Pánové, ve věci samotné, pokud se týče nákladů, které přináší republika na prospěch těch, kteří byli živelními pohromami stiženi, musím říci, že se zde nadělalo mnoho řečí. Jeden z kolegu v rozpočtovém výboru povídal: >Mnoho křiku, málo vlny, jak to povídal čert, když stříhal prase. Pánové, tento výrok byl naprosto správný. Jakou dalo práci, nežli tento zákon byl přiveden pod střechu v poslanecké sněmovně a než jsme jej dostali přes řeku sem k nám do senátu. Každý by se musil domnívat, že snad má naše zemědělství dostat 65 mil. ročně na dobu, nevím, jak dlouhou. Ve skutečnosti nedostane naše zemědělství - slyšte - ani na 2 mil. ročně na úhradu škod, které z letošních živelních pohrom vzniknou. Dostáváme pouze 3 % příspěvek na zúrokování 65 mil. Kč, což dohromady bude dělat za 15 roků 29,25 mil. Kč. Tedy skutečně mnoho řečí, ale málo činů. (Sen. Mikulíček: Kdybyste na to byli pomýšleli a prodávali zbytkářům tak jako nám, mohli jste míti daleko větší fondy!) Kdybychom byli následovali vašeho příkladu, mohli jsme míti ještě větší poklady. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pane sen. Mikulíčku, nevyrušujte řečníka!

Zpravodaj sen. Kroiher (pokračuje): Dovolte mi, abych při té příležitosti vyslovil pro svou osobu nespokojenost, že těchto 20 mil. je takto rozděleno. Musíme zde ovšem počítati, že 3%ní příspěvek na úrokování dluhu bude se museti skoro v celé hodnotě vypláceti celých 15 let, neboť zemědělec, který na základě tohoto zákona má možnost uzavřít zápůjčku, která nebude veliká, když se má 65 mil. rozděliti mezi zemědělství celé republiky, zemědělec, který dostane zápůjčku podle toho, u kterého ústavu se vypůjčí, normálně na 3 %, v naší Kampeličce - jsme rádi, že letos žádných pohrom nemáme - by ten úvěr přišel na 2 %, prosím, ten zemědělec by jednal neobyčejně pošetile, kdyby splácel 2%ní úvěr, když má možnost v tomtéž ústavě uložiti uspořené peníze na 4 % a může jíti do kteréhokoli jiného ústavu a dostane 4,25 % tam, kde je větší poptávka po vkladech. Důsledek bude, že každý, kdo si vypůjčí peníze, zůstane je 15 let dlužen a potom bude platiti najednou. A tu jsme, pánové, při sumě 65 mil. Poslanecká sněmovna vybojovala si na vládě, že původních 50 mil. bylo zvýšeno na 65 mil. Kdyby se jednalo podle zásad, které jsem již dříve propagoval a které konečně našly zalíbení v některých kruzích, které se ukázaly slabšími, že to nemohly provésti, tedy bychom mohli se stejnými prostředky, t. j. z 29 mil. na 15 let rozpůjčiti 100 mil. Já si to totiž představuji tak: Kdybychom prvních pět let dávali úrokovou podporu 3%ní, tedy by to při půjčce 100 mil. dělalo za pět let 15 mil. Dobře, já bych však ustanovil, že po pěti letech se podpora sníží o jednu třetinu, takže za dalších pět let by to stálo již pouze 10 mil. a posledních 5 let by zbylo 4,25 mil. Tím by byly tyto kruhy, které dostanou tuto zápůjčku, resp. podporu na uzavření zápůjčky, vychovávány k tomu, aby se hleděly těch dluhů zbaviti, aby nezůstával dluh stále na tom statku nebo statečku. Pánové, tato okolnost pedagogická by měla u mne velikou cenu. Kdybychom tedy v budoucnosti musili ještě něco takového dělat, tedy prosím slavný senát, aby se naklonil k této mé myšlence, poněvadž bychom mohli po první dobu, která je rozhodující, přispěti širším kruhům, a pánové, živelní pohroma za pět let jest již ze značné míry odčiněna a po 15 letech jest ji zajisté málokde cítit, ačli ten hospodář je aspoň průměrný. Vždycky platí: Kdo rychle dá, dvakrát dává, a kdo v těch časech nejblíže příštích by dal více, tedy by se mnohem více zavděčil širokým kruhům zemědělským, nežli dnes, kdy děláme tuto podporu do jisté míry podle staré šablony.

