převážně je zemědělcem, avšak kdo je převážně dělníkem, kolářem nebo řezníkem, ten žádnou podporu z těchto peněz dostati nemůže. Vážení, já jsem tomu nevěřil a myslil jsem si: co pak tvůj výklad, to provádí ve své pravomoci ministerstvo zemědělství. Co pak ty budeš povídat. Tak jsem si myslil, přes to přejdu k dennímu pořádku. Měl jsem několik požárů, kde ti lidé také žádali o pomoc z fondu, protože požár je také živelní pohroma, já ty požáry hledám již několik měsíců, ve fondu vůbec nejsou, vždyť žádosti byly poslány, jak je to možné, že tam nejsou? Hledal jsem je na okresním úřadě, a oni mi řekli: Ty jsou na ministerstvu vnitra. Já jsem řekl: Jak to, že jsou na ministerstvu vnitra? A oni mi odpověděli: My tu máme brožuru. A teď jsem se teprve dověděl o vládním nařízení, o kterém nikdo neví, a úředník na okresním úřadě to musí udělati, jak mu to nadiktují. Když to neudělá a přijdou ty návrhy na fondy, dá se na ty spisy razítko >nezemědělec< a vrátí se to zpátky a úředníkovi nezbývá, než aby to vrátil nebo to dal ministerstvu vnitra, nebo to musí za hoditi.