Ano, zaveďme živelní pojištění, usnesme se na zákoně, podle kterého bude postiženým zemědělcům vyplacena náhrada za škody způsobené krupobitím, povodní, pádem dobytka a podobně, ale to může se snadno stát i bez zvláštní pojišťovací ústředny, bez monopolní společnosti.

Tedy s těmi monopoly a ústřednami buďme již jednou opatrní. V těžkých dobách, ve kterých právě přešlapujeme, nutno s povděkem vítati právě předložený návrh zákona o státní pomoci při živelních pohromách. I když ta pomoc nebude stoprocentní, i když zplna nenahradí oněch ztrát, jež zemědělci utrpěli krupobitím, ukážeme jim aspoň dobrou vůli. Ukážeme jim, že v dobách zlých je stát neopustí, vždyť pomoc, které se jim dostane, nepochází od jednotlivců, tu pomoc neskýtají žádné strany, tu pomoc skýtá celý stát.

Podpory, mají-li postiženým přinésti skutečnou pomoc, musí býti vyplaceny rychle, zejména v okresech Louny, Tábor, Bílina, Duchcov, Smíchov, Rokycany a jiné. Zvlášť se přimlouvám, aby rychle podal stát pomocnou ruku občanům v Rohatci - okres Strážnice na Moravě - kde 11. června letošního roku zničena byla veškerá úroda, kde dílo zkázy dovršuje i neregulovaná řeka Morava a kde zemědělci jsou na pokraji zoufalství, neboť nebude chleba, nebude píce, nebude obilí na setí, nebude čím uhradit daně, ani nejnutnější životní potřeby.

Nebyli jsme tak tvrdí, abychom nepřipouštěli pomoc státu, když statisíce dělníků v továrnách, na stavbách a jinde octlo se bez práce a bez výdělku, vydáno v šanc bídě a hladu. Odhlasovali jsme pro tyto lidi podpory v nezaměstnanosti. Jistě nebude nikdo mezi námi, kdo by odpíral pomoc našemu zemědělci, jenž sice nepřišel o práci, naopak jenž má práce po celý rok dost a dost, ale jemuž výdělek vyrván byl dravým proudem vody nebo zhoubným krupobitím.

To, co dnes předloženou osnovou zákona dáváme zemědělství, to je - bohužel - jen malá kapka léku na velikou bolest. Pravím: na velikou bolest! A musil bych opakovati všechno to o povážlivém zadlužování selských usedlostí, o četných exekucích pro nezaplacené daně, o nedostatku peněz v našich zemědělských rodinách, o útěku z venkova do měst, (Souhlas.) abych vystihl tu těžkou situaci, v níž se naše zemědělství octlo už před dvěma roky. A musil bych také žalovati, že není všude dosti pochopení pro spravedlivé požadavky zemědělské. Jako příklad uvádím stále odkládání otázky numeru clausu v cukrovarnictví, tedy otázky na níž má eminentní zájem nejen cukrovarnický průmysl, ale i statisíce řepařů. Musil bych dále žalovati na nedostatek pochopení pro zlou situaci zemědělskou, když mezistátní jednání o obchodních smlouvách nechává se až na dobu nejposlednější, na dobu, kdy žně již začínají anebo jsou už v plném proudu a zemědělec neví, co bude za své obilí tržit.

A musil bych konečně žalovat i na nešetrnost ve státní administrativě. Nezapomeňme, že daně se velmi špatně scházejí a ještě hůře se budou scházeti za rok letošní. Je tedy potřebí ve státní správě šetrnosti až úzkostlivé.

Nejde však jen o daně, jde i o jiné veřejné dávky, jde o různá sociální břemena, která dosahují už částky téměř 300 Kč na ha, jak nedávno vypočítal profesor Ernest. Dnes, v době nouze o každou korunu, jsou tyto sociální dávky břemenem už věru povážlivým.