Jinak bych neměl mnoho podotknouti, proto, poněvadž kol. referent za výbor národohospodářský vyčerpal všecku látku, která konečně se i na mne vztahovala. Řekl bych, že mimo tyto 29,25 mil. stát nemá příležitosti, aby o něco přišel, neboť jestliže se tam dává záruka za půjčky, které by uzavřely jednotlivé peněžní ústavy na to, aby mohly poskytnouti půjčky zemědělství, tedy tam není přece žádné obavy před jakoukoliv ztrátou. Je možnost pouze, že z těch 5 mil., které mají býti věnovány na záruku půjček jednotlivcům, kterým by už žádný peněžní ústav bez státní záruky nepůjčil, bude něco ztraceno. Ale já také předpokládám, že i naše úřady se při této příležitosti budou říditi rozumem, který káže, aby v případech naprosto beznadějných už nebylo plýtváno ani státními penězi, ani na druhé straně, aby takový člověk nebyl nucen k vybičování své energie, aby hleděl zachrániti něco, co se zachrániti nedá. Tedy i tato záruka bude zajisté, poskytována ne podle hnutí srdce, nýbrž podle rozumu, v peněžních záležitostech - nedává-li se almužna - musí konečně rozhodovati rozum.

Je mi líto, že zde není ani kolega a ani kolegyně, se kterými jsme v rozpočtovém výboru projednávali jednu záležitost. Ale přes to, že zde nejsou, já přece držím slovo. Tam jsme se střetli v otázce, má-li býti poskytována podpora osobě, anebo má-li býti poskytována pozemku. Oni to sice popírali, ale kdo jen trochu právnicky myslí, musí říci, že můj názor je zde správný, že jde o tyto dvě věci: buď pozemek anebo osobnost. Oni totiž vytýkali, že u nás v Čechách se dělá rozdíl, a jestliže zemědělec, který byl postižen krupobitím anebo jinou živelní pohromou, je zemědělcem, abych tak řekl, pouze příležitostným, jen v druhé nebo v třetí řadě, má-li jiné zaměstnání, které mu nese živobytí, že se mu u nás v Čechách nedává podpora, poněvadž jeho hospodářská existence není ohrožena. Tedy oni chtějí, aby byla dávána podpora každému majiteli pozemku, bez ohledu na jeho hospodářskou sílu. Na Moravě je taková prakse u zemědělské rady, že prý se tam poskytuje podpora bez rozdílu, na Moravě se nehledí na to, zdali ten občan je pouze zemědělcem nebo převážně zemědělcem anebo snad jen v menší části svého hospodářského pracování zemědělcem, nýbrž když má živelní škodu, tedy se mu dostává podpory.