Více než všechny ostatní věci, které byly projednány, anebo takové, o kterých se stala dohoda, že budou projednány, dává nám naději na lepší časy zamýšlená kontrolní a úsporná komise. (Souhlas.) Nejen zemědělství, ale všem výdělečným a podnikatelským vrstvám bude pomoženo, sníží-li se daně a dávky. Bude-li stát šetřit, bude také každý dávati státu, což jeho jest. Přijde uklidnění doma, získáme dobré jméno, důvěru a úvěr v cizině, vyčistí se vzduch různými aférami tolik zamořený a bude z toho prospěch všeobecný, zejména jestliže bude zřejmo, že stát stojí nad stranami a nikoliv tyto nad státem. Budou-li panem ministrem financí provedeny vážně zamýšlené úspory, budeme mu jen velmi vděční a přestaneme se ptát, ke které straně patří.

Předloženou osnovou zákona zavazuje se stát ke garancii za několik milionů Kč. Jakkoli možno jen schvalovati snahu státu, pomoci rychle v případech neodkladných, nelze jásati nad faktem, že tohoto ručení státu, čili státních garancií, povážlivou měrou přibývá. Kolik miliard dosahují státní garancie jen na příklad při podpoře stavebního ruchu, při pozemkové reformě, při silničním hospodářství atd. atd., to nemohu ani zhruba odhadnout. Vím jen, že těch garantovaných miliard je příliš mnoho.

V souboru nových opatření, jimiž se chce pomoci zemědělské produkci, má býti novelisace §u 5 provenienčního zákona chmelařského z roku 1921. Význam této novelisace spočívá v tom, že dosud známkování chmele pro spotřebu domácího průmyslu bylo dobrovolné, kdežto nyní bude povinným.

Praktického významu pronikavého od této nové úpravy čekati nelze, poněvadž i za dřívější úpravy většina chmele pro domácí spotřebu byla známkována. (Sen. Stöhr [německy]: Velmi správně!) Neznámkoval se jen ten chmel, který kupovaly pivovary od svých podílníků, nebo hostinských, kteří jsou pěstiteli chmele. Povinným známkováním veškeré tuzemské spotřeby zdražuje se poněkud chmel pro spotřebitele, ale zvýšení ceny pro producenta od opatření tohoto nemožno očekávati. Poněvadž však jde o požadavek odborové organisace chmelařů, která se obává zneužití dosavadní mezery v zákoně nekalými manipulacemi, je nutno k realisaci tohoto požadavku dáti souhlas.

Otázka zemědělské krise je otázkou krajně vážnou, jako vážnou je i otázka krise průmyslové a hospodářské vůbec. Tu nejde už jen o ta či ona výrobní odvětví, tu nejde už jen o ten či onen stav nebo třídu, tady jde již o nás všechny, jde už o samé kořeny státu. Zde veškerá demagogie a stranická licitace musí ustoupit před vážnou starostí, jak se hospodářsky zajistit do budoucna.

Z té duše vítám, že jsme se dohodli v otázce státní pomoci při živelních pohromách a přeji si téže dohody i v dalších otázkách, jež - bohužel podnes zůstávají nevyřešeny, ale jež řešiti musíme již v nejbližší budoucnosti. Uvádím na příklad jen nezbytnou nutnost zmíněného již zajištění domácí sklizně, dále vydání zákona o omezeném zakládání nových cukrovarů, o zemědělských úvěrech, o míchání lihu s pohonnými látkami, o definitivním vyřešení otázky bytové atd. Nikoliv pod zorným úhlem prospěchu stran, ale pod zorným úhlem pomoci lidem nešťastným, i pod zorným úhlem prospěchu všeobecného a dobra státu dívejme se na všechny ty aktuelní problémy hospodářské, před něž jsme stavěni. Potvrdíme tak, že opravdu máme koalici a vládu hospodářské koncentrace, jak se to tvrdilo při utvoření této vlády a vládní koalice před půldruhým rokem. A nebude pak možným nynější stav, v němž těžce zkoušené zemědělství odbýváme jen drobečky.

Pamatujme na zajištění půdy v rukou lidí státu oddaných. Vyřešme otázku zemědělské krise od základů a dokonale, zajistěme našemu zemědělci odměnu za jeho těžkou a záslužnou práci, jinak nám bude s půdy utíkat a dočkáme se pravého opaku toho, co bylo ideálem 38. října 1918.

Nemám vroucnějšího přání, než aby předložený návrh zákona o státní pomocí při živelních pohromách byl počátkem rychlého a definitivního řešení celého souboru oněch otázek, jež svědomitě a vážně řešeny, budou znamenat odstranění zemědělské kříse. Z toho důvodu bude klub náš pro předložený návrh zákona hlasovat. (Hlučný souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jen pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Slavný senáte! Zítra nastanou parlamentní prázdniny. Zdá se, že však budou to prázdniny spíše jen podle jména, než podle skutečnosti. Není doba taková, které by dovolovala, aby veřejní činitelé a jmenovitě členové zákonodárných sborů mohli se oddávati odpočinku. Proto letošní parlamentní prázdniny budou víc jen přerušením jedněch prací a nahrazením jich pracemi jinými. Nemusíme při tom myslit hned na obecní volby, i když víme, že tyto volby budou se ať už v září či v říjnu, nebo docela až v listopadu konati. Nechci také přehlížet, a jako starý samosprávný činovník také nepřehlížím význam obecních voleb, ač se mi zdá, že leckde klade se na tyto volby větší váha a dává se jim jiný význam úmyslně, než odpovídá smyslu těchto voleb. Vidíme mnoho neklidu, nervosy ba rozčílení z obecních voleb. Někde myšlenky na volby jsou tak vystupňované, že přehlušují všecko ostatní. Jako bychom neměli nic než obecní volby před sebou. Je mnoho věcí, jimž je potřebí věnovati především pozornost. Obecní volby zůstávají vždy jen aktem, který dává obecním pracovníkům absoluci za minulost a vyslovuje důvěru či nedůvěru do budoucnosti. Už z toho důvodu doporučovalo by se méně předvolební horečky a víc, daleko víc myšlení na to, co těžká doba před nás postavila.

Jestliže tedy zítra započnou úředně parlamentní prázdniny, pak nemůže to být pobídkou k činnosti členů zákonodárných sborů pro volební kampaň, ale především a výhradně k studování stavu a potřeb našeho národního a státního života. Podívejme se trochu, jak to dnes jen v hlavních rysech vypadá. Nepřeháníme, řekneme-li, že bída rozlézá se strašlivou měrou do všech vrstev národa. Především řádí mezi dělnictvem a mezi drobnými řemeslníky a zemědělci na venkově. Máme podle úředních statistik přes 200 tisíc nezaměstnaných, toto číslo však jen přibližně odpovídá skutečnému stavu. Mnoho tisíc nezaměstnaných není vůbec statistikou zachyceno, protože vyčerpalo nárok na podporu nebo nemohou stejně dostati zaměstnání a neucházejí se proto o ně prostřednictvím okresních zprostředkovatelen, nebo získají zaměstnání na týden, dva nebo tři a tím zas vypadají z evidence atd. Kromě toho denně přicházejí zprávy, že ta či ona továrna omezuje výrobu, zastavuje práci a vždy ovšem propouští dělnictvo stejně už omezené na velmi malý počet. V posledních dnech slyšeli jsme opravdový výkřik z Ostravska, kde omezují těžbu uhlí, provoz železáren a kde bída dostupuje vrcholu. Není za takových okolností povinností členů zákonodárných sborů, aby využili dobu, kterou jim poskytuje přerušení parlamentních prací, aby na vlastní oči přesvědčovali se o bídě, kterou trpí průmyslové dělnictvo vysazené a vysazované z práce a aby hledali prostředky, jak pomoci?