Nuže, já zde prohlašuji - ale ovšem, poněvadž jsme neměli klub, tedy za svou osobu - že bych byl rád, kdyby tato prakse u nás byla jednotná, tak aby hranice zemská v tomto směru nerozhodovala, když jde o podpory, které jsou dávány na základě zákonů státních, vždyť zemské zákony vlastně dnes nemáme. Tedy bych byl rád, kdyby to bylo jednotné. A když by se to mělo státi jednotné, tedy bych rozhodně se stavěl na to stanovisko, aby se to dělo podle vzoru moravského. Ale, jak pravím, to je věc, která se bude musit teprve v budoucnosti projednati, neboť dnes nemůžeme znásilňovati ani jednu ani druhou zemědělskou radu, kteréžto obě jsou presvědčeny, že jednají v intencích zákona. Pokud se tyká zákona samého, rovněž pokud se týká iniciativních návrhů jednotlivých pánů kolegů z nejrůznějších klubů, o kterých referoval již kolega za výbor národohospodářský, prohlašuji jménem výboru rozpočtového, že souhlasím s návrhy výboru národohospodářského a rovněž žádám plénum senátu, aby přisvědčilo k usnesení poslanecké sněmovny a učinilo je tak zákonem. (Potlesk.- Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni páni senátoři: dr Kovalik, Pichl, Bohr, Douda, Lichtneckert, Petřík, Tichi a Šabata.

Nežli dám prvnímu přihlášenému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 15 minut.

Není-li žadné námitky, zůstává při tom, co jsem prohlásil. (Námitky nebyly.) Řečnická lhůta bude tedy trvati 15 minut.

Dávám slovo panu sen. dr Kovalikovi.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Pred nami ležia dve zprávy, národohospodárskeho a rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona o štátnej pomoci pri živelných pohromách r. 1931 a o návrhoch na poskytnutie štátnej podpory poškodeným živelnými pohromami. Naša strana uznáva potrebu, aby štát prispel živelnými pohromami poškodeným rôznymi možnými spôsoby, ktoré sú v týchto zprávach naznačené, a síce, aby pomáhal platiť úroky za vyzdvihnuté pôžičky, aby odpustil dane tým, ktorých existencia je ohrožená, aby odpísal i staršie dane, aby pomáhal pri zadovážení osiva, umelého hnojiva, aby v najviac postíhnutých oblastiach previedol núdzové práce, stavby ciest, podnikov melioračných a regulačných, aby poskytnul rychlú peňažnú výpomoc aspoň tým, ichž existencia je ohrožená, aby opatril ľavný úver, a inými spôsobami.

To sú všetko pekné a užitečné veci, ktoré sú navrhované v týchto návrhoch zákona. Ale teraz je otázka, ako sa to potom na Slovensku prevádza, či sa Slovensku dostane toho, čo mu patrí. Aby Slovensko bolo predsa spravodlivé od štátu obstarávané v každom ohľade, utvoril sa na Slovensku zo strán t. zv. regionálny ústav a ten vymáha u ministerstiev potrebné veci pre Slovensko. Ale hned na začiatku sme zkúsili, že tento spôsob dociel veľmi malinké, môže sa hovoriť, ledva že nejaké výsledky, a i tu veľmi často počúvame, že nelzä vyhovieť.

Je nie dosť, aby sa dobrý a užitečný zákon vyniesol, ale práve hlavná vec je, aby preto tento zákon bol spravodlivé prevádzaný. Márne zkúsenosti, máme dáta, že zo štátneho rozpočtu na investíciach, na dodávkach, potom z tých rôznych fondov, t. j. melioračný fond, silničný fond, regulačný fond atd. sa nedostáva Slovensku tej patričnej kvóty, aká mu prislúcha. Preto mám obavu, že aj pri týchto fondoch, ktorými sa má pomáhať živelnými pohromami postiženým, tiež sa nedostane Slovensku to, čo mu patrí. Preto žiadal som už v mene našej strany tu s tohoto miesta, aby sa nepovedalo, že sa na Slovensko dopláca, ale aby sa ukázaľ pravý a faktický obraz Slovenska, žiadal som, aby vláda poloročne zúčtovala tu, čo sa vydalo na Slovensko, na investície, na dodávky štátne z tých rôznych fondov; a požiadal som i v tom revolučnom návrhu, aby aj tieto podpory pre živelnými pohromami postižených boly vykázané vládou poloročne, abysme tak videli, koľko sa na Slovensko dáva, lebo Čechy a Morava vzdor tomu, že sú na vyššej kultúrnej úrovni - predsa vieme to všetci a zkusujeme to - sú podporované o mnoho viac než Slovensko, o ktorom pán minister, predseda vo svojom vládnom prehlásení hneď na počiatku terajšej koalicie povedal, že vláda bude sa starať o to, aby Slovensko pozdvihla na tú úroveň, na ktorej úrovni stoja zamoravské zeme. Zkusujeme ale, že sú to len slová, ale vskutku sa to nekoná. Máme i my štatistiku a sbierame ju a môžeme dokázať tou štatistikou, že keď tam Slovensku patrí do 20 % z toho rozpočtu na investicie, dodávok a tých fondov, Slovensko ani 4 % nedostane.