Průmyslové dělnictvo není samo postiženo bídou. Jděme po vesnicích, kde není průmyslu, kde není průmyslového dělnictva. Uvidíme obraz stejný nebo skoro stejný. Není práce, není odbytu, výdělky jsou špatné nebo žádné. Malí živnostníci na vesnicích, odkázáni na odbyt svého zboží mezi dělnictvem, neprodávají nebo musí prodávat na dluh, protože mezi lidem není peněz. Malí zemědělci jsou stejně bez prostředků, protože musili prodati své výrobky loni na podzim za bídných cen anebo poklesem cen v letošním roce utrpěli nové ztráty. Nad vesnicemi vznáší se doopravdy nejhroznější bída, nechceme-li rovnou říci, že i hlad. V městech jsou poměry známy. Ani největší péče, kterou rozvinula města ve prospěch všech těch, kdož byli postiženi hospodářskou krisí, nestačila zachránit všecky před krutými následky nouze. Že v Praze nejsou dosud důsledky ve všech směrech patrný, je především vlivem péče pražské obce, která rozvinula příkladně investiční činnost a opatřila tak zaměstnání mnoha tisícům lidí.

Je bída a hrozí, že bude ještě větší. Podzim a zima, které se valem blíží, slibují být strašnými. Jestli jsme se dívali už na minulou zimu s obavami, musíme hledět vstříc nové zimě s největším strachem, protože v této zimě ukáží se plnou měrou všecky následky hospodářské krise. Namítne se, že stát udělal, co bylo v jeho silách. Jistě. Byly uvolněny miliardové částky na investice, které se provádějí anebo budou ještě provádět, byly dány stamilionové částky na péči o nezaměstnané, ale vše to nemohlo zastavit povodeň krise, která zasáhla také náš stát. Je malou útěchou, že u nás krise vystupuje v mírnější formě, než jinde, že krise tato nemá a doufejme, že nebude mít za následek otřesy, jaké vidíme v jiných zemích. Zasáhla nás také později a dosud dost odoláváme jejímu tlaku. To vše však jsou jen útěchy s hlediska celkového, které však nezmenší bídu těch, kdož nemají co dělat, jsou bez výdělku, nebo kdož za svou práci sklidí jen tak málo, že sotva to stačí uhájit holé živobytí.

Není naděje na brzký obrat. Je jisto, že ani Hooverovo příročí obratu nezpůsobí. To proto, že reparace a válečné dluhy nejsou hlavní příčinou světové krise, jsou jen jednou z jejich složek, přes to, že známá agitace dokazuje, že reparace jsou hlavním vinníkem. Ale němečtí reakcionáři a hitlerovci nejsou směrodatnou autoritou pro důkaz, že všecko zlo pochází od reparací a odsunutí placení reparací a dluhů nevzkřísí hospodářství, třebas německý ústav pro zkoumání konjunktury se také pokusil o důkaz v tomto směru. Dnes není pochyby o tom, že krise vyrostla z hospodářské revoluce, kterou prodělalo po válce světové hospodářství. Proto se musíme s důsledky této revoluce vyrovnat, máme-li opravdu dojít k normálnímu stavu, který by zajistil lidem práci a státům klidný vývoj.

Není všecko v naší moci. Nemůžeme sami převrátit svět, uvést jej na správné koleje. Jsme také příliš stranou hlavních světových proudů, než abychom mohli otočit kormidlem. Přece však mnoho a mnohé je v našich rukou. Především všechna péče rázu palliativního, všechna péče, která mírní důsledky. Z toho důvodu je správno, jestliže stát pečuje o nezaměstnané, snaží-li se zmírniti jejich krutý osud, z toho důvodu všecky investiční práce jsou velmi na místě, stejně jako podpora investiční činnosti soukromé. Byli bychom si ovšem přáli, aby stát byl dovedl radikálněji podnítiti soukromý zájem. Viděli jsme v roce 1928, jaký vliv měl na stavební ruch zákon o podpoře stavebního ruchu svým ustanovením o 35letém osvobození. Tehdy nebylo v zájmu hospodářském tak velké osvobození. Bylo by však v zájmu oživení stavebního ruchu takové osvobození na místě pro letošek a příští rok. Stejně bylo by vhodno, kdyby stát dovedl nalézt jiné podobné prostředky, schopné podnítit soukromý zájem. V dnešním společenském řádu není mnoho prostředků na výběr, víme-li, že je to sobectví, které je hnací silou soukromého hospodářství. Bohužel viděli jsme, že i v takové situaci, jaká je dnes, bojovalo se a bojuje proti rozumným opatřením. Historie osnovy o podpoře zahraničního obchodu, kterou stát chce pomoci našemu vývozu, je výstražným dokladem, jak i v dobách zlých může malichernost, sobectví, stranický zájem mařit i opatření obecně důležitá. Místo, aby řešila se otázka, jak upevnit styky s Ruskem, dnes téměř jediným odběratelem těžkého průmyslu, snáší se starobylé a otřepané argumenty proti jakémukoliv styku s touto zemí, jejíž vývoj zřetelně směřuje k postupnému narovnání s ostatním světem. Stejná je skoro historie s našimi obchodními smlouvami, jimž staví se zas z jiné strany překážky, ač přece snad není žádný z těch, kteří uzavření smluv ztěžují, tak nevidomý, aby nebylo mu nic známo o bídě průmyslového dělnictva.

Dnes není doba justamentů, dnes je čas, kdy příkazem prosté povinnosti, primitivního citu k národu a státu je pomáhat, solidárně pomáhat všem postiženým. Strana, jejímž jménem mám čest mluviti, nemá jiného zájmu. Z toho důvodu také vykonala vše, aby to, co dnes je státní nezbytností, bylo vykonáno. A musím říci, že pojem státní nezbytnost je dnes trochu jiného obsahu, než kdysi. Dnes je to také vše, co představuje boj o sociální klid, o udržení hospodářské činnosti. Kdysi býval státní nezbytností jen rozpočet, dnes je to velká řada potřeb, které mají zajistit chod státního života ve všech složkách. Národní socialisté hleděli v tomto směru vykonat vše, co bylo v jejich možnostech. Nečinili překážek žádné osnově, žádnému opatření, které bylo s to byť i jen trochu pomoci běhu hospodářského života. Šli do vlády s programem pracovat pro stát, pro lid, nemyslet na stranictví, na vlastní zájmy. Kdykoliv šlo o tyto zájmy, byli vždy na místě. A vždy byli ochotni každé dobré věci podat pomocnou ruku. Neodpírali ji ani průmyslu, ani zemědělství, ani živnostem, ani jiné vrstvě národní. Proto také starali se, aby zemědělství dostalo se ochrany při cenovém poklesu, proto vyvinuli neobyčejné úsilí - ostatně uznané i jinými stranami - při jednání o zajištění sklizně a stejně jejich starostí byla pomoc zemědělcům proti následkům pohrom. Národně socialistická strana je v otázce pomoci zemědělcům při živelních pohromách v té šťastné situaci, že může odkázat na své sjezdy, na usnesení těchto sjezdů, na rozhodnutí svých instancí, které vesměs vyslovily se pro řádnou organisaci pomoci při živelních pohromách. Odpovídá to našemu socialistickému hledisku. Stejně, jako jsme stáli a stojíme za pojištěním pracovních risik, stojíme i za ochranou před vlivy přírodními. Starali jsme se, aby dělník a úředník byl pojištěn proti nezaměstnanosti, pro případ nemoci, invalidity a stáří, a chceme, aby to platilo i pro živnostníka a zemědělce. Byli bychom šťastni a spatřovali bychom v tom kus splnění svých cílů, kdyby se podařilo zajistit všem vydatnou pomoc a ochranu ve všech případech životních risik. Tím spíš právě v těchto dobách. Nečinili jsme žádné překážky, aby každá z osnov hospodářského, nebo sociálního významu, dostala se před zákonodárné sbory a mohla se ocitnout ve Sbírce zákonů. Vidíme život, jaký je, a vývozujeme důsledky z toho. Proto stavíme se kladně i k osnově o pomoci při živelních pohromách. Známe život, jaký je dnes mezi zemědělci, hlavně ovšem mezi malými. Je to mnoho dřiny a málo výtěžku. A přijde-li takový rok, jako je letos, pak tíha tohoto života je dvojnásobná. Malý zemědělec nemůže využít styků, aby dopomohl si k různým subvencím, jakými oplývají statkáři, nemá prostředků, aby mohl čekat, až dobytek nebo zemědělské plodiny budou nejlépe platit, berní úřad zná podrobně jeho poměry a tak z konjuktury nikdy nic nemá, a je-li zle, pak cítí zlo dvojnásob. Letos celé kraje byly vytlučeny krupobitím nebo záplavami, škody na venkově jsou obrovské. Úroda, pokud bude, bude nevelká a ceny zůstávají nízké. Také malý zemědělec je obětí nehospodářského myšlení. Malí zemědělci tvoří sice u nás tři čtvrtiny všech zemědělců, ale vliv jejich na zemědělskou politiku je dosud malý. Proto jejich věci přicházejí tak pozdě na řadu, proto osnovu o pomoci při živelních pohromách vyřizujeme až v poslední chvíli, stejně jako osnovu o podpoře zahraničního obchodu, jež zase může zlepšit zaměstnanost průmyslového dělnictva.

Obě tyto osnovy jsou příkladem, že lze pracovat ke zmírnění následků krise i zlých událostí, ale osud jejich je dokladem, jak těžko chápe se u nás, že dnes není čas myslit stranicky. Pan ministerský předseda nedávno k novinářům učinil projev o potřebě mravní sanace. (Sen. Pánek: Pan ministerský předseda by měl mluvit k parlamentu, a ne k novinářům! Z naší vůle je tam!) Jeho slova měly by mít na paměti i politické strany, protože jejich význam je širší. Nejde jen o to, abychom zbavili se všech nemorálních zjevů ve veřejném životě, abychom vyloučili i možnost, že by z peněz poplatnictva mohl někdo kořistiti k soukromým cílům, jde i o to, aby se pochopilo, že musíme myslit na vyšší cíl, než je zájem stran a skupin. Nejde jen o znemožnění příživnictví, jde i o to, aby pronikla solidarita mezi lidmi i stranami, aby stát vycházel vždy vítězně ze všeho chtění a proudění zájmů a snah. Morální sanace potřebujeme i tam, kde jde o poměr stran ku státu a stran mezi sebou. Bylo by žalostné, kdyby těžká doba nalezla náš národ rozervaný, kdyby ukázalo se, že je nemožno dohodnout se o opatřeních, jež jsou v zájmu celku. Záleží velmi na tom, aby proniklo vědomí, že slušní lidé se domluví, musí domluvit a že je nebezpečno odsunovat rozhodnutí, nebo dokonce je znemožňovat. Chtěl bych vysloviti přesvědčení, že okolnost, že posléze přece došlo na jednání o osnově o pomoci při živelních pohromách a o exportních úvěrech, je slibná aspoň potud, že nebude se stranickými justamenty znemožňovat vývoj státního života. Koalice dnešní v zatěžkávací zkoušce obstála a to nás naplňuje oprávněnou nadějí, že zdolá i těžké úkoly budoucí.

Je zle, a jde o víc, než o stranickou slávu. Vidíme, v jakých křečích zmítají se i státy, že otřásají se základy, na nichž byl vybudován světový pořádek. Snad 15 snad 20 milionů lidí na světě je bez práce, stamiliony lidí jsou v pohybu a nakloněny k odporu proti dnešnímu stavu, mnohé, co zdálo, se být ještě před rokem pevným jak skála, ukazuje se dnes hromadou písku. Otřesena je důvěra v národech i mezi národy. Za takového stavu není naším úkolem zvedat boj jedněch proti druhým, ale účinně pomáhat, odstraňovat překážky, klestit cesty, uvolňovat proud volnému běhu, aby neškodil. Nemá dnes smyslu příti se o maličkosti, příti se o předsudky: příkazem doby je hledět vpřed, myslit na zítřek, na to, jak udržet síly národa a státu neporušené a nerozrušené. A je to především povinností stran, odpovědných z vlády a správy tohoto státu. Nedovedou-li ony ochránit dílo, jejich péči svěřené, pak jen na ně padla by odpovědnost. To je také smysl mravní sanace.

Bylo by dobře, kdyby času parlamentních prázdnin bylo využito k pozorování a přemýšlení. Členové zákonodárných sborů mají velkou příležitost rozjet se po všech krajích naší země a přesvědčit se, že lidu vede se špatně a že lid nepřeje si ničeho více, než záměrné práce odstranění příčin bídy a k obnovení pracovní příležitosti. Dosud záměrné práce mnoho nebylo. Nemáme hospodářského programu, nefungují hospodářské poradní sbory, jako je onen při ministerstva obchodu, není soustavného studia účinků krise u nás a možnosti jejího mírnění. Na to vše musíme také myslit. Dnes už není politika jen příležitostnou činností, naopak nabývá charakteru těžké, každodenní práce, která musí být právě tak soustavná, jako každá jiná, má-li mít výsledek. Proto musí být položena na programový základ, který by zabíral do sebe všecky složky a činitele státního života. Spravedlnost měla by být vodítkem, cílem vyrovnání zájmů. Nepotřebujeme, aby na jedné straně hromadilo se bohatství, na druhé bída, potřebujeme slušné životní úrovně nejširších vrstev. K té musí přispět se především z bohatství, zejména toho, jež roste bez práce. Programová státní politika mohla by tu provést vyrovnání účelným zdaněním, jež by usnadnilo státu boj s vlivy krise, zjednalo trochu sociální rovnováhy. Nevyhneme se tomu. Až dosud tíhu hospodářského života nesly pracující vrstvy. Nynější krise přesvědčí nás, že to byl omyl, že také na ty, kdož jen těžili, ačkoli neseli a nepracovali, nutno přenést přiměřenou část břemene. (Výborně!) Vyjdeme dobře z krise, dovedeme-li zjednat tuto rovnováhu, dovedeme-li zjednat podmínky pro zlepšení kupní síly nejširších vrstev, ochránit tyto vrstvy před hospodářským zbídačením, a hlavně ovšem - dovedou-li naše politické strany myslit státně. Národní socialisté se k tomuto státnímu myšlení, k této práci pro lid a republiku upřímně hlásí. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Šabata.

Podotýkám, slavný senáte, a opakuji, že lhůta řečnická, s vaším souhlasem byla stanovena na 15 minut, a prosil bych proto pány řečníky, aby pokud možno lhůtu dodržovali.

Sen. Šabata: Slavný senáte! Ve schůzi dne 3. července 1931 usnesla se poslanecká sněmovna na vládním návrhu zákona o státní pomoci při živelních pohromách v r. 1931. Dnes dostává se osnova tato na stůl senátu k ústavnímu projednání.

Živelní pohromy vyskytly se letos v mimořádném rozsahu, a proto vláda také se zřetelem na zhoubnou trvající krisi, zejména v zemědělství, předložila oběma sněmovnám Národního shromáždění výše jmenovaný návrh zákona o státní pomoci. Pomoci má se dostati postiženým jednak tím, že stát převezme závazek platiti část úroků, a to 3 % ze zápůjček, jež postižení uzavrou na nápravu škod způsobených na jejich zemědělském majetku živelními pohromami s účinností až do 15 roků. Úhrn zápůjček těchto nesmí přesahovati obnos 65 mil. Kč rozpětí a míry úrokové z opatřených peněz na základě státní záruky nesmějí přesahovati v zemích historických 0,5 % a zápůjčky tyto mají sirotčí jistotu. Jsou-li škody způsobené živelními pohromami takového rázu, že postižení jsou na své existenci ohroženi a nemohou proto dosíci úvěru, převezme stát za tyto zápůjčky záruku až do výše 5 mil., za peněžní ústavy až do výše 25 mil.

Ač my zemědělci jsme vděční za každou pomoc, která se nám v těchto těžkých dobách poskytne se strany státu, přece nemůžeme se ubrániti tísnivému dojmu, že tato pomoc nestačí. Dva roky již trpí zemědělství těžkou světovou krisí, hypotekárně se rok od roku zadlužuje, poměry hospodářské a sociální se čím dále tím více zhoršují a drobní zemědělci se ožebračují. Letošní živelní pohromy jsou nejen četné, ale i hrůzné ve svých důsledcích, přicházejí těsně přede žněmi v době, kdy zemědělec má sklízeti ovoce své celoroční vysilující práce. Stačí doba 20 minut a je po veškeré naději, bída a nouze zeje se všech stran. Je proto povinností státu, když svého času měl miliony, na sanaci zkrachovaných bank, aby se postaral o vydatnou pomoc finanční postiženým rodinám, které po žních nebudou míti vlastních prostředků, aby si opatřily chleba, ba i brambory a osivo pro podzimní dobu. Je to neštěstí veliké a před ním by měla ustoupiti všecka štvanická agitace některých pp. agrárníků, kteří místo, aby se starali o dohodu s ostatními stranami, demagogicky štvou zemědělce poškozených míst proti druhým politickým stranám. Najmě namlouvají tiskem i slovem, že vinou lidové strany nebylo uzákoněno krupobitní a dobytčí pojištění, kterému dnes říkají >zveřejnění živelního pojištění<. Je to počínání nedůstojné velké politické strany, když zaměňuje úmyslně svůj požadavek se zájmy zemědělského stavu a jejich tísně a bídy zneužívá k napadání koaliční strany a chce využíti i neštěstí lidí ve svůj prospěch. Maně se vtírá otázka, jak by to dopadalo, kdyby taková pojišťovna již fungovala a byla ovlivňována největší koaliční stranou? Byla by zaručena nestrannost a spravedlnost? Podle zpráv a vlastní zkušenosti bylo poškozeným slibováno více, nežli lze splniti a na kolik lze stačiti, a agitovalo se proti nenáviděné straně lidové. Tato vůbec je vinna každým neúspěchem a nezdarem republikánské strany. Na socialisty si tak netroufají. Ptám se, pánové, proč je naše lidová strana vámi tak nenáviděna, a proč je živena nenávist i mezi vaším voličstvem? Proč nás chcete vyhladiti z venkova? Prohřešila se kdy naše strana na zájmech venkovského lidu? Já vím: Je to jen ta okolnost, že máme kuráž postaviti se proti zednářským proudům, které zaplavují na záhubu naši i vaši náš venkov. My jsme si svoje postavení vydobyli proti všem a my si jej, dá Bůh, taky i do budoucna uhájíme. Je to chudá bilance za 12 let pro stranu, která má vydržené právo na nejvyšší zemědělskou korporaci ve státě a která si v důsledku toho osvojuje právo mluviti a jednati za československý venkov ve všech otázkách týkajících se našeho zemědělství, že otázku nad jiné důležitou, ba řekl bych právem, existenční, t. j. pojištění sklizně proti živelním pohromám, nebyla s to vyřešiti způsobem aspoň poněkud uspokojujícím a ponechává venkov náhodě - potluče nebo nepotluče.