My zástupci Slovenska celkom oprávnene žiadame, aby vláda poloročne lebo aspoň ročne tu verejne pred Národným shromáždením dopodrobna zúčtovala, koľko sa Slovensku dáva.

Toto zvláštne zúčtovanie, ako vieme, sa nekoná. Robí sa celoštátny rozpočet. Z toho neni zrejmé, či Slovensko dostane to, čo mu patrí. A z tých záverečných účtov, kde sa len zúčtuje o rozpočte, to je tiež nie zrejmé, za prvé preto, lebo tie záverečné účty sú sumárne, a za druhé preto, že neskoro prichádzajú o rok lebo 2 roky po tom, keď už tie záverečné účty nemajú žiadneho významu.

My chceme a potrebujeme štatistiku, lebo štatistika, to je tá fotografia, ktorá ukazuje pravý obraz, pravý stav v republike. Prečo nepodáva nám vláda túto detailnú štatistiku o Slovensku? Či sa bojí? Zaiste sa bojí, lebo by to zle vypadlo pre vládu, jak so Slovenskom zachádza.

Príčinu na naše sťažnosti a podezrenie o nedostatočných výdajoch pre Slovensko poskytuje nám aj prítomná zpráva o štátnej podpore poškodeným živelnými pohromami. V tejto zpráve sú vypočítané obce živelnými pohromami, krupobitím, prietržou mračien, lejavcami postížené, a sice v Čechách sú vypočítané 33 obce, na Morave 15, spolu tedy 48, kdežío na Slovensku len 4 obce. Vtedy je to nápadné, že už v tejto zpráve úradnej je taká malá štatistika. (Hlas: To je podle těch návrhu podaných!) To je malá štatistika, ex ungue leonem, aspoň z tejto jednej malej štatistiky môžeme potom uzatvárať na celú štatistiku iných vecí, všetkých tých finančných vecí.

Tuto vidíme 48 obcí zamoravských a len 4 obce slovenské a len 2 obce podkarpatskoruské, kdežto vieme predsa, že Slovensko tvorí jednu tretinu celej republiky. Ono je pravda, že pánboh sa neriadi práve podla veľkosti, ale on pošle tam to krupobitie, kde chce, a toľko, koľko chce. Ale prosím úctive, žart na bok; predsa vieme všetci, že aj Slovensko bolo tak postihnuté tými živelnými pohromami ako Čechy a Morava. (Hlas: Vy jste nepodali žádné návrhy!) Prosím, ráčte dočkať. (Hlas: Vy jste se o to tak nestarali! - Kde jsou?) Ráčte dočkať.

1. My sme tiež žiadali a žiadame vždy a stále aj na Slovensku takými živelnými pohromami postihnutým, aby sa dala podpora. Dá sa, ale koľko sa dá? Dá sa tak máličko, že to stojí za nič alebo sa vôbec nedá. To je jedna príčina. - A druhá príčina, prosím, možno, že tie obce samé alebo tí jednotlivci nežiadajú; nevedia. A tu kto to má potom konať? Úrad to má konať, úradne sa má požadovať pre tú obec alebo pre tých jednotlivcov, aby im bola škoda hradená. Úrady to majú konať. To sa ale nekoná a preto by bolo potrebné, aby nie tuto z Prahy a vláda tieto podpory udelovala, ale aby to udelovaly krajiny, aby sa pre krajiny daly k dispozícii obnosy na živelnými pohromami postihnutých, aby potom krajiny mohly podporovať svojich ľudí. Lebo krajina to lepšie zná, komu kde čo sa stalo na Slovensku a komu koľko by bolo treba hradiť. Tedy nie vláda tuto z Prahy aby rozdelovala, ale aby sa krajinám udelily obnosy a ony aby to rozdelovaly.

Že či ja hovorím spravodlivé alebo ne, ráčte tento výklad na vedomie vzať: na príklad chmeliari v Čechách a na Morave dostali 10 mil. podpory, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nič, kdežto aj na Slovensku sa už pestuje chmel, máme aj slovenských chmeliarov.

Tedy keďže v tejto zpráve je 48 obcí pomenovaných a len 4 slovenské, tak toto je dokladom toho, že so Slovenskom sa nezaobchádza tak spravodlive, ako by sa malo zaobchádzať. Pri tom do tých čias, až stane sa to zákonom, že tieto podpory dajú sa jednotlivým zemiam, aby ony to rozdelovaly, odvolávam sa opätovne na náš už podaný rezolučný návrh, aby vláda polročne lebo aspoň jedno za rok zúčtovala Nár. shromaždeniu, ktorým krajom a obciam na Slovensku a koľko podpory a pomoci sa poskytlo, aby sa tak videlo, jak sa Slovensku pomáha, taktiež aby vláda polročne zúčtovala Nár. shromaždeniu, koľko sa venovalo zo štátneho rozpočtu na slovenské investície, dodávky, meliorácie, silničné, vodocestné a regulačné fondy. Pán ministerský predseda, ktorého prejavu som už vzpomenul, učinil ešte jedon prejav, a síce nedávno o politickej situácii, ktorú líčil veľmi optimisticky. V tom prejave o politickej situácii povedal, že vo Viedni na bráne vedúcej do zámku, na Burgtoru je nápis: >Justitia regnorum fundamentum.< Na to sa odvolával pán ministerský predseda vo svojom nedávno povedanom prejave o politickej situácii. Všetci vieme, že ten nápis na Burgtoru vo Viedni: > Justitia est regnorum fundamentum.< najmenej bol zadržovaný samou Viedňou. Ta neznala justítiu. My Slováci sme najviac tým trpeli a zkúsili tu injustítiu, tu nespravodlivosť. (Sen. Kroiher: >Justitia,< byla také šibenice, a tu jsíe dostávali!) Takej justície sme dostávali šibenice, žaláre a neplnenie našich žiadostí, dostávali sme fumigovanie Slovenska, lebo národ slovenský bol už na smrt odsúdený. Boli sme odsúdení na vyhynutie. Vzdor tomu, že tam vo Viedni na Burgtoru stojí: >Justitia est regnorum fundamentum<, spravodlive sa s národy nejednalo.

A teraz prosím úctive, keď pán ministerský predseda vzpomenúl ten nápis, mal by sa pán ministerský predseda i vláda vždy držať tohoto >Justitia est regnorum fundamentum< a tá justitia mala by sa voči Slovensku uplatňovať vždy, všade a pri každej príležitosti. Voči Slovensku mala by byť prevádzaná spravodlivosť jak v ohľade politickom, tak i hospodárskom a vôbec v každom ohľade. Tedy i pri tejto príležitosti by sa malo Slovensku z investícií, dodávok a fondov dať toľko, ako i z tohoto teraz pojednávaného fondu na podporu živelnými pohromami postihnutým. Nepatrí to k veci, ale s vecou to súvisí.

Dnes sa prejednával v zahraničnom výbore zase nový fond. Máme tých fondov dosť. sú dobré a potrebné, len by malý byť potom podľa tej justitie rozdelené. Máme nový fond, fond pre podporu zahraničného obchodu, tie t. zv. vývozné úvery. To bude fond, na ktorý bude štát prispievať a z ktorého sa má podporiť tá ochromená obchodná a priemyselná situácia. Som zvedavý, koľko z tohoto nového fondu dostanú slovenskí vývozci, slovenskí obchodníci a producenti. To som chcel zdôrazniť dnes pri mojom prejave, aby bolo spravodlive zaobchádzané i s tými poškodenými.

Pán referent sen. Kroiher hneď na začiatku svojho referátu prejavil dôveru vláde. (Sen. Kroiher: Oho! Já jsem řekl, že vláda projevila důvěru nám!) Tedy zpäť. Ked pán referent Kroiher odhlasuje vláde všecko, tým dokazuje vláde dôveru. My ale presto, že uznávame potrebu a uznávame dobré stránky týchto fondov pre podporu živelnými pohromami postížených, žiadame viac ako snáď dostaneme, a ako vláda a patričné medzitka tým živelnými pohromami postiženým dodajú a nemôžeme pri prevádzaní týchto podpôr, pri prevádzaní tohoto zákona vláde dôveru odhlasovať. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Bergman.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Chci s opravdovým povděkem kvitovati, že byl nám předložen ke schválení návrh zákona o statní pomoci při živelních pohromách. Když k odstranění té skutečné bídy, v jaké se octlo naše zemědělství, nedělá se takřka nic, musí človek vítat, že se má udělat něco aspoň pro ty nejubožší, totiž pro ty, kdož za nynejší krise postiženi byli ještě neštěstím, vyvolaným rozkacenými přírodními živly.

Měl jsem za to, že dříve než o statní pomoci při živelních pohromách, budu moci promluviti o zajištění sklizně a o regulaci obilních cen. Bohužel, ukázalo se, že zásada >Dohodli jsme se, že se dohodneme< byla poněkud změněna. Zdá se, že jsme dohodnuti, že se nedohodneme ani o věcech, které jsou životní otázkou statisíců dělníků půdy.

Že tomu tak, o tom svědčí příliš dlouhé debaty, porady a ankety, má-li se k zajištění obilní sklizně volit způsob monopolní společnosti či povolovacího řízení nebo konečně něčeho mezi oběma těmito způsoby. Otázku monopolu nepovažuji za šťastnou. Řekne-li se >monopol<, ozve se >ústředna< a vybaví se v paměti všechno to martyrium, jímž musil projíti producent i konsument v době válečné i poválečné, když jsme zde to slavné ústřednové, monopolní hospodářství měli.

Nechápu, jak může se někomu po takovém hospodářství stýskat. A rovněž jsem nechápal, jak ve vší tichosti se u nás připravila jiná monopolní společnost, zvaná >Čechofruct<, která měla míti výhradní právo na vývoz ovoce. Že by si tato společnost, zbavená jakékoliv konkurence, dělala, co by chtěla, že by diktovala nízké ceny ovocnářům, že by se prostě stala ústřednou, je na bíledni. Ozvaly se spontánně hlasy protestů proti této monopolní společnosti, ozvali se pěstitelé ovoce i obchodníci a myslím, že jsme konali jen svou povinnost, když jsme svým zákrokem jak v ministerstvu zemědělství, tak zejména i v ministerstvu obchodu docílili, že vývoz ovoce bude povolován i jiným legitimním vývozcům z řad producentů i obchodníků, třebas by členy >Čechofructu< nebyli.

A používám této příležitosti, abych velmi důrazně žádal, aby se nadále již s návrhy na monopol nepřicházelo. Rozhodně a důrazně pak se ohrazuji, aby jakýmkoliv monopolem byl sešněrován náš zemědělec. Ani při živelním pojištění není potřebí monopolu